LIPIDY V KRVY, nejen o tom se dočtete v tomto článku. Tuky známe také pod názvem lipidy (z řeckého lipos, což znamená tučný). Tuky jsou přírodní látky živočišného i rostlinného původu. Jsou omezeně rozpustné ve vodě. Glykolipidy jsou lipidy obsahující ve své molekule sacharidy. Vyskytují se například v nervovém systému, a to zejména jako sfingolipidy (sfingoglykolipidy). Také lipidy s navázanými sacharidy, které jsou podstatou krevních skupin, mají charakter glykolipidů.
Cukrové lipidy na léčbu Alzheimera
Alzheimerova choroba je neurodegenerativní onemocnění mozku, při kterém dochází k postupné demenci. Alzheimerova demence vede k rozpadu nervových vláken, nervových buněk a ke změně látkové činnosti mozku v důsledku ukládání patologických proteinů. To vede k atrofii mozku, tvorbě beta-amyloidu, formaci plaku, úbytku acetylcholinu, sterilnímu zánětu a působením volných kyslíkových radikálů k zániku neuronů. V současné době vede léčba Alzheimerovy demence spíše ke zpomalování postupu nemoci a zaměřuje se na zlepšení metabolismu mozku, hormonální terapii, inhibici acetylcholinesteráz a podávání látek s protizánětlivým a doplňkově i antioxidačním efektem.
Alzheimerova choroba je nevyléčitelná. Jde o nejzákeřnější formu demence. Počet pacientů stále roste. Ve světě jí trpí kolem 44 milionů lidí. Alzheimerova nemoc je komplikovaný proces. Ještě nikdo nezjistil, jak přesně funguje. Vědci se soustředí na objasnění funkce takzvaných lipidových molekul.
Alzheimerovu chorobu pravděpodobně způsobuje shlukování peptidů v mozku, kvůli kterým se mozková hmota poškozuje. Peptidy jsou organické sloučeniny složené z aminokyselin, lipidy jsou tuky. Buněčné membrány neuronu se proti tomuto shlukování peptidů přirozeně brání pomocí cukrových lipidů. Cukrové lipidy dovedou nebezpečné shlukování peptidů zastavit, což může Alzheimerovu nemoc zpomalit.
Čeští vědci z Akademie věd ČR společně se svými zahraničními kolegy dosáhli dalšího objevu v oblasti léčby Alzheimerovy nemoci, nalezli nyní jednu z příčin jejího vzniku, což může v budoucnu vést k lepšímu pochopení celé nemoci a také ke vzniku lepších metod jak nemoc léčit. Díky novému objevu bude možné po potvrzení funkčnosti této metody zpomalit účinkování Alzheimerovy nemoci a pacientům tak prodloužit spokojený život. Faktem, ke kterému v této problematice vědci dospěli, je nedostatek cukrových lipidů v pozdním věku člověka. Zjistili, že mnoho umírajících na Alzheimerovu nemoc trpělo právě nedostatkem cukrových lipidů v mozku.
V naší poradně s názvem LÉKY NA ŘEDĚNÍ KRVE - SEZNAM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milan.
Teraz užívam na riedenie krvy Anopyrin. Na internete som sa dozvedel o potravinách predovšetkým zelenine obsahujúcich vitamin K, nie sú vhodné pre
konzumáciu pri súčasnom užívaní Anopyrinu. Aké vitamíny mám konzumovať, keď nemôžem zeleninu ?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Anopyrin obsahuje kyselinu acetylsalicylovou, která vám pomáhá udržet krev bez tvorby krevních sraženin. Jednou z hlavních funkcí vitamínu K je kontrola hustoty krve a umožnění srážení krve v případě zranění. Vitamin K může aktivovat řadu proteinů zapojených do buněčné komunikační cesty zvané koagulační kaskáda. Tato kaskáda podporuje shlukování krevních buněk, nazývaných krevní destičky, což způsobuje tvorbu krevní sraženiny. Máte-li ve stravě příliš málo vitamínu K, tak to může zabránit vašemu tělu v řádné reakci na zranění, což zvyšuje riziko vzniku modřin a jiného třeba i vnitřního krvácení. Vitamin K také interaguje s léčivy, která mají vliv na srážení krve, včetně Warfarinu a Anopyrinu.
Anopyrin a vitamin K mohou pracovat společně, aby pomohly udržet vaši krev na vhodné hustotě. Správná rovnováha Anopyrinu a vitaminu K umožňuje vašemu tělu správně reagovat na poranění a zároveň zabraňuje spontánní tvorbě sraženin. Změny v dávkování vitamínu K nebo Anopyrinu mohou tuto rovnováhu narušit, což zvýhodňuje krvácení nebo tvorbu sraženin. Pokud užíváte Anopyrin, tak byste se měl ve stravě vyvarovat pouze potravin s vysokým obsahem vitamínu K, jako je zelí, kapusta, růžičková kapusta, jarní cibulky, brokolice, chřest, okurky, švestky výrobky ze soji a plnotučné mléčné výrobky. Ostatní zeleninu a potraviny můžete konzumovat rozumně bez omezení. Takže vám zbývá dostatečně pestrá paleta z které můžete čerpat potřebné vitamíny a minerály. Pokud i přesto budete pociťovat, že potřebujete vitamínový doplněk stravy, tak volte ten, který nebude obsahovat vitamín K.
