Informace od zdravotní sestry

HLAVNÍ STRÁNKA

  

PROSTATA

  

KREVNÍ TLAK

  

CUKROVKA

  

WARFARIN

  
Téma

LIDSKE ORGÁNY

Vnitřní orgány člověka obrázek

Zde si můžete prohlédnout obrázek, jak vypadá lidské tělo uvnitř tzv. vnitřnosti, tedy vnitřní orgány.

Zdroj: Vnitřní orgány lidského těla

Diskuze: lidské oko napadení cizopasníky

Potřebuji vědět jaký cizopasník mě mohl napadnout oko , mám zastřené vidění na levém oku.

Zdroj: diskuze Lidské oko napadení cizopasníky
Počet odpovědí: 1

Slinivka břišní

Slinivka břišní čili pankreas (z lat. pancreas) je šedě růžová laločnatá žláza připomínající velkou slinnou žlázu a řadí se mezi orgány trávicí soustavy. Velikost lidského pankreatu je 12–16 cm a váha 60–90 g. Funkčně tato žláza splňuje kritéria žlázy s vnější i vnitřní sekrecí. Většina objemu tkáně pankreatu je určena k výrobě pankreatické šťávy (= enzymy štěpící cukry, tuky, bílkoviny), jež je následně odváděna do dvanáctníku. Pouze 1,5 % objemu pankreatu tvoří buňky, které produkují neméně důležité hormony jako inzulín a glukagon, jež jsou secernovány do krve.

Zdroj: Vnitřní orgány lidského těla

Diskuze: průjem

co teda zabírá na sto procent při průjmu? chtělo by to něco šetrnějšího pro lidské tělo.. ono černé uhlí znám, ale to nechci, to je o ničem :(

Zdroj: diskuze Průjem a probiotika
Počet odpovědí: 8

Anatomie lidského těla

Slovo anatomie pochází z řeckého anatemnō, což znamená rozříznout. Anatomie je vědní disciplína, která se zabývá studiem struktur organismů včetně jejich soustav, orgánů a tkání. Popisuje vzhled a umístění jednotlivých částí těla, jejich stavbu, složení a vztahy mezi jednotlivými orgány či orgánovými soustavami. Anatomie se od fyziologie a biochemie značně liší. Tyto dvě disciplíny se zabývají zejména funkcemi jednotlivých částí těla a chemickými procesy, jimiž tyto části procházejí. Anatom se tedy zajímá o tvar, velikost, umístění, strukturu, přísun krve a inervaci jednotlivých orgánů, například jater, zatímco fyziolog se zajímá o produkci žluči, roli jater ve výživě člověka a o regulaci tělesných funkcí.

Lidské tělo je takový seznam orgánů.

Anatomie se dělí na makroskopickou a mikroskopickou. Makroskopická anatomie, též nazývaná topografická anatomie, se zabývá zkoumáním částí těl živočichů bez pomoci přístrojů, tedy pouhým okem. Topografická anatomie zahrnuje také povrchovou anatomii. Mikroskopická anatomie oproti tomu používá k výzkumu optické přístroje a studuje tkáně různých struktur (tato věda se nazývá histologie) a zabývá se i stavbou buněk.

Stavba lidského těla může být zkoumána jak pomocí invazivních, tak neinvazivních vyšetřovacích metod. Cílem studie je získání informací o struktuře a uspořádání orgánů a orgánových soustav. Metody zkoumání zahrnují pitvu, při níž je (nejen) lidské tělo otevřeno a studují se jednotlivé lidské orgány, a endoskopii, což je zákrok, při kterém se endoskop (nástroj vybavený kamerou) zavede do malého otvoru v těle a umožní tak zkoumat vnitřní orgány a další struktury. K zobrazení krevního řečiště se používá angiografie (vyšetřovací metoda využívající rentgenové záření či magnetickou rezonanci).

Pojmu anatomie se obvykle užívá ve vztahu k anatomii lidského těla. Značné množství stejných či podobných struktur a tkání se však nachází v celé živočišné říši, a tudíž pojem anatomie zahrnuje též anatomii jiných živočichů. K označení vědy zabývající se výhradně anatomií zvířat se někdy užívá slovo zootomie. Stavba a tkáně rostlin jsou rozdílné povahy, a tudíž jsou studovány v anatomii rostlin.

Všichni obratlovci mají podobnou stavbu těla a v určitém stadiu vývoje (většinou v embryonální fázi) sdílí podobné charakteristiky: hřbetní strunu, nervovou trubici či žaberní oblouky. Mícha obratlovců je chráněna páteří. Nervová tkáň je tvořena ektodermem, pojivové tkáně tvoří entoderm. V zadní části těla se nachází ocas, který je pokračováním míchy a páteře. Ústní dutina se nachází v přední části těla živočicha a řitní otvor při bázi ocasu. Základním znakem obratlovců je páteř složená z obratlů. U většiny obratlovců se v průběhu embryonálního vývoje hřbetní struna přemění v meziobratlovou ploténku. Některým obratlovcům (některé druhy ryb) však hřbetní struna zůstává i v dospělosti. Čelistnatci jsou charakterizováni párovými končetinami (ploutvemi či nohama), které však mohou být zakrnělé. Končetiny obratlovců mají podobnou strukturu, kterou zdědili po svém posledním společném předkovi. Tento argument předložil Charles Darwin k podložení své evoluční teorie.

