Informace od zdravotní sestry
 |
MENU
PROSTATA
KREVNÍ TLAK
CUKROVKA
WARFARIN
Na tlumení pocitů mravenčení a bolesti od nervů jsou vhodná analgetika (například Tramadol – Tramal), protizánětlivá antirevmatika, některá antidepresiva, hydantoiny, léky na epilepsii a také některé léky na poruchy srdečního rytmu (Mexiletin). K tlumení mravenčení u cukrovky se dále používá kyselina thioktová (Thioctacid).
V naší poradně s názvem LÉK NA ŘEDĚNÍ KRVE XARELTO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Dobrý den.
Užívám lék Xarelto. Mám artritidu. Mohu užít při bolesti Tramadol Mylan? Nebo jaké léky na velkou bolest mohu?
Děkuji JH
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Lék Xarelto a Tramadol Mylan by společně neměly dělat žádné komplikace. Tramadol Mylan je k dostání jen na lékařský předpis, takže informujte předepisujícího lékaře o tom, že užíváte Xarelto, aby mohl rozhodnout o nejlepší variantě přímo pro vás. Z volně prodejných léků na bolest nesmíte společně s Xareltem užívat nesteroidní antirevmatika, to je například kyselina acetylsalicylová, ibuprofen, naproxen, diklofenak a indometacin.
Zdraví Cempírek!
Zdroj: diskuze Lék na ředění krve xarelto
Perorální kapky Tramal mají podobu roztoku v lahvičce s dávkovací pumpou. Jedná se o čirou, slabě viskózní bezbarvou až slabě nahnědlou tekutinu. Tramal kapky se používají k léčbě středně silné až silné bolesti. Dávkování by mělo být nastaveno individuálně podle intenzity bolesti a individuální reakce pacienta. Obecně by měla být zvolena nejnižší účinná analgetická dávka. Pokud není předepsáno jinak, měl by být přípravek Tramal kapky podáván následujícím způsobem: Dospělí a mladiství od 12 let věku: 50–100 mg tramadoli hydrochloridum po 4–6 hodinách, přičemž celková denní dávka 400 mg tramadol hydrochloridum by neměla být překročena, kromě případů mimořádných klinických situací. Jednotlivá dávka je 20–40 kapek z kapátka nebo 4–8 stlačení dávkovače. Děti od 1 roku věku: jednotlivá dávka je 1–2 mg/kg tělesné hmotnosti. Nesmí být překročena celková denní dávka 8 mg tramadoli hydrochloridum na kg tělesné hmotnosti, maximálně však 400 mg tramadoli hydrochloridum. Přípravek Tramal kapky není určen pro děti do 1 roku. Tramal kapky s kapací vložkou se doporučuje pro podání u dětí spíše, než Tramal kapky v lahvičce s dávkovací pumpou, a to kvůli přesnému dávkování v závislosti na tělesné hmotnosti.
V České republice jsou zaregistrovány tyto síly kapek Tramal:
Zdroj: Lék Tramal
Níže uvedený přehled uvádí léky proti bolesti, které nezvyšují riziko krvácení u pacientů užívajících příležitostně antikoagulancia (PRN), protože nejsou NSAID. Mohou být také užívány pravidelně, ale v takovém případě by měl být INR zkontrolován asi 4–5 dnů po zahájení léčby a znovu asi o 10 dní později, aby bylo jisté, že nedošlo k interakci nově užívaného přípravku na léčbu bolesti s warfarinem.
Účinnost: Slabší léky proti bolesti
Zdroj: Warfarin a léky na bolest
V naší poradně s názvem WARFARIN A LÉKY NA BOLEST se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hofman.
Prosím o sdělení zda je možné k warfarinu užívat proti bolesti tablety ZALDIAR 37,5mg/325mg_?
Děkuji za odpověď!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Lék Zaldiar obsahuje paracetamol a tramadol. Tato kombinace zvyšuje účinky Warfarinu zatím neznámým mechanismem. Je třeba, aby lékař, který vede vaši léčbu Warfarinem věděl, že tento lék užíváte.
Zdraví Cempírek!
Zdroj: diskuze Warfarin a léky na bolest
Zdroj: Warfarin s jinými léky
V naší poradně s názvem INDOMETACIN ČÍPKY 100 A WARFARIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarmila Ryšavá.
Užívám Warfarin na ředění krve a trpím bolestmi zad ,bederní páteře proto užívám čípky Indometacin 100,které mi alespon trochu snižjí bolesti.Mám ale obavy,zda není nebezpečné užívat tyto dva léky současně.Prosím o radu.Děkuji za vysvětlení Jarmila
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Indometacin je vynikající v léčbě ortopedické bolesti, jako je bolest zad, revmatoidní artritida, Bechtěrevova nemoc, stavy po úrazech, apod. Ale v případě společného užívání s Warfarinem může zvyšovat riziko krvácení, zejména do trávicího traktu, kde krvácení není vidět. Lepší variantou na tlumení bolesti u pacientů s Warfarinem je užívání paracetamolu, který je také ve formě čípků, jak je vidět zde: www.zbozi.cz/vyrobek…
Kdyby Paralen byl pro vás příliš slabý, tak je zde možnost jiného léku, který je již k dostání jen na lékařský předpis. Jeho název je Tramadol Mylan a může se užívat společně s Warfarinem. Zkuste nejdříve ten první, a potom případně požádejte svého lékaře o předpis na Tramadol Mylan.
Zdraví Cempírek!
Zdroj: diskuze Indometacin čípky 100 a warfarin
Lék Doreta proti bolestem může negativně ovlivnit účinky Warfarinu. Tato kombinace proto vyžaduje zvýšený lékařský dozor.
Warfarin v kombinaci s Ibalginem zvyšuje riziko krvácení, proto je Ibalgin k Warfarinu kontraindikovaný. Léky jako Ibalgin a jemu podobné výrazně zvyšují riziko vnitřního krvácení.
Lék Tramadol na bolest zvyšuje účinek Warfarinu.
Také kombinace Movalis a Warfarin se nedoporučuje, jelikož zvyšuje riziko poškození trávicího traktu a vnitřního krvácení.
Indobene gel smíte k Warfarinu použít 1–2x denně na bolestivá zánětlivá místa v tenké vrstvě a pouze na menší plochy těla. Gel by se neměl bez porady s lékařem používat déle než 5–7 dní v kuse.
Alavis se rovněž nedoporučuje brát bez předchozí konzultace s lékařem. Chondroprotektiva, která jsou v Alavisu Triple Blend obsažená, mohou ovlivnit účinek Warfarinu.
Aulin může také účinek Warfarinu nepříznivě ovlivnit. Ale podle výsledků krve může lékař Aulin k Warfarinu předepsat a upravit dávkování, je-li třeba.
Doreta může ovlivnit účinek Warfarinu, nicméně lékař tento přípravek k Warfarinu může předepsat, a je-li třeba, upravit dávkování léků.
Gel Lioton 100 000 není pro pacienty užívající Warfarin vhodný, jelikož může prodloužit dobu, za kterou dojde ke srážení krve (protrombinový čas).
Zdroj: Stacyl a Warfarin
V naší poradně s názvem WARFARIN A JINÉ LÉKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavla Hirschfeldová.
Dobrý den začala jsem užívat warfarin a deně užívám Magnezium+b+c vitamíny 3v1 mohu to společně užívat mám bolesti v zádech doktor mi předepsal Diclofenac,který ted nemohu užívat jaký jiný lék mohu užívat a co paralen co na migrénu děkuji za odpověd.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Magnezium + B + C jsou vzhledem k Warfarinu neškodné. Diclofenac posiluje účinky Warfarinu a hrozí krvácení, můžete ho ale použít ve formě gelu, který se nanáší na bolestivá místa. Diclofenac je obsažen například ve Voltarenu. Vnitřně můžete na bolest užívat Paralen a nebo na předpis lék Tramadol.
Zdraví Cempírek!
Zdroj: diskuze Warfarin a jiné léky
Warfarin v kombinaci s Ibalginem zvyšuje riziko krvácení, proto je Ibalgin k Warfarinu kontraindikovaný. Také lék Tramadol zvyšuje účinek Warfarinu. Léky jako je Ibalgin a jemu podobné totiž výrazně zvyšují riziko vnitřního krvácení. Movalis si můžete k Warfarinu vzít pouze v opodstatněných indikacích na doporučení lékaře. Je zde nutná opatrnost při užívání obou léků současně, protože tato kombinace zvyšuje riziko poškození trávicího traktu a vnitřního krvácení. Indobene gel k Warfarinu smíte použít 1–2x denně na bolestivá zánětlivá místa v tenké vrstvě a pouze na menší plochy těla. Na bolestivá místa smíte používat i Dolgit krém v doporučeném množství, ale neměli byste ho nanášet častěji než 2x denně a používat déle než 1 týden. Gel byste neměli bez porady s lékařem používat déle než 5–7 dní v kuse. Aulin také může účinek Warfarinu nepříznivě ovlivnit. Doreta sice může ovlivnit účinek Warfarinu, nicméně ji lékař může k Warfarinu předepsat, a je-li třeba, upravit dávkování léků. Gel Lioton 100 000 není pro pacienty užívající Warfarin vhodný, jelikož může prodloužit dobu, za kterou dojde ke srážení krve (protrombinový čas).
Bezpečně se mohou užít léky na bolest, které srážlivost krve neovlivňují, například paracetamol (Panadol Novum, Paralen). Bez vědomí lékaře nesmíte brát na bolest žádné jiné léky než ty, které obsahují čistý paracetamol.
Zdroj: Warfarin s jinými léky
V naší poradně s názvem LÉK NA ŘEDĚNÍ KRVE XARELTO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.
Lék Xarelto a Tramadol Mylan by společně neměly dělat žádné komplikace. Tramadol Mylan je k dostání jen na lékařský předpis, takže informujte předepisujícího lékaře o tom, že užíváte Xarelto, aby mohl rozhodnout o nejlepší variantě přímo pro vás. Z volně prodejných léků na bolest nesmíte společně s Xareltem užívat nesteroidní antirevmatika, to je například kyselina acetylsalicylová, ibuprofen, naproxen, diklofenak a indometacin.
Zdraví Cempírek!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana Marešová.
Dobrý den, diklofenak nesteroidní antirevmatikum? Když jsem rok brala xarelto, netušila jsem, že nesmím alkohol ani léky na bolest, takže jsem určitě něco popíjela i zobala léky jako třeba: diklofenak duo, tramadol, rivotril a musím i přiznat, že v docela vysokých dávkách a nic se nestalo ;)
Zdroj: diskuze Lék na ředění krve xarelto
Efektivní léčba diabetické neuropatie dosud neexistuje. Základní strategie léčby neuropatie zahrnuje buď postupy, které brání vzniku neuropatie (primární prevence), nebo postupy, které vedou ke zpomalení progrese, ke stabilizaci nebo zlepšení již existující neuropatie (sekundární prevence).
Dále se využívá nebo zkouší řada specifických léků a terapeutických postupů:
Zdroj: Diabetická neuropatie
V naší poradně s názvem WARFARIN A BOLEST ZAD se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
40 let trpim opravdu velkymi bolestmi zad, bez analgetik nemohu fungovat. Pred 4 tydny jsem dostala warfarin, ke kteremu nesmim uzit zadny lek tisici bolest,a protoze nemohu s bolesti zad vydrzet, nemohu se ani vratit do prace, ani doma nejsem schopna fungovat. Muze mi nekdo poradit, jak z teto patove situace? Protoze jinak skoncim na psychiatrii, muj aktivni normalni zivot skoncil. Dekuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
I když užíváte Warfarin, tak můžete použít některé léky proti bolesti. Na mírnou bolest můžete bez obav použít volně prodejný Paralen. Na tlumení silnější bolesti můžete použít léky na lékařský předpis, jako je Tramadol nebo Kodein.
Na silnější bolest je k dispozici Palladone-SR nebo Oxykodon. Zeptejte se svého praktického lékaře, který z léků bude pro vás vhodný a vyzvedněte si ho v lékárně.
Zdraví Cempírek!
