Leukocyty jsou bílé krvinky, které jsou součástí imunitního systému. Leukocytů existuje několik druhů a každý druh leukocytu je zodpovědný za fungování jiné složky obranného systému. Leukocyty jsou nezbytnou součástí krve a v případě ohrožení zdraví se mění na výborně organizovanou armádu bojující silnými a účinnými zbraněmi. Bojují s vyvolavateli infekcí, jako jsou viry, bakterie, plísně i paraziti, dále s nádorovými buňkami a odstraňují vniklé nečistoty a všechny tělu cizí částice. Poruchy v počtu nebo funkci leukocytů tak vedou k poruchám naší imunity.
Leukocyty v krvi
Rozlišuje se několik druhů leukocytů: monocyty, neutrolily, eozinofily, bazofily, lymfocyty. Dělí se podle funkce a mají také odlišný obraz pod mikroskopem.
Monocyty: Monocyty jsou buňky, které se vyvíjejí v kostní dřeni a vyplavují se do krve. Zde cirkulují několik dní a poté prostupují do tkání mezi buňky, kde se jim říká makrofágy. Funkcí monocytů je v podstatě hlídat, zda se kdekoliv v těle neobjeví nějaký cizorodý materiál, mikroby a nečistoty. Dokážou je rozpoznat a pohltit, čímž je zneškodní. Monocyty jsou schopné vystavit části pohlcených mikroorganismů na svém povrchu, čímž dají zprávu ostatním leukocytům, že objevily nepřítele. Na další reakci se poté podílejí všechny složky imunitního systému. Monocyty tvoří v krvi 2–8 % bílých krvinek.
Lymfocyty: Zásadní úlohu v koordinaci všech složek imunitního systému a komunikaci mezi leukocyty zprostředkovávají lymfocyty. Tvoří 25–30 % leukocytů v krvi u dospělého člověka. Lymfocyty jsou buňky speciálně vycvičené k několika úkolům a podle toho se dělí na lymfocyty typu T a lymfocyty typu B. Jsou specializovanou obranou těla, to znamená, že se učí rozpoznávat tělu cizí částice tak, aby je dokázaly správně identifikovat a účinně zakročit. T-lymfocyty mají na starosti koordinaci všech složek imunitní odpovědi a komunikaci mezi nimi, aby reakce byla dostatečně silná, ale zároveň hlídají, aby nebyla přehnaná a nepoškozovala zbytečně vlastní tělo. Dokážou také porušit stěnu cizí buňky a tím ji zničit. Jako „cizí“ jsou vnímány buňky napadené viry, nádorové buňky i buňky mikroorganismů. B-lymfocyty jako jediné dovedou tvořit protilátky proti konkrétním choroboplodným zárodkům. Oba typy lymfocytů si umí zapamatovat, jakými zbraněmi bojovaly s určitým nepřítelem, a pokud se v těle opět objeví, je jejich reakce rychlejší a účinnější. Lymfocyty kolují v krvi i v „dobách míru“, ale při stavu ohrožení se množí a zvyšují několikrát svůj počet, obzvláště u virových infekcí.
Neutrofily: Neutrofily neboli neutrofilní granulocyty jsou druhem leukocytů, které účinně bojují s bakteriemi. Neutrofily jsou v krvi nejpočetnějším druhem ze všech leukocytů, neboť tvoří 60–70 % všech bílých krvinek. Jsou schopné pohlcovat a ničit bakterie, jelikož uvnitř buňky vlastní takzvaná granula, která obsahují agresivní enzymy pro zlikvidování všech pohlcených částic. Neutrofily mají krátký život, v oběhu se vyskytují pouze 6 až 7 hodin, poté se přesunou do tkání, kde žijí 1 až 4 dny. Po uplynutí této doby se rozpadnou, jsou makrofágy odstraněny a z kostní dřeně se vyplaví nové mladé buňky.
Eozinofily a bazofily: Málo zastoupenými typy leukocytů jso
Ve svém příspěvku VURMEX se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivan.
Trpím mnoho let,(víc než 10)!!Lékař se mi vysmál a do zápisu v kartě napsal něco v tom smyslu,že jsem simulant,jelikož test nic oběktivního neprokázal(odběr vzorku na izolepu pod mikroskop).
