Magnosolv se vydává v balení s obsahem 30 sáčků. Každý sáček obsahuje granule, ze kterých se připraví roztok, jenž se vypije.
Na Magnosolv výrazně přispívá zdravotní pojišťovna, zaplatí až 60 % z ceny a zbytek doplácí pacient při vydání. Ale jen v některých případech! Magnosolv je hrazen v terapii onemocnění s prokázaným nedostatkem hořčíku v těle, tak zvanou hypomagnezémii. Ta bývá nejčastěji způsobena nízkým příjmem hořčíku ve stravě a malabsorpční stavy, kam se řadí průjem, steatorea, celiakie, regionální enteritidy a syndrom krátkého střeva.
Magnosolv není hrazen z prostředků veřejného zdravotního pojištění při podávání v podpůrné a doplňkové léčbě jiných onemocnění, jejichž souvislost s hypomagnezémií není jasně prokázána.
Pro získání příspěvku od pojišťovny je nutné, aby předpis na Magnosolv vystavil lékař s touto specializací: endokrinologie, geriatrie, gynekologie a porodnictví, dětská gynekologie, vnitřní lékařství, neurologie, dětská neurologie, klinická onkologie, dětská onkologie a hematologie, radiační onkologie a onkogynekologie, psychiatrie, dětská a dorostová psychiatrie a gerontopsychiatrie.
Magnosolv je přípravek s preskripčním omezením. K úhradě zdravotní pojišťovnou ho může předepsat pouze lékař se specializovanou způsobilostí s označením odbornosti uvedené výše, a který má pro tuto specializovanou způsobilost uzavřenu se zdravotní pojišťovnou smlouvu o poskytování předmětné zdravotní služby, nebo jím písemně pověřený jiný lékař.
Máte-li předpis od lékaře podle zde uvedených podmínke, tak po předložení předpisu v lékárně za výdej léku Magnosolv doplatíte 40 Kč. Aktuální cenu doplatku můžete zjistit zde: SÚKL Magnosolv cena.
Máte-li předpis od lékaře, který nevyhovuje zde uvedeným podmínkám, tak cena léku Magnosolv se může vyšplhat až na 167 Kč za 30 sáčků.
Ve svém příspěvku JAK ZMÍRNIT OTOK TVÁŘE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ladiskav.
Otekla mi tvar pruvan v aute.dekuji.za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ivona Vokounová.
Již šest měsíců má problém v ústech - zduřelá vnitřní strana tváře, citlivé blomby i všechny horní zuby. Prodělala jsem dvakrát léčení ATB, několik rentgenů úst i celé hlavy , odvrtání blomb a vše bez výsledku. Před měsícem n euroložka stanovila diagnozu residuální neuralgie trigeminu. Léky milgamma, magnosolv a biston. Po měsíci zlepšení asi o 70 procent, ale problémy stále přetrvávají. Včera kontrola u neuroložky, která si v podstatě nevěděla rady. Ponechala biston a magnosolv. Prý mám čekat co to udělá, další kontrola za dva měsíce. Nejvíce mne trápí vnitřní otok tváře. Můžete poradit ?
Proč je Magnosolv na předpis?Magnosolv je opravdový lék, u kterého je garantováno vysoké procento hořčíku ve snadno vstřebatelné formě. Takže to není jenom obyčejný hořčík, který koupíte volně. Kdyby se člověk tímto přípravkem předávkoval, protože by nebyl lékařem poučen, jak ho má užívat, tak by mohl mít i zdravotní problémy. Navíc Magnosolv obsahuje vysoké dávky draslíku a sodíku, což u některých osob může vyvolat vážné nežádoucí účinky.
V naší poradně s názvem MAGNOSOLV CENA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Maja.
prosím vás který lékař specialista předepíše magnosolv bez doplatku..
mívám křeče v nohou.....moc děkuji za odpověď
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
U léku Magnosolv je doplatek vždy. Nejnižší doplatek činí 55 Kč za předpokladu, že přípravek předepisuje lékař s touto specializací: psychiatrie, dětská a dorostová psychiatrie, gerontopsychiatrie, klinická onkologie, dětská onkologie a hematologie, radiační onkologie a onkogynekologie, neurologie, dětská neurologie, vnitřní lékařství, gynekologie a porodnictví, dětská gynekologie, geriatrie.
Když lék předepíše lékař s jinou specializací, tak pak je doplatek přibližně 162 Kč.
Dávkování se řídí mírou nedostatku hořčíku. V případě snížené sérové hladiny hořčíku (chronický nedostatek magnézia) je nezbytná denní aplikace po dobu minimálně čtyř týdnů. Doporučovaná střední denní dávka činí 4,5 mg hořčíku (0,185 mmol) na 1 kg tělesné hmotnosti. U chronických a těžkých akutních depresí hořčíku je možno denní dávku ke krytí deficitu zvýšit bez obav až na 9 mg (0,375 mmol) na 1 kg tělesné hmotnosti, pokud se neobjeví nežádoucí účinky. Pro stanovení střední denní dávky platí následující pravidla:
dospělí a mladiství: 1–2krát denně obsah 1 sáčku;
děti od 10 do 14 let: 1/2–1 sáček denně;
děti od 6 do 9 let: 1/2 sáčku, eventuálně rozdělit do 2 dávek;
děti do 6 let mohou užívat Magnosolv s přihlédnutím k jejich tělesné hmotnosti, vztažené na obsah hořčíku v přípravku.
Způsob použití:
Obsah sáčku rozpusťte ve sklenici vody a vypijte v době mezi jídly. Užití před jídlem zlepšuje vstřebávání hořčíku a vyhnete se případným průjmům.
Kdy se má užít:
Magnosolv je nejlepší užít večer s posledním jídlem. Odborníci doporučují užívat hořčík večer, protože má uklidňující účinek na svaly a nervový systém. Magnosolv užijte do jedné až dvou hodin před spaním. Hořčík před spaním pomáhá uvolnit svaly, abyste si mohli užít klidný noční spánek.
