K nezhoubným nádorům patří fibrom (stopkatý výrůstek), hemangiom (načervenalý nádorek vyrůstající z cévy), lipom nebo lymfangiom. Naopak zhoubný nádor jazyka (nejčastěji karcinom) může mít netypický průběh. Rané stadium onemocnění může vypadat jako zvětšující se červený nebo bílý flíček, nehojící se vřídek, otok nebo nezvyklý povrch jazyka.
Pokud jde o nezhoubný nádor, léze se vyskytuje pouze v místě jazyka a roste lokálně. U maligního nádoru hrozí riziko dalšího šíření po organismu cévami nebo lymfatickými cestami. Velmi časný nález má velmi dobrou prognózu ve většině případů. Problém je, že umístění nádoru v oblasti jazyka je choulostivé a nádor se objeví většinou až v pokročilém stadiu.
Pro některé zhoubné nádory existuje stav, který se označuje jako premaligní léze. To znamená, že léze je nezhoubná, ale pokud nebude včas léčená, může se zvrhnout v maligní, tedy zhoubný nádor. K těmto premaligním lézím se například řadí leukoplakie. Leukoplakie je abnormalita, která vede až k 36% vzniku spinocelulárního karcinomu.
Premaligní léze je definovaná jako benigní, morfologicky změněná tkáň, která má vyšší pravděpodobnost transformace v maligní (zhoubný) nádor. Příkladem premaligní léze je leukoplakie (bílé plaky), erytroplakie (červené plaky) nebo smíšená forma zvaná erytroleukoplakie. Dalším příkladem premaligní léze je lichen planus, a to hlavně jeho erozivní typ, submukózní fibróza nebo aktinická cheilitida. Zajímavé je, že submukózní fibróza je velmi častá v Indii. Typickým příznakem je nemožnost plně otevřít ústa, pocit pálení v ústech, šišlání kvůli otoku jazyka, potíže při rozmělňování jídla, potíže při polykání, dávení, snížená tvorba slin. Typicky jde o lézi, která se nehojí. Často si může nemocný myslet, že se například kousl do jazyka, ale léze přetrvává týdny i měsíce. V takovém případě je nutné vyhledat lékařskou pomoc. Velmi často nádor začíná jako nenápadné zbarvení jazyka, nehojící se vřídek a podobně. Pokud léze přetrvává několik týdnů a nehojí se, nebo se dokonce zvětšuje, je namístě vyhledat pomoc.
Problematikou úst se zabývá zubní lékař (stomatolog), specialista zubní a čelistní chirurgie nebo výjimečně specialista ušního, nosního a krčního oddělení (otorinolaryngologie). Lékař lézi prohlédne a s největší pravděpodobností doporučí odebrat vzorek. Pouhým odhadem nelze nikdy spolehlivě určit typ nádoru. Odběr se obecně nazývá biopsie. Část podezřelého útvaru se odřízne nebo nasaj
V naší poradně s názvem VODA NA PLICÍCH JAK JI LÉČIT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.
Voda v plicích bývá zaviněna selháním srdce. Zřejmě došlo k infarktu a nyní je za pomoci přístrojů posílen krevní oběh. Mnoho teď záleží na uzdravovacích schopnostech vaší maminky. Lékaři zde mohou poskytnout pouze podpůrné prostředky, aby hojení rány na srdci urychlili. Klid na lůžku je rovněž důležitý a proto zřejmě lékaři nedoporučují převoz. Pokud si to maminka přeje, zkuste být s ní co nejvíce a v klidu, jako by nebyla nemocná, s ní komunikujte, například ji čtěte. Tím ji pomůžete mnohem více, než ji vláčet od čerta k ďáblu.
Zdraví Cempírek!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Peroutkova Jana.
Dobry vecer,moje maminka ma vodu na plicich i v celem tele.Ma otekle nohy.Nekolikrat provedena punkce i drenaz.Jezdi 3krat do tydne na dializu.Je dusna,kasle nic vykaslat nejde,ma uplne zachvaty kasle pry od toho ze ma vodu na plicich.Nechteji ji uz vodu vytahovat ze je to riskantni.Ptam se to ji mame nechat utopit?Jiny clovek by to vzdal maminka bojuje prosim jestli vite o nekom schopnem ji vodu vytahnout prosim odepiste.Dekuji
Srdeční selhání: Pokud srdce přestává plnit svou funkci srdeční pumpy, dochází v organismu k městnání krve v cévách před srdcem, což má za následek zvýšení tlaku v těchto cévách. Krevní tekutina se pak může pod tlakem filtrovat z cév do okolí, a proto vznikají otoky, plicní edém a mimo jiné i voda na plicích. Tato tekutina je chudá na bílkoviny, nejsou v ní nádorové buňky ani bakterie.
Infekční záněty: Rozsáhlejší zápaly plic a záněty pohrudnice jsou provázeny tvorbou tekutiny v pleurální dutině. Celkové příznaky zápalu plic (horečka, kašel s vykašláváním hlenů) mohou být kvůli útlaku plíce tekutinou doplněny výraznější dušností. Tekutina obsahuje více bílkovin, bílých krvinek a při mikrobiálním vyšetření se může zjistit přítomnost bakterií.
Nádory a rakovina plic a mezoteliom (nádor pleury): Ty mohou být také příčinou vody na plicích. Nádorové buňky, jsou-li v kontaktu s pleurální dutinou, do ní mohou začít sekretovat tekutinu. Tato tekutina bývá bohatá na bílkoviny a někdy se v ní může vyskytovat krev. Při cytologickém vyšetření se mohou v tekutině objevit nádorové buňky. Cytologie ovšem není zcela spolehlivá, a proto negativní nález nádor nevylučuje.