Glykolipidy jsou lipidy s cukernou složkou v molekule. Jejich hlavní rolí je zřejmě účast v buněčném rozpoznávání. Vznikají spojením sacharidového řetězce s fosfolipidem buněčné membrány. Glykolipidy se nacházejí na povrchu všech eukaryotických buněk. Jejich cukerné části vyčnívají z membrány do okolního prostředí, kde fungují jako receptory pro specifické chemikálie a jako látky pomáhající zakotvit buňku do okolní tkáně.
Glycerolglykolipidy mají relativně jednoduchou strukturu. Základ tvoří 1,2-diacylglycerol, který má v pozici sn-3 navázaný nějaký jednoduchý cukr nebo oligosacharid. Velká rozmanitost těchto glycerolglykolipidů se nachází u bakterií, v menším množství se vyskytují i u savců. Glykosfingolipidy obsahují ve své molekule ceramid a jeden nebo dva cukry. Galaktosylceramid je hlavním glykosfingolipidem mozku a nervů, v ostatních tkáních je zastoupen v mnohem menším množství. Obsahuje kyselinu cerebronovou.
Galaktosylceramid může být přeměněn na sulfogalaktosylceramid (označuje se i jako sulfatid), který má na C-3 galaktózy navázanou kyselinu sírovou. Je ve značném množství obsažen v myelinu. Sulfatidy jsou obecně estery neutrálních glykosfingolipidů s kyselinou sírovou, často se ale pod označením sulfatid míní právě sulfogalaktosylceramid. Glukosylceramid je dalším z jednoduchých glykosfingolipidů. Je obsažen v extraneurálních tkáních, v mozku se nachází v menším množství. Gangliosidy jsou odvozené od glukosylceramidu, ve své molekule však mají navíc navázanou kyselinu sialovou. Patří tedy mezi složité glykolipidy. Sialová kyselina je společný název pro kyseliny N-acetyl- a N-glykolylneuraminové. Gangliosidy se skládají z části ceramidové, z neutrálního oligosacharidu obsahujícího většinou 2 až 4 cukerné zbytky (glukóza, galaktóza a N-acetylgalaktosamin) a z jedné nebo několika sialových kyselin. Gangliosidy mohou mít v molekule navázanou 1 až 5 molekul kyseliny sialové, podle tohoto počtu se pak označují jako di-, tri-, tetra- nebo pentasialogangliosidy. Hlavní sialovou kyselinou lidských tkání je kyselina N-acetylneuraminová. Gangliosidy jsou hojně obsaženy v šedé kůře mozkové a v nervové tkáni. Obsaženy jsou ale i v jiných tkáních, a to většinou na povrchu buněk, kde plní funkci receptorů. Ty části buněčných membrán, které obsahují kyselinu neuraminovou, hrají důležitou roli při zachytávání virových částic a při jejich pronikání dovnitř buněk. Virové částice obsahují enzym neuramidázu, která katalyzuje hydrolytické odštěpení neuraminové kyseliny, čímž dokážou vyřadit virové receptory z funkce.
Glykolipidy a sulfolipidy jsou mimořádně aktivní proti virovým onemocněním (brání virům proniknout do buněk). Podle vědeckých výzkumů potlačují virus HIV-1 a HIV-2, oparový virus a další viry způsobující deficit imunity.
Lanolin vlasy hydratuje, dodává jim přirozený lesk a chrání je před vlhkem. Aplikuje se do vlhkých i suchých vlasů.
Díky tomu, že obsahuje vitamín B, využívají jej i kosmetické firmy jako důležitou přísadu do svých výrobků. Je to také výborný šampon a pěna do koupele. Nejenže dokáže krásně zjemnit pokožku, ale je i velmi dobrou prevencí proti lupům a lehčí lupénce. Je doporučován dermatology pro odstraňování lehčích plísní a ekzémů a promazávání suchých míst na těle. Díky lanolinu se velmi rychle hojí ztvrdlé a rozpraskané paty. Využívá se rovněž jako zábal, po jehož aplikaci dochází ke ztišení bolesti u křečových žil.
Lanolin redukuje suchost pokožky až o 40 % během jedné hodiny. Tento účinek byl potvrzen měřením profilu povrchu kůže. Mezibuněčné lipidy hrají velkou roli v udržení hydratace povrchové vrstvy lidské pokožky. Lanolin má podobné složení jako tyto lipidy, proto jeho molekula lehce proniká do mezivrstev lipidové struktury – vstřebává se přes stratum corneum až po hranici stratum granulosum. Většina lanolinu absorbovaná kůží se shromažďuje v mezibuněčných prostorech, kde na sebe spontánně váže vodu a tvoří excelentní emulzi. Tato zásobárna vody v kůži zaručuje hydrataci a tím snížení suchosti kůže. Lanolin tvoří na pokožce ochranný film a vyhlazuje kožní nerovnosti. Také zlepšuje kvalitu lidské kůže a vlasů.
