Leukoplakie je onemocnění, při kterém se objevují bílé povlaky na povrchu těla, nejčastěji na sliznicích. Má ale několik dalších charakteristik. Toto postižení je obecně nazýváno jako orální leukoplakie, ale protože je mnoho z nich způsobeno kouřením, rozdělujeme je podle způsobu vzniku na kuřácké leukoplakie a nekuřácké leukoplakie. Nejvíce postiženi jsou muži – kuřáci. U nich se onemocnění vyskytuje ve středním a vyšším věku. Ženy kuřačky mají zastoupení nemocných šestkrát menší, ale příznaky se u nich objevují o něco dříve než u mužů.
Nemoc se projevuje bělavými, ostře ohraničeným povlaky na sliznicích. Mohou být postiženy sliznice dutiny ústní, zevního genitálu, ale i sliznice uvnitř našeho těla, jako je třeba sliznice močového měchýře. Dalším příznakem je také nadměrné rohovatění kůže nebo její zesilování.
Foto leukoplakie
Zde je několik fotografií, na nichž je vidět projevy leukoplakie.
V naší poradně s názvem LEUKOPLAKIE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Yvetta.
Dobrý den, mám už více než dva měsíce pupínek na špičce jazyka. Jsem kuřačka a jinak dbám o své zdraví. Jsem teď jen více unavená. Je to leukoplakie nebo jiný problém ? Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Na obrázku je vidět aft. Leukoplakie tvoří spíše rozsáhlé bílé povlaky, které se nedají setřít. Afty jde léčit roztokem Herbadent. Roztok se nanáší rovnou na aft pomocí vatičky na špejli a jazyk se po natření nechá pár minut venku vyplazený. Vše by mělo zmizet do nekolika dní. Někdy se afty tvoří i při vitamínové nerovnováze, ale k tomu by bylo potřeba podrobnější vyšetření, které vám udělá váš zubní lékař.
Bílý jazyk je poměrně častým příznakem a může být projevem některých závažnějších stavů. Povlak na jazyku se ale může tvořit každému z nás, je to normální proces hromadění odumřelých buněk sliznic.
Příčiny povlaku:
Nedostatečná ústní hygiena – horší ústní hygiena s nedostatečným čistěním zubů může být kromě zápachu z úst spojena i s bíle povleklým jazykem.
Dehydratace – nedostatečný přísun tekutin způsobuje vysychání sliznic včetně sliznic dutiny ústní a jazyka. Tím se zhorší čisticí schopnosti a vzniká povlak na jazyku.
Kouření – cigaretový kouř obsahuje řadu škodlivin. Jeho působením dochází jak k přímému poškozování povrchu jazyka, tak k vysušování sliznice dutiny ústní.
Kvasinková infekce dutiny ústní – v tomto případě se vytváří bělavé povláčky (takzvaný soor), které pokrývají povrch sliznice dutiny ústní včetně jazyka. Nejčastější plísní, která toto způsobuje, je Candida albicans. Povláčky se dají setřít, spodina pod nimi může být rudá a podrážděná. Léčba těchto plísňových infekcí je snadná, jejich časté opakování může nicméně znamenat narušenou imunitu (obvykle u cukrovky 1. typu nebo 2. typu).
Streptokokové infekce – tyto infekce v dutině ústní jsou často spojeny s bolestmi v krku a mimo jiné i s bíle potaženým jazykem. Typickým zástupcem je klasická angína.
Leukoplakie – leukoplakie je bílé zabarvení sliznice, které může znamenat přednádorový stav (odborně prekancerózu). Jde vlastně o to, že se sliznice určitými škodlivými vlivy začne měnit a tyto změny se projeví bílou barvou. Bělavý „povlak“ se v tomto případě nedá setřít. Příčinou vzniku leukoplakie může být kouření či pití tvrdého alkoholu. Některé formy jsou spojené s virovými infekcemi, leukoplakie na okrajích jazyka (takzvaná vlasatá leukoplakie) může být známkou HIV infekce. Některé leukoplakie (rozhodně ne všechny) jsou prekancerózní – po určité době se z nich mohou vytvořit zhoubné nádory.
Bílý povlak na jazyku je poměrně častým příznakem a neznamená nic neobvyklého. Obecně řečeno, povlak na jazyku se může vytvořit u každého z nás, jde v podstatě o zcela normální proces hromadění odumřelých buněk sliznic. Přesto může být bílý povlak i projevem některých závažnějších stavů.
Co tedy může být příčinou bílého povlaku:
Horší ústní hygiena s nedostatečným čistěním zubů může být kromě zápachu z úst spojena právě i s bíle potaženým jazykem.