Když užijete magnosolvráno společně s dobrou snídaní, tak se nic moc nestane. Důležité je užívat magnosolv každý den ve stejnou dobu.
Magnosolv je přípravek předepisovaný lidem s nedostatkem hořčíku. Účinnou složkou přípravku je již zmíněný hořčík neboli magnesium. Magnosolv se vyrábí v podobě sáčků obsahujících bílý krystalický prášek, který obsahuje drobné granule. Prášek se rozpouští ve vodě a výsledný roztok se pije. Běžná dávka pro dospělého člověka je 1–2 sáčky denně. Přípravek má příjemnou citrónovou příchuť. Magnosolv nemá velké vedlejší účinky, nicméně se nedoporučuje překročit denní doporučené dávky. Zvýšený přísun hořčíku totiž může vyvolat svalovou slabost, únavu a průjmy.
V naší poradně s názvem MAGNOSOLV se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vladislav Liška.
Prosím je magnosolv volně prodejný.Sousedka mě nabídla deset balení po35 korun .
Děkuji Liška
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Magnosolv je k dostání pouze na lékařský předpis. V lékárně pak dostanete balení, které obsahuje 30 sáčků k přípravě nápoje s hořčíkem. Pokud je tento léčivý přípravek předepsán pacientovi s prokázanou či suspektní hypomagnezemií, tak doplatek bude okolo 40 Kč za všech 30 balení. Pro ostatní pacienty, i když budou mít předpis od lékaře, bude doplatek 162 Kč za 30 balení.
Na co se používá Magnosolv? Na léčbu stavů provázených nedostatkem hořčíku, které nevyžadují parenterální substituci. Používá se také jako podpůrná léčba u onemocnění koronárních tepen.
Kontraindikace:
Přecitlivělost na složky přípravku. Zvýšené opatrnosti je třeba u těžší poruchy funkce ledvin a u dehydratace (retence hořčíku při hladině sérového kreatininu 500 μmol/l a vyšší odpovídá asi 6 mg/100 ml).
V naší poradně s názvem MAGNOSOLV SÁČKY CENA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Santariusová.
Tomu nerozumím. Mi lékařka dala recept na Magnosolv a v lékárně jsem musela platit plnou cenu 275,-Kč. A tady se píše o podstatně menším doplatku. Tak, jak to je?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Magnosolv je hrazen ze zdravotního pojištění jen pro malou skupinu pacientů. Jde o pacienty s onemocnením hypomagnezémie - chronický nedostatek hořčíku v organismu. Navíc je třeba, aby recept vystavil lékař specialista v oboru: psychiatrie, dětská a dorostová psychiatrie, gerontopsychiatrie, klinická onkologie, dětská onkologie a hematologie, radiační onkologie a onkogynekologie, neurologie, dětská neurologie, vnitřní lékařství, gynekologie a porodnictví, dětská gynekologie, geriatrie, endokrinologie. A to není všechno. Pro získání příspěvku od pojišťovny je oprávněn Magnosolv předepsat pouze lékař, který má pro svou specializovanou způsobilost uzavřenu se zdravotní pojišťovnou smlouvu o poskytování předmětné zdravotní služby, nebo jím písemně pověřený jiný lékař. V takovém případě pak cena za 30 sáčků Magnosolvu činí pouhých 40 Kč. Pro ostatní pacienty je cena za 30 sáčků Magnosolvu ve výši 160 Kč. Pokud jste platila více, tak se obraťte na Ombudsmana pro zdraví, který vám pomůže.
Adresa:
Kancelář Ombudsmana pro zdraví, z.s.
Národní 9 (5. patro)
110 00 Praha 1
telefon: 222 075 103
e-mail: ochrance@ombudsmanprozdravi.cz
Úřední hodiny
středa: 9.00 – 11.30, 13.00 – 17.00
Nedostatek hořčíku může vzniknout u nedostatečného příjmu minerálů, zejména nedostatku minerálních tekutin. Nedostatek hořčíku může být také vyvolán u jeho nadměrných ztrát z těla (poruchy vstřebávání živin, průjmy, léky ze skupiny diuretik).
Projevem nedostatku hořčíku je únava, nechutenství, svalová slabost a někdy naopak svalové křeče doprovázené bolestmi dolních končetin a syndromem neklidných nohou. U vážnějšího nedostatku může být narušen i centrální nervový systém se změnami nálad, depresemi a halucinacemi. Kardiovaskulární aparát je nedostatkem hořčíku postižen také a mohou se objevit méně, či více závažné poruchy srdečního rytmu. Hladina hořčíku se stanoví z jednoduchého krevního náběru. Hladina hořčíku v krvi nemusí zcela přesně odrážet jeho celkové množství v těle, ale většinou jsou tyto hodnoty v přímé úměře.
Ve svém příspěvku OPUCHNUTÝ JAZYK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Veronika Smolejova.
Dobrý deň. Mám taký problém už dlhšiu dobu ma bolí jazyk okolo okrajov.. je tam taký opuch .. sa veľmi bojím že je to rakovina.. bola som u obvodného lekára aj u zubára.. povedali že to nie je rakovina.. ale naďalej ma to bolí a nemizne to.. mám 26 rokov a fajčím 1 rok.. prosím opíšte mi.. čo si myslíte vy.. čo to je.. ďakujem vopred. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Eva.
