Lis na olej Piteba je mechanický lis, který má rozměry 20 x 13 x 6 cm a váží 2,3 kg. Tento ruční domácí lis je jedním z mála cenově nenáročných řešení, jak si doma vyrobit čerstvý olej lisovaný za studena.
Lis je kovový a má český a anglický návod na použití (vyrábí se v Holandsku). Samotné složení je jednoduché. K lisu se nedodává žádný úchyt, a to proto, že ho lze připevnit několika způsoby: jak na horizontální plochu, tak na vertikální, což je asi trochu složitější na místo, ale na druhou stranu lepší pro pravidelnou práci. Chce to tedy trochu šikovnosti a dílenského nářadí. Přestože se jedná o lisování za studena, je třeba semena při lisování zahřívat. K tomu slouží malá lahvička na lampový olej (stačí běžný, jaký se dá koupit v každém hobby marketu). Knot se z víčka lahvičky vcelku špatně vytahuje, je tedy dobré se vybavit pinzetou na jeho postupné vytahování. Také je třeba pamatovat, že lis je nutné ještě dovybavit nějakým trychtýřem nebo nádobkou, která se upevní k násypu. Před nalitím vylisovaného oleje do skleničky (výrobci doporučují do tmavé lahvičky) je třeba olej přecedit od napadaných semínek. K tomu stačí běžné čajové sítko s jemným okem. Olej vyrobený na domácím lisu je chuťově nesrovnatelný i s oleji prodávanými ve zdravé výživě. Výrobce, respektive prodejce by mohl k lisu dodávat i lampový olej.
Ze zkušeností se lis nedoporučuje instalovat doma v kuchyni, při výrobě oleje je z něj vcelku dost nepořádku a mastnoty kolem. Na točení a připevnění si raději přivolejte zručného kamaráda. Přesto je lis na olej Piteba velmi dobrým řešením, pokud hledáte cestu, jak si doma vyrábět zdravé, nerafinované oleje pro vlastní spotřebu za relativně dobrou cenu.
Manipulaci s tímto ručním lisem zvládne i žena. Samozřejmě je rozdíl mezi jednotlivými typy semen, některá mohou být tvrdší, jiná měkčí. Třeba lněné semínko dá docela zabrat, naopak dýňové jde snadno. Často je to ale i o vlhkosti, respektive vysušení semen. Chce to trochu experimentovat nejen s tím, ale i s plamínkem, který zahřívá tělo mlýnku.
Ruční lis na výrobu oleje se čistí jako jakýkoli jiný mlýnek, třeba na mák nebo karbanátky. Vřeteno (šroubovice) na lisování je z kvalitního nerezového materiálu, které vymontujete a omyjete běžným saponátovým prostředkem. Před použitím je dobré některé části promáznout rostlinným olejem.
Kolik oleje lze lisem zpracovat, to záleží na vašich silách. Obecně lze za hodinu zvládnout něco mezi litrem až dvěma litry oleje. Lisování za studena si vyžaduje pomalejší otáčky, cca 35–50 za minutu, takže není vhodné kombinovat stroj s výkonnějšími pohony, než je lidská ruka, například vrtačkou.
V naší poradně s názvem PRIPRAVA DOMÁCEHO DYNOVY OLEJE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zuzana.
Dobrý den, můžu se zeptat, jaký lis používáte? Jsem úplný začátečník, ale ráda bych si to vyzkoušela... Případně, kde se dá sehnat?
Děkuji za info.
Zuzana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Elektrický lis YODA 02 je kompaktní, se silným motorem a vysokou výtěžností, stejnou jako mají velké průmyslové lisovací stroje. Je praktický a stylový, jednoduchý na údržbu i ovládání.
Lis YODA 02 je první vysoce výkonný lis na výrobu za studena lisovaných olejů pro domácí použití. Výtěžnost lisu Yoda se pohybuje mezi 30–80 % v závislosti na olejnatosti použitých ořechů, semen.