Obj. potíže:bolesti hlavy,bolesti očí,zdvojené vidění,někdy i ztrojené a nezávisle na levém nebo pravém oku.Silném slzení očí hlavně po ránu,které v průběhu dne ustává,ale svědění okrajů očních víček přetrvává téměř po celý den ,tlak v uších se zvýšeným ušním sekretem,svědění které není možno poškrábat,syčení,pískot a zvuk podobný cvrčkovi,ale vznikající ne v uších,ale někde v prostoru lebky, snad v zátylku.
Bolesti páteře,které nejsou stabilní,ale přemísťují se od hlavy až po kostrč.Při ataku působí na okolní orgány.Příklad:akutní bolest křížové kosti-oslabené některé svaly dolní končetiny při pohybu s náběhem na křeč.Místně části se sníženou citlivostí na dotek.
A mnoho dalších potíží,které nebudu popisovat,ale není pro toto na Českém zdravotním trhu lék.Vurmex- nesmyslně astronomicky předražený prostředek s účinkem spíš preventivním na úrovni užívání česneku či pelyňku a jiných bylin.
Rád bych se dozvěděl-má li někdo takové vědomosti,ja na to.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zuzka.
Roupy lezou ven na kraj konecniku. Hlavne vecer ,svedi to a nuti aby jste se drbali a roznesli to dal. Jsou to maly cervici. Jestli si chcete byt na 100% jisti vlezte si do vany a strcte si kousek prstu do konecniku a uvidite je. Jsou maly a je to opravdu nechutny. Hrozne to svedelo a porad jsem se chodila sprchovat. Sla jsem k obvodni doktorce a ona mi napsala Vermox pro celou rodinu. A pomohl.Podle navodu jsem ho uzivala. A myslim ze uz treti den jsem mela po svedeni. Clovek by se mel preventivne jednou za rok odcervit. Hlavne kdo ma doma pejsky nebo jina zviratka.
Leukocyty jsou bílé krvinky. Jsou součástí imunitního systému organismu, bez nich bychom se neubránili ani tomu nejobyčejnějšímu nachlazení. Leukocyty nejsou zastoupeny pouze jedním typem buněk, ale můžeme je rozdělit na několik druhů buněk, které mají každá trošku odlišnou funkci, navzájem se ovlivňují a společně zajišťují obranu organismu. Leukocyty rozdělujeme podle přítomnosti barvitelných zrn uvnitř těchto buněk na granulocyty (které mají granula) a agranulocyty (které je nemají). V krvi lékař stanovuje takzvaný krevní diferenciál neboli procentuální zastoupení jednotlivých typů leukocytů. Skupinu 24–40 % všech leukocytů tvoří základní imunitní buňky – lymfocyty. Lymfocyty patří mezi agranulocyty. Nacházejí se nejen v krvi, ale i v lymfě a imunitních orgánech. Část lymfocytů je uvolněna do krve, ve které kolují. Často se stává, že z krve přestupují do lymfy a naopak, takže stanoviště lymfocytů se často střídají.
Lymfocyty se dělí na dvě rodiny. Jedná se o B-lymfocyty a T-lymfocyty. Obě skupiny mají naprosto odlišnou roli v průběhu imunitní reakce. Zatímco B-lymfocyty se v případě setkání s cizorodou látkou mění v plazmatické buňky produkující protilátky, T-lymfocyty jsou nemilosrdnými zabijáky, kteří přímo likvidují cizí buňky (především skupina takzvaných CD4 T-lymfocytů). B-lymfocyty navíc produkují a do svého okolí uvolňují řadu látek, které působí aktivačně na T-lymfocyty. Dalo by se říct, že tyto látky B-lymfocytů jsou pro T-lymfocyty rozkazem k útoku. T-lymfocyty dále dělíme na několik podskupin, jako jsou H (helper – pomocné), S (supresor – utlumující) nebo M (memory – paměťové) T-lymfocyty. Ve skutečnosti jsou tyto děje mnohem a mnohem složitější a činnost lymfocytů je úzce propojená. Hlavní úlohou lymfocytů je neustálý imunitní dohled. Různé nemoci se tedy logicky odráží v počtu lymfocytů. Zvýšené množství lymfocytů nalezneme u virových infekcí, TBC nebo při leukémiích (kdy je lymfocytů nadbytek, ale jsou nefunkční), nebo při jiných nádorových onemocněních kostní dřeně. Snížený počet leukocytů provází nemoci imunitního systému (lupus erythematodes, pozdní stadia HIV) nebo působení toxických látek. Normální počet lymfocytů je 15–40 % z celkového počtu leukocytů.
