MARGINÁLNÍ OSTEOFYTY FOTO je jