Magnosolv se vydává v balení s obsahem 30 sáčků. Každý sáček obsahuje granule, ze kterých se připraví roztok, jenž se vypije.
Na Magnosolv výrazně přispívá zdravotní pojišťovna, zaplatí až 60 % z ceny a zbytek doplácí pacient při vydání. Ale jen v některých případech! Magnosolv je hrazen v terapii onemocnění s prokázaným nedostatkem hořčíku v těle, tak zvanou hypomagnezémii. Ta bývá nejčastěji způsobena nízkým příjmem hořčíku ve stravě a malabsorpční stavy, kam se řadí průjem, steatorea, celiakie, regionální enteritidy a syndrom krátkého střeva.
Magnosolv není hrazen z prostředků veřejného zdravotního pojištění při podávání v podpůrné a doplňkové léčbě jiných onemocnění, jejichž souvislost s hypomagnezémií není jasně prokázána.
Pro získání příspěvku od pojišťovny je nutné, aby předpis na Magnosolv vystavil lékař s touto specializací: endokrinologie, geriatrie, gynekologie a porodnictví, dětská gynekologie, vnitřní lékařství, neurologie, dětská neurologie, klinická onkologie, dětská onkologie a hematologie, radiační onkologie a onkogynekologie, psychiatrie, dětská a dorostová psychiatrie a gerontopsychiatrie.
Magnosolv je přípravek s preskripčním omezením. K úhradě zdravotní pojišťovnou ho může předepsat pouze lékař se specializovanou způsobilostí s označením odbornosti uvedené výše, a který má pro tuto specializovanou způsobilost uzavřenu se zdravotní pojišťovnou smlouvu o poskytování předmětné zdravotní služby, nebo jím písemně pověřený jiný lékař.
Máte-li předpis od lékaře podle zde uvedených podmínke, tak po předložení předpisu v lékárně za výdej léku Magnosolv doplatíte 40 Kč. Aktuální cenu doplatku můžete zjistit zde: SÚKL Magnosolv cena.
Máte-li předpis od lékaře, který nevyhovuje zde uvedeným podmínkám, tak cena léku Magnosolv se může vyšplhat až na 167 Kč za 30 sáčků.
Ve svém příspěvku NEUROPATIE NOHOU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdenka Rajnošková.
Dobrý den,
polyfunkční neuropatii a s tím je spojená slabost,často padám,nohy mě nebolí.Prosím,co bych mohla ještě zkusit pro zmírnění slabosti.Užívala jsem Milgammu,dostávala jsem injekce.Lékařka mi ještě doporučila návštěvu ortopedie,ale klouby mám v pořádku.
Děkuji Vám za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Vladimír.
Položili jste si nebo svým lékařům někdy otázku, proč neuropatii máte nebo co je její příčinou? Bez vyřešení skutečné příčiny neuropatie končetin nepřináší užívání léků trvalé výsledky. Příčinou vzniku neuropatie jsou určité potraviny v naší stravě, způsobující zánětlivé autoimunitní reakce těla, které napadají a ničí naše vlastní tkáně. Konkrétně u neuropatie jsou ničeny nervová spojení v nohou a rukou. Používám testy, které určí, jaké konkrétní potraviny Vám tyto reakce v těle vyvolávají. Poradím, jak si upravit stravu, abyste si neuropatii sami trvale odstranili, a žádné léky jste nepotřebovali. Konzultace zdarma na tel. 608 155 338.
Proč je Magnosolv na předpis?Magnosolv je opravdový lék, u kterého je garantováno vysoké procento hořčíku ve snadno vstřebatelné formě. Takže to není jenom obyčejný hořčík, který koupíte volně. Kdyby se člověk tímto přípravkem předávkoval, protože by nebyl lékařem poučen, jak ho má užívat, tak by mohl mít i zdravotní problémy. Navíc Magnosolv obsahuje vysoké dávky draslíku a sodíku, což u některých osob může vyvolat vážné nežádoucí účinky.
Ve svém příspěvku LÉČBA NEUROPATIE PO CHEMOTERAPII se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaroslav Řičánek.
mám po chemoterapii neuropatii končetin.Gabapentin mně moc nepomáhá.Co by bylo lepší? Dík.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Vladimír.
Položili jste si nebo svým lékařům někdy otázku, proč neuropatii máte nebo co je její příčinou? Bez vyřešení skutečné příčiny neuropatie končetin nepřináší užívání léků trvalé výsledky. Příčinou vzniku neuropatie jsou určité potraviny v naší stravě, způsobující zánětlivé autoimunitní reakce těla, které napadají a ničí naše vlastní tkáně. Konkrétně u neuropatie jsou ničeny nervová spojení v nohou a rukou. Používám testy, které určí, jaké konkrétní potraviny Vám tyto reakce v těle vyvolávají. Poradím, jak si upravit stravu, abyste si neuropatii sami trvale odstranili, a žádné léky jste nepotřebovali. Konzultace zdarma na tel. 608 155 338.
Dávkování se řídí mírou nedostatku hořčíku. V případě snížené sérové hladiny hořčíku (chronický nedostatek magnézia) je nezbytná denní aplikace po dobu minimálně čtyř týdnů. Doporučovaná střední denní dávka činí 4,5 mg hořčíku (0,185 mmol) na 1 kg tělesné hmotnosti. U chronických a těžkých akutních depresí hořčíku je možno denní dávku ke krytí deficitu zvýšit bez obav až na 9 mg (0,375 mmol) na 1 kg tělesné hmotnosti, pokud se neobjeví nežádoucí účinky. Pro stanovení střední denní dávky platí následující pravidla:
dospělí a mladiství: 1–2krát denně obsah 1 sáčku;
děti od 10 do 14 let: 1/2–1 sáček denně;
děti od 6 do 9 let: 1/2 sáčku, eventuálně rozdělit do 2 dávek;
děti do 6 let mohou užívat Magnosolv s přihlédnutím k jejich tělesné hmotnosti, vztažené na obsah hořčíku v přípravku.
Způsob použití:
Obsah sáčku rozpusťte ve sklenici vody a vypijte v době mezi jídly. Užití před jídlem zlepšuje vstřebávání hořčíku a vyhnete se případným průjmům.
Kdy se má užít:
Magnosolv je nejlepší užít večer s posledním jídlem. Odborníci doporučují užívat hořčík večer, protože má uklidňující účinek na svaly a nervový systém. Magnosolv užijte do jedné až dvou hodin před spaním. Hořčík před spaním pomáhá uvolnit svaly, abyste si mohli užít klidný noční spánek.
Když užijete magnosolvráno společně s dobrou snídaní, tak se nic moc nestane. Důležité je užívat magnosolv každý den ve stejnou dobu.
V naší poradně s názvem PÁLENÍ CHODIDEL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdenka.
Dobrý večer.mám soustavné pálení nohou včetně chodidla.Je to celý den,ale i v noci.Prosím o doporučení léků.nebo vyšetření
Existuje specializované pracoviště?
Děkuji Z. Olivová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Neuropatie nohou se může projevit jako pálení chodidel a nohou. Neuropatie bývá doprovodným efektem několika různých onemocnění, jako například diabetes, cévní problémy a nebo také může být neuropatie idiopatická, to znamená bez jiné příčiny. Pokud je neuropatie projevem systémového onemocnění, dá se mírnit kompenzací primárního zdravotního stavu. S tím vám pomůže lékař diabetolog nebo internista cévař. Pokud jde o neuropatii idiopatickou, tak pomůže neurolog nebo praktický lékař.
Příznaky neuropatií závisí na tom, které nervy jsou postiženy. Neuropatie můžeme rozdělit dle toho, zda postihují somatické nervy - periferní neuropatie, které mají na starost vedení citlivosti a zabezpečení pohyblivosti svalů, které můžeme ovlivňovat, nebo autonomní nervy, které se starají o vnitřní orgány - autonomní neuropatie. Postižení nervů může být dále symetrické, to znamená, že je postižení na obou končetinách stejně vyjádřené, nebo asymetrické.