Je zde otázka, jaké potraviny je třeba konzumovat. Tento proces je velmi komplikovaný a lehkou změnou stravy mu nezabráníte. V každém případě vám ale jako vždy pomůže strava bohatá na vitamíny a minerály, a to strava čerstvá bez přidaných chemikálií.
Lecitin je látka, mezi jejíž hlavní složky patří cholin a inositol. Cholin je důležitou stavební látkou biologických membrán a často se řadí k vitamínům. Inositol se vyskytuje v potravinách rostlinného původu, například v sóji. Jak cholin, tak inositol jsou považovány za spalovače tuků, za látky, které dokážou zabránit ztukovatění jater. Lecitin snižuje hladinu cholesterolu, čistí cévní stěny a posiluje srdeční sval. Vlasům propůjčuje zdravou barvu a zmírňuje jejich vypadávání. Zlepšuje paměť.
Lecitin má pro organismus tak obrovský význam, že by nebylo moudré jej podceňovat. Zbystřit by měli zvláště ti, kteří bojují s vysokým cholesterolem, chtějí se co nejdéle udržet v psychické i fyzické kondici, snaží se zhubnout, rádi si občas dopřejí sklenku alkoholu, a v neposlední řadě i ti, kteří potřebují zvýšit svou koncentraci a paměť během učení.
Játra: Velkou koncentraci lecitinu obsahují játra. Konkrétně tvoří lecitin 73 % objemu tuků v játrech. Je nezbytný proti tukové degeneraci, cirhóze, pomáhá proti vzniku nádorů jater nebo při zánětech jaterní tkáně. Nesmírně důležitý je i při procesu odbourávání alkoholu v játrech, proto by přísun lecitinu měl zvýšit každý, kdo si rád dopřeje nějakou tu sklenku alkoholu.
Krevní oběh: Lecitin díky vysokému podílu esenciálních mastných kyselin dokáže v krevním oběhu rozpouštět škodlivý LDL cholesterol. Ten pak snadno projde i těmi nejtenčími cévami a nemá tendenci se v nich usazovat. Lecitin dokonce dokáže rozpouštět i již vzniklé tukové a cholesterolové usazeniny. Snižuje krevní tlak a je tak skvělou prevencí proti kardiovaskulárním onemocněním a mozkovým příhodám.
Kůže, vlasy, nehty: Lecitin zlepšuje kvalitu pokožky, nehtů a vlasů, pomáhá je hydratovat a zpomaluje jejich stárnutí. Dokáže do hloubky regenerovat poškozené vlasy. Vzhledem k protizánětlivým účinkům se využívá i při léčbě kožních potíží – zmírňuje například ekzémy nebo lupénku. Osvědčil se také v boji s celulitidou.
Mozek: Díky svým vlastnostem pomáhá lecitin zvyšovat koncentraci. To ocení všichni, kteří při své práci namáhají hlavu. Učení a jakékoli myšlenkové pochody jdou s lecitinem mnohem snadněji. Údajně prý pravidelné užívání lecitinu dokáže zvýšit IQ až o 10 bodů.
Žlučník: Dostatečný přísun lecitinu dokáže zabránit tvorbě žlučových kamenů. Za jejich vznik je totiž zodpovědná právě nerovnováha lecitinu, kyseliny žlučové a cholesterolu.
Neurologická onemocnění: Lecitin se používá i k prevenci a léčbě neurologických onemocnění, jakými je například Parkinsonova choroba, Alzheimerova choroba a senilní demence. Je tak velkým pomocníkem v geriatrii.
Další pozitivní účinky: Lecitin dokáže dobře aktivovat anabolické procesy, čímž se&nbs
Erektilní dysfunkce: Do prospektivní, randomizované a dvojitě zaslepené studie ACTAS Urol Esp (květen 2014, Španělsko), která srovnávala účinky kotvičníku a placeba, bylo vybráno třicet zdravých mužů ve věku nad 40 let s erektilní dysfunkcí. Pacienti byli randomizováni do dvou skupin po patnácti pacientech. Studijní skupina dostávala 800 mg Tribulus terrestris, rozděleného do dvou dávek denně po dobu třiceti dnů, druhá kontrolní skupina dostávala placebo podávané stejným způsobem. V dané dávce a intervalu nebyl Tribulus terrestris účinnější než placebo pro zlepšení symptomů erektilní dysfunkce nebo sérového celkového testosteronu. Dávka v této studii byla 800 mg, není žádná zmínka o tom, zda se jednalo o extrakt.
Hladina testosteronu: Dlouhodobé podávání kotvičníku vede k významnému zvýšení hladiny testosteronu, ovšem nemá žádný vliv na počet spermií.
Zvýšení libida: Kotvičník má pozitivní vliv na sexuální aktivitu a libido, a to po několika dnech užívání.
Angina pectoris: Tribulus terrestris byl zkoumán v Číně, kde zjistili, že snižuje frekvenci atak anginy pectoris.