Zdroj: Vnitřní orgány lidského těla

Diskuze: ženské genitálie popis

Velmi podrobný článek :) Ještě k tomu přidala něco o labioplastice ( www.labioplastika-pr… ), která spočívá v tom, že pohlavní orgány se dají esteticky upravovat (perineoplastika a vaginoplastika se používají nejen v estetických účelech, ale spíš zdravoptnických

Zdroj: diskuze Ženské genitálie popis
Počet odpovědí: 0

Reprodukční systém ženy

Reprodukční systém ženy patří do rozmnožovací soustavy, což je soustava orgánů, která slouží k rozmnožování. Jejím úkolem je zajištění vzniku pohlavních buněk (gamet) a přenosu jejich dědičné informace na potomky. Zpravidla rozlišujeme samičí rozmnožovací soustavu a samčí rozmnožovací soustavu, což je anatomie ženského těla v podobě ženských pohlavních orgánů.

Ženskou pohlavní soustavou se zabývá medicínský obor zvaný gynekologie. Ženské pohlavní orgány se dle místa uložení dělí na zevní a vnitřní.

Anatomie ženských orgánů:

  • vnitřní ženské pohlavní ústrojí (organa genitalia feminina interna): vaječník (ovarium) – párová pohlavní žláza, Skeneho žlázy, Bartholiniho žláza
  • vývodné cesty pohlavní: vejcovod (tuba uterina), děloha (uterus), děložní hrdlo, pochva (vagina)
  • vnější ženské pohlavní ústrojí (organa genitalia feminina externa) / zevní pohlavní orgány: vulva, malé pysky (labia minora), velké pysky (labia majora), poštěváček (clitoris)

Zdroj: Ženské pohlavní orgány

Diskuze: Re: cervene tecky na kuzi

Lidské tělo si proti meningokoku bohužel nevytváří automaticky protilátky a infekce se může za život opakovat. Ale nestrachujte se, radujte se, že to dobře dopadlo.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: diskuze Cervene tecky na kuzi
Počet odpovědí: 1

Cvičení po odstranění dělohy

Cvičení po odstranění dělohy by mělo být prováděno v rozumné míře, tedy tak, aby ženu osvěžovalo a nevyčerpávalo. Před cvičením břicha raději upřednostněte cviky na posílení pánevního dna, které slouží jako prevence sestupu poševních stěn a úniku moči.

Obrázek dělohy.

Znak pro ženské pohlaví.

Obrázky ženského pohlaví.

Zdroj: Ženské pohlavní orgány

Diskuze: DNA

já dnou trpím, není to sranda.. ale hodně mi pomáhá doplněk stravy Enzycol DNA, beru jej v pauze mezi léky, kterou mám vždy dvakrát do roka.. Nemám žádné potíže, můžu občas i zhřešit v jídle a navíc je to přírodní, takže nezatěžuje orgány.

Zdroj: diskuze DNA
Počet odpovědí: 1

Zuby latinsky

V anatomii jsou jednotlivé lidské zuby popisovány jako:

  • I1: Dens incisivus medialis (první řezák)
  • I2: Dens incisivus lateralis (druhý řezák)
  • C: Dens caninus (špičák)
  • P1: Dens premolaris primus (první třenový zub)
  • P2: Dens premolaris secundus (druhý třenový zub)
  • M1: Dens molaris primus (první stolička)
  • M2: Dens molaris secundus (druhá stolička)
  • M3: Dens molaris tertius (dens serotinus, třetí stolička, zub moudrosti)

Zdroj: Zuby

Diskuze: OmegaMarine Forte + v těhotenství?

Dobrý den, v článku jsou uvedeny informace o prospěšnosti pro lidské tělo, ale nikde jsem se nedočetla jak je to s užíváním v těhotenství. Zdali se má dávkování snížit, zvýšit, či po dobu těhotenství neužívat.

Děkuji za odpověď.
Lenka

Zdroj: diskuze OmegaMarine Forte + v těhotenství?
Počet odpovědí: 1

Nadledviny

Nadledviny (dříve se také uvádělo ledvinky nebo nadledvinky, latinsky: glandulae suprarenales) jsou párové endokrinní žlázy, přiložené k ledvinám. Místo na ledvině, ke kterému je nadledvina přiložena, se mění v závislosti na evoluční vyspělosti organismu.

Kůra (cortex) je mezodermálního původu a její činnost je řízena hypofýzou (hormonem kortikotropinem). Produkuje pohlavní hormony a kortikosteroidy aldosteron a kortisol.

Dřeň (medulla) vzniká z buněk neurální lišty – je tudíž původu ektodermálního – a její činnost je řízena nervově (sympatikem). Produkuje stresové hormony adrenalin a nonadrenalin.