Lis má sedm předvoleb, stačí vybrat správný program a lis se nastaví na správný druh olejnatých semínek, která chcete lisovat. Tyto předvolby jsou: arašídy, sezam, slunečnicová semínka, řepka, lněné semínko, vlašské ořechy a mix semínek.
V manuálu jsou uvedena také další olejnatá semena, k nim je vždy přiřazen vhodný program pro lisování. Nastavení přístroje se liší dle tvrdosti a olejnatosti lisovaných semen. Program určuje teplotu použitou u konce šroubovice (místo, kde vypadává suchý odpad) a tlak potřebný pro ideální extrakci oleje. Yoda produkuje za studena lisovaný olej (panenský olej), přičemž teplota oleje nikdy nepřesáhne 40 stupňů Celsia.
Vylisování 100 g semen trvá 3 až 5 minut. Čas lisování se liší dle druhu použité olejniny.
V naší poradně s názvem PRIPRAVA DOMÁCEHO DYNOVY OLEJE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lotosek.
Dobrý den chtěla jsem se zaptat jak se pak dá vyčistit ten lis...a kolik asi Kg jader je potřeba na 1 litr oleje?
děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Dřevěný lis se od tuků nejlépe očistí ve vařící lázni například v prádelním hrnci. Co se týče množství dýňových jader, tak na 1 litr oleje je zapotřebí asi 10kg dýňových jader.
Lis na olej koupíte i v bazaru ve složce Prodám. Například na Aukru je v nabídce ruční lis Piteba. Ceny jsou ve srovnání o trochu nižší než u nových lisů, což je pochopitelné. Když budete trpělivě hledat, určitě domácí lis na olej najdete.
Oleje se lisují za studena či horka, anebo se extrahují rozpouštědly. Ruční lis na olej je mechanický lis, jakýsi mlýnek, který lisuje za studena. Určité provozní teploty je ale třeba dosáhnout, aby se odloučil olej od sušiny. Jinak vám z mlýnku poteče jen pasta (třeba burákové máslo nebo sezamová pasta). Lisování za horka funguje na bázi vysokého zahřátí plodiny, kdy se tato rozemele a spaří horkou parou nebo opraží. Vysoká teplota tukové buňky otevře a vyteče olej. Ze zbytků (pokrutin) se vyrábí méně kvalitní stolní olej. Olej lisovaný za tepla není poživatelný přímo, protože páchne. Je potřeba ho ještě rafinovat. Naopak olej z ručního lisu je jedlý a voňavý ihned po vylisování. Samozřejmě že v něm jsou určité malé částečky a zbytky (podobně jako třeba usazeniny z čerstvě lisovaných ovocných džusů), pokud tedy chcete mít olej absolutně čistý a prostý těchto zbytků, stačí ho nechat odstát jeden dva dny, usazeniny klesnou a máte k dispozici čistý a voňavý olej pro přímou konzumaci.
Lze tak doma vyrábět lněný olej, kokosový olej, olej z mandlí, konopí, slunečnicový olej, olej z vlašského ořechu, lískového ořechu, olej z dýňových semínek, ze semínek révy vinné, sezamu, řepky, podzemnice olejné a další. Lze i s úspěchem vyrábět burákové máslo nebo třeba sezamovou pastu. Pro výrobu se hodí olejnatá semena.
Obsluhu ručního lisu zvládne i žena. I když je rozdíl zpracování mezi jednotlivými typy semen. Některá mohou být tvrdší, jiná lehčí. Třeba lněné semínko dá docela zabrat, naopak dýňové jde snadno. Často je to ale i o vlhkosti, respektive vysušení semen. Chce to trochu experimentovat nejen s tím, ale i s plamínkem, který zahřívá tělo mlýnku.