... treba ísť okamžite ku odborníkovi... hoci aj súkromne ! ( nie k obvodnému ) - moja sestra má presne toto isté - roky nemohla jesť z ovocia nič, čo by dráždilo jej jazyk napr. ananás - pomaranč - citrón - mandarínky a pod. Obvod. Mudr. jej povedala, že je to len obyčajná alergia a nič sa nedeje ... ale, dialo sa - dnes má rakovinu jazyka a modlím sa, aby jej chemoterapia a ožarovanie zabralo !!! :-o Rakovina sa jej objavila - ( po rokoch na tú alergiu na ovocie ) na boku jazyka ako biela-bolestivá hrčka s takým zvláštnym bielym pásikom po okrajoch jazyka, nečakajte a urýchlene to riešte ... hlavne u špecializovaného odborníka na danú problematiku. Držím palce : Eva
Hořčík je důležitý iont, který se nachází hlavně uvnitř buněk našeho organismu. Hořčík se účastní mnoha enzymatických reakcí, je důležitý pro přenos nervových vzruchů a správnou funkci svalů. Potřeba hořčíku u dospělého činí přibližně 400–600 mg (asi 10–20 mmol). Z celkového množství hořčíku v těle (asi 25 g) je přibližně jedna polovina uložena v kostech, druhá polovina je uvnitř buněk. Jen 1 % se nachází v séru. Normální hladina hořčíku v séru se pohybuje mezi 0,75 a 1,1 mmol/l (to odpovídá 1,5–2,2 mmol/l, popřípadě 1,8–2,64 mg/100 ml); asi 60 % z tohoto množství se nachází ve formě volných iontů. Hořčík přijímaný v potravě se vstřebává v tenkém střevě; podíl resorpce činí dle množství přijatého hořčíku asi 30 % až 70 %. Sérová koncentrace magnézia je regulována s mimořádnou přesností, takže z hlediska farmakokinetiky se rychlostní konstanty variabilně mění v závislosti na zásobách hořčíku v poolu. Po doplnění zásobního poolu hořčíku je dosaženo maximální sérové koncentrace v průběhu 2 hodin. Po 4 hodinách dojde opět k ustálení původního rovnovážného stavu. Eliminace se uskutečňuje v plném rozsahu ledvinami a jen z malé části střevem.
Smuteční řeč je pravděpodobně asi jedním z nejsložitějších slohových útvarů právě pro jeho emocionální zaměření. Jistě není třeba zdůrazňovat, že smuteční řeč je určená na pohřby.
Při pohřbu se může rodina obránit na profesionálního řečníka, který ve svém projevu může vycházet z projevu, který mu připraví rodina, nebo může říct svou vlastní řeč. Většinou se pak jedná o univerzální projev, který jen doplní konkrétními událostmi ze života zemřelého.
Druhou variantou je, že na smuteční slavnosti promluví někdo z pozůstalých, většinou to bývají nejbližší příbuzní, kteří si svůj projev také sami připraví. Napsat smuteční projev není jednoduché. Vždy záleží na vztahu mluvčího k zemřelému a na přístupu, který řečník zvolí. V podstatě není přesně vymezené, jak musí projev vypadat, klidně může být i nekonvenční, základním pravidlem ale je, že by měl být plný opravdu upřímné účasti.
Je několik bodů, které by se v projevu asi měly objevit, ale myslím, že nejsou vždy podmínkou. Také je na řečníkovi, jakou jejich formu zvolí.
Při smuteční řeči není vhodné zdůrazňovat záporné vlastnosti zemřelého (pokud si to rodina vyloženě nepřeje).
Při smutečním proslovu by řečník měl jistě vyjádřit nejen soustrast pozůstalým, ale také by je měl ujistit o tom, že v tom nejsou sami. Měl by se snažit jim pomoci ulehčit v bolesti.
Řečníci se často ve svých projevech uchylují k různým neupřímným a prázdným klišé, které zesnulého nijak nepřiblíží a ani to na nikoho nezapůsobí. Naopak je vhodné využívat v projevu vzpomínky na život zemřelého a na jeho životní postoje.
Také je třeba si uvědomit, že smuteční projev je určen pro pozůstalé, ne pro zemřelého, proto by celý proslov měl směřovat k nim. Jim má tato řeč pomoci překonat bolest. Řečník by vždy, ať už pochází z rodiny, nebo ne, měl v prvním řadě myslet na nejbližší příbuzné, a proto by zrovna je měl oslovit vždy jako první. U smutečního řečníka se předpokládá, že v projevu nebude zdůrazňovat svůj zármutek. Samozřejmě při projevu na pohřbu blízkého příbuzného (matky, otce, syna, dcery...) se tomu nelze zcela vyhnout. Vždy je ale třeba uvědomit si, že i pro další příbuzné je ztráta milované osoby těžká.
Smuteční projev by měl být na určité úrovni a měl by být vždy předem připraven a nikdy by neměl být výsledkem improvizace, která by mohla způsobit, že by zaznělo něco, co není vhodné. I pokud řečník umí svůj projev zpaměti, může si s sebou vzít desky (tmavé barvy) s připraveným projevem (kdy by zapomněl, nebo v rozrušení nevěděl, jak dál pokračovat). Také je třeba si uvědomit, že cílem smuteční řeči není informovat o všech událostech ze života zesnulého. Při projevu je možné použít různá básnická vyjádření, ale není třeba jejich množství vždy přehánět, pak by projev mohl působit nepřirozeně. Také je možné využít básní a citátů. Ideální je jeden citát. Více citátů nebo básní by opět mohlo působit nepřirozeně. Ve smutečním projevu samozřejmě není nutná recitace, ale je potřeba se básni přizpůsobit. V projevu by neměla být rozsáhlá souvětí, vhodnější jsou jednoduché věty pronášené klidným tempem, aby všichni přítomní porozuměli obsahu sdělení. Řečník by také měl mluvit dostatečně nahlas. Samozřejmě se může stát, že projev řečníka může být narušený vlastní lítostí nad ztrátou milované bytosti (opět je tato situace pravděpodobná u úmrtí blízkého příbuzného). Takovou situaci je třeba akceptovat a poskytnou řečníkovi prostor, aby mohl po uklidnění pokračovat.
Proslov by neměl být také přehnaně dlouhý, vhodný je časový rozsah kolem 3 – 5 minut.