Zdroj: Vnitřní orgány lidského těla

Diskuze: Re: podvodník pozor kouknete na pořad reportéři ze dne 18.6 2018

Dobrý den, naprostá pravda a ještě těmto lidem chybí naprostá morálka...viz Aktip, vydělávají na lidské slabosti a nevědomosti. Nechápu lidi, kteří je navštěvují a ještě jim za to platí.

Zdroj: diskuze Mudr jan šula kontakt
Počet odpovědí: 18

Děloha a krček děložní

Děloha (latinsky: uterus, řecky: metra, hystera, archaicky nebo krajově matka) je vnitřní pohlavní orgán všech savců samičího pohlaví s výjimkou vejcorodých. Je to dutý svalový orgán sloužící k uložení, výživě a zajištění vývoje mláděte. Chirurgické odstranění dělohy se nazývá hysterektomie.

Děložní čípek (latinsky: cervix) je část dělohy, která ústí do pochvy. Děložní čípek se nachází v hrdle děložním, kde jeho výběžek zasahuje do pochvy a umožňuje tak jak průnik spermií, tak i odchod menstruační krve. Jeho průměrná délka je 3–5 cm.

Zdroj: Vnitřní orgány lidského těla

Diskuze: WHO CDC jsou spolky organizovaných zločinců

Jsem alergický když vidím jak se celý svět obrací ke své zvrácené modle jako CDC WHO a veškeré tyto spolky, jsou tím prokazatelně nejhorším odpadem lidské společnosti. Rozum ýůstává stát nad tím že jestě tito zločinci žijí.

Zdroj: diskuze WHO CDC jsou spolky organizovaných zločinců
Počet odpovědí: 0

Účinky na lidské zdraví

Kurkumin příznivě ovlivňuje průběh revmatoidní artritidy, je například stejně účinný jako nesteroidní antirevmatikum fenylbutazon. Kurkumin ovšem působí i na nespecifické záněty střeva, jako jsou ulcerózní kolitida a Crohnova nemoc, nebo proti zánětům oka. Zabraňuje také infekcím bakterií Helicobacter pylori, které jsou hlavní příčinou vředové choroby žaludku, ale hrají roli i v rozvoji rakoviny žaludku. Kurkumin snižuje koncentrace krevních tuků, čímž působí proti ateroskleróze, působí proti tvorbě žlučových kamenů, má léčebné účinky na psoriázu, zlepšuje příznaky syndromu dráždivého tračníku, zlepšuje mozkovou činnost, působí léčebně na Alzheimerovu nemoc.

Zdroj: Kurkumin

Diskuze: Re: babské rady po jidle kručí břiše mam prujem

Zkuste 10 dní užívat lék na průjem - Smecta. Když to nepomůže, tak doporučuji nechat si vyšetřit žlučník a slinivku. To jsou dva orgány, které vylučují trávící enzymy a jejich nefunkčnost by mohla zapříčinit tyto stavy. Nebraňte se také vyšetření vaší stolice, zdali máte v rovnováze střevní mikroflóru.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: diskuze Babské rady po jidle kručí břiše mam prujem
Počet odpovědí: 1

Diferenciální diagnostika otoků

Otoky postihují především orgány s množstvím řídkého pojiva, málo pak parenchymatózní orgány. Edematózní orgán je prosáklý, zduřelý, těstovitý, po zatlačení se v něm vytvoří vkleslina (pitting edema). Kůže nad oteklým místem je lesklá, napjatá a bledá (s výjimkou zánětlivého otoku), po ústupu otoku se řasí.

Příčinami otoků jsou patologické stavy, při nichž převažuje únik tekutiny do extravaskulárního prostoru nad jejím zpětným vstřebáváním do krve. Otoky mohou být následkem změny hydrostatického gradientu, změny osmotického gradientu (včetně blokády lymfatické drenáže), změny permeability kapilární stěny, či kombinací těchto tří mechanismů.

Samotný otok je úzce spjatý s jiným onemocněním, se kterým se tělo člověka v současné době vypořádává – je to jen vedlejší produkt. Klasický otok je možné vidět pouhým okem. Vznik otoku je zapříčiněn urychleným nahromaděním tekutiny, která se dostane mimo cévy. V horším případě mohou vzniknout otoky, které nejsou na první pohled viditelné.

Klinické rozlišení otoků:

  • generalizovaný otok;
  • lokální otok.
Patofyziologické rozdělení otoků:
  • venostatický otok – je buď generalizovaný u srdečního selhání, nebo lokální u žilních otoků (flebotrombóza, žilní insuficience);
  • hypalbuminotický otok – pouze generalizovaný, a to u jaterních či renálních otoků;
  • lymfostatický otok – pouze lokální;
  • toxický otok – pouze generalizovaný u jaterních otoků;
  • zánětlivý otok – pouze lokalizovaný u zánětů a sarkoidózy;
  • angioneurotický otok – pouze generalizovaný u alergií, angioedémů a defektu C1 proteinu.

