LYMFOM NA PLÍCI je přesně to, o čem vás chceme informovat v našem článku. Zduřené lymfatické uzliny jsou jedním z příznaků, že váš lymfatický systém pracuje na tom, aby se vaše tělo zbavilo infekce a nemoci.
Lymfatické uzliny otečou, když dojde k infekci v oblasti, kde se nacházejí. Například lymfatické uzliny na krku se mohou zduřit v reakci na infekci horních cest dýchacích, jako je nachlazení nebo aktuálně opičí neštovice.
Nateklé lymfatické uzliny na hlavě a krku mohou být způsobeny infekcemi, jako jsou:
zánět uší, zánět dutin, chřipka, opičí neštovice, infekce streptokokem v krku, mononukleóza, zubní infekce, včetně zánětu zubu, kožní infekce, akutní primoinfekce HIV.
Mimo infekcí může za nateklé dutiny také mnoho dalších příčin. Závažné stavy, jako jsou poruchy imunitního systému nebo rakovina, mohou způsobit otoky lymfatických uzlin v celém těle.
Co způsobuje zduření lymfatických uzlin
Lymfatické uzliny často otečou na jednom místě, když se v lymfatické uzlině nebo v její blízkosti objeví problém, jako je poranění, infekce nebo nádor. Které lymfatické uzliny jsou oteklé, mohou pomoci identifikovat problém.
Žlázy na obou stranách krku, pod čelistí nebo za ušima běžně otékají, když máte rýmu nebo bolest v krku. Žlázy mohou také otékat po poranění, jako je říznutí nebo kousnutí, v blízkosti žlázy nebo když se objeví nádor nebo infekce v ústech, hlavě nebo krku.
Žlázy v podpaží (axilární lymfatické uzliny) mohou otéct v důsledku poranění nebo infekce paže nebo ruky. Vzácnou příčinou axilárního otoku může být rakovina prsu nebo lymfom.
Lymfatické uzliny v tříslech (femorální nebo tříselné lymfatické uzliny) mohou otéct v důsledku poranění nebo infekce v chodidle, noze, tříslech nebo genitáliích. Ve vzácných případech za to může rakovina varlat, lymfom nebo melanom.
Žlázy nad klíční kostí (supraklavikulární lymfatické uzliny) mohou otékat v důsledku infekce nebo nádoru v oblastech plic, prsou, krku nebo břicha.
Mezi běžná místa zduření lymfatických uzlin patří krk, třísla a podpaží.
Když lymfatické uzliny otečou ve dvou nebo více oblastech těla, nazývá se to generalizovaná lymfadenopatie. Příčinou může být:
Virové onemocnění, jako jsou spalničky, zarděnky, plané neštovice (varicella) nebo příušnice, či opičí neštovice.
Mononukleóza (virus Epstein-Barrové), která má za následek horečku, bolest v krku a únavu, nebo cytomegalovirus (CMV) , virová infekce, která způsobuje příznaky podobné příznakům mononukleózy.
Bakteriální onemocnění, jako je streptokok (způsobený bakterií streptokok) nebo lymská borelióza (bakteriální infekce šířená určitými druhy klíšťat).
Nežádoucí účinky fenytoinu (EPILAN D GEROT), léku používaného k prevenci záchvatů.
Nežádoucí účinky očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám (MMR).
Rakovina, jako je leukémie, Hodgkinova choroba a non-Hodgkinův lymfom.
Syndrom získané imunodeficience (AIDS) , který se rozvíjí poté, co se člověk nakazí HIV (virus lidské imunodeficience). Tento virus napadá imunitní systém, takže je pro tělo obtížné bránit se infekci a některým nemocem.
Ve svém příspěvku LZE VYLÉČIT MALOBUNĚČNÝ NÁDOR PLIC U ŽENY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeňka Novotná.
Je mi 56 let a v lednu 21.1.2016 mi po CT plic pan doktor vyřknul straašlivou diagnozu Rakovina plic malobuněčný nádor přes celou levou plící podle všech různých vyšetření metastáze do kostí, nádor ze vzorku 80% rakoviny. Nádor prorostl do druhé plíce uzlinami, dýchám prý jen malou štěrbinou.
Jsem po 4 chemoterapii a 5 ozáření křížové páteře, mám prý zlomenou obratel, tak chodím stažená do pásu.
Po první a druhé chemoterapii jsem přestala chodit, bylo mi moc špatně, zvracela jsem, po 4 chemoterapii jsem zvracela tak a zároveň měla děsný průjem 6 dní, shodila jsem od ledna přes 20 kg. Dělám vše, co mi lékaři radí, piju čaje, smetanku kořen, rakytník, ledvinový čaj, bezinkový čaj, jím veškkeré ovoce, jahody, broskve, jablka, banány, meruňky, třešně. Snažím se jíst i hodně okurek ze skleníku s kefírem, kefír samotný, prostě co m kdo poradí, to do sebe dostávám.
Dá se tento nádor porazit, ale aby se už nevrátil? Moc bych se chtěla uzdravit a žít zas normální život.
Hodně jsem kouřila, to jsem okamžitě po vyslechnutí diagnozy ukončila, ale bojím se, že pozdě.
Prosím pomožte mi s pozdravem Zdeňka Novotná
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zdeňka Novotná.
Lze vyléčit malobuněčný nádor plic, který metastázoval do koostí, u ženy 56 let? Moc se bojím smrti i trápení s léčením. Pomůže mi někdo na toto témma odpovedět? Jsem sama, mám přítele, ale ten se mé nemoci a už i mě bojí, jezdí ke mě, ale už mě nemá rád, má ze mě strach a já mám strach z opuštěnosti. Zdeňka Novotná Albertova 1009 Žamberk 56401
mobol 603554959
Infekční onemocnění - je zcela jistě nejčastější příčinou zvětšení uzlin. Je to způsobeno zmnožením bílých krvinek v uzlinách při setkání s infekčními mikroorganismy. Poměrně rozsáhlé zvětšení uzlin je spojeno s virovými chorobami (mononukleóza, zarděnky, HIV a podobně), může však být přítomno prakticky u jakékoliv infekce - bakteriální (velmi výrazně například u tularémie), plísňové, parazitární. Uzliny jsou spíše bolestivé, ale není to rozhodně pravidlem.
Nádory - prakticky jakékoliv nádory mohou být spojeny se zvětšením uzlin, které je v tomto případě vyvoláno zmnožením nádorových buněk v uzlinách. Do blízkých uzlin metastazuje většina klasických nádorů, vzácněji můžeme najít metastáze i ve vzdálených uzlinách. Typické je zvětšení uzlin pro nádorové choroby vycházející z krevních buněk - lymfomy a některé leukémie (často CLL a ALL). Právě u těchto chorob mohou být přítomny příznaky, jako je noční pocení, nechtěný úbytek na váze či opakující se (a dočasně mizící) horečnaté stavy. Z tohoto hlediska se mluví o sentinelové uzlině, u níž předpokládáme, že se zde konkrétní nádor rozšířil jako první. Jde obvykle o některou anatomicky blízkou uzlinu, do které odchází míza z orgánu postiženého nádorem.
Autoimunitní choroby - zvětšené uzliny mohou být přítomny prakticky u jakékoliv choroby způsobené poruchou imunitního systému. Zvětšení uzlin z těchto příčin je nejméně časté a je to opravdový diagnostický problém. Nejznámějšími chorobami je například revmatoidní artritida a lupus erythematosus, ale lymfadenomegálii nelze vyloučit u žádné z autoimunitních poruch. Jako zcela zvláštní jednotku řadící se k imunopatologickým chorobám lze zmínit také zvětšení uzlin při sarkoidóze.
Ve svém příspěvku ODSTRAŇOVÁNÍ VODY Z PLIC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Naděžda Pilipčincová.
Zajímá mne, jakým způsobem se odstraňuje voda z plic.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Alena Rubínová.
Jsem 2 a 1/4 roku po operaci rakoviny jazyka. Nyní mám zhoršené polykání a dýchání. Na RTG se objevila voda na pravé plíci (prý hodně), a je to nejspíš po prodělané původní nemoci, tedy rakovině. Je tato varianta možná a může jít i o nějaký zhoubný nádor ? Je mi 75 let a žádné zvláštní zdravotní problémy nemám. Velmi prosím o odpověď.
Děkuji Vám.
Prognóza je závislá na příčině onemocnění. Na přítomnost tekutiny okolo plíce se dá usuzovat z fyzikálního vyšetření, poklep nad tekutinou bývá ztemnělý a dýchání při poslechu fonendoskopem je oslabené. Diagnózu potvrdí rentgen plic, kde jsou viditelné hladinky tekutiny. Nejpřesnější dostupné vyšetření je nicméně ultrazvuk hrudníku, který relativně přesně určí množství tekutiny, a radiolog navíc může označit vhodná místa k jejímu vypuštění.
Zásadou léčby je léčení příčiny, která vodu na plicích způsobila. Kromě léčby vyvolávající příčiny se odstraňuje tekutina, aby se nemocnému ulevilo. Tekutina se odstraňuje nejlépe tak, že se pacient pošle na ultrazvuk hrudníku, kde na jeho záda označí body vhodné ke vpichu. Do takto označených míst se vbodne jehla napojená na hadičku. Tekutina se pak touto hadičkou odsává pomocí speciální injekční stříkačky, nebo se hadička napojí na podtlakový přístroj, který tekutinu odsává (drenáž). Odsátí tekutiny má většinou dobrý efekt na klinický stav pacienta, kterému se uleví a začne se mu lépe dýchat. Kromě toho se tímto zákrokem získají vzorky tekutiny na vyšetření.
