Mahon potřebuje propustnou, na živiny bohatou a stále přiměřeně vlhkou půdu s neutrální reakcí. Pokud je půda dostatečně výživná, hnojení není nutné, jinak je potřeba hnojit v sezóně asi jednou za tři týdny hnojivy určenými pro okrasné listnaté dřeviny. Proti mrazu jsou mahony odolné, avšak vzhledem k tomu, že se jedná o stálezelené dřeviny, které vodu odpařují i v zimě, mnohdy přes zimu uschnou. Je proto vhodné je při oblevě zalít.
Zdroj: článek Mahon a jeho pěstování
V naší poradně s názvem MAHON A JEHO PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdena.
Prosím o radu. Mám cca 20 let starý keř mahonu a v posledních třech letech se na listech v letě objeví šedivé skvrny. V místě skvrny zmizí zelená barva a zůstane jen suché pletivo. Z tohoto důvodu nemohu mahon využít pro dekorativní účely.Nevím jak mám keř ošetřit. Děkuji za odpověď. Zdena.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Zřejmě půjde o padlí. Padlí je houbové onemocnění. Padlí se vyskytuje především na takových rostlinách, které trpí nedostatkem světla, jsou umístěny na málo vzdušných místech nebo jsou vydatně hnojené dusíkem.
Možná je chemická ochrana mahonu proti padlí, se kterou se začíná po zjištění prvních příznaků onemocnění. Postřiky se opakují v 7 až 10 denních intervalech. Mahon má hladké a lesklé listy, proto se do postřikové kapaliny přidává i smáčedlo.
Vhodné přípravky proti padlí včetně jejich cen najdete tady: https://www.zbozi.cz/dum-by…
Zdroj: příběh Mahon a jeho pěstování
Pokud chcete zlikvidovat víceletý mahon, je to oříšek. Víceleté kořeny při likvidaci odolávají a část by jich určitě zůstala v zemi a obrazila znovu. V tomto případě je vhodný vícenásobný postřik třeba přípravkem Roundup, který se fotosyntézou dostane až do kořenů. Po uschnutí nadzemní část odstraňte a kořeny můžete nechat, samy odumřou.
Zdroj: článek Mahon a jeho pěstování
V naší poradně s názvem JAK ZLIKVIDOVAT MAHON se k tomuto tématu vyjádřil uživatel MARIE.
porad te mi prosim jak zlikvidovat mnoholety mahon
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Mahonie se může rozrůst do nekontrolovatelných objemů. Pro odstranění vzrostlé mahonie je potřeba ořezat všechny větve nad zemí a na jasně žluté uřezané výhony nastříkat přípravek Roundup. Pokud si na zahradě necháte nějakou rostlinu mahonie, tak čekejte, že se zase rozsemení, protože semena roznášejí ptáci svým trusem.
Zdroj: příběh Jak zlikvidovat mahon
Řez mahony snášejí velmi dobře, pravidelným zastřiháváním je proto lze snadno tvarovat a udržet v požadované velikosti.
Zdroj: článek Mahon a jeho pěstování
Mahonie cesmínolistá (Mahonia aquifolium) má velmi hustě stavěné větve. U starých rostlin mohou narůst keře až do výšky okolo 2 metrů. Nejčastěji se však výška keřů pohybuje do 1 metru. Listy mahonie cesmínolisté jsou složené obvykle z 5 až 9 lístků. Většina keřů je má v průběhu zimy zbarvené do purpurova. Žluté květy, které se na keřích objevují už v dubnu, velmi silně voní. Jejich vůně přitahuje velké množství opylovačů. Plody uzrávají na podzim a na keřích zůstávají do konce podzimu. Tyto plody se dříve využívaly k barvení limonád, marmelád a vín. S cesmínolistou mahonií se setkáváme i v přírodě, běžně totiž zplaňuje, a to především v porostech suchomilných dřevin, objevit se však může i v lesních podrostech. Tento mahon je u nás považován za invazivní rostlinu. Není třeba se ale obávat, není příliš agresivní a vliv tohoto druhu na původní společenstva je minimální. V minulosti byla mahonie cesmínolistá využívána indiány jako léčivá rostlina. Zabírala při problémech dásní, účinkovala proti tuberkulóze anebo se používala jako tonikum, případně k čištění krve. Takže odpověď na otázku, zda je mahonie jedovatá, zní takto: plody (modré bobule) tohoto keře jsou na rozdíl od ostatních částí rostliny jen mírně jedovaté.