Periferní neuropatie: Nejčastější diabetickou neuropatií je tzv. symetrická distální (senzitivní a motorická) neuropatie. Postihuje nervy rukou, ale zejména nohou a chodidel. Nejdříve postihuje nervy, které slouží vnímání citlivosti. Projevuje se jako snížené nebo oslabené vnímání bolesti, tepla a chladu, což může vést k úrazům nebo popálením, a to přispívá ke vzniku špatně se hojících ran. Pozoruje se také brnění, pálení, píchání, které začíná u palců a šíří se nahoru. V noci se objevuje až nesnesitelná ostrá a rýpající bolest bránící spánku. Objevuje se také zvýšená citlivost k jemnému doteku, například i jemná pokrývka v noci může vyvolávat až velice nepříjemné pocity až bolest. Později se přidávají příznaky z postižení motorických nervů. Vznikají obtíže s udržením rovnováhy a koordinace, ruce začínají být neobratné, může se zhroutit nožní klenba. Přidává se svalová slabost a problémy s chůzí, dochází k zakopávání. Kůže na končetinách se také mění. Je suchá, svraštěná, tenká, jakoby více průsvitná, nepotí se a ztrácí se ochlupení.
Mezi asymetrické periferní neuropatie patří tzv. proximální neuropatie (amyotrofie). Postihuje svalstvo pánevního pletence a stehen. Vyskytuje se většinou u starších mužů s diabetem 2. typu. Projevuje se bolestí v hýždích a stehnech. Začíná většinou na jedné straně. Dále se projevuje svalovou slabostí, nemocní mají problémy se vstáváním ze sedu a při chůzi zejména z a do schodů.
Další skupinou je fokální mononeuropatie. Postihuje většinou jeden nerv, takže je nesymetrická. Může způsobit velké bolesti, ale většinou do několika týdnů sama odezní. Dochází k postižení okohybných nervů. To se projevuje šilháním, dvojitým viděním a padáním víčka.Také dochází k postižení lícního nervu s jednostranným poklesem ústního koutku, poklesem spodního víčka. Není možné například vrásčit čelo či sešpulit rty. Někdy se fokální neuropatie objevuje, když je nerv utlačován a prochází stěsněným prostorem. Je to například u syndromu karpálního tunelu, nebo jiných úžinových syndromu. Projeví se brněním, necitlivostí, otokem a bolestí prstů hlavně v noci, kdy dochází nečinností k sníženému překrvení nervu. Pak stačí jen rukama zahýbat a problémy ustoupí. Postupně se rozvíjí slabost ve svalech ruky a sklon k upouštění a neudržení předmětů v rukách.
Autonomní neuropatie: Neuropatie se projeví poruchami regulace srdeční frekvence s tachykardií (zrychlená srdeční frekvence) a poruchami regulace krevního tlaku, které se projeví tím, že při prudkém postavení se ze sedu nebo lehu rychle poklesne tlak, zamotá se hlava a může dojít až k odpadnutí (ortostatická hypotenze). Tím, že jsou postiženy i nervy vedoucí bolest, pacienti s infarktem myokardu nemusejí vůbec cítit průvodní bolest. V trávicím traktu se vyskytují potíže vyprazdňování žaludku, projevující se zvracením, nevolností a nechutenstvím. Bývají také průjmy nebo zácpy na podkladě poruch střevní pohyblivosti. Co se močového systému týká, bývají přítomné poruchy vyprazdňování močového měchýře, v kterém dochází k váznutí zbytku moči i po vyprázdnění. To vyvolává časté nutkání k močení, objevuje se inkontinence moči a zvyšuje se riziko infekce močových cest. Více než polovina pacientů nad 60 let s diabetem má poruchy erekce, u žen se vyskytují také sexuální potíže, hlavně nedostatečná vaginální lubrikace. Poruchy pocení se projevují obvykle malým pocením v dolní části těla a naopak zvýšeným pocením v horní polovině.
Ve svém příspěvku JAK ZMÍRNIT OTOK TVÁŘE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ladiskav.
Otekla mi tvar pruvan v aute.dekuji.za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ivona Vokounová.
Již šest měsíců má problém v ústech - zduřelá vnitřní strana tváře, citlivé blomby i všechny horní zuby. Prodělala jsem dvakrát léčení ATB, několik rentgenů úst i celé hlavy , odvrtání blomb a vše bez výsledku. Před měsícem n euroložka stanovila diagnozu residuální neuralgie trigeminu. Léky milgamma, magnosolv a biston. Po měsíci zlepšení asi o 70 procent, ale problémy stále přetrvávají. Včera kontrola u neuroložky, která si v podstatě nevěděla rady. Ponechala biston a magnosolv. Prý mám čekat co to udělá, další kontrola za dva měsíce. Nejvíce mne trápí vnitřní otok tváře. Můžete poradit ?
Magnosolv je přípravek předepisovaný lidem s nedostatkem hořčíku. Účinnou složkou přípravku je již zmíněný hořčík neboli magnesium. Magnosolv se vyrábí v podobě sáčků obsahujících bílý krystalický prášek, který obsahuje drobné granule. Prášek se rozpouští ve vodě a výsledný roztok se pije. Běžná dávka pro dospělého člověka je 1–2 sáčky denně. Přípravek má příjemnou citrónovou příchuť. Magnosolv nemá velké vedlejší účinky, nicméně se nedoporučuje překročit denní doporučené dávky. Zvýšený přísun hořčíku totiž může vyvolat svalovou slabost, únavu a průjmy.
V naší poradně s názvem MAGNOSOLV CENA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Maja.
prosím vás který lékař specialista předepíše magnosolv bez doplatku..
mívám křeče v nohou.....moc děkuji za odpověď
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
U léku Magnosolv je doplatek vždy. Nejnižší doplatek činí 55 Kč za předpokladu, že přípravek předepisuje lékař s touto specializací: psychiatrie, dětská a dorostová psychiatrie, gerontopsychiatrie, klinická onkologie, dětská onkologie a hematologie, radiační onkologie a onkogynekologie, neurologie, dětská neurologie, vnitřní lékařství, gynekologie a porodnictví, dětská gynekologie, geriatrie.
Když lék předepíše lékař s jinou specializací, tak pak je doplatek přibližně 162 Kč.
Efektivní léčba diabetické neuropatie dosud neexistuje. Základní strategie léčby neuropatie zahrnuje buď postupy, které brání vzniku neuropatie (primární prevence), nebo postupy, které vedou ke zpomalení progrese, ke stabilizaci nebo zlepšení již existující neuropatie (sekundární prevence).
Dále se využívá nebo zkouší řada specifických léků a terapeutických postupů:
Inhibitory aldózoreduktázy (sorbinil, tolrestat, zopolrestat a jiné zatím ukazují jen slabé výsledky, ale jsou dále studovány)
Specifickou oblastí terapie je léčba bolesti u bolestivých forem diabetické neuropatie. Základním opatřením je dosažení vyrovnaných glykémií, ve specifické léčbě jsou využívány: tricyklická antidepresiva (amitriptylin, nortriptylin, imipramin, desipramin), antikonvulziva (karbamazepin, gabapentin, opioidy a opiáty (tramadol, oxycodon), myorelaxancia (baclofen).
Neuropatická bolest obvykle není léčitelná běžnými analgetiky a nesteroidními antirevmatiky. Dosavadní farmakologická léčba diabetické neuropatie a jejích bolestivých projevů nepřináší u velkého počtu pacientů úlevu, případně je úleva jen krátkodobá. Farmakologická léčba dlouhodobě prakticky selhává a obtíže přetrvávají i při dobré kompenzaci diabetu. Navíc je farmakologická léčba postižených periferních nervů při diabetu finančně náročná.