Zdroj: diskuze Warfarin a bolest zad
To, zda jde o brnění po operaci, od páteře, z nedostatku hořčíku, či zda máte tyto potíže např. pouze při menstruaci, nebo jste se s nimi setkali až v těhotenství... to vše rozhoduje o způsobu pomoci a/nebo léčby.
To, zda jde o brnění po operaci, od páteře, z nedostatku hořčíku, či pokud máte tyto potíže např. pouze při menstruaci, nebo jste se s nimi setkali až v těhotenství... to vše rozhoduje o způsobu pomoci či léčby. S výjimkou nedostatku hořčíku se to bez konzultace s odborníkem neobejde. Není vhodné odkládat dlouhodobě vyšetření, protože déletrvající potíže mohou být nevratné – na rozdíl od těch krátkodobých. Resp. mohou indikovat příčinu, které sice není důvod se obávat, ale kterou je vhodné bez odkladu začít řešit.
Diagnostika: Základní diagnostika spočívá v rozhovoru s pacientem (jaké má nemoci, jaké užívá léky, zda pije alkohol, přesné popsání jeho obtíží apod.), dále mají význam běžné krevní náběry (hladina cukru v krvi, hladina CRP, ledvinné parametry, jaterní testy aj.) a rentgen páteře. V případě podezření na narušení funkce nervů (obvyklé u polyneuropatií) je vhodné provést EMG vyšetření (elektromyografie), které mj. dokáže zhodnotit vedení vzruchů nervovými vlákny.
Léčba: Na tlumení pocitů mravenčení a bolesti od nervů jsou vhodná analgetika (např. tramadol – Tramal), protizánětlivá antirevmatika, některá antidepresiva, hydantoiny, léky na epilepsii a také některé léky na poruchy srdečního rytmu (mexiletin). K tlumení mravenčení u cukrovky se dále používá kyselina thioktová (thioctacid).
Zdroj: Brnění a mravenčení končetin
V naší poradně s názvem CO SE NESMÍ JÍST A PÍT NA ELIQUIS se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarmila Sirotková.
Prosím o sdělení, která analgetika lze používat při léčbě přípravkem Eliquis 2,5 mg? Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Výčet volně prodejných analgetik, která můžete bezpečně užívat s lékem Eliquis je krátký. S Eliquisem můžete proti bolesti užívat pouze paracetamol (Paralen). Všechny ostatní volně prodejné léky proti bolesti zesilují účinky Eliquisu a může pak docházet k nebezpečnému krvácení například do zažìvacího traktu, o kterém nemusíte vědět, protože není zpočátku vidět.
Paracetamol je na tlumení bolesti velice účiný a není tedy žádný handicap, že je společně s Eliquisem jediným volně prodejným lékem proti bolesti.
Paracetamol nijak neovlivňuje Eliquis při jakýchkoliv dávkách. Přesto je třeba dávat pozor na jeho bezpečné dávkování. Při velmi vysokých dávkách může zcela a nevratně poškodit játra.
Bezpečné dávkování paracetamolu je 325 mg až 1000 mg každé 4 až 6 hodin, podle míry bolesti. Minimální dávkovací interval, při silné bolesti, jsou každé 4 hodiny s maximální jednotlivou dávkou 1000 mg, ale ne více, než 4000 mg za 24 hodin.
Z léků proti bolesti na předpis je možné společně s Eliquisem užívat tramadol, jenž patří mezi velmi silné opiáty. Tramadol je návykový, postupně ztrácí účinky a pro dosažení stejného terapeutického výskedku se musí zvyšovat jeho dávky.
Zdraví Cempírek!
Zdroj: diskuze Co se nesmí jíst a pít na eliquis
Lékař, který Citalon předepisuje, by měl vědět o všech lécích, které pacient užívá nebo je užíval v nedávné době, a to i léky, které jsou dostupné bez lékařského předpisu. Některé léky mohou způsobit problémy, pokud se užijí s přípravkem Citalon. Pokud pacient užívá kterékoli z následujících léčiv, je nutná porada s lékařem, předtím, než se začne přípravek Citalon užívat.
U periferních neuropatií je možné léčbu rozdělit na specifickou, která je namířena proti příčině neuropatie, a na symptomatickou, společnou pro všechny neuropatie. Kauzální léčba se využívá u těch neuropatií, kde je známá léčbou ovlivnitelná příčina či lze alespoň ovlivnit část patogenetického řetězce. Symptomatická terapie je zaměřena na příznaky, které nemocného obtěžují. Nejdůležitější je léčba neuropatické bolesti. V léčbě neuropatické bolesti se používají tricyklická antidepresiva (amitriptylin, nortriptylin), která mají poměrně výrazný efekt, avšak jejich využití je silně limitováno jednak četnými kontraindikacemi (glaukom), jednak nežádoucími vedlejšími účinky (arytmie, závratě, nauzea). Podstatně výhodnější je využití duálních inhibitorů (serotoninu i noradrenalinu), které mají podstatně lepší snášenlivost (méně kontraindikací, méně vyjádřené nežádoucí účinky) a přitom poměrně silně potlačují neuropatickou bolest. V současnosti jsou k dispozici dva léky této skupiny (duloxetin, venlafaxin).
Modulátory kalciového kanálu mají jasně prokázaný účinek na neuropatickou bolest, přičemž mají velmi malé vedlejší účinky.
Při intenzivních neuropatických bolestech je možno na přechodnou dobu využít příznivého efektu opioidů. Poměrně slabý opioid tramadol se používá velmi často, ale při velkých a na léčbu refrakterních bolestech i silnější oxycodon. Příznivě působí vazoaktivní látky: naftidrofuril (například Enelbin), sulodexid (například Vessel Due F), extrakt ginkgo biloby (například Tanakan, Tebokan).
Rehabilitační a fyzikální terapie je nezbytným předpokladem u nemocných s parézami, atrofiemi, poruchou stoje a chůze. Často je nutný nácvik jemné hybnosti a obratnosti rukou a prstů.
U nemocných s přetrvávajícími parézami je po ukončení onkologické léčby možná lázeňská léčba.
Z celkových opatření je to snížení hmotnosti (snížení zátěže dolních končetin), péče o nohy (možnost tvorby mozolů, deformit až trofických vředů), úprava bot, ortézy, pomůcky pro chůzi (hole).