Zdroj: článek Keř mahonie
Ve svém příspěvku MAHON A JEHO PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Monika Chylíková.
kdy je vhodné ho zasadit, jaro nebo podzim?
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: příběh Mahon a jeho pěstování
Mahony jsou nízké až středně vysoké keře, kytka, květina (vysoké 60–150 cm, široké 100–180 cm). Listy mají lichozpeřené, stálezelené, na okrajích pichlavé až ostnitě zubaté. Na podzim se listy často zbarvují do červena až téměř do hněda, zachovávají si však svůj tvar. Květy jsou oboupohlavné, výrazně žluté. Plody jsou modré bobule, na rozdíl od ostatních částí rostliny jen mírně jedovaté. Nejčastěji pěstovaná je u nás velmi dekorativní mahónie cesmínolistá (Mahonia aquifolium). Rostlina se používá k dekoraci, a to jako samotná nebo do vazeb, přičemž je výsledná kytice velmi originální.
Mahony rostou v přírodě převážně na polostinných až stinných stanovištích v lesích a hájích a z toho vycházíme i při jejich pěstování – i na zahrádce jim svědčí jim polostinné či stinné místo, na slunečním úpalu neprospívají.
Zdroj: článek Mahon a jeho pěstování
V naší poradně s názvem LEDVINOVÉ KAMENY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ladislav Koubek.
Dobrý den.Poraďte mi prosím.Byl jsem v nemocnici na drcení ledvinových kamenů ale stále se v ledvině něco drží.Četl jsem,že jsou dobré čaje na odbourávání kamínků.Nevím jaký čaj je vhodný a kde ho případně v Brně koupím.Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Ledvinové kameny jsou svízel a jejich odstranění, respektive rozpuštění přírodní cestou, není jednoduché. V minulosti se k tomu používalo pití citronové šťávy nebo jablečného octa, ale ukázalo se, že účinky nejsou dostatečné. Zrovna tak při konzumaci chřestu. Všechno toto je účinné, ale spíše jen jako prevence proti vzniku ledvinových kamenů. V posledních letech se na rozpuštění ledvinových kamenů používá rostlina z oblasti Amazonie zvaná Chanca Piedra (Phyllanthus niruri). Dá se použít jako odvar (čaj), ale nejúčinnější je, když se užívá sušená drť z této rostliny. Recept na užívání je trochu komplikovaný, protože při jejím požití nesmí být v žaludku žádné jídlo. Užívá se 400 mg ráno na lačno, zapije se čistou neperlivou vodou a až za hodinu se může pozřít první jídlo - snídaně. Druhá dávka se užívá večer před spaním zase 400 mg, přičemž doba od posledního jídla nesmí být kratší než 2 hodiny. Jakmile se kámen v ledvině rozpustí, tak se užívá udržovací dávka 400 mg denně a to buď ráno nebo v noci. Pro udržovací terapii se hodí rovněž čaj z této rostliny namísto sušené drtě.
V České republice je rostlina k dostání jako drť v tobolkách, kde obsah jedné tobolky je 300 mg sušené rostliny. Abyste dosáhl potřebné dávky, tak můžete užít jeden a půl tobolky dvakrát denně s tím, že druhou tobolku otevřete a odsypete půlku obsahu. Nebo můžete užívat dvě celé tobolky ráno a jednu tobolku večer.
Zde je možné zakoupit tuto léčbu:
- tobolky: https://www.prozdravi.cz/ch…
- čaj: https://www.prozdravi.cz/ch…
Zdraví Cempírek!
Zdroj: příběh Bylinková poradna otec pleskač
Rostlina se množí především vegetativně, a to nejčastěji řízkováním či hřížením. Nové sazenice je možné získat i z odkopků od rozrostlejších keřů.
Zdroj: článek Mahon a jeho pěstování
V naší poradně s názvem PUKLICE NA BOBKOVÉM LISTU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Magda.
