Pokud chcete zlikvidovat víceletý mahon, je to oříšek. Víceleté kořeny při likvidaci odolávají a část by jich určitě zůstala v zemi a obrazila znovu. V tomto případě je vhodný vícenásobný postřik třeba přípravkem Roundup, který se fotosyntézou dostane až do kořenů. Po uschnutí nadzemní část odstraňte a kořeny můžete nechat, samy odumřou.
Zdroj: článek Mahon a jeho pěstování
V naší poradně s názvem MAHON A JEHO PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdena.
Prosím o radu. Mám cca 20 let starý keř mahonu a v posledních třech letech se na listech v letě objeví šedivé skvrny. V místě skvrny zmizí zelená barva a zůstane jen suché pletivo. Z tohoto důvodu nemohu mahon využít pro dekorativní účely.Nevím jak mám keř ošetřit. Děkuji za odpověď. Zdena.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Zřejmě půjde o padlí. Padlí je houbové onemocnění. Padlí se vyskytuje především na takových rostlinách, které trpí nedostatkem světla, jsou umístěny na málo vzdušných místech nebo jsou vydatně hnojené dusíkem.
Možná je chemická ochrana mahonu proti padlí, se kterou se začíná po zjištění prvních příznaků onemocnění. Postřiky se opakují v 7 až 10 denních intervalech. Mahon má hladké a lesklé listy, proto se do postřikové kapaliny přidává i smáčedlo.
Vhodné přípravky proti padlí včetně jejich cen najdete tady: https://www.zbozi.cz/dum-by…
Zdroj: příběh Mahon a jeho pěstování
Mahon potřebuje propustnou, na živiny bohatou a stále přiměřeně vlhkou půdu s neutrální reakcí. Pokud je půda dostatečně výživná, hnojení není nutné, jinak je potřeba hnojit v sezóně asi jednou za tři týdny hnojivy určenými pro okrasné listnaté dřeviny. Proti mrazu jsou mahony odolné, avšak vzhledem k tomu, že se jedná o stálezelené dřeviny, které vodu odpařují i v zimě, mnohdy přes zimu uschnou. Je proto vhodné je při oblevě zalít.
Zdroj: článek Mahon a jeho pěstování
V naší poradně s názvem JAK ZLIKVIDOVAT MAHON se k tomuto tématu vyjádřil uživatel MARIE.
porad te mi prosim jak zlikvidovat mnoholety mahon
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Mahonie se může rozrůst do nekontrolovatelných objemů. Pro odstranění vzrostlé mahonie je potřeba ořezat všechny větve nad zemí a na jasně žluté uřezané výhony nastříkat přípravek Roundup. Pokud si na zahradě necháte nějakou rostlinu mahonie, tak čekejte, že se zase rozsemení, protože semena roznášejí ptáci svým trusem.
Zdroj: příběh Jak zlikvidovat mahon
Řez mahony snášejí velmi dobře, pravidelným zastřiháváním je proto lze snadno tvarovat a udržet v požadované velikosti.
Zdroj: článek Mahon a jeho pěstování
Prionové choroby byly dlouho považovány za vzácnou raritu. Od 17. století byla známa ovčí prionová choroba skrapie. Ve 20. letech minulého století bylo popsáno i lidské prionové onemocnění. Podle svých objevitelů bývá označováno jako Creutzfeldt-Jakobova choroba. Postihuje nejvýše dva lidi z milionu.
Před čtvrtstoletím však vstoupily prionové choroby rázně do povědomí široké veřejnosti. Ve Velké Británii propukla u skotu nemoc šílených krav. Oficiální počty diagnostikovaných případů šly do statisíců. Skutečný rozsah nákazy byl ale podstatně větší. O deset let později bylo jasné, že se lidé mohou nakazit priony od skotu, které se dostaly do potravin s nervovou tkání nakažených zvířat. Postižené osoby onemocněly zvláštní formou prionového onemocnění obvykle označovaného jako nová varianta Creutzfeldt-Jakobovy choroby. Zatím si vyžádala na celém světě asi 160 lidských životů.
Všichni pacienti postižení novou variantou Creutzfeldt-Jakobovy choroby mají těžce poškozen mozek, ale mohou být postiženy i jinak. Například závažným poškozením srdečního svalu. V roce 2005 už byl popsán případ pacienta, kterému se priony v srdci hromadily. Závažnou okolností, provázející prionové onemocnění srdce u myší, je uvolňování velkého množství prionů do krevního oběhu. Pokud dochází ke stejnému vzestupu prionů také v krvi některých lidských obětí prionových chorob, zvyšuje se riziko přenosu nákazy krevní transfuzí. V Británii už byly zaznamenány nejméně tři případy, kdy se lidé nakazili novou variantou Creutzfeldt-Jakobovy choroby po krevní transfuzi od osoby nakažené prionovou chorobou.