Smuteční projev by měl od začátku působit důstojně. Řečník by měl zvolit vhodné vystupování, neměl by při projevu přecházet a ani přehnaně gestikulovat. Úctu k zemřelému lze vyjádřit drobnou úklonou hlavy směrem k rakvi před zahájením projevu a po jeho skončení.
Při smutečním projevu není důležité, jen co řečník říká, ale také jak u toho vypadá. Řečník by se nikdy neměl oblékat nijak provokativně. U mužů je vhodný tmavý oblek a kabát. Rozhodně není vhodná sportovní bunda a obuv. Důležité také je, aby muž vypadal upraveně, řečník by měl mít tedy čisté a vyleštěné boty a zároveň by měl být i oholený. Ženy si mohou vzít jednoduché tmavé šaty, nebo společenské kalhoty. Neměly by mít výrazný make-up.
Na závěr je třeba, aby si řečník uvědomil, že on je první, kdo vyjadřuje upřímnou soustrast rodině.
Smuteční projevy na pohřbech je pro nezkušené řečníky těžké sestavit. Obvykle se obávají toho, aby jejich řeč dávala smysl, nebyla příliš dlouhá a lidé jí rozuměli. Stejně tak by měli myslet i na to, aby se v ní neobjevila slova, která bude mít řečník problém vyslovit. Na pohřbech je samozřejmě nutné dodržovat jistou pietu, ale i tak se může v projevu objevit mírný humor, pokud se to k zesnulému hodí. Řečník musí myslet také na to, že ho v průběhu jeho proslovu mohou zasáhnout projevy smutku, i s nimi se musí vypořádat. Nemusí se za to ale stydět, u neprofesionálních řečníků, kteří mluví na pohřbech svých blízkých, se to stává. K vytvoření smuteční řeči mohou jako vzory posloužit i její ukázky, které následují dále v tomto článku. Jedná se o vzor smuteční řeči na pohřbu maminky, tatínka, babičky a dědečka. Tyto vzory slouží jako inspirace, třeba řečníka zaujme některé slovní spojení, nebo stavba řeči. Není ale nutné se těchto vzorů doslova držet. Jedná se jen o ukázky, jak je možné smuteční řeč uchopit.
Poslední rozloučení zesnulého člověka mají obvykle na starosti jeho příbuzní, kteří rozhodují o tom, jak bude pohřební akt vypadat, kde se bude konat, kolik přijde lidí, jestli součástí bude i hostina, kdo tam promluví atd. Při rozhodování se mohou řídit přáním zemřelého, pokud nějaké projevil za svého života, nebo tím co o něm vědí, co se k němu hodí atd., případně sami vyberou to, co považují za nejlepší. Důležitá je v neposlední řadě také finanční stránka, protože uspořádání pohřbu není nejlevnější záležitostí. Je třeba zajistit si pohřební službu, která se postará o zemřelého (uložení do rakve, také i umytí zemřelého, oblečení a další nutné úpravy), zajistit parte, rozhodnout o způsobu pohřbení (do země v rakvi, nebo kremace), místo pohřbení, nebo uložení urny, místo pro smuteční obřad (pokud o něj pozůstalí stojí), případně pro smuteční hostinu. S tím vším může pozůstalým pomoci právě pohřební služba, která vychází z přání pozůstalých. Pokud se pozůstalí rozhodnou pro pohřeb, jehož součástí bude i smuteční obřad, musí se rozhodnout, jestli jeho součástí bude i pohřební řeč. Pohřební řeč není vždy nutná, je možné mít jen jednoduchý obřad, při němž bude puštěna vhodná hudba a pozůstalí a další lidé, kteří se přišli rozloučit, jen k rakvi položí květiny a věnce a v tichosti se rozloučí se zemřelým. V případě, že se pozůstalí rozhodnou pro smuteční obřad se smutečním projevem, musí si zvolit vhodného řečníka. V takovém případě se nabízí několik možností. Jednou variantou je, že řeč přenechají profesionálovi, který buď působí u pohřební služby, nebo pod pohřební síní. Takový řečník jim předá dotazník, do něhož vyplní základní informace o zemřelém a to, co si přejí, aby na pohřbu zaznělo. Výhodou tohoto řečníka je, že ví, jak se má obléci, umí mluvit a nenechá se ničím rozhodit. Jeho projev ale může na někoho působit neosobně. Další variantou je, že řečníkem bude někdo blízký zemřelému. Nemusí se vždy jednat o příslušníka jeho rodiny, řeč může mít i nejlepší přítel, nebo někdo jiný, kdo zemřelého dobře znal. Při některých pohřbech se dokonce střídá více řečníků, někdo promluví za rodinu, pak třeba některý přítel, kolega atd. V takovém případě je důležité, aby řečníci své projevy sladili a „nelezli si do zelí“. Není třeba, aby se všechny informace opakovaly, každý by se pak měl držet svého okruhu. Mnohem jednodušší situace je, když mluví jen jeden řečník. Ten by měl samozřejmě při tvorbě své řeči respektovat pravidla tohoto slohového útvaru a i při samotném obřadu musí dbát na správnou etiketu vycházející z dané situace.
Projev, který si řečník sám připraví, musí odrážet jeho vztah k zemřelému a hlavně musí být plný upřímné účasti. V podstatě neexistuje přesná osnova, nějaký plán, co vše musí smuteční řeč obsahovat a jakým stylem má být sestavená. Hlavní je, aby byla vhodná, dávala smysl a styl se hodil k řečníkovi. Klidně může být řeč originální a plná nekonvečních spojení. Důležité je, ale aby tato spojení nenarušila smysl smuteční řeči.
Pokud si někdo neví rady se sestavením tohoto proslovu, měl by se řídit několika základními pravidly. Tím hlavním je, že v řeči by se neměly nijak zdůrazňovat negativní vlastnosti zesnulého. Taková vlastnost se tam sice může objevit, ale měla by být „změkčená“, rozhodně by smuteční řeč neměla být postavena na kritice zemřelého. Pokud řečníka nenapadá moc dobrého, co o zemřelém říct, je dobré držet se obyčejných frází.
