Lymfedém se týká otoku tkáně způsobeného nahromaděním tekutiny bohaté na bílkoviny, která je obvykle odváděna lymfatickým systémem těla. Nejčastěji postihuje paže nebo nohy, ale může se vyskytnout i v hrudní stěně, břiše, krku a genitáliích.
Lymfedém může být způsoben léčbou rakoviny, při které se odstraní nebo poškodí lymfatické uzliny. Jakýkoli typ problému, který blokuje odtok lymfatické tekutiny, může způsobit lymfedém.
Závažné případy lymfedému mohou ovlivnit schopnost pohybovat postiženou končetinou, zvýšit riziko kožních infekcí a sepse a mohou vést ke kožním změnám. Léčba může zahrnovat kompresní obvazy, masáže, kompresivní punčochy, sekvenční pneumatické pumpování, pečlivou péči o pokožku a vzácně i chirurgický zákrok k odstranění oteklé tkáně nebo k vytvoření nových drenážních cest.
Lymfatická obstrukce
Lymfatická obstrukce známá také jako sloní nemoc nebo lidové označována jako sloní noha, je ucpání lymfatických cév, které odvádějí tekutinu z tkání v celém těle a umožňují imunitním buňkám cestovat tam, kde jsou potřeba. Lymfatická obstrukce může způsobit lymfedém, což znamená otok v důsledku zablokování lymfatických cest.
Lymfatický systém je síť cév, které rozvádějí lymfatické tekutiny bohaté na bílkoviny po celém těle. Je to součást imunitního systému. Lymfatické uzliny fungují jako filtry a obsahují buňky, které bojují s infekcí a rakovinou.
Lymfatická tekutina je tlačena přes lymfatické cévy svalovými kontrakcemi, které vznikají při pohybu, při vykonávání běžných denních úkonů a také pomocí malých pump ve stěně lymfatických cév. Lymfedém nastává, když lymfatické cévy nejsou schopny adekvátně odvádět lymfatickou tekutinu, obvykle z paže nebo nohy.
Když lymfatická tekutina dlouho neodtéká, vzniká elefantiáza, což je nemoc, která je charakterizována ztluštěním kůže a podkoží jako následek ucpání lymfatických cév a uzlin. Toto ucpání může být způsobeno několika faktory mezi které patří infekce vlasovcem mízním (filariáza). Další příčinou elefantiázy může být podokonióza nebo odstranění či ucpání mízních uzlin. Při ucpání dojde ke zvětšení té části těla, kde je mízní céva ucpána. Typickým příkladem je např. sloní noha, nebo obří paže.
Mezi faktory, které mohou zvýšit riziko rozvoje lymfedému, patří:
Píštěl u konečníku může mít různé podoby – od povrchových forem až po hluboké a komplikované píštěle zasahující svaly svěrače. Čím hlouběji píštěl zasahuje, tím náročnější je její léčba.
Píštěl v jizvě po operaci
Zvláštní skupinou je píštěl v jizvě po operaci, která se může objevit po chirurgických zákrocích v oblasti konečníku nebo pánve. Vzniká nejčastěji v důsledku infekce rány nebo špatného hojení.
Píštěl na dásni je kanálek vedoucí z místa chronického zánětu na povrch. Zubní píštěl na dásni, vzácně i na kůži, je pozorovatelná infekce s občasným výtokem hnisu. Projevem je konstantní pulzující bolest a otok v postižené oblasti. Může dojít i k výtoku hnisu. Někteří jedinci trpí i horečkou, která je způsobena infekcí.
Píštěl je abnormální kanálek tvořící cestu mezi dutinou a jejím povrchem. Dutinou může být patologický útvar, například absces, nebo dutý orgán. Píštěl vzniká jako následek zánětu, nádoru či úrazu. Odchází skrz ni hnis, který může poškozovat jiné orgány a přispívat k šíření zánětu. Sliznice v oblasti zánětu se vyklene, ztenčí, je zbarvená a někdy jí prosvítá nahromaděný hnis. Když dojde k vytvoření píštěle, spontánní bolesti pominou, zůstane jen nepatrná tlaková bolest, teplota vymizí, nebo je jen mírně zvýšená.
Píštěl musí být ve většině případů léčena chirurgicky. Nejdůležitější je nalézt vnitřní ústí píštěle, proto se před operací provádí fistulografie. To je vyšetření, které zobrazí průběh kanálu a měkkých tkání pod skiaskopickou kontrolou za použití kontrastní látky. Po chirurgickém zákroku, tedy po odstranění píštěle, stačí dodržovat zvýšenou hygienu v okolí rány, a ta se časem sama zacelí.
Píštěl na dásni jsou vtažené slizniční či kožní nálezy chronického původu, které souvisejí s trvajícím zánětlivým procesem v jejich okolí.