Zdroj: článek Prionové choroby
Ve svém příspěvku MAHON A JEHO PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Monika Chylíková.
kdy je vhodné ho zasadit, jaro nebo podzim?
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: příběh Mahon a jeho pěstování
Řez snáší mahon velmi dobře, pravidelným zastřiháváním jej proto lze snadno tvarovat a udržet v požadované velikosti.
Zdroj: článek Keř mahonie
V naší poradně s názvem PROSBA O RADU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Rayleen.
Dobrý den! Přidávám se do diskuze i se svým problémem v naději jakékoli rady. Už téměř rok se potýkám se silným šupinatěním hlavy, které je bohužel provázeno nezadržitelným padáním vlasů. V okolí čela a uší jsou projevy nejcitelnější - linie vlasů je pokryta tenkou "slupkou" odumřelé suché kůže, která se po navlhčení při mytí odděluje, za sucha pevně lpí na hlavě. Při odloupnutí je kůže vespodu zarudlá jako by zanícená. Stejně ačkoli aniž bych pozorovala zarudnutí vypadá pokožka po celé ploše hlavy. S méně závažnými projevy se v poslední době setkávám i v t-zoně obličeje, a na ušních boltcích. Celkově se dá říci, že pokožka mé hlavy je velmi suchá, čili nekoresponduje s typickými projevy seboroické dermatidy, ač mi ji lékař diagnostikoval a pokouší se jí neúspěšně léčit :-( Můj stav nevykazuje zlepšení ani po celkové úpravě jídelníčku, zařazení doporučených doplňků stravy, ani na běžné léčebné přípravky z lékarny. Prosím, pokud máte jakoukoli zkušenost, nebo nápad, jak pomoci, co vyzkoušet, budu vděčná za cokoli.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Dobrý den paní Rayleen, podle Vámi popsané subjektivní diagnózy se také plně přikláním k tomu, že je to seboroidská dermatitida. Toto onemocnění se vyskytuje jak na mastné pokožce, tak i na suché pokožce, pak ji nazýváme disseborea. V některých případech se bohužel nepodaří její úplné vyléčení, podobně jako u lupénky. Je však možné redukovat její projevy. Z volně dostupných prostředků je to především vhodnými šampony, ale i rostlinnými oleji s přídavkem kyseliny salicylové. Z lékařské medikace to jsou pak kortikoidy, popřípadě antimykotické přípravky. Výborně zpracovaný popis této choroby je na webu na této adrese: http://www.medicabaze.cz/in… Je zde možnost porovnat své projevy s přiloženou fotodokumentací a také je zde rozebráno několik různých druhů variant projevů. K dispozici je zde i možná léčba. Doporučuji přečíst si to a důvěřovat svému lékaři a být trpělivá. Léčba je dlouhodobá. Držím Vám palce.
Zdraví Cempírek!
Zdroj: příběh Prosba o radu
Řez v březnu: V tomto ročním období experti doporučují u mahonie pouze omezený řez. Můžete odstranit například odumřelé a mrazem zničené větve a jejich části.
Řez v červnu: Po odkvětu, v červnu, můžeme u mahonie provést omlazující řez. V tomto případě seříznete přibližně 1/3 větví, rovnoměrně rozdělených po celém keři, ve výšce 40–50 cm. Nejlépe těsně nad pupenem, který ukazuje směrem ven. V následujícím roce seříznete polovinu starších větví, které ještě zbyly z minulého roku. A v dalším roce pak seříznete zbývající část větví mahonie. Po třech letech jste tak keř mahonie krásně omladili.
Zdroj: článek Keř mahonie
Ve svém příspěvku SVRAB se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Renata.
Sauna na svrab? Jedině nějaká soukromá sauna. Svrab spadá mezi nakažlivé choroby a na nemocného se vztahuje povinnost předcházet šíření nákazy. Takže návštěva veřejných míst, jako jsou bazény, sauny nebo solária jsou zakázána. Jinak zvýšená teplota kůže a podkoží vlivem saunování by mohla podpořit léčbu proti svrabu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Katka.
-samozrejme sukromna sauna. Svrab neznasa teplotu viac ako 60C, tak som si myslela ze tam posediet 10-15 nim pri teplote 60az 70C ...Tak ze to solarium/vertikalne je najlepsie? tam nie je taka vysoka teplota.
dakujem!