U nádorových onemocnění se nedoporučuje podávání vitaminu B12, neboť se zdá, že je pro některé nádory růstovým faktorem, proto u paraneoplastických neuropatií a u pacientů s maligním onemocněním by vitamin B12 neměl být podáván.
Potenciálně život ohrožující serotoninový syndrom hlášený u serotonergních antidepresiv, včetně vortioxetinu, když se užívala samostatně, ale zejména při současné léčbě jinými serotonergními léky (např. agonisté 5-HT 1 receptoru [triptany], TCA, buspiron, fentanyl, lithium, tramadol, tryptofan, třezalka tečkovaná) a s léky, které zhoršují metabolismus serotoninu (zejména inhibitory MAO, jak ty, které se používají k léčbě psychiatrických poruch, tak další, jako je linezolid a methylenová modř.
Příznaky serotoninového syndromu mohou zahrnovat změny duševního stavu (např. agitovanost, halucinace, delirium, kóma), autonomní nestabilitu (např. tachykardie, labilní krevní tlak, závratě, pocení, zrudnutí, hypertermie), neuromuskulární příznaky (např. třes, rigidita, myoklonus hyperreflexie, nekoordinovanost), záchvaty a/nebo zažívací obtíže (např. nauzea, zvracení, průjem).
Současná nebo nedávná (tj. do 2 týdnů) léčba inhibitory MAO určenými k léčbě psychiatrických poruch je kontraindikována. Použití inhibitoru MAO určeného k léčbě psychiatrických poruch během 3 týdnů po vysazení vortioxetinu je také kontraindikováno. Nedoporučuje se zahajovat léčbu vortioxetinem u pacientů léčených jinými inhibitory MAO, jako je linezolid nebo IV methylenová modř.
Pokud je klinicky opodstatněná současná léčba jinými serotonergními léky, je třeba pacienta upozornit na potenciálně zvýšené riziko serotoninového syndromu, zejména na začátku léčby a při zvyšování dávky.
Pacienty užívající vortioxetin je třeba monitorovat z hlediska rozvoje serotoninového syndromu. Pokud se projevy objeví, je třeba okamžitě vysadit vortioxetin a jakékoli souběžně podávané serotonergní látky a zahájit podpůrnou a symptomatickou léčbu.
Možné zvýšené riziko krvácení u serotonergních antidepresiv, včetně vortioxetinu; příhody se pohybovaly od ekchymóz, hematomů, epistaxe a petechií až po život ohrožující krvácení. Současné užívání Aspirinu, NSAIA, Warfarinu nebo jiných antikoagulancií může zvýšit riziko krvácení.
Možná aktivace mánie a hypománie; u pacientů s osobní nebo rodinnou anamnézou bipolární poruchy, mánie nebo hypománie, je třeba tento lék používat opatrně.
Dilatace zornic (mydriáza) se vyskytuje u mnoha antidepresiv, včetně vortioxetinu, a může vyvolat akutní ataku glaukomu s uzavřeným úhlem (glaukom s úzkým úhlem) u pacientů s anatomicky úzkými úhly, kteří nemají patentovanou iridektomii.
Léčba serotonergními léky, včetně vortioxetinu, může vést k hyponatrémii; v mnoha případech je zjevnou příčinou SIADH. Zvýšené riziko u pacientů s deplecí objemu, starších pacientů nebo pacientů užívajících diuretika.
Zdroj: Brintellix
Světová zdravotnická organizace rozdělila analgetika do tří stupňů. Pro první stupeň mírné až středně silné bolesti jsou určeny léky, které se označují jako „nesteroidní analgetika“. Patří k nim například všem dobře známy Ibuprofen, Diclofenac nebo Indomethacin. Avšak k léčbě této bolesti lze použít i paracetamol (Paralen) nebo kyselinu acetylsalicylovou (Aspirin, Acylpyrin).
Tyto léky není vhodné kombinovat mezi sebou, ale při silnějších bolestech se mohou spojit s dalším stupněm pro silné a kruté bolesti – ty se nazývají „slabé opioidy“. Tato skupina léků se takto nazývá pro podobnost účinku s opiem, přírodním alkaloidem získávaným z nezralých makovic. Dříve se těmto lékům říkalo opiáty. Hlavním představitelem této skupiny je tramadol a kodein.
Pro nejsilnější, nesnesitelné bolesti jsou určené „silné opioidy“. Základním lékem je zde morfin. Zpravidla se k těmto lékům užívají i léky z některé z předchozích skupin anebo léky pomocné.
Onemocnění zhoubným nádorem představuje vždy velmi závažný zásah do psychiky nemocného. Nebezpečí smrti, nejistota, strach o sebe a své blízké, to vše vede k úzkosti a depresi. Pokud je nemocný v depresi, špatně spí a nechutná mu jíst, všechny strasti včetně bolesti pociťuje daleko intenzivněji. Proto jsou velmi důležitou součástí léčby nádorové bolesti také antidepresiva. Nejenže tlumí depresi, ale přímo se i podílejí na léčbě bolesti – mají vlastní analgetický účinek. Nemocní pak potřebují užívat méně analgetik, jsou spokojenější, jejich největší chmury jsou obroušeny a mohou tak plně prožít každý den.
Další skupinou léků, které se v poslední době v léčbě bolesti široce uplatňují, jsou léky, které se užívají pro záchvaty křečí, takzvaná antikonvulziva. Používají se tam, kde se jedná o bolest způsobenou postižením nervů, nebo když bolest přichází v záchvatech. Na některé typy bolesti jsou tyto léky daleko účinnější než běžná analgetika.
Proti strachu, nespavosti, úzkosti a ke zmenšení svalového napětí se používají léky zvané benzodiazepiny.
U nádorové bolesti hrají významnou roli kortikoidy, hlavně u pokročilých stadií a u nádorů, kde dochází k rozpínání a otokům jednotlivých orgánů a k rozsevu nádorových metastází. Využívá se zde jejich protizánětlivého a antiedematózního (zmenšující otok) účinku.
Dalšími pomocnými léky mohou být léky proti zácpě, svědění, nevolnosti, zvracení, nespavosti a další, zkrátka prostředky ke zmírnění všech nepříjemných pocitů, ať už způsobených vlastním onemocněním, nebo jeho léčbou.