Těžká podvýživa: Tato příčina není v naší oblasti příliš častou příčinou vody na plicích. V podstatě jde o to, že při podvýživě je v krvi málo bílkovin, které krevní tekutinu pomáhají udržovat v cévách (hraje v tom roli onkotický tlak). Je-li bílkovin v krvi málo, začne krevní tekutina unikat mimo cévy. Vznikají tak podkožní otoky, najde se voda v břiše a voda na plicích – podvyživené děti s oteklými bříšky.
Nemoci ledvin: Některé nemoci ledvin s sebou nesou vysoké ztráty bílkoviny močí. Nastává pak podobný stav jako u těžké podvýživy.
Azbestóza: Tato nemoc je způsobena krystalky azbestu. Tyto extrémně ostré částice se mohou po vdechnutí přes plicní tkáň dostat až do pleurální dutiny a tam dráždit buňky pleury. Dlouhodobé dráždění azbestem má vztah ke vzniku zhoubného nádoru mezoteliomu.
Úraz hrudníku: Při úrazu hrudníku může dojít ke krvácení do pleurální dutiny nebo k úniku mízy (lymfy) z roztrženého velkého hrudního mízovodu. Při krvácení z cév tekutina obsahuje červené krvinky (hemothorax), při poranění mízovodu bude tekutina obsahovat mízu obsahující vyšší obsah cholesterolu (chylothorax).
Ve svém příspěvku DLOUHODOBÝ KAŠEL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva koubova.
dobry den... asi 15 let kašel vždy se objevi když nastydnu chodim na plicní..předepsan relvar..prašek na vdechnuti....a 3 krat denně 2 vdechy ecosal...ted problem trva 3 tydny a žadny vysledek.... zaberou mě jen antobiotika jen když na plicich jsem čista antibiotika mě nedaji jsem zastance homeopatie....leky nestřidam dohromady...jen vystřidam po 4 dnech jiny medikament když nezabere... tak si řikam proč antibiotika hned zaberou a spreje nepomužou mamli vubec ecosal brat ..lečim se na štitnou žlazu beru letrox 100 vždy před sezonou beru prašky na alergii abych tomu předešla a vysledek žadny..byla jsem asi 4 na hadičce zda nemam reflux a to mi ten suchy dráždivy kašel nevyvolava reflux neprokazan i když jsem brala reflux,,omeprazol jsem z toho zoufala nic nepomaha mužete mi poradit jake dalši vyštřeni mam podstoupit aby lečba byla spravna...přijde mi že nemam problem na plicich ale při polykani my hleny uustanou nahoře svědit v krku mě začne okamžitě a to mi vyvolava ten kašel ...je mi 57 let skoro nepiji jsem odpurce kouřeni mužete mi prosim poradit nalez na plicich po rentgenu v pořadku děkuji moc za kladne vyřizeni z pozdravem eva koubova
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Eva koubova.
zápal plic – postižení pleurální dutiny (pleury) vzniká jako komplikace těžkého zápalu, kdy se zánětlivý proces z plic rozšíří do okolí, a tedy i na pleuru – pak hovoříme o pleuritidě, zánětu poplicnice či pohrudnice;
zánět srdečního svalu – zánět se šíří ze srdce na osrdečník a dále na poplicnici;
nádory pleury;
nádory plic, které se šíří na pleuru;
těžká podvýživa – tato příčina není v našem státě příliš častou příčinou vody na plicích; v podstatě jde o to, že při podvýživě je v krvi málo bílkovin, které krevní tekutinu pomáhají udržovat v cévách (hraje v tom roli takzvaný onkotický tlak). Je-li bílkovin v krvi málo, začne krevní tekutina unikat mimo cévy. Vznikají tak podkožní otoky, voda se nachází v břiše i na plicích;
nemoci ledvin – některé nemoci ledvin s sebou nesou vysoké ztráty bílkoviny močí, takže nastává podobný stav jako u těžké podvýživy;
azbestóza – tato nemoc je způsobena krystalky azbestu; tyto extrémně ostré částice se mohou po vdechnutí přes plicní tkáň dostat až do pleurální dutiny a tam dráždit buňky pleury. Dlouhodobé dráždění azbestem ovlivňuje vznik zhoubného nádoru mezoteliomu;
úraz hrudníku – při úrazu hrudníku může dojít ke krvácení do pleurální dutiny nebo k úniku mízy (lymfy) z roztrženého velkého hrudního mízovodu. Při krvácení z cév bude tekutina obsahovat červené krvinky (hemotorax), při poranění mízovodu bude tekutina obsahovat mízu obsahující vyšší obsah cholesterolu (chylotorax).
Zánětlivým výpotkem mohou být provázena i mnohá onemocnění zažívacího ústrojí (hnisání pod bránicí, takzvaný subfrenický absces) a celková (systémová) onemocnění (lupus erytematodes, syndrom Churg-Straussové a jiné). Výpotek se může objevit i v závislosti na dlouhodobém užívání léků (Nitrofurantoin, Amiodaron, Practolol, Methotre xat), dále může doprovázet nezhoubné nádory vaječníků (Meigsův syndrom), sarkoidózu, ozařování, může komplikovat pooperační průběh po revaskularizačních operacích typu by-pass (náhrada uzavřených, srdce vyživujících cév průchodnými cévami z jiných orgánů nemocného) a podobně.
V naší poradně s názvem VODA NA PLICÍCH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiřina Horáčková.
Jakým vyšetřením se pozná voda na plicích?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Pleurální výpotek, někdy označovaný jako „voda na plicích“, je nahromadění přebytečné tekutiny mezi vrstvami pleury mimo plíce.