Koupila jsem si krásný vavřín s tím, že budu sbírat jeho listy. Teď jsem ale zjistila, že má na listech puklice. Nevím, jak se jich mám zbavit, abych mohla listy používat.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Puklice jdou zničit těžko, protože jsou chráněny odolným krunýřem, který nedovolí přístup sebesilnějšího jedu. Puklice je možné zničit jen mechanicky a nebo chemickou cestou. Mechanické zničení bude pro váš účel nejlepší řešení. Spočívá v tom, že každou pukličku musíte z listu seškrábnout příborovým nožem. Jestli je vaše rostlina zamořená moc a je veliká, tak si raději namnožte z jejich vrcholků rostliny nové. Na sadebních výhonech 15 cm dlouhých pečlivě očistěte všechny puklice a nechte jen pět posledních listů. Ostatní listy odřezejte. Chemická cesta spočívá v kontaminaci vnitřních tekutin v rostlině, protože to je jediná cesta, jak se k puklicím dostat - otrávit jim mízu, kterou sají. K tomu slouží přípravek Actara 25 AW, kterým se rostlina postříká. Actara je pro rostlinu neškodná, ale pro člověka je po dobu 3 týdnů od postřiku zdraví škodlivá. To by ovšem nemuselo vadit při pěstování nových rostlin ze semenáčků.
Zdroj: příběh Puklice na bobkovém listu
Mahónii cesmínolistou mají rádi zahrádkáři, protože svým hustým vzrůstem a lesklými listy v létě, na jaře záplavou žlutých hroznů květů a od léta do zimy modrými plody musí potěšit každého. Ze zahrádek ji možná znáte, ale víte například, že plody jsou jedlé (obsahuji malé, neškodné množství toxických látek) a mahónii můžete zplaněnou vidět i uprostřed lesa?
Mahónie cesmínolistá (Mahonia aquifolium) je velmi známý stálezelený keř z rodiny dřišťálů. Asi 1 až 2 m vysoký rozložitý keř zdobí zahrady a místy zplaňuje v lesích a parcích, kam jej zanáší ptáci svým trusem. Bobule jsou modré, o průměru až 0,8 mm, a působí dojmem lehce ojíněných kuliček. Za určitých okolností jsou jedlé, což může řadu lidí překvapit. Většinou se má za to, že jsou jedovaté, což není vzdáleno pravdě, protože jsou mírně toxické. Dozrávají koncem července až do konce srpna a rostlinu zdobí dlouho do zimy, kdy slouží jako potrava pro ptáky. Pro lidi jsou nejvhodnější až plně zralé, jinak jsou velmi kyselé. Navíc nedokonale zralé plody v minimální míře obsahují mírně jedovatý alkaloid berberin, který však zpracováním nebo usušením téměř mizí. V plně zralých plodech je ho pouze stopové, neškodné množství, uvádí se 0,015 %. Jelikož o jedovatosti nebo nejedovatosti bobulí mahónie existuje mnoho protichůdných názorů, přikláníme se spíše k doporučení je nekonzumovat.
Ovšem v kořenech, kůře a listech je těchto jedů podstatně více. Příznakem otravy berberinem je nevolnost. Kmínky mahónie jsou šedožluté, bez trnů a lysé. Výtažek z dřeva mahónie byl dříve využíván pro barvení vlny, jelikož má výrazně zlatožlutou barvu. Keř kvete v dubnu až květnu žlutými hrozny vonících květů, které lákají hmyz všeho druhu. Listy jsou vejčité, tvrdě kožovité a pichlavé. Jsou lehce vykrajované a zvlněné, proto se často využívají na ozdobu do podzimních i vánočních vazeb a dekorací. Mahónie cesmínolistá se tvarem listů velmi podobá cesmíně, která je ale jinou rostlinou.
Cesmínu poznáte podle červených plodů. Větvička cesmíny je symbolem amerických Vánoc. Na podzim se listy této rostliny lehce zbarvují do bronzova, u odrůdy Atropurpurea je tento jev nejvýraznější. Cesmíny (Ilex) na světě rostou v mnoha druzích. Některé jsou teplomilné, jiné zase odolné proti mrazu, a právě ty mohou zkrášlovat naše zahrady. Některé keře mohou i u nás dorůst úctyhodných velikostí. Lze z nich vytvářet příjemné tmavozelené pozadí pro pestřejší výsadby, poslouží jako neprostupné, stálezelené a velmi dekorativní živé ploty, tvarované se dobře vyjímají ve dvojici jako strážci branky, loubí a podobně, některé jsou i atraktivními solitérami.
Cesmíny jsou ozdobné svými listy, květy i plody, jde tedy o ideální dekorativní dřeviny. Bílé květy se objevují na přelomu jara a léta, jasně červené peckovice pak zdobí rostlinu od léta až do následujícího jara.