Nedostatečný přísun tekutin způsobuje vysychání sliznic včetně sliznic dutiny ústní a jazyka. Tím se zhorší čisticí schopnosti a vzniká povlak na jazyku.
Kvasinková infekce vytváří bělavé povláčky, které pokrývají povrch sliznice dutiny ústní včetně jazyka. Nejčastější plísní, která toto způsobuje, je Candida albicans. Povláčky se dají setřít, spodina pod nimi může být rudá a podrážděná. Léčit tyto plísňové infekce sice umíme, jejich časté opakování může nicméně znamenat narušenou imunitu (obvykle u cukrovky 1. či 2. typu).
Streptokokové infekce v dutině ústní jsou často spojeny s bolestmi v krku a mimo jiné i s bíle potaženým jazykem. Typickým zástupcem je klasická angína.
Leukoplakie znamená bílé zabarvení sliznice, které může znamenat přednádorový stav (odborně prekancerózu). Jde vlastně o to, že se sliznice určitými škodlivými vlivy začne měnit a tyto změny se projeví bílou barvou. Bělavý „povlak“ se v tomto případě nedá setřít. Příčinou vzniku leukoplakie může být kouření či pití tvrdého alkoholu. Některé formy jsou spojené s virovými infekcemi, leukoplakie na okrajích jazyka (takzvná vlasatá leukoplakie) může být známkou HIV infekce.
Léčba je individuální, a je vždy závislá na příčině onemocnění.
Ve svém příspěvku DOTAZ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Růžena Pokorná.
Dobrý den,
před dvěma měsíci jsem byla na gynekologickém zákroku, který probíhal pod narkózou. Jednalo se o odebrání vzorků tkáně z vulvy. Stále mě bolí v tříslech tak, že nemohu posunovat nohy dopředu. Bolest se šíří až ke kolenům. Rovněž mě bolí na pravé straně zad (asi ploténka, levá ruka - nemohu ji zvednout a střílí až do krční páteře. Byla jsem u fyzioterapeutky, ale stále se bolesti nemohu zbavit ba naopak mě připadá, že se bolest stupňuje. Nevím, zda mám navštívit neurologa, nebo jak se bolesti zbavit.
Je mi 69 roků.
Děkuji za radu Pokorná
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Leukoplakie je bílý povlak na jazyku nebo na sliznici, který nelze mechanicky setřít a který nelze klinicky ani morfologicky zařadit do žádné nozologické jednotky. Nozologická jednotka je termín, který zobecňuje určitou patologickou situaci v organismu. Termín byl mezinárodně akceptován a vžil se bez nahrazujícího synonyma v kterémkoliv jazyce.
Příčiny vzniku leukoplakie nejsou známy, mezi vnějšími se uvádějí různá chronická dráždění chemického, termického, fyzikálního a infekčního původu (tabák ve formě kouření či žvýkání, abúzus alkoholu, působení rtuti a jejích sloučenin, akční potenciály v ústní dutině, Candida albicans). Prokázat vnitřní příčiny vzniku leukoplakií je velmi obtížné, nejčastěji se pozorují při chorobách gastrointestinálního traktu, při progresivních achyliích a vředové chorobě, při hypercholesterolemii, při chorobách nervového systému (neurastenie), uvádějí se též hormonální příčiny a karence (nedostatek) vitamínů.
V naší poradně s názvem RAKOVINA JAZYKA PŘÍZNAKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Michaela Fléglová.
Prosím o radu.Bojím se jestli nemám rakovinu jazyku.Na jazyce se mi udělaly bílé skvrny.Nejdřív jsem tam měla menší skvrnu teď jich mám hodně.Může te mě k tomu něco napsat.Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Bílé flíčky na jazyku mohou ale také nemusí být nutně příznakem rakoviny. Bílé skvrny se na jazyku vytváří mimo jiné při onemocnění leukoplakie nebo lichen planus. U rakoviny jazyka se bílé skvrny vyskytují nejen na jazyku, ale i na dásních nebo v krku. Nejlépe uděláte, když si jazyk necháte prohlédnout zubařem při zubní prohlídce. Tak se nejrychleji dozvíte, co to je a jak to případně léčit.
K nezhoubným nádorům patří fibrom (stopkatý výrůstek), hemangiom (načervenalý nádorek vyrůstající z cévy), lipom nebo lymfangiom. Naopak zhoubný nádor jazyka (nejčastěji karcinom) může mít netypický průběh. Rané stadium onemocnění může vypadat jako zvětšující se červený nebo bílý flíček, nehojící se vřídek, otok nebo nezvyklý povrch jazyka.