Sportovní výkon, cvičení: Studie ukazuje, že suplementace kotvičníkem nezlepšuje stavbu těla nebo sportovní výkon u mužů. Subjekty byly náhodně rozděleny do skupiny placeba nebo Tribulus skupiny (3,2 mg na kg tělesné hmotnosti denně). Hodnotila se tělesná hmotnost, procento tuku, celkové % tělesné vody, přísun potravy nebo změny nálad. Žádné změny u obou skupin po 8týdenním cvičení (tréninku) nebyly pozorovány. Studie byla provedena v Austrálii v roce 2007.
Vzpírání: Neexistují žádné studie, které dokazují, že by byla tato rostlina účinná pro vzpírání nebo kulturistiku. Není tak vhodnou volbou pro ty, kteří se věnují vzpírání nebo stavbě těla. Kreatin a proteinové doplňky jsou vhodnější.
Krevní tlak: Studie J Ethnopharmacol 2006 (Katedra farmaceutické chemie Přírodovědecké fakulty farmacie, Kuvajtské univerzity v Safatu) zdokumentovala významnou antihypertenzní aktivitu u spontánně hypertenzních krys po požití kotvičníku. Antihypertenzní účinek dle studie vyplývá z přímé tepenné relaxace hladkého svalstva.
Rakovina prsu: Studie in vitro Zhong Yao Cai (2003) zjistila, že saponiny z kotvičníku měly inhibiční účinek na buněčnou linii Bcap-37 v závislosti na koncentraci.
Rakovina ledvin: Studie Zhongguo Zhong Jao Za Zhi (2005) zjistila, že saponiny obsažené v kotvičníku mohou významně inhibovat růst renálního karcinomu.
Cholesterol a lipidy: Studie Zhong Yao Cai (2003) ukázala, že saponin v kotvičníku může významně snížit hladinu sérového cholesterolu a triglyceridů.
Energie: Tribulus má zesilující schopnosti pro zvýšení energie, podobně jako ž
Ateroskleróze se také někdy říká nemoc 20. století nebo se řadí mezi civilizační choroby. I když tato označení nejsou zcela přesná, neboť ateroskleróza byla popsána již v 18. století a naši předci se s ní potýkali ještě dříve. Bohužel v moderní době je její masivní nárůst opravdu nepopiratelný. Mohlo by se zdát paradoxní, že je toto onemocnění zvláště ve vyspělých zemích jednou z nejčastějších příčin úmrtí. Česká republika bohužel není výjimkou. Tato choroba představuje dlouhodobě probíhající degenerativní proces, jehož podstatou je ukládání takzvaných aterogenních látek, zejména lipidů (tuků), ve stěně tepny. Postižená tepna je za normálních okolností hladká, ale při počínající ateroskleróze je poškozena a povrch její vnitřní stěny je zdrsněn. Na této tepně se pak snadno mohou zachytávat aterogenní látky přinášené krví. Látky, které se zachytí, se postupně hromadí a začínají způsobovat zúžení průsvitu tepny, nebo dokonce její uzavření. Krev tedy nemůže dostatečně proudit do další části těla, kterou má postižená tepna za úkol zásobovat.
Příčiny vzniku
Na vzniku a dalším rozvoji tohoto onemocnění se podílí více faktorů, které lze rozdělit do tří hlavních skupin, ve velké většině úzce souvisí se špatným životním stylem a zlozvyky mnohých lidí v dnešní době. V prvé řadě to je nadbytek aterogenních (aterosklerózu tvořících) látek v krvi. Za tyto látky považujeme především lipidy (cholesterol, fosfolipidy, triglyceridy). Nadbytek těchto látek je způsoben poruchou jejich metabolismu v organismu, nebo je ve vysoké míře přijímáme potravou. Druhým činitelem způsobujícím tuto chorobu je porucha endotelu (výstelky) uvnitř tepny. Tato porucha může způsobit místní tvorbu krevních sraženin, které zúží, či úplně ucpou tepnu. Pod poslední příčinou nalezneme řadu činitelů, které vzniku aterosklerózy napomáhají, jsou to například vysoký krevní tlak, obezita, kouření, genetické faktory, stres, hyperlipoproteinémie, cukrovka a podobné poruchy metabolismu cukrů. Aterosklerotická choroba má několik stupňů vývoje. První stupeň se nazývá lipoidní (tukové) skvrny. Jsou to žlutavě zbarvená ložiska ve stěně tepny, složená především z cholesterolu. Další fází jsou fibrózní a ateromové pláty, což jsou opět žlutavá ložiska, která již ale nejsou hladká, vystupují nad povrch stěny a obsahují řídký mastný obsah. Jestliže se krycí vrstva ateromového plátu rozpadne, jeho obsah se vyplaví krví a v tepenné stěně vznikne „ateromový“ vřed, který tuto cévu poškozuje. V místě poškozeném tímto aterosklerotickým procesem se druhotně začne tvořit trombus neboli krevní sraženina, která výrazně zužuje průsvit tepny. Poslední fází je zvápenatění, kdy se v postiženém úseku cévy ukládají vápenaté soli a ložisko tvrdne.