Voda na plicích nemusí mít žádné příznaky a často se zjistí až z rentgenového snímku. U některých pacientů ale byly hlášeny příznaky jako bolest na hrudi, suchý, neproduktivní kašel, dušnost nebo obtížné, namáhavé dýchání, ortopnoe (neschopnost snadno dýchat, pokud osoba nesedí vzpřímeně nebo nestojí vzpřímeně).
Jak se diagnostikuje pleurální výpotek?
Mezi testy, které se nejčastěji používají k diagnostice a hodnocení pleurálního výpotku, patří:
- Rentgen hrudníku,
- Počítačová tomografie (CT) skenování hrudníku,
- Ultrazvuk hrudníku,
- Thoracentéza (jehla zasunutá mezi žebra pro získání biopsie nebo vzorku tekutiny),
- Analýza pleurální tekutiny (vyšetření tekutiny odebrané z pleurálního prostoru).
Pokud pleurální výpotek zůstal nediagnostikován navzdory předchozím, méně invazivním testům, lze provést torakoskopii. Torakoskopie je minimálně invazivní technika, při které se využívá malé kamerky zasunuté do pleurálního prostoru. Provádí se v celkové anestezii. Tato metoda umožňuje nejen vizuální hodnocení pohrudnice, ale často umožní i léčebný zásah.
Voda na plicích se projevuje ztíženým dýcháním, dušností a kašlem. Může se vyskytovat bolest na hrudi, která je vázaná na dýchání a zhoršuje se při nádechu a při kašli, na rozdíl od bolesti infarktové, která je stálá. Každý výskyt vody na plicích je potřeba odstranit, a to nejen z důvodů léčebných, ale také jako prevence případných komplikací. Tekutina produkovaná u některých zánětů obsahuje bílkovinu fibrin, která působí jako lepidlo a vytváří srůsty mezi poplicnicí a pohrudnicí, což je příčinou přetrvávajících dechových obtíží i po vyléčení zánětu. Výpotek by měl být podroben rozboru, který umožní určit jeho původ.
Typy výpotků:
Kardiální hydrotorax – je nahromadění tekutiny s nízkým obsahem bílkovin (takzvaný transsudát) u nemocného se známkami srdečního selhávání (rozšířené srdce, rozšířené krční žíly). Po nasazení léčby k posílení srdce a pro zvýšené močení (kardiotonicko-diuretická terapie) dochází ke zmenšování hydrotoraxu a zlepšení stavu srdeční činnosti.
Parapneumonický výpotek – je zánětlivý výpotek (exsudát) provázející zánět plic (pneumonii), plicní hlízu (absces = nahromadění hnisu v místě těžkého zánětu plic) či bronchiektázii (rozšíření průdušek). Běžně se o takovém zánětu hovoří jako o pleuritidě. Pokud je stav obranyschopnosti nemocných snížen nebo není takový výpotek adekvátně léčen, může se postupně měnit v hnis v pohrudniční dutině (empyém). V cytologickém obraze u tohoto typu výpotku převažují částečně nebo zcela rozpadlé bílé krvinky. V některých případech je vhodná hrudní drenáž (zavedení drénu do pohrudniční dutiny) a trvalé odsávání výpotku.
Tuberkulózní výpotek – je výpotek, který komplikuje plicní tuberkulózu nebo je jejím jediným příznakem. V některých případech se z pohrudničního výpotku nebo z biopsie pohrudnice vykultivuje (na laboratorních půdách vyroste) Mycobacterium tuberculosis (MTB), původce tuberkulózy, nebo v něm jsou mykobakterie prokázány mikroskopickým vyšetřením. V častějších případech lze stanovit, že se jedná o tuberkulózní výpotek, až po vyloučení jiných příčin „vody na plicích“. Při vyšetření tekutiny se v něm nalézají především lymfocyty. K diagnóze přispívá kožní tuberkulinový test (Mx), který je pozitivní, a krevní imunologický test Quantiferon TB Gold (zjištění produkce gama-interferonu), který bývá také pozitivní.
Maligní, nádorový výpotek – je výpotek, který prov
V naší poradně s názvem VODA NA PLICÍCH JAK JI LÉČIT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Halinka.
Maminka ma ,vodu na plicích ,ma slabí srdce je v nemocnici uz 5.den na Intezivni a stav je pořád stejný. Doktoři nevědí co stim . Chtěli jsme prevez do jiné nemocnice ale doktoři nám zdelili ze to uz nemusí přežít tu cestu.Je to pravda prosim co muzeme udelat ?Dekuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Voda v plicích bývá zaviněna selháním srdce. Zřejmě došlo k infarktu a nyní je za pomoci přístrojů posílen krevní oběh. Mnoho teď záleží na uzdravovacích schopnostech vaší maminky. Lékaři zde mohou poskytnout pouze podpůrné prostředky, aby hojení rány na srdci urychlili. Klid na lůžku je rovněž důležitý a proto zřejmě lékaři nedoporučují převoz. Pokud si to maminka přeje, zkuste být s ní co nejvíce a v klidu, jako by nebyla nemocná, s ní komunikujte, například ji čtěte. Tím ji pomůžete mnohem více, než ji vláčet od čerta k ďáblu.
Srdeční selhání: Pokud srdce přestává plnit svou funkci srdeční pumpy, dochází v organismu k městnání krve v cévách před srdcem, což má z následek zvýšení tlaku v těchto cévách. Krevní tekutina se pak může pod tlakem filtrovat z cév do okolí, a proto vznikají otoky, plicní edém a mimo jiné i voda na plicích. Tato tekutina je chudá na bílkoviny, nejsou v ní nádorové buňky ani bakterie.