Nejatraktivnějším druhem cesmíny, kterému se daří i u nás, je stálezelená cesmína ostrolistá (Ilex aquifolium). Má krásně tvarované tmavozelené kožovité lesklé listy s odstávajícími trny a výrazné červené plody. Listy mají tak výrazný lesk, že vypadají stále jako po osvěžujícím dešti. Oblíbené jsou například samosprašné rostliny odrůdy Alaska (cesmíny jsou obvykle dvoudomé). Keř pomalým tempem dorůstá až do třímetrové výšky, roční přírůstek činí okolo 20 cm. Samosprašná odrůda Pyramidalis dorůstá ve tvaru vysokého kuželu až šesti metrů a na vhodném místě ji lze pěstovat jako působivou solitéru. Odrůda Rubricaulis aurea má zlatě lemované tmavozelené listy, Handsworth New Silver zase zdobí zářivě bílé lemování. Cesmína přeslenitá (Ilex verticillata) bude vyhovovat všem, kdo nemají v lásce trnité keře. Vejčité listy, které se na podzim vybarvují žlutě až červeně, totiž trny nemají. Na zimu sice opadávají, ale na rostlině zůstanou malé, jasně červené plody. Nezvyklý vzhled má stálezelená a dokonale mrazuvzdorná cesmína vroubkovaná (Ilex crenata), jejíž listy se tvarem podobají zimostrázu a keříky zdobí nikoli červené, ale černé plody. Na slunci či v polostínu se svrchní lístky odrůdy Golden Rock vybarvují do zlata. Cesmíny se pěstují i jako kříženci rozmanitých druhů. Oblíbené jsou například takzvané modré cesmíny (například Ilex x meserveae), jejichž stálezelené listy mají modrošedý nádech.
Cesmínám nejlépe vyhovují stanoviště v polostínu až stínu. Kultivary se zelenými listy snesou i slunce, rostliny s listy zdobenými bílým nebo žlutým panašováním je před ním třeba chránit. Keřům svědčí nejen půdní, ale i vzdušná vlhkost. Bude se jim dařit pod stromy, v blízkosti jezírka, ve skupinové výsadbě, kde si vytvoří příznivé mikroklima snáz než jako osamocený keř na trávníku vydaný napospas větru. Půda by měla být kyprá a dobře propustná, mírně vlhká, ale zároveň nesmí být rostliny přemokřené. Půdní reakce je ideální mírně kyselá nebo neutrální. Keře lze podle potřeby v létě i tvarovat, ale většinou zachovávají pěkný kompaktní tvar i bez úprav. Zvláště mladé sazenice je třeba chránit proti promrznutí kořenů mulčováním, pokrývkou z listí a chvojí. Cesmínu lze množit řízkováním.
Zdroj: článek Mahon a jeho pěstování
V naší poradně s názvem TRIBULUS TERRESIS TABLETY PRO ZENY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena Stichova.
Chtěla bych tablety které obsahují estrogeny pro ženy byste mi něco doporučit děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Rostlina MACA je považována za jeden z nejlepších doplňků z bylin, které pomáhají nahradit přírodní hladiny estrogenů v tělech žen. Funguje způsobem, který tělu umožňuje vytvářet více vlastního estrogenu, stejně jako zvyšuje progesteron a testosteron. Rostlina maca může pomoci zvýšit sexuální touhu a úplně eliminovat návaly horka. Maca je zelenina, podobná kukuřici, která roste na andských pláních Peru. Zde můžete vidět cenu: https://www.prozdravi.cz/bi…
Dalším pomocníkem pro zvýšení estrogenu u žen je červený jetel. Doplňky s červeným jetelem se již léta používají ke zvýšení hladin estrogenů. Jedná se o doplněk, který většina lidí snadno toleruje, což je pro mnoho lékařů vhodnou volbou pro pacienty, kteří mají problémy s nízkou hladinou estrogenu. Přípravek zmírňuje příznaky nízkého estrogenu, včetně návalů horka a nočního pocení. Vzhledem k tomu, že účinky doplňků z červeného jetele jsou obvykle mírné, je obvykle používán v kombinaci s jinými doplňky pro optimální účinek. Cenu můžete vidět zde: https://www.prozdravi.cz/ce…
Zdraví Cempírek!
Zdroj: příběh Tribulus terresis tablety pro zeny
Řez snáší mahon velmi dobře, pravidelným zastřiháváním jej proto lze snadno tvarovat a udržet v požadované velikosti.
Zdroj: článek Keř mahonie
V naší poradně s názvem CONDROSULF 800 - RECENZE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaroslava.