Konzumovat ve větším množství můžete zeleninu, která obsahuje minimální množství cukru a energie. Zelenina obsahuje především vlákninu, ta svým složením patří mezi cukry a zahrnuje nestravitelné zbytky rostlinné potravy. V potravinách se vyskytuje vláknina ve vodě rozpustná a nerozpustná. Vláknina rozpustná ve vodě je obsažena zvláště v luštěninách a jablečném pektinu, angreštu, rybízu a podobně. Dává pocit sytosti, zpomaluje vyprazdňování žaludku a tím zpomaluje vstřebávání nejen cukrů, ale i ostatních živin. To vede k pozvolnějšímu vzestupu glykemie. Rozpustná vláknina může mít také vliv na snížení krevních tuků, cholesterolu i triglyceridů. Vláknina nerozpustná ve vodě je obsažena hlavně v celozrnných moučných výrobcích, které obsahují slupky, plevy a podobně. Urychluje pohyb střeva, tím působí proti zácpě, má příznivý účinek na některá střevní onemocnění, jako jsou hemoroidy, divertikulitida, působí preventivně proti rakovině střev.
Mezi potraviny s vysokým obsahem rozpustné vlákniny patří luštěniny (hrách, čočka, fazole, sója). Mezi potraviny obsahující vlákninu ve vodě nerozpustnou patří neloupaná rýže, celozrnné těstoviny, celozrnný chléb, tmavý chléb, křehký chléb, knäckebrot, kukuřičný chléb, ovesné vločky a podobně. Dostatečný přívod vlákniny představuje minimálně 1/2 kg zeleniny a ovoce za den.
Populární je výběr potravin s nižším glykemickým indexem. Tento index ukazuje, jak dané množství potraviny zvyšuje glykemii po jídle ve srovnání se standardním množstvím glukózy. Jinak řečeno, tento index ukazuje, v jaké formě je vhodnější přijímat cukry (sacharidy), například že těstoviny z tvrzené mouky zvedají po jídle glykemii méně než bramborová kaše. Je nutné zdůraznit, že glykemický index může být proměnlivý v závislosti na výrobci, zpracování potravin a metabolismu konkrétní osoby. V dietních návodech pro diabetiky se doporučuje přihlédnout ke glykemickému indexu při výběru potravin v rámci stejné potravinové skupiny (například pekárenské výrobky). Důležité je také, jaké množství potravin s příslušným glykemickým indexem sníte, jakou máte celkovou „sacharidovou nálož“.
Na slazení jsou vhodná náhradní sladidla. Rozdělují se na kalorická a nekalorická. Mezi nejvíce používaná kalorická sladidla patří sorbit a fruktóza. Při překročení denní dávky těchto sladidel (25–30 g) mohou vznikat nežádoucí účinky. Sorbit může vyvolat zažívací obtíže a průjem a vyšší dávka fruktózy může zvyšovat hladinu krevních tuků. Obě sladidla obsahují přibližně stejné množství energie jako cukr, takže mohou přispívat ke zvyšování hmotnosti. Diabetici by měli používat neenergetická sladidla, která se používají i při redukční dietě a při prevenci zubního kazu
Pangamin s pupalkou je přírodní přípravek obsahující 50 % kvasničné biomasy a 50 % zakysaného odtučněného mléčného polotovaru s obsahem užitečných mikroorganismů, obohacený o nenasycené mastné kyseliny (linolovou a gama-linolenovou) ze semen pupalky dvouleté. Pupalkový olej v kombinaci se sušenými kvasnicemi a bakteriemi mléčného kvašení vhodně rozšiřuje složení přípravku, který má pozitivní účinek na organismus. Ženy ho ocení při předmenstruačních obtížích, bolestech a depresích. Podílí se na regulaci hladiny cholesterolu, má význam v prevenci kardiovaskulárních onemocnění a rakoviny tlustého střeva. Pangamin s pupalkou omezuje negativní vliv životního prostředí a nesprávných výživových návyků. Působí imunostimulačně – ochranně proti patogenům (stimulují imunitu), zvyšuje odolnost proti bakteriálním infekcím. Napomáhá obnovit normální střevní mikroflóru v období rekonvalescence, zvláště po antibiotické a radiační léčbě. Zlepšuje vstřebávání a efektivnější využití vícero druhů minerálů z potravy – vápníku, železa a některých mikroelementů a stopových prvků (zinku, mědi – významných z hlediska imunologických reakcí organismu). Snižuje obsah cholesterolu v krvi tím, že podporuje vylučování žlučových kyselin z organismu, čímž snižuje nebezpečí kardiovaskulárních onemocnění. Inhibicí hnilobných bakterií snižuje obsah amoniaku a toxických aminů v krvi (například nitrozaminů), čímž snižuje nebezpečí vzniku rakoviny tlustého střeva, jater a ledvin. Probiotické bakterie (bifidobakterie, laktobakterie) mají příznivé účinky v prevenci a léčbě onemocnění trávicí soustavy a takzvaných civilizačních onemocnění. Vitamíny, minerály, stopové prvky, bílkoviny a řadu dalších v kvasnicích obsažených látek je třeba vnímat jako biologický komplex, který tvoří přes někdy relativně nízký obsah účinných prvků v přípravku protiváhu řadě multivitaminových preparátů. Svým vzájemným přirozeným působením tyto prvky několikanásobně zvyšují prospěšnost lidskému organismu. Přípravky s obsahem pivovarských kvasnic nabízí to nejlepší ze současné nabídky doplňků výživy. Přirozenou součástí sušených pivovarských kvasnic jsou zejména: biologicky cenné látky dusíkaté (proteiny, cerevisin, zymokasein, nukleoproteidy, glutathion, esenciální aminokyseliny); glycidy (zvláště glykogen, ribosa, desoxyribosa); lipidy (nenasycené mastné kyseliny, zejména kyselina linolová a linoleová, označovaná jako vitamín F); fosfatidy a steroly (lecitin, kefalin, steroly podobné pohlavním hormonům); minerální látky (Ca, P, K, Mg, Na); stopové prvky (Fe, J, Cu, Zn, Mn); vitamíny (thiamin – B1, riboflavin – B2, pyridoxin – B6, niacin – B3, kyselina listová, kyselina pantotenová – B5, kyselina p-aminobenzoová, kyselina pangamová – B15, kalciferol – D, cholin, kobalamin – B12); enzymy jak ze skupiny hydrolýz, tak desmoláz; ostatní biologicky účinné látky (biotin – H, inozitol, protianemický faktor, glykokininy, cytochrom, melaninové pigmenty a další).