Kontraindikované jsou přípravky s obsahem kyseliny acetylsalicylové. Ani další léky ze skupiny nesteroidních protizánětlivých látek, jako je Ibuprofen či Diclofenac, by při léčbě Warfarinem neměly být užívány. Je to proto, že dráždí žaludek a zvyšují riziko krvácení. Zvlášť nebezpečné může být užívání těchto léků u lidí, kteří prodělali žaludeční či dvanáctníkový vřed.
Z léků zvyšujících efekt Warfarinu užívají nemocní často nárazově nesteroidní antirevmatika (NSA). Důsledkem je především krvácení do zažívacího traktu. Nemáme-li možnost NSA nahradit jiným analgetikem, musíme zvažovat nepodávání Warfarinu. Pokud je užívání NSA zcela pravidelné, lze upravit dávku Warfarinu s otestováním efektu interakce.
Zvýšený účinek: kyselina acetylsalicylová, alopurinol, amiodaron, amoxicilin, argatroban, azapropazon, azitromycin, bezafibrát, capecitabin, karboxyuridin, celekoxib, klarithromycin, chloralhydrát, cefamandol, cefalexin, cefmenoxime, cefmetazol, cefoperazon, cefuroxim, cimetidin, ciprofloxacin, klofibrát, kodein, cyklofosfamid, dextropropoxyfen, (dextro)tyroxin, digoxin, disulfiram, doxycyklin, erytromycin, etoposid, fenofibrát, feprazon, flukonazol, fluorouracil, flutamid, fluvastatin, fluvoxamin, gatifloxacin, gemfibrozil, grepafloxacin, indometacin, vakcíny proti chřipce, interferon alfa a beta, ifosfamid, isoniazid, itrakonazol, ketokonazol, latamoxef, leflunomid, lepirudin, levofloxacin, lovastatin, metolazon, methotrexát, metronidazol, mikonazol (i ve formě perorálního gelu), moxifloxacin, kyselina nalidixová, norfloxacin, ofloxacin, omeprazol, oxyfenbutazon, paracetamol (účinek je patrný po 1 až 2 týdnech souběžného užívání), fenylbutazon, piroxikam, proguanil, propafenon, propranolol, chinin, chinidin, rofekoxib, roxithromycin, simvastatin, sulfafurazol, sulfametizol, sulfamethoxazoltrimetoprim, sulfafenazol, sulfinpyrazon, sulfofenur, sulindac, (anabolické a androgenní) steroidní hormony, tamoxifen, tegafur, tetracyklin, tolmentin, tramadol, trastuzumab, troglitazon, kyselina valproová, vitamin A, vitamin E, zafirlukast.
Snížený účinek: azathioprin, (barbituráty), karbamazepin, chlordiazepoxide, chlortalidon, kloxacilin, cyklosporin, dikloxacilin, disopyramid, griseofulvin, merkaptopurin, mesalazin, mitotan, nafcillin, nevirapin, fenobarbital, primidon, rifampicin, spironolakton, trazodon, vitamin C.
Přípravky přírodní medicíny zvyšující účinek warfarinu: jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba), česnek (Allium sativum), andělika čínská (Angelica sinensis, obsahuje kumariny), papája (Carica papaya), šalvěj (Salvia miltiorrhiza, snižuje eliminaci warfarinu).
Přípravky přírodní medicíny snižující účinek warfarinu: ženšen (Panax spp.), rostlinné přípravky z třezalky tečkované (Hypericum perforatum).
Rostlinné přípravky obsahující třezalku tečkovanou, která indukuje enzymy metabolizující léky, se nesmí kombinovat s lékem Warfarin. Indukční účinek může přetrvávat až po dobu 2 týdnů po ukončení léčby třezalkou tečkovanou. Pokud pacient již užívá třezalku tečkovanou, je nutné provést kontrolu INR a ukončit užívání třezalky. Dále je potřeba i následně monitorovat INR, jelikož se po vysazení třezalky může zvýšit. Dávka Warfarinu může vyžadovat úpravu.
Zdroj: Warfarin s jinými léky
K léčbě bolesti se podávají obvyklé druhy spasmolytik a analgetik. Nejlépe účinkují salicyláty, paracetamol, nesteroidní antirevmatika a preparáty s kodeinem. Účinek analgetik lze zesílit kombinací s psychofarmaky (neuroleptika a analeptika). Další možností je podávání silných analgetik – opiátových analog (tramadol – Tramal®, pentazocin – Fortral® a další), opět případně v kombinaci s psychofarmaky. Nutné je však počítat s rizikem zvyšování dávek a vyvolání návyku. Dlouhodobou analgetickou terapii je nutné konzultovat s praktickým lékařem, který zná komplexně zdravotní stav.
Nimesulid obsažený v léčivých přípravcích Aulin, Nimesil, Mesulid a jiných má analgetické (působí proti bolesti) a protizánětlivé účinky. Používá se zejména při bolestech pohybového aparátu, při bolestech a zánětech šlach.
1 tableta nebo sáček po jídle, maximálně 2x denně a po dobu nejdéle 15 dní (aby se předešlo možnému výskytu nežádoucích účinků, například poškození trávicí trubice a jater).
Ibalgin 400 obsahuje léčivou látku ibuprofen, která patří do skupiny takzvaných nesteroidních protizánětlivých léčiv. Zabraňuje tvorbě tkáňových působků, takzvaných prostaglandinů, které jsou zodpovědné za vznik bolesti a zánětu a uvolňují se v místě poškození tkáně. Ibuprofen zmírňuje bolest a zánět různého původu, nadto tlumí horečku, která provází například nemoci z nachlazení.
Lék Ibalgin 400 se užívá například při bolestech hlavy, zubů, zad, při bolestivé menstruaci, při bolesti svalů a kloubů provázející chřipková onemocnění, při poranění měkkých tkání, jako je pohmoždění a podvrtnutí. Dále se Ibalgin 400 užívá při horečnatých stavech při chřipkových onemocněních a jako doplňková léčba horečnatých stavů při jiných onemocněních. V případě zánětlivých a degenerativních onemocnění kloubů a páteře (artritidě a artróze) nebo měkkých tkání pohybového ústrojí provázených bolestivostí, zarudnutím, otokem a kloubní ztuhlostí se přípravek používá pouze na doporučení lékaře. Ibalgin 400 je vzhledem k množství léčivé látky v jedné tabletě určen pro dospělé a dospívající nad 12 let. Pro děti ve věku 6–12 let je vhodný přípravek s obsahem 200 mg ibuprofenu (Ibalgin 200), dětem do 6 let věku je určen ibuprofen v suspenzi.
Lék Ibalgin je na rozdíl od léku Nimesulid dostupný bez lékařského předpisu. Ibalgin 400 musíte užívat pečlivě podle návodu.
Paracetamol, léčivá látka přípravku Paralen 500 tablety, působí proti bolesti a snižuje zvýšenou tělesnou teplotu. Paralen je určený ke snížení horečky při chřipce, nachlazení a jiných infekčních onemocněních. Tablety Paralen 500 jsou také vhodné při bolestech různého původu, například při bolestech hlavy, zubů, bolestivé menstruaci, bolestech pohybového ústrojí provázejících chřipku a nachlazení a bolestech zad. Přípravek Paralen 500 je určen pro dospělé, dospívající a děti od 6 let věku. Tablety Paralen 500 nezhoršují žaludeční potíže a nevyvolávají zvracení, mohou je užít i nemocní se žaludečními a dvanáctníkovými vředy a nemocní, kteří nesnášejí kyselinu acetylsalicylovou.
Dospělí a dospívající (starší 15 let) užívají 1–2 tablety dle potřeby několikrát denně v časovém odstupu nejméně 4 hodin. Maximální denní dávka je 8 tablet, nejvyšší jednotlivá dávka je u osob s tělesnou hmotností nižší než 50 kg 1 tableta, u osob s tělesnou hmotností 50 kg a více 2 tablety. Při dlouhodobé terapii (nad 10 dnů) nepřekračujte denní dávku 5 tablet.
Dětem a dospívajícím ve věku od 6 do 15 let se podává 1/2–1 tableta dle potřeby několikrát denně v 6hodinových intervalech. Interval lze zkrátit v případě potřeby na 4 hodiny, přičemž nesmí být překročena celková denní dávka. Maximální denní a jednotlivé dávky dle věku a hmotnosti jsou vyznačeny v tabulce.
Vzhledem k množství léčivé látky v tabletě není přípravek určen pro děti do 6 let věku. Dětem od 3 let je možno podat přípravek Paralen 125 tablety, pro mladší děti je určen Paralen ve formě suspenze nebo čípků.
Léčivou látkou je paracetamolum 500 mg v 1 tabletě.
Dalšími složkami jsou předbobtnalý kukuřičný škrob, povidon 30, sodná sůl kroskarmelózy a kyselina stearová.
Účinná látka paracetamol je obsažena v řadě různých léků, pozor na jejich kombinaci. Neužívejte současně více léků s obsahem paracetamolu. Během léčby nepijte alkohol.
Lék Paralen je dostupný bez předpisu.
Zdroj: Nimesil
Bezprostřední pooperační péče je velmi důležitá a její selhání může výrazně zvýšit morbiditu i mortalitu v souvislosti s operačním výkonem a anestezií. Během operace až do předání pacienta z operačního sálu zodpovídá za stav pacienta anesteziolog, který rozhoduje podle náročnosti výkonu a stavu pacienta o další péči (stav po narkóze).
U krátkých operačních výkonů, kde je stabilizace základních vitálních funkcí dosaženo po probuzení pacienta z anestezie na operačním sále, může být tento pacient předán k další péči na standardní oddělení, kde je běžný režim.
Po narkóze u delších a náročnějších operačních výkonů a u rizikových pacientů je třeba počítat s pomalejším odezníváním anestezie a nutností intenzivního sledování vitálních funkcí do jejich stabilizace. V těchto případech se pacient po operaci transportuje na zotavovací (dospávací) pokoj nebo na JIP příslušného operačního oboru. Transport pacienta probíhá vždy pod dohledem lékaře a musí být zajištěna vhodná monitorace, eventuálně oxygenoterapie pacienta. Na zotavovacím pokoji nebo JIP jsou kontinuálně monitorovány vitální funkce pacienta (stav vědomí, dýchání, saturace kyslíkem, srdeční rytmus a frekvence z EKG, krevní tlak, diuréza), je zajištěna oxygenoterapie, eventuálně podpůrná ventilační péče ventilátorem, infuzní léčba a hrazení krevních ztrát, je-li potřeba i podpora oběhu a diurézy. Dále je zajištěna pooperační analgezie, případně analgosedace a péče o tělesnou pohodu pacienta (zahřívání). Je nutné sledovat i odvod z drénů a krvácení z operační rány. Do standardní péče je pacient předáván až po úplné stabilizaci stavu, bez nutnosti podpory a monitorace vitálních funkcí.
U některých náročných operačních výkonů (kardiochirurgie, velká hrudní a břišní chirurgie) a u velmi rizikových pacientů (stáří, polymorbidita) se volí následná pooperační péče s ventilační a oběhovou podporou na oddělení ARO.
Bezprostředně po probuzení z celkové anestezie je pacient ohrožen především poruchami dýchání a oběhu. Poruchy dýchání mohou být způsobeny neprůchodností dýchacích cest (nejčastěji zapadlý jazyk, obstrukce a dráždění sekretem), dále může dojít k centrálnímu útlumu dýchání anestetiky a opioidy, k dechové nedostatečnosti způsobené svalovou kurarizací (relaxací) nebo hypoventilací při nedostatečné analgezii. Nejvíce jsou takto ohroženi pacienti po operacích v nadbřišku a hrudníku a také pacienti s chronickým plicním onemocněním nebo s nervosvalovým handicapem. U těchto pacientů je vhodná dechová předoperační rehabilitace, nutná je dobrá pooperační analgezie (například kombinovaná anestezie s epidurálním katétrem) a intenzivní pooperační péče (oxygenoterapie, nebulizace, CPAP, polohování, eventuálně bronchoskopické odsátí sputa).
