Téma: 

laparoskopicka fundoplikace


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

FUNDOPLIKACE

Kde se provádí

Laparoskopická fundoplikace se provádí ve zdravotnických zařízeních, která jsou pro tento výkon určena a zařízena.

Detail odstavce: Kde se provádí
Zdroj: Fundoplikace
Zveřejněno: 14.7.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

FUNDOPLIKACE

Co je to fundoplikace

Fundoplikace je většinou laparoskopicky prováděná operace. Realizuje se u pacientů s přítomnou brániční kýlou, tedy širokým bráničním otvorem, umožňujícím průnik části žaludku do dutiny hrudní. Principem operace je zúžení rozšířeného otvoru v bránici (hiátu) a upevnění žaludku na správném místě pomocí manžety z vlastní žaludeční tkáně.

Laparoskopická fundoplikace je pacientovi indikována na základě gastroenterologického vyšetření. Pacient je vyšetřen většinou gastroskopicky a rovněž RTG žaludku potvrdí nález hiátové kýly. Tato kýla se tvoří v otvoru v bránici, kterým prochází jícen z hrudní do břišní dutiny. Pro potíže s pálením žáhy je pacient indikován k operaci při dlouhodobém neúspěšném užívání léků na pálení žáhy a při nedostatečnosti dolního jícnového svěrače. K operaci je objednán cestou endoskopické či chirurgické ambulance. Konzultace jsou prováděny v endoskopické ambulanci.

Detail odstavce: Co je to fundoplikace
Zdroj: Fundoplikace
Zveřejněno: 14.7.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

ŽLUČNÍKOVÉ KAMENY

Žlučníkové kameny operace

Operace žlučníku se provádí při výskytu kamenů, zánětu, nádoru nebo žlučového písku. Žlučové kameny, ale i celý žlučník se odstraňují pomocí laparoskopie. Laparoskopická cholecystektomie se provádí tak, že malými otvory přes stěnu břišní se lékař dostane ke kaménku a žlučníku. Po zákroku nejsou patrné velké jizvy. Chirurgická léčba následuje po jasném určení diagnózy, zvážení celkového stavu pacienta nebo při významném zhoršení jeho stavu. Do místa po žlučníku se zavádí drén, který se odstraňuje hned druhý den po operaci. Pacient je při nekomplikovaném pooperačním průběhu obvykle propuštěn čtvrtý den po operaci.

Detail odstavce: Žlučníkové kameny operace
Zdroj: Žlučníkové kameny
Zveřejněno: 15.4.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: laparoskopicka operace žlučníku

Pokud vše proběhlo bez komplikací, tak do práce můžete jít po vyndání stehů. Plnou zátěž zvládnete postupně po měsíci od operace.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: diskuze Laparoskopicka operace žlučníku
Odesláno: 25.4.2018 uživatelem Cempírek
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

ŽLUČNÍKOVÉ KAMENY

Operace u žlučníkových kamenů

Laparoskopická cholecystektomie (LSCHCE) – malými otvory přes stěnu břišní se lékař dostane ke kaménku a žlučníku, po zákroku nejsou patrné velké jizvy a poslední endoskopická retrográdní cholecystopan­kreatografie (ERCP).

Detail odstavce: Operace u žlučníkových kamenů
Zdroj: Žlučníkové kameny
Zveřejněno: 5.12.2014


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: podvázání vaječníků rekonvalescence

Laparoskopická operace má jednu velikou výhodu - je šetrná. Do dvou týdnů po výkonu budete mít venku stehy a budete moct sexuálně znovu fungovat bez rizika otěhotnění. Přesnější časy rekonvalescence vám sdělí váš gynekolog s ohledem na váš celkový zdravotní stav.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: diskuze Podvázání vaječníků rekonvalescence
Odesláno: 9.2.2018 uživatelem Cempírek
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

REFLUXNÍ CHOROBA JÍCNU A KAŠEL

Kdy je nutná operace

Chirurgický zákrok může být vhodným způsobem léčby.

Reflux jícnu – operace jícnu se indikuje v případě, že:

  • klasická léčba nepomáhá, není pro vás vhodná nebo je její užívání spojeno se závažnými nežádoucími účinky;
  • nechcete dlouhodobě užívat léky.

Nejčastější chirurgickou metodou používanou k léčbě refluxního onemocnění jícnu je Nissenova fundoplikace (někdy také prováděná v modifikaci nazývané Nissenova-Rosettiho fundoplikace). Existují i alternativní metody, které byly vyvinuty teprve nedávno a zatím nejsou široce dostupné ani není dostatečně ověřena jejich dlouhodobá účinnost. Podle dosavadních studií jsou tyto metody bezpečné, ale z hlediska jejich dlouhodobé účinnosti zatím nemáme dostatek informací.