Infekční záněty: Rozsáhlejší zápaly plic a záněty pohrudnice jsou provázeny tvorbou tekutiny v pleurální dutině. Celkové příznaky zápalu plic (horečka, kašel s vykašláváním hlenů) mohou být kvůli útlaku plíce tekutinou doplněny výraznější dušností. Tekutina obsahuje více bílkovin, bílých krvinek a při mikrobiálním vyšetření lze zjistit přítomnost bakterií.
Nádory: Rakovina plic a mezoteliom (nádor pleury) mohou být také příčinou vody na plicích. Nádorové buňky, jsou-li v kontaktu s pleurální dutinou, do ní mohou začít sekretovat tekutinu. Tato tekutina bývá bohatá na bílkoviny a někdy se v ní může vyskytovat krev. Při cytologickém vyšetření lze najít v tekutině nádorové buňky. Cytologie ovšem není zcela spolehlivá, a proto negativní nález nádor nevylučuje.
Těžká podvýživa: Tato příčina není v našem státě příliš častou příčinou vody na plicích. V podstatě jde o to, že při podvýživě je v krvi málo bílkovin, které krevní tekutinu pomáhají udržovat v cévách (hraje v tom roli takzvaný onkotický tlak). Je-li bílkovin v krvi málo, začne krevní tekutina unikat mimo cévy. Vznikají tak podkožní otoky, najdeme vodu v břiše a vodu na plicích.
Nemoci ledvin: Některé nemoci ledvin s sebou nesou vysoké ztráty bílkoviny močí. Nastává pak podobný stav jako u těžké podvýživy.
Azbestóza: Tato nemoc je způsobena krystalky azbestu. Tyto extrémně ostré částice se mohou po vdechnutí přes plicní tkáň dostat až do pleurální dutiny a tam dráždit buňky pleury. Dlouhodobé dráždění azbestem má vztah ke vzniku zhoubného nádoru mezoteliomu.
Úraz hrudníku: Při úrazu hrudníku může dojít ke krvácení do pleurální dutiny nebo k úniku mízy (lymfy) z roztrženého velkého hrudního mízovodu. Při krvácení z cév bude tekutina logicky obsahovat červené krvinky (hemothorax), při poranění mízovodu bude tekutina obsahovat mízu obsahující vyšší obsah cholesterolu (chylothorax).
Povaha onemocnění vyplývá z důvodu přítomnosti výstupu vzduchu z těla, nebo vzduchu, který se nachází kolem plic. Příčiny přítomnosti vzduchu v plicích závisí především na typu pneumotoraxu.
Kouření je běžný urychlovací faktor u lidí s projevujícími se známkami spontánního pneumotoraxu. Tento typ pneumotoraxu není způsoben trvalým zraněním.
Změny tlaku vzduchu, bývají způsobeny potápěním, cestováním, a dokonce i vystavení se hlasitému zvuku.
Chronická obstrukční plicní nemoc. Typickými příklady chronické obstrukční plicní nemoci jsou astma a bronchitida. Jsou zdaleka nejčastější příčinou přítomnosti vzduchu v plicích.
Zranění hrudní stěny, které způsobí například výstřel, nehoda nebo bodná rána, umožňuje neustálý vstup vzduchu.
Ve svém příspěvku JAK SE POZNÁ VODA NA PLICÍCH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anna.
Dobry den.jsem 3 roky po lecbe rakoviny prsu,uz pred touto nemoci jsem trpela artrytydou a po lecbe rakov.jse mi zhorsili slachy klouby, mam skoliozu,na pravi strane zad se mi tvori vystupek a hodne boli.Muj ortoped to leci tim,ze mi obcas pichne kortykoidy.po case to zase moc boli a boli me i rebra a lopatka na prave strane,ale pisu kvuli tomu ze se mi pri tech bolestech tezko dycha,uz mala namaha me zadycha az lapam po dechu a taky se uz leta lecim se srdcem,mam vysoky tlak a arytmii beru na to egylog a amesos a v posledni dobe mi zacal prudce haprovat tlak, nekdy je i 90/65 nekdy 180/120 a nekdy dostanu zachvat sucheho kasle,vetsinou v noci,tak se obavam jestli nemam v plicich vodu??? U kardiologa je dlouha cekaci doba tak nevim co mam delat???? Moc doufam ze mi poradite, jsem duchodkyne 65lat Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Záněty dýchacích cest se jak u dětí, tak i u dospělých mohou projevit bolestí na plicích. Bolest na plicích bývá častá u zápalů plic, kdy pacient kromě bolesti na plicích má také bolesti na hrudi, zvýšenou teplotu a suchý kašel nebo vykašlává hlen.
Ve svém příspěvku VODA NA PLICÍCH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Frantisek.
je mi 76 let dlouhodobe se lecim na vysoky tlak jiz druhym rokem se citim velmi unaven bolest stehennich a lytkovych svalu otoky nohou dusnost voda na plicich obcasna tupa bolest na hrudi zrejme nedostatecna srdecni cinnost hlavbe neustale sucho v ustech celkova unava celeho tela vyzaduje nekolikrat denne ulehnout shrnuti otoky slabost spatne dychani unava pri chuzi neustale sucho v usech o cem to svedci dekuji preji prijemny den
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Dystonie je syndrom, který může mít řadu příčin. Podle etiologie se dystonie dělí na primární (idiopatické) se sporadickým nebo familiárním výskytem, u nichž se kromě dystonie ještě může objevit třes, ale ostatní klinický nález je normální. Do skupiny primárních dystonií patří i takzvané dystonie plus syndromy nejčastěji v kombinaci s parkinsonismem nebo myoklonem. Heredodegenerativní dystonické syndromy jsou podmíněny geneticky, obvykle u nich dominuje dystonie a jsou spojeny s výskytem dalších neurologických (další extrapyramidové, pyramidové, cerebelární léze periferního motoneuronu a myopatie) i jiných příznaků (poruchy chování, kognitivní deficit, hepatopatie, splenomegalie) podobně jako sekundární dystonie, které ale nejsou podmíněny geneticky.