Pokud jde o nezhoubný nádor, léze se vyskytuje pouze v místě jazyka a roste lokálně. U maligního nádoru hrozí riziko dalšího šíření po organismu cévami nebo lymfatickými cestami. Velmi časný nález má velmi dobrou prognózu ve většině případů. Problém je, že umístění nádoru v oblasti jazyka je choulostivé a nádor se objeví většinou až v pokročilém stadiu.
Pro některé zhoubné nádory existuje stav, který se označuje jako premaligní léze. To znamená, že léze je nezhoubná, ale pokud nebude včas léčená, může se zvrhnout v maligní, tedy zhoubný nádor. K těmto premaligním lézím se například řadí leukoplakie. Leukoplakie je abnormalita, která vede až k 36% vzniku spinocelulárního karcinomu.
Premaligní léze je definovaná jako benigní, morfologicky změněná tkáň, která má vyšší pravděpodobnost transformace v maligní (zhoubný) nádor. Příkladem premaligní léze je leukoplakie (bílé plaky), erytroplakie (červené plaky) nebo smíšená forma zvaná erytroleukoplakie. Dalším příkladem premaligní léze je lichen planus, a to hlavně jeho erozivní typ, submukózní fibróza nebo aktinická cheilitida. Zajímavé je, že submukózní fibróza je velmi častá v Indii. Typickým příznakem je nemožnost plně otevřít ústa, pocit pálení v ústech, šišlání kvůli otoku jazyka, potíže při rozmělňování jídla, potíže při polykání, dávení, snížená tvorba slin. Typicky jde o lézi, která se nehojí. Často si může nemocný myslet, že se například kousl do jazyka, ale léze přetrvává týdny i měsíce. V takovém případě je nutné vyhledat lékařskou pomoc. Velmi často nádor začíná jako nenápadné zbarvení jazyka, nehojící se vřídek a podobně. Pokud léze přetrvává několik týdnů a nehojí se, nebo se dokonce zvětšuje, je namístě vyhledat pomoc.
Problematikou úst se zabývá zubní lékař (stomatolog), specialista zubní a čelistní chirurgie nebo výjimečně specialista ušního, nosního a krčního oddělení (otorinolaryngologie). Lékař lézi prohlédne a s největší pravděpodobností doporučí odebrat vzorek. Pouhým odhadem nelze nikdy spolehlivě určit typ nádoru. Odběr se obecně nazývá biopsie. Část podezřelého útvaru se odřízne nebo nasaj
V naší poradně s názvem RAKOVINA JAZYKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Aneta.
dobrý den,
asi před týdnem jsemsi všimla na boku koreni jazyka zvláštních útvarů. přikládám foto. mám na této straně uz delší do u zub s ostrejsi hranou. za necele tri tydny jsem objednana k zubari tak chci aby mi to zkontroloval, bojim se ale zda by se nemohlo jednat o rakovinu. vice jak tri roky nekourim a nepiji. jsem na materske a kojim dvě děti. Předem děkuji moc za odpověď co ná to mohlo byti a zda-li nemám jít okamžitě k lékaři.
dekuji Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Na fotografii je vidět zduřelá listová papila (papillae foliatae). Nejčastější příčiny takového zduření bývá právě mechanické podráždění ostrým výčnělkem na zubech, což asi bude i váš případ. Mezi další příčiny zvetšení listových papil patří: spálený jazyk, malé lokální infekce v ústech, diabetická neuropatie, rakoviny ústní dutiny, výskyt vředů v ústech a leukoplakie (komplikace AIDS).
Listová papillitida se může objevit na jazyku i bez zjevného důvodu. I když to není lékařsky dokázáno, tak někteří lékaři se domnívají, že za tím může být alergická reakce na jídlo nebo léky nebo dehydratace, také orální sex nebo vedlejší účinky antibiotik.
Protože listové papily rozpoznávají kyselé příchutě, tak si můžete ověřit jejich stav rozpoznáním chuti citronu a octa.
U pacientů s listovou papillitidou se osvědčila bylina z čínské medicíny s názvem Shaduolika (tradiční čínská bylina) a dexamethason (pro úlevu od bolesti) oboje je bezpečné a účinné, ovšem ne během kojení. Je správné, že kontrolujete stav svého jazyka, a že jste objednána k zubnímu lékaři. Plánovaná kontrola u zubního lékaře do třech týdnů bude optimální. Není třeba se stresovat katastrofickými scénáři.
Největší skupinu zánětů genitálií v dětském věku u dívek tvoří zánětlivá onemocnění poševního vchodu (vulvy) a pochvy (vaginy), přičemž jejich výskyt kolísá podle jednotlivých období dětského vývoje. Tato onemocnění se mohou objevit (i když velmi zřídka) už u novorozeňat, většinou se však spontánně zhojí. V období pohlavního klidu (to jest do puberty) převažují bakteriální zánětlivé formy chorob, s tvorbou ženských pohlavních hormonů se více objevují trichomonádová a plísňová onemocnění. Postiženy bývají obvykle jen vulva a dolní třetina pochvy.