Nejčastějšími poruchami oběhu bezprostředně po operaci jsou hypotenze, hypertenze, poruchy rytmu nebo srdeční nedostatečnost. Hypotenze má příčiny hlavně v hypovolémii při nedostatečném hrazení předoperačních ztrát nebo při pokračujícím pooperačním krvácení anebo může být způsobena vasodilatací při užití některé z centrálních blokád. Hypertenze je nejčastěji spojena s nedostatečnou analgezií, hypoxií, hyperkapnií nebo je příčinou špatně předoperačně kompenzovaná hypertenze. Poruchy srdečního rytmu vznikají v souvislosti s operačním výkonem nejčastěji při elektrolytové dysbalanci, hypoxii a hyperkapnii a u pacientů s postižením kardiovaskulárního systému (ICHS, léčba antiarytmiky). U pacientů s ICHS je v pooperačním období velmi důležitá dobrá ventilace a oxygenace pacienta, dobrá analgezie a normovolemie, aby nedošlo při výše jmenovaných komplikacích ke zhoršení jejich stavu (srdeční selhání, maligní arytmie, čerstvě vzniklá ischémie myokardu).
V bezprostředním pooperačním období je nutné starat se o tělesnou teplotu pacienta (většinou je nutné zahřívání pacienta) a o prevenci pooperační nauzey a zvracení. Příčinou zvracení po anestezii je buď dráždění centra pro zvracení anestetiky a opioidy nebo dráždění z reflexogenních zón (břišní, gynekologické operace, operace uší, strabismu). V těchto případech preventivně působí propofol. Lékaři se snaží vyhnout podání oxidu dusného a podávají se prokinetika (metoklopramid) a antiemetika (neuroleptika - thietylperazin, ondasetron).
Pooperační analgezie se řeší buď celkově podávanými analgetiky, nebo lokálními anestetiky použitými při regionální anestézii (blokády nervů, centrální blokády s pokračující technikou, například s epidurálním katétrem). Pooperační bolest je akutní bolest, která se skládá ze somatické složky, což je bolest z kůže, svalů, kostí a vaziva, a ze složky viscerální, kdy bolest pochází z dutých orgánů. Bolest způsobuje stresovou reakci organismu s vyplavením katabolických hormonů, vede ke zhoršenému hojení ran, je příčinou dalších pooperačních komplikací a má i psychosociální dopad. Bolest lze sledovat podle patofyziologických reakcí (tachykardie, tachypnoe, hypertenze, pocení, poruchy hybnosti) a její intenzitu je možné vyjádřit například pomocí visuální analogové škály (VAS) přizpůsobené věku pacienta. Důležitá je takzvaná preemptivní analgezie, tedy potlačení bolesti ještě před jejím vznikem, a dále návaznost předoperační a pooperační analgezie.
V léčbě silné akutní pooperační bolesti se nejvíce využívají silná opioidní analgetika, která se podávají intravenózně nebo intramuskulárně. Subkutánní, perorální a transdermální podávání opioidů má využití spíše v léčbě chronické bolesti. Při intravenózním podávání opioidů se mohou volit bolusová nebo kontinuální podávání, která nevedou k takovému kolísání hladiny opioidu, je ale potřebná dostatečná monitorace pacienta na JIP. Dalším způsobem podávání analgetik je pacientem řízená analgezie (PCA) samoobslužným dávkovacím zařízením, kdy lékař určí koncentraci léku, bolusovou dávku, eventuálně rychlost kontinuálního dávkování a takzvaný lock-out interval, kdy je dávkovací zařízení zablokované, čímž se zamezí předávkování pacienta. Nejčastěji se používá morfin (Morfin 1%), petidin (Dolsin), piritramid (Dipidolor), ze slabších opioidů pak tramadol (Tramal). Na JIP a oddělení ARO jsou ke kontinuální analgezii nejčastěji používány fentanyl a sufentenil. Při používání opioidů je potřeba myslet i na vedlejší účinky opioidů, zejména na centrální útlum dýchání, možnost zvracení, snížení motility GIT a při delším užívání i vznik závislosti a tolerance.
Zdroj: Vliv narkózy na mozek
Pomoc se specializuje na léčbu bolesti a jiných nepříjemných pocitů, jako je brnění a pálení. Základem je udržování stabilní, stabilizované a přijatelné hladiny glukózy v krvi. To napomáhá zdržení rozvinutí nemoci do těžších stadií a v některých případech může ještě napravit už projevené příznaky. Užívají se perorální antidiabetika a někdy i injekčně inzulin, často také transdermální náplasti na potlačení nepříjemných projevů. U někoho může intenzivní kontrola a regulace glykemie snížit riziko vývinu této neuropatie o více než 60 %.
Léčba neuropatické bolesti je nedílnou součástí léčby každého nemocného. Bolesti často nemocným vadí víc než vlastní motorický nebo i senzitivní deficit. Nejde ale o léčbu jednoduchou a ke každému nemocnému je nutné přistupovat naprosto individuálně.
Neuropatická bolest bývá rezistentní na klasická analgetika (antipyretika, nesteroidní antirevmatika i opioidy) a příznivě reaguje na jiné léky, které je nutno při léčbě použít nebo přidat ke klasickým analgetikům.
Lze použít například ibuprofen (v dávkách až 2 400 mg/d), naproxen (Naprosyn, Napsyn) (až 1 500 mg/d) nebo indometacin (150–200 mg/d). Tyto léky působí nejen analgeticky, ale příznivě mohou ovlivnit i určitou zánětlivou složku, která bývá u některých polyneuropatií přítomna. Při jejich indikaci je nutno respektovat uváděné kontraindikace a možné vedlejší účinky. Po jejich užití může dojít k žaludečním erozím až ulceracím, projevům antiagregačních účinků a bronchospasmům. Výhodou těchto léčiv ale je, že jsou nenávyková. Pro krátkodobou léčbu neuropatických bolestí je možno použít i opioidy. V tomto případě bývá lékem první volby tramadol.