U primárních dystonií se zpočátku abnormní svalová aktivita objevuje jen při určitém pohybu (task specific) a teprve později se vyskytuje i v klidu. Naopak u sekundárních dystonických syndromů se dystonie v klidu vyskytuje již od počátku. Hemidystonie má téměř vždy sekundární původ. Pro dystonii je při elektromyografii typická trvalá mimovolní svalová aktivita, obvykle nepravidelného charakteru. U fokálních a segmentálních dystonií je nutno elektroencefalograficky vyloučit epileptický původ.
V diferenciální diagnostice dystonií postihujících cervikokraniální oblast je třeba odlišit faciální hemispasmus, který není přiřazován k dystonickým syndromům, dále choreu, tiky a psychogenní původ. Hemispasmus se klinicky projevuje záškuby periorbitálního a často i periorálního svalstva včetně m. platysma. Záškuby mohou být nepravidelné a i v salvách. Velmi vzácně se vyskytuje bilaterálně. Hemispasmus se objevuje při fokálním postižení n. facialis (například kontaktem s a. cerebellaris posterior inferior) nebo po jeho periferní paréze.
Etiologie dystonických syndromů
Primární sporadické dystonie:
cervikální dystonie (torticollis)
blefarospasmus
grafospasmus
oromandibulární dystonie
laryngeální dystonie
Primární hereditární dystonie (dystonie plus syndrom):
progresivní torzní dystonie (Oppenheim)
doparesponzivní dystonie (Segawa)
myoklonická dystonie
Dystonie v rámci herododegenerativních onemocnění:
V naší poradně s názvem PLICNÍ SRŮSTY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lenka.
Dobrý den
letos jsem prodělala zápal plic (leden, únor) , byla jsem i v nemocnici týden, po propuštění a celkovém uzdravení, jsem byla dvakrát po měsíci na kontrole a tento měsíc jsem byla po třech měsících( měla být poslední). Zprvu jsem nebo mám tekutinu v plicích asi napořád podle pana doktora, ale co mě udivilo, nově se mi tam objevily srůsty, prý to pro mě nic neznamená, ale mě se to nelíbí. Chtěla bych vědět jestli se to může rozšířit nebo jich může být více (nevím, nemám představu), a co to vlastně znamená , potřebuji to nějak blíže specifikovat. Jaké je to pro mě riziko? Děkuji za odpověď
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Srůsty na plicích vzniknou jako následek těžkého zápalu plic. Zápalem zasažená plicní tkáň je obnažená až na krev a zbytnělá otokem. Tím se může přiblížit k okolní tkáni, která je-li rovněž v zápalu a obnažená, tak se k ní přilepí a vytvoří se srůst, který po odeznění zánětu a splasknutí otoku se již nerozdělí. Přítomnost srůstů na plicích může být bezpříznaková, takže nemusíte pociťovat žádné omezení. Problém je v tom, že v okolí srůstů mohou vznikat stísněné prostory s omezeným pohybem sekretu, který čistí povrch plic od vdechnutých nečistot. Tím může docházet k častému opakovanému zápalu plic a nutnosti léčby antibiotiky. Máte-li plicní srůsty, tak určitě absolvujte alespoň jednou do roka pobyt v lázních Luhačovice nebo Karlova Studánka, abyste si plíce řádně pročistila. Vyhýbejte se prašnému prostředí a to i v přírodě za suchých a větrných dní a nekuřte. Udržujte se v dobré fyzické kondici různými kardio cvičeními, při kterých se přirozeně zrychluje dýchání i pohyb vnitřního sekretu. Tato cvičení vykonávejte venku v přírodě, nebo tam kde je čistý vzduch. Účinnou pomůckou je i domácí inhalátor minerální vody Vincentky, která pomáhá plíce čistit.
Tableta obsahuje hormony. Měla by se užívat každý den ve stejnou dobu. V naší republice jde o nejrozšířenější typ antikoncepce. Výhodou je vysoká účinnost, pravidelný menstruační cyklus, menší menstruační bolesti. Má i pozitivní vliv na pleť, vlasy a nehty.
Po celou dobu užívání dodává tělu estrogen i gestagen. Podle množství hormonů se dělí na:
jednofázové – obsahují stejnou dávku hormonů (21 dnů estrogen i gestagen, 7 dní menstruace)
dvoufázové – tabletky dvojího druhu s různými dávkami hormonů (11 dní estrogen, 10 dní gestagen, 7 dní menstruace)
třífázové – v průběhu cyklu se mění hladiny gestagenů i estrogenů; snaží se co nejvíce zachovat pravidelnost menstruace
Dávkování: Jednou denně. Měla by se užívat každý den ve stejnou dobu.
Spolehlivost: 90 žen z 1 000 otěhotní při doporučeném používání.
Hormonální působení: Hormony z tablety se uvolňují do celého těla. Mohou obsahovat estrogen.
Ovlivnění cyklu: Pravidelné krvácení každý měsíc, může snížit krvácení a bolest.
Váha: Přírůstek na váze je malý, jestli vůbec nějaký.
Riziko trombózy: Mírně zvýšené riziko.
Otěhotnění po vysazení: Ano, brzy po přerušení.