Mezi nové metody patří:

  • endoskopická aplikace cizích materiálů do oblasti přechodu jícnu v žaludek (odborně do oblasti junkce) – smyslem tohoto zákroku je injekční vpravení speciálního plnidla do místa, kde jícen přechází v žaludek, což způsobí zúžení této oblasti a zmírní zpětný tok žaludečních šťáv do jícnu. Díky tomu se pacientovi uleví od pálení žáhy a dalších příznaků refluxní choroby jícnu;
  • endoluminální gastroplikace – při tomto zákroku se kousek žaludku „složí“ a našije na prstenec svalů v dolní části jícnu (jícnový svěrač). Smyslem je omezit maximální otevření jícnového svěrače a zabránit tak nadměrnému zpětnému toku žaludečních šťáv a kyseliny do jícnu;
  • endoskopická augmentace jícnového svěrače s pomocí hydrogelových implantátů – při této metodě se do oblasti přechodu jícnu v žaludek vstříkne speciální gel, který toto místo zúží. Účinek je stejný jako při ostatních endoskopických zákrocích, tedy zmírnění regurgitace žaludečních šťáv a kyseliny do oblasti jícnu;
  • endoskopická radiofrekvenční ablace – používá se v řadě lékařských oborů (například také v kardiologii pro léčbu některých arytmií), lze ji tedy s úspěchem použít i k léčbě refluxní choroby jícnu. Metoda je založena na zúžení dolní části jícnu tepelným zářením. Pacientovi se do jícnu prostrčí hadička s malým balónkem a elektrodami. Pod kontrolou zobrazovacích metod se pak v místě přechodu jícnu v žaludek tkáň zahřeje, čímž dojde k jejímu zničení a zjizvení, což vede ke zúžení celého prostoru se stejnými důsledky jako při ostatních endoskopických zákrocích;
  • laparoskopická operace metodou LINX – při této operaci se do spodní části jícnu zavádí speciální kroužky, které stěnu jícnu vyztužují a udržují jícnovou trubici zavřenou. Otevírají se pouze při polykání. Stahování a roztahování kroužků funguje na magnetickém principu.

Detail odstavce: Kdy je nutná operace
Zdroj: Refluxní choroba jícnu a kašel
Zveřejněno: 12.6.2018


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Laparoskopická operace prolapsu konečníku

Dobrý den, mám prolaps konečníku, kdy mi kromě výhřezu, odchází z konečníku i hlen, což je velice obtěžující. Kromě toho se cca 20 let léčím s ulcerozní kolitidou, v současné době je v klidovém stádiu. Lékař mi navrhl operaci. Přes konečník nepřichází v úvahu, bude to tedy operace břichem. U mne by se mohla prý povést laparoskopicky.Jenom si chci ověřit, zda se opravdu zbavím potíží, hlavně toho hlenu. Jaká jsou možná další rizika spojená s operací, mohou se tvořit při tomto způsobu pištěle? Děkuji.

Zdroj: diskuze Laparoskopická operace prolapsu konečníku
Odesláno: 20.2.2018 uživatelem Mirka
Počet odpovědí: 0

FUNDOPLIKACE

Jak se provádí

Pacient se dostaví s kompletním předoperačním vyšetřením na příjmovou ambulanci, kde je vypsán příjem, poté je odeslán na chirurgické oddělení. K operaci je indikován většinou na druhý den. K operaci je oholen na břiše a musí být na lačno. Po zavedení laparoskopického přístroje se detekuje stav jícnového prostoru. Dále se preparuje pomocí harmonického skalpelu oblast jícnového hiátu. Při preparaci se uvolní abdominální jícen, což usnadní založení manžety. Manžeta by měla být 25 až 30 mm široká, volně založená kolem mobilizovaného abdominálního jícnu se zavedenou žaludeční sondou. Obě části manžety se uchopí do kleští a před jícnem se sešijí. Dále se dvěma stehy zúží za jícnem hiát. Šití se může provádět dvěma způsoby. Uzly se zakládají buď intrakorporálně pomocí endoskopických jehelců, nebo extrakorporálně, kdy se dotahují speciální tyčinkou přes trokar. Endoskopické šití a uzlování vyžaduje nácvik, proto tento operační výkon provádí pouze zkušení lékaři. Samotný operační výkon se končí celkovou revizí, kontrolou krvácení a odstraněním sondy. Celý zákrok trvá přibližně 90 minut. Pacient cítí po operaci okamžitou úlevu. V den operace je pacient živen infuzemi, druhý až třetí den se podávají tekutiny a čtvrtý až pátý den postupně kašovitá a pevná strava. Jestliže pacientovi příjem stravy nečiní potíže, je propuštěn do ambulantní péče.

Pokud jsou podmínky nepřehledné, komplikované srůsty, pak se volí konverze operačního výkonu a zákrok se dokončuje otevřenou cestou klasického řezu v nadbřišku. Jako komplikace operačního výkonu jsou uváděny pneumotorax (vzduch v dutině pohrudniční), dále perforace (proděravění) žaludku či jícnu, které se řeší stehem a drenáží. V pooperačním období musí pacienti cca 5 až 6 týdnů počítat s jistým diskomfortem v oblasti polykání soust. Je třeba sousta dobře kousat a hodně zapíjet. V prvních týdnech se nedoporučuje konzumovat rýži.

Zde můžete vidět, jak se provádí fundoplikace.