Zdroj: příběh Svrab
Mahonie cesmínolistá (Mahonia aquifolium) má velmi hustě stavěné větve. U starých rostlin mohou narůst keře až do výšky okolo 2 metrů. Nejčastěji se však výška keřů pohybuje do 1 metru. Listy mahonie cesmínolisté jsou složené obvykle z 5 až 9 lístků. Většina keřů je má v průběhu zimy zbarvené do purpurova. Žluté květy, které se na keřích objevují už v dubnu, velmi silně voní. Jejich vůně přitahuje velké množství opylovačů. Plody uzrávají na podzim a na keřích zůstávají do konce podzimu. Tyto plody se dříve využívaly k barvení limonád, marmelád a vín. S cesmínolistou mahonií se setkáváme i v přírodě, běžně totiž zplaňuje, a to především v porostech suchomilných dřevin, objevit se však může i v lesních podrostech. Tento mahon je u nás považován za invazivní rostlinu. Není třeba se ale obávat, není příliš agresivní a vliv tohoto druhu na původní společenstva je minimální. V minulosti byla mahonie cesmínolistá využívána indiány jako léčivá rostlina. Zabírala při problémech dásní, účinkovala proti tuberkulóze anebo se používala jako tonikum, případně k čištění krve. Takže odpověď na otázku, zda je mahonie jedovatá, zní takto: plody (modré bobule) tohoto keře jsou na rozdíl od ostatních částí rostliny jen mírně jedovaté.
Zdroj: článek Keř mahonie
V naší poradně s názvem POHLAVNÍ CHOROBY FOTO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kamča.
Tady jsem pro vás připravila foto, na kterých jsou vidět pohlavní nemoci. Fotky pohlavních chorob jsou tady: http://www.google.cz/search… a nebo taky tady: http://www.google.cz/search…
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: příběh Pohlavní choroby foto
Rostlina se množí především vegetativně, a to nejčastěji řízkováním či hřížením. Nové sazenice je možné získat i z odkopků od rozrostlejších keřů.
Zdroj: článek Mahon a jeho pěstování
V naší poradně s názvem POLIKLINIKA KARLOVO NÁMĚSTÍ 32 PRAHA 2 se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kamča.
Fakultní poliklinika, Karlovo náměstí 32 Praha 2 na svém kožním oddělení provádí vyšetření v oboru dermatologie, dětská dermatologie, léčba ran, mykologie, alergologie, psychosomatika, sklerodermie, flebologie a lymfologie. Najdete zde různé ambulance kožního lékařství jako jsou: ambulance všeobecné dermatologie, ambulance dětské dermatologie, ambulance pro sklerodermie, ambulance pro kožní choroby z povolání a dermatologickou alergologii, ambulance pro flebologii a lymfologii, ambulance mykologická (plísňová onemocnění).
Kontakt a adresa Fakultní polikliniky:
Fakultní poliklinika, budova B, 3. patro
Karlovo náměstí 32
Praha 2
Seznam pracovníků
Lékaři Dermatovenerologické kliniky 1. LF UK:
MUDr. Monika Bodnárová
MUDr. Radmila Divišová
MUDr. Hana Kafková
MUDr. Ondřej Kodet
MUDr. Martina Kojanová
MUDr. Dora Kovandová
Prim. MUDr. Ivana Krajsová, MBA, primář kliniky
Doc. MUDr. Ivana Kuklová, CSc.
MUDr. Viera Miňovská
MUDr. Martina Olexová
Doc. MUDr. Růžena Pánková, CSc.
MUDr. Zuzana Plzáková, Ph.D.
MUDr. Stanislava Polášková
MUDr. Ilona Procházková
Doc. MUDr. Magdalena Skořepová, CSc.
Prof. MUDr. Jiří Štork, CSc., přednosta kliniky
MUDr. Taťána Šuková
MUDr. Zdena Tillová
MUDr. Roman Trýzna
MUDr. Petr Velčevský
MUDr. Martina Žemličková
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: příběh Poliklinika karlovo náměstí 32 praha 2
Mahónii cesmínolistou mají rádi zahrádkáři, protože svým hustým vzrůstem a lesklými listy v létě, na jaře záplavou žlutých hroznů květů a od léta do zimy modrými plody musí potěšit každého. Ze zahrádek ji možná znáte, ale víte například, že plody jsou jedlé (obsahuji malé, neškodné množství toxických látek) a mahónii můžete zplaněnou vidět i uprostřed lesa?
