LÁSKA a nejen to se dozvíte v tomto článku. Úmrtí blízkého člověka je vždy smutnou událostí, která sebou nese zvyky, jako je vytvoření parte nebo smutečního oznámení, na která se hodí smuteční verše. V tomto článku přinášíme výběr klasických smutečních veršů a básní vhodných pro rozloučení s maminkou, na parte tatínkovi a nebo smuteční verš pro kamaráda.
Smuteční verše na parte
Někdy se na parta může hodit verš pro člověka, který nemá děti a nelze použít smuteční báseň pro maminku a nebo tatínka. Proto je zde uveden seznam univerzálních básní na parte.
Ty prosté věci, jež jsem miloval,
toužil jsem míti věrně kolem sebe.
A byl to ráj a já se o ně bál
a věděl jsem, že tratím v nich kus nebe
Okno mi řeklo: Jen se rozhlédni,
až odejdeš, už cizí budu tobě.
Kyvadlo řeklo: Jdi, je k poledni.
A křížek na zdi: Sejdeme se v hrobě.
~
Odcházím tam, kam všechna pokolení přede mnou.
A lesy budou šumět dál a květy budou kvést.
~
Po krátkých cestách chodili jsme spolu, na dalekou odešel jsi sám.
~
Co vděkem za lásku a péči Tvou Ti můžem dát - hrst krásných květů naposled, a pak jen vzpomínat...
~
Nezemřela jsem, neboť vím, že budu stále žít v srdcích těch, kteří mě milovali.
~
V tento den loučení přejte mi štěstí. Neplačte o mne, již sladce spím, život byl stejně bolem mým.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Petr m.
styd se hnuse laska uzravuje a vira take pan sula na prednaskach jasne rika jak se vylecit zdarma, nemusite mu za to platit kdyz si dobre prohlidnete jeho prednasky. me velice pomohli se zdavotnimi potizemi, dekuj pane sulo. klidne zorganizuji setkani pred ceskou televizi na vasi podporu jsem vam vdecny a stojime za vami. hnuse budu te z de informovat o terminu srazu lidi lkterym pan sula pomohl
se smutkem v srdci jsme se tu dnes sešli, abychom zavzpomínali na báječnou ženu, která vnesla mnoho dobrého do životů nás všech. Moje maminka Jana Adamcová celý život dělala vše proto, aby se lidé kolem ní měli dobře, vždy myslela více na druhé než na sebe. A nyní my jí to oplácíme a naše slzy jsou důkazem, že svou láskou a přátelstvím si navždy získala naše srdce. Maminka by si jistě nepřála, abychom tu dnes po ní truchlili, naopak by si přála, abychom oslavovali její život. Řekla by nám, abychom pro ni neplakali, přestože ji nevidíme, vždy bude s námi a bude nad námi bdít, jak to dělala doposud. A my jsme se tu dnes sešli, ne proto, abychom truchlili nad její ztrátou, ale abychom jí vzdali čest za to, čím pro nás byla. Pro nás, své děti, manžela i vnoučata byla srdcem i duší rodiny, pro své přátelé byla vrbou, utěšitelkou i rádkyní... Každý z nás, kdo tu dnes jsme, u ní alespoň jednou hledal pomoc, radu, nebo jen prostou útěchu v objetí. Dovolte mi, abych zavzpomínala na pár okamžiků z jejího života.
Životní pouť mé maminky začala před 55 lety v Havlíčkově Brodě. Její dětství nebylo jednoduché kvůli nepříjemnému rozvodu rodičů, ale přesto ho vždy považovala za šťastné období svého života. Velmi milovala svou babičku, u níž žila po rozvodu svých rodičů a jež ji přivedla k zahradničení, které se stalo její vášní. Tato vášeň jí vydržela až do smrti, až do poslední chvíle svého života se nepřestávala ze své lásky ke květinám těšit. Díky své babičce prožila krásná a bezstarostná léta svého dětství, během nichž si uvědomila, že velmi touží pomáhat lidem jako lékařka. Její sen se splnil a po náročném studiu, které s sebou neslo řadu pocitů zklamání a zoufalství, ale i pýchy a hrdosti, maminka dokončila školu a stala se lékařkou na chirurgickém oddělení ve fakultní nemocnici v Hradci Králové. Svou práci vždy milovala, nikdy nezaváhala, když mohla svým pacientům jakkoliv pomoci. Dělala, co mohla, aby lidé kolem ní netrpěli. Díky svému povolání se také během osudového večera seznámila se svým budoucím manželem, naším tatínkem, který do nemocnice přivezl svého nejlepšího přítele se zlomenou nohou. Když se v ordinaci spatřili, věděli, že patří k sobě. Byla to osudová láska, která dokázala překonat mnoho zlých životních okamžiků a přitom neztratit nic ze svého kouzla. Maminka i nadále pracovala jako lékařka a přitom se snažila splnit i největší tatínkův sen: dát mu velkou rodinu. Jejich snažení, víra i vytrvalost nakonec zaznamenaly úspěch a během několika let přivítali na světě nás, své děti Alenu,
Ve svém příspěvku ČERNÉ KRUHY POD OČIMA PŘÍČINY, BOLESTI, ÚZKOSTI, FLEKY NA OBLIČEJI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiří Hofman.