Tricyklická antidepresiva patří k nejčastější skupině léků používaných u neuropatické bolesti. Mechanismus jejich efektu spočívá v blokádě zpětného vychytávání norepinefrinu a serotoninu, dvou neurotransmiterů, které inhibují nociceptivní neurony. Hlavními nežádoucími účinky antidepresiv jsou sucho v ústech, somnolence, zácpa, poruchy paměti, někdy i stavy zmatenosti, přírůstek na váze, mezi méně časté patří retence moči, ortostatická hypotenze, srdeční arytmie a rozmazané vidění.
Léčba začíná obvykle amitriptylinem, a to vždy malými dávkami (10–25 mg) na noc, čímž se překlene počáteční tlumivý efekt. Dávky se pomalu postupně zvyšují podle tolerance, obvykle v týdenních intervalech. Amitriptylin způsobuje často nežádoucí projevy. Zejména u nemocných s poruchou kardiovaskulárního systému může vyvolat převodní poruchy, ortostatickou hypotenzi, někdy i zmatenost a poruchy paměti. V těchto případech bývá lépe tolerován nortriptylin. U nemocných s anamnézou retence moči, glaukomu s uzavřeným úhlem nebo těžší obstipací je vhodnější desipramin (Petylyl), který má menší anticholinergní efekt. Desipramin selektivně blokuje jen norepinefrin. Mezi léky této skupiny patří také imipramin (Melipramin).
Při dobré toleranci je možné stoupat až k dávkám 125–150 mg/d a teprve pak volit léky druhé řady, které se mohou eventuálně kombinovat. Na neuropatické bolesti většinou méně působí moderní antidepresiva typu SSRI.
Používá se především karbamazepin (Biston, Neurotop, Timonil, Tegretol), který je lékem první volby u neuralgie trigeminu. Z dalších antikonvulziv fenytoin (Sodanton, Epilan D, Phenhydan), klonazepam (Rivotril, Antelepsin), eventuálně kombinace amitriptylinu s deriváty kyseliny valproové (Everiden, Convulex, Orfiril, Depakine Chrono, Apilepsin). U karbamazepinu se začíná vždy malými dávkami 2 x100 mg a pomalu se stoupá podle tolerance a léčebného efektu. Obvykle se nepřekračuje dávka 1 200 mg a větší dávka se vždy podává na noc. Mezi nejčastější nežádoucí účinky karmabazepinu patří závratě, ospalost, únava, někdy neklid, ataxie, diplopie, nystagmus, rozmazané vidění a kardiální poruchy (je kontraindikován u atrioventrikulárních blokád a hypersenzitivity na tricyklická antidepresiva). Důležité je vědět, že karbamazepin antagonizuje účinek dikumarolových aktikoagulancií. Mezi nežádoucí účinky déletrvajícího užívání fenytoinu patří poruchy rovnováhy, ataxie, závratě, nystagmus, třes, gingivální hyperplazie, poruchy hematopoetického systému a osteopatie. Mezi nežádoucí účinky kyseliny valproové patří tremor, přírůstek na váze, dyspepsie, nauzea a alopecie.
V poslední době byl prokázán i příznivý efekt některých antiepileptik III. generace. Jde především o gabapentin (Neurontin), jehož efekt byl prokázán i randomizovanými studiemi. Měl by být indikován již jako lék druhé volby u neuralgie trigeminu (včetně postherpetické) a bolestivé diabetické neuropatie. Počáteční dávka gabapentinu je 300 mg, během týdne se doporučuje zvyšovat až na 900 mg/d, maximální dávka dle tolerance se udává 1 600–2 400 mg/d, ale někdy lze gabapentin podávat i v dávce 3 600 mg/d. Mezi nežádoucí účinky patří somnolence, závratě a někdy ataxie.
Z dalších antiepileptik této skupiny je možné u neuropatické bolesti použít lamotrigin (Lamictal) a topiramat (Topamax).
K ovlivnění bolestí nebo dysestezií u diabetických neuropatií se doporučuje kyselina thioktová – alfa-lipoová (Thioctacid). Jde o antioxidans s účinky koenzymu mitochondriálních multienzymových komplexů. Doporučuje se počáteční infuzní forma s denní dávkou 600 mg po dobu 2–3 týdnů, po které následuje léčba tabletami několik týdnů.
Příznivý efekt na pozitivní senzitivní příznaky má také myorelaxans baclofen. Efekt se projeví hlavně tam, kde se na bolesti účastní i muskuloskeletální komponenty (svalové spasmy). Dávky se používají až do maxima 80–100 mg/d.
Další, již méně standardní možností je použití antiarytmika mexiletinu (Mexitil, Katen). Je však zapotřebí opatrnost u nemocných s poruchami srdečního rytmu, u atrioventrikulárních blokád je dokonce kontraindikován. Začíná se dávkou 150 mg/d, která se při dobré toleranci pomalu zvyšuje, maximální dávka je 1 200 mg/d. Bohužel nežádoucí účinky jsou poměrně časté (nauzea, zvracení, průjmy, poruchy chuti, závratě, někdy poruchy koordinace, tremor, tinitus i kognitivní poruchy), takže se doporučuje tuto indikaci použít jen na pracovištích, která mají s tímto medikamentem zkušenosti. Před léčbou je vždy vhodné konzultovat kardiologa. Někdy se doporučuje otestovat případnou pozdější účinnost mexiletinu infuzí lidokainu, který je rovněž blokátorem sodíkových kanálů. U torpidních bolestí je možné použít perorální eventuální transdermální (0,3 mg/d) klonidin (Catapresan). Jde o antihypertenzivum se stimulačními účinky receptorů alfa2 v CNS a následnou inhibicí periferního sympatiku. Další možností je prazosin (Deprazolin, Minipres) – selektivní blokátor alfa-1-adrenergních receptorů. Počáteční dávka by měla být 1 mg/d s pomalým zvyšováním až do 12 mg/d, dávky pod 4 mg/d jsou obvykle neúčinné. Na počátku léčby se může vyskytnout posturální hypotenze.
Kortikoidy se rovněž doporučují v adjuvantní léčbě neuropatických bolestí, nejčastěji pak dexamethason v průměrných dávkách 10 mg (+/- 9 mg) nebo prednison 80–100 mg/d.
Zdroj: Neuropatie nohou
Copyright © 2012 - 2024 NetConsulting Praha s.r.o.