Detail odstavce: Jak se provádí
Zdroj: Fundoplikace
Zveřejněno: 14.7.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: laparoskopicka operace žlučníku

Dobrý den,jsem po operaci žlučníku ,pracuji jako kuchařka ,nosim hrnce,gastro nádoby ,které mají kolem 15kg,za jakou dobu mohu do práce a kdo to určuje. děkuji

Zdroj: diskuze Laparoskopicka operace žlučníku
Odesláno: 25.4.2018 uživatelem šandova
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

FUNDOPLIKACE

Metoda Linx

Metoda Linx je také známa pod názvem Reflux Management System. Tato metoda byla schválena agenturou Food and Drug Administration (angl. Food and Drug Administration) v roce 2012. Metoda Linx v podstatě představuje implantaci magnetického zařízení do dolní části jícnu. Implantát obsahuje množství magnetických kuliček titanu, které jsou spojeny do elastického kruhu a tvoří prstenec. Implantát je rovněž pokryt vrstvou z titanu, takže Linx není odmítán imunitním systémem pacienta. Umístění kroužku v těle pacienta trvá desítky minut. Prstenec se roztáhne, když pacient spolkne jídlo. V klidu má prstenec průměr přibližně 0,5 cm, rozšířit se může až do průměru 1,5 cm. U pacientů, kteří podstoupili tuto metodu, bylo pozorováno méně nežádoucích účinků, jako je nadýmání, zvracení nebo říhání po jídle, v porovnání s pacienty po operaci fundoplikací. Metoda Linx je v současnosti stále ve fázi výzkumu. V loňském roce obdržel FAD akreditaci Linx tým vědců provádějící výzkum a vydávající další a další zprávy ze zkušebního postupu s pozitivním výsledkem. Pro 20 % populace ve vyspělých zemích trpících onemocněním gastrointestinálního traktu by tento postup znamenal konec nemoci.

Linx je k dispozici ve speciálních medicínských centrech v USA a Evropě.

Detail odstavce: Metoda Linx
Zdroj: Fundoplikace
Zveřejněno: 14.7.2015

ZÁNĚT

Zánět slepého střeva

Zánět slepého střeva se odborně nazývá apendicitida a jde se o zánět červovitého výběžku slepého střeva. Toto onemocnění je velice časté a může se vyskytnout prakticky v jakémkoliv věku. Zánět slepého střeva patří mezi náhlé příhody břišní a vyžaduje okamžitou chirurgickou léčbu. Onemocnění vzniká náhle, prakticky z plného zdraví. Projevuje se bolestí břicha, která je nejprve lokalizována v oblasti kolem pupku, poté se stěhuje do pravé jámy kyčelní. Často se přidružuje zvýšená teplota, nevolnost a zvracení. V takovém případě je nutné ihned dopravit nemocného do nemocnice.

Při akutním zánětu slepého střeva musí být pacient ihned hospitalizován. Lékař může volit konzervativní či operativní léčbu. V případě konzervativní léčby zůstává pacient v klidu na nemocničním lůžku, nasazuje se přísná dieta a aplikují se ledové obklady na břicho. Tato léčba je vhodná u ustupujících či mírných zánětů slepého střeva. Udává se, že až v polovině případů zánět ustoupí. Nicméně je třeba očekávat, že k zánětu dojde opakovaně. Chirurgická léčba je mnohem častější a rovněž i radikálnější metodou léčby. Volí se buď krátký řez nad postiženou částí střeva, nebo takzvaná laparoskopická metoda, kdy chirurg provede několik téměř zanedbatelných řezů, kterými pak zavede speciální nástroje. Výhodou je výborný kosmetický efekt této operace.

Detail odstavce: Zánět slepého střeva
Zdroj: Zánět
Zveřejněno: 9.2.2016

ŽLUČNÍK

Operace žlučníku

Nejčastěji prováděným zákrokem na žlučníku je takzvaná cholecystektomie, což je jeho celkové odstranění. Činnost žlučníku totiž není pro lidské tělo zcela nepostradatelná. Po odnětí tohoto orgánu žluč protéká trvale do střeva, což umožňuje uspokojivé trávení. V dřívějších dobách bývala tato operace poměrně závažná. V dnešní době laparoskopická metoda zcela nahradila klasickou otevřenou metodu vyžadující poměrně velký řez na břišní stěně. V případě laparoskopické operace žlučníku se u pacienta v celkové anestezii na břišní stěně provedou obvykle 4 malé řezy, jimiž je možné zavést dovnitř duté tyče, které slouží jako tunely pro snadné zavádění a manipulaci s miniaturními nástroji a kamerou. Tou je pak možné sledovat celý postup operace uvnitř břicha na monitoru. Pro dobrou přehlednost celého prostoru je potřeba nejprve napustit břišní dutinu plynem, konkrétně oxidem uhličitým. Žlučník se vytahuje ven typicky řezem vedeným u pupku. Průměrná doba operace je 90 minut a doba hospitalizace kolem 2 dnů, což je významně kratší v porovnání s dřívějšími postupy. Je možné ji provádět i u osob ve vyšším věku a jedinců obézních, bez výraznějšího zvýšení výskytu komplikací. Část pacientů trpí po odstranění žlučníku takzvaným postcholecystektomickým syndromem. Při něm se vyskytují zažívací potíže a bolesti břicha. Tyto potíže jsou však obvykle pouze přechodného rázu.

Detail odstavce: Operace žlučníku
Zdroj: Žlučník
Zveřejněno: 18.6.2018

BOLEST V PODBŘIŠKU

Bolest v podbřišku na levé straně

Bolest lokalizovaná do pravého podbřišku, případně šířící se doleva či nahoru, spojená s nevolností, zvracením či teplotou s největší pravděpodobností signalizuje zánět slepého střeva.

Zánět slepého střeva se odborně nazývá apendicitida a jedná se konkrétně o zánět červovitého výběžku slepého střeva. Toto onemocnění je velice časté a může se vyskytnout prakticky v jakémkoliv věku. Zánět slepého střeva patří mezi náhlé příhody břišní. To znamená, že toto onemocnění vzniká náhle, prakticky z plného zdraví. Projevuje se bolestí břicha, která je nejprve lokalizována v oblasti kolem pupku, poté se stěhuje do pravé jámy kyčelní. Často se přidružuje zvýšená teplota, nevolnost a zvracení. V takovém případě je nutné ihned dopravit nemocného do nemocnice.