Vážení již 3,5 roku bojuji s velmi bolestnými, křečovitými bolestmi. Jedná se o velmi křečovitou a tepavou bolest hlavy, bolesti a tiky očí, bolesti v uších a velké křečovité bolesti na hrudi v oblasti břicha a slinivky. Měl jsem zánět slinivky 3x mi dávali v nemocnici kapačky. Také se mi velmi špatně dýchá, mám pocit na zvracení, motání hlavy, beru prášky, chodím jak ke své praktické doktorce tak ke své psychiatričce. Jsem objednán k mgr Ivaně Kočové na léčbu etf a také na psychosomatické odd ve Šternberku. Ze začátku byli velmi nepříjemné bolesti tak že jsem nemohl ani nikam jít či vstát z postele a strašně jsem se potil a byl jsem každé ráno celý promočený a bylo mi fakt zle. Vše bylo mnohem intenzivnější než teď. Nicméně se pořád přemáhám. Také mám asi hepatitidu jater a chodím na kontrolu. Dělali mě biopsii. Jsem velmi nespokojený se svým životem, nebaví mě být sám, toužím po partnerce a rodinném životě, po uzdravení. Štve mě že jsem duševně nemocný mám úzkosti, které se projevují somaticky, schizotypální poruchu a možná že i deprese. Pořád se jen přemáhám a nejde to ovlivnit rozumem, jsem si toho vědom strašně mě to štve, mám strach ze smrti a hrozně se bojím všech příznaků úzkostí. Moc mě to nejde ani brečet maximální slzím pak cítím bolest očí, bolavé slzy, které jsou teplé. Hodně piji jen vodu nebo neperlivé minerálky, trochu mě bolí záda a když hýbu hlavou cítím křupání v oblasti krku. JE TO UTRPENÍ, BOLEST, NEŠTĚSTÍ, BEZMOC A TA LÁSKA A VŠE CO K TOMU PATŘÍ-POTLAČENÉ TOUHY, EMOCE, ZLOST A NENÁVIST. VŠE SE SE MNOU TÁHNE UŽ OD PUBERTY OD UČILIŠTĚ COŽ JE UŽ 25 LET!!! prosím odpovězte jsem již v koncích Jirka 43 let Broumov Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Gratulujeme Vám k narození chlapečka/holčičky! Nechť Vaše miminko naplní vaše životy radostí a láskou!
Bůh Vás požehnal krásným, malým andělíčkem. Jsem si jistý, že budete skvělými rodiči, gratuluji!
Nevím, kdo z Vás má větší štěstí: Vy, že se vám narodilo tak krásné, čilé miminko, nebo Vaše děťátko, že se narodilo tak báječným rodičům...? Každopádně Vám všem třem přeji do života jen to nejlepší!
Jsme šťastni, že miminko přistálo na jednom z nejbezpečnějších a milujících letišť světa. Gratulujeme šťastným rodičům!
Nový život právě přichází: nejen život Vašeho miminka, ale život Vás dvou, který naplní nové zážitky, zkušenosti a radosti. Srdečně Vám gratulujeme!
Teď se smějete a jste šťastní... kéž Vám to vydrží až do chvíle, až si Váš drobeček obarví vlasy namodro! Žerty stranou – gratulujeme k radostné události a přejeme Vám všem jen to nejlepší!