Důležité je si také uvědomit, že smuteční řeč je určena hlavně rodině zemřelého, má jim vyjádřit účast, podporu a pomoci jim vyrovnat se s bolestí, kterou cítí. Pokud tedy řečník nepatří k nejbližším příbuzným zemřelého, neměl by se nijak snažit strhávat pozornost ke svým emocím. Ale i v případě, pokud je řečníkem osoba blízká zemřelému měla by se snažit vystupovat co nejvíce objektivně, protože i pro další příbuzné je ztráta milované osoby velmi těžká. I přesto není vhodné se uchylovat ve smuteční řeči k velkému množství různých klišé, protože ty pak působí neupřímně. Je mnohem lepší projev více zaměřit na život, názory a přání zemřelého, aby celý projev působil upřímnější a osobnější. Klišé nikoho nedojmou ani neutěší. Řečník by se měl snažit pozůstalým poskytnout útěchu v popisu dobře prožitého života zemřelého, a v tom jaký byl člověk, co dokázal, nebo co mohl dokázat. Zase by ale v projevu nemělo být až moc informací o životě zemřelého, ideální je shrnout jen několik málo bodů z jeho života. Při smuteční řeči se řečníci často uchylují k různým básnickým vyjádřením, kterými chtějí svému projevu dodat na určité „honosnosti“. I zde platí jednoduché pravidlo, méně je někdy více, důležitá je totiž přirozenost projevu. Aby smuteční řeč byla osobnější, je vhodné využít i různé oblíbené citáty zemřelého, slova z oblíbených písní a básní. Opět by jich nemělo být ale moc, všeobecně se doporučuje jen jeden citát. V závěru smuteční by mělo zaznít, něco, co je pro zemřelého typického, co pozůstalým pomůže dát mu sbohem. Často se užívají citáty z oblíbených knih, básní, písní, neb klasické fráze typu: Nikdy na tebe nezapomeneme atd. Hlavní je, aby se závěr hodil do celého konceptu smuteční řeči.
Smuteční projev nepatří k těm slohovým útvarům, u nichž se oceňuje improvizace. Naopak je třeba být na tuto situaci dobře připraven, což znamená mít projev s sebou, i když ho řečník ovládá zpaměti. Může se stát, že se pod návalem emocím v řeči ztratí a sepsaný projev mu dává jistotu, že řeč dokončí. Sepsaná řeč by neměl mít řečník jen tak volně na papíru, který zmuchlaný vytáhl z kapsy. Je vhodné ho mít v tmavých deskách, ideálně černé, nebo tmavě modré barvy.
Při samotném projevu je třeba v obřadní síni respektovat akustiku a mluvit dostatečně nahlas. Důležité je také dělat patřičné pauzy, aby slovům rozuměli všichni, i ti starší účastníci. Je důležité v řeči příliš nepospíchat, ale ani ji nenatahovat. Projev by měl trvat zhruba kolem pěti minut, ale může být i kratší. Pokud by se v průběhu projevu stalo, že řečník bude přerušen, třeba svým, nebo i cizím projevem emocí nad smrtí zemřelého, je třeba počkat, až se situace uklidní a pak projev dokončit. U smuteční řeči není vhodná jakákoliv přehnaná gestikulace, ale ani přecházení z místa na místo.
Řečníkem na pohřbu se může stát v podstatě kdokoliv, není potřeba, aby to byl rozený mluvčí, stačí člověk, který respektuje pozůstalé, je ochoten a schopen veřejně promluvit a působit důstojně. Řečník, ať už profesionální nebo ne, musí vždy respektovat tuto situaci a musí se podle toho nejen chovat, ale správně se i obléct. Pro muže řečníka se doporučuje tmavý oblek, ideálně černé barvy. Pokud k projevu dojde venku a v zimě, hodí se tmavý kabát. Častým prohřeškem bývá na pohřbech obuv. Všichni účastníci včetně řečníka musí mít čisté a vyleštěné boty ideálně opět tmavé barvy. Rozhodně se sem nehodí žádná sportovní obuv, ani kdyby se jednalo o černé botasky. Řečník by měl být také hladce oholen. I ženy řečnice musí respektovat pohřební etiketu a obléct se do jednoduchých tmavých šatů, případně do tmavých společenských kalhot. Jejich make-up ani účes by neměl být nijak výrazný.
Na závěr je třeba zdůraznit, že řečník svou úctu k zemřelému vyjadřuje mírnou úklonou směrem k jeho rakvi před zahájením projevu, ale i po jeho skončení. Řečník je navíc také prvním, kdo rodině zemřelého kondoluje.
Milá rodino, vážení přátelé a další smuteční hosté,
Můj dědeček Václav Novotný byl skvělý člověk, který si dokázal získat vaši i moji lásku a úctu, jak dokazují slzy v našich očích a smutek ve tvářích. Jeho ztráta bolestně zasáhla každého, kdo ho znal a pro jeho vřelé srdce miloval. Svět bez něj pro mě již nebude stejný, naše společná milovaná místa se jeho odchodem navždy změnila. Šumavské lesy navždy ztratily svého obrovského zastánce a milovníka, který v nich mnohokrát hledal útěchu. Nejen příroda po jeho smrti truchlí i já před vámi teď stojím se smutkem v srdci. Odchod blízkého člověka je vždy velmi bolestivý, obzvlášť když ta osoba pro vás byla vším. Můj dědeček pro mě vším byl. Byl mým rádcem ve chvílích plných nejistot, byl také mým zastáncem ve všech nespravedlivých obviněních, byl mou vrbou znající všechna moje tajemství, byl ale také mým dětským hrdinou, který odvážně bojoval proti každému nepříteli, byl mým nejbližším přítelem, který se se mnou do poslední chvíle radoval ze všech maličkostí. Tenhle skvělý člověk, by si teď jistě nepřál, abychom tu dnes společně truchlili nad jeho smrtí, přál by si, aby naše dnešní vzpomínky na něj byl plné radosti, protože svůj život považoval za velmi šťastný.