Záněty poševního vchodu (vulvitida) u dívek vznikají na základě mechanického nebo chemického podráždění v důsledku nesprávné či nedostatečné péče. Konkrétními příčinami mohou být přísady do koupele, dezinfekční prostředky, ale také špatně vymáchané plenky nebo jejich nedostačující výměna. Na pravidelnou výměnu plen je třeba dbát i u těch papírových, neboť dítě močí relativně často (ve srovnání s dospělými), a přestože se plenka zdá suchá, moč z ní může prosakovat nebo se vypařovat. To může vést k podráždění dětské pokožky, v horším případě pak k onemocnění močových cest i genitálu. Mezi další příčiny zánětu poševního vchodu v dětském věku patří mykózy (kandidóza a jiné) vyvolané antibiotiky (jimiž se léčí či léčila nějaká nemoc), cukrovka, podráždění kůže způsobené bakteriemi... Po vulvitidě prodělané v dětství mohou zůstat jizvy a srůsty.
Záněty poševního vchodu se projevují většinou mírným zarudnutím, případně svěděním v místě zánětu. Jestliže se zanítí i pochva, dalším příznakem může být světlý hlenovitý výtok z roditel, v těžších případech je výtok hnisavý nebo krvavý. V takovém případě je nutné neprodleně vyhledat dětského lékaře, eventuálně na jeho doporučení navštívit dětského gynekologa. S vyhledáním odborné péče se nemá dlouho otálet, jelikož i při vážných zánětech zevních rodidel nemusí mít dítě horečku a jeho zdravotní stav tak nemusejí rodiče dobře odhadnout.
Co se týče vulvovaginitidy, tedy zánětu vulvy a pochvy, příčin může být ještě více. Kromě bakteriálních infekcí a mykóz může daný zánět vyvolat střevní onemocnění, jež se přenese na genitálie, nebo streptokoková infekce, kterou často doprovází i silný krvavý výtok. U menších dětí mohou onemocnění způsobit i střevní parazité (roupi), kteří přesídlí
Ve svém příspěvku LEUKOPLAKIE V ÚSTECH PO OPERACI-ODSTRANĚNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lenka.
Prosím poradte dcera prodělala odstranění lekoplakie v ústech na horním patře dutiny ústní... jak jíst,co jíst...co pomůže aby se co nejdřív a bez bolesti z toho dostala,nikde není žádná diskuze a rady.Je nepříjemné mít díru na patře,hůř se to hojí,po týdnu ji praskla cevka a měla plnou pusu krve,odvezla ji rychlá a zacelili ji to.
Prosím poradte...máma za dceru....děkuji
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Příčiny bílých skvrn na jazyku, ale také na stranách úst mohou být dvě. V prvním případě se jedná o moučnivku, která je obvyklá především u kojenců, ale může postihnout i dospělé, kteří užívají antibiotika nebo jsou jinak nemocní. Po seškrábnutí zůstává po těchto skvrnách červené bolestivé místo. V dospělosti se moučnivka vyskytuje, pokud se oslabí imunitní systém. Typickou příčinou je infekce HIV nebo užívání léků, které tlumí imunitní systém, tedy imunosupresiv. Imunitní systém účinně neudržuje rovnováhu systému a dochází k přemnožení kvasinek, které na tuto situaci čekají. Poruchu rovnováhy mezi organismy žijícími v dutině ústní může také narušit užívání antibiotik. S moučnivkou se setkáme rovněž u jedinců s chronickým onemocněním jater. Léčba závisí na vyvolávající příčině. Tedy úprava funkce jater, vysazení antibiotik, úprava léčby imunosupresivy a podobně. Na tyto skvrny se často používá genciánová violeť, ale u malých dětí je dobré poradit se s lékařem o nejvhodnější léčbě.
Další příčinou bílého povlaku na jazyku je leukoplakie. Jedná se o chorobné rohovatění dlaždicového epitelu v místě, kde zrohovatělý být nemá, tedy například na jazyku. Bílý povlak pevně lne a nelze jej snadno odstranit. Dochází vlastně k bělavému ztluštění sliznice. Ložiska jsou ostře ohraničena. Mezi rizikové faktory se řadí zejména kouření, dále alkohol, chronické dráždění sliznice. To může být způsobeno nevhodnou zubní protézou či opakovanými infekcemi sliznice dutiny ústní. Vyvolavatelem jsou kvasinky nebo virus Epsteina-Baarové.