Mahónie cesmínolistá (Mahonia aquifolium) je velmi známý stálezelený keř z rodiny dřišťálů. Asi 1 až 2 m vysoký rozložitý keř zdobí zahrady a místy zplaňuje v lesích a parcích, kam jej zanáší ptáci svým trusem. Bobule jsou modré, o průměru až 0,8 mm, a působí dojmem lehce ojíněných kuliček. Za určitých okolností jsou jedlé, což může řadu lidí překvapit. Většinou se má za to, že jsou jedovaté, což není vzdáleno pravdě, protože jsou mírně toxické. Dozrávají koncem července až do konce srpna a rostlinu zdobí dlouho do zimy, kdy slouží jako potrava pro ptáky. Pro lidi jsou nejvhodnější až plně zralé, jinak jsou velmi kyselé. Navíc nedokonale zralé plody v minimální míře obsahují mírně jedovatý alkaloid berberin, který však zpracováním nebo usušením téměř mizí. V plně zralých plodech je ho pouze stopové, neškodné množství, uvádí se 0,015 %. Jelikož o jedovatosti nebo nejedovatosti bobulí mahónie existuje mnoho protichůdných názorů, přikláníme se spíše k doporučení je nekonzumovat.
Ovšem v kořenech, kůře a listech je těchto jedů podstatně více. Příznakem otravy berberinem je nevolnost. Kmínky mahónie jsou šedožluté, bez trnů a lysé. Výtažek z dřeva mahónie byl dříve využíván pro barvení vlny, jelikož má výrazně zlatožlutou barvu. Keř kvete v dubnu až květnu žlutými hrozny vonících květů, které lákají hmyz všeho druhu. Listy jsou vejčité, tvrdě kožovité a pichlavé. Jsou lehce vykrajované a zvlněné, proto se často využívají na ozdobu do podzimních i vánočních vazeb a dekorací. Mahónie cesmínolistá se tvarem listů velmi podobá cesmíně, která je ale jinou rostlinou.
Cesmínu poznáte podle červených plodů. Větvička cesmíny je symbolem amerických Vánoc. Na podzim se listy této rostliny lehce zbarvují do bronzova, u odrůdy Atropurpurea je tento jev nejvýraznější. Cesmíny (Ilex) na světě rostou v mnoha druzích. Některé jsou teplomilné, jiné zase odolné proti mrazu, a právě ty mohou zkrášlovat naše zahrady. Některé keře mohou i u nás dorůst úctyhodných velikostí. Lze z nich vytvářet příjemné tmavozelené pozadí pro pestřejší výsadby, poslouží jako neprostupné, stálezelené a velmi dekorativní živé ploty, tvarované se dobře vyjímají ve dvojici jako strážci branky, loubí a podobně, některé jsou i atraktivními solitérami.
Cesmíny jsou ozdobné svými listy, květy i plody, jde tedy o ideální dekorativní dřeviny. Bílé květy se objevují na přelomu jara a léta, jasně červené peckovice pak zdobí rostlinu od léta až do následujícího jara.
Nejatraktivnějším druhem cesmíny, kterému se daří i u nás, je stálezelená cesmína ostrolistá (Ilex aquifolium). Má krásně tvarované tmavozelené kožovité lesklé listy s odstávajícími trny a výrazné červené plody. Listy mají tak výrazný lesk, že vypadají stále jako po osvěžujícím dešti. Oblíbené jsou například samosprašné rostliny odrůdy Alaska (cesmíny jsou obvykle dvoudomé). Keř pomalým tempem dorůstá až do třímetrové výšky, roční přírůstek činí okolo 20 cm. Samosprašná odrůda Pyramidalis dorůstá ve tvaru vysokého kuželu až šesti metrů a na vhodném místě ji lze pěstovat jako působivou solitéru. Odrůda Rubricaulis aurea má zlatě lemované tmavozelené listy, Handsworth New Silver zase zdobí zářivě bílé lemování. Cesmína přeslenitá (Ilex verticillata) bude vyhovovat všem, kdo nemají v lásce trnité keře. Vejčité listy, které se na podzim vybarvují žlutě až červeně, totiž trny nemají. Na zimu sice opadávají, ale na rostlině zůstanou malé, jasně červené plody. Nezvyklý vzhled má stálezelená a dokonale mrazuvzdorná cesmína vroubkovaná (Ilex crenata), jejíž listy se tvarem podobají zimostrázu a keříky zdobí nikoli červené, ale černé plody. Na slunci či v polostínu se svrchní lístky odrůdy Golden Rock vybarvují do zlata. Cesmíny se pěstují i jako kříženci rozmanitých druhů. Oblíbené jsou například takzvané modré cesmíny (například Ilex x meserveae), jejichž stálezelené listy mají modrošedý nádech.