Pokud se tekutina na plíci u nádorových onemocnění neustále vrací, může se jako paliativní řešení volit takzvaná pleurodéza. Tento zákrok se nejčastěji provádí aplikací talku (nebo jiné sloučeniny) do pohrudniční dutiny. Talek podráždí poplicnici a následný chemický zánět způsobí její srůst s plící, což zabrání plnění dutiny tekutinou.
V naší poradně s názvem LYMFOM B se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiřina Pašková.
Sestra má ve slinivce lymfom,prorůstá do tenkého střeva.Má za sebou 10 chemoterapií,bez úspěchu na vyléčení.Nyní je na ozařování,zatím jich má 17.Ve žlučovodech má stent a je to asi 3 týdny,zežloutla,játra nefungovala a tak podstoupila drenáž jater a lékařům se povedlo to vevnitř napojit a uvolnit.Moc jí otekly nohy,nemůže chodit a často zvrací.Má ještě nějakou naději na přežití? Je to velká optimistka a se svojí nemocí se pere skoro 2 roky.Dělá si velké plány,co bude dělat,až jí pustí z nemocnice.My okolo jsme však zoufalí. Děkuji za odpověď J.Pašková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Sdílejte se svou sestrou její optimismus a podporujte jej ve vší vážnosti. Když bude vaše sestra toužit po nových zážitcích a bude věřit, že je dokáže ještě zažít, tak jí to pomůže překonat chmury a možná jí to prodlouží život.
Zásadou léčby je léčení příčiny, která vodu na plicích způsobila. Kromě léčby vyvolávající příčiny se odstraňuje tekutina, aby se nemocnému ulevilo. Pacient je poslán na ultrazvuk hrudníku, kde mu na záda označí body vhodné ke vpichu. Do takto označených míst poté lékař vbodne jehlu napojenou na hadičku. Tekutina se pak touto hadičkou odsává pomocí speciální injekční stříkačky, nebo se hadička napojí na podtlakový přístroj, který tekutinu odsává (drenáž). Odsátí tekutiny má většinou dobrý efekt na klinický stav pacienta, kterému se uleví a začne se mu lépe dýchat. Kromě toho je takto získán vzorek tekutiny na vyšetření.
Pokud se tekutina na plíci u nádorových onemocnění neustále vrací, může se jako paliativní řešení zvolit takzvaná pleurodéza. Tento zákrok se nejčastěji provádí aplikací talku (nebo jiné sloučeniny) do pohrudniční dutiny. Talek podráždí poplicnici a následný chemický zánět způsobí její srůst s plící, což zabrání plnění dutiny tekutinou.
Ve svém příspěvku NÁROK NA LÁZNĚ PO ODSTRANĚNÍ DĚLOHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Michaela Chlumová.
Dobrý den,
chci se zeptat, zda moje mamka má nárok na lázně. Je po komplexním odstranění dělohy pro karcinom endometria. Je jí 50 let a je téměř 3 měsíce po operaci.
K této situaci má ještě postiženého syna - dětský mozková obrna a autismus, který momentálně je také nemocný a zároveň má velmi časté záchvaty agrese, které naštěstí zatím jsou pouze vůči jemu samotnému nebo vybavení domu.
Mamka je z toho již hodně psychicky vyčerpaná což nepřispívá k léčení po této náročné operaci.
Chtěli jsme aby si jela odpočinou do lázní, ale gynekolog jí řekl, že to asi na vzp neprojde jelikož není dle věku v tzv. produktivním ženském věku.
Neexistuje možnost jak jí do lázní dostat? Opravdu by jsme potřebovali aby si odpočinula. Na koho by jsme se měli případně obrátit?
Děkuji moc
Chlumová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Lydie.