Aminokyseliny můžeme chápat různými způsoby. Budou-li se sledovat chemická názvosloví a vzorce, pak bude aminokyselinou jakákoli molekula s funkční skupinou karboxylovou (zbytkem karboxylové kyseliny, COO-) a aminovou (NH2). Nás však budou zajímat zejména proteinogenní aminokyseliny, jinak řečeno ty, které jsou v různých vzájemných kombinacích stavebním kamenem bílkovin v těle člověka a mají zásadní vliv na jeho metabolismus, respektive tvorbu svalové i kosterní hmoty a správnou funkci tělních soustav (například arginin na kardiovaskulární systém).
Aminokyseliny esenciální:
isoleucin
leucin
lysin
methionin
fenylalanin
threonin
valin
tryptofan
Aminokyseliny semiesenciální:
arginin
histidin
Aminokyseliny neesenciální:
alanin
asparagin
kyselina asparagová
cystein
kyselina glutamová
glutamin
glycin
prolin
serin
tyrosin
Tři vzácné aminokyseliny, selenocystein (Sec), pyrolysin (Pyl) a N-formylmethionin (f MET), se v organismu vyskytují zřídka: pyrolysin nalezneme převážně u prokaryot (bakterie, sinice), selenocystein se podobá cysteinu, nicméně obsahuje místo atomu síry selen, N-formylmethionin se vyskytuje pouze u některých bakterií.
Trávení aminokyselin logicky souvisí s trávením proteinů. To probíhá v žaludku a nejintenzivněji v tenkém střevě za pomoci enzymů, takzvaných proteináz neboli endopeptidáz, například pepsin nebo trypsin štěpí řetězce zevnitř, exopeptidázy od konců. Aminopeptidázy rozkládají aminové konce, karboxypeptidázy karboxylové. Vzniklé dipeptidy jsou štěpeny dipeptidázou. Dílčí aminokyseliny se vstřebávají do krve. Putují do jater, kde z nich vznikají takzvané labilní proteiny. Ty krví putují buď do tkání, kde jsou podle potřeby metabolizovány – neukládají se v organismu podobně jako sacharidy (cukry) a lipidy (tuky) – a jsou zcela odbourány (v močovinovém cyklu), nebo jsou využity k tvorbě proteinů či jiných látek (například kreatin nebo koenzym A).
Vyvážená strava s nízkým obsahem soli, bohatá na živiny a s nízkým obsahem tuku je důležitá pro zdraví srdce a pro ochranu cév, chrání před kardiovaskulárním onemocněním. Vitamín B12 a kyselina listová jsou v těle vyžadovány pro tvorbu červených krvinek a transport kyslíku. Kromě toho významným způsobem oba vitamíny přispívají k ochraně cév. Stopový prvek měď je dalším stavebním prvkem v tvorbě červených krvinek. Železo napomáhá distribuci kyslíku z plic do těla, tím zajišťuje účinnost svalů, orgánů, nervů a mozku. Jako součást červených krvinek také hraje ústřední roli v kardiovaskulárním systému. Účinek draslíku a selenu ovlivňuje příznivě činnost srdečního svalu. Dvojnásobně pozitivní účinek na kardiovaskulární systém má vitamín E. Pomáhá snižovat špatný cholesterol, má pozitivní vliv na tvorbu červených krvinek, brání shlukování červených krvinek, a tím zlepšuje průtok krve. Vitamín K je základním koagulačním faktorem v krvi, čímž významně ovlivňuje tekutost krve a hojení ran. Vápník je jeden z minerálů nezbytných pro srážlivost krve. Pozitivní účinek flavonoidů na kardiovaskulární systém byl potvrzen teprve nedávným výzkumem. Rostlinné barvivo, které se nachází například v hroznech, může snížit riziko trombózy a krevního tlaku. Srovnatelná cévní ochrana je pomocí omega-3 mastných kyselin, jejich příznivý vliv na krevní lipidy a hustotu krve může pomoci v prevenci aterosklerózy a dalších kardiovaskulárních chorob.