Snížené lymfocyty – co znamenají, závisí na míře poklesu a jeho příčině. U lehkého snížení se často neobjevují žádné příznaky. Při výraznějším poklesu však může docházet k častějším infekcím, únavě nebo zhoršené regeneraci organismu. Někteří lidé si všimnou opakovaných nachlazení nebo delší rekonvalescence po nemoci. Nízké lymfocyty samy o sobě nejsou diagnózou, ale signálem, že je vhodné pátrat po příčině. Lékaři vždy hodnotí výsledek v souvislostech. Důležitý je i trend v čase.
Snížené lymfocyty v krevním obraze
Krevní obraz – lymfocyty patří mezi základní laboratorní vyšetření. Pokud jsou lymfocyty snížené, lékař často sleduje i další složky bílých krvinek. Kombinace nízkých lymfocytů s jinými odchylkami může naznačovat infekci, zánět nebo jiné onemocnění. Izolované snížení může být i přechodné. Význam má také to, zda jde o dospělého nebo dítě. Interpretace se může lišit podle věku.
Lymfocyty jsou typem bílých krvinek, které mají zásadní význam pro obranyschopnost organismu. Podílejí se na rozpoznávání a likvidaci virů, bakterií i nádorových buněk. Existují různé typy lymfocytů, například T-lymfocyty, B-lymfocyty a NK buňky, z nichž každý plní specifickou funkci. Pokud dojde ke snížení jejich počtu, může být imunitní odpověď oslabená. To se může projevit častějšími infekcemi nebo pomalejším hojením. Právě proto jsou lymfocyty důležitou součástí krevního obrazu. Jejich hodnota poskytuje lékařům cenné informace o stavu imunity.
Normální hodnoty lymfocytů
Lymfocyty – hodnoty se obvykle pohybují v rozmezí přibližně 20–40 % z celkového počtu bílých krvinek. Absolutní hodnota se nejčastěji udává v jednotkách ×10⁹/l. Mírné odchylky mohou být přechodné a nemusí znamenat problém. Snížené lymfocyty v krvi jsou obvykle definovány jako hodnota pod dolní hranicí normy. Interpretace výsledků však vždy závisí na celkovém zdravotním stavu a dalších laboratorních parametrech. Jednorázový nález nemusí být důvodem k panice.
Monocyty jsou buňky vyvíjející se v kostní dřeni, které cirkulují v krvi několik dní a následně přecházejí do tkání, kde se mění na makrofágy. Jejich úkolem je pohlcovat mikroorganismy, nečistoty a informovat ostatní složky imunitního systému. Monocyty tvoří 2–8 % bílých krvinek.
Lymfocyty
Lymfocyty zajišťují specifickou imunitní odpověď. Dělí se na T-lymfocyty a B-lymfocyty. T-lymfocyty koordinují imunitní reakce a ničí infikované nebo nádorové buňky. B-lymfocyty produkují protilátky. Lymfocyty tvoří přibližně 25–30 % leukocytů.
Neutrofily
Neutrofily jsou nejpočetnějším druhem leukocytů (60–70 %). Jsou klíčové v boji proti bakteriálním infekcím a mají krátkou životnost.
Eozinofily a bazofily
Eozinofily se podílejí na alergických reakcích a obraně proti parazitům (2–4 %). Bazofily tvoří asi 1 % leukocytů a jejich funkce souvisí se zánětlivými a alergickými reakcemi.
Snížené lymfocyty u dětí mohou rodiče velmi znepokojit. U dětí se však hodnoty lymfocytů přirozeně liší podle věku. V kojeneckém a batolecím období jsou lymfocyty vyšší než u dospělých. Přechodné snížení se často objevuje po infekcích. Ve většině případů nejde o vážný problém. Pediatr sleduje vývoj hodnot v čase.
Kdy je nutné další vyšetření
Pokud jsou nízké lymfocyty u dítěte dlouhodobé nebo doprovázené dalšími příznaky, je nutné další vyšetření. Patří sem časté infekce, špatné prospívání nebo výrazná únava. Lékař může doporučit opakovaný krevní obraz nebo specializovaná vyšetření. Včasná diagnostika je důležitá. Ve většině případů se však nejedná o závažné onemocnění. Klíčové je odborné posouzení.