Cesmínám nejlépe vyhovují stanoviště v polostínu až stínu. Kultivary se zelenými listy snesou i slunce, rostliny s listy zdobenými bílým nebo žlutým panašováním je před ním třeba chránit. Keřům svědčí nejen půdní, ale i vzdušná vlhkost. Bude se jim dařit pod stromy, v blízkosti jezírka, ve skupinové výsadbě, kde si vytvoří příznivé mikroklima snáz než jako osamocený keř na trávníku vydaný napospas větru. Půda by měla být kyprá a dobře propustná, mírně vlhká, ale zároveň nesmí být rostliny přemokřené. Půdní reakce je ideální mírně kyselá nebo neutrální. Keře lze podle potřeby v létě i tvarovat, ale většinou zachovávají pěkný kompaktní tvar i bez úprav. Zvláště mladé sazenice je třeba chránit proti promrznutí kořenů mulčováním, pokrývkou z listí a chvojí. Cesmínu lze množit řízkováním.
Zdroj: článek Mahon a jeho pěstování
Ve svém příspěvku GOOGLE COM MUZSKE CHOROBY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaro.
Mojemu manzelovi veteka z pohlavniho uda taka biela hmota
neviem co mame robit ked chce aby sme maly spolu milovanie mne sa nechce ked si zmyslim ze mu vyteka ta hmota.
Prosim porate co mame robyt.
Velmi pekne dakujeme Jaro
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marta.
Čau, ten můj to měl taky. Šel s tím k doktorovi a ten zjistil, že je to kapavka. DOstal od doktora antibiotika na 10 dní a pak se to ztratilo.
Zdroj: příběh Google com muzske choroby
Mahony jsou nízké až středně vysoké keře, kytka, květina (vysoké 60–150 cm, široké 100–180 cm). Listy mají lichozpeřené, stálezelené, na okrajích pichlavé až ostnitě zubaté. Na podzim se listy často zbarvují do červena až téměř do hněda, zachovávají si však svůj tvar. Květy jsou oboupohlavné, výrazně žluté. Plody jsou modré bobule, na rozdíl od ostatních částí rostliny jen mírně jedovaté. Nejčastěji pěstovaná je u nás velmi dekorativní mahónie cesmínolistá (Mahonia aquifolium). Rostlina se používá k dekoraci, a to jako samotná nebo do vazeb, přičemž je výsledná kytice velmi originální.
Mahony rostou v přírodě převážně na polostinných až stinných stanovištích v lesích a hájích a z toho vycházíme i při jejich pěstování – i na zahrádce jim svědčí jim polostinné či stinné místo, na slunečním úpalu neprospívají.
Zdroj: článek Mahon a jeho pěstování
Zdroj: článek Sexuálně přenosné choroby
Tiklopidin je méně známou protidestičkovou látkou.
Existuje například v preparátech Apo-Tic a Tagren, které se využívají v neurologii a kardiologii (ale méně často než výše zmíněné „klasické“ protidestičkové léky, jako je kyselina acetylsalicylová a klopidogrel).
Forma: Tablety. Apo-Tic se vyrábí v podobě tablet o síle 250 miligramů a běžnou dávkou pro dospělého člověka jsou 2 tablety denně. Bez doporučení lékaře nesmí být lék užíván.
Princip účinku: Apo-Tic patří mezi takzvaná protidestičková léčiva, účinkuje totiž na úrovni metabolismu krevních destiček. Narušuje receptory umístěné na povrchu krevních destiček a tím snižuje jejich schopnost se shlukovat a vytvářet krevní sraženinu. Apo-Tic se užívá samotný nebo v kombinaci s jinými léky na ředění krve. Obvyklou indikací je prevence ischemické mozkové mrtvice u pacientů, kteří ji již v minulosti prodělali (včetně tranzitorní ischemické ataky), některé formy ischemické choroby dolních končetin a prevence uzavírání srdečních stentů, které byly implantovány z důvodu ischemické choroby srdeční. Přípravek je obecně vhodný spíše pro ty pacienty, u nichž nelze použít jiná protidestičková léčiva, jedná se o lék druhé volby, důvodem jsou častější nežádoucí účinky.
Hlavní nežádoucí účinky: Užívání může znamenat riziko krvácivých stavů včetně krvácení z nosu, krvácení do trávicího traktu a krvácivé mozkové mrtvice. Vzácněji může jeho užívání doprovázet výrazný pokles bílých krvinek nebo destiček. Uživatelé si poměrně často stěžují na trávicí obtíže, bolesti hlavy a alergické reakce, u řady z nich bylo pozorováno zvýšení jaterních testů.
Cena: Odvíjí se od síly a velikosti balení, tedy cca od 100 Kč do 267 Kč, doplatek se pohybuje od 50 Kč do 100 Kč. Lék je na recept.
Forma: Tablety. Tagren se vyrábí v podobě tablet o síle 250 miligramů a běžnou dávkou pro dospělého člověka jsou 2 tablety denně. Bez doporučení lékaře nesmí být lék užíván.
Princip účinku: Tagren patří mezi takzvaná protidestičková léčiva, účinkuje totiž na úrovni metabolismu krevních destiček. Narušuje receptory umístěné na povrchu krevních destiček a tím snižuje jejich schopnost se shlukovat a vytvářet krevní sraženinu. Tagren se užívá samotný nebo v kombinaci s jinými léky na ředění krve. Obvyklou indikací je prevence ischemické mozkové mrtvice u pacientů, kteří ji již v minulosti prodělali (včetně tranzitorní ischemické ataky), některé formy ischemické choroby dolních končetin a prevence uzavírání srdečních stentů, které byly implantovány z důvodu ischemické choroby srdeční. Přípravek je obecně vhodný spíše pro ty pacienty, u nichž není možné použít jiná protidestičková léčiva, jedná se o lék druhé volby, důvodem jsou častější nežádoucí účinky.
Hlavní nežádoucí účinky: Tagren zvyšuje riziko krvácivých stavů včetně krvácení z nosu, krvácení do trávicího traktu a krvácivé mozkové mrtvice. Vzácněji může jeho užívání doprovázet výrazný pokles bílých krvinek nebo destiček. Uživatelé si poměrně často stěžují na trávicí obtíže, bolesti hlavy a alergické reakce, u řady z nich bylo pozorováno zvýšení jaterních testů.
Cena: Lék stojí okolo 100 Kč a doplatek činí cca 50 Kč. Tagren je na lékařský předpis.
Zdroj: článek Léky na ředění krve - seznam
Cilostazol je méně známou protidestičkovou sloučeninou.
Cilostazol je obsažen v některých lécích podávaných u ischemické choroby dolních končetin (například lék Noclaud, Claudienne, Pladizol a podobně).
Forma: Tablety. Preparát se vyrábí ve formě tablet o síle 50 a 100 miligramů a běžná dávka u dospělého člověka je 50–100 miligramů 2x denně.
Princip účinku: Noclaud je inhibitor fosfodiesterázy, který svým účinkem narušuje schopnost destiček se shlukovat a vytvářet krevní sraženiny. Noclaud se využívá především v terapii ischemické choroby dolních končetin, kdy zlepšuje prokrvení tkání dolních končetin a tlumí bolesti nohou při chůzi (klaudikační bolesti). Je samozřejmě nutné mít na paměti, že základem konzervativní terapie ICHDK je vždy zanechání kouření a léky je nutno chápat spíše jako podpůrnou formu léčby.
Hlavní nežádoucí účinky: Nejsou příliš časté a nebývají závažné. Někteří lidé popisují bolesti hlavy a trávicí obtíže, bušení srdce, otoky tkání a alergické reakce.
Cena: Odvíjí se od síly a velikosti balení, tedy od 310 Kč do 456 Kč, s doplatkem 68 Kč nebo 31 Kč. Noclaud je na lékařský předpis.
Forma: Tablety. Preparát se vyrábí ve formě tablet o síle 50 a 100 miligramů a běžná dávka u dospělého člověka je 50-100 miligramů dvakrát denně.
Princip účinku: Claudienne je inhibitor fosfodiesterázy, který svým účinkem narušuje schopnost destiček se shlukovat a vytvářet krevní sraženiny. Claudienne se využívá zvláště v terapii ischemické choroby dolních končetin, kdy zlepšuje prokrvení tkání dolních končetin a tlumí bolesti nohou při chůzi (klaudikační bolesti). Je samozřejmě nutné mít na paměti, že základem konzervativní terapie ICHDK je vždy zanechání kouření a léky je nutno chápat spíše jako podpůrnou formu léčby.
Hlavní nežádoucí účinky: Nejsou příliš časté a nebývají závažné. Někteří lidé popisují bolesti hlavy a trávicí obtíže, bušení srdce, otoky tkání a alergické reakce.
Cena: Záleží na síle a velikosti balení, tedy od 258 Kč do 1 00 Kč, s doplatkem 137 Kč až 575 Kč. Přípravek je na lékařský předpis.
Forma: Tablety. Preparát se vyrábí ve formě tablet o síle 100 miligramů a běžná dávka u dospělého člověka je 100 miligramů 2x denně.