Ručně je možné za hodinu vyrobit něco mezi litrem až dvěma litry oleje. Lisování za studena si vyžaduje pomalejší otáčky, cca 35–50 za minutu, takže není vhodné kombinovat stroj s výkonnějšími pohony, než je lidská ruka (například vrtačka). Nepoužívejte tudíž žádné elektrické pomocníky, i když by vám ulehčily práci. Kromě ručního lisu lze použít elektrický lis. Bazar nabízí i použité výrobky tohoto charakteru.
Domácí lis na oleje za studena Piteba je ideální pro domácí využití, pro výrobu vlastního nerafinovaného oleje z olejnatých semen. Pomocí tohoto lisu si připravíte panenský olej doma bez chemie, bez éček, konzervantů, a jen v takovém množství, jaké potřebujete. Vždy čerstvý a zdravý olej. Ruční lis Piteba se čistí jako jakýkoli jiný mlýnek, třeba ten na mák nebo karbanátky. Vřeteno (šroubovice) na lisování je z kvalitního nerezového materiálu a vymontujete ho a omyjete běžným saponátovým prostředkem. Před použitím je dobré některé části promáznout rostlinným olejem.
Oleje se lisují za studena, horka anebo se extrahují rozpouštědly. Lis na výrobu oleje může být mechanický lis, jakýsi mlýnek, který lisuje za studena. Určité provozní teploty je ale třeba dosáhnout, aby se odloučil olej od sušiny. Jinak vám z mlýnku poleze pasta (třeba burákové máslo nebo sezamová pasta). Lisování za horka funguje na bázi vysokého zahřátí plodiny, kdy se tato rozemele a spaří horkou parou nebo opraží. Vysoká teplota tukové buňky otevře a olej vyteče. Ze zbytků (pokrutin) se dělá méně kvalitní stolní olej. Olej lisovaný za tepla není poživatelný přímo, protože páchne. Je potřeba ho ještě rafinovat. Naopak domácí lisování oleje zaručí, že je jedlý a voňavý ihned po vylisování. Samozřejmě že v něm jsou určité malé částečky a zbytky, pokud použijete olejnatá semena a ořechy, podobně jako třeba usazeniny z čerstvě lisovaných ovocných džusů. Jestli chcete mít olej absolutně čistý a prostý těchto zbytků, stačí ho nechat odstát jeden dva dny, usazeniny klesnou ke dnu a máte k dispozici čistý a voňavý olej pro přímou konzumaci.
Pravý panenský šípkový olej je takový, který je lisovaný ze semen plodů šípků, a který obsahuje nasycené a nenasycené mastné kyseliny, dále pak kyselinu citronovou, jablečnou, silici, karotenoidy, tokoferoly. Takový šípkový olej je zároveň bohatým zdrojem vitamínu A a vícenenasycených mastných kyselin, zejména gama-linolenové.
Šípkový olej - domácí výroba
V domácích podmínkách lze šípkový olej ze semen šípku připravit jen s patřičným vybavením. Je zapotřebí velké množství semen ze šípků - přibližně 1 kilogram. Pak také silný lis. Postup je jednoduchý, smena se nachají nahřát na teplotu 35 stupňů celsia a takto teplá se vloží pod lis, v němž pak největší možnou silou se stlačí až z nich začne vytékat panenský šípkový olej. Méně vhodné řešení je semena najemno rozemlít a vyvařit ve vodě, kde po schladnutí se oddělí voda od oleje - olej zůstane nahoře a při nízké teplotě ztuhne a jde od vody dobře oddělit. Nevýhodou tohoto postupu je, že se vlivem vysokých teplot zničí některé cenné látky, jako vitamín C a změní se vyváženost mastných kyselin. Takto získaný šípkový olej se pak nedá nazvat panenským. Nejvhodnějším způsobem jak pořídit šípkový olej je zakoupit ho v osvědčené prodejně zdravé výživy. Vlastnosti správného šípkového oleje jsou mírně načervenalá barva a měl by z něho být cítit pach zralých šípků.