Diabetická neuropatie je častou neurologickou komplikací diabetu mellitu 1. a 2. typu. Představuje klinicky heterogenní syndrom, který se u většiny diabetiků vyvíjí postupně, často asymptomaticky. Příčina diabetické neuropatie dosud není zcela objasněna. Obecně se předpokládá, že mechanismus jejího vzniku je komplexní. Základní klasifikace diabetické neuropatie rozlišuje 2 typy: subklinickou neuropatii a klinickou neuropatii. Subklinická (asymptomatická) forma diabetické neuropatie je definována jako přítomnost nervového poškození v souvislosti s diabetem, které nemá klinické příznaky, ale je prokazatelné elektrodiagnostickými metodami, kvantitativními senzitivními testy nebo funkčními autonomními testy. Klinická neuropatie se manifestuje variabilními klinickými symptomy a abnormálními elektrofyziologickými testy.
V naší poradně s názvem MAGNOSOLV se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vladislav Liška.
Prosím je magnosolv volně prodejný.Sousedka mě nabídla deset balení po35 korun .
Děkuji Liška
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Magnosolv je k dostání pouze na lékařský předpis. V lékárně pak dostanete balení, které obsahuje 30 sáčků k přípravě nápoje s hořčíkem. Pokud je tento léčivý přípravek předepsán pacientovi s prokázanou či suspektní hypomagnezemií, tak doplatek bude okolo 40 Kč za všech 30 balení. Pro ostatní pacienty, i když budou mít předpis od lékaře, bude doplatek 162 Kč za 30 balení.
Rozhodně ne! Alkohol poškozuje nervy a může vyústit až v alkoholickou neuropatii. Vznik alkoholické neuropatie je úzce spojen s nadužíváním (abúzem) alkoholických nápojů. Udává se, že se vyskytuje až u 20 % chronických alkoholiků. Může se tak jednat stejnou měrou o ženy i muže, ale všeobecně se v této skupině častěji vyskytují muži. K rozvoji nemoci dochází po dlouhodobé pravidelné konzumaci alkoholu.
Chronické užívání alkoholu vede k malnutrici (podvýživě), karenci (nedostatku živin) a nedostatku vitamínů. Právě tyto faktory jsou hlavní příčinou vzniku neuropatie. Velkou roli hraje nedostatek vitamínu B1 (thiaminu) a B12. Alkohol jako takový má také přímý vliv na samotné nervy a vedení vzruchu.
Zpočátku se nemoc projevuje mravenčením dlaní a plosek nohou, které postupně přechází v bodavou bolest. Nemocný trpí pocitem necitelnosti a hůře provádí jemnou motoriku. Často popisuje, že má pocit, jako by měl na rukou tlusté rukavice. Později dochází také k poruchám motoriky. Svalová hmota končetin atrofuje (ubývá) a kůže je mramorová a lesklá. Tyto změny vedou k narušení hmatových schopností a také ke zhoršení chůze. Pacient tak často zakopává, při chůzi nezvedá dostatečně nohy.
Ke stanovení diagnózy se provádí řada elektrofyziologických vyšetření. Lékař při nich zjistí kvalitu vedení vzruchu jednotlivých nervů a rozsah tohoto poškození. Velmi důležitá je rovněž anamnéza pacienta, jelikož neuropatií je několik druhů a lékař tak musí znát charakter vzniku onemocnění, aby mohlo dojít k co nejkvalitnější léčbě.
Léčba alkoholické neuropatie je závislá na dodržování absolutní abstinence. Jakýkoliv další kontakt s alkoholem zhoršuje již rozvinuté příznaky. Nemocný by měl konzumovat vyváženou stravu s dostatkem minerálů a vitamínů. Právě vitamíny, především B1 a B12, jsou nemocnému suplementovány. To samé platí i u diabetické neuropatie.
Příznaky neuropatií závisí na tom, které nervy jsou postiženy. Neuropatie můžeme rozdělit dle toho, zda postihují somatické nervy (periferní neuropatie), které mají na starost vedení citlivosti a zabezpečení pohyblivosti svalů a které můžeme ovlivňovat, nebo autonomní nervy, které se starají o vnitřní orgány (autonomní neuropatie). Postižení nervů může být dále symetrické, to znamená, že je postižení na obou končetinách stejně vyjádřené, nebo asymetrické, což je například neuropatie dolních končetin.
V naší poradně s názvem MAGNOSOLV SÁČKY CENA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Santariusová.
Tomu nerozumím. Mi lékařka dala recept na Magnosolv a v lékárně jsem musela platit plnou cenu 275,-Kč. A tady se píše o podstatně menším doplatku. Tak, jak to je?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Magnosolv je hrazen ze zdravotního pojištění jen pro malou skupinu pacientů. Jde o pacienty s onemocnením hypomagnezémie - chronický nedostatek hořčíku v organismu. Navíc je třeba, aby recept vystavil lékař specialista v oboru: psychiatrie, dětská a dorostová psychiatrie, gerontopsychiatrie, klinická onkologie, dětská onkologie a hematologie, radiační onkologie a onkogynekologie, neurologie, dětská neurologie, vnitřní lékařství, gynekologie a porodnictví, dětská gynekologie, geriatrie, endokrinologie. A to není všechno. Pro získání příspěvku od pojišťovny je oprávněn Magnosolv předepsat pouze lékař, který má pro svou specializovanou způsobilost uzavřenu se zdravotní pojišťovnou smlouvu o poskytování předmětné zdravotní služby, nebo jím písemně pověřený jiný lékař. V takovém případě pak cena za 30 sáčků Magnosolvu činí pouhých 40 Kč. Pro ostatní pacienty je cena za 30 sáčků Magnosolvu ve výši 160 Kč. Pokud jste platila více, tak se obraťte na Ombudsmana pro zdraví, který vám pomůže.
Adresa:
Kancelář Ombudsmana pro zdraví, z.s.
Národní 9 (5. patro)
110 00 Praha 1
telefon: 222 075 103
e-mail: ochrance@ombudsmanprozdravi.cz
Úřední hodiny
středa: 9.00 – 11.30, 13.00 – 17.00
Nejdříve postihuje nervy, které slouží vnímání citlivosti. Projevuje se jako snížené nebo oslabené vnímání bolesti, tepla a chladu, což může vést k úrazům nebo popálením, a to přispívá ke vzniku špatně se hojících ran. Objevuje se také brnění, pálení, píchání, které začíná u palců a šíří se nahoru. V noci se objevuje až nesnesitelná ostrá a rýpající bolest bránící spánku. Objevuje se také zvýšená citlivost k jemnému doteku, například i jemná pokrývka v noci může vyvolávat až velice nepříjemné pocity až bolest. Později se přidávají příznaky z postižení motorických nervů. Vznikají obtíže s udržením rovnováhy a koordinace, ruce začínají být neobratné, může se zhroutit nožní klenba. Přidává se svalová slabost a problémy s chůzí, dochází k zakopávání. Kůže na končetinách se také mění. Je suchá, svraštělá, tenká a jakoby více průsvitná, nepotí se a ztrácí se ochlupení.
Mezi asymetrické periferní neuropatie patří takzvaná proximální neuropatie (amyotrofie). Postihuje svalstvo pánevního pletence a stehen. Vyskytuje se většinou u starších mužů s diabetem 2. typu. Projevuje se bolestí v hýždích a stehnech. Začíná většinou na jedné straně. Dále se projevuje svalovou slabostí, nemocní mají problémy se vstáváním ze sedu a při chůzi zejména dolů a nahoru ze schodů.
Další skupinou je fokální mononeuropatie. Postihuje většinou jeden nerv, takže je nesymetrická. Může způsobit velké bolesti, ale většinou do několika týdnů sama odezní. Dochází k postižení okohybných nervů. To se projevuje šilháním, dvojitým viděním a padáním víčka. Také dochází k postižení lícního nervu s jednostranným poklesem ústního koutku a poklesem spodního víčka. Není možné například pokrčit čelo či sešpulit rty. Někdy se fokální neuropatie objevuje, když je nerv utlačován a prochází stísněným prostorem. Je to například u syndromu karpálního tunelu nebo jiných úžinových syndromů. Projeví se brněním, necitlivostí, otokem a bolestí prstů hlavně v noci, kdy dochází nečinností ke sníženému překrvení nervu. Pak stačí jen rukama zahýbat a problémy ustoupí. Postupně se rozvíjí slabost ve svalech ruky a sklon k upouštění a neudržení předmětů v rukou.