Nízké lymfocyty – příčiny velmi často souvisejí s akutní infekcí. Zejména virová onemocnění mohou dočasně snížit jejich počet. Organismus se v průběhu infekce přizpůsobuje a hodnoty se po uzdravení obvykle vrací k normálu. U některých infekcí může být pokles výraznější. Proto se krevní obraz často kontroluje s odstupem času. Přechodné snížení bývá běžné.
Stres, vyčerpání a životní styl
Dlouhodobý stres, nedostatek spánku nebo fyzické vyčerpání mohou negativně ovlivnit imunitní systém. Snížené lymfocyty u dospělých se často objevují právě v období zvýšené zátěže. Organismus reaguje hormonálními změnami, které mohou potlačit tvorbu lymfocytů. Zkušenosti pacientů ukazují, že po úpravě režimu se hodnoty často normalizují. Zdravý životní styl má proto zásadní význam. Prevence je v tomto případě velmi účinná.
akutní infekce
chronický stres
nedostatek spánku
fyzické vyčerpání
Léky a zdravotní stavy
Některé léky mohou snižovat počet lymfocytů, zejména kortikosteroidy nebo imunosupresiva. Snížené lymfocyty v krvi se mohou objevit i u autoimunitních onemocnění nebo po chemoterapii. U těchto stavů je pokles očekávaný a lékař jej pečlivě sleduje. Důležitá je spolupráce pacienta s odborníkem. Samovolné vysazování léků není vhodné. Každá změna léčby musí být konzultována.
Označovaný také jako inzulin-dependentní diabetes mellitus (IDDM). Vzniká v důsledku selektivní destrukce B buněk vlastním imunitním systémem, což vede k absolutnímu nedostatku inzulinu a doživotní závislosti na jeho exogenní aplikaci. Ke zničení B buněk dochází autoimunitním procesem, jenž je zakódován v genetické informaci diabetika. Autoimunitní proces je porucha imunitního systému vzhledem k toleranci vlastních buněk, proti nimž vlastní tělo vytváří autoprotilátky. Zjednodušeně řečeno, imunita funguje tak, že cizorodá látka (= antigen) je rozpoznána B-lymfocyty, které produkují protilátky. Antigen je „označen“ touto protilátkou, jež se na něj naváže. Takto označená cizorodá látka je zničena T-lymfocyty a makrofágy. B-lymfocyty označí svými protilátkami B buňky slinivky břišní jako cizorodou část těla (= autoantigen), čímž je nastartována imunitní reakce. T-lymfocyty a makrofágy tyto buňky bezhlavě ničí, aniž by se při tom dotkly A, D nebo PP-buněk. Dosud zůstává nezodpovězena otázka, proč dojde k poruše tolerance imunitního systému vůči buňkám vlastního těla. Tvorba protilátek vůči B buňkám je zakódovaná v genetické informaci diabetika ještě před vlastní manifestací diabetu. Spouštěcím mechanismem k rozvoji autoimunitní reakce může být imunitní odpověď na mírnou virózu (nachlazení), jež nastartuje nezvratnou tvorbu protilátek proti vlastním buňkám. Vzhledem k autoimunitní podstatě diabetu byl rovněž dokázán i sklon diabetiků k jiným autoimunitním nemocem. Diabetes mellitus I. typu je někdy označován jako juvenilní diabetes, protože je nejčastěji diagnostikován kolem 15. roku života. Onemocnět jím však mohou jak novorozenci, tak starší lidé.
Hematopoetická tkáň patří vedle zárodečné tkáně mezi nejcitlivější na ionizující záření. Při léčbě gynekologických nádorů, především při ozařování větších objemů a při kombinaci radioterapie a chemoterapie (například při konkomitantní radiochemoterapii pro pokročilý karcinom děložního hrdla) je třeba během léčby pečlivě sledovat krevní obraz. Poklesem počtu reagují citlivé lymfocyty, jejich stav klesá v ozářených uzlinách i v krvi. Z krevních elementů se sleduje zvláště počet neutrofilů. Ty jsou sice rezistentnější na záření než lymfocyty, ale jejich pokles často provází chemoterapii používanou v kombinaci se zářením. Obávanou komplikací neutropenie je febrilní neutropenie, jejíž léčba patří do rukou odborníka – onkologa či onkogynekologa. Trombocyty jsou radiorezistentní, jejich pokles je většinou důsledkem probíhající chemoterapeutické léčby. Erytrocyty (zralé) jsou radiorezistentní, v průběhu léčby zářením ale dochází často k jejich postupnému úbytku a vzniká různý stupeň anémie. Záleží na objemu ozářené krvetvorné tkáně, přičemž předchůdci erytrocytů jsou na záření citlivé. Příčiny anémie jsou často kombinované a vznikají také důsledkem samotného nádorového onemocnění či krevními ztrátami z nádoru. V léčbě se užívá erytropoetin, substituce železem, krevní převody. Je nutno provést laboratorní vyšetření na zjištění typu anémie. Pokud je akutní reakce na záření závažná, je třeba záření na nezbytně nutnou dobu přerušit. Každé přerušení může snižovat efekt léčby.
Většina trichologů pracuje s trichologickou kamerou. Jedná se o takový digitální mikroskop, který nemá pevný podstavec, ale dá se pohodlně přiložit k vlasům a vlasové pokožce. To, co nasnímá, zvětší cca 250x a promítá na televizi nebo monitor před vámi. Z toho, co vidíte, tricholog čte příběh vašich vlasů. Podívá se na strukturu samotných vlasů, zkoumá detailně pokožku, na které vidí například jednotlivé vlásečnice – pokud je pokožka správně prokrvena. Poté vytrhne jeden vlas a podívá se na jeho kořínek. Jaký má tvar, velikost, jestli není obalen mazotokem. Mezitím si s vámi povídá a hledá příčinu problému, pokud nějaký je. To vše vidí dnes a denně, a tak pozná z vlasů i váš životní příběh. Například, že máte za sebou drastickou dietu nebo že holdujete spíš kávě než vodě atd. To vše může silně ovlivnit zdraví vlasů a pokožky. Trichologické vyšetření je dobré pro každého, koho zajímají jeho vlasy a pokožka. Ať už s nimi máte nějaký problém nebo ne. Tricholog je tu od toho, aby provedl diagnostiku a objektivně vás informoval. Tricholog je zvyklý vídat jak naprosto zdravou pokožku, tak i velmi rozvinutou lupénku. Nemusíte mít tedy před ním strach nebo se stydět. Je to profesionál.
Při objevení se podezření na rakovinu kostí je nezbytné co nejdříve navštívit lékaře – čím časnější je diagnostika, tím větší jsou vyhlídky na vyléčení nádoru. Kostní nádory se nejčastěji diagnostikují zhotovením rentgenového snímku postižené kosti, kde zkušený lékař-radiolog dovede poznat jeho přítomnost. Dále se odeberou vzorky krve, ve které se sledují hladiny takzvaných nádorových markerů (což jsou specifické látky, jejichž hladiny bývají zvýšené při některých nádorech).
Nejjistějším postupem při získání diagnózy je odebrání vzorku kosti (biopsie) a jeho následné odeslání na oddělení patologie, kde si ho lékař-patolog speciálně obarví a vloží pod mikroskop. Podle stupně a charakteru odlišnosti buněk nacházejících se ve vzorku od normálních kostních buněk může pak zjistit, o jaký typ nádoru se jedná. Na dalším postupu pak spolupracuje celý tým lékařů, specialistů v různých oborech medicíny (onkologie, ortopedie, chirurgie), kteří podle výsledků z patologie zhodnotí, jaký typ terapie bude v daném případě nejvhodnější. Ve většině případů se musí nádor operovat, přičemž je důležité během operace vybrat ven celý nádor. Vzniklý defekt kosti se pak nahrazuje titanovou vnitřní protézou nebo kostním štěpem. Někdy je ale bohužel nutné (hlavně z důvodu rozsáhlosti nádoru) postiženou část končetiny amputovat.
Nejčastěji však léčba rakoviny kostí spočívá v kombinaci více léčebných postupů, tedy operace, ozařování a chemoterapie. Protože vysoké dávky záření i chemoterapie mají mnoho nežádoucích účinků (nejčastěji jde o únavu, nevolnost, zvracení, zánět kůže a sliznic), je možné při užití kombinace těchto způsobů použít nižší dávky každé z nich, a tak snížit výskyt vedlejších příznaků léčby na minimum. V některých případech jako terapie postačí pouze ozařování. Bývá tak většinou u Ewingova sarkomu, který je na tento způsob léčby velmi citlivý a většinou zareaguje velmi příznivě (může dojít až k jeho vyhojení). Po vyléčení nádoru je nutné pravidelně docházet na kontroly k onkologovi, kde se zhotovuje rentgenový snímek operované kosti i plic (možné objevení se metastázy, kterou při léčbě nebylo ještě poznat). Při objevení se jakýchkoliv dalších potíží (bolesti, hubnutí, slabost, problémy s dýcháním, dlouhotrvající kašel, zápal plic nereagující na léčbu) je nutné kontaktovat lékaře okamžitě.