Pokud však bílé skvrny nelze seškrábnout, nejsou bolestivé a samy nemizí, může se jednat o prvotní příznak rakoviny této oblasti.
Dle čínské medicíny bílý povlak na špičce jazyka signalizuje zánět sliznice žaludku. Bílý povlak ve středu značí onemocnění dvanácterníku.
Léčba závisí na původu onemocnění a od něj se odvíjí. Podle vyvolávající příčiny se uplatňují antimykotika či antivirotika. Možná je též léčba chladem nebo chirurgická plastika postiženého místa. Stav není akutní, ale někdy se na jeho podkladě může vyvinout zhoubné onemocnění. Zvláštní jednotkou je vlasatá leukoplakie. Při tomto onemocnění jsou viditelné ostře ohraničené bílé okrsky, které jsou ale na hranách jazyka a pouze v předních dvou třetinách jazyka. Souvisí s virem HIV či virem Epsteina-Baarové.
Erytroplakie je plochý defekt, který se vyznačuje červenou barvou a neostrými okraji. Stejně jako leukoplakie patří mezi prekancerózy, ale je dokonce ještě nebezpečnější z hlediska rizika maligního zvratu. Chirurgická revize je tedy namístě.
Soor je častá infekce vyvolaná kvasinkami rodu Candida. Postihuje především intertriginózní místa kůže a sliznice. Candida spp. patří mezi nozoparazitární houby, tedy mezi ty, které žijí jako saprofyté na kůži, v dutině ústní, ve vagíně či ve střevě člověka. Za určitých podmínek se pomnoží a vyvolávají pak chorobné stavy. Mezi tyto podmínky patří teplo, vlhko, macerace, porušení kožního povrchu, změny pH (zejména alkalizace), obezita, gravidita, diabetes mellitus, kachektizující nemoci, antibiotika, kortikoidy či imunodeficity.
Soor (moučnivka, orální kandidóza) je charakteristický tvorbou bílých povlaků na sliznici jazyka, tváří nebo patra, může se šířit až do hltanu; povlaky lze setřít, později pevně lpí na spodině, sliznice v okolí je sytě červená, obvykle se šíří do koutků. Soor je častý u dětí do dvou let a u imunodeficitních jedinců.
Lichen planus je zánětlivé onemocnění, které postihuje sliznici a místa v okolí ústního otvoru. Vytváří se kožní léze nebo vyrážka. Typická je u tohoto onemocnění vyrážka, která může mít různé zbarvení (od červené až po tmavě hnědou barvu). Objevují se také léze v blízkosti kotníku a zápěstí. Někdy se lichen planus objevuje i v oblasti genitálií, častěji se však jedná o atopický ekzém nebo lupénku. V současné době neexistují žádné léky na toto onemocnění. Podávají se jen prostředky na snížení zánětlivosti, a to ústní či lokální steroidy, imunosupresivní léky nebo hydroxychlorochin.
Ženská pochva je elastická trubice ze svalů, dlouhá 7–8 cm, přičemž přední stěna je o 2 cm kratší než zadní, a průměr je kolísavý asi 3–5 cm. Spojuje vulvu na vnějšku s děložním hrdlem uvnitř. Končí klenbou poševní. Děložní hrdlo ční do pochvy shora. Když žena stojí vzpřímeně, pochva směřuje nahoru dozadu. S dělohou svírá úhel asi 45°. Poševní vchod je na zadním konci vulvy, za ústím močové trubice. Nad pochvou je stydký pahorek. Poševní sliznice je silná 3–4 mm a má narůžovělou barvu, která však mění odstín v závislosti na fyziologických změnách; při menstruaci se mění na tmavě růžovou až červenou a při těhotenství na fialovou.
Pojem „vagina“ se často používá pro vulvu, ale tento název je nepřesný, protože vagina jen ústí ve vulvě. Délka, šířka a tvar pochvy se mohou měnit. Normálně je pochva uzavřená, její stěny se dotýkají. Při pohlavním styku se dokáže prodloužit a rozšířit, a to dvakrát až třikrát. Nejvíce se rozšíří při porodu, a to až tak, aby jí mohla projít hlavička novorozeněte. Lubrikaci (zvlhčení) pochvy, k níž dochází při sexuálním vzrušení a jež výrazně usnadňuje frikční pohyby, zajišťují Bartholiniho žlázy uložené nedaleko poševního vchodu a děložního hrdla. Samotné stěny pochvy žlázy neobsahují, ale hlen skrz ně prostupuje. Hlen může být bílý nebo žlutý, řídký nebo hustý.