Měla jsem podobné problémy - kompletní hysterektomie pro maligní lymfom a mám také syna s Asperger. syndromem, což je forma autismu.Poukaz na lázeňskou léčbu mi vystavila praktická lékařka na doporučení onkologa, protože jsem absolvovala chemoterapii, biologickou léčbu a ozařování 2010. Do dvou let od skončení léčby by se mělo nastoupit do lázní, aby léčba měla efekt. Tehdy trval pobyt 21 dnů, ale na místě jsem požádala o prodloužení a bez problémů mi vyhověli. Jsem přesvědčená, že na lázeškou léčbu má Vaše maminka rozhodně nárok, buď z onkologického nebo gynekologického hlediska. Dnes trvá pobyt v lázních 28 dnů. Nenechte se odbýt. Také jsem musela onkologa o doporučení žádat. S pozdravem Lydie
U prognózy tohoto onemocnění je na prvním místě věk, nemocní starší 60 let mají horší prognózu než nemocní se stejným typem lymfomu mladší 60 let. Ukazuje se také, že spíše než věk jako takový, jsou to celkový stav a přidružené choroby, které znemožňují podat dostatečně účinnou intenzivní léčbu. Nemocní starší 60 let, kteří absolvovali stejně intenzivní léčbu jako nemocní mladší, dosáhli stejných výsledků. Dalším důležitým faktorem je rozsah onemocnění, nemocní s pokročilým onemocněním mají horší prognózu než nemocní s iniciálními stadii I a II. Také nemocní s celkovými příznaky mají horší prognózu. Jako další faktory mohou sloužit i jiné parametry, a to velikost tumoru (nad 7,5, resp. 10 cm se hovoří o takzvaných „bulkách“), postižení některých extralymfatických orgánů, jako jsou například játra, plíce a další. Postižení CNS je často lokalizováno pouze na tento orgán (primárně extranodální lymfom), tento typ lymfomu má nepříznivou prognózu, takže se hodnotí zcela samostatně. V zásadě se však celkové přežití pacientů bez ohledu na typ a rozsah onemocnění pohybuje v rozmezí 70–85 %. Je však třeba neustále myslet na možnost znovuobjevení onemocnění, někdy do 1 roku od ukončení léčby, někdy ale i později.
V naší poradně s názvem NATEKLÉ UZLINY NA JEDNÉ STRANĚ KRKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavel.
Zdravím,
co když uzlina pod čelistí není nateklá, ale bolí? Cítím ji i když otočím hlavu na druhou stranu. Je to jen tato jedna, přitom necítím že bych byl nemocný a nedokážu si vybavit žádnou situaci která by toto způsobila.
Normálně když jsem nemocný tak je tato uzlina nateklá, ale nebolí tak moc jako teď.
Děkuji za jakoukoliv radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Proč vás bolí lymfatické uzliny na krku?
Příčin může být mnoho. Bolestivé lymfatické uzliny jsou obvykle známkou akutní nebo chronické infekce a někdy mohou mít i neinfekčních příčiny, jako je rakovina nebo autoimunitní onemocnění. Lymfatické uzliny fungují tak, že filtrují a zachycují viry, bakterie a další patogeny dříve, než se mohou rozšířit a infikovat další části těla. Hrají důležitou roli ve schopnosti vašeho těla bojovat s infekcí a často natékají při zánětlivých stavech.
Krk má mnoho lymfatických uzlin (cervikálních lymfatických uzlin), které mohou být bolestivé v důsledku různých stavů. Bolest krku podél lymfatických uzlin je obvykle známkou nějakého základního onemocnění, takže je důležité navštívit co nejdříve svého praktického lékaře. Proč? Protože je třeba vyloučit vážné příčiny, které mohou přicházet v úvahu. Zde je soupis všech příčin, které to mohou být.
Bolest krku podél lymfatických uzlin může být způsobena zánětem lymfatických uzlin (lymfadenitida). Tradičně jsou hlavní příčinou lymfadenitidy infekční příčiny. Akutní příčiny lymfadenitidy se vyvinou během několika dní a mohou být velmi nápadné. Tyto stavy se obvykle vyvíjí rychleji než chronické stavy, jejichž vývoj trvá déle. Je však důležité si všímat všech příznaků bolesti a souvisejících příznaků v průběhu času, abyste získal náležitou péči.
Infekční příčiny
Infekční příčiny bolesti krku podél lymfatických uzlin mohou být akutní (rozvíjející se během několika dní) nebo chronické (rozvíjející se týdny nebo měsíce) a mohou se vyskytovat na obou stranách krku (oboustranně) nebo na jedné straně (jednostranné).
- Akutní: Akutní infekční příčiny jsou často ty, které souvisejí s virovými nebo bakteriálními patogeny.
- Chronické: Chronické infekční příčiny nejčastěji souvisí s virovými infekcemi, jako je virus Epstein-Barrové (EBV) a závažnějšími virovými infekcemi, jako je HIV. Existují také méně časté bakteriální patogeny, které mohou způsobit lymfadenitidu, jako je tuberkulóza.
Neinfekční příčiny
Neinfekční příčiny bolesti krku podél lymfatických uzlin se mohou vyskytovat podobně jako výše, akutně nebo chronicky a bilaterálně nebo jednostranně.
- Akutní: Akutní neinfekční příčiny lymfadenitidy jsou zánětlivé stavy, které nejsou spojeny s infekcí.
Chronické: Mnoho neinfekčních chronických příčin bolesti krku podél lymfatických uzlin je spojeno s rakovinnými procesy. Například rakovina lymfatického systému, nazývaná lymfom, se může vyskytovat v mnoha různých typech. Lymfomy se často vyskytují v lymfatických uzlinách na krku a mohou růst velmi rychle, později způsobují masivní otoky a jsou spojeny s příznaky únavy, nočního pocení a neúmyslného úbytku hmotnosti.
Jak dlouho bude trvat bolest podél lymfatických uzlin?