Léčba zubních váčků je založena na endodontickém ošetření, což je odstranění bakterií, vyčištění a uzavření vnitřního prostoru zubu tak, aby se do kořenového kanálku další bakterie nedostaly. Zubní váček tedy není důvodem k vytržení zubu. Kvalitní endodontické ošetření je náročný výkon. Kořenové kanálky mají velmi malé rozměry v desetinách milimetrů. I když se ošetření kořenových kanálků provede s největší pečlivostí, ale „konvenčně“ (bez použití operačního mikroskopu), pohybuje se jeho úspěšnost od 30 do 50 %. Naopak při použití operačního mikroskopu, tedy „mikrochirurgicky“, se dosahuje úspěšnosti 96–98 % a není nutná léčba antibiotiky. Opakované otvírání a zavírání zubu, vkládání dezinfekčních vložek a ošetřování během několika návštěv často nevede k úspěšnému ošetření.
Dříve, a mnohdy i dnes, se tento stav řešil podáním antibiotik, která však problém jenom oddálila. Antibiotika pomohou pouze zvládnout akutní stav, ale vždy by se mělo jednat o podání až po odstranění příčiny zánětu. A tady se nabízejí dvě možnosti, jedna horší než druhá.
Zub se zánětem je potřeba otevřít a pročistit. Důležité je vyčistit všechny kanálky, a do toho se dříve pouštěl málokdo. Dnes se používá mikroskop, bez něj to prý dobře udělat prakticky ani nejde (ale dělá se to).
Pokud se to nezdaří, měl by se zub vytrhnout, jinak příčina zůstává a problémy budou pokračovat. Pro pacienty to zní děsivě. Dříve přišli k zubaři a dostali antibiotika, kterými se ale jen zakryly akutní projevy. Infekce zůstala uvnitř zubu. Zánět se buď ozval velmi brzy znovu, nebo naopak někdo mohl s váčkem vesele běhat řadu let. Ale tělo se s ním mezitím pere a znamená to pro něj zátěž. Riziko akutních stavů hrozí zejména u nemocných lidí s oslabenou imunitou či po některých zákrocích. Lidé po operaci chlopní nebo diabetici by se měli mít obzvlášť na pozoru. Rovněž před některými operacemi je třeba udělat vyšetření na vyloučení ložisek infekce, které by mohly uvolňovat do těla bakterie. V tom případě se přistupuje k extrakci zubů s nálezem (váčky), protože se musí vyloučit možné zdroje infekce a na léčbu už není čas. Volí se tedy rychlé a stoprocentní řešení.
O akutním zánětu vědět budete, na rentgenovém snímku se sice projevit nemusí, zato bude pěkně bolet. Při oslabení organismu pak dojde k aktivaci infekce a z chronického zánětu se lehce stane akutní. Prevencí váčku je mít zdravý zub. Tedy kvalitní péče, a to jak domácí, tak profesionální. Ale stoprocentně vzniku zánětu bohužel nezabráníte. Ošetření je pak málokdy možné zvládnout během jedné návštěvy.
Endodontické ošetření má za cíl zachránit zub se zánětem zubního nervu nebo již mrtvý zub před extrakcí (vytržením). V případě, že je kaz již velmi hluboký a došlo k infekci kořenového systému zubu, je potřeba infikované kanálky opracovat, vydezinfikovat a pečlivě vyplnit. Kanálky se plní speciálními cementy a gutaperčou, což je druh gumy. Kvalitní výplň pak zamezí dalšímu pronikání infekčních bakterií kořenovým kanálkem.