V pochvě pohlavně dospělé ženy je kyselé prostředí, které ji chrání před infekcí. V pochvě se však nachází nesterilní prostředí, takže snaha o přehnanou, nebo dokonce sterilní péči je zbytečná až škodlivá. Většinou je lépe (pro prevenci i léčbu) podpořit zdravou rovnováhu poševní flóry (například podporou laktobacilů) než usilovat o její celkové potlačení.
Součástí pochvy jsou žlázy nutné k její správné funkci:
Bartholiniho žláza – nachází se po levé a pravé straně pod poševním vchodem;
Skeneho žlázy – jsou umístěny v horní stěně vaginy poblíž spodního konce močové trubice; ústí buď do močové trubice, nebo do vulvy poblíž otvoru močové trubice.
Funkce pochvy:
při pohlavním styku přijímá samčí penis (může dojít k oplodnění);
rodí se skrz ni (v případě přirozeného porodu);
poskytuje kanál pro odtok menstruační krve.
Pochva v pubertě
Před prvním pohlavním stykem je pochva panny chráněna panenskou blánou neboli hymenem.
Pochva po porodu
Při porodu se pochvou dostává z dělohy na svět dítě. Protože je hlavička dítěte při porodu již velmi velká, představuje porod pro pochvu výjimečnou zátěž. Právě proto se používá nástřih hráze. Pochva většiny žen porod přestane bez většího poškození a vrátí se po něm téměř do původního stavu.
Pochva neboli vagína (latinsky: vāgīna) je část samičího pohlavního ústrojí u placentálů a vačnatců. Je to trubice vedoucí od dělohy k povrchu těla samice. Její hlavní funkce se naplňují při pohlavním styku, menstruaci a porodu. Ženská pochva je elastická trubice ze svalů, dlouhá 7–8 cm, přičemž přední stěna je o 2 cm kratší než zadní a průměr je kolísavý asi 3–5 cm. Spojuje vulvu na vnějšku s děložním hrdlem uvnitř. Končí klenbou poševní. Děložní hrdlo do pochvy ční shora. Když žena stojí vzpřímená, pochva směřuje nahoru dozadu. S dělohou svírá úhel asi 45°. Poševní vchod je na zadním konci vulvy, za ústím močové trubice. Nad pochvou je stydký pahorek. Poševní sliznice je silná 3–4 mm a má narůžovělou barvu, která však mění odstín v závislosti na fyziologických změnách; při menstruaci se mění na tmavě růžovou až červenou a při těhotenství na fialovou.
Pojem vagina se často používá pro vulvu, ale tento název je nepřesný, protože vagina jen ústí ve vulvě. Je to podobný vztah, jako kdyby se ústa nazývala hrdlem. Délka, šířka a tvar pochvy se mohou velmi měnit. Normálně je pochva uzavřená, její stěny se dotýkají. Při pohlavním styku se dokáže prodloužit a rozšířit, a to dvakrát až třikrát. Nejvíce se rozšíří při porodu, a to až tak, aby jí mohla projít hlavička novorozeněte. Lubrikaci (zvlhčení) pochvy, k níž dochází při sexuálním vzrušení a jež výrazně usnadňuje frikční pohyby, zajišťují Bartholiniho žlázy uložené nedaleko poševního vchodu a děložního hrdla. Samotné stěny pochvy žlázy neobsahují, ale hlen skrz ně prostupuje. Hlen může být bílý nebo žlutý, řídký nebo hustý. Před prvním pohlavním stykem je pochva panny chráněna panenskou blánou neboli hymenem.
V pochvě pohlavně dospělé ženy je kyselé prostředí, které ji chrání před infekcí. V pochvě se však nachází nesterilní prostředí, takže snaha o přehnanou nebo dokonce sterilní péči je zbytečná nebo dokonce škodlivá. Většinou je lépe (pro prevenci i léčbu) podpořit zdravou rovnováhu poševní flóry (například podporou laktobacilů) než usilovat o její celkové potlačení.
Součástí pochvy jsou žlázy nutné k její funkci:
Bartholiniho žláza – je umístěna po levé a pravé straně pod poševním vchodem;
Skeneho žlázy – jsou umístěny v horní stěně vaginy poblíž spodního konce močové trubice; ústí buď do močové trubice, nebo do vulvy poblíž otvoru močové trubice.
Přítomnost leukocytů v moči je častým nálezem u karcinomů močových cest nebo genitálií. Pokud již máte rakovinu a vaše hladiny jsou náhodou zvýšené, váš lékař bude pravděpodobně nadále kontrolovat hladiny leukocytů v moči jako způsob sledování progrese onemocnění a také reakce vašeho těla na léčbu.
