Účinnou látkou léku Stacyl je kyselina acetylsalicylová. Kyselina acetylsalicylová tlumí funkci některých enzymů. V malých dávkách narušuje schopnost krevních destiček vytvářet krevní sraženinu, čímž působí proti srážení krve. Ve vyšších dávkách může snižovat horečku a působit proti bolesti.
Zdroj: Stacyl
V příběhu PRŮJEM A PROBIOTIKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zbyněk.
Průjem jsem vždycky léčil Endiaronem. Poslední dobou už nezabíral. V lékárně mi poradili nějaká probiotika Probiolact. Stačílo si dát jednu tobolku ráno, druhou večer a průjem odezněl.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marek.
Průjem jsem pokaždé léčil jen Endiaronem. Jednou mi v lékárně nabídli Probiolact. Je prý šetrnější pro bolavá střeva. Stačil jeden den a průjem byl fuč.
Zdroj: Příběh Průjem a probiotika
Základním prvkem ochrany rajčat je nezalévat je na list a pěstovat na dobře větraném, slunečném místě. Zalévejte jen tak, aby substrát stačil proschnout. Vylamujte přebytečné výhony, výsadbu nepřehušťujte. Preventivně používejte přípravek proti houbovým chorobám. Při dodržení všech zásad budete mít krásné a silné rostliny s velkými a chutnými plody.
Zdroj: Pěstování rajčat na balkóně
V příběhu VŠEM DOPORUČUJI CGA800! se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Naďa Šiškeová, Brno.
Za boha jsem sa nemohla zbavit břicha po těhotenstvý. Kópila jsem si prášky na schudnutí cga800 a za 2 měsíce mi po nich ten bachor zmizl.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ludmila Janíčková .
Já jsem měla úplně ten stejnej problém. Stačil mi dokonce jen měsíc abyxh se zbavila bříška po porodu. Jsem ráda, že existujou takový tablety.
Zdroj: Příběh Všem doporučuji cga800!
Ingredience: 1 salátová okurka, 1 lžička soli, 1/4 šálku cukru krystal, 1/4 šálku octa, 1/8 šálku vody, 1 cibule, 3 špetky pepře, 2 špetky chilli vloček (mletých)
Technologický postup: Okurku oloupeme „na zebru“ a nakrájíme na plátky. Nakrájenou okurku posypeme solí, promícháme a necháme 30 minut stát. Pak okurky mírným tlakem zbavíme tekutiny, kterou slijeme. V misce smícháme cukr, vodu, ocet, cibuli nakrájenou zprvu podélně na čtvrtiny a pak napříč na plátky. Dobře promícháme, aby se cukr stačil rozpustit. Dochutíme pepřem a chilli. Okurky zalijeme nálevem, promícháme a necháme v chladu alespoň 1 hodinu odležet a servírujeme.
Zdroj: Okurkový salát
V naší poradně s názvem PURINY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martin Šťastný.
Dobrý den,stále jsem se nedozvěděl jaká je doporučená denní dávka purinů a jak je
možné,že uvádíte výše brokolici jako potravinu s nízkým obsahem purinů,ale v přehledu dole je naopak s nejvyšším obsahem purinů.
Děkuji,
Martin Šťastný
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
U dny nejde o dodržování doporučeného množství purinů, jako spíš o to, vyladit jídelníček tak, abyste udržel hodnoty kyseliny močové ve snesitelné míře. Proto je potřeba znát seznam nevhodných potravin, které byste neměl jíst vůbec a nebo jen svátečně. Pravidelně a často choďte na měření kyseliny močové, abyste se stačil rozpamatovat, který z vašich stravovacích prohřešků má největší vliv a ten pak omezte.
Když zmiňujete brokolici, tak ta je, co se purinů týče, bezpečná. Její riziko je jen v případě užívání Warfarinu, protože obsahuhe vitamín K a rázové zařazení nebo naopak vyškrtnutí z jídelníčku může rozkolísat srážlivost krve.
Zdraví Cempírek!
Zdroj: Příběh Puriny
Současná právní úprava je ve vztahu k řízení pod vlivem alkoholu velice přísná, v ČR se uplatňuje nulová tolerance alkoholu, a to jak u řidiče motorového vozidla, tak i u cyklisty nebo jezdce na zvířeti. Za alkoholický nápoj se považuje lihovina, víno, pivo a ostatní nápoje, které obsahují více než 0,5 objemového procenta alkoholu.