Zubní kanálky jsou příčinou bolesti dokonce i v již mrtvém zubu. Infekci je třeba zlikvidovat, ale mechanické čištění kanálku na to obvykle nestačí. Kořenový kanálek je prostor uvnitř kořenu zubu. Tyto dutiny mohou být v závislosti na zubu a člověku různě dlouhé, nejčastěji měří od 14 do 31 milimetrů. I jejich množství je individuální. V některých zubech najdeme jeden až dva kanálky, jinde jsou tři nebo čtyři, stomatologové ale vídají i zuby pětikanálkové. Nejsou vyloučeny ani šestikanálkové, ale ty jsou již hodně vzácné.
A jak se kanálky čistí? Kanálek je třeba v celém rozsahu mechanicky rozšířit, čímž jsou zlikvidovány bakterie schované v jeho stěnách. Označení kanálek je ale skutečně zjednodušené. Jsou kanálky hlavní a ty se opracovávají. Z hlavních kanálků ale odstupují i další spojky, třeba mezi kanálky vzájemně nebo ven na povrch zubu. To je také důvodem, proč nestačí pouze mechanické ošetření. Kanálek je nutné rovněž důkladně chemicky vypláchnout, což zabíjí i bakterie ukryté tam, kam se zubař nedostane. V kanálcích žijí velmi nepříjemné bakterie, které produkují zapáchající plyny a špatně se likvidují. Při ošetření se používá i operační mikroskop, zejména na komplikované zuby nebo při opravě předchozích starších ošetření. Díky mikroskopu se vidí hluboko do kanálku, může se pracovat přesněji a cíleněji.
Pokud nedojde k ošetření infikovaných kanálků, může akutní infekce, která se z nich šíří do těla, v extrémním případě způsobit i smrt. Obvykle infekce není tak agresivní a u zubu vznikne chronický váček nebo píštěl. Váček je obranná bariéra těla, která se vytváří v okolí kořene nemocného zubu. Dochází k rozpuštění kosti a vzniku měkké tkáně, v níž se likvidují přítomné bakterie. Po dobrém vyčištění kanálků není tato bariéra už potřeba a váček za několik měsíců zmizí. Něco mezi je takzvaná periostitida čili akutní zánět kosti v okolí zubu, ta ale naštěstí neohrožuje život. Pacient pociťuje tlak v zubu, bolest zubu na skus a může se objevit otok.
Ošetření kořenových kanálků je časově náročné. U horní jedničky trvá od začátku do konce třeba hodinu, u pětikanálkové obtížné dolní šestky bez problému i přes tři hodiny. Za ošetření kanálků zaplatíte u&nb
Odpověď zní ano i ne, protože prozatím lidstvo nemá technologii, která umožní nahlížet dovnitř atomu. Volné radikály jsou velice malé částice, zpravidla to jsou jen jednotlivé atomy nebo lépe řečeno ionty, u kterých přebývá jeden elektron. Atomy zatím lidstvo objevuje, protože jsou tak malinké, že je zatím viděla jen hrstka lidí. Teprve s nedávným rozvojem elektronové mikroskopie se dnes již dají zobrazit i jednotlivé atomy. Nejlepší dosažitelné zvětšení má komerčně prodávaný transmisní elektronový mikroskop Titan, který dosahuje rozlišovací schopnosti 0,07 nm a vůbec nejvyšší rozlišovací schopnost, kterou nyní lidstvo má k dispozici, dosahuje 0,05nm. Při zkoumání látek s takovýmito přístroji už snímky obsahují jasně rozlišitelné atomy a můžeme z nich přesně určit, kde se atom nachází vůči okolním atomům a přesně definovat stavbu molekul. Bohužel z nich nedokážeme vidět počet protonů a elektronů v atomu, protože dovnitř atomu zatím nevidíme a proto není možné pohledem určit, zda jde o volný radikál či nikoliv. Z tohoto důvodu je velice obtížné přesně prokázat chování volných radikálů a antioxidantů v lidském těle.
Popis ukazuje spíše na problém imunitního systému - Imunodeficienci. Imunodeficience jsou poruchy imunitního systému, které vedou ke zvýšené náchylnosti k infekcím. V tomto případě jde o opakované infekce nehtové ploténky. Těmito infekcemi je pak i ovlivněna kvalita nehtu. Zde nebude příčina v plísni nehtu, ale v poruše imunitního systému. Višňák léčí vzniklý puchýř a zánět nehtové ploténky. Ovšem je potřeba také posílit imunitní systém. Imunitní systém se vyšetřuje pomocí krevního rozboru, kde se sledují lymfocyty. Je třeba tedy požádat svého obvodního lékaře o tento krevní rozbor.