Rakovina močových cest
Nádory horních močových cest jsou poměrně vzácné. Když moč obsahuje vysoké procento škodlivých chemikálií, rakovina může růst v ledvinách nebo močovodech. Nejběžnější ze všech nádorů horních močových cest jsou ty, které se nacházejí v ledvinné pánvičce a ledvinných kalichách. Rakovina močovodů tvoří asi čtvrtinu všech rakovin horních močových cest.
Nádory ledvinných kalichů, ledvinné pánvičky a močovodů začínají ve vrstvě tkáně, která vystýlá močový měchýř a horní močové cesty, zvané urotel. Rakovina, která začíná v urotelu, se nazývá uroteliální (nebo přechodná buněčná) rakovina. Toto je také nejběžnější typ rakoviny nalezený v močovém měchýři. Protože mnoho orgánů v močovém systému sdílí společné buňky, rakoviny nalezené v těchto orgánech často vypadají a působí podobně.
Urotel je zvláštní tím, že bobtná a zmenšuje se, aby protlačil moč močovými cestami. Protože je v přímém kontaktu s močí, je tato výstelka vystavena chemikáliím (karcinogenům), které ledviny odfiltrují z krve. Tyto chemikálie mohou způsobit, že se buňky změní a vymknou kontrole jako rakovina.
Vzhledem k tomu, že močový měchýř ukládá moč, může být vystaven většímu riziku rakoviny než jiné části horního traktu. Jeho buňky jsou vystaveny škodlivým látkám delší dobu. Rakovina močového měchýře je jednou z nejčastějších malignit močových cest. Karcinom močového měchýře tvoří 7 % všech maligních nádorů u mužů a 4 % u žen, přičemž většinu tvoří muži starší 60 let. Devadesát pět procent těchto nádorů jsou karcinomy z přechodných buněk, zbytek tvoří směs spinocelulárního karcinomu, adenoskvamózního karcinomu a vzácného sarkomu. Sedmdesát procent karcinomů z přechodných buněk močového měchýře jsou povrchové, papilární nádory. Pouze 5 % pacientů s takovými nádory zemře na své onemocnění do 5 let po diagnóze, i když u 50 % se vyvine jiný nádor močového měchýře, obvykle stejného povrchového typu nízkého stupně. Mnoho z těchto pacientů podstupuje kontrolní cystoskopii v 3-6měsíčních intervalech. Zbývajících 30 % nádorů močového měchýře je invazivních. Tito
Léčba spočívá v eliminaci lokálního dráždění všeho druhu (kouření, destilované alkoholické nápoje, vyloučení pikantních pokrmů), neboť přítomné dysplastické změny mohou být reverzibilní. V rámci dispenzarizace pacienta se provádí Schillerova zkouška nebo měření tkáňové impedance. Malá a přístupná ložiska jsou odstraněna vcelku již při prvotní diagnostické excizi. V případě progrese leukoplakického ložiska je třeba zvolit radikálnější postup, to znamená, že se provede excize ložiska, nebo se využije kryoablace či laser (vaporizace, excize).
Změny jazyka a dutiny ústní (příznaky nemoci) jsou inter- a intraindividuální a liší se v závislosti na věku, pohlaví, rase, stavu imunity, na hormonálních změnách, užívání léčiv a intoxikaci.
Glosalgie či glositida – označují ohraničený bolestivý zánět jazyka. Tyto záněty mohou být akutní i chronické, infekční i neinfekční. Příznaky jsou proměnlivé a mohou zahrnovat pálení, zarudnutí, glosodynii, vymizení slizničního reliéfu nebo makroglosii. Specifickým podtypem je chronický zánět jazyka vzniklý při nedostatku vitamínu B12, nedostatku železa a jiných živin.
Vrozené vývojové vady – zahrnují genetické syndromy, chemické a mechanické poškození během intrauterinního vývoje.
Hyperpigmentace – patologické nahromadění těžkých kovů, metabolitů léčiv a pigmentů ve svrchních vrstvách kůže, rtů a sliznic. U Addisonovy nemoci hypofýza reaguje na sníženou tvorbu glukokortikoidů zvýšenou tvorbou ACTH (zpětná vazba) a spolu s ACTH se do krve vylučuje i příbuzný melanocyty stimulující hormon, který zvyšuje tvorbu kožního pigmentu.
Leukoplakie a erytroplakia – jde o ložiska akantózy, hyperkeratózy a hyperparakeratózy s přítomnými nebo nepřítomnými dysplastickými změnami buněk.