Šípkový olej - účinky a použití
Při vnitřním užití působí šipkový olej jako jemné antidepresivum, které odstraňuje nerozhodnost a dodává člověku sebedůvěru. Při vnějším užití šípkový olej zklidňuje podráždění, zvyšuje elasticitu kůže, normalizuje práci tukových a potních žláz, napomáhá regeneraci a omlazení pokožky, dodává obličeji rovnoměrnou a jasnou barvu a díky obsahu vitamínu A kůži tonizuje do hněda - samoopalovací účinek. Vhodný je na ekzematickou pokožku, protože šípkový olej dokáže zastavit projevy mnoha dermatitid, dále při kožních poraněních, proleženinách, bércových vředech a dermatózách. Zevně se šípkový olej aplikuje pomocí navlhčeného tamponu, který se přikládá na postižená místa pokožky. Zajímavé je použití šípkového oleje při chronické rýmě. Chronická rýma se zastaví anebo alespoň utlumí, když se tampony namáčené do oleje ze šípků zavádějí do nosních dutin dvakrát denně. V kosmetice je olej z šípku ceněn pro své vynikající regenerační, pěstící a hojivé účinky ideální pro suchou a zralou pleť. Olej z šípků intenzivně ošetřuje a vyhlazuje pokožku, podporuje vitalitu a regeneraci a reguluje tvorbu kožního mazu a zklidňuje záněty pokožky. Doporučujeme ho používat jako masážní prostředek k masírování nejen pokožky obličeje, ale i celého těla. Takto provedená masáž šípkovým olejem bude pro člověka vždy velice prospěšnou regenerací pro jeho pokožku.
Po otevření nemocnice v roce 1958 se rychle rozšiřovaly ambulantní služby. V poliklinice vznikly ambulance praktických i odborných lékařů včetně lékařů zubních s dobře vybavenou protetickou laboratoří. Jejich výhodou byla návaznost na vyšetřovací složky a lůžkovou část. Podstatné změny v nabídce ambulantních služeb znamenala 90. léta a možnost privatizace – od jejího počátku jsou některé ordinace pronajímány.
Dalším významným krokem v roce 2007 bylo kompletní zasíťování všech provozů, což činí 212 stanic. V současné době je provozován modulový klinický informační systém firmy SMS. Modul Clinicom – CareCentre slouží pro lůžková oddělení a ambulance. Umožňuje propojení se všemi komplementárními moduly (LIS, RIS, PAT, MIKRO, MEDIX), vyúčtování péče zdravotním pojišťovnám včetně DRG (centrální pojišťovna) a dále objednávání pacientské stavy (SASP), objednávání léků (LEKIS – satelit) a přenos grafických výstupů provedených vyšetření zejména z RDG pracoviště (PACS). Pro evidenci dárců krve je užíván software HEMO, který rovněž komunikuje s lůžkovými i ambulantními provozy.
Následující potraviny obsahují pohanku a lze je podávat bez masa a mořských plodů:
pohankové palačinky,
pohankové chleby,
pohankové muffiny,
pohankové krekry,
pohankové bagely,
pohankové sušenky,
pohankové tortilly,
některé snídaňové cereálie,
pohanková krupice,
pohanková kaše,
pohankový salát s houbami a petrželovým olejem,
pohankové nudle,
japonské nudle soba,
kalifornské pohankové chapati,
kasha knishes.
Pohankové nudle se po staletí jedí v Tibetu a severní Číně, kde je vegetační období příliš krátké na pěstování pšenice. Při výrobě pohankových nudlí se používá dřevěný lis k lisování těsta, kterou rovnou padá do horké vroucí vody. Staré lisy nalezené v Tibetu a Shanxi mají stejné základní konstrukční prvky. Japonci a Korejci se od nich možná naučili proces výroby pohankových nudlí.
