Popis
Přestože aloe vera vypadá jako kaktus, jedná se o druh lilie. Existuje až 500 druhů této rostliny, většinou rostou v pouštních oblastech. Název „aloe“ pochází z arabštiny a znamená „hořký“, protože vrstva mezi vnější částí a gelem má hořkou příchuť. Aloe vera se pěstuje v teplých a suchých oblastech, jako jsou Kanárské ostrovy, Středomoří, Indie, velká část Afriky, Karibik, Střední Amerika, Jižní Amerika a Austrálie. V těchto oblastech je pěstována jako okrasná a léčivá rostlina. Tato rostlina má až 20 listů, které vycházejí přímo ze země. Listy mohou být až 50 cm dlouhé, jsou silné a masité, jejich šířka může být až 6 cm. Vnější strana listů má malé trny. V příznivých podmínkách se na rostlině objeví žluté květenství s řadou úzkých lístků.
Zdroj: článek Aloe vera
Červený rybíz v medicíně
Červený rybíz je listnatý keř dorůstající běžně 1 až 2 m. Má pětilaločné listy spirálovitě uspořádané na stopkách, střídavé, zašpičatělé, zubaté, okrouhlé a na okraji pýřité. Kůra rybízu je černošedá. Květy jsou nenápadné žlutozelené, velké 4–9 mm, uspořádané v 7–8 cm dlouhých převislých hroznech. Rybíz kvete od dubna do května. Zralé bobule jsou červené, kulovité, lysé, zpravidla mají 0,6–0,7 cm v průměru, mírně nakyslé. Větve nemají trny.
Od poloviny června až do srpna sbíráme plody, z nichž si můžeme vyrobit kompot, marmeládu, džem, sirup a víno. Z široké škály tuzemského ovoce obsahují rybízové bobule nejvíce kyselin a kromě toho jsou zdrojem důležité vlákniny a vitaminu C. Za syrova mají osvěžující nakyslou chuť. V lidovém léčitelství se využívají listy červeného rybízu na léčení střevních chorob, látky obsažené v čaji působí močopudně a podporují správné trávení.
Zdroj: článek Léčivá síla rybízu
Pěstování reishi
Reishi si můžete vypěstovat sami. Trvá to však delší dobu než například pěstování hlívy nebo šitake. Podobně jako u ostatních dřevokazných hub potřebujete špalek listnatého dřeva (dub, buk) a sadbu. Obstarejte si listnatý špalek o průměru alespoň 20 cm. Délka není vlastně důležitá, ale většinou se dřevo krátí na 50 cm (to abyste mohli se špalkem dobře manipulovat a moc se nenadřeli). Vhodný je také pařez. Zvolte dřevo spíše čerstvější, tedy nanejvýš jeden rok staré. Nepoužívejte dřevo staré, suché, nahnilé nebo bez kůry. Špalek namočte na dva dny do vody, ať se pořádně nasaje. Podhoubí to ocení – nemusí se trápit v suchém dřevě a rychleji a lépe se rozrůstá. Pařezy se máčet nemusí, většinou jsou od zeminy vlhké dost. V období od začátku října do začátku dubna lze úspěšně houbou naočkovat dřevo, které je možné na první zimu přemístit do vytápěných prostor. To znamená špalky, polena, nelze očkovat pařezy s kořeny, které pochopitelně zůstanou přes zimu venku. Ty budete očkovat podle počasí v dubnu až květnu. Naočkujte dřevo buď „metodou tří kroků“ pomocí kolíčkové sadby anebo takzvaně „pod pokličku“ pomocí sadby zrnité. Na kolíčkovou sadbu si připravte vrtačku (vrták 8 mm), kladívko a obyčejnou svíčku. Vyvrtejte do dřeva otvory o průměru 8 mm a hloubce 3,8 až 4 cm. Očkujte po celém povrchu dřeva. Tedy i na té straně, která se nakonec ocitne pod zemí. Obvykle se vrtá z boku, přes kůru. Vzdálenost otvorů by měla být 10 až 15 cm. Rozhodně není potřeba rozteče měřit. Jde hlavně o to, aby byly dírky po povrchu špalku rozmístěny rovnoměrně. Očkovací kolíčky opatrně zatlučte až na dno vyvrtaných otvorů, měly by být „utopené“. Zapalte obyčejnou svíčku a kolíčky zakapejte voskem, skutečně nemusíte shánět žádné speciální prostředky pro zalepení kolíčku, obyčejná svíčka je nejlevnější a nejdostupnější řešení. Teď zjistíte, že je dobře, že jsou kolíčky pod povrchem – vznikne hezký voskový špuntík. Ten je důležitý, protože chrání podhoubí před vyschnutím a škodlivou havětí. Očkujete-li pařez, dírky pro kolíčky vrtejte ze severní strany co nejníž u země. Naočkované dřevo vložte do plastového pytle na cihlu a přilijte vodu. Neseženete-li cihlu, zas tak moc to nevadí. Pytel zavažte a uložte do prostor, kde bude teplota minimálně 10 °C. Teplota mezi 15 °C a 20 °C by byla optimální. K tomuto účelu se hodí například kotelna nebo jiné vytápěné technické prostory. Světlo může a nemusí být, pro růst podhoubí to nemá žádný význam. Přibližně jednou za dva týdny až měsíc houbový špalek zajděte zkontrolovat – rozvažte na hodinu pytel, nechte vyměnit vzduch, případně dolijte vodu. Měli byste pozorovat růst podhoubí. Na jaře špalek z pytle vyjměte a zakopejte na stinné a vlhké místo ve své zahradě. Následující zimu houbový špalek už bez problémů přezimuje venku.