Zdroj: Otok a jeho léčba

Diskuze: Re: rozšířené póry

Dobrý den Evo, je to normální jev. Lidské tělo není zcela symetrické a to se týká i vlastností pokožky na té či oné straně těla. Budete se muset, Evo, s touto disbalancí smířit. Pro krytí rozšířených pórů použijte kosmetiku na rozšířené póry. Přehled o tom, co pro rozšířené póry nabízí trh můžete zjistit tady: www.krasa.cz/problem…

Zdraví Cempírek

Zdroj: diskuze Rozšířené póry
Počet odpovědí: 1

Účinky máku na lidské zdraví

Mák obsahuje vodu, tuk, vlákninu, bílkoviny, sacharidy, železo, zinek, vápník, měď, mangan, hořčík, fosfor, selen, draslík, sodík, omega-3 a omega-6 nenasycené mastné kyseliny, vitamíny B, C, E, kyselinu pantotenovou a kyselinu listovou.

Mák má několik funkcí: podporuje obranyschopnost; pomáhá při prevenci chřipky, nachlazení, rakoviny a kardiovaskulárních onemocnění a při osteoporóze; eliminuje migrénu; normalizuje hladinu cukru v krvi; podporuje vyprazdňování; obnovuje střevní mikroflóru; čistí tlusté střevo; odkyseluje organismus; povzbuzuje a uklidňuje celé tělo; zkvalitňuje spánek; dodává tělu dobrý tuk; snižuje vysoký cholesterol; podporuje pevnost kostní tkáně; podporuje krvetvorbu; zklidňuje nervový systém; při vnějším použití léčí kožní onemocnění (ekzémy, vyrážky, lupénku); zlepšuje kvalitu vlasů a nehtů.

Zdroj: Mák

Tenké a tlusté střevo

Střevo (intestinum, enteron) je nejdelší úsek trávicí trubice. Navazuje na vrátník žaludku a končí řitním otvorem. Je to orgán přizpůsobený trávení a vstřebávání potravy. U některých ryb slouží střevo i k dýchání vzdušného kyslíku.

U savců včetně člověka střevo rozdělujeme na dvě části:

  • tenké střevo (intestinum tenue);
  • tlusté střevo (intestinum crassum).

V tenkém střevě je žaludkem natrávená potrava dále štěpena enzymy slinivky břišní, smísena se žlučí a vstřebávána sliznicí. V tlustém střevě je resorbována voda a trávenina se zde zahušťuje, vzniklé výkaly jsou pak vylučovány z těla. Zde také žijí symbiotické bakterie, které rozkládají jinak nestravitelné zbytky. Délka střeva člověka je asi 7 metrů, z toho přes 5 metrů připadá na tenké střevo. Obecně platí, že relativní délka střeva závisí na potravě, u masožravců dosahuje troj- až pětinásobku délky těla.

Zdroj: Vnitřní orgány lidského těla

Punkce dutiny břišní

Punkce ascitu je ordinována, když se volná tekutina (ascites) nahromadí v dutině břišní. Účelem je uvolnit tlak na břišní orgány. Místo vpichu se obvykle nachází 3 cm pod pupkem vlevo nebo vpravo v krajině mezi pupkem a hřebenem kosti kyčelní.

Pacient je informován o důvodu provedení punkce a o tom, že musí být před zákrokem vymočen, vyprázdněn (klyzma při zácpě), a rovněž o nutnosti zachovat při punkci klid.

Speciální pomůcky: punkční jehly, sterilní hadička s kónusem, peány, trojcestný kohout, sběrná nádoba na punktát, břišní pás.

Dokumentace obsahuje datum, čas punkce, barvu, čirost, zápach výpotku, množství, hustotu, vitální funkce, sledování nemocného a jeho problémy. Zaznamenává se hmotnost a objem břicha před a po punkci. Pacient by měl být po výkonu klinicky sledován, zvláště jeho oběhová situace a lokální nález na břiše.

Zdroj: Anatomie břišní dutiny

Zuby a orgány

Každý zub představuje nějaký orgán nebo část lidského těla. Nesprávná funkce zubu nebo jeho zánět dokážou podle některých teorií vyvolat onemocnění v té určité části. Pokud vás dlouhodobě trápí bolesti žaludku, například vlivem stresu, může se to projevit i na stoličkách neboli žaludečních zubech. Opakují se u vás záněty dutin a vedlejších cest dýchacích? Nechte si u zubaře zkontrolovat třenové zuby. V případě, že vás opakovaně trápí bolesti uší, nechte si zkontrolovat zuby moudrosti. Ty bývají jako první napadeny záněty, které dokážou vyléčit antibiotika. Trpíte na záněty močového měchýře nebo ledvin? Na ně mají vliv především horní řezáky. S největší pravděpodobností na nich máte nevhodně umístěnou plombu. Zuby mají vliv i na sex a hormonální rovnováhu. Není novinkou, že lidé s pěkným úsměvem a dobrým chrupem jsou atraktivnější a na první pohled upoutají. Pokud jsou přední zuby rozbité, značí to neplodnost, impotenci nebo hormonální výkyvy. Poslední špičáky pak ovlivňují chod jater a žlučových cest.