Alkoholická neuropatie je onemocnění, které je provázeno poškozením nervů způsobeným alkoholem. V tomto případě se jedná o onemocnění pouze periferních nervů, mozek i mícha zůstávají neporušeny. Postiženy jsou primárně končetiny, a to jak ruce, tak i nohy.
Vznik alkoholické neuropatie je úzce spojen s nadužíváním alkoholu. Udává se, že se vyskytuje až u 20 % chronických alkoholiků. Může se tak jednat stejnou mírou o ženy i muže, všeobecně se však v této skupině častěji vyskytují muži. K rozvoji nemoci dochází po dlouhodobé pravidelné konzumaci alkoholu.
Chronické užívání alkoholu vede k podvýživě, nedostatku živin a nedostatku vitamínů. Právě tyto faktory jsou hlavní příčinou vzniku neuropatie. Velkou roli hraje nedostatek vitamínu B1 (thiaminu) a B12. Alkohol jako takový má také přímý vliv na samotné nervy a vedení vzruchu.
Wikipedie uvádí, že u diabetiků neuropatie vzniká poměrně často. Kvůli cévním anomáliím je diabetická neuropatie (onemocnění vláken periferních i autonomních nervů) dosti rozvinutá a kvůli ní je i snížena citlivost na vnější podněty a schopnost zpětné reakce. Neuropatie vzniká jako souhrn příčin metabolických i vaskulárních.
Kvůli onemocnění nervových vláken vedoucích od receptorů v kůži dochází u pacientů ke zvýšení prahu bolesti a ti proto nepociťují bolest při zvýšeném tlaku, teplu a chladu, necítí vlhkost. Nevnímají „kamínek v botě“ a nereagují na drobné otlaky nebo ještě neotevřené rány. V kombinaci nedokrvování pokožky a necitlivosti na infekci vznikají nejprve drobné, později rozrůstající se vředy na místech největšího tlaku na kůži, a to převážně na chodidlech, vzácněji na jiných otlačených místech.
Začátkem potíží bývá nebolestivý drobný, okrouhlý, nehojící se defekt, který se šíří do hloubky, vznikají další abscesy, často ukryté pod novou tkání s drobnou ulcerací na povrchu. Postupně proniká píštěl až k samé kosti. Protože jsou nervová vlákna zodpovědná za informovanost mozku o bolesti poškozená, tyto hluboké vředy moc nebolí. Tyto otevřené nehojivé rány – typické stavy diabetické nohy – bývají souhrnem více okolností, ale podle svých hlavních příčin mají i svá většinou pravidelná místa vzniku a odlišný průběh.
Periferní neuropatii charakterizují pálivé, řezavé a palčivé bolesti nohou. Tato neuropatie se projevuje pocitem neklidu v nohou, někdy mravenčením prstů. Bolesti jsou většinou v klidovém stavu a při zátěži se mírní. Často vyžadují léčbu analgetiky a hypnotiky a výrazně snižují kvalitu života. Přidává se svalová slabost a zhoršená kloubní pohyblivost nohou, ale i dalších tělesných partií.
Dalším projevem neuropatie je ztráta citlivosti v nohou. Diabetik necítí tlakovou bolest ani bolest při vznikajícím zánětu. Je ohrožen rozvojem hlubokých akutních zánětů až odumíráním tkání. V závažných případech může lékař přikročit i k amputaci končetiny.
Periferní neuropatie:
Postihuje hlavně dolní končetiny, méně často ruce.
Projevuje se mravenčením a sníženou citlivostí prstů či celých končetin, k večeru a v noci se může objevovat pocit pálení a bolest.
Hlavní hrozbou jsou poranění, ta se totiž kvůli současné přítomnosti diabetické angiopatie často špatně hojí, komplikují se infekcemi a mohou vést až k amputacím končetiny.
Je důležité pravidelně si prohlížet nohy, nosit pohodlné boty a dávat pozor při pedikúře.
Mezi chronické rány řadíme proleženiny (trofické vředy), venózní vředy, neuropatické vředy nebo vředy způsobené infekcí nebo vzniklé v důsledku ozařování či nádorových procesů, dekubity.
Dekubity
Dekubitální vředy (dekubity) jsou defekty kůže a podkožních struktur, které vznikají v důsledku tření a přímého tlaku podložky na disponované části těla. Jsou častým problémem zejména u imobilních, zpravidla starších pacientů s celkově zhoršeným zdravotním stavem. Nejkritičtějšími, takzvaně predilekčními místy vzniku dekubitů jsou místa s kostními prominencemi, tedy křížová krajina (sakrální oblast), paty, kotníky, zevní hrany chodidel, oblasti trochanterů (oblast kyčlí), kolena.
Hojení dekubitů (proleženin) často komplikuje přítomnost nekrózy a bakteriální kolonizace, která se může rozvinout v infekci. Léčbu dekubitů také často ztěžuje jejich hloubka a nepravidelný tvar. Mortalita pacientů s dekubitálním vředem je čtyřikrát vyšší než u stejné skupiny pacientů bez vředu. Je proto důležitá důsledná prevence vyžadující intenzivní péči o kůži a polohování pacienta.
Rozeznáváme 5 stupňů proleženin:
1. stupeň – ostře ohraničené zarudnutí (překrvení) kůže, které při vitropresi přetrvává; toto stadium je při včasném léčebném zásahu reverzibilní;
2. stupeň – povrchové poškození epidermis, které vypadá jako puchýř nebo mělký kráter, nezasahuje do subcutis;
3. stupeň – vzniká nekrotický vřed, hluboký kráter, s možnými podminovanými okraji, který postupuje všemi vrstvami kůže, případně až k fascii (ta zůstává nepoškozena);
4. stupeň – vřed s rozsáhlými nekrózami, který zasahuje svaly a šlachy;
5. stupeň – nekróza postupuje svalem, přičemž dochází k jeho destrukci a k destrukci tkání až na kost.
Při léčbě dekubitů nezapomínáme na celkovou péči o pacienta, zejména na správnou výživu, hydrataci a kompenzaci přidružených onemocnění. Až v 95 % případů lze vzniku dekubitů předejít. Dekubity neboli proleženiny totiž vznikají v důsledku působení patologického tlaku na predilekční místa zvýšeného tlaku ve tkáních a špatným stavem pacienta. Při nadměrném a dlouhotrvajícím tlaku v místě kontaktu těla s podložkou dojde ke zpomalení až k zástavě cirkulace krve v kapilárách a buňky ve tkáních postupně odumírají. Vznik dekubitu ještě podpoří chybná manipulace s ležícím pacientem působením tření a střižných sil. Správnou prevencí ale lze vzniku dekubitů předcházet až v 95 % případů.
Prvním příznakem, který nelze podceňovat, je erytém – začervenání pokožky. Pacient si může stěžovat na bolestivost místa, pálení nebo mravenčení. V dalších stadiích se tvoří puchýře, které přecházejí k povrchovému porušení kůže, a postupně dochází k tomu, že se dekubit prohlubuje a tvoří se nekróza. V nejtěžších stadiích proleženin může dekubit zasahovat i kloubní spojení, tělní dutiny nebo kosti. Vždy je tento stav spojen s vysokým rizikem sepse.
Faktory přispívající ke vzniku dekubitů:
lokální faktory (dlouhotrvající tlak zejména na predilekčních místech tření, střižné síly při manipulaci imobilním pacientem přímo po podložce, vlhkost způsobená nejen inkontinencí, ale i nedokonale vysušeným prádlem);
celkové, působící v každém věku (pohlaví – ženy jsou náchylnější než muži, mobilita – imobilní klient musí spoléhat na pomoc ošetřujícího personálu);
celkové, působící spíše ve vyšším věku (tělesná teplota nad 39 °C, anémie, premedikace, narkóza, těžká deprese, těžká apatie, imobilizace, imobilita, komplikovaný celkový zdravotní stav, sedativa);
stav nutrice (nízká hladina albuminů, minerálů, nedostatek tekutin);
Prvním krokem léčby je posouzení zdravotního stavu pacienta s důrazem na výskyt nežádoucích změn na kůži. Dále je snahou eliminovat patologický tlak až do úplného zhojení tkáně. Samotné léčení rány pak zahrnuje chirurgické ošetření, vlhkou terapii a boj proti infekci. K urychlení léčby přispívá celkové zlepšení stavu pacienta, správné stravování a zmírnění bolesti. Nejdůležitější prevencí vzniku dekubitů je správné polohování. Rizikové pacienty je nutné polohovat po dvou hodinách (záda – pravý bok – záda – levý bok). Moderní metody polohování využívají možnosti odlehčování pomocí 30° úhlu. Pro větší komfort i pocit bezpečí je vhodné používat polohovací pomůcky (například válce, klíny), dále pak aktivní i pasivní antidekubitní matrace. Zdravotnický personál by měl při manipulaci s pacientem používat podložku určenou k posunu na lůžku, aby se vyhnul střižným silám a tření. Při polohování je vhodné věnovat zvláštní pozornost eliminaci zátěže pat při lehu na zádech a kotníků a vnitřní strany kolen při lehu na boku. Doporučuje se také udržovat horní část těla v optimální poloze, aby nedocházelo k posunu na lůžku.
Nezbytnou součástí léčby je redukce působení tlaku správným a pravidelným polohováním. Vhodné je použití podložek ze studených pěn a pasivních či aktivních (především u těžších případů) antidekubitních matrací. Důležitá je i redukce vlhkosti, která zahrnuje správnou hygienu, sledování pokožky ošetřujícím personálem a použití vhodné tělové kosmetiky a inkontinenčních pomůcek. Ke zlepšení stavu pacienta významně přispívá podávání vhodných nutričních doplňků, a to především v případech, kdy pacient nekonzumuje dostatečné množství potravy, nebo je v jeho stravě nutné zvýšit hladinu bílkovin a albuminu. Snahou je také odstranit či zmírnit případné bolesti a pacienta co nejdříve mobilizovat.
Arteriální bércový vřed
Vznik arteriálního bércového vředu je následkem ischemické choroby dolních končetin (periferního arteriálního obliterujícího onemocnění), respektive jejím čtvrtým stadiem. Nepodaří-li se předejít vzniku ulcerace včasnou preventivní léčbou, vzniká většinou náhle, rychle progreduje, a to nejčastěji v následujících lokalizacích: akrální (vzdálená) místa, jako prsty u nohou, interdigitální prostory (mezi prsty), na patách, mohou ovšem vzniknout i kdekoli jinde na dolních končetinách.
Arteriální vřed bývá velmi bolestivý (kromě přidružené diabetické neuropatie) a také hluboký – nezřídka sahá až po fascii nebo ke kosti. Toto onemocnění doprovází jen minimálně nebo vůbec nehmatatelný pulz na příslušných arteriích, index kotníkového tlaku (ABPI) menší než 0,6, zpomalený kapilární návrat a hladká chladná pokožka s dystrofickými změnami. Často se může jednat o vřed smíšené arteriovenózní etiologie. Tato rána se nejčastěji vyskytuje na prstech a patě nohy.
Rozhodující pro úspěšný začátek léčby arteriálních vředů je zejména včasné stanovení diagnózy a zvolení nejlepšího léčebného postupu včetně plasticko-chirurgických operací na tepenném řečišti. Přibližně 10 % všech bércových vředů je arteriálního původu. Tyto vředy vznikají v důsledku postupného zužování až ucpání periferních tepen. Lumen artérií se vlivem aterosklerotických a ateromatózních usazenin na stěně cévy postupně zužuje. Následkem je chronická ischemie až nekróza kůže.
Arteriální bércové vředy se vyskytují především u pacientů ve vyšším věku nebo u pacientů s déletrvajícím vysokým tlakem. Nejčastěji jsou lokalizovány na prstech a na patě, v oblasti zevního kotníku či v místech tlaku obuvi nad kostními prominencemi. Vředy vzniklé na podkladě onemocnění tepen často zasahují tkáň velmi hluboko (nezřídka až ke kosti) a jsou doprovázeny modrými až černými hemoragiemi. Následkem těžkých poruch prokrvování dochází ke vzniku nekróz. Zánětlivé změny odehrávající se v nejbližším okolí počínajících vředů jsou příčinou okolního zarudnutí.
Vzniku ulcerací předcházejí asi u 10 % pacientů klaudikační obtíže, zvláště u nemocných trpících dyslipidemií, cukrovkou, hypertenzí a u silných kuřáků. Mezi rizikové faktory vzniku aterosklerózy patří konstituční dispozie, nezdravý způsob života (především strava bohatá na tuky a kalorie), hypertenze, diabetes mellitus, hypotyreóza, nefropatie, poruchy metabolismu lipidů, trombofilie a plicní insuficience. Arteriální bércový vřed je značně bolestivé onemocnění, a to především v nočních hodinách při vodorovné či zvýšené poloze nohou.
Důležitá je přesná diagnóza a odstranění nekrózy. Na počátku léčby stojí přesné stanovení diagnózy a zhodnocení stupně postižení tepenného systému. Pro stanovení stupně postižení aterosklerózou je vhodné řídit se následující stupnicí:
1. stadium – bez příznaků, lehká unavitelnost;
2. stadium: a) klaudikační bolesti od překonání vzdálenosti delší než 200 m; b) klaudikační bolesti od překonání vzdálenosti kratší než 200 m;
3. stadium – klidová bolest;
4. stadium – trvalá bolest, ulcerace až gangréna.
Dále je nutné odstranit příčiny, které toto onemocnění vyvolaly, nebo je alespoň zmírnit a kompenzovat doprovodná onemocnění. Snahou je také obnovit nebo zlepšit prokrvení.
Léčba
Systém lokálního ošetření je velmi podobný postupu u venózních bércových vředů. Na prvním místě vždy stojí hygiena rány, nutné je odstranění nekróz a v případě potřeby doplnění léčby antibiotiky k potlačení infekce. Při lokálním ošetřování se dále řídíme aktuálním stavem rány a volíme materiál dle fáze hojení a vlastností krycích materiálů. Vhodnou prevencí, a to nejen arteriálních bércových vředů, je přestat kouřit a zbavit se nadváhy. Dále se doporučuje snížit množství tuků ve stravě a jíst více ovoce a zeleniny. Krevní oběh v nohou také zlepšuje pravidelné cvičení. Velmi důležitou úlohu hraje i správná volba obuvi a její velikosti stejně jako pravidelná hygiena dolních končetin a návštěva pedikéra. U bércového vředu arteriálního původu většinou není vhodná kompresivní terapie.
Syndrom diabetické nohy
Syndrom diabetické nohy (SDN) je jednou z nejčastějších pozdních komplikací diabetu, který významně ovlivňuje kvalitu života pacientů s diabetem. SDN je dle WHO (Mezinárodní zdravotnická organizace) definován jako infekce, ulcerace nebo destrukce hlubokých tkání nohy spojená s neurologickými abnormalitami a s různým stupněm ischemické choroby dolní končetiny (ICHDK).
Jednou z forem syndromu diabetické nohy je Charcotova neuroosteoartropatie, což je neinfekční destrukce kostí a kloubů na podkladě neuropatie Charcotova, a to nejčastěji v oblasti nohy. Onemocnění se v akutním stadiu projevuje zejména otokem a zarudnutím postižené nohy. Pokud není urgentně zahájena adekvátní terapie, pak často dochází k destrukci postižených kostí a kloubů, což vede ke vzniku deformit nohy. Ty jsou pak příčinou zvýšení rizika vzniku ulcerace a následně i amputace nohy.
Mezi nejvýznamnější prokázané rizikové faktory ulcerace u pacientů s diabetem patří neuropatie (senzomotorická, autonomní), angiopatie (makro- i mikrovaskulární) a zvýšený plantární tlak. Na vzniku ulcerací se také podílejí zevní faktory, jako jsou trauma, nevhodná obuv a infekce. Nesmíme opomenout vliv kouření, kompenzace diabetu a další faktory ovlivňující vznik neuropatie a ischemie.