Zdroj: článek Reishi
Hloh obecný
Hloh obecný je opadavý listnatý keř s trny dorůstajícími do délky až 2,5 cm. Je rozšířen v celé západní a střední Evropě, kde se vyskytuje na pohostinných místech, na okrajích lesů a podél potoků. Latinské pojmenování hlohu (Crataegus oxyacantha) bylo odvozeno od řeckého krataigos = silný, a to pro jeho těžké a tvrdé dřevo a trny používané dříve jako zbraň. Hloh obecný na sebe upozorní typickou, nepříliš libou vůní a tím, že je na jaře přímo obalen a obtěžkán záplavou léčivých bílých květů. Šlechtěné odrůdy hlohu však nemají žádné léčebné účinky.
Zdroj: článek Hloh
Rakytník řešetlákový
Rakytník řešetlákový je listnatý, trnitý a až 6 m vysoký dvoudomý řídký keř či keřovitý strom. Tato opadavá dřevina z čeledi hlošinovitých má nažloutlé květy a oranžové plody. Mladé větve jsou porostlé hvězdovitými trichomy, jsou zprvu stříbřitě chlupaté, později rezavé. Borka na starších větvích je černohnědá, šupinatá. Osa květu se u samičích stromů mění ve větvičku nebo v trn, u samičích stromů obyčejně opadává. List je krátce řapíkatý, úzký, stříbřitě zelený, celokrajný, kopinatý. Listy jsou na větvičce střídavé. Čepel dosahuje délky 3-8 cm, šířky 3-10 mm. Samčí pupeny jsou 2-3krát větší než pupeny samičí. Samčí květy mívají také odlišnou barvu než samičí. Samičí jsou žlutavé, samčí mají zelenavě stříbřitou barvu. Rakytník kvete od března do května. Květy vyrůstají na větvičkách z minulého roku. Květy jsou bezkorunné a v květu je nálevkovitý kalich se dvěma kališními cípy, v němž je skrytý pestík. Samčí květy vyrůstají v krátkých hroznech nebo kláscích a obsahují čtyři tyčinky složené z podélných prašníků a krátkých nitek. Plody jsou peckovice velké 5-10 mm a široké přibližně 3-5 mm, vyrůstají s krátkou stopkou stěsnané na větévkách. Mají někdy kulovitý, ale často elipsoidní až vejčitý tvar. Olejovitá dužina má oranžovou barvu. Chuť je od kyselé přes hořkou až nasládlou. Plody zrají od srpna do září a vydrží dlouho do zimy. Semeno je hladké lesklé, temně hnědé, elipsoidního až vejčitého tvaru, s patrnou podélnou rýhou. Může být dlouhé 4-7 mm. Rakytník řešetlákový má povrchové kořeny - rostou do hloubky maximálně 10-60 cm. V kořenech se vyskytují symbiotické bakterie v hlízkách. Kořenové hlízky mohou dosahovat velikosti golfového míčku. Symbiotické bakterie na kořenech vážou vzdušný dusík, který je součástí metabolismu rostliny. Samičí rostliny tvoří mnoho kořenových výběžků, takže vytvářejí samovolně souvislé porosty. Výmladky z kořenů lze použít pro další množení rostliny.
Zdroj: článek Rakytník naložený v medu