Dobrý den, Condrosulf 800 mg beru 20 dní, a poslední dva dny mi v pravém koleni nastala ukrutná bolest, koleno neohnu. Musela jsem si vzít Ibalgin. Je možné, že by u mne došlo po tak krátké době naopak ke zhoršení? Děkuji za odpověď. S pozdravem Hořejšová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Condrosulf obsahuje látku chondroitin, který může pomoci omezit erozi chrupavky. Chondroitin ovšem nijak neovlivňuje ani nemírní případné záněty v kloubu, které způsobují bolest. Pro zmírnění bolestí kloubů se doporučuje užívat tuto kombinaci pěti přírodních látek:
- Kolagen typ II.
- Boswellia serrata, také známá jako kadidlo, je rostlina původem z indického subkontinentu, která se v tradiční ajurvédské medicíně používá po tisíce let ke zmírnění bolestí kloubů.
- Kurkuma je oddenková rostlina podobná zázvoru, která je přirozeným zdrojem kurkuminu. Kurkumin snižuje hladiny prozánětlivých cytokinů a poskytuje ochranu před škodlivými účinky zánětu.
- Piperin, alkaloidní sloučenina zodpovědná za štiplavost černého pepře. Piperin se obvykle používá ke zlepšení biologické dostupnosti kurkuminu a má také své vlastní přirozené protizánětlivé vlastnosti.
- MSM Methylsulfonylmethan je bezbarvá organosírová sloučenina, která si získala reputaci jako bezpečný, přirozeně se vyskytující doplněk pro úlevu od kloubních potíží.
Zdraví Cempírek!
Zdroj: příběh Condrosulf 800 - recenze
Řez v březnu: V tomto ročním období experti doporučují u mahonie pouze omezený řez. Můžete odstranit například odumřelé a mrazem zničené větve a jejich části.
Řez v červnu: Po odkvětu, v červnu, můžeme u mahonie provést omlazující řez. V tomto případě seříznete přibližně 1/3 větví, rovnoměrně rozdělených po celém keři, ve výšce 40–50 cm. Nejlépe těsně nad pupenem, který ukazuje směrem ven. V následujícím roce seříznete polovinu starších větví, které ještě zbyly z minulého roku. A v dalším roce pak seříznete zbývající část větví mahonie. Po třech letech jste tak keř mahonie krásně omladili.
Zdroj: článek Keř mahonie
V naší poradně s názvem TESTOSTERON V POTRAVINÁCH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.
Jak na testosteron v potravinách? Potravina, která nejvíce dokáže podpořit tvorbu testosteronu je sušený kořen rostliny Tribulus terrestris. Tribulus terrestris je rostlina rostoucí v mnoha tropických i mírných pásmech světa. Mnoho různých kultur ho používá mnoha způsoby. Například, Řekové používali Tribulus terrestris jako diuretikum a náladu zlepšující prostředek. Indiáni ho používali jako diuretikum, antiseptikum, a protizánětlivý lék. Číňane ho používali na různorodé účely k léčbě játer, ledvin, a kardiovaskulárních nemocí. V Bulharsku se užíval Tribulus terrestris jako sexuální stimulant a proti neplodnosti. V poslední době, ho začali používat také východní evropští atleti a síloví závodníci.
Tribulus terrestris dokáže zlepšit vylučování mužského pohlavního hormonu. Studie potvrzuji, že funguje velmi dobře, když se používá v kombinaci s DHEA a androstenedione. Tato kombinace zvýšila mužský pohlavní hormon v různé úrovni, ačkoliv, to dokáží DHEA nebo andro i bez Tribulusu. Takže spíše než testosteron prekurzor, vede Tribulus k výrobě luteinizing hormonu (LH). Když se zvedne hladina LH, zvedne se i přírodní vylučování mužského pohlavního hormonu. LH je hormon, který rovněž ovlivňuje sexuální aktivitu. Lze tedy pochopit proč je užívaný k zlepšení plodnosti a potence. Laboratorní studie na zvířatech prokázaly, že Tribulus terrestris zvyšuje množství spermatu i jeho pohyblivost během 30 dnů užívání. Proto je to dobrý doplněk pro muže ke zvětšení jejich sexuální aktivity.
K farmaceutickému použití tribulusu došlo poprvé v osmdesátých letech v Bulharsku v produktu Tribestan, který se používal k léčbě premenstruálního a postmenopauzálního syndromu u žen a andropauzálního syndromu u mužů. Tribestan byl testován u několika set osob, převážně žen, po dobu 12 let. Vynikající vlastnosti Tribestanu je, že zvyšuje citlivost hypothalamu k využití a regulaci mužských i ženských sexuálních steroidů jako androgenů a estrogenů.
Klinické testy neprokázaly toxicitu ani vedlejší účinky, a to ani při podání velmi vysokých dávek. S těmito vlastnostmi Tribestan rychle pronikl i do sportu jako povzbuzující přípravek a pro kombinaci se steroidy.
Dávkování extraktu Tribulus terrestris:
Pro starší 30let:
Na každých 20 kg váhy těla užít 500mg jednou až dvakrát denně .
Pro kulturisty:
Běžně se doporučuje brát 750 až 1.250 mg denně na 20 kg váhy těla, rozdělené mezi jídlo, spolu s 100 mg DHEA denně a spolu s 100 mg androstenedione denně, abyste dosáhli výsledků.
Pro zdravé jedince mladší 30-ti let suplementace pro zvyšování produkce testosteronu nemá význam, neboť v tomto věku je tvorba testosteronu dostatečně vysoká a nebyl by zde zntelný žádný účinek.
Je jedno jestli to berete na lačno nebo po jídle, hlavní je to dobře zapít.
Zdraví Cempírek!
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: příběh Testosteron v potravinách
Ačokča (latinsky Cyclanthera pedata, lidově paprikookurka) je rostlina patřící do čeledi tykvovitých. Pochází z Jižní Ameriky, pěstuje se nejen tam, ale i v Peru a v částech jihovýchodní Asie. V Evropě je ačokča téměř neznámá. Tato jednoletá, popínavá rostlina má plody připomínající svým tvarem lusk, které chutnají jako paprika s okurkou a hráškem dohromady. Je třeba ji pěstovat u plotu, zdi nebo u opory, protože má tenké stvoly, roste bujně a v našich podmínkách dosahuje výšky 3–5 metrů. Lze ji pěstovat všude tam, kde se daří melounům, okurkám a tykvím. Pro rodinu běžně vystačí 4 rostliny. Rodí od konce června až do zamrznutí. Rostlina je prvním větším mrazem zničena.
Ačokča kvete drobnými bílými, nažloutlými nebo nazelenalými květy, které rostou ve skupinách po deseti až dvaceti. Rostlina je oboupohlavní, nejdříve se objeví počátkem července samčí květy a o něco později samičí, z nichž se potom vytvoří očekávané „okurčičky“. Plody dozrávají od konce července a jsou světle zelené, ukryté v paždí listů. Konzumují se ve velikosti 3–10 cm, větší jsou už tuhé. Denně lze sklidit z jedné rostliny 10–12 plodů. Plody ačokči připomínají lusk nebo papriku, jsou ovšem větší (zralé mohou být 10–20 cm dlouhé) a na konci zašpičatělé. Hranatá, černá a drsná jadérka se nacházejí ve dvou řadách placenty. Vnitřek plodu je po dozrání dutý. Jakmile začnou smetanově zbarvená semena tmavnout, plody již nekonzumujte. Plně uzrálá semena slouží na jaře k předpěstování sazenic, nebo je můžete v teplejších polohách vysévat koncem dubna přímo na záhon. Listy mají velikost 6 až 14 cm, jsou laločnaté, s pěti až sedmi eliptickými lístečky, na okrajích vroubkované, dají se konzumovat obdobně jako špenát. Plody se používají do čerstvých salátů, podobně jako okurka, vaří se, dusí, pečou, grilují a také je lze sterilovat, optimální je sladkokyselý nálev, nebo sušit (využití v léčitelství). Plody ačokči můžete několik dní uchovávat v chladu (v lednici).
Zdroj: článek Ačokča
Ačokča vyžaduje k pěstování záhřevnou propustnou půdu, bohatou na humus, hlubokou a dobře propracovanou. Protože je tato rostlina velmi náročná na teplo, je vhodné při jejím pěstování použít černou netkanou textilii a vybrat jí jako stanoviště jižní, sluneční stranu. Ačokču si můžete předpěstovat ve fóliovníku nebo doma na okenním parapetu. Po vyklíčení rostlin, tedy když rostlinky začnou vytvářet první lístečky, je vhodné je přepikýrovat. Vyberte ty nejsilnější rostlinky a přesaďte je do truhlíku cca 3 centimetry od sebe. Jakmile dosáhnou výšky okolo 10–15 centimetrů, je vhodné je jednotlivě přesadit do vhodných nádob, například do kelímku od jogurtů, truhlíků, květináčů. Sazeničky přesaďte ven až po posledních mrazících, to znamená kolem 15. května. Sazenice sázejte alespoň 25 centimetrů od sebe (to je na 1 m2 asi 4 rostliny). Nezapomeňte, že rostlina potřebuje ke svému růstu oporu (síť, drátěnka, plot). Doporučuje se zaštipování při výšce okolo 2 metrů, aby se podpořil větší výnos plodů. Pozor: Rostlinu je třeba chránit před slimáky, kterým velmi chutná.