Píštěl na dásni je kanálek vedoucí z místa chronického zánětu na povrch. Zubní píštěl na dásni, vzácně i na kůži, je pozorovatelná infekce s občasným výtokem hnisu.
Projevem je konstantní pulzující bolest a otok v postižené oblasti. Může dojít i k výtoku hnisu. Někteří jedinci trpí i horečkou, která je způsobena infekcí.
Komplikace lymfedému (sloní nohy) mohou zahrnovat:
Kožní infekce (celulitida). Zachycená tekutina poskytuje úrodnou půdu pro choroboplodné zárodky a i sebemenší poranění paže nebo nohy může být vstupním bodem pro infekci. Postižená kůže vypadá oteklá a červená a je typicky bolestivá a teplá na dotek. Váš lékař vám může předepsat antibiotika, abyste je měli po ruce, abyste je mohli okamžitě začít užívat.
Sepse. Neléčená celulitida se může rozšířit do krevního řečiště a vyvolat sepsi – potenciálně život ohrožující stav, ke kterému dochází, když reakce těla na infekci poškodí jeho vlastní tkáně. Sepse vyžaduje naléhavou lékařskou péči.
Únik přes kůži. Při silném otoku může lymfatická tekutina odtékat malými trhlinami v kůži nebo způsobit puchýře. Vypadá to jako když z nohy teče voda.
Změny kůže. U některých lidí s velmi těžkým lymfedémem může kůže postižené končetiny ztlustit a ztvrdnout, takže připomíná kůži slona, odtud označení sloní noha nebo sloní nemoc.
Rakovina. Vzácná forma rakoviny měkkých tkání může být výsledkem nejzávažnějších případů neléčeného lymfedému.
Nejčastějším důvodem lymfatické obstrukce je odstranění nebo zvětšení lymfatických uzlin.
Mezi další příčiny lymfatické obstrukce patří:
Infekce parazity: V tropech je nejčastější příčinou lymfedému infekce červem vlasovcem mízním, který ucpává lymfatické uzliny. Nemoc se nazývá filariáza.
Zranění: Léčba nebo i samotné zranění někdy mohou poškodit drenážní systém do té míry, že se zablokuje tok lymfy a vznikne lymfedém.
Radiační terapie: Záření může způsobit zjizvení a zánět lymfatických uzlin nebo lymfatických cév.
Kožní infekce: Například kožní infekce celulitida, která je častější u obézních lidí. Zachycená tekutina poskytuje úrodnou půdu pro choroboplodné zárodky a i sebemenší poranění paže nebo nohy může být vstupním bodem pro infekci. Postižená kůže vypadá oteklá a červená a je typicky bolestivá a teplá na dotek. Váš lékař vám může předepsat antibiotika, abyste je měli po ruce, abyste je mohli okamžitě začít užívat.
Chirurgická operace: Při rakovinové chirurgii se často odstraňují lymfatické uzliny, aby se zjistilo, zda se nemoc rozšířila. To však ne vždy vede k lymfedému.
Nádory: Pokud rakovinné buňky zablokují lymfatické cévy, může dojít k lymfedému. Například nádor rostoucí v blízkosti lymfatické uzliny nebo lymfatické cévy by se mohl tak zvětšit, až by začal blokovat tok lymfatické tekutiny.
Častou příčinou lymfedému je odstranění prsu (mastektomie) a lymfatické tkáně v podpaží pro léčbu rakoviny prsu. To u některých lidí způsobuje lymfedém paže, protože lymfatická drenáž paže prochází podpaží (axilou). Většina chirurgů nyní používá techniku zvanou odběr vzorků sentinelových lymfatických uzlin ke snížení rizika lymfedému po operaci rakoviny prsu. Tato technika však není vždy vhodná a účinná.
Vzácné formy lymfedému, které jsou přítomné od narození (vrozené), mohou být důsledkem problémů ve vývoji lymfatických cév.
Píštěl je patologický kanálek, který propojuje dutý orgán nebo ložisko zánětu s povrchem těla. Pokud se jedná o oblast konečníku, mluvíme o řitní píštěli nebo také o rektální píštěli. Nejčastěji vzniká jako následek neléčeného nebo opakovaného zánětu v oblasti análních žlázek.
Rozdíl mezi píštělí a jinými onemocněními
Píštěl v konečníku je často zaměňována s hemoroidy nebo anální trhlinou. Na rozdíl od nich však vytváří trvalý kanálek, kterým může vytékat hnis nebo sekret a který se bez odborné léčby obvykle sám nezahojí.
Píštěl na kostrči je absces nebo cysta, která se objevuje poblíž kostrče. Jedná se o dutý systém mezi špičkou kostrče a anální oblastí.