Zdroj: Zuby

Slezina

Slezina (latinsky: lien, splén) je orgán nacházející se téměř u všech savců. Má podobnou strukturu jako velká mízní uzlina a funguje zejména jako krevní filtr. Není k životu bezpodmínečně nutná a její odstranění (například při vnitřním krvácení) nemá ve většině případů pro člověka tragické následky. Histologicky je tvořena bílou a červenou pulpou. Bílou pulpu vytvářejí uzlíky lymfatické tkáně – Malpighiho tělíska, která jsou tvořena z malých B-lymfocytů. Červená pulpa se skládá z vaziva, které je vyplněno krevními cévami. Její hmotnost kolísá v rozmezí 50–250 g.

Slezina má několik funkcí. Je článkem imunitní obrany organismu. Dochází v ní k syntéze protilátek. Slouží také jako krevní filtr s velkým množstvím makrofágů. Ty pohlcují a destruují poškozené nebo zanikající erytrocyty, leukocyty, bakterie a další materiál. Podílí se na recyklaci železa. Funguje jako rezervoár krve. Ve slezině se normálně objevuje krvetvorba ve fetálním období. Po vytvoření funkční kostní dřeně tvorba krvetvorných elementů ve slezině zaniká a objevuje se teprve, když je v organismu krvetvorných elementů málo.

Zdroj: Vnitřní orgány lidského těla

Jak probíhá ozařování

Radioterapie probíhá v cyklech. Pro určitý typ nádoru na konkrétním místě je vypočtena minimální souhrnná dávka ozáření, kterou by měl dostat. Ta činí určitý počet grayů (gray je jednotka dávky záření). Pro sousední zdravé tkáně je vypočtena dávka maximální. Ta samozřejmě závisí na orgánu, který je v blízkosti, některé orgány snášejí ozařování hůře a některé lépe. Navíc existuje maximální povolená dávka na jedno ozáření.

Požadovanou dávku záření nelze nádoru dodat najednou, protože by to bylo velmi rizikové pro život pacienta. Proto se celková dávka rozdělí do jednotlivých malých dávek – frakcí. Pacient je ozařován opakovaně a z různých směrů a v různém rozsahu. Neměnná je jen skutečnost, že proud záření je vždy směřován na nádorovou hmotu. Ozařování má také krátkodobé a dlouhodobé následky, které vyplývají z poškození kůže a dalších ozářených orgánů.

Tři režimy ozařování:

  • Normofrakcionace – ozařování jednou denně pět dní v týdnu do dosažení celkové dávky. Při jednom ozáření je maximální dávka 2 Gy, týdně tedy nádor dostane dávku 10 Gy. U sarkomu to znamená pravidelné ozařování po dobu šesti týdnů.
  • Hyperfrakcionace – ozařuje se více než 1× denně, ale pokaždé menší fyzikální dávkou (například 1,5 Gy). Tento režim se používá u některých velmi rychle rostoucích nádorů.
  • Hypofrakcionace – u některých nádorů postačí ozařování méně často než pětkrát týdně. Dávka na jedno ozáření pak může být vyšší, třeba 2× týdně 4,2 Gy.

Zdroj: Nežádoucí účinky po ozařování

Vaječníky, vejcovody

Vaječník (latinsky: ovarium, oophoron) je samičí pohlavní žláza. Vaječník, jak napovídá jeho název, uvolňuje vajíčko, tedy samičí pohlavní buňku, je to ale také důležitá endokrinní žláza. Vaječník je párový orgán, jehož velikost je u ženy přirovnávaná k mandli či švestce. Udává se délka 3–5 cm, šířka 1,5–3 cm a tloušťka přibližně 1 cm. Hmotnost jednoho vaječníku se pohybuje od 7 do 14 gramů (jiný zdroj uvádí zhruba 6 gramů). Velikost však závisí na věku ženy. Jsou uloženy na bočních stranách pánevní dutiny, tak nízko, že při onemocnění pravého vaječníku snadno dochází k záměně s podrážděním slepého střeva. Povrch vaječníku je v dětství hladký, s přibývajícím věkem se zjizvuje v důsledku proběhlých ovulací. Vaječník visí na části širokého děložního vazu (ligamentum latum uteri) a je tak fixován na svém místě, z vazu na něj přechází pobřišnice, ale vaječník nekryje, jeho povrch je volný. V blízkosti vaječníku se nachází nálevkovité rozšíření vejcovodu, opatřené třásněmi.