Můj dědeček Václav Novotný se narodil uprostřed druhé světové války v roce 1942. Na válku si samozřejmě z dětství nepamatoval, ale už od základní školy projevoval vášeň pro tyto válečné dějiny, tato vášeň ho nikdy neopustila, o čemž svědčí jeho úctyhodná sbírka knih s touto tématikou. V patnácti letech mu zemřel otec, a tak musel přestat hrát dětské hry a začít se starat o rodinu. Nijak mu nevadilo zanechat školy, nikdy ho studium nelákalo, raději trávil čas venku. I jako patnáctiletý si našel práci v místním JZD. Veškerý volný čas pak rád trávil v lesích, kde rád pozoroval zvěř, nebo v hospodách, kde jeho pozornost naopak poutaly ženy. Ženy můj dědeček velmi miloval, proto také trvalo dlouho, než našel tu, se kterou by chtěl strávit svůj život. Na první pohled se zamiloval do dcery svého bývalého učitele, ta ale o něj neměla zájem. Můj děda se nikdy ale nesmířil s neúspěchem, a tak o její srdce dlouho bojoval, až ho získal. Nikdy vynaložené námahy nelitoval a byl rád, že si na svou lásku počkal. Na svět spolu také přivedli dvě dcery Janu a Marii. Dědeček si vždy přál syna, ale obě nezbedné dcery mu syna zcela vynahradily. Díky nim byl tím nejšťastnějším otcem na světě, jeho štěstí téměř dosáhlo vrcholu, když obě dívky odmaturovaly a přivedly mu domů své dva manžely. Dědeček tak získal i syny, které si celou dobu tak přál. Byl skvělým otcem, chápavým zetěm a nakonec i báječným prarodičem. Nás, svá vnoučata Radka, Adama, Michaelu, Janu, Lucii a Matěje, považoval za dary nebes. Vždy, když se nám něco podařilo, říkával svým rozechvělým hlasem, že neví, čím si takové štěstí zasloužil. Ale my to věděli, on sám byl pro nás dar. Věnoval nám svůj čas, sílu, úsměvy i srdce a nic od nás nežádal na oplátku. Miloval nás zcela bez podmínek a stejně tak nám předával vše, co znal a učil nás tomu, co tak miloval. Brával nás do lesa, kde jsme naslouchali hlasům ptáků, nebo jen pozorovali zajíce hrající si na honěnou, nechal nás listovat ve všech svých knihách a žádnou naši otázku nikdy neodbyl, na vše se snažil nám popravdě odpovědět. Dědeček byl také naším prvním instruktorem při řízení, neváhal riskovat své auto a svěřit nám ho. Jeho život zasáhla řada ztrát, ztratil oba rodiče, sourozence, nakonec i svou milovanou manželku, a přesto nikdy na život nezanevřel, vždy říkal, že se stalo jen to, co se mělo stát. I přes bolest, kterou prožil, se nezapomněl usmívat. Všichni jsme věřili, že on je neporazitelný, ale pak se objevila síla, která ho dokázala porazit, přestože statečně bojoval. Přišla náhle, nikdo z nás nevěřil, že jedna návštěva lékaře nám může změnit život. Dědeček byl jediný, kdo rozsudek přijal s klidem a nic si z něj nedělal. Netrápilo ho to, co ho čeká, to my se těžko smiřovali s osudem a nakonec jsme to byli také my, kdo byl v jeho posledních chvílích slabí. Náš milovaný dědeček ale tak slabý nebyl, nelitoval se, nic si nevyčítal, do poslední chvíle se radoval ze všeho, co zažil. Věřil, že odchází na lepší místo, kde na něj čekají jeho milovaní. Měl úsměv na tváři, i když začal snít svůj krásný, věčný sen. Můj dědeček považoval svůj život za krásnou pohádku se šťastným koncem, protože nakonec se princ opět po mnoha letech setkal se svoji vyvolenou princeznou. Jeho pohádka šťastně skončila a je teď jen na nás, abychom ji předali i našim dětem a vnoučatům. Vzpomínka na člověka, který se dokázal smát nepřízni osudu do očí, nesmí být zapomenuta. Bude žít v jeho dvou dcerách, v nás jeho vnoučatech i budoucích pravnoučatech. Již teď je jeho památka zřetelná v přírodě, kterou tolik miloval, a kde i jeho prach spočine. V blízkosti starých stromů, pod nimiž lehával a šeptal jim všechna svá tajemství a strasti, nedaleko skal, které bývaly po smrti manželky jeho úkrytem před lidmi, u lesní studánky, která kolikrát utišila jeho žízeň a pomohla mu uklidnit rozbouřené srdce, u malé lesní mýtinky, na níž tak rád sledoval východ slunce a pozoroval rosu lesknoucí se na kapradí, již navždy tam bude naslouchat zpěvu ptáčků, a vyprávění lesních zvířátek, která se svěřují se svými osudy lesu.
Náš dědeček se vydal na svou poslední cestu, a přesto je s námi dál, jen se od nás malinko vzdálil. Dovolte mi, abych ho na poslední cestu tedy vyprovodil citátem od Roberta Fulghuma, který si můj dědeček v posledních dnech svého života oblíbil:
„Věřím, že fantazie je silnější než vědění. Že mýty mají větší moc než historie. Že sny jsou mocnější než skutečnost. Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností. Že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt.“
Každý, kdo prodělal plané neštovice, může dostat pásový opar. Především jsou ohroženi lidé se sníženou imunitou, lidé, kteří právě prodělali či prodělávají jiné závažné onemocnění (například rakovinu, těžkou chřipku, zápal plic nebo HIV pozitivní). K propuknutí této nemoci může přispět i stres a těžká fyzická námaha. Každopádně k nakažení touto nemocí může dojít pouze v případě setkání s infekcí (od infikované osoby) a při přítomnosti příslušného viru v latentní formě v těle. Rizikovou skupinou jsou rovněž lidé starší 50 let. Pro ně jsou k dispozici vakcíny, které snižují riziko onemocnění, případně zabraňují dlouhodobé bolesti.