Nádory – projevy nádorů jazyka se liší v závislosti na tom, zda se jedná o zhoubný nebo nezhoubný proces. Nezhoubný neboli benigní útvar má tendenci nabývat na objemu, což se projeví zhoršením pohyblivosti jazyka, problémy s mluvením, polykáním a v případě, kdy nádor nabyde značné velikosti, se přidávají i potíže s dýcháním. Slizniční kryt nebývá v případě nezhoubného procesu narušen. Při větší velikosti tumoru dochází až k deformaci tvaru jazyka. Pokud je útvar lokalizován u kořene jazyka, má pacient pocit „knedlíku“ v krku. Okrskové mízní uzliny nebývají postiženy metastázemi. Nezhoubné nádory jazyka rostou pomalu, v rámci měsíců až let. To, že jsou označeny za nezhoubné, ještě neznamená, že nemohou pacienta ohrožovat na životě. Pokud pacient dlouhodobě zanedbává doprovodné projevy a dostaví se k lékaři pozdě, snižuje tím svoji šanci na uzdravení.
červené nebo červenobílé skvrny (orální leukoplakie), které se objevují na sliznici úst nebo jazyka;
vředy v ústech, které se nehojí;
bolest v krku nebo bolest při polykání;
pocit, že v krku něco uvízlo;
bolestivý jazyk;
chraplavý hlas;
potíže s pohybem čelisti nebo jazyka;
bolest krku nebo ucha;
uvolněné zuby;
otok v oblasti, která zůstává déle než tři 3 týdny;
bulka v ústech;
zesílení výstelky úst;
zubní protézy, které přestanou správně sedět.
Mnoho z prvních příznaků rakoviny úst může být obtížné odhalit, takže lidé nemusí zpočátku zaznamenávat žádné známky nebo příznaky.
Lidé, kteří jsou více ohroženi rakovinou úst, jako jsou ti, kteří nadměrně kouří nebo pijí, by měli být ostražití vůči všem časným příznakům. Měli by si také naplánovat pravidelné kontroly u lékaře nebo u zubního lékaře, který jim může prohlédnout ústa a identifikovat případné problémy.
Kde je umístěna panenská blána? Mnoho lidí žije v bludu, že panenská blána je součástí pochvy. Nikoli, jde o součást vulvy, tedy zevních ženských pohlavních orgánů. To znamená, že se de facto nachází mimo vaginu. Co se stane po jejím protržení, si představíme nejlépe, když protrhneme papírový kapesník – prostě se v něm udělá díra, ale kapesník sám nezmizí ani se nerozpustí. Blána se jednoduše oddělí a stane se okrajovou součástí vchodu do pochvy.
Pojmem panenská blána se označuje slizniční řasa, která u mladých dívek částečně uzavírá vchod do pochvy. V této bláně jsou zpravidla různé otvory, díky nimž může odtékat menstruační krev. Při prvním pohlavním styku se panenská roztrhne na několik cípů. Toto protržení (deflorace) obvykle provází mírné krvácení. Panenská blána je poměrně slabá a k jejímu odstranění nemusí dojít pouze při pohlavním styku. Deflorace může být způsobena například i masturbací nebo sportem.
Sexuální aktivita obvykle panenskou blánu naruší, její přítomnost byla ve společnostech, kde se panenství cení, pokládána za jeho důkaz. Nicméně panenská blána není dokonalým důkazem panenství, protože může být protržena při masturbaci, manipulaci s tamponem nebo nesexuální aktivitou (třeba při cvičení), aniž by žena měla pohlavní styk. Na druhou stranu je možné i to, že žena s neporušenou panenskou blánou už pohlavní styk měla.
Během časných stadií vývoje plodu žádný otvor do pochvy ani neexistuje. Tenká tkáň, která pochvu ukrývá, se obvykle před narozením částečně rozdělí a vytvoří panenskou blánu s jedním nebo několika otvory, které umožňují menstruaci. V pubertě se vlivem hormonu estrogenu panenská blána stává velmi pružnou. Díky tomu je obvykle možné používat tampony, aniž by se žena o svou panenskou blánu musela bát.
Biologickým účelem panenské blány je pravděpodobně alespoň částečné zamezení vniknutí infekce do těla skrze pohlavní orgány. Velikost a tvar otvorů panenské blány je u každé ženy jiný, tudíž vzdálenost a velikost nelze přesně určit.
A jak jednoduše odpovědět na otázku náctiletých: „Jak poznám, že už nejsem pana?“ Jednoduše: „Pokud jsi měla pohlavní styk, panna nejsi, pokud neměla, tak jsi.“
Typy panenských blan:
kruhová – blána tvoří prstenec okolo poševního otvoru;
přepažená – blána tvoří jeden nebo více pásů napříč poševním otvorem;
dírkovaná – blána překrývá celý poševní otvor, ale obsahuje několik dírek;