Vejcovod (latinsky: tuba uterina či oviductus, řecky: salpinx) je úzká ohebná trubice začínající v děložním rohu a ústící nálevkovitě do břišní dutiny v blízkosti vaječníku. Vejcovody jsou dva, každý spojuje s dělohou jeden vaječník. Úkolem vejcovodů je dopravit vajíčko po ovulaci do dělohy. Ve vejcovodu také dochází k oplození vajíčka. Vejcovody ženy jsou uložené v pánevní dutině, u samic některých savců mohou zasahovat až do podbřišku. Jsou zavěšeny na duplikatuře pobřišnice, zůstávají tak stále rozepjaty mezi dělohou a vaječníky. Vejcovod ženy je 10–12 cm dlouhý a 0,5 cm široký. Délka vejcovodu v podstatě záleží na velikosti samice, vejcovody kopytníků mohou být až 20 cm dlouhé.

Zdroj: Vnitřní orgány lidského těla

Žlučník

Žlučník, též žlučový měchýř, lat. vesica fellea či vesica biliaris, je vakovitý orgán hruškovitého tvaru sloužící ke skladování a úpravě žluči, která v játrech vzniká. Je uložený ve žlučníkové jámě na spodní ploše pravého jaterního laloku a je 8–12 cm dlouhý. Jeho objem je 30–80 ml. Anatomicky se dělí na tři části: dno, fundus vesicae biliaris, směřuje dopředu a dolů, asi o 1 cm přesahuje volný okraj jaterní a naléhá na břišní stěnu v místě, kde pravá medioklavikulární čára protíná žeberní oblouk. Místo, kde se dno žlučníku promítá na břišní stěnu, se dá najít také na místě styku pravého přímého břišního svalu a chrupavky pravého devátého žebra, nebo pomocí pomyslné čáry probíhající z předního horního kyčelního trnu skrz pupek směrem nahoru – dno žlučníku je v místě, kde tato čára protíná okraj žeberního oblouku. Dno plynule přechází v tělo žlučníku, corpus vesicae billiaris, které leží ve žlučníkové jámě a seshora je kryté dolní plochou pravého laloku jater, dolní plocha je volná. Tělo se směrem nahoru zužuje a přechází v infundibulum, přechodnou oblast mezi tělem a krčkem žlučníku, collum vesicae billiaris. Krček žlučníku je 5–7 mm dlouhý a přechází do vývodu žlučníku, ductus cysticus. Ten je součástí žlučových cest, ústí do hlavního žlučovodu (ductus choledochus), jímž se žluč dostává do dvanáctníku. Naplněný žlučník je hmatný.

Krevní zásobení žlučníku zajišťuje především a. cystica, větev jaterní tepny. Menší cévy vstupují do žlučníku z jater přes žlučníkovou jámu. Odkysličená krev je odváděna žlučníkovou žílou v. cystica, která se vlévá do vrátnicové žíly. Ve stěně žlučníku se nacházejí lymfatické cévy, které odvádějí mízu do mízní uzliny při krčku žlučníku. Z těch se míza dostává do uzlin doprovázejících hlavní žlučovod. Žlučník je bohatě inervovaný, a to jak parasympatickými nervy z větví bloudivého nervu, tak sympatickými vlákny z ganglií ggl. coeliaca.

Zdroj: Vnitřní orgány lidského těla

Hymen

Kde je umístěna panenská blána? Mnoho lidí žije v bludu, že panenská blána je součástí pochvy. Nikoli, jde o součást vulvy, tedy zevních ženských pohlavních orgánů. To znamená, že se de facto nachází mimo vaginu. Co se stane po jejím protržení, si představíme nejlépe, když protrhneme papírový kapesník – prostě se v něm udělá díra, ale kapesník sám nezmizí ani se nerozpustí. Blána se jednoduše oddělí a stane se okrajovou součástí vchodu do pochvy.

Pojmem panenská blána se označuje slizniční řasa, která u mladých dívek částečně uzavírá vchod do pochvy. V této bláně jsou zpravidla různé otvory, díky nimž může odtékat menstruační krev. Při prvním pohlavním styku se panenská roztrhne na několik cípů. Toto protržení (deflorace) obvykle provází mírné krvácení. Panenská blána je poměrně slabá a k jejímu odstranění nemusí dojít pouze při pohlavním styku. Deflorace může být způsobena například i masturbací nebo sportem.

Sexuální aktivita obvykle panenskou blánu naruší, její přítomnost byla ve společnostech, kde se panenství cení, pokládána za jeho důkaz. Nicméně panenská blána není dokonalým důkazem panenství, protože může být protržena při masturbaci, manipulaci s tamponem nebo nesexuální aktivitou (třeba při cvičení), aniž by žena měla pohlavní styk. Na druhou stranu je možné i to, že žena s neporušenou panenskou blánou už pohlavní styk měla.

Během časných stadií vývoje plodu žádný otvor do pochvy ani neexistuje. Tenká tkáň, která pochvu ukrývá, se obvykle před narozením částečně rozdělí a vytvoří panenskou blánu s jedním nebo několika otvory, které umožňují menstruaci. V pubertě se vlivem hormonu estrogenu panenská blána stává velmi pružnou. Díky tomu je obvykle možné používat tampony, aniž by se žena o svou panenskou blánu musela bát.