Příčiny vzniku píštěle na kostrči mohou být původu vrozeného, nebo může být získán během života. Jako jedna z příčin bývá uváděno zarůstání chlupů pod kůži. To se často týká lidí, kteří hodně sedí, a namáhají tak více oblast nejčastějšího výskytu cysty. Dalším faktorem podporujícím vznik cysty je špatná hygiena a zvýšené pocení. Sekret obvykle obsahuje zbytky chlupů či kůže.
Píštěl na kostrči se objevuje nejčastěji u hustě ochlupených mužů s tmavými vlasy mezi 15. a 25. rokem života. Kanálek se objevuje nejčastěji díky podkožní infekci, když kůže praskne a hnis začne vytékat na povrch těla. Cysta je často bolestivá, pokud z ní však hnis odtéká, pacient bolest vůbec nemusí cítit. Pokud je absces uzavřený, může se místo zanítit a průvodním jevem mohou být teploty.
Léčba píštěle bez operace je možná pouze u velmi povrchových forem. Používají se sedací koupele, lokální přípravky a někdy antibiotika. Mast na píštěl může zmírnit obtíže, ale obvykle problém nevyřeší.
Homeopatika a alternativní přístupy
Homeopatika na píštěl mohou u některých pacientů přinést úlevu, ale lékaři upozorňují, že by neměla nahrazovat odbornou léčbu, zejména u hlubších píštělí.
U píštěle na krku se jedná o ohraničenou formu hnisavého zánětu.
Píštěl na krku vzniká jako následek neošetřeného abscesu a hnis se provalí píštělí na povrch.
Sliznice v oblasti zánětu se vyklene, ztenčí, je zbarvená a někdy jí prosvítá nahromaděný hnis. Když dojde k vytvoření píštěle, spontánní bolesti pominou, zůstane jen nepatrná tlaková bolest, teplota vymizí, nebo je jen mírně zvýšená.
Protonová terapie je druh radioterapie vyvíjený pro léčbu onkologických onemocnění. Hlavní výhodou protonové terapie by mělo být lepší zacílení předávané energie na nádor, menší poškození okolní tkáně a tím i menší vedlejší účinky než u běžné radioterapie. Korpuskulární charakter protonů na rozdíl od fotonů způsobuje, že protony předávají tkáním před nádorem relativně málo energie a po předání maxima své energie na zaměřené místo (Braggův vrchol) se prakticky zastavují. To dovoluje používat větší dávky záření a zvýšit pravděpodobnost likvidace nádoru. Uvedené výhody by měly být největší při ozařování nádorů v blízkosti citlivých struktur, jako jsou nádory mozku, krku, očí, slinivky břišní, jater, nebo prostaty.
Na stůl bílé barvy jsou namířeny dva laserové paprsky, jejichž protnutí ukazuje, na které místo pacientova těla bude směřovat proud okem neviditelných protonů. Na těle pacienta se nakreslí značky, laserový křížek ukazuje místo, kde se bude ozařovat. Poloha pacientova těla je při léčbě protony klíčová, jelikož jejich svazek směřuje jen na nádor. Ozařovat se může z různých směrů. Aby se pacient nehýbal, používají lékaři fixátory. Jedná se o dezinfikovatelné matrace naplněné vzduchem, které pomáhají udržet pacienta nehybného při léčbě nádoru, který se nachází třeba v hrudníku nebo pánvi. V případě, že se ozařuje nádor v hlavě či krku, musí mít pacient kvůli znehybnění masku z plastu tvarovatelného teplem, která se vyrábí na míru. V extrémních případech využívají lékaři při fixaci otisky čelisti. Ovšem ani tyto pomůcky neudrží malé děti v klidu, a proto se dětští pacienti do pěti let uspávají.
U protonové léčby hrají roli milimetry. Proto je na celém procesu nejdelší polohování těla pacienta na ozařovacím stole. Pobyt v místnosti může trvat i déle než půl hodiny, přičemž samotné ozařování protony zabere přibližně 3 minuty. Robotický stůl o nosnosti 250 kilogramů si automaticky upraví polohu ozařovaného místa nakláněním tak, aby byla přesná. To, aby se následně pacient nepohnul, hlídá dvojice stereoskopických kamer na stropě. Pokud pacient například zakašle, záření se přeruší a nastavení se znovu opakuje. Poté se ozařování dokončí. Samotný proud protonů není pouhým okem vidět. Záření předá do tkáně energii, která poškozuje nádorové buňky, a to tak, že vnese chybu do jejich DNA. Tyto nádorové buňky postupně odumírají a nádor je nahrazen jizvením ve formě vaziva.
Léčba protony obvykle trvá 20 minut při jedné návštěvě. Ozařování má ve většině případů několik cyklů, pacienti proto musí do zařízení docházet opakovaně.