Podle zákona řidič nesmí:
V naší poradně s názvem NÁROK NA LÁZNĚ PO OPERACI ŽLUČNÍKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Štorková.
Prosím o info:Do propouštěcí zprávy po oper.žlučníku s kamenem (3cm) mi lékař napsal "vhodná komplex.lázeň. terapie cestou PL".Operace snad nebyla nijak komplikovaná, tak jsem se dočetla, že v tom případě asi nárok na komplex.láz.péči není. Já však měla v 01/2020 také zánět žluč.cest, 12 dní na interně, vážnější stav. Jak toto bude posuzováno. Obávám se, že moje PL bude vše dost zlehčovat, nerada totiž píše návrhy na lázně.Tak chci být připravená na jednání s ní s nějakými argumenty. Asi by mi stačil i ten 14 denní příspěvk.pobyt-na ten bych snad nárok měla?----dále mám stav po osteosyntese fract.humeri I.dx.2017-mám po úrazu v pravém rameni 16 cm hřeb a 2x sešroub.humer-byla komplex.lázeň.léčba v 01/2018 - doslechla jsem se že po 2 létech bych mohla opět požádat. Velmi bych potřebovala fyzioter.cvičení na to rameno, cvičím sice,ale ne zdaleka tolik jak mi pomohli fyzioterapeuti v Lázních Vráž. Díky za odpověď.M.Štorková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
O lázně můžete žádat každý rok. Žádost posoudí vaše zdravotní pojišťovna a rozhodne. Žadost pro vás připraví váš praktický lékař. Navštivte ho a požádejte ho o sepsání žádosti.
Zdraví Cempírek!
Zdroj: Příběh Nárok na lázně po operaci žlučníku
„Když mě po pár měsících propustili s váhou 45 kilo, hned druhý den jsem zašla do lékárny a nakoupila projímadla. Začala jsem se přejídat, pak jsem vše vyzvracela a na to si dala desítky pilulek projímadel denně, abych měla jistotu, že z těla vypudím i poslední tukovou buňku. Zdálo se mi to mnohem lepší než se mučit hlady. Sice jsem si ničila vnitřnosti, ale byla jsem hubená. A na ničem jiném mi nesešlo. Kupovala jsem tolik projímadel, že mi je postupně všude odmítli prodávat. Celé dny jsem nakupovala jídlo, cpala se, zvracela a plánovala, co sním zítra. Byla jsem už tak nemocná, že to tělo nedokázalo zvládnout a přepadaly mě záchvaty a křeče. Máma byla zděšená. Zoufale se mi snažila nějak pomoci, ale všechno bylo marné. Myslím, že nebýt jí, už bych byla dávno mrtvá. Doktoři se mě pokusili ještě několikrát izolovat v nemocnici, ale když jsem trochu nabrala a pustili mě, pokaždé jsem vše zase hned shodila. Jediným efektem pobytu v nemocnici bylo, že jsem na tom byla čím dál hůř. Dívky, se kterými jsem se v nemocnici potkávala, mi vše ještě ztěžovaly, pořád jsme mezi sebou soutěžily a navzájem se hecovaly. Která z nás je nejhubenější? Kterou propustí, aniž by začala jíst? Doktoři nakonec díkybohu pochopili, že ústavní léčba na mě nezabírá, a povolili mi zůstat doma a hlídat si váhu. Teprve tehdy mi začalo docházet, co dělám svému tělu. Třikrát mě znovu vezli do nemocnice, protože mi tělo vypovědělo službu. Zuby se mi drolily, oči nedokázaly snášet jasné světlo a měkly mi kosti. Nenáviděla jsem se za to, co si provádím, ale nestačilo to, abych se rozhodla nabírat váhu. Chtěla jsem jen zvítězit nad bulimií. A s máminou pomocí se mi to nakonec podařilo. Jenže jak jsem přestala s přejídáním a zvracením, přestala jsem zároveň i jíst. Přestěhovaly jsme se s mámou do Prahy, abychom začaly nový život, ale vlastně se nic nezměnilo. Nenabrala jsem ani kilo. ,Lenko, jestli nezačneš jíst, umřeš,ʽ řekl mi nakonec nový doktor. Nechtěla jsem umřít a nechat tady mámu samotnou. Jenže touha po štíhlosti byla příliš silná. Přišla jsem na to, že jediný způsob, jak to můžu zvládnout, je udržovat si alespoň stejnou váhu. A to se mi zatím daří. Poslední čtyři roky mám pořád 23 kilo. Přežívám na čokoládě a kole. Nejím zeleninu, protože jsem přesvědčená, že když už musím jíst, pak jen něco, co mi skutečně chutná. A zeleninu vážně nemusím. Nyní chodím pravidelně k psychologovi a také jednou za čtrnáct dní k doktorovi na krevní testy a vyšetření ledvin a jater. Už nikdy nechci znovu do ústavu, a