Biologickým účelem panenské blány je pravděpodobně alespoň částečné zamezení vniknutí infekce do těla skrze pohlavní orgány. Velikost a tvar otvorů panenské blány je u každé ženy jiný, tudíž vzdálenost a velikost nelze přesně určit.

A jak jednoduše odpovědět na otázku náctiletých: „Jak poznám, že už nejsem pana?“ Jednoduše: „Pokud jsi měla pohlavní styk, panna nejsi, pokud neměla, tak jsi.“

Typy panenských blan:

  • kruhová – blána tvoří prstenec okolo poševního otvoru;
  • přepažená – blána tvoří jeden nebo více pásů napříč poševním otvorem;
  • dírkovaná – blána překrývá celý poševní otvor, ale obsahuje několik dírek;
  • po porodu – blána zcela chybí, zbyly z ní pouze masité zbytky po obvodu poševního otvoru;
  • fimbriatus – ztluštělá blána, která vzniká nadměrným působením estrogenů;
  • annularis – základní prstenčitá blána s různě prostorným otvorem;
  • semilunaris – blána připomínající svým vzhledem semilunární chlopně cév.

Hymenotomie

Některé ženy se narodí bez panenské blány, jiným panenská blána zcela uzavírá poševní otvor, takže je nutné ji jednoduchým řezem chirurgicky narušit. Panenská blána může být i docela silná, takže ženy mohou požádat gynekologa, aby ji protrhl, a zabránil tak bolesti během pohlavního styku. Tomuto zákroku se říká „hymenotomie“. Ženy však také mohou požadovat chirurgickou opravu panenské blány, aby mohly předstírat panenství. I z tohoto důvodu nemůže být přítomnost nebo nepřítomnost hymenu důkazem zachovaného nebo ztraceného panenství.

Hymenoplastika

Hymenoplastika je operace, která obnovuje hymen, tedy panenskou blánu.

Zde je detailní foto.

Zdroj: Ženské pohlavní orgány

Játra

Játra (latinsky: iecur, řecky: hepar) jsou největším vnitřním orgánem a centrálním orgánem látkové výměny. Mají klíčovou roli v metabolismu sacharidů, tuků i bílkovin. Jsou trávicí žlázou, která produkuje žluč, i žlázou endokrinní, ve které se tvoří některé hormony. Jsou orgánem zásobním, ukládají glykogen, železo a některé vitamíny, jsou v nich tvořeny bílkoviny krevní plazmy a nezastupitelná je jejich úloha při detoxikaci organismu.

Játra dospělého člověka se na přední stěnu břišní promítají ve tvaru pravoúhlého trojúhelníku, který leží v horní pravé části břicha, s přeponou směřující z dolní pravé strany na horní levou stranu. Váží okolo 1,5 kg. Jsou dobře zásobená krví, v klidu játry protékají až dva litry krve za minutu. Zvláštností jater je to, že kromě jaterní tepny, která k nim přivádí čerstvou okysličenou krev, do nich přichází také žilní krev z vrátnicové žíly, která je nasycená vstřebanými aminokyselinami a sacharidy z žaludku a střev.

Játra mají zhruba klínovitý tvar. U dospělého člověka váží 1 200–1 500 g a tvoří asi 2 % hmotnosti těla. Játra dospělého muže mohou mít hmotnost větší, 1 500–1 800 g. U dětí bývají játra relativně velká a tvoří 5 % jejich hmotnosti. Zdravá játra jsou mají poddajnou konzistenci a červenohnědou barvu. Tkáň je však relativně křehká, takže při nadměrných otřesech nebo nárazech může dojít k natržení jater a hrozí masivní, život ohrožující krvácení.

Játra mají tvar trojbokého jehlanu, jehož základna je přiložena k pravé břišní stěně a vrchol směřuje doleva. Mají dva hlavní anatomické laloky, větší pravý (lobus dexter) a menší levý (lobus sinister), jež jsou rozděleny úponem srpovitého vazu a průběhem levé sagitální rýhy na viscerální ploše jater. Kromě toho se na pravé straně popisují ještě dva menší laloky – ocasatý lalok (lobus caudatus) a čtyřhranný lalok (lobus quadratus). Na povrchu jsou játra potažená vazivovým pouzdrem zvaným Glissonovo pouzdro (capsula Glissoni), které přechází ve vazivo v okolí cév a lalůčků jaterní tkáně.

Na povrchu jater jsou popisovány dvě plochy: horní brániční plocha (facies diaphragmatica) přiléhá na bránici, z druhé strany na játra naléhají orgány břišní dutiny, tato plocha se nazývá facies visceralis.

Brániční plocha jater je konvexní a hladká, rozdělená úponem srpovitého vazu (ligamentum falciforme) na menší levý a větší pravý lalok. Dělí se na pars dextra, což je část obrácená doprava proti bránici a stěně hrudníku, pars anterior, přední část, která vpředu naléhá na bránici a stěnu břicha, pars superior, okrsek vložený do brániční klenby a pars posterior, zadní část, která vzadu naléhá na bránici a zadní břišní stěnu. Srdce zanechává v brániční ploše jater mělký otisk zvaný impressio cardiaca.