Hola hola, kdo to volá? To je naše miminko! Narodilo se dnes ráno (přes den, večer, v noci) a křičí na nás malinko: „Mámo, táto, už jsem tady, tak se na mě koukněte. Slyšel(a) jsem, že je prima, být tu s Vámi na světě!“ „Babi, dědo, teto, strejdo, Vy všichni kamarádi, přijďte se taky podívat, uvidíme Vás rádi!“
Když narodí se maličký, dar vidění má pod víčky, dar slyšení má v něžném oušku, dar dotyku má v prstíčkách, dar chuti pozná v prvním doušku, dar vůně v jarních kytičkách. Maminko, ty k těm darům v krátku dar řeči přidáš nemluvňátku!
Už se to rozkřiklo, už se slaví, dej Pan Bůh děťátku štěstí, zdraví. Dej, ať se miminku pěkně spinká, opatruj maminku i tatínka! Všechno nejlepší k narození človíčka přeje...
Život kolem nás je plný zázraků. Někdy bere, někdy dává, stále se mění. Váš život už nikdy nebude stejný jako předtím. Bude bohatší a radostnější o drobečka, který ho svým smíchem, pláčem a štěbetáním zaplní...
Přišli k nám z ráje měkoučkých paloučků, z věčného máje holčiček a kloučků. Hebounké nožičky poběží světem, přinesou radost jen mámě a dětem. A když je pošimráš, přinese sluníčko úsměv a radost miminku na líčko.
Kdysi mi vyprávěla maminka, že čáp létá po světě a rozdává miminka. Někdy kluk, jindy zas holčička, a Vám prý do domu přibyla maličká. Máte to největší štěstí na světě, není nic hezčího než úsměv dítěte.
Ať je Vaše holčička krásná jako růžička, ať Vám štěstím jenom kvete, láskou na ní nešetřete.
Dozvěděli jsme se zrána, že k Vám přiletěla vrána a nechala v uzlíčku krásnou malou holčičku. Ať Vám roste jako z vody a je z ní holka do nepohody, ať je veselá a zdravá a Vám jenom radost dává! Blah
Vážená rodino, drazí přátelé, a milí smuteční hosté,
Člověk v životě prožívá mnoho krásných okamžiků plných štěstí, lásky a radosti, stejně tak ho ale stejnou měrou životem provází chvíle plné žalu, slz a utrpení. A naši rodinu takováto chvíle postihla před několika dny, když nás navždy opustila naše milovaná matka, sestra, babička i přítelkyně Magdalena Novotná. Přestože její odchod byl očekávaný, její ztráta naše srdce silně zasáhla a zanechala v nich po ní díru plnou stesku a bolesti. Na tuto ztrátu se nedá nikdy zapomenout, a nám, jejím milovaným, nezbývá nic jiného než nechat naši babičku žít i nadále v našich srdcích, uchovat si na ni milou vzpomínku a předávat ji dál naším dětem, jejím pravnoučatům, a dalším bližním. A těmi jste v této těžké chvíli i vy, a proto mi dovolte, abych v tuto nelehkou chvíli i ve Vašich srdcích nechal ožít vzpomínku na ni, na ženu, která vždy věřila.
Má babička Magdalena Novotná se narodila 11. prosince 1934 do bohaté statkářské rodiny. Od narození byl její život propojený s křesťanskou vírou, která ji i v pozdějších dobách byla útěchou v těžkých životních okamžicích. Do jejího šťastného dětství na venkově plného her, přátelství a blahobytu náhle zasáhla válka. Válka, která ji připravila o to, co do té doby na světě milovala nejvíce. O její rodiče. Náhle zůstala malá sedmiletá Magdalenka, jak jí její maminka říkávala, sama s o rok mladší sestrou Janičkou. Obou dívek se ujala rodina sousedů a v dobré víře je vychovávala do konce války. Janička se pro Magdalenku stala celým světem, jedinou životní jistotou, jejich jedinečný vztah vydržel až dodnes. Po skončení války se obou sester ujal strýc, který se vrátil z exilu a vychovával je podle svého nejlepšího svědomí, za to mu má babička byla po celý život vděčná. Již jako dítě mu dávala svůj vděk a hlavně lásku najevo a snažila se mu vždy činit jen radost, i ve chvílích, kdy jejich život nebyl zrovna jednoduchý. Má babička sice z politických důvodů nedostudovala vysněnou střední školu, ale nikdy, ani tehdy ani později to nepovažovala za tragédii. Velmi dobře věděla z předcházejících zkušeností, že režim jí může připravit o vzdělání, domov, rodinu, ale že mu nikdy nedovolí, aby jí vzal její víru. Nejen víru křesťanskou, ale víru v lepší život, víru v laskavost a dobrotu lidí. Místo studia se babička vrhla do podřadných zaměstnání, ale v každém zaměstnání se činila s elánem, který byl její osobě vlastní. I díky svému životnímu optimismu zaujala na první pohled svou životní lásku, našeho dědečka Mojmíra, s nímž v průběhu let měla pět krásných a zd
Ve styku se ženami jsou Kozorozi neobratní a jakoby nezkušení. Neumí příliš lichotit a rozdávat komplimenty nepatří k jejich oblíbeným aktivitám. Láska je ovšem pro ně velmi důležitá. Mají strach ze zklamání a odmítnutí, proto se nepouštějí do každého milostného dobrodružství. Pokud jste si získala srdce Kozoroha, vězte, že jste prošla tím nejužším a nejkritičtějším výběrem, jakým jste mohla. Muži Kozorozi se rádi učí a pilují své sexuální umění k dokonalosti a jejich partnerka by tento zájem měla sdílet a zkoumat různé možnosti a hranice rozkoše s nimi. Občas však bývají Kozorozi až bolestně upřímní, což nemusí myslet nijak zle, ale mohou tím zranit nejedny city.