Trvání bolesti bude záviset na hlavní příčině. Například bolestivé a oteklé lymfatické uzliny způsobené infekčními příčinami často vymizí, jakmile se nemoc vyřeší. U příčin, které souvisejí s rakovinnými nebo chronickými procesy, je řešení ča
V naší poradně s názvem PROKANAZOL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Irena Foukalová.
Dobrý den, vážení a milí, mám dotaz, lék Prokanazol, jak tady čtu, je víceméně na infekce u pohlavních orgánů, ale manžel to dostal předepsané od lékaře, na jakousi plíseň , údajně v jícnu?? Tak to tedy nechápu, nikde se nepíše, že by to bylo na léčbu nějaké plísně v zažívacím traktu, můžete mi to trochu vysvětlit, i to, jak se může utvořit plíseň v jícnu, děkuji za odpověď, Irena
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Prokanazol je lék určený k léčbě plísňových infekcí pochvy, kůže, ústní dutiny, očí, nehtů nebo vnitřních orgánů, tedy i jícnu. Nejčastější plísňová infekce jícnu je kandidoza. Kandidóza je infekce způsobená kvasinkou zvanou Candida. Candida normálně žije na kůži a uvnitř těla, v místech, jako jsou ústa, hrdlo, střeva a pochva, aniž by způsobovala jakékoli problémy. Někdy se Candida může množit a způsobit infekci, pokud se prostředí uvnitř úst, hrdla nebo jícnu změní způsobem, který podporuje růst plísní. Kandidóza v jícnu se nazývá ezofageální kandidóza. Příznaky kandidózy v jícnu obvykle představují bolest při polykání a potíže s polykáním.
Kandidóza v jícnu je u zdravých dospělých neobvyklá. Většina lidí, kteří dostanou kandidózu v jícnu, má oslabený imunitní systém, což znamená, že jejich tělo špatně bojuje s infekcemi. Patří sem lidé žijící s neléčeným HIV/AIDS a lidé s rakovinou krve, jako je leukémie a lymfom. Lidé, kteří dostanou kandidózu v jícnu, mají často také kandidózu v ústech a krku.
Léčba karcinomu plic závisí na specifikách rakovinných buněk, na jejich rozšíření v těle a pacientově celkovém stavu. Běžná léčba zahrnuje chirurgii, chemoterapii a radioterapii.
Chirurgický zákrok samotný má procento úmrtnosti okolo 4,4 %, v závislosti na pacientově funkci plic a dalších rizikových faktorech. Chirurgický zákrok u nemalobuněčného karcinomu plic omezený na jednu plíci do stadia IIIA. Ta je hodnocena pomocí zobrazovací metody (počítačová tomografie, pozitronová emisní tomografie). U pacienta však musí být přítomna dostatečná respirační rezerva, která dovolí plicím fungovat i po odstranění části tkáně. Procedura obsahuje resekci plic (odstranění části plicního laloku), segmentektomie (odstranění anatomického oddělení určitého plicního laloku), lobektomie (jeden lalok), bilobektomie (dva laloky) nebo pneumonektomie (celé plíce). U pacientů s adekvátní respirační rezervou je preferován výběr lobektomie, jež minimalizuje možnost místního opakování. Pokud pro ni nemá pacient dostatečně fungující plíce, může být provedena resekce plic. Radioaktivního jódu brachyterapii na okraji klínové excize může snížit opakování jako u lobektomie. Brachyterapie může omezit aktivním jódem na okrajích klínové excize možnost navrácení, jak je tomu u lobektomie. Videem asistovaná thorakoskopická operace VAT a VATS lobektomie dovolují minimální invazní zásah do karcinomu plic, jejíž výhodou je rychlejší uzdravení, kratší pobyt v nemocnici a minimalizace lékařských výdajů.
Malobuněčný typ karcinomu plic je primárně léčen chemoterapií a ozařováním, protože u chirurgie nejsou vykázány dostatečné výsledky pro přežití. Primární chemoterapie je používána u metastáz při nemalobuněčném karcinomu plic. Kombinace těchto postupů záleží na typu tumoru. Nemalobuněčný typ karcinomu plic je často léčen pomocí cisplatinu nebo carboplatinu v kombinaci s gemcitabinem, paclitaxelem, docetaxelem, etoposidem nebo vinorelbinem. U malobuněčného karcinomu plic jsou nejběžnějšími přípravky cisplatin a etoposide. Stejně tak jsou používány kombinace carboplatinu, gemcitabinu, paclitaxelu, vinorelbinu, topotecan a irinotecan. V rozvinuté fázi malobuněčného karcinomu plic může být bezpečně kombinován celecoxib s etoposidem, tato „směs“ vykazuje zlepšení stavu.
Radioterapie je často prováděna společně s chemoterapií a může být použita v léčebném postupu u pacientů s nemalobuněčným karcinomem plic, kteří nejsou způsobilí pro operační zákrok. Tato forma vysoce intenzivní radioterapie se nazývá radikální radioterapie. Zjemněním této techniky je hyperfrakční akcelerovaná radioterapie (CHART), u níž jsou použity vysoké dávky radiace v krátké časové periodě. U případů malobuněčného karcinomu, jenž je potencionálně léčitelný, je ča
Lidově se mu říká díra v plicích a jde o stav, při kterém pronikne vzduch z plic do pohrudniční dutiny, což je dutina obalující plíce. Při tomto stavu vzduch v plicích uniká a dochází ke kolapsu plic nebo jejich částí. Nejčastěji pneumotorax vzniká při poranění hrudníku či plic, případně při některých lékařských zákrocích. Pneumotorax se dělí zpravidla na uzavřený, otevřený a záklopkový. Většinou se objevuje pneumotorax pouze jedné plíce, je tedy ztíženo dýchání, ale životní funkce je zachována.
Při takzvaném uzavřeném pneumotoraxu se místo, kterým vzduch z plic unikl do pohrudniční dutiny, ihned uzavře. Někdy tento případ také nazýváme jako jednorázový pneumotorax.
Otevřený pneumotorax se objevuje hlavně při poranění hrudní stěny, jícnu či průdušek a při zlomeninách žeber. Jak název napovídá, místo průniku vzduchu do pohrudniční dutiny zůstává otevřené.
V případě záklopkového nebo ventilového pneumotoraxu se místo poranění při nádechu otevírá a při výdechu zavírá – vzduch se tedy hromadí v pleurální dutině a nemůže ven. Přibývající vzduch postupně tlačí i na druhou plíci a ostatní orgány, čímž narušuje i jejich funkci.
Pneumotorax vzniká i jako důsledek jiných plicních chorob (cystická fibróza, plicní obstrukční nemoc), objevuje se častěji u chlapců či mužů, zejména pokud se v rodině opakovaně vyskytují pneumotoraxy. K onemocnění jsou také náchylnější jedinci s takzvaným Marfanovým syndromem.
Mezi hlavní příznaky pneumotoraxu patří bolest na hrudi, pocity dušnosti a dráždivý těžký kašel. V případě, že se jedná o otevřený pneumotorax, objevuje se v ráně při výdechu zpěněná krev. Typický je také zvuk unikajícího vzduchu.
Při podezření na pneumotorax je nutné vyhledat okamžitou lékařskou pomoc.
Zápal plic, zvaný pneumonie, býval chorobou, která v minulých dobách končila u mnoha pacientů smrtí. S objevem a masivním rozšířením antibiotik tuto nemoc většina veřejnosti vyškrtla ze seznamu vážných chorob, avšak neprávem.
Základní druhy infekčních zápalů plic se dělí podle toho, kde se dotyčný nakazil. Pokud v běžné komunitě, doma nebo v práci, pak jde o komunitní pneumonii. Pokud v nemocnici, jde o nosokomiální pneumonii. Pokud pacient získal zápal plic při umělé plicní ventilaci, mluvíme o ventilátorovém zápalu plic.
Zápal plic se dělí také podle původce. Rozeznáváme tak kupříkladu virový zápal plic způsobený virem chřipky nebo bakteriální zápal plic způsobený pneumokokem. Velmi závažné jsou zápaly plic u pacientů s poruchou imunity.
Zápalu plic obvykle předchází fyzické či psychické vyčerpání, stres a chřipkové onemocnění. Může se ovšem stát, že zápal plic nastoupí náhle. Zápal plic postihuje plicní sklípky. Sklípky se vyplňují zánětlivou tekutinou, která znesnadňuje nebo znemožňuje dýchání postiženou plící. Neléčený zápal plic může vyústit v otravu krve, selhání životně důležitých orgánů a smrt.
Často se stává, že je přechozený zápal plic bez teplot, a tak se tomu nevěnuje pozornost. Právě to činí tuto nemoc nebezpečnou – člověk, jehož tělo není vyčerpané z teploty, může mít pocit, že jeho stav není vážný, ačkoli nespecifické příznaky přetrvávají dlouhodobě. Při těchto zdánlivě neškodných příznacích je nutná okamžitá návštěva u lékaře. Klinické projevy onemocnění jsou velmi chudé, ani lékař s fonendoskopem při vyšetření nezjistí zápal plic, ten se potvrdí pouze při RTG vyšetření.
Mezi příznaky přechozeného zápalu plic patří kašel, bolest na prsou, obtíže při dýchání, noční pocení. Diagnóza bývá stanovena zejména prostřednictvím RTG snímkování a kultivačního vyšetření sputa. K dispozici jsou také vakcíny zabraňující vzniku některých druhů zápalu plic. Důležitým faktorem je rovněž věk pacienta, jeho celkový fyzický stav, životní styl a případná přítomnost dalších onemocnění.