Cena: Metoda není hrazena z prostředků veřejného zdravotního pojištění.
Použití: Lékař vám ji předepíše, zakoupíte ji v lékárně a každý den ve stejnou dobu spolknete jednu pilulku. Hormony se pak neustále uvolňují do krve a chrání vás před nechtěným otěhotněním.
Nežádoucí účinky
Časté nežádoucí účinky (mohou se vyskytnout u 1 až 10 z každých 100 uživatelek): změny nálady, bolest hlavy, nevolnost, bolest prsou, problémy s menstruací, například nepravidelná menstruace, vynechání menstruace.
Málo časté nežádoucí účinky (mohou se vyskytnout u 1 až 10 z každých 1 000 uživatelek): deprese, nervozita, ospalost, závratě, mravenčení, migréna, křečové žíly, zvýšený krevní tlak, bolest žaludku, zvracení, trávicí potíže, plynatost, zánět žaludku, průjem, akné, svědění, vyrážka, bolesti, například bolest zad, končetin, svalové křeče, kvasinkové poševní infekce, pánevní bolesti, zvětšení prsou, nezhoubné bulky v prsou, děložní/poševní krvácení (které obvykle ustoupí při dalším užívání přípravku), výtok, návaly horka, zánět pochvy (vaginitida), problémy s menstruací, bolestivá menstruace, snížená menstruace, velmi silná menstruace, poševní suchost, neobvyk
Ve svém příspěvku TVORBA VODY V PLICÍCH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ludmila Reljičová.
Dobrý den,obracím se na Vás s dotazem v souvislosti tvoření vody v plicích po prodělaném či trvajícím zápalu plic.Podávány již 3druhy antibiotik,stav se nelepší.Ani po různých vyšetřeních lékař nezná příčinu tohoto problému.Děkuji za odpověď.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Podle kvalifikovaných odhadů a dle provedených šetření v populaci postihne pleurální výpotek během jednoho roku asi 0,32–0,5 % celé populace. Při přepočtu na 10 milionů obyvatel České republiky lze odhadovat, že za jeden rok u nás vznikne výpotek u 32–50 tisíc osob. Nejčastěji se jedná o nahromadění tekutiny v hrudníku v souvislosti s onemocněním srdce (takzvaný kardiální hydrotorax), na druhém místě se co do četnosti jedná o výpotek doprovázející nádorové, nejčastěji zhoubné (maligní) procesy, dále to jsou výpotky při zánětlivých onemocněních (takzvaný parapneumonický výpotek či hnis v hrudníku – hrudní empyém) a na čtvrtém místě jsou výpotky doprovázející a komplikující plicní embolizaci (ucpání plicních cév sraženou krví – trombem, nejčastěji z žil dolních končetin). Oproti dřívějšímu nejčastějšímu zastoupení tuberkulózních výpotků v současnosti převažují u pacientů na lůžkových odděleních výpotky nádorové a výpotky při nespecifických zánětech (netuberkulózní zánět plic).
Voda na plicích se latinsky nazývá fluidothorax. Odborný název se dále konkretizuje dle zjištěného složení tekutiny. Obsahuje-li tekutina krev, mluví se o hemothoraxu, obsahuje-li mízu (lymfu), mluví se o chylothoraxu, obsahuje-li bakterie a hnis, mluví se o pyothoraxu. Vyskytuje-li se v tekutině hodně bílkoviny, mluví se o exsudátu. Obsahuje-li tekutina bílkovin málo, hovoří se o transudátu.
Ve svém příspěvku PROTONOVÉ CENTRUM PRAHA BULOVKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdenka Vospálková.
Dobrý den, můj tatínek (62) prodělal karcinom tlustého střeva,byl operován a léčen chemoterapiemi. Na posledním vyšetření CT se ukázaly drobné metastázy v měkkých tkáních dutiny břišní,jinde ne. Chemoterapii pan doktor ukončil s tím, že již tělo na léčbu nereaguje a nasadil tatínkovi pilulky. Byla by pro něj vhodná protonová léčba? Velmi děkuji za případnou odpověď. Zdenka Vospálková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Eva Sůvová.
Dobrý den, můj syn (31) prodělal karcinom tlustého střeva,byl operován a léčen následně chemoterapiemi. Na vyšetření CT se ukázaly drobné metastázy v plicích, které mu odstranili operativně a nasadili další chemoterapií. Na poslední kontrole CT - se však ukázaly nové metastázy v plicích, lečba byla ukončena s tím, že bude zahájena biologická léčba. Prosím , byla by pro něj vhodná protonová léčba ? Syn je navíc v psychicky velmi špatném stavu, velmi silný ekzematik, reakce kůže jsou velmi silné, v průběhu lečby mu zaváděli stent - ledviny ... to vše bohužel léčbu velmi komplikuje. Hledám nějaké možnosti psychoterapie , aby měl sílu se s nemocí prát. Prosím o pomoc. Máma
Voda na plicích po bypassu se může objevit jako komplikace, a to v podobě srdečního selhání. Vzniklá dušnost je následkem toho, že srdce nezvládá pumpovat krev do celého těla. Krev se potom hromadí v různých částech těla. Tekutina může prosáknout i do plic a zůstávat v nich. Plíce jsou složitý orgán, který odvádí oxid uhličitý a vyměňuje ho za kyslík. Pokud se v nich hromadí tekutina, pracuje se jim mnohem hůře. A právě to je důvodem, proč lidé se srdečním selháním trpí dušností. Vleže se dušnost může zhoršovat, protože se tekutina rozšíří po povrchu plic (představte si tekutinu v láhvi, když láhev stojí, a jak se tekutina rozšíří, když láhev položíte do vodorovné polohy).