tak beru denně 15 tablet sodíku, abych vše zvládla. Moc dobře vím, co jsem se sebou provedla. Je ze mě troska. Od patnácti jsem nedostala menstruaci. I kdybych se vrátila do normálu, nikdy už nemůžu mít děti, protože mi příslušné orgány atrofovaly. V páteři a pánvi mám osteoporózu. A nedokážu spát souvisle déle než hodinu. Cítím vinu za trápení, které jsem způsobila matce. Jen tiše a marně závidím ostatním ženám v mém věku a toužím, abych alespoň chvíli mohla žít jako ony. Nenávidím se za to, že jsem závislá na mámě, často mě musí jen vozit na vozíku, jak jsem slabá. Nemám žádné přátele mezi svými vrstevníky a vidím, jak na mě lidi zírají, když jsem venku. Tohle není život. Ale pořád se snažím uvažovat pozitivně. Řeknu si třeba, že když si teď dám kávu a do ní lžičku medu, možná budu jednou zase normální. Můžu umřít za pár dní nebo týdnů, anebo třeba takhle dokážu přežívat ještě celé roky. Vím, že jsem silná, a pokud to zkusím, můžu to dokázat, ale uvědomuju si, že to bude ještě dlouhá cesta. Jen doufám, že se už nikdo nerozhodne opakovat to, čím jsem si musela projít já.‟
„Když se každé ráno probudím a podívám do zrcadla, zvedne se mi z toho pohledu žaludek. Zoufale toužím být normální, žít jako normální mladá žena v mém věku, mít svého kluka a chodit s ním. Ale nemůžu. Vážím necelých 23 kilo a pořád si myslím, že jsem tlustá. Stačí mi podívat se, jaká mám stehna. ,Tloustnou mi nohy,ʽ oznámím mámě a ona jen potřese hlavou a jde pryč. Vím, že na takový hovor už nemá sílu. Uvědomuju si, že se zabíjím, ale stejně nedokážu vzít nic do úst. Jediné, co za den do sebe dostanu, jsou čtyři malé hořké čokolády a jedna kola. I kdybych si chtěla vzít něco jiného, stejně bych to zase vyzvracela. Bojím se i dotknout někoho najedeného, aby mě nenakazil kaloriemi. Už roky jsem nevkročila do kuchyně. Po tak dlouhém odmítání jídla už jinak prostě nemůžu. Nechci umřít, své chování však nedokážu změnit.‟
„Nesnesla jsem smích spolužáků. Ve škole se mi děti vysmívaly kvůli vyrážce. Nebylo to jen akné, ale těžký ekzém. Tak těžký, že jsem kvůli němu několikrát skončila v nemocnici. Měla jsem všude po obličeji strupy a ostatní holky se mi pošklebovaly. Kvůli nim jsem začala nenávidět svou pleť a vůbec všechno na svém těle. A v tu dobu rodiče prošli nepříjemným rozvodem. Musela jsem rychle vyspět a stát se matčinou oporou. Ale nedokázala jsem to. Neměla jsem žádné přátele a situace doma byla nesnesitelná. Život se mi začal vymykat z rukou. Pak mi jednoho dne něco došlo: všechny oblíbené a spokojené dívky, které znám, jsou hubené! Usoudila jsem, že kdybych byla taky štíhlá, můj život by byl šťastnější. A tak jsem začala hubnout a všichni okolo si mě začali všímat. Holky, které mě do té doby šikanovaly, ke mně najednou byly milé. ,Ty jsi zhubla?ʽ říkaly mi. ,Vypadáš skvěle, pojď s námi večer.ʽ A pak to s mým jedením šlo z kopce. Jedla jsem stále menší porce a nakonec jsem je začala úplně vynechávat. Do dvou let (tehdy mi bylo sedmnáct) jsem už vážila jen 35,5 kila a přežívala na sklence dietní koly denně. Pak matce došla trpělivost a odvedla mě k doktorovi. Stačil mu jediný pohled a hospitalizoval mě na šest měsíců. Podařilo se mi tam nabrat asi šest kilo, ale jakmile jsem se vrátila domů, hned jsem do toho spadla znovu a zhubla na 32 kilo. Nutkání být štíhlá jsem nedokázala čelit. Poprvé v životě jsem měla nad něčím kontrolu a věřila, že mě druzí budou mít rádi jen jako hubenou. Když mě ten lékař znovu uviděl, dal mě převézt na uzavřené oddělení. Začalo mi jedno z nejhorších období v životě. Byla jsem zavřená s divnými lidmi. A když jsem nejedla, nepustili mě z pokoje. Bylo to příšerné. Nakonec jsem začala jíst a můj postoj k jídlu se změnil − poprvé za mnoho let jsem z něj měla radost. Jenže pak jsem se tam seznámila s ,kolegyníʽ. Ta jedla, ale přitom dál hubla, protože užívala projímadla. Přišlo mi to geniální. Byla jsem v tom zpátky!