Sebevědomí je vědomí vlastní ceny, přesvědčení, že člověk jedná správně, vhodně a účinným způsobem. Zdravé sebevědomí je stav mysli nebo pocit, který se vyznačuje nepřítomností nejistoty, ostychu nebo rozpaků a je provázený klidnou vírou v sebe a své schopnosti, beze stop podceňování nebo nadutosti. Celková hodnota sebevědomí je bezpodmínečná láska k sobě za každých okolností a ve všech oblastech našeho života. Zdůrazňuje naše potřeby a pocit osobního štěstí. Pokud je vědomí vlastní hodnoty vysoké, máme sami sebe rádi i přesto, že děláme chyby.
Dnes nás sem do těchto smutných míst přivedla ztráta blízké osoby. Náš svět opustila žena, která celý svůj život zasvětila své rodině a péči o druhé. Stejně jako naše oči se zalévají slzami při vzpomínce na paní Alenu Černou, tak i její oči plakaly v jejích posledních chvílích při pomyšlení, že nás navždy opouští. Až do poslední chvíle měla na srdci jen naše blaho, a stejně jako celý svůj život, tak i před smrtí myslela jen na druhé. Teď nás navždy opustila a její místo v našich srdcích je na jednou tak prázdné. Vzpomínky, které nám na ni zůstaly, jsou naší jedinou útěchou. Každý, kdo ji znal, se mnou bude jistě souhlasit, že by si nepřála, abychom nad jejím odchodem prolévaly potoky slz. Byla by raději, kdybychom se usmály při vzpomínce na ni. Náš úsměv jí byl vždy bližší než naše slzy, a proto i teď provázejme její rozloučení úsměvy při připomínce jejího života.
Má milovaná babička se narodila v roce 1940. Většinu dětství se starala o svých pět mladších sourozenců, které měla velmi ráda. Po skončení základní školy si zvolila svůj životní směr, přála si být květinářkou. Květiny milovala od dětství a neuměla si představit, že by pracovala v jiném oboru. Po dokončení školy si našla práci v oboru a snila svůj sen o tom, že jednou si otevře i vlastní podnik. Svůj sen nakonec také uskutečnila, i když jí to stálo mnoho úsilí, vynaložené práce nikdy nelitovala. Pro mnoho práce neměla příliš čas na zábavu, a tak uvítala, když jí nejlepší kamarádka seznámila s mladým zedníkem. Z jejich vztahu se vyklubala pravá láska, která s sebou přinesla i velké radosti v podobě tří synů Václava, Karla a Josefa. Má babička spolu s dědečkem usilovně pracovali, aby se jejich děti měly dobře, bohužel jim ale na samotné děti moc času nezbývalo. Synové jim rychle odrostli a založili vlastní rodiny. Nikdo nemohl být pyšnější než má babička, když viděla, jak její synové dosahují úspěchu v pracovním i osobním životě. Radovala se, když jí postupně vkládali do náruče další a další vnoučata. Nakonec se z ní stala sedminásobná babička vnoučat Alenky, Jozífka, Martinky, Davídky, Filípka, Matýska a Vašíka. O vnoučátka se babička starala vzorně, užívala si je a velmi milovala, vynahrazovala si, co jako maminka zameškala. I pro nás, vnoučata, byla někdy více matkou než babičkou. Pomáhala nám se vším, co nás trápilo, utěšovala nás při různých bolístkách, učila nás číst i psát, pomáhala nám vyrovnat se se všemi problémy dospívání, učila nás jak jednat s lidmi a jak se starat o přírodu tak, aby nám to jednou vrátila,
Nezemřel jsem, neboť vím, že budu žít stále v srdcích těch, kteří mne milovali....