Pohankové nudle hrají hlavní roli v kuchyních Japonska, kde se jím říká soba a Koreje, kde mají názvy naengmyeon, makguksu a memil guksu. Soba nudle jsou v Japonsku předmětem hlubokého kulturního významu. Obtížnost výroby nudlí z mouky bez lepku vyústila v tradiční umění vyvinuté kolem jejich ruční výroby. Z pohankového škrobu se vyrábí želé nazývané v Koreji memilmuk.
Pohankové nudle se objevují také v Itálii, s těstovinami di grano saraceno v regionu Apulie v jižní Itálii a pizzoccheri v regionu Valtellina v severní Itálii.
Pohanková krupice se běžně používá v západní Asii a východní Evropě. Kaše byla běžná a často je považována za definitivní selský pokrm. Vyrábí se z pražených krup, které se vaří s vývarem na texturu podobnou rýži nebo bulguru. Pokrm se rozšířil do Severní Ameriky, kam jej přivezli ukrajinští, ruští a polští imigranti, kteří mu říkali kaša, a mísili ho s těstovinami nebo používali jako náplň do kapustových závitků (plněné zelí), knishe a blintze. Pohanka připravená tímto způsobem se tak v Severní Americe nejčastěji nazývá kasha. Kroupy byly celosvětově nejrozšířenější formou pohanky během 20. století, jedly se především v Estonsku, Lotyšsku, Litvě, Rusku, Ukrajině, Bělorusku a Polsku, nazývané grechka (řecky zrno) v běloruštině, ukrajinštině a ruštině.
Pohankové palačinky se jedí v několika zemích. Jsou známé jako pohankové blini v Rusku, galettes bretonnes ve Francii, ployes v Acadia, poffertjes v Nizozemsku, boûketes v oblasti Valonsko v Belgii, kuttu ki puri v Indii a kachhyamba v Nepálu. Podobné palačinky byly běžným jídlem v dobách amerických pionýrů. Jsou lehké a pěnivé. Pohanková mouka dodá palačinkám zemitou, jemně houbovou chuť.
Kynuté placičky zvané hrechanyky se vyrábí na Ukrajině.
Suchá semena máku rozmístěte na plech a dejte na 3 minuty do trouby vyhřáté na 100 °C. Potom prohřátý mák nasypte do domácího lisu a vylisujte olej z máku. Takto získaný olej vydrží v chladu a temnu 1 měsíc. Až vám dojde, vylisujte si nový. Nikdy si nedělejte mnoho oleje do zásoby, protože olej po vylisování rychle degraduje. Pokud zůstává uložen v semenech máku, tak vydrží čerstvý až jeden rok do další sklizně.
Olej užívejte denně jednu lžíci po dlouhou dobu, co vám zásoby vystačí.
Zde se můžete podívat na vhodné lisy pro výrobu domácího leje z máku: domácí lis na olej cena.
Není známo, jak rychle citronová šťáva působí na snížení hladiny kyseliny močové, nebo jestli může pomoci příznakům během ataky, ale pití citronové šťávy denně, i když nemáte akutní příznaky, by mělo být součástí preventivních opatření u onemocnění dnou.
Pijte šťávu z jednoho až dvou citronů denně. Abyste se ujistili, že pijete šťávu alespoň z jednoho citronu, vytlačte celé množství do odměrky a teprve potom ji přidejte do nápojů. Použijte citronový lis, aby se šťáva snadno uvolnila. Před vymačkáváním poválejte celý citron na kuchyňské desce několik minut, abyste uvolnili další šťávu.
Nejlepší způsob, jak pít citronovou šťávu, je zředit ji. Do lahve s vodou přidejte čerstvě vymačkanou citronovou šťávu nebo si připravte citronový „čaj“ s teplou vodou (ne horkou!).
Můžete také ochutnat bylinný nebo zelený čaj s citronovou šťávou. Vyhněte se přidávání cukru do citronových nápojů. Místo toho je oslaďte alternativami bez cukru, jako je stevie, nebo chuť zpestřete mátou.