V závislosti na závažnosti emfyzému může lékař doporučit jeden nebo více různých typů operací včetně:
Operace snižování objemu plic – při tomto postupu chirurgové odstraní části poškozené plicní tkáně. Odstranění nemocné tkáně pomáhá rozšířit se zbytku plicní tkáně – to pomáhá zlepšovat dýchání.
Transplantace plic – je možnou volbou, pokud máte vážné poškození plic a jiné možnosti již selhaly.
Většinu takto fatálních plicních chorob lze „vyléčit“ transplantací plic. Jde ale o operaci velmi náročnou nejen po technické stránce, ale i co se následné péče a spolupráce týká. Orgány určené k transplantaci (je jich rozhodně nedostatek) jsou přednostně nabízeny těm nemocným, kteří dobře s lékaři spolupracují a kteří dodržují někdy dost přísná omezení a zákazy. Kouřením a zanedbáváním léčebných režimů lze poškodit i transplantovanou plíci! Domácí léčbu kyslíkem také mohou dostat jen ti nemocní, kteří prokazatelně nekouří!
Základním projevem je zhoršující se dušnost, únava a nevýkonnost. Jedincům se při vydechování zužují dýchací cesty, a tudíž mají pocit, že nemůžou vydechnout. Hrozí riziko rozvoje plicní hypertenze a pravostranné srdeční selhání. Rozedma je v podstatě určitým podtypem choroby zvané CHOPN, čemuž odpovídají i příznaky. Hrudník nemocných bývá rozšířen v předozadní rovině. V plíci postižené rozedmou se mohou tvořit poměrně velké dutinky vyplněné vzduchem a při jejich prasknutí může vzniknout pneumotorax.
Splenomegalie je vzácně způsobena primárním onemocněním sleziny. Většinou je vstupním, průvodním a někdy i dominujícím nálezem celkových onemocnění různé etiologie.
Příčiny splenomegalie
Splenomegalie se vyskytuje u řady stavů a chorob s rozdílnými patogenetickými mechanismy:
při reaktivních zvětšeních bílé pulpy jako odpověď na virové, bakteriální, mykotické a parazitární infekce;
při proliferaci krevních elementů při akutních a chronických leukemiích, myelo- a lymfoproliferativních chorobách, při procesech histiocytárního systému;
při vystupňované fagocytární funkci makrofágů u hemolytických anémií (u idiopatické trombocytopenie je splenomegalie vzácná, přestože při ní dochází k destrukci protilátkami pokrytých destiček);
při městnavé (kongestivní) splenomegalii s portální hypertenzí: prehepatální, intrahepatální a posthepatální a při městnavé slabosti srdeční;
při střádacích chorobách a amyloidóze;
při extramedulární hematopoéze;
při procesech vycházejících ze sleziny nebo postihujících slezinu: hemangiomy, tumory sleziny, slezinné cysty, abscesy, tbc aj.
Diferenciální diagnóza splenomegalie
Zevrubné fyzikální vyšetření, uvážlivý výběr laboratorních a pomocných vyšetření.
Anamnéza – je založena na dotazech týkajících se výskytu žloutenky a splenektomie u rodinných příslušníků, na výskyt tuberkulózy u příbuzných a spolubydlících.
Osobní anamnéza se zaměřuje při podezření na infekční onemocnění na epidemiologickou situaci, na pobyty v cizině a u cizinců na oblast, ze které přicházejí. Dále se zaznamenávají B příznaky, jmenovitě horečka, její typ a trvání. Dotazy směřují i na noční pocení (TBC, Hodgkinův maligní lymfom), na úbytek na váze (maligní onemocnění), na rizikové faktory HIV infekce.
Pro potvrzení diagnózy je nezbytné histologické, respektive imunohistologické vyšetření nádoru, které lze provést mikroskopickým vyšetřením kostní dřeně či výpotku, pokud je přítomen. Vzorek kostní dřeně je nejčastěji získáván z lopaty kyčelní kosti, kdy se pacientovi, který je v narkóze, zavede do kosti jehla, kterou je nasáta kostní dřeň. Diagnóza lymfomu je často poměrně komplikovaná, včetně určení správného podtypu lymfomu. Proto by vždy měla být potvrzena na specializovaném pracovišti, které disponuje celým spektrem diagnostických technik.