Drahá rodino, přátelé, otcovi kolegové a další smuteční hosté,
Věřím, že taková slova by si náš otec Adam Novotný přál slyšet, protože přesně vystihují, jak žil svůj život. Nepřál by si, abychom dnes nad jeho náhlou smrtí truchlili, naopak by si jistě přál, abychom vzdali hold jeho životu, který se vždy snažil žít naplno. A proto jsme se zde dnes sešli, abychom společně zavzpomínali na okamžiky, kdy byl ještě blízko nás a my si mohli užívat společných chvil, nevědouc, že tyhle báječné doby tak náhle skončí. Náš otec měl snad celý život úsměv na tváři a otevřenou náruč pro ty, co by potřebovali jeho útěchu. Jeho srdce bilo pro jeho nejbližší a jeho největším přáním bylo, aby se jeho milovaní měli dobře a pohnul by pro ně třeba i horami, kdyby to bylo nutné. Rodina a přátelé, to pro něj znamenalo vše, pro nás žil a s myšlenkami na nás také zemřel. Jeho náhlým odchodem neztratil svět jen skvělého člověka ochotného vždy bojovat za správnou věc, ale odešel i neuvěřitelně obětavý a milující otec, věrný přítel a v neposlední řadě také pracovitý a spolehlivý kolega. Jeho ztráta ale nijak neumenšuje to, co k nám cítil a co pro nás všechny byl ochotný udělat.
Dovolte mi tedy, abych v tento den na mého milovaného otce zavzpomínal a vzdal mu čest.
Náš otec Adam Novotný se narodil v roce 1968 do milující rodiny. Většinu svého života se musel vyrovnávat s volbou svých rodičů nejít s davem, která způsobila, že řada jeho snů, zůstala i nadále jen v říši snění a nikdy se neuskutečnila. Nikdy se nemohl stát vysněným advokátem, ale i přesto nikdy nelitoval a obdivoval se své rodině a velmi si ji za jejich činy vážil. Místo studia na právnické fakultě se vyučil tesařem a postupně se stal mistrem ve svém řemeslu. Miloval, když něco nového stvořil a vyloudil tak úsměv na tváři řadě lidí. Za svou práci byl obdivovaný nejen svými kolegy a nadřízenými, ale i širokým okolím. Jemu ale na obdivu nezáleželo, vždy jen chtěl šířit radost. Jeho práce ho také přivedla do Plzně, kde se v kanceláři, kterou měl vybavit novým nábytkem, seznámil se svou osudovou ženou, naší maminkou. Náš otec byl vždy muž činu, a tak dlouho neváhal a spojil s ní svůj život. Nikdo na světě nebyl šťastnější než on v den, kdy mu jeho životní láska přivedla na svět dvojčata. Už tehdy přísahal, že mě s bratrem Ondřejem ochrání a bude nás navždy milovat. Svému slibu dostál, přestože to s námi neměl nikdy jednoduché. Naše rodina prožívala nejšťastnější chvíle svého života, když jsme náhle přišli o matku a otec ztrat
Drahá rodino, milí přátelé a vážení smuteční hosté,
Pohřby jsou událostí, na níž se nikdo netěší, protože pro něj znamenají těžkou ztrátu ... ztrátu člověka, který mu zasáhl do života a ovlivnil ho. I Vás sem dnes přivedla láska a úcta k vážené a milé ženě, kterou jsem nade vše milovala. K mé mamince Boženě Vojtěchové, která nás po dlouhém boji s vážnou nemocí navždy opustila. Cítím smutek nad jejím odchodem, ale pohled do vašich smutných, slzami zmáčených tváří mi říká, že má maminka v životě dokázala to, co mnoho lidí nezvládlo. Dokázala, že ji všichni její známí milovali. Naší lásky a přátelství si má maminka v životě cenila nejvíce, a i proto mě pohled na vaše tváře dojímá. I přesto, že naše slzy svědčí o úctě k ní, nepřála by si, abychom plakali dlouho, chtěla by, aby naše bolest brzy pominula a byla vystřídána pocitem radosti. Radostí nad tím, že jsme dostali šanci jít kousek cesty společně s ní po její životní pouti. Chtěla by, abychom hledali útěchu nad její ztrátou ve vzpomínkách, které nám na ní navždy zůstanou, a které nám nikdo nevezme. Dovolte mi, abych se s Vámi podělila o střípky našich rodinných vzpomínek na život naší milované maminky.