Při akutním zánětu slepého střeva musí být pacient ihned hospitalizován. Lékař může volit konzervativní či operativní léčbu. V případě konzervativní léčby zůstává pacient v klidu na nemocničním lůžku, nasazuje se přísná dieta a aplikují se ledové obklady na břicho. Tato léčba je vhodná u ustupujících či mírných zánětů slepého střeva. Udává se, že až v polovině případů zánět ustoupí. Nicméně je třeba očekávat, že k zánětu dojde opakovaně. Chirurgická léčba je mnohem častější a rovněž i radikální metodou léčby. Volí se buď krátký řez nad postiženou částí střeva, nebo takzvaná laparoskopická metoda, kdy chirurg provede několik téměř zanedbatelných řezů, jimiž pak zavede speciální nástroje. Výhodou je poté výborný kosmetický efekt operace.

Detail odstavce: Bolest v podbřišku na levé straně
Zdroj: Bolest v podbřišku
Zveřejněno: 20.9.2016

JÍDELNÍČEK PO OPERACI ŽLUČNÍKU

Jak se žije bez žlučníku

Za rozhodnutím zbavit se tohoto orgánu stojí většinou opakující se bolesti a trávicí obtíže. Nejedná se o tak běžnou operaci, jako je slepé střevo, ale i přesto je tato operace velmi častá. Nejčastějším onemocněním žlučových cest jsou kameny (odborně cholelitiáza), které vznikají vysrážením žluči při jejím nevhodném složení. Postihují zhruba 10 % populace a nemusí se nijak projevovat, ale také mohou. A právě komplikace vznikající kvůli žlučovým kamenům jsou nejčastějším důvodem k odstranění žlučníku.

Komplikace:

  • útvary vyvolávající bolest a trávicí obtíže
  • kámen ve vývodu žlučových cest – žlučová kolika
  • zánět žlučníku
  • zánět slinivky břišní
  • vznik píštěle mezi žlučníkem a střevem

Odstranění žlučníku s téměř stoprocentní pravděpodobností zabrání návratu kamenů a s nimi spojených komplikací.

Odstranění žlučníku – cholecystektomie – se většinou provádí laparoskopicky.

Místo velkého řezu udělá chirurg jen několik malých otvůrků do dutiny břišní. Jimi zavede kameru s lampou a speciální chirurgické nástroje. Břicho pro lepší přehlednost naplní oxidem uhličitým a žlučník odstraní. Laparoskopická metoda má nespornou výhodu v tom, že je pro operovaného méně zatěžující a umožní mu rychlejší hojení.

Otevřená cholecystektomie, kdy se ke žlučníku přistupuje jedním větším, asi 15 cm dlouhým řezem v pravé horní části břišní stěny, se ovšem provádí stále, a to u pacientů se srůsty v břišní dutině či v případě, že se laparoskopický zákrok nezdaří, anebo jej není možné provést.

Detail odstavce: Jak se žije bez žlučníku
Zdroj: Jídelníček po operaci žlučníku
Zveřejněno: 29.4.2017

TŘÍSELNÁ KÝLA

Operace tříselné kýly

Tříselná kýla není nutně nebezpečná sama o sobě, nicméně toto onemocnění může vést k život ohrožujícím komplikacím. Z tohoto důvodu vám lékař pravděpodobné doporučí operaci tříselné kýly. Operace tříselné kýly je běžný chirurgický zákrok. Kýlu je možno mít velmi dlouho, přicházejí i pacienti s kýlou o velikosti fotbalového míče, ale pak se to velmi špatně operuje a hrozí celá řada rizik. Nejvhodnější doba pro operaci je, dokud není kýla větší asi jako tenisový míček, ale neplatí to absolutně, záleží také na tom, jak moc kýla dělá obtíže. O tom je vhodné se poradit s lékařem, který doporučí, zda je kýlu možné operovat klasicky, nebo laparoskopicky za použití umělohmotné síťky.

Před operací tříselné kýly obdrží pacient podrobné informace o svém zdravotním stavu, druhu anestezie a operační metodě, která bude při operaci tříselné kýly použita. Laparoskopická operace tříselné kýly se liší od klasické několika faktory. Jedná se v podstatě také o operaci, ale v břišní stěně jsou jen 3 až 4 vpichy, tedy ranky velikosti 1 cm, kudy se zavedou do dutiny břišní kamera a pracovní nástroje a těmi se kýla odoperuje. Používá se částečně vstřebatelný materiál, jímž se překryje otvor v tříselném kanálu. Rozdíl je v tom, že se defekt břišní stěny nesešívá k sobě, ale přes toto zeslabené místo, kudy se protlačuje obsah dutiny břišní do podkoží, se natáhne umělohmotná síťka, která tomuto zabrání. Dává se tedy zevnitř, pod pobřišnici. Na rozdíl od klasické operace, která kýlu spravuje zepředu, tedy skrze kůži a podkoží, až k zeslabenému místu, které se spraví tím, že se jeho okraje k sobě různým způsobem sešijí. Procento recidiv je při laparoskopické operaci menší než při operaci klasické.