Po stanovení diagnózy je nutné přikročit k celkovému vyšetření. Postižení lymfomem se může vyskytnout prakticky kdekoli. Při vyšetřovacím programu se sleduje osnova daná zejména lymfatickými orgány, obtížemi pacienta a typem lymfomu. Základním pravidlem je vyšetřit lymfatické orgány, v případě lymfatických uzlin je zapotřebí velmi pečlivé fyzikální vyšetření zaměřené na periferní lymfatické uzliny, slezinu, játra. Dále je standardem vyšetření CT se zaměřením na uzliny, na slezinu a játra. Pomocí CT lze vyšetřit i uzliny krční a axilární, někdy se volí ultrasonografické vyšetření, stejně jako v případě vyšetřování jater. V současné době se dostává do popředí použití celotělové pozitronové emisní tomografie. Tato metoda umožňuje detekovat místa s vysokou metabolickou aktivitou, přestože strukturálně ještě nemusí být abnormální, což může být případ nezvětšených, ale již lymfomem postižených uzlin. Vzhledem k tomu, že řadu nemocných je možné úspěšně vyléčit, je nutné pečlivě nemocného vyšetřit s ohledem na jeho schopnost být intenzivně léčen. Proto je u těchto nemocných nutné kardiologické vyšetření včetně echokardiografie, nefrologické vyšetření, vyšetření jaterních a plicních funkcí. Je nezbytné stanovit celkovou zdatnost nemocného, k čemuž se využívá osobní status pacienta. Na závěr klinického vyšetření jsou odborníci schopni popsat rozsah onemocnění, celkový stav nemocného a řadu prognostických faktorů.
Poranění sleziny bývá provázeno závažným krvácením. Při sepsi, tedy při otravě krve, se slezina aktivuje, zvětšuje se až na několikanásobek své velikosti a její struktura se zcela stírá – vzniká septická slezina. Zvětšení sleziny se odborně nazývá splenomegalie. Slezina se zvětšuje také při městnání krve a některých chorobách krvetvorby, jako je například leukemie, Hodgkinův lymfom, pravá polycytémie, či jater, například při hepatitidě, infekční mononukleóze nebo jaterní cirhóze. Ke zvětšení sleziny dochází v těchto případech:
infekce – zejména pak bakteriální infekce (u dětí může být zvětšená u všech infekcí)
úraz – krvácení do sleziny, pohmoždění
nádorové onemocnění – leukémie, nádor přímo na slezině
onemocnění jater – jaterní cirhóza, portální hypertenze
autoimunitní onemocnění – lupus, revmatoidní artritida
další specifické nemoci – amyloidóza, cystická fibróza, hemochromatóza
Na zvětšenou slezinu si ve většině případů sami nepřijdete. Až když se u vás projeví některá z výše uvedených nemocí a lékař vás pošle na komplexnější vyšetření, lze na ultrazvuku břicha pozorovat zvětšení. Zvětšení sleziny se řeší podle toho, jaká je příčina. Po chirurgickém odstranění sleziny může člověk žít zcela bez problémů a bez omezení.
Zvětšená slezina se neprojevuje žádnými příznaky, tlačí však na okolní orgány a nervy. To způsobuje bolesti břicha, nadýmání či nechutenství.
B) přítomen alespoň 1 z příznaků: horečka neinfekčního původu > 38 °C, intenzivní noční pocení, váhový úbytek > 10 % tělesné hmotnosti za posledních 6 měsíců
Klinická stadia Non-Hodgkinova lymfomu
Stadium I – postižení 1 lymfatické oblasti nebo 1 extralymfatického orgánu
Stadium II – postižení 2 nebo více skupin lymfatických uzlin na téže straně bránice nebo lokalizované postižení 1 extralymfatického orgánu včetně postižení 1 nebo více skupin lymfatických uzlin na téže straně bránice
Stadium III – postižení lymfatických uzlin nebo orgánů na obou stranách bránice, které může být provázeno lokalizovaným postižením 1 extralymfatického orgánu nebo tkáně, nebo sleziny, nebo obojího
Stadium IV – difúzní nebo diseminované postižení 1 nebo více extralymfatických orgánů či tkání s nebo bez současného postižení lymfatických uzlin (označení postižení orgánů: h-játra, m-kostní dřeň, l-plíce, b-kosti)
Typickým projevem onemocnění je zvětšení mízních uzlin, nejčastěji v oblasti mezihrudí. To může vyvolávat kašel, vykašlávání krve, bolest na hrudi či poruchy polykání. Lymfatické uzliny mohou také svojí velikostí utlačovat dýchací cesty, což se projeví dušností. Projevem Non-Hodgkinova lymfomu může být i pohrudniční či osrdečníkový výpotek, který může pacienta ohrožovat na životě. V případě postižení uzlin v břišní dutině popisují pacienti bolest v této oblasti a viditelné je i zvětšení břicha.
Lymfomy se mohou vyskytnout na různých místech lidského těla a jejich příznaky tak mohou být velmi rozdílné. Můžeme je rozdělit na příznaky místní, které jsou způsobené postižením konkrétního orgánu lymfomem, a celkové, což jsou příznaky, kterými tělo reaguje na přítomnost onemocnění. Můžeme se však často setkat i se situací, že se lymfom (dosud) žádnými příznaky neprojevuje a podezření na onemocnění lymfomem vyplyne až z běžného, například předoperačního vyšetření.