Zdroj: Jak překonat anorexii
V příběhu DERMATOLOGIE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Rayleen.
Ano, na Kostarice bylo úžasně. Určitě se budeme chtít vrátit. Tentokrát jsme trávili většinu času na plážích a podnikali výlety z jednoho místa. Příště bychom chtěli strávit více času cestováním, třeba i po okolních zemí. Měsíc je tak krátká doba..! Kdyby moře a sluníčko bylo dostačujícím lékem, určitě by ale i ten měsíc stačil na zlepšení. Teď budu muset vytáhnout do boje a nic neodkládat tím spíš, že mám před sebou státní zkoušky, stěhování a pravděpodobně i změnu zaměstnání. To dá člověku zabrat chtě nechtě a nerada bych, aby došlo k dalšímu zhoršení. Nechci chodit k nikomu jen tak naslepu, zkusím MUDr. Divišovou, a uvidím, jestli pak budu o něco chytřejší.. Uvažovala jsem také o Pražském dermatologickém centru, nebo Centru zdravých vlasech na Vinohradech,.. Obě místa se prohlašují za vysoce specializovaná pracoviště a podle toho také vypadá ceník jejich služeb. Mám pochybnosti, protože jsem se setkala s řadou velmi negativních názorů na tyto kliniky,.. na druhou stranu mě nenapadá kam jinam bych měla jít, když ne sem.. Nemáte s nimi nějakou osobní zkušenost ?!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel JJ.
Dobry den, je potreba si uvedomit, ze u rady klinik se setkate jak s dobrymi, tak i negativnimi ohlasy. Vetsina negativnich reakci se tyka dermatologickych ordinaci statnich lekaru, jejich zajem je omezen na vyrizeni Vaseho problemu v co nejkratsi dobe. V prvni rade je potreba spravna diagnostika problemu, podle toho pak muzete patrat po pricinach. Externe aplikovane pripravky jsou vzdy mene ucinne a jejich efekt je omezen. Naopak podpora zdravi zevnitr je dulezitejsi, presto je dobre obe tyto formy propojit. Zkuste se objednat v Prazskem dermatologickem centru anebo ve Vinohradske nemocnici se snazte dostat k prof. Arenbergerovi. Pokud se Vam to nepovede, pak nema smysl jit k nikomu dalsimu z jejich teamu. V pripade, ze vyzkousite vsechny moznosti, doporucuji jeste soukrome poradenske centrum se specializaci na vlasy a vlasovou pokozku Hair Centrum Praha.
Spravna diagnostika je ale klic k reseni problemu, napr. lupenka je nasledkem spatne geneticke informace bunek s moznym propuknutim v jakemkoli veku, seborhoicka dermatitida je zapricinena premnozenim kvasinek, atopicky ekzem - pricina bohuzel neznama, ale je rada spoustecich mechanismu, dale muze jit o lokalni podrazdeni pokozky, onemocneni v dusledku hormonalni disbalance (tady je potreba se zamerit na ledviny) ... atd. Navic u koznich problemu, podobne jako u mnoha dalsich onemocneni je dulezita skladba jidelnicku.