V průběhu života se vlasy několikrát vymění. Tento proces začíná již v průběhu embryonálního vývoje. Všechny typy vlasů určitou dobu rostou, poté vypadávají a jsou nahrazeny další vlasovou generací. Takzvaná cyklická výměna vlasů probíhá ve třech fázích. Během života je ve kštici zhruba 80–90 % vlasů v aktivní fázi růstu, v takzvaném anagenu, 1 % ve fázi odpočinku, tedy v takzvaném karagenu, a 10–20 % ve fázi zániku, v takzvaném telogenu. Složení vlasu společně s jeho výměnou však podléhá přirozenému stárnutí a poměr vlasů anagenních a telogenních se postupně mění. Samotný vlas je díky své přirozené struktuře značně odolný. Tvoří jej z 60–90 % keratin (nerozpustná bílkovina tvořící ochranný obal, 30 % voda dodávající vlasům pružnost, 2 % barvivo melanin, 9 % lipidy, dále aminokyseliny podporující pevnost a lesk vlasů a stopové prvky zinek, měď, síra, selen...). Dědičnost tedy ovlivnit nemůžeme, zevní podmínky, mezi něž patří znečištěné životní prostředí, počasí se změnami teploty a vlhkosti však ano! Pokud tyto nepříznivé vlivy působí dlouhodobě a pravidelně, mohou přirozený proces stárnutí vlasu výrazně urychlit.
Předpokládá se vazba rodinná, ale přesná příčina choroby není známa. Většinou se na vzniku mohou podílet i některé kvasinky, které normálně osidlují kůži a při změně „klimatických podmínek“ získávají ideální podmínky pro svůj růst. Touto změnou rozumíme změny v poměru tuků (lipidů), které se tvoří v kůži jednak v mazových žlázkách, jednak v pokožce. Dojde-li ke změně poměrů, začnou převažovat tuky (lipidy) charakteru cholesterolového. Změní se parametry obměny buněk mazových žlázek i pokožky a vniká takzvaná seboroická dermatitida. Na vzniku či zhoršení tohoto onemocnění se mohou spolupodílet i nervové či psychické vlivy.
Někdy se o seboroickém ekzému ve vlasech hovoří i v souvislosti s příliš hustými vlasy. Pak paradoxně dochází k přesušení vlasu a jakoby přemaštění pokožky. Vyskytuje se na všech místech s vyšším množstvím mazových žlázek (jsou dána geneticky dispozičně). Jsou jimi kštice a její hranice, obočí, okolí nosu a očních víček, brada, nosuretní rýhy, ale také hruď.
Vlasový folikul je centrem biologické aktivity ve vlasech. Prostřednictvím mikrocirkulace krve ve vlasové pokožce jsou vlasům poskytovány základní živiny, jako jsou proteiny, důležité pro růst a vitalitu vlasů. Ve slabých vlasech dochází ke zpomalení mikrocirkulace, tím k poklesu obsahu bílkovin a vlas ztrácí pevnost a sílu.
Biopsie je mikroskopické vyšetření vzorku tkáně, například vlasů. Ze vzorku lze vyčíst stav těch látek v těle, které výrazně ovlivňují kvalitu vlasů. Chemické prvky jsou základními stavebními prvky našich těl. Poměry těchto látek (jedná se hlavně o vitaminy, minerály, proteiny, tuky a uhlovodany) jsou ukazateli rovnováhy v těle. Chemický rozbor vlasů proto dokáže odhalit stav celého lidského organismu. Analýza vlasů je považována za screeningový test, který může zjistit chybějící či přebytečné látky v těle a lze ji brát dokonce jako preventivní vyšetření před propuknutím nemoci.
Používání běžné vlasové kosmetiky výsledky vlasové diagnostiky neovlivňují. Některým činnostem je ale přece jen třeba se vyhýbat. Například každodenní plavání v bazénu zvyšuje výskyt sodíku a mědi ve vlasové struktuře. Výsledky ovlivňují také barvy na vlasy obsahující olovo a šampóny s obsahem zinku. 48 hodin před vzorkováním by se vlasy měly umýt. Už hodinu po osprchování se hladina minerálů vyrovnává do původního stavu.
Chemické složení vlasu: uhlík, vodík, kyslík, dusík, železo, měď, zinek, jód, 20 různých druhů aminokyselin, proteiny, lipidy, voda.
Vlasy potřebují stálý přívod vitaminů a minerálů, jako je například sodík, draslík, vápník nebo hořčík. Všechny tyto látky a ještě mnohem více obsahuje výrobek Hollywood Mineral Fit Hair. Pro pokrytí všech pro vlasy potřebných látek by vaše strava měla obsahovat dostatek vlákniny, ryb, kvasnic a sójových produktů. Pomoci vám mohou i některé bylinky (heřmánek, bříza, kopřiva).