Obřízka částečná a nízká: Zde se odstraní celá vnitřní předkožka a vnější je ponechána v takové délce, že v normálním stavu překrývá přibližně půl žaludu. Odstraněním vnitřní předkožky odpadají barevné přechody kůže. Zbytek předkožky cestuje po žaludu, a to může vyvolávat nepříjemné pocity. Dále je dobré vědět, že jedna polovina žaludu oschne a zkrabatí a druhá polovina zůstane přirozeně vlhká. Pokud byla tato obřízka provedena z důvodu fimózy, hrozí její navrácení. Tento způsob obřízky je v České republice dosti častý, jenže je s ní většina majitelů nespokojená. Ani vlastně neplní účel obřízky, takže je vhodná pro ty, co na obřízku musejí, ale nechtějí ji. Vzhledem k tomu, že bývá hojící se jizva často ve vlhku, je hojení pomalejší a nastává více pooperačních komplikací. Uzdička je v drtivé většině případů odstraněna.
Obřízka částečná a vysoká: U tohoto typu obřízky se odstraňuje zčásti vnitřní a zčásti vnější předkožka. Poměr zakrácení jednotlivých částí předkožky je zcela individuální případ od případu. Záleží, kdo obřízku zrovna provádí a jak si to pacient přeje. Ponecháním vnitřní předkožky vzniká na penisu pestrá škála odstínů kůže. Když předkožka zrovna necestuje po žaludu, tak se hrbí jako harmonika za korunkou, a to může vyvolávat nepříjemný pocit, že do ní tlačí. Tento způsob obřízky není vhodný pro řešení fimózy většího rozsahu. Jizva často ztvrdne a pak je nutné provést úplnou obřízku. Při ztopoření je zbývající předkožka napnutá, ale jde jí hýbat klidně až do půlky žaludu. Ani to nebrání tomu, aby byl sex jiný než před provedením obřízky. Uzdička se většinou prodlužuje, méně časté je nedotčení. Tato obřízka je vhodná pro ty, kdo se bojí, že budou mít při erekci málo pokožky nebo předkožky (což je nesmysl). Ovšem je možné cestování zbývající předkožky. Navíc je tento způsob provedení obřízky velmi nevzhledný (což potvrdila i anketa). Toto provedení se hojí lépe než nízká varianta, ale pořád hůř než obřízky úplné.
Obřízka úplná a nízká: V tomto případě se odstraní celá vnitřní předkožka a vnější v různém rozsahu. Podle toho, kolik jí zůstane, je na neztopořeném penisu mírně zkrabacená (nic se nesmí hromadit za žaludem) nebo je zkrácená natolik, že je hladká neustále, bez záhybů a vrásek. Ženy zpravidla takto obřezaný penis označují jako sexy, protože vypadá stejně jako při milování – jen je menší. Při erekci se kůže na penisu celá napne a nelze s ní výrazně hýbat. Vzhledem k tomu, že před obřízkou byla uzdička svým druhým koncem přichycena k vnitřní předkožce, tak po obřízce ji již není kam uchytit, a proto je také běžně odstraněna (ponechání je velmi vzácné a trochu nevzhledné). S příchodem této obřízky se toho hodně změní. Sex je vnímán výrazněji (i partnerkou) a penis se zdá být tvrdší. Při úplné obřízce se může stát, že se bude trochu tahat šourek k žaludu, ale sex je bez potíží. Hned po obřízce budete mít pocit, jako kdyby vám kus penisu chyběl. S úplnými obřízkami jsou jejich majitelé velmi spokojeni. Tato obřízka je perfektní volbou, pokud se chcete zbavit mykóz nebo fimózy, starostí s hygienou, nebo jen upoutat pozornost.
Obřízka úplná a vysoká: U tohoto typu obřízky je vnitřní část předkožky odstraněna částečně a vnější také částečně až úplně. Podle toho, kolik jí zůstane, je na neztopořeném penisu mírně zkrabacená (volná úplná obřízka) nebo je zkrácená natolik, že je hladká neustále, bez záhybů a vrásek (těsná úplná obřízka). Poměr zakrácení jednotlivých listů předkožky je u každého jedince jiný. Sex je stejný. U této obřízky lze ponechat uzdičku. Je-li tato obřízka provedena z důvodu odstranění fimózy, je velmi vhodné uzdičku odstranit. Podle ankety je toto nejhezčí varianta obřízky.
Výkony se provádí v jakémkoliv věku, u dětí jsou nejčastějšími indikacemi zdravotní potíže. Operace je možné provádět jak v lokální, tak celkové anestezii, záleží jen na rozhodnutí klienta. U dětí je vhodnější anestezie celková. Pro výkon v lokální anestezii, pokud je klient zdráv, není nutné mít předoperační interní vyšetření a není nutné ani laboratorní vyšetření. Operace v lokální anestezii je možné provést ambulantně, bez nutnosti hospitalizace. Pro výkon v celkové anestezii je nutné mít předoperační interní vyšetření a je nutná alespoň několikahodinová hospitalizace. Příprava je stejná jako před každou operací, zahrnuje osprchování celého těla a zejména hygienu operované oblasti. Doba vlastního operačního výkonu se pohybuje mezi 45 až 75 minutami. Rány jsou šity stehy ze vstřebatelného materiálu.