Ačokča je rostlina náročná nejen na teplo a vlhko, ale také na živiny, proto je vhodné její pravidelné přihnojování. Doporučují se hnojící přípravky určené pro plodovou zeleninu, například Cererit. Nezapomeňte na každodenní zálivku. Ačokča vám bude plodit koncem srpna až začátkem září.
Zdroj: článek Ačokča
Rýmovník je rostlina z rodu teplomilných bylin z čeledi hluchavkovitých. Vyskytuje se převážně v Africe, na Madagaskaru, v jižní Asii a na ostrovech Pacifiku. Charakteristickými znaky jsou výška okolo metru, lodyha s čtvercovým průřezem, oválné zoubkované „chlupaté“ listy a bleděmodrá nebo nafialovělá barva květů.
Latinský název je Plectranthus, v ČR mu vedle rýmovníku říkáme také molice nebo mexický eukalypt. Je to velice nenáročná rostlina, za dostatek světla a mírnou zálivku se vám odvděčí hned několikanásobně.
Při rýmě a nachlazení se doporučuje inhalovat aromatické látky z pár lístků rozlámaných v ruce. Pomáhá i astmatikům. Při vysokém tlaku, cholesterolu a srdečních potížích se doporučuje pít odvar z 1 listu na 1 hrneček. Výluh mírně dezinfikuje, léčí i drobné ranky a spáleniny. Příjemné mírné aroma této rostliny odpuzuje hmyz, takže se často používá i jako odpuzovač komárů, much a molů. Voní jako meduňka s mátou dohromady, možná trochu připomíná kafr. Má velmi silné dužnaté listy, které prakticky nelze usušit, i po utržení jsou stále svěží a vlhké.
Rýmovník je na pěstování velmi nenáročná rostlina. Měli bychom mu dopřát dostatek světla, ale zároveň ho chránit před ostrým poledním sluncem. Zalévat bychom ho měli opravdu s mírou, zvláště v zimě. Uškodit mu lze přelitím nebo průvanem či přísunem mrazivého vzduchu při větrání. Na jaře nezapomeňte rostlinku přesadit, občas ji přihnojte a několikrát do roka zaštípněte, aby si udržela pěkný tvar. Rozmnožovat ji můžete řízky, které zapícháte do písčité zeminy a přikryjete sklenicí. Nebo můžete zkusit výhonek nechat pustit kořínky ve vodě. Rýmovník má malé nenápadné kvítky, které se objeví v zimních měsících na velice krátkou dobu (zhruba na týden). Zkušení pěstitelé doporučují květy včas odstřihnout.
Zdroj: článek Rýmovník - využití
Čaj z omanu pravého uvolňuje hleny a tím přispívá k vykašlávání. Pití omanového čaje je tedy velmi vhodné právě při onemocnění CHOPN. Jeho užívání navíc příznivě ovlivňuje tvorbu žluče, žaludečních šťáv a podporuje trávení.
Rostlina se k nám dostala ze Střední Asie. Tradičně se pěstuje v zahradách. Oman pravý je trvalka, která dorůstá do výšky 70 až 150 cm. Lodyha je přímá, chlupatá, rýhovaná a větví se až v horní části. Přízemní listy jsou vejčitě eliptické, stonkové listy jsou široké, vejčité a objímají stonek. Úbory omanu pravého jsou nápadně velké, mají 6–7 cm v průměru a kvetou jednotlivě v červenci a srpnu. Květy má oman žluté. Plody jsou nažky. Jde o medonosnou bylinu. Sbíráme kořen, případně listy. Kořen vybíráme opatrně ze země na podzim, přičemž některé kousky můžeme oddělit a hned vysadit. Listy odřezáváme, dokud rostlina nekvete. Sběr se provádí koncem druhého či třetího roku. Latinsky se tato rostlina označuje Inula helenium. Lidové názvy jsou pak velmi rozmanité, například koňské oko, alan, ománek, voman, arménský nebo řecký kořen. Patří do čeledi hvězdnicovité.