Princip účinku: Jde o inhibitor fosfodiesterázy, který svým účinkem narušuje schopnost destiček se shlukovat a vytvářet krevní sraženiny. Pladizol se využívá zvláště v terapii ischemické choroby dolních končetin, neboť zlepšuje prokrvení tkání dolních končetin a tlumí bolesti nohou při chůzi (klaudikační bolesti). Je samozřejmě nutné mít na paměti, že základem konzervativní terapie ICHDK je vždy zanechání kouření a léky je nutno chápat spíše jako podpůrnou formu léčby.
Hlavní nežádoucí účinky: Nejsou příliš časté a nebývají závažné. Někteří lidé popisují bolesti hlavy a trávicí obtíže, bušení srdce, otoky tkání a alergické reakce.
Cena: Pohybuje se okolo 260 Kč, doplatek činí cca 20 Kč. Lék je na recept.
Zdroj: článek Léky na ředění krve - seznam
Potenciální nebezpečí představují priony - bílkovinné infekční částice. Ty způsobují neurodegenerativní onemocnění u zvířat i u člověka - jde o tzv. prionové choroby a patří mezi ně například BSE neboli nemoc šílených krav i její lidská obdoba - nová varianta Creutzfeldt-Jakobovy choroby. Lékaři dlouho považovali za cíl prionů především nervovou tkáň. Američtí biologové popsali cílený atak prionů na srdeční sval poprvé u myší. Spektrum chorob vyvolaných priony může být podstatně širší, než se vědci domnívali.
Priony jsou vlastně infekční bílkoviny neboli proteiny. Pokud určitý úsek normálního prionu, které běžně máme ve svém těle, získá nesprávný tvar, stačí to k tomu, aby se stal infekčním. Když se pak tento změněný prion setká s normálním prionem, způsobí změnu jeho tvaru na nenormální, infekční formu.
Zdroj: článek Prionové choroby
Za normálních okolností nám priony dobře slouží. Starají se například o množení buněk kostní dřeně. Ale běda, když se zauzlí. Molekuly s nesprávným prostorovým uspořádáním se hromadí v postižených tkáních. V mozku zabíjejí neurony a nervovou tkáň mění na hmotu připomínající děravý ementál. Choroby vyvolané priony mají mnohaletou inkubační dobu a jsou bez výjimky smrtelné. Současná medicína proti nim nemá žádný lék.
Dříve se všichni domnívali, že priony jsou původci chorob nervového systému, ale v proběhlé studii vědci prokázali, že choroby mohou mít i jiné projevy a rozšířili typy postižení, která mohou priony vyvolat.
Vědci pozorovali ukládání prionů do srdeční svaloviny myší nakažených priony, pocházejícími z mozku ovcí. U postižených myšek se projevilo onemocnění, pro které používají lékaři termín amyloidóza srdce. Při amyloidóze se v postižené tkáni ukládají nejrůznější bílkoviny. Srdeční sval po jejich nahromadění tvrdne a ztrácí na výkonnosti. Na ztvrdnutí srdce se podílejí bílkoviny různých typů. Priony však z této nekalé činnosti nikdo nepodezíral.
Zdroj: článek Prionové choroby
Známý typ degenerace sítnice je makulární degenerace. Toto onemocnění postihuje starší osoby obvykle nad 55 let. Nejedná se o žádné výjimečné onemocnění, naopak je tato choroba celkem běžná a může vést až k tomu, že způsobí ztrátu zraku (ale obvykle ne úplnou slepotu). Problémem tohoto onemocnění je, že sice postupuje velmi pomalu, ale zároveň si ho nemusí pacient hned všimnout a k lékaři pak přichází, až když má velkou část zraku poškozenou.
Toto onemocnění způsobuje poškození centrálního vidění. Ve středu sítnice se nachází část zvaná makula (= žlutá skvrna), kam se promítají obrazy, na něž zrovna člověk zaostřuje. V této části sítnice je vnímání obrazů nejostřejší. Makula je velká zhruba 5,5 mm. Makulární degenerace pak právě tuto část sítnice postihuje a tím způsobuje, že předmět, který je v centru zorného pole, tedy předmět na něhož se zaostřuje, tak se pacientovi „ztrácí“, rozostřuje se. Pokud má tedy člověk pocit, že má se zaostřováním na určité předměty problémy, může se sám otestovat již zmíněnou Amslerovou mřížkou.