Vitaminy na vlasy jsou důležitým předpokladem pro zdravé, bohaté a lesklé vlasy. Začnete-li užívat potřebné vitaminy a nezapomenete-li na pravidelnost užívání, za krátkou dobu se na vlastní oči přesvědčíte, že to nebylo zbytečné. I když dbáte na pravidelný přísun vitaminů a držíte se přísloví, že jedno jablko denně oddaluje návštěvu lékaře, pak přeci jenom pro celkovou formu, ale i fyzičku a psychickou pohodu je třeba více. Krása není jen povrchní záležitostí, odrazí se i uvnitř vás. Vitaminy na vlasy sice nejsou „zázračným elixírem“, ale díky svému vyváženému složení vám skutečně mohou nabídnout minimálně krásu i zdraví vlasů a ještě pomohou zpomalit tok času. Mezi tyto vitamíny patří:
Vitaminy B-komplexu – jde asi o nejdůležitější vlasové vitaminy, které zabraňují vypadávání vlasů a chrání je před&nb
Gama-glutamyltransferáza je enzym, bílkovina, která usnadňuje průběh chemických reakcí v podmínkách, které panují v lidském těle. Nachází se hlavně v buňkách, pro které je typická buď sekreční, nebo zásobní činnost. To znamená u buněk, které si vyměňují velké množství látek se svým okolím. Takovými buňkami jsou játra a výstelka žlučových cest, buňky kanálků ledvin, střevní buňky a buňky slinivky. Spojnice mezi krví a jaterními buňkami jsou velmi frekventovanými cestami, na nichž dochází k výměnám živin, minerálů, hormonů, toxinů a tělu cizích látek, neboť játra jsou hlavním centrem pro jejich zpracování a vyloučení. Ve žlučových cestách, zvláště pak ve žlučníku, dochází ke zpětnému vstřebání mnohých látek a hlavně vody, ve střevních buňkách je to pochopitelně vstřebávání živin potravy a v ledvinách je to zpětné vstřebávání pro tělo potřebných látek. Při podezření na poškození těchto orgánů zjišťuje lékař koncentraci GGT v krvi, kam se z buněk uvolňuje.
Gama-glutamyltransferáza je důležitý enzym, který zajišťuje transport aminokyselin, tedy základních stavebních kamenů bílkovin, přes membránu buněk. Ta je totiž pro samotné aminokyseliny nepropustná a ty potřebují někoho, kdo je přepraví. GGT je tedy především velice citlivým ukazatelem jaterního onemocnění a onemocnění žlučových cest. Většinou ale nelze přesně určit příčinu poškození a musí se přihlédnout k jiným testům.
Vyšetření GGT je většinou s dalšími vyšetřeními požadováno u osob, které mají příznaky jaterního onemocnění. Tyto příznaky zahrnují žloutenku, nucení ke zvracení, zvracení, nadýmání, svědění kůže, únavu. Hodnoty GGT jsou zvýšené u mnohých chorob, které způsobují akutní poškození jater nebo žlučových cest, ale většinou vyšetření a nález enzymu GGT neumožňuje zjistit různé příčiny jaterního poškození. U léčených alkoholiků se vyšetření GGT může použít ke sledování, zda pacient dodržuje léčebný režim (abstinenci).
Zvýšené hodnoty GGT upozorňují, že se něco děje s vašimi játry, ale blíže nespecifikují co. Obecně, čím vyšší hodnoty, tím je vyšší pravděpodobnost poškození jater. Zvýšené hodnoty mohou být způsobeny jaterními chorobami, ale také při srdečním selháním, konzumací alkoholu, užíváním některých léků, jako jsou nesteroidní protizánětlivé léky, léky snižující lipidy, antibiotika, histaminové blokátory (používané na odstranění nadměrné žaludeční kyselosti), léky proti plísním, antidepresiva a hormony, jako například testosteron. Orální kontraceptiva (pilulky proti otěhotnění) a clofibrát mohou hladiny GGT snižovat.
K vyšetření je nutný pouze vzorek krve, který je odebírán nejčastěji z pažní žíly drobným vpichem. Protože se hladina GGT snižuje po jídle, je nutné dělat odběr nalačno.
Gamma-glutamyltransferáza GGT je často nesprávně označována jako GMT!
Nejen obličej potřebuje v zimě intenzivní hýčkání, nezapomínejte na péči o pokožku celého těla. Přestože vás může v této sezóně lákat vana plná horké vody, raději se sprchujte. Nebo si dopřejte koupel s příměsí látek, které mají hydratační účinky. Pozor, čím je voda teplejší, tím více vysušuje vaši kůži.
Po koupeli naneste na suché části, zejména na lokty, kolena a krk, krém. Největší pozornost by měla být věnována pokožce na rukou, protože časté mytí způsobuje kolísání teplot působících na kůži. Doporučuje se pravidelné používání krémů na ruce, v ideálním případě s obsahem močoviny.
Nezapomeňte rovněž na nohy. Hydratační koupel nohou dělá zázraky. Poskytujte ji svým nohám pravidelně, zamezíte tím vzniku zrohovatělé kůže a nevzhledným (a bolestivým) prasklinám. Nicméně, nic se nemá přehánět. Péči o pleť v zimě je potřeba provádět přiměřeně, aby nedošlo k předávkování lipidy či k nevhodné regulaci obsahu vlhkosti pleti.