Zdroj: Příběh Dermatologie
Mě stačil dokonce měsíc heč :-) Nejlepší na tom bylo, že jsem ani neměl povislou kůži, což jsem fakt nečekala
Počet odpovědí: 1 | Zobrazit odpovědi | Stálý odkaz | Odpovědět
Průjem jsem pokaždé léčil jen Endiaronem. Jednou mi v lékárně nabídli Probiolact. Je prý šetrnější pro bolavá střeva. Stačil jeden den a průjem byl fuč.
Počet odpovědí: 0 | Stálý odkaz | Odpovědět
Já jsem měla úplně ten stejnej problém. Stačil mi dokonce jen měsíc abyxh se zbavila bříška po porodu. Jsem ráda, že existujou takový tablety.
Počet odpovědí: 0 | Stálý odkaz | Odpovědět
U dny nejde o dodržování doporučeného množství purinů, jako spíš o to, vyladit jídelníček tak, abyste udržel hodnoty kyseliny močové ve snesitelné míře. Proto je potřeba znát seznam nevhodných potravin, které byste neměl jíst vůbec a nebo jen svátečně. Pravidelně a často choďte na měření kyseliny močové, abyste se stačil rozpamatovat, který z vašich stravovacích prohřešků má největší vliv a ten pak omezte.
Když zmiňujete brokolici, tak ta je, co se purinů týče, bezpečná. Její riziko je jen v případě užívání Warfarinu, protože obsahuhe vitamín K a rázové zařazení nebo naopak vyškrtnutí z jídelníčku může rozkolísat srážlivost krve.
Zdraví Cempírek!
Počet odpovědí: 2 | Zobrazit odpovědi | Stálý odkaz | Odpovědět
Prosím o info:Do propouštěcí zprávy po oper.žlučníku s kamenem (3cm) mi lékař napsal "vhodná komplex.lázeň. terapie cestou PL".Operace snad nebyla nijak komplikovaná, tak jsem se dočetla, že v tom případě asi nárok na komplex.láz.péči není. Já však měla v 01/2020 také zánět žluč.cest, 12 dní na interně, vážnější stav. Jak toto bude posuzováno. Obávám se, že moje PL bude vše dost zlehčovat, nerada totiž píše návrhy na lázně.Tak chci být připravená na jednání s ní s nějakými argumenty. Asi by mi stačil i ten 14 denní příspěvk.pobyt-na ten bych snad nárok měla?----dále mám stav po osteosyntese fract.humeri I.dx.2017-mám po úrazu v pravém rameni 16 cm hřeb a 2x sešroub.humer-byla komplex.lázeň.léčba v 01/2018 - doslechla jsem se že po 2 létech bych mohla opět požádat. Velmi bych potřebovala fyzioter.cvičení na to rameno, cvičím sice,ale ne zdaleka tolik jak mi pomohli fyzioterapeuti v Lázních Vráž. Díky za odpověď.M.Štorková
Počet odpovědí: 3 | Zobrazit odpovědi | Stálý odkaz | Odpovědět
Ano, na Kostarice bylo úžasně. Určitě se budeme chtít vrátit. Tentokrát jsme trávili většinu času na plážích a podnikali výlety z jednoho místa. Příště bychom chtěli strávit více času cestováním, třeba i po okolních zemí. Měsíc je tak krátká doba..! Kdyby moře a sluníčko bylo dostačujícím lékem, určitě by ale i ten měsíc stačil na zlepšení. Teď budu muset vytáhnout do boje a nic neodkládat tím spíš, že mám před sebou státní zkoušky, stěhování a pravděpodobně i změnu zaměstnání. To dá člověku zabrat chtě nechtě a nerada bych, aby došlo k dalšímu zhoršení. Nechci chodit k nikomu jen tak naslepu, zkusím MUDr. Divišovou, a uvidím, jestli pak budu o něco chytřejší.. Uvažovala jsem také o Pražském dermatologickém centru, nebo Centru zdravých vlasech na Vinohradech,.. Obě místa se prohlašují za vysoce specializovaná pracoviště a podle toho také vypadá ceník jejich služeb. Mám pochybnosti, protože jsem se setkala s řadou velmi negativních názorů na tyto kliniky,.. na druhou stranu mě nenapadá kam jinam bych měla jít, když ne sem.. Nemáte s nimi nějakou osobní zkušenost ?!
Počet odpovědí: 1 | Zobrazit odpovědi | Stálý odkaz | Odpovědět