Detail odstavce: Operace tříselné kýly
Zdroj: Tříselná kýla
Zveřejněno: 2.3.2016

ŽLUČNÍKOVÉ PROBLÉMY

Žlučníkové kameny

Žlučníkové kameny jsou nejčastějším onemocněním žlučníku. Vyskytují se až u 30 % naší populace, přičemž častěji je nalézáme u žen. Nárůst výskytu cholelitiázy v posledních letech je spojován se stále se zhoršující životosprávou lidí, a především pak s jejich nezdravými stravovacími návyky.

Projevy žlučníkových kamenů zahrnují pocity plnosti v okolí žaludku, pocity tlaku vpravo pod žebry, nesnášenlivost tučné stravy, nevolnost a nadýmání. Typickým příznakem této nemoci je však biliární kolika. K ní dochází v situaci, kdy se kámen zaklíní v oblasti krčku žlučníku a ten reaguje stažením svaloviny své stěny. V místě zaklínění se začnou uvolňovat látky vyvolávající zánět. Vzniká tak velice krutá bolest, která přichází ve vlnách. Nejčastěji se objevuje navečer a z pravého podžebří mnohdy vystřeluje do zad až k lopatce. Nemocný je neklidný, bledý, může mít i zvýšenou teplotu a být mírně zažloutlý. Ve více než polovině případů provází bolest i zvracení, které však nepřináší úlevu. Záchvat je často vyvolán konzumací tučných jídel, ale může být vyprovokován i tělesnou námahou či prochladnutím.

U léčby žlučových kamenů se doporučuje celkové odstranění žlučníku se žlučníkovými kameny chirurgickým zákrokem. Dnes je nejčastěji využívána laparoskopická operace, při níž se do dutiny břišní vstupuje jen několika malými otvory. Tato metoda významně snížila riziko tohoto zákroku. Doba rekonvalescence po laparoskopické operaci je cca 2 týdny. 3 dny po operaci se doporučuje konzumovat lehčí, kašovitou stravu, od 3. do 7. dne po operaci se pacient může stravovat standardně. Operaci žlučníku plně hradí zdravotní pojišťovny. Nechirurgická léčba žlučníkových kamenů, především pak opatření dietní, se doporučují pouze pro období po biliární kolice.

Detail odstavce: Žlučníkové kameny
Zdroj: Žlučníkové problémy
Zveřejněno: 16.2.2017

TŘÍSELNÁ KÝLA

Operace

Tříselná kýla (a i ostatní typy kýly) se dají léčit v podstatě jen jediným způsobem, a to operací. Samozřejmě existují lidé, u nichž operace kýly není možná (například těhotné ženy, osoby trpící rakovinou, malé děti, u nichž se čeká, že pupeční kýla sama zmizí). Stejně tak existují ale případy, kdy je operace kýly také jediným a nutným řešením. To je v případě, kdy je kýla uskřinutá. V některých případech lékaři předepisují nošení kýlního pásu (kýlní pás ale kýlu nijak nevyřeší), obvykle se k tomuto řešení uchylují, když pacient odmítá operaci.

Operace tříselné kýly probíhá obvykle pod narkózou a můžou ji provádět všechny nemocnice, které se zaměřují na břišní chirurgii. Dnes ale vznikají i specializovaná pracoviště (= centra pro kýly), které nabízejí nejen provedení operace, ale i stanovení léčebního plánu, vyšetření, ale i pooperační péči. Tato centra se snaží, aby se pobyt v nemocnici po operaci zkrátil na minimum.

Při operaci kýly může lékař zvolit buď klasickou metodu, při níž lékař rozřízne kůži v místě, kde se kýla nachází, pomocí síťky pak zpevní oslabenou břišní stěnu, zkontroluje obsah kýly a kůži zašije. Síťka, která je při operaci vložená do těla pacienta, se po čase rozpadne. Během této operace se tedy místo s oslabenou břišní stěnou uzavře a zpevní.

Druhou možnou metodou je laparoskopická operace, která se vždy provádí v úplné narkóze (klasická operace se mohla provádět jen s místním znecitlivěním). V tomto případě se kůže na břiše nařízne v několika místech (jen drobné řezy asi o velikosti 1 cm), do břicha je také zavedena kamera, která lékaři ukáže, kde je třeba břišní stěnu zpevnit. Defekt břišní stěny se tedy nesešívá k sobě, ale zevnitř se dá na toto oslabené místo síťka. Tato operace probíhá zevnitř na rozdíl od té klasické, která probíhá zepředu. Výhodou této operace je, že břicho pacienta nehyzdí velká jizva, ale jen drobné jizvičky, které se při správné péči mohou krásně zatáhnout. Po této operaci také následuje kratší pracovní neschopnost (zhruba 3 týdny), na rozdíl od klasické operace, kde pracovní neschopnost trvá zhruba 6 týdnů.

Detail odstavce: Operace
Zdroj: Tříselná kýla
Zveřejněno: 11.8.2017

ŽENSKÉ POHLAVNÍ ORGÁNY

Odstranění dělohy

Hysterektomie je chirurgické odstranění dělohy. Při hysterektomii se často odstraňuje i děložní čípek, vaječníky, vejcovody a okolní struktury. Žena po hysterektomii nemá menstruaci a nemůže otěhotnět.

Hysterektomie je chirurgický zákrok, který s sebou nese určitý přínos, ale i rizika. Má vliv zejména na hormonální rovnováhu, proto se tento zákrok indikuje jako poslední možnost.