Zdroj: článek Čaj na CHOPN
Rýmovník purpurový pěstujeme jako rostlinu vhodnou k inhalování. Obsahuje totiž vonné silice, které působí proti rýmě nebo ucpanému nosu. Zároveň slouží jako odpuzovač much nebo komárů.
Rýmovník purpurový je potřeba pěstovat jako přenosnou rostlinu, kterou v říjnu odneseme do světlých prostor s teplotou 8–12 °C. Přes léto vytváří krásné dlouhé převisy, které obsahují silice odpuzující mouchy, komáry, mšice a jiné záškodníky. Pro pěstování používáme klasický zahradní substrát. Nezapomínáme rostlinu během vegetace přihnojovat.
Rostlina stále rychle dorůstá, můžete tak pravidelně stříhat její vonné lístky, které nastříháte/natrháte a umístíte tam, kde chcete dýchat eukalyptovou vůni. Samotná rostlina je vhodná rostlina do ložnic, dětských pokojů, obýváků. Pomáhá v boji proti rýmě a prokazatelně se díky ní lépe dýchá ve vytápěných místnostech.
Při rýmě a nachlazení se doporučuje inhalovat aromatické látky z několika lístků rozemnutých v dlani. Pomáhá i astmatikům.
Zdroj: článek Rýmovník - využití
Oman pravý obsahuje především silici (až 3 %) s hlavními účinnými složkami alantolaktonem, isoalantolaktonem a dihydroalantolaktonem, dále něco málo azulenu, heleninu, trochu hořčin a v oddenku na podzim cca 40–50 % inulinu, který se snadno štěpí. Oman obsahuje také fytoncidní látky. Rozpouští hlen a usnadňuje odkašlávání, působí povzbudivě na trávení a jako anthelmintikum. Větší dávky však dráždí k dávení.
Zde se můžete podívat na cenu omanu pravého.
Dále lze u této nemoci užívat i další byliny, jako je:
Pískavice řecké seno (Trigonella foenum-graecum L.) je bylina obsahující průměrně 20–30 % slizových látek, bílkoviny, tuk, silici, saponin, trigonellin, flavonový glykosid, mnoho organicky vázaného fosforu, železa a cholin. Posilující účinek drogy podmiňuje vysoký obsah bílkovin, tuku a slizu, zesílený předpůsobením saponinu a chuť povzbuzujících hořčin. Působí příznivě na žaludeční a střevní činnost a na celkovou látkovou výměnu. Podporuje odkašlávání v podobě macerátu.
Lobelka nadmutá (Lobelia inflata) je pradávná rostlina, kterou využívali již indiáni na léčbu dýchací a svalové soustavy nebo jako projímadlo. Lobelia je jednoletá rostlina, která dorůstá až do výšky 50 cm. Má vysokou, přímou, hranatou a chlupatou lodyhu, která je v horní části rozvětvená. Listy jsou střídavé, podlouhlé, vejčité a dlouhé 7 cm. Drobné květy mají bleděmodrou barvu a vyrůstají v klasovitých hroznech. Plodem je dvoupouzdrá tobolka s malými černými semeny. Domovem této byliny je Severní Amerika, nyní se vyskytuje v jihovýchodní Kanadě. Lobelia roste planě na úhorech, loukách a ve světlých lesích. Pokud si ji chcete vypěstovat, musíte jí dopřát slunné stanoviště, mírnou zálivku a jílovitou půdu. Již v roce 1838 byla lobelka poprvé zkoumána a byl objeven i nový alkaloid, pojmenovaný lobelin. Dále v ní byla objevena zvláštní kyselina, která dostala název kyselina lobelová. Zastoupeny jsou i další látky jako pryskyřice, chlorofyl, sůl, draslík, vápník a oxid železitý. Z kvetoucí nati této rostliny se připravují léčivé tinktury a odvary, které příznivě působí při srdečních chorobách, astmatu, kašli a používají se i na utišení nervů.
Zdroj: článek Čaj na CHOPN
Řebříček obecný – vysoká bylina pocházející z Evropy a Sibiře je známá léčivá rostlina s bílými nebo růžovými květy u nás i ve světě. Důvodem její oblíbenosti je její složení. Jde především o vzácný achilín, hořké látky, nasycené i nenasycené uhlovodíky či mastné kyseliny. Souhrn látek se využívá zejména při venkovních zánětech, při křečích a v boji proti bakteriím, upravuje problémy s trávicím systémem.
Zdroj: článek Řebříček obecný