se smutkem v srdci jsme se tu dnes sešli, abychom zavzpomínali na báječnou ženu, která vnesla mnoho dobrého do životů nás všech. Moje maminka Jana Adamcová celý život dělala vše proto, aby se lidé kolem ní měli dobře, vždy myslela více na druhé než na sebe. A nyní my jí to oplácíme a naše slzy jsou důkazem, že svou láskou a přátelstvím si navždy získala naše srdce. Maminka by si jistě nepřála, abychom tu dnes po ní truchlili, naopak by si přála, abychom oslavovali její život. Řekla by nám, abychom pro ni neplakali, přestože ji nevidíme, vždy bude s námi a bude nad námi bdít, jak to dělala doposud. A my jsme se tu dnes sešli, ne proto, abychom truchlili nad její ztrátou, ale abychom jí vzdali čest za to, čím pro nás byla. Pro nás, své děti, manžela i vnoučata byla srdcem i duší rodiny, pro své přátelé byla vrbou, utěšitelkou i rádkyní... Každý z nás, kdo tu dnes jsme, u ní alespoň jednou hledal pomoc, radu, nebo jen prostou útěchu v objetí. Dovolte mi, abych zavzpomínala na pár okamžiků z jejího života.
Životní pouť mé maminky začala před 55 lety v Havlíčkově Brodě. Její dětství nebylo jednoduché kvůli nepříjemnému rozvodu rodičů, ale přesto ho vždy považovala za šťastné období svého života. Velmi milovala svou babičku, u níž žila po rozvodu svých rodičů a jež ji přivedla k zahradničení, které se stalo její vášní. Tato vášeň jí vydržela až do smrti, až do poslední chvíle svého života se nepřestávala ze své lásky ke květinám těšit. Díky své babičce prožila krásná a bezstarostná léta svého dětství, během nichž si uvědomila, že velmi touží pomáhat lidem jako lékařka. Její sen se splnil a po náročném studiu, které s sebou neslo řadu pocitů zklamání a zoufalství, ale i pýchy a hrdosti, maminka dokončila školu a stala se lékařkou na chirurgickém oddělení ve fakultní nemocnici v Hradci Králové. Svou práci vždy milovala, nikdy nezaváhala, když mohla svým pacientům jakkoliv pomoci. Dělala, co mohla, aby lidé kolem ní netrpěli. Díky svému povolání se také během osudového večera seznámila se svým budoucím manželem, naším tatínkem, který do nemocnice přivezl svého nejlepšího přítele se zlomenou nohou. Když se v ordinaci spatřili, věděli, že patří k sobě. Byla to osudová láska, která dokázala překonat mnoho zlých životních okamžiků a přitom neztratit nic ze svého kouzla. Maminka i nadále pracovala jako lékařka a přitom se snažila splnit i největší tatínkův sen: dát mu velkou rodinu. Jejich snažení, víra i vytrvalost nakonec zaznamenaly úspěch a během několika let přivítali na světě nás, své děti Alenu, Daniela a Martinu. Pro maminku to byly nejsilnější okamžiky jejího života, když nás držela poprvé ve svém náručí a sušila slzy štěstí svého manžela. Slibovala nám, že nás bude po celý svůj život chránit a svůj slib také dodržela. Dělala vše proto, aby nás dobře vychovala, stala se nám nejen milovanou maminkou, ale i kamarádkou, životní učitelkou a vzorem. Celý svůj život věnovala tomu, abychom se měli dobře. Samozřejmě kvůli nám prožila řadu bolestných okamžiků, nocí plných starostí a zoufalství. Ale věřím, že nakonec nám tyto bezesné noci odpustila a těšila se s námi z našich šťastných a radostných chvil, kdy jsme dokončili školy a přivedli na svět její vnoučátka Janičku, Pavlínku, Tomáška a Elišku. Maminka svá vnoučátka milovala a nebylo na světě nic, co by pro ně neudělala. Těšila se z nich a seznamovala je se svými zájmy. Jen díky ní si malá Eliška vytvořila na zahrádce svůj vlastní záhonek ředkviček, to ona předala Janičce a Tomáškovi svou lásku ke knihám a naučila Pavlínku hrát na piano. Vždy se ve svých vnoučatech viděla a nepochybuji, že i ona se viděla v ní. Jejich láska byla vzájemná, a ani smrt ji nemůže překonat. Plnila naším dětem každá přání a měla pro ně vždy otevřenou náruč, vlídné slovo a milý úsměv. Do našeho společného štěstí ale zasáhla krutá nemoc. Maminka s ní statečně bojovala několik let a mnohokrát se zdálo, že rakovinu konečně porazila, ta se ale vždy vrátila a postupně mamince ubírala sil. I přes maminčinu odvahu čelit této vážné nemoci nám ji smrt 12. října navždy vzala a zanechala nám v srdci smutek, zoufalství a pocit beznaděje.
Přestože od nás odešla, nikdy na ni nezapomeneme, naše srdce jsou plná vzpomínek na naše společné okamžiky, i na její svědomité plnění životního poslání. Přestože její život skončil tak brzy a ona již nedostala šanci vidět vyrůstat svá milovaná vnoučata a těšit se z příchodů dalších, jsem si jistá, že prožila svůj život tak, jak si přála. Dala vše, co mohla, své milované a milující rodině, věrným přátelům i pacientům, kterým ulehčovala v jejich bolestech. Věřím, že nikdo z nás nikdy nezapomene na její milý úsměv, něžné oči, ani jemný úklon hlavy, kterým dávala najevo svůj zájem. Pro mě bude navždy žít v každé květině, která vyroste na její překrásné zahradě, v úsměvu mých dětí, v péči mého otce a sourozenců, i v hudbě a básních, které tolik milovala.
Věnujme teď mé mamince Janě Adamcové společnou tichou vzpomínku a poděkujme jí tím za všechny šťastné chvilky, které jsme s ní mohli prožít. Má maminka často hledala útěchu v knihách, hlavně v básních a já věřím, že i mně teď úryvek básně od Jaroslava Seiferta pomůže vyjádřit, co pro mě moje maminka znamenala.