Má maminka se narodila před padesáti lety v malé vesničce u Prahy. Prožívala zde krásné chvilky svého dětství, proháněla se po loukách, lezla po stromech, stavěla si s kamarády bunkry v místních stodolách. Okamžiky štěstí, které tehdy prožívala, nemohlo nic zastínit. Jak rostla, nahlédla mnohokrát pod pokličku světa dospělých. Ten svět se jí ani trochu nelíbil, a ona se už tehdy rozhodla, že nikdy nedovolí, aby se z ní stal nudný a ustaraný dospělý, který dávno zapomněl, jaké to je být dítětem. Po smrti svého otce sice byla okolnostmi nucena vzdát se svých dětských střevíčků i snů a vrhnout se do nudného světa dospělých, i přesto si ale uchránila své vnitřní dítě. Dokázala si v sobě uchovat své dětské radosti i v dobách nemilých, kdy nevěděla, co s ní bude, jestli se dokáže uživit. Věděla ale, jaký je její životní sen a šla si poctivě za ním. Její touha po práci s dětmi ji dovedla až k zaměstnání v dětském domově v Litoměřicích, kde se také při jedné vánoční akci seznámila se svým budoucím manželem, naším tatínkem. Tatínek od prvního okamžiku věděl, že ona je pro něj ta pravá a dělal vše, aby ji o tom přesvědčil, nakonec se mu to podařilo a získal její srdce. Společně pak čelili všemu dobrému i zlému, co je v životě potkalo, užívali si narození dvou dětí, jejich životních úspěchů a samozřejmě nikdy nezapomínali ani na děti v dětském domov
Ženy Beranky se snadno zamilují, ale brzy zase ochladnou. Mívají mnoho ctitelů. Muž by je měl usměrnit. Jsou šťastné, když jim velí někdo, koho si váží.
Se svými ohnivými druhy, tedy jiným Beranem, Lvem a Střelcem, si ženy ve znamení Berana velice dobře rozumí - stejná energie, podobné plány. Obdiv, láska, žárlivost, společenské dýchánky, veselost. Drobné roztržky se srovnají v intimnostech.
Ženy ve znamení Berana přitahují vzdušná znamení Blíženci a Vodnáři, ale žít s nimi je už složitější. Někdo to dokáže, jiný ne. S Váhami si rozumí až v pozdějším věku. V mládí jsou to protikladné povahy. Většinou jsou stále v sobě. Když se však potkají dva s podobnými ascendenty, se stejnými plány a energií, tak zvítězí. Život prožijí jedna báseň a je na co vzpomínat.
Se zemskými znameními se ženy ve znamení Berana cítí jako zvíře chycené do pasti. Býk je provokuje svou poctivostí a obdivuhodným klidem. Panna je sice okouzlí svou jemností, čistotou, ale vzápětí je odradí kritičností, nervozitou a nadměrnou pořádkumilovností. S Kozorohem se sotva snesou - pohodový život, o kterém sní, mu žena Beran nezajistí. Později dochází k závažným roztržkám.
Ženy ve znamení Berana vždy okouzlí vodní znamení: Rak, Štír a Ryba, ale v dlouhotrvajícím svazku málokdy vydrží. Oheň a voda se zkrátka přímo nesnáší. Jen ti s podobným ascendentem to zvládnou.
Žena ve znamení Vodnáře působí na klidného muže v Panně příliš nekonvenčně. Oba rádi vše analyzují, jsou inteligentní a bystří, vedou spolu zajímavé debaty. Do věcí se nevrhají bezhlavě a v oblasti citů si nedokážou lhát. Jen pozor, Vodnářka vyžaduje v posteli rozmanitost. Měla by si uvědomit, jak důležitý je ve vztahu pocit jistoty a bezpečí. Opravdová láska jim pomůže rozdíly překonat.