Důvody odstranění:

  • tvorba nezhoubných nádorů – myomů, které nelze odstranit jednotlivě (myomy nejčastěji způsobují silné, nepravidelné krvácení, které nereaguje na léčbu);
  • onemocnění děložní sliznice, například polypy, přednádorové změny, počáteční stadia rakoviny;
  • zhoubný nádor dělohy nebo těla dělohy;
  • změny na děložním čípku (takzvaná dysplazie) a časná stadia rakoviny děložního čípku;
  • endometrióza, při níž se částečky endometria nacházejí mimo dutinu děložní; lokalizace těchto částeček nemusí být omezena jen na oblast pánve ženy, ale může se vyskytovat kromě srdečního svalu a sleziny prakticky kdekoli;
  • adenomyóza – stav, kdy povrchová výstelka dutiny děložní roste do svaloviny dělohy (více informací k této problematice najdete v článku Adenomyóza);
  • poranění dělohy;
  • závažné komplikace v porodnictví (například neutišitelné krvácení po porodu, prasknutí dělohy, vrostlá placenta);
  • chronická pánevní bolest;
  • vaginální krvácení (při krvácení je důležité zjistit příčinu vaginálního krvácení, jednou z nich může být rakovina);
  • srůsty v dutině břišní.

Typy hysterektomie:

  • radikální hysterektomie – při této operaci se odstraní celá děloha, děložní čípek, pochva a závěsný aparát dělohy. Radikální hysterektomie se nejčastěji provádí kvůli rakovině. Obvykle se odstraňují i vaječníky a vejcovody.
  • celková hysterektomie – úplné odstranění dělohy a čípku. Vaječníky nemusí být odstraněny.
  • subtotální hysterektomie – odstraní se děloha, ale krček se ponechává.

Prolaps dělohy je to stav, kdy se děloha propadne do pochvy. Prolaps dělohy vede k močovým a střevním potížím.

Hysterektomie se provádí několika způsoby. Nejstarší technikou je abdominální (břišní) hysterektomie. K dalším technikám patří vaginální nebo laparoskopická hysterektomie.

Abdominální hysterektomie

Do břišní dutiny se přistupuje pomocí klasického (obvykle příčného) řezu v podbřišku. Operace je rutinní, kratší a méně náročná na techniku. Nevýhodou je pak nápadná, několik centimetrů dlouhá jizva, obvykle nešťastně umístěná nad hranicí pubického ochlupení. Také doba hojení je oproti modernějším metodám delší. Tato technika však umožňuje lékařům lepší přístup k reprodukčním orgánům a obvykle se provádí při radikální hysterektomii. Rekonvalescence po odstranění dělohy a vaječníků je přibližně 4–6 týdnů.

Vaginální hysterektomie

Vaginální hysterektomie používá přístup přes pochvu. Výhodou je naprostá absence viditelných jizev. Nevýhodou nutnost dostatečně prostorné pochvy (ideální, pokud měla pacientka děti). Operace má méně komplikací, žena po operaci stráví kratší dobu v nemocnici a rána se hojí rychleji než při abdominální hysterektomii. Operace se nejčastěji provádí při prolapsu dělohy, malé děloze nebo při změnách na děložním čípku.

Laparoskopická hysterektomie

Do břišní dutiny se přistupuje pouze malým řezem u pupku a dvěma pomocnými na podbřišku. Výsledné jizvy jsou poměrně nenápadné. Nevýhodou je náročnější a delší zákrok. Laparoskopie je vlastně pohled do dutiny břišní, kdy se dutina nafoukne oxidem uhličitým, aby se oddálila břišní stěna od břišních orgánů. Dalším krokem je zavedení laparoskopické techniky do zvětšeného prostoru.

Laparoskopicky asistovaná vaginální hysterektomie

Laparoskopicky asistovaná vaginální hysterektomie patří k moderním operačním postupům. Tato operace je kombinací laparoskopie a vaginální operace. Operace má dvě části:

  • první část – uvolnění dělohy ze závěsných aparátů (provádí se laparoskopicky);
  • druhá část – podvázání cév dělohy a vyjmutí dělohy (provádí se přes pochvu).

Ooforektomie je chirurgické odstranění vaječníků a adnexektomie je odstranění vaječníků a vejcovodů.

Detail odstavce: Odstranění dělohy
Zdroj: Ženské pohlavní orgány
Zveřejněno: 15.2.2017

NEMOCI VARLETE

Nesestouplé varle

Nesestouplé varle zůstává v dutině břišní a nesestupuje do šourku. Tomuto jevu se říká kryptorchismus. Kryptorchismus je častá vývojová vada mužského genitálu, která je charakterizovaná nepřítomností varlat nebo varlat v šourku. Retentio testis je stav, kdy je šourek na jedné nebo obou stranách prázdný. Kryptorchismus může být vrozený nebo získaný (z nějakého důvodu varle vyskočí směrem nahoru a nevrátí se zpět). Varlata se u plodu během nitroděložního období vývoje nacházejí uvnitř dutiny břišní pod játry. Kolem 25.–30. týdne těhotenství postupně sestupují dolů přes tříselný kanál až do šourku. Varlata na této cestě mohou uvíznout kdekoliv. Jejich sestup je jedním ze znaků donošeného dítěte. Přítomnost varlat v šourku je důležitá pro správnou tvorbu spermií, které vyžadují nižší teplotu, než je uvnitř lidského těla.