Doporučení:
Pokud pozorujete dušnost pouze při cvičení, pak se naučte rozpoznat začátek příznaků a přestaňte cvičit, jakmile ucítíte první náznaky. Pravidelné cvičení zlepšuje výkonnost srdce, ale je dobré najít si takovou úroveň aktivity, kterou dokážete bez problémů zvládnout.
Promluvte si se svým lékařem a společně najděte takovou aktivitu, která pro vás bude vhodná. Obecně jsou pro oběh krve mnohem lepší pohybová cvičení (mírná jízda na kole, chůze, plavání) než cvičení na budování síly (posilování, kliky).
Pokud nemůžete popadnout dech při běžných aktivitách, jako je chůze do schodů nebo sprchování, promluvte si se svým lékařem o cvičeních, která vám pomohou dýchat, nebo o tom, zda vaše léčba funguje správně. Pokud jsou pro vás každodenní aktivity obtížné, požádejte o pomoc svého pečovatele nebo rodinu. Tím, že budete moci pokračovat v běžných aktivitách, podpoříte pocit, že máte svůj život pod kontrolou.
Pokud se zadýcháváte při odpočinku, poraďte se s lékařem. Pravděpodobně bude nutné upravit váš léčebný režim.
Pokud se zadýcháváte vleže, zkuste si pomoci několika polštáři, abyste leželi ve vzpřímenější poloze.
V naší poradně s názvem VODA V PLICÍCH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva truhlantova.
Dobrý den!Rentgen plic ukázal malé množství výpotku na plicích!Voda se dál tvoří nebo muže sama odsebe zmizet?Děkuji Truhlantova
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Je normální, že kolem plic je tekutina. Je to proto, aby plíce při dýchání byly v těsném, ake pohyblivém kontaktu s pohrudnicí. Tato tekutina se neustále tvoří a odtéká lymfatickými cestami. Pokud něco nefunguje správně, může se množství tekutiny zvětšit a snížit výkon plic. Nyní musíte intenzivně spolupracovat s lékařem, který vám pomůže zvládnout a napravit tento stav.
V rané aktivní fázi plicní fibrózy se objevují imunokomplexy v séru a v plicích. Tyto imunokomplexy mohou vyvolat zánět v plicích. Imunokomplexy stimulují makrofágy k uvolnění některých faktorů, jako například chemotaktický faktor leukotrien B4, který je uvolňován alveolárními makrofágy, a který přitahuje neutrofily a eozinofily z krve do plic. Alveolární makrofágy také vylučují řadu růstových faktorů pro fibroblasty, což vede k hromadění kolagenu, což ve svých důsledcích vede ke generalizované fibróze plicního parenchymu. V plicích tak dochází k postupné devastaci plicního parenchymu na podkladě nekontrolované fibroprodukce, indukované nikoliv cestou zánětu, ale cestou epiteliální. Právě fibroprodukce, která je produkována epiteliálními buňkami cestou destičkového růstového faktoru (PDGF), transformujícího růstového faktoru (TGF beta), nádor nekrotizujícího faktoru alfa (TNF-alfa), endothelinu-1, růstového faktoru pojivové tkáně (CTGF) a osteopontinu ve svém důsledku způsobuje necitlivost idiopatické plicní fibrózy (IPF) k léčbě běžnými protizánětlivými léky, jako jsou kortikoidy a imunosupresiva.
Hypertrofie neboli zbytnění sítnice je onemocnění, které může být vrozené, nebo získané. Jedná se o ploché černé, dobře ohraničené léze v oblasti sítnice. Téměř všichni pacienti s pigmentovou hypertrofií nemají příznaky. Tyto pigmentové nitrooční léze pak nacházejí lékaři během základního vyšetření oka, na očním pozadí. Typickým znakem pro hypertrofii sítnice je blokáda fluorescence, což představuje zhoršení zrakové ostrosti, a tvorba barevných produktů, které zbarvují oční čočku člověka v denní době do žluta.
Bělmo neboli skléry se skládají z neprůhledné silné vrstvy, která chrání oko jako štít před zraněním. Tloušťka bělma se zvyšuje s věkem, což vysvětluje optický důvod u dětí, že má jejich skléra mírně namodralou barvu. Naopak u starších pacientů má oční bělmo nažloutlý odstín, a to z toho důvodu, že se zde usazují tukové usazeniny. Jak namodralý odstín u dětí, tak žluté odstíny u starších lidí jsou neškodné a není důvod k obavám.
Dalším projevem skvrnitosti očního bělma jsou pigmentové léze nebo névy. Tyto mohou být ploché nebo mírně vyvýšené v barevném odstínu od černé přes hnědou až narůžovělou barvu. Tyto anomálie se odborně nazývají pigmentové nádory, i když většina z nich je neškodná.
Névy jsou způsobeny přemnožením melanocytů nebo buňkami, které produkují pigment. Většina lidí se s névy rodí, nebo je získává v raném dětství. Lidé s tmavě pigmentovanou kůži mají často névy vrozené. Vrozené névy mohou zůstat bez povšimnutí až do puberty. Primárně získané zabarvení se obvykle objeví náhle a vyskytuje se ve středním věku u lidí se světlou kůží.
Vrozené névy nemají žádné příznaky a nevyžadují žádnou léčbu. Většina pigmentových lézí je benigní, rakovinná poškození mohou být chirurgicky odstraněna.
Skvrny na bělmu foto
Zde najdete fotografie, na kterých jsou vidět skvrny na bělmu.