Viscerální plocha jater je konkávní, rozdělená rýhami ve tvaru písmene H na čtyři laloky. Příčně orientovaná rýha se nazývá jaterní brána, porta hepatis, a je to místo, kudy do jater vstupuje jaterní tepna a vrátnicová žíla a kde z nich vystupují žlučové cesty. Levá sagitální rýha je tvořena průběhem dvou vazů, oblého vazu jaterního a Arantiova vazu. Pravá sagitální rýha je rovněž rozdělena na dvě části, vpředu je žlučníková jáma, ve které je uložen žlučník, zadní část je tvořena hlubokým zářezem, kterým probíhá dolní dutá žíla.

Levá sagitální rýha probíhá hranicí levého a pravého laloku na viscerální ploše jater. Čtyřhranný lalok se nachází mezi sagitálními rýhami před jaterní bránou a je ohraničený žlučníkem a průběhem oblého vazu, ocasatý lalok je ohraničený žlábkem dolní duté žíly a zářezem, kterým vede Arantiův vaz, a nachází se za jaterní bránou. Viscerální plocha jater je mírně konkávní a dotýká se žaludku, dvanáctníku, tračníku a pravé ledviny s nadledvinou, a tyto orgány v ní zanechávají své otisky.

Na viscerální ploše levého laloku se nachází otisk jícnu, impressio oesophagea, a otisk žaludku, impressio gastrica, mírné vyvýšení plochy v blízkosti průběhu oblého vazu se nazývá tuber omentale hepatis. Na viscerální ploše levého laloku se popisuje otisk pravé ledviny, impressio renalis, otisk pravé nadledviny, impressio suprarenalis, otisk pars superior dvanáctníku, impressio duodenalis a otisk ohbí tračníku, flexura coli dextra, impressio colica. Hluboký zářez, sulcus venae cavae, ve viscerální ploše vytváří dolní dutá žíla. Může být překryta vazivovým pruhem lig. venae cavae, nebo je i zcela vrostlá do jaterní tkáně. Vzadu přechází brániční plocha jater na viscerální plynule, vpředu ostře a tento přechod se nazývá margo inferior hepatis.

Zdroj: Vnitřní orgány lidského těla

Ledviny a vývodné cesty močové

Ledviny (latinsky: ren, nefros) jsou párový orgán fazolovitého tvaru o velikosti 12 x 6 x 3 cm. Jsou uloženy v tukovém obalu v bederní krajině. Zásobují je renální tepny, což jsou přímé větve břišní aorty s mohutnými renálními žílami připojenými na dolní dutou žílu. Filtrací krevní plazmy vylučují nadbytečnou vodu, soli a další odpadní látky z organismu. Denně vyloučí 1–1,5 l definitivní moči.

Vývodné cesty močové

Ledvinové kalichy mají nálevkovitý tvar, upínají se na vrcholcích dřeňových pyramid, kde ústí sběrací kanálky.

Ledvinové pánvičky vznikají spojením ledvinových kalichů, dosáhne-li náplň 2 ml, dochází k peristaltickým stahům stěny, tvořené jsou z hladké svaloviny, frekvence 1–5 stahů za minutu.

Močovody (uretery) jsou párové trubice cca 30 cm dlouhé, probíhající retroperitoneálním prostorem do pánve, kde šikmo prorážejí stěnu močového měchýře.

Močový měchýř (vesica urinaria) je dutý svalový orgán měnící tvar podle náplně. U obou pohlaví je uložen za sponou stydkou, plní se postupně, moč se zde hromadí před vyprázdněním. Zpětnému přetékání moči do močovodů brání svalovina stěny močového měchýře, která obaluje koncové úseky ureterů a svým stahem brání návratu moči. Náplň močového měchýře je cca 150 ml a toto množství vyvolává nucení na močení. 200 ml značí vyklenutí močového měchýře nad sponu, které je možno palpačně vyšetřit. Při 350–400 ml dochází k vyprázdnění, obvykle nepřesahuje objem 500 ml, ale i za normálních podmínek může dosáhnout až 700 ml.

Močová trubice (uretra) – začíná ve dnu močového měchýře, část svaloviny dna močového měchýře přechází i na uretru a vytváří zde vnitřní svěrač močové trubice. Vyprazdňování močového měchýře je reflexní děj, který řídí mozková kůra, centrum je uloženo v bederní míše. Zevní svěrač uretry je ovládán vůlí – odlišná u ženy a muže:

  • ženy: délka 3–4 cm, rovná, vyšší náchylnost na záněty močových cest;
  • muži: délka 18–22 cm, esovitě prohnutá; kromě odvodu moči slouží i jako pohlavní vývodní cesta, která odvádí sperma.

Zdroj: Vnitřní orgány lidského těla

Autoři obsahu

Mgr. Světluše Vinšová

Bc. Jakub Vinš


ČeskáOrdinace

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP

NABÍDKA OBCHODU