Retinovaná varlata – jsou nesestoupená varlata, která se nacházejí v průběhu dráhy jejich sestupu; varlata mohou být umístěna v břichu, v tříselném kanálu nebo nad šourkem.

Ektopická varlata – jsou umístěna mimo dráhu fyziologického sestupu varlat, například v malé pánvi nebo ve stehenní oblasti.

Anorchie – varlata zcela chybí.

Klouzavá varlata – od kryptorchismu je nutné odlišit retraktilní varlata, která se nadměrně pohybují směrem nahoru ven ze šourku. Tento stav se nazývá lidově klouzavá varlata.

Kryptorchismus může vést v dospělosti ke snížení plodnosti a je zdrojem zvýšeného výskytu nádorů varlat. Nárůst vzniku nádorů je u těchto mužů 20krát až 40krát vyšší než u mužů, kteří neměli problém s nesestoupenými varlaty. Terapeutický potup je jiný u varlat, která jsou hmatatelná a která ne. Nehmatatelná varlata představují zhruba 20 % případů. Fyzikální vyšetření je pro určení diagnózy velmi důležité a provádí se takzvanou bimanuální palpací (prohmatáním podbřišku s použitím obou rukou), přičemž se zjišťuje, zda je varle v šourku, nebo není. Lékař se snaží varle vytlačit z podbřišku směrem dolů ve směru tříselného kanálu proti prstům druhé ruky. Je nutné zkontrolovat i místa možné ektopie. V diagnostice se využívá sonografické vyšetření. Endokrinologické vyšetření je předepsáno, když nejsou sestoupená obě varlata.

Terapie onemocnění je operační a začíná už po 6. měsíci života a varle by mělo být v šourku definitivně do 1,5 roku věku dítěte. Léčba závisí na tom, zda je varle hmatatelné, nebo ne. Při nahmatání varlete se vykonává orchiopexie, zákrok při kterém se nesestoupené varle umístí a fixuje v šourku. Při nehmatatelném varleti se provádí laparoskopická operace. Může se stát, že retinované varle se v dutině břišní zaškrtí a následně odumře. Jedná se o akutní stav, kdy se odstraní odumřelé varle. V minulosti se tato anomálie léčila podáváním mužských hormonů, zjistilo se však, že tato procedura nemá žádný efekt.

Detail odstavce: Nesestouplé varle
Zdroj: Nemoci varlete
Zveřejněno: 22.6.2016

NEMOCNICE BOSKOVICE

Ortopedie

Ortopedické oddělení pracuje rovněž od zahájení provozu roku 1958. Původní lůžková kapacita 47 lůžek se během let snížila na stávajících 27 lůžek. V roce 1994 byla zavedena laparoskopická diagnostika onemocnění kloubů, o 2 roky později se operativa rozšířila o totální endoprotézu kyčelních i kolenních kloubů.

Lůžkové oddělení ortopedie se nachází ve 4. patře hlavní budovy nemocnice. Disponuje 20 lůžky. Je držitelem akreditace Ministerstva zdravotnictví. Zajišťuje péči pacientům s onemocněním pohybového aparátu, především nosných kloubů. Nedílnou součástí oboru je traumatologie pohybového ústrojí. Oddělení pracuje v součinnosti s chirurgií a traumatologií. Operace jsou prováděny na moderně vybavených operačních sálech. Časná rehabilitace hospitalizovaných pacientů je zajištěna přímo na oddělení ve vlastní tělocvičně.

V průběhu prvních dvou měsíců roku 2016 rozšířilo ortopedické oddělení Nemocnice Boskovice s.r.o. operační spektrum o dva nové operační postupy, které pomohou pacientům s onemocněním nosných kloubů dolních končetin.

Prvním jsou miniinvazivně zaváděné fixační implantáty v operativě osových deformit v oblasti kolene firmy Newclip-Technics. Korigovaná osová deformita je zajištěna implantátem z minimálního kožního přístupu při šetření měkkých tkání v okolí kosti. Pooperační hojení probíhá rychleji s časným návratem do běžných aktivit.

V oblasti kloubních náhrad kolene se implantoval nový tištěný umělý kolenní kloub RT plus modular, Smith Nephew, který umožňuje reparovat nejenom kolenní kloub s těžkou artrózou, ale i výraznou osovou deformitou, přičemž standardní implantáty tento stupeň onemocnění nemohou vyřešit.

Dostupná je rovněž implantace náhrad kolenního kloubu technologií VISIONAIRE.

Následná rehabilitační péče je realizována především na rehabilitačních odděleních Nemocnice Blansko, OLÚ Jevíčko a Nemocnice Letovice.

Na plánované operace je čekací lhůta 1–2 měsíce, na operace velkých kloubů asi ¾ roku, rozhodující je však samozřejmě klinický stav a rtg nález. Oddělením ročně projde asi 1 000 přijatých pacientů, ročně se zde provádí 900 operací (pětinu tvoří kloubní náhrady). Průměrná ošetřovací doba se pohybuje kolem 5 dnů. Cílem oddělení je individuální přístup, komplexní a standardizovaná péče.