Skvrny na duhovce
Barevná část oka se nazývá duhovka. Duhovka tvoří nejvíce dopředu vysunutou část prostřední vrstvy oční stěny. Má tvar mezikruží s centrálně uloženým otvorem zvaným zornice. Vnější okraj duhovky přechází v řasnaté tělísko, vnitřní okraj ohraničuje kruhovitý otvor zornice. Zornice není umístěná přesně centrálně, ale je posunutá mírně mediálně. Odděluje částečně přední a zadní komoru oční koule.
Ve svém příspěvku VODA NA PLICÍCH JAK JI LÉČIT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Halinka.
Maminka ma ,vodu na plicích ,ma slabí srdce je v nemocnici uz 5.den na Intezivni a stav je pořád stejný. Doktoři nevědí co stim . Chtěli jsme prevez do jiné nemocnice ale doktoři nám zdelili ze to uz nemusí přežít tu cestu.Je to pravda prosim co muzeme udelat ?Dekuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Emilie Vitková.
Léčba Kaposiho sarkomu je v současné době mnohem efektivnější, než tomu bylo před několika desetiletími, jelikož výzkum stále pokračuje a dnes již lépe známe příčiny vzniku tohoto onemocnění. Existuje několik možností léčby a je na ošetřujícím lékaři, aby zvážil, která bude pro konkrétního pacienta nejprospěšnější. Je nutné brát v úvahu především stav pacientova imunitního systému, vzhled, velikost a rozsah lézí a další jiná současně probíhající onemocnění. Nejdůležitější pro léčbu je zajistit lepší chod imunitního systému, to znamená, že se u pacientů s AIDS musí současně podávat léky proti HIV, jde o takzvanou vysoce aktivní antiretrovirovou terapii (HIV je retrovirus). Aby se předcházelo vytvoření nových a nových lézí, je vhodné nasadit léky ze skupiny antivirotik, jako je například ganciklovir; ty ale nenapomáhají hojení již existujících lézí, „pouze“ brání vytvoření nových. Jelikož se pacientův stav zhoršuje s nastupující bakteriální infekcí, je třeba na ni dávat pozor a dostatečně proti ní pacienta – třeba i farmakologicky – chránit.
Místní, lokální léčba se nedá použít v každém případě, je účinná pouze na určité typy lézí. Tato terapie se využívá především k vylepšení vzhledu pacienta a aplikuje se většinou hlavně na velice dobře viditelná poškození, například v oblasti obličeje. Tato terapie nebrání vniku nových defektů. K lokální terapii se používají hlavně retinoidy, deriváty vitamínů A, které se nanášejí přímo na léze několikrát denně. Dále se může použít kryoterapie, kdy se defekty mrazí tekutým dusíkem s poměrně velkou úspěšností.
Další možností místního léčení je vstříknutí velmi malého množství léku přímo do lézí, čímž je zaručena velmi nízká spotřeba a to, že se do organismu dostane celkově jen minimum látky. Pacienti také mohou být ozařováni. Záření o velmi vysoké energii se používá k zabití nádorových buněk, používá se místně hlavně na defekty v obličeji, přičemž redukuje bolest a otoky. Radiace se používá i na léze v ústní dutině či krku. Ozařování má samozřejmě řadu nepříznivých vedlejších účinků, jako je nevolnost, zvracení, změny na kůži, únava, může dojít k chudokrevnosti (anémii) a snížení počtu bílých krvinek, což ohrožuje pacienta v případě infekce. V ústech po ozáření může dojít k bolestivosti a vzniku bolestivých vředů. Malé a nečetné defekty se mohou chirurgicky odstranit, vyříznout.
Stíny, závěsy, plováky/kroucené čáry v zorném poli;
Nové nebo zhoršující se rozmazané vidění, často pouze jednoho postiženého oka;
Zvětšující se tmavá skvrna v oku;
Částečná nebo úplná ztráta zraku;
Vykulené jedno oko;
Bulka na víčku nebo v oku, která se zvětšuje;
Bolest v oku a kolem oka (vzácné).
Tyto příznaky mohou být také způsobeny méně závažnými očními stavy, takže nemusí být nutně známkou rakoviny. Pokud však pociťujete některý z výše uvedených příznaků, okamžitě navštivte svého očního lékaře.
Menší léze jsou obvykle pozorovány lékařem kvůli změnám. Měnící se nebo větší léze by vyžadovala biopsii, aby se vyloučilo zhoubné onemocnění.
Někdy se léze skrývají za víčkem. Ty lze snadno přehlédnout a vyžadují pečlivé vyšetření biomikroskopem.
Lékaři se domnívají, že existuje souvislost s celoživotní akumulací UV záření nebo sluncem. Významný důvod, proč jsou sluneční brýle nutností pro všechny pacienty. Všichni pacienti používající solárium by měli nosit ochranné brýle proti UV záření.
Většina očních pigmentových lézí je benigní povahy a prakticky neškodná. Oční specialisté však musí tyto léze sledovat, aby zkontrolovali jakékoli známky změny tvaru a růstu. Zvláštní pozornost je třeba věnovat tomu, zda se léze rozšiřuje až na rohovku, nebo zda nedochází k prorůstání krevního zásobení do rohovky. Ve srovnání s maligními lézemi rostou benigní névy pomaleji. V případě, že dojde k jakékoli změně tvaru nebo velikosti léze, může lékař doporučit biopsii, ale vrozené névy, které se stanou rakovinnými, jsou extrémně vzácné, i když vykazují změnu tvaru nebo velikosti.
Tmavé skvrny na bělmě obvykle nejsou důvodem k vážným obavám, ale vždy je vhodné poradit se se svým oftalmologem, abyste získali jasnou představu o lézi nebo névech a o dalším postupu.