Léčba
Léčba syndromu diabetické nohy je často obtížná a její úspěšnost velmi závisí na jejím včasném zahájení. Mezi nejdůležitější opatření při léčbě diabetických ulcerací je jejich maximální odlehčení. Bez odstranění tlaku na ulceraci je hojení velmi obtížné, prodlužuje se významně jeho délka a existuje vysoké riziko přechodu akutního defektu do chronického stadia. U pacientů s prokázanou ICHDK a nehojící se ulcerací nohy je možností volby provedení angioplastiky nebo periferního by-passu. V případě přítomnosti známek infekce (otok, erytém, patologická sekrece z rány, zvýšená lokální teplota) je nutno zahájit adekvátní antibiotickou terapii nejprve empirickou, posléze dle klinického obrazu a výsledku kultivace z rány cílenou. Další nezbytnou součástí terapie diabetických ulcerací je lokální léčba. V první fázi je nezbytný debridement, tedy očištění rány a snesení hyperkeratóz. Podle typu rány pak přikládáme vhodné krytí. Mezi moderní prostředky hojení ran v rámci SDN patří také aplikace lokálního podtlaku a larvální terapie. Nejtěžší formou tohoto syndromu je diabetický vřed. Syndrom diabetické nohy je jednou z chronických komplikací diabetu. Definovat jej lze jako soubor změn na dolních končetinách, které vznikají z různých příčin a různými mechanismy, vždy však se společným jmenovatelem – diabetem. Nejtěžší formou tohoto postižení je diabetický vřed, který v nejhorších případech může vést k amputaci končetiny. Diabetická noha zahrnuje širokou škálu chorob: neuropatický vřed, ischemickou gangrénu, infekční gangrénu, osteoartritidu a jejich kombinace. Za nejčastější příčiny tohoto syndromu jsou považovány periferní neuropatie, ischemická choroba dolních končetin a neuroischemická kombinace.
U diabetiků s periferní neuropatií, kterou trpí až 90 % pacientů s cukrovkou, je závažným projevem, kterému by měla být věnována pozornost, změna vnímání citlivosti, vibrací, bolesti, tepla či chladu. Ta se projevuje ztrátou citu v nohách, díky níž pacient necítí bolestivost již vzniklých kožních lézí. Neuropatické vředy jsou většinou nebolestivé a nejčastěji se nacházejí na plantě nebo v místech kostních prominencí. Periferní pulzace zůstává hmatatelná, končetina je teplá a růžová. U pacientů s ischemickou chorobou dolních končetin dochází k zúžení průsvitu tepen až uzávěru v důsledku usazování kyselých mukopolysacharidů do stěny tepny. To se projevuje výraznou bolestivostí: zpočátku při chůzi, následně i v klidu. Diabetické vředy ischemického původu bývají velmi bolestivé a objevují se na špičkách prstů, na patě či na hraně nohy. Pokud dojde k uzávěru tepny, objeví se prudká bolest, která signalizuje nedostatek kyslíku a živin ve tkáních a svalech. Ischemická noha bývá také chladná, nafialovělá a bez hmatatelného pulzu na periferii. Poměrně časté jsou neuroischemické kombinované vředy, na jejichž vzniku se podílejí obě příčiny. Mezi rizikové faktory syndromu diabetické nohy patří stáří, vysoký krevní tlak a kouření.
Léčba
Léčba diabetu a jeho komplikací musí být vždy vedena lékařem. V první řadě je nezbytné diabetes řádně kompenzovat, upravit metabolické poruchy a výživu. Při vzniku diabetického defektu se zpravidla přechází na intenzivní inzulinovou terapii. Dále se klade důraz na odlehčení nohy (prostřednictvím klidu na lůžku, pojízdných křesel, berlí, léčebných bot a podobně). Další působení tlaku v místě defektu by narušilo proces granulace a vedlo k ischemii tkáně. Léčba samotné rány se skládá z mechanického odstranění hyperkeratózy v okolí rány, účinné terapie infekce a místní léčby vředu (prostředky pro vlhké ošetřování ran). U ischemického vředu je nutné zlepšit krevní zásobení (například cévním rekonstrukčním výkonem), a pokud pacient kouří, tak mu to přísně zakázat. Pravidelná kontrola končetin může předejít amputaci. Nejméně třem čtvrtinám amputací dolních končetin v souvislosti s diabetem bylo možné zabránit správnou prevencí. Ohrožený pacient by si proto měl každý den prohlížet svá chodidla, všímat si změn barvy kůže, zarudnutí, otlaků či otoků a o nepříznivých změnách ihned informovat svého lékaře. Nohy je doporučeno chránit vhodnou, pohodlnou obuví, nejlépe obuví indikovanou pro diabetiky, nikdy nechodit naboso. Důležité je vyhýbat se expozici tepla (elektrické podušky, horké koupele a podobně) a po koupeli si nohy, včetně meziprstí, dobře osušit. Na místě je také opatrnost při stříhání nehtů, protože sebemenší poranění může mít za následek vznik vředu. Pacient by neměl kouřit a ani zapomínat na péči o kůži. Správnými přípravky lze zvýšit odolnost pokožky nohy a posílit její přirozenou ochrannou bariéru.
Venózní bércový vřed
Venózní bércový vřed (ulcus cruris venosum – UCV) je chronický defekt bérce, který vzniká v důsledku primární, ale častěji sekundární venózní insuficience (nedostatečnosti). Vlivem stagnace žilní krve a žilní hypertenze dochází postupně k atrofii kůže na bércích, kterou provází suchost a olupování kůže, tvorba hemosiderinových pigmentací a sklon k ekzémům. Defekty mohou vzniknout i bez zjevné příčiny, například nepatrným podrážděním pokožky, ze kterého se postupně vyvine mělký mokvající vřed. Venózní bércové vředy mohou být poměrně velké, obvykle nebolestivé a spodina bývá potažena fibrinovým povlakem. Často masivně secernují a jsou náchylné k infekci – pak mohou i značně zapáchat.
Léčba
Při léčbě venózního bércového vředu je třeba dbát na odstranění nebo alespoň zmírnění příčin jeho vzniku. Stav zhoršuje především nadváha, špatná výživa, kouření a nedostatek pohybu. Místní léčba bércového vředu spočívá především v aplikaci produktů pro vlhké hojení ran, které pomáhají vytvářet příznivé prostředí pro hojení rány. Při léčbě každého venózního defektu je kromě vlhké terapie nevyhnutelná důsledná kompresivní terapie, a to optimálně zvolenou krátkotažnou nebo dlouhotažnou bandáží či kompresivními systémy. Bércový vřed venózního původu je nejčastějším typem chronické nehojící se rány. Patří k dlouhodobým onemocněním s častou recidivou (až u 57 % případů). Jeho léčba není snadná a vyžaduje aktivní přístup a spolupráci nemocného i jeho blízkých příbuzných. Typickým výskytem venózních bércových vředů je oblast zevního kotníku. Venózní bércový vřed je způsoben chronickou žilní chorobou. Vzniká v důsledku nedostatečného odtoku krve v žilách směřujících k srdci. Důsledkem je žilní hypertenze, krevní plazma je vytlačována z mikrocirkulace do tkáně. Příznaky začínají zhoršením kvality kůže. Kůže se ztenčuje, je suchá nebo může být naopak prosáklá a zmokvalá. Bércové vředy se často vyvinou z drobných kožních defektů v důsledku poranění, která jsou podporovaná bakteriální flórou a těžko se hojí. Vřed však může vzniknout i bez předchozího poranění. V takových případech na kůži nejprve pozorujeme malou, postupně se zvětšující zarudlou skvrnu, na ní se vytváří krusta, která praská a otevírá se tak rána zasahující do podkoží. Po splynutí více kožních defektů vzniknou velkoplošné vředy. Současné onemocnění žil může ztížit rozpoznání příčiny. Pokud nedochází k léčbě základního onemocnění, mohou zůstat vředy nezhojené i přes přiměřenou léčbu. Základem léčby je odstranit příčiny, které toto onemocnění vyvolaly, nebo je alespoň zmírnit. Samotnou ránu je nezbytné důkladně vyčistit, zbavit ji zbytků mastí, past a jiných materiálů. Následně je třeba přistoupit k chirurgickému odstranění nekróz a k lokální péči se správnými postupy a vhodným krytím (produkty pro vlhké hojení ran). V průběhu léčby je nutné zabránit tlaku v dolních končetinách, a to jak jejich podkládáním, tak bandážováním.
K faktorům zhoršujícím hojení patří deficit vitamínu C, anémie, hypoxie, hypoproteinémie, kortikosteroidy a hypertenze. Součástí léčby venózního bércového vředu je bandážování. Nezbytnou součástí úspěšné léčby je kompresivní terapie. Provádí se za účelem omezení průtoku chorobně změněnými povrchovými žilami, zvýšení průtoku hlubokým žilním systémem a zmenšení doprovodného otoku. Stupeň komprese musí být pečlivě posouzen – špatná komprese může stav i zhoršit. Při léčbě je důležitý pohyb i vhodná volba obuvi. Doporučuje se pravidelné chození, jízda na kole a předepsané cviky. Vhodné je také zabránit zvýšenému tlaku v dolních končetinách (například podložením postele v nohách o 10 cm) nebo působení vyšších teplot (lázně, horké koupele, sauna, přímý kontakt se zdrojem tepla). Ke zlepšení návratu krve k srdci naopak přispívají masáže studenou vodou. Pro celkovou dobrou tělesnou kondici je důležitá zdravá a pestrá strava a přiměřená tělesná hmotnost. Podstatná je i prevence dalších poranění a volba vhodné obuvi (bez příliš vysokého či naopak nízkého podpatku).
Tipy na jednoduché cviky, které podpoří návrat žilní krve z dolních končetin:
kdykoliv během dne alespoň 30x stoupnout na špičky, zhoupnout se ze špičky na patu nebo kroužit nohama;
při sedu se střídavě opírat o špičky a paty;
vsedě se opřít o paty a špičkami pohybovat od sebe a k sobě;
vleže propínat a krčit špičku střídavě jedné a druhé nohy nebo se zvednutými končetinami propínat a krčit prsty u nohou.
Poškození způsobené zářením
Akutním poškozením kůže po ozáření nepřiměřeným ionizujícím zářením bývá popálení, které se projevuje zarudnutím, otokem, v těžších případech puchýři. Chronické defekty způsobené radiačním zářením se projevují jako chronická radiodermatitida – atrofií kůže, její snadnou zranitelností a v nejvážnějších případech vzniká chronický radiační vřed. Jedná se o jednu z nejobtížněji léčitelných chronických ran. Často je potřebná excize (operativní odnětí) celé zraněné oblasti a rozsáhlý zákrok plastického chirurga. Chronický radiační vřed představuje i riziko vzniku maligního nádoru.
Léčba
U lokální léčby postupujeme podle obvyklých pravidel ošetřování vlhkou terapií.
Vlhká terapie
Moderní terapeutická krytí pracují na principu tvorby optimálně vlhkého prostředí v ráně, odtud také pojem vlhké hojení ran nebo moderní léčba ran. Vlhkost rány je nezbytná pro dobrou granulaci a epitelizaci rány.
Moderní vlhké krytí udržuje konstantní teplotu rány, zachovává výměnu plynů, absorbuje či odvádí exsudát, netraumatizuje ránu při převazech, prodlužuje intervaly mezi převazy. Většina vlhkého krytí chrání ránu před sekundární infekcí a vnějšími vlivy, některá působí dokonce antisepticky – HydroClean nebo Atrauman Ag. Jedinečnou vlastností některých produktů vlhkého hojení ran je schopnost netraumaticky provádět debridement rány (enzymatický, autolytický, microdebridement).
Popáleniny
Popáleniny jsou poranění způsobená účinkem vysoké teploty (horkými předměty, plamenem, horkými plyny, případně radiačním zářením). Dle výše teploty a doby jejího působení dochází ke vzniku změn na kůži a podkožní tkáni a k jejich částečné či úplné destrukci. Kromě místního poškození může dojít k poruchám regulace a funkce vnitřních orgánů.
Rozlišujeme 3 stupně popálení:
1. stupeň – začervenání, otok, bolest (reverzibilní změny);
2. stupeň – ztráta epidermis: a) puchýře s většinou spontánním zhojením; b) poškození dermis, vznik nekróz a příškvary;
3. stupeň – ztráta kůže v celé tloušťce a postižení tkáně ležící pod ní, může jít až o zuhelnatění.
Celkový klinický obraz závisí nejen na stupni popálení, ale také na jeho rozsahu. K jeho odhadu se používá takzvané pravidlo devíti podle Wallacea (hlava, horní končetina, bérec a chodidlo, stehno, horní část hrudníku, břicho, horní část zad, dolní část zad – každá z těchto částí odpovídá 9 % povrchu lidského těla).
Léčba
Při ošetření popálenin používáme neadherentní krytí se sekundárním překrytím suchým gázovým krytem v několik vrstvách tak, aby krytí neprosakovalo na povrch. Popálenina 2a) stupně se hojí cca 10 dní, 2b) stupně pak 2–3 týdny. Pokud dojde ke komplikacím hojení popáleniny 2b) stupně, bývá nutná léčba na specializovaném pracovišti (hlubší debridement, užití speciálních krytů, případně autotransplantace dermoepidermálními štěpy). Při popálení od stupně 2b) dochází k porušení celistvosti kožního krytu a tím i k narušení bariéry proti sekundární infekci. To je třeba při výběru vhodného krytí zohlednit, pro ošetření větších ploch lze použít například některá polyuretanová krytí, která ochrannou funkci kůže nahrazují.
Omrzliny
Omrzliny jsou akutní poranění způsobená lokálně působícím chladem, zpravidla teplotami pod bodem mrazu. Ke vzniku omrzlin ovšem může stačit i teplota nad bodem mrazu – při vysoké vlhkosti vzduchu, silném větru nebo při zhoršeném prokrvování, které je dáno stavem pacienta. Vlivem chladu dojde ke stažení tepének a k omezení krevního oběhu v postižené oblasti. Nedostatečné místní prokrvení může vést k různým stupňům poškození tkáně, v krajním případě ke vzniku nekrózy.
Rozlišujeme čtyři stupně omrznutí:
1. stupeň – šedobílé zbarvení, ztráta citlivosti, později zčervenání a bolest;
2. stupeň – tvorba puchýřů;
3. stupeň – krvácení do kůže, vznik modročerného zbarvení;
4. stupeň – nezvratné zničení tkáně, která při zahřátí odpadá.
Léčba
V rámci lékařského ošetření je vhodné zahřát postižená místa v horké vodě do 40 °C. Omrzlinu dále osušíme, dezinfikujeme a překryjeme vhodným sterilním krytím. Pokud již došlo ke vzniku puchýřů, pak je na okraji incidujeme, aby neutlačovaly spodinu rány a neprohlubovaly ischemii postižené tkáně. Důležitá je prevence komplikací, zejména vzniku sekundární infekce. Pokud se totiž infekce dostaví a následná sepse ohrožuje život pacienta, bývá nutná amputace.
Exulcerované nádory
Exulcerované (zvředovatělé) zhoubné či nezhoubné nádory jsou méně častou příčinou chronických ran. Exulcerované nádory bývají špatně diagnostikovatelné – nezbytnou podmínkou pro správné stanovení diagnózy je histologické vyšetření tkáně z okrajů defektu. Je třeba k němu přikročit zejména v situacích, kdy hojení rány dlouhodobě stagnuje i přes dobrou péči a na spodině rány je přítomna hypertrofická granulační tkáň.
Léčba
Musíme pamatovat na to, že na spodině chronické rány (vředů z oběhových příčin) se po mnoha letech přetrvávajících zánětlivých změn může objevit také zhoubné bujení (maligní novotvorba tkáně, neoplazie). Zhojení těchto ran bez léčby základního onemocnění není možné.
Zanícená rána
Zanícená rána se projevuje zarudnutím a bolestí. Mezi nejběžnější rány tohoto druhu patří akutní zánět nehtového lůžka na rukou nebo nohou.
Akutní zánět nehtového lůžka
Akutní zánět nehtového lůžka může být na první pohled poměrně nenápadný, ale zato velice obtěžující problém. Jedná se o místní povrchovou infekci či absces, tedy dutinu vyplněnou hnisem, v oblasti ruky nebo méně často nohy. Jak můžete sami doma takový zánět léčit a s čím už zajít k lékaři?
Postižené místo se vyznačuje lokalizovanou bolestí, citlivostí na dotek, zarudnutím, zanícením, změněnou barvou, nebo dokonce různě pokrouceným nehtem. Pokud postižení zůstane neléčeno, může dojít ke vzniku abscesu a infekce se může šířit do dalších struktur prstu. Při některých činnostech je riziko vzniku zánětu nehtového lůžka vyšší. Patří mezi ně: kousání nehtů, sání prstů, nesprávná, agresivní manikúra, různá poranění nehtů včetně uvíznutí cizího tělesa (např třísky), modeláž nehtů, použití gelových nehtů.
Léčba
Nejlepší léčbou je prevence. Pokud se vám ale nepodaří vzniku zánětu předejít, máme pro vás několik rad, jak s infekcí bojovat. Pokud se ještě v místě postižení nevytvořil absces, může stačit přikládání obkladů z teplé vody 3–5x denně cca na 15 minut. Když infekce navzdory přikládání obkladů nepolevuje, je třeba dané místo znehybnit dlahou a nasadit antibiotickou léčbu. To už je ale práce pro lékaře. Když se na místě už vyvine absces, je třeba hnis vypustit. Někdy může stačit hnis vytlačit, pouze ale v případě, že na místo postižení není potřeba vyvinout příliš velký tlak – ten by totiž mohl tkáně ještě více poškodit. Po vypuštění hnisu místo sterilně překryjte a opět zahajte terapii teplými mokrými obklady 3–5x denně na 15 minut. Mezi jednotlivými obklady ránu vždy opět sterilně překryjte, abyste předešli opětovné infekci. V tomto případě antibiotika obvykle nejsou vůbec potřeba, protože absces je zánět ohraničený na určitou oblast. Pokud je absces příliš rozsáhlý, je na obtížně přístupném místě nebo není možné jeho obsah vypustit jen slabým tlakem, je třeba jeho ošetření přenechat chirurgovi.
Hlavní zásadou prevence akutního zánětu nehtového lůžka je sice pečlivá, ale v žádném případě ne agresivní hygiena. Používejte nedráždivou kosmetiku. Také se zkuste zbavit zlozvyků spojených s nehty – hlavně kousání a sání nehtů. A pokud toužíte po gelových nehtech či modeláži, dbejte na to, aby obojí bylo prováděno opravdu čistými nástroji v seriózních hygienických podmínkách.
Již v 60. letech 20. století bylo prokázáno, že rána, která se hojí ve vlhkém prostředí, má až o 40 procent kratší dobu hojení ve srovnání s krytím suchým obvazem. Přesto trvalo dalších téměř 30 let, než bylo vlhké hojení zavedeno do široké medicínské praxe.
Syndrom diabetické nohy je jednou z nejčastějších pozdních komplikací diabetu, který významně ovlivňuje kvalitu života pacientů s diabetem. Onemocnění je definováno jako infekce, ulcerace, nebo destrukce hlubokých tkání nohy, spojená s neurologickými abnormalitami a s různým stupněm ischemické choroby dolní končetiny. Jednou z forem syndromu diabetické nohy je Charcotova neuroosteoartropatie, což je neinfekční destrukce kostí a kloubů na podkladě neuropatie.
Mezi nejvýznamnější prokázané rizikové faktory ulcerace u pacientů s diabetem patří neuropatie (senzomotorická, autonomní), angiopatie (makro- i mikrovaskulární) a zvýšený plantární tlak. Na vzniku ulcerací se také podílejí zevní faktory, jako jsou trauma, nevhodná obuv a infekce. Nesmíme opomenout vliv kouření, kompenzace diabetu a další faktory ovlivňující vznik neuropatie a ischemie. Bylo zjištěno, že nejméně třem čtvrtinám amputací dolních končetin v souvislosti s diabetem bylo možné zabránit správnou prevencí. Ohrožený pacient by si proto měl každý den prohlížet svá chodidla, všímat si změn barvy kůže, zarudnutí, otlaků či otoků a o nepříznivých změnách ihned informovat svého lékaře. Nohy je doporučeno chránit vhodnou, pohodlnou obuví, nejlépe obuví indikovanou pro diabetiky, nikdy nechodit naboso. Důležité je vyhýbat se expozici tepla (elektrické podušky, horké koupele a podobně) a po koupeli si nohy, včetně meziprstí, dobře osušit. Na místě je také opatrnost při stříhání nehtů, protože sebemenší poranění může mít za následek vznik vředu. Pacient by neměl kouřit a ani zapomínat na péči o kůži. Správnými přípravky lze zvýšit odolnost pokožky nohy a posílit její přirozenou ochrannou bariéru.
Léčba syndromu diabetické nohy je často obtížná a její úspěšnost velmi závisí na jejím včasném zahájení. Mezi nejdůležitější opatření při léčbě diabetických ulcerací je jejich maximální odlehčení. Bez odstranění tlaku na ulceraci je hojení velmi obtížné, prodlužuje se významně jeho délka a existuje vysoké riziko přechodu akutního defektu do chronického stadia. U pacientů s prokázanou ICHDK a nehojící se ulcerací nohy je možností volby provedení angioplastiky nebo periferního by-passu. V případě přítomnosti známek infekce (otok, erytém, patologická sekrece z rány, zvýšená lokální teplota) je nutno zahájit adekvátní antibiotickou terapii nejprve empirickou, posléze – dle klinického obrazu a výsledku kultivace z rány – cílenou. Další nezbytnou součástí terapie diabetických ulcerací je lokální léčba. V první fázi je nezbytný débridement – očištění rány a snesení hyperkeratóz. Podle typu rány pak přikládáme vhodné krytí. Mezi moderní prostředky hojení ran v rámci SDN patří také aplikace lokálního podtlaku a larvální terapie. Nejtěžší formou tohoto syndromu je diabetický vřed.
Léčba diabetické neuropatie není jednoduchá, především proto, že není znám způsob odstraňující příčinu neuropatie. Léčba se opírá zejména o normalizaci krevního cukru a o potlačení nepříjemných bolestivých stavů a jiných nepříjemných pocitů jako brnění, pálení. Terapie je velmi individuální. Předem není jisté, zda a u koho zabere. Vhodná je i fyzioterapie.
Základem je udržování stabilní hladiny glukózy v krvi (což může vést k zastavení nebo zpomalení rozvinutí nemoci do těžších stadií). Užívají se perorální antidiabetika, případně injekčně inzulin. U některých lidí může intenzivní kontrola a regulace glykémie snížit riziko vývinu neuropatie i o více než 60 %.
K léčbě bolesti se podávají se antiepileptika, antidepresiva. Doporučují se také masti obsahující capsaicin. Účinné je v některých případech podávání látek podporujících regeneraci a výživu nervů. Hlavně kyseliny alfa lipoové či linoleové a podávání vitamínů B, E.
Mezi jiné metody zvládnutí bolesti a jiných nepříjemných vjemů u neuropatie patří také fyzioterapie, která zahrnuje akupunkturu, relaxační techniky, rehabilitaci či elektrickou stimulace nervového systému. Od roku 2010 se v České republice používá nová fyzikální léčba, která napomáhá diabetikům zmírňovat obtíže při diabetické neuropatii a zvyšuje kvalitu života. Jedná se o Mesodiencefalickou modulaci. Tato metoda se používá pro léčbu bolestivé diabetické polyneuropati a je zatím určena pouze pro dospělé pacienty. Léčba pomocí Mesodiencefalické modulace je finančně nákladnější, a prozatím není hrazena zdravotními pojišťovnami.