Kontakty

  • 516 491 391
  • Primář oddělení: MUDr. Bedřich Kala ml. – atestace II. stupně v oboru ortopedie, licence pro výkon funkce vedoucího lékaře a primáře v oboru, diplom celoživotního vzdělávání
  • Zástupce primáře: MUDr. Jaroslav Laštůvka – vedoucí lékař centrálních operačních sálů, specializovaná způsobilost v oboru ortopedie a traumatologie pohybového aparátu

Lékaři:

  • MUDr. Petr Daněk
  • MUDr. Bedřich Kala st.
  • MUDr. Petr Kučera
  • MUDr. Roman Kučera
  • MUDr. David Hruška
  • MUDr. Roman Pękala – externí spolupracovník
  • MUDr. Miroslav Dobiášek – externí spolupracovník
  • Vrchní sestra chirurgických oborů: Helena Masaříková
  • Staniční sestra: Helena Masaříková

Detail odstavce: Ortopedie
Zdroj: Nemocnice Boskovice
Zveřejněno: 24.10.2016

HERNIE

Druhy hernií

  1. Ovariokela – u malých holčiček (do 1–2 let). Jde o stav, kdy jsou úpony vaječníků (ovaria) relativně dlouhé a pánev relativně malá. Ovarium může vyplavat tříselným kanálem. Není žádná klinická symptomatologie, žádné křeče, problém zjistí vyšetření pohmatem (má velikost fazole). Terapie spočívá v manuálním vrácení ovaria zpět, jinak by mohlo atrofovat. Plánovaná operace není urgentní, ovarium se při ní vrátí zpět do dutiny břišní, provede se plastika tříselného kanálu.
  2. Hernia umbilicalis (pupeční kýla) – vyskytuje se poměrně často, ale ne v dětském věku. Je to jediná kýla, která se může spontánně uzavřít. Vyšetření pohmatem. Pokud se neuzavře do 6 let, operuje se a provádí se plastika kýlní branky. Pokud se kýla neoperuje, může se zvětšovat (po těhotenství). U dospělých se může uskřinout, nejčastěji u mužů při zvýšené fyzické námaze.
  3. Hernia supraumbilicalis (nad pupkem) – malé defekty ve stěně břišní, může dojít k uskřinutí. Indikuje se k operačnímu výkonu.
  4. Hernia unguinalis (tříselná) – objevuje se v dětském i dospělém věku. Velmi často dochází k uskřinutí, což znamená komplikace. Indikuje se tedy k plánovanému operačnímu výkonu, provádí se plastika tříselného kanálu.
  5. Hernia skrotální (varlete) – kýlní vak svým obsahem zasahuje do skrota a skrotum deformuje. Může dojít k uskřinutí a zánětu. Léčba je tedy nutná a spočívá v návratu vaku zpět do dutiny břišní a provedení plastiky tříselného kanálu.
  6. Hydrokela testis (vodní kýla varlete) – přítomnost tekutiny v obalech varlete, deformita skrota, při pohmatu tvrdé, tuhé, nebolestivé. V tomto případě se do dutiny břišní dostane voda, nejčastěji v dětském věku, kdy není zcela uzavřena komunikace mezi dutinou břišní a oblastí skrota, nebo u starých lidí. Léčba se provádí punkcí (kontraindikace v dětském věku), u dospělých může dojít k recidivám (znovu se naplní tekutinou). Operační výkon spočívá ve zrušení komunikace s dutinou břišní a částečném odstranění obalů varlete (recidiva by pak neměla nastat).
  7. Variokela – je zmnožení cévní pleteně v okolí varlete a spermatického folikulu, což způsobí deformaci skrota, výsledkem je ohromné houbovité varle. Pacienti mají problémy s tvorbou spermií, tedy s plodností. Léčba spočívá v chirurgickém odstranění cévních pletení.
  8. Brániční hernie na podkladě vývojové vady – defekt na bránici, kdy část bránice není vyvinuta (vzadu a laterálně). Nejsou časté, ale pokud nejsou u novorozence léčeny, umírá. Klinický průběh: plod se vyvíjí úplně normálně, po narození zhoršená respirační funkce (dušnost, cyanóza, smrt) – dítě polyká vzduch, střeva se proplynují, zvětšuje se bříško a břišní orgány se stěhují do hrudní dutiny, srdce se stěhuje doprava, takže dochází k zahnutí mezihrudí, zalomení velkých cév, útlaku plic a následně k úmrtí. Léčba: nutná je velmi rychlá intubace, následuje akutní chirurgické řešení – otevře se dutina břišní, z hrudníku se orgány stáhnou zpět do břicha, díra se zašije nebo se použije syntetická síťka nebo dura mater (tvrdá plena mozkomíšní). Prognóza je však špatná, může dojít k hypoplasii plic a poruchám vnitřního prostředí.
  9. Retrosternální kýla – vzniká v defektu bránice za sternem. Projevuje se až ve starším věku, jde o takzvanou pravou kýlu, léčba je chirurgická.
  10. Paraesofageální hernie – defekt bránice okolo otvoru pro jícen, část útrob se dostává do dutiny hrudní přes fyziologický otvor v bránici. Jde o vnitřní kýlu, která nezpůsobuje větší obtíže.
  11. Hyátová hernie – kýla, při níž se do dutiny hrudní dostává horní část žaludku (fundus). Projevuje se bolestí v epigastriu, pacient může zvracet, jícen je poškozen kyselým žaludečním obsahem. Léčba je buď konzervativní (antacida), nebo chirurgická (žaludek se fixuje k bránici, přes jícen se přešívá část žaludku – fundoplikace).

Detail odstavce: Druhy hernií
Zdroj: Hernie
Zveřejněno: 26.2.2014