Testovat by se měli hlavně jedinci, u nichž je výskyt této nemoci pravděpodobnější. Do této skupiny spadají hlavně přímí příbuzní těch, kteří touto chorobu již onemocněli, lidé starší padesáti let, lidé, jejichž duhovky mají světlou barvu (tmavá barva totiž lépe chrání sítnici před světlem), lidé kteří nepoužívají sluneční brýle a další ochranné pomůcky před sluncem, aktivní kuřáci, lidé se špatným stravováním a obézní lidé. Podle statistik toto onemocnění hrozí pravděpodobněji ženám než mužů a dokonce statistiky ukazují, že makulární degenerací onemocní obvykle lidé bílé pleti, lidé tmavé pleti makulární degenerace postihuje opravdu jen výjimečně.
Lékaři navíc u tohoto onemocnění rozlišují dvě formy, a to suchou (= atrofická, neexsudativní), která je pomalejší a vlhkou (= exsudativní), která je rychlejší a následuje vždy po suché formě. Během suché formy dochází k zániku epitelu sítnice, tyčinek a čípků, jejich zánik je ale pomalý. U vlhké formy dochází k tomu, že krev se dostává do sítnice, případně k jejím otokům, anebo i k odloučení, všechny tyto příznaky způsobuje prorůstání nových cév do sítnice. Vlhká forma onemocnění dokonce může pacienta přivést prakticky i k slepotě.
První příznaky této choroby bývají velmi nenápadné a velmi často je pacient vůbec nepostřehne. Odborný lékař by je ale měl při příslušných vyšetření postřehnout, protože od začátku tohoto onemocnění dochází ke změnám v Bruchově membráně, kterou se k buňkám v sítnici dostávají živiny a kyslík, což způsobuje sníženou schopnost centrálního vidění a zároveň vytvoření nových cév, kterou pak způsobují vlhkou formu tohoto onemocnění. Zároveň také toto onemocnění nejprve postihuje jen jedno oko, ale časem (v řádu několika let) se k němu přidává i to druhé. Mezi prvotní příznaky tedy patří zamlžené vidění, šedavé skvrny uprostřed obrazu, špatná orientace v obrazu, výpadky uprostřed zorného pole (periferní vidění je v pořádku), deformování linií ve středu zorného pole. Zhoršuje se schopnost rozeznávání barev, čtení a sledování televize i rozlišování tváří. Toto onemocnění není bolestivé, ale může vést ke ztrátě samostatnosti u pacienta, který se kvůli poškození zraku často stává závislým na pomoci okolí.
Léčbě tohoto onemocnění musí samozřejmě předcházet samotné vyšetření u lékaře. Při diagnostice se využívá vyšetření zrakové ostrosti na dálku, i na blízko. Lékař může využít speciální tabule se znaky (znaky obsahují detaily, které je možné vidět jen pod úhlem jedné úhlové vteřiny), nebo pomocí Snellenova optotypu (variabilní čitelnost znaků i počet znaků v řádku i vzdálenost řádků mezi sebou a nestandardní jas) či logarytmické vyšetřovací tabule ETDRS (v každém řádku je pět písmen stejné čitelnosti a vzdálenost mezi písmeny v řádu je stejná jako šířka písmen v řádku). Oční lékař se při vyšetření zaměřuje na přední část oka a biomikroskopické vyšetření sítnice samozřejmě s důrazem na oblast makuly (pomocí vyšetřovacích čoček na štěrbinové lampě).
Léčba makulární degenerace sítnice je samozřejmě možná a obvykle dokáže postup této choroby buď zastavit anebo alespoň výrazně zpomalit. Zrak ale nelze zcela obnovit a vrátit ho do formy, v níž byl před tímto onemocněním. U tohoto onemocnění také platí, že je velmi důležité odhalit tuto chorobu co nejdříve, obzvlášť předtím než se dostane do vlhké formy. Samotná léčba ale pro suchou formu této nemoci neexistuje, pacient s tímto typem onemocnění se jen musí řídit různými doporučeními jako zařadit do jídelníčku více potravin obsahující vitamín E a zinek (případně je doplňovat společně s luteinem ve formě různých tablet), udržovat zdravý životní styl i zdravou stravu, nezanedbávat žádné onemocnění, při pobytu na slunci využívat kvalitní sluneční brýle, přestat s kouřením a další. Na léčbu vlhké formy makulární degenerace sítnice se využívají například injekce, které zabraňují vzniku nových cév a vypořádají se také s otoky a krváceními starých cév. Dále je možné tento typ choroby řešit fotodynamickou terapií, termálním laserem, termoterapií, aplikací kortikosteroidů lokálně, mikrochirurgickým zákrokem a případně dalšími postupy
Zdroj: článek Nemoci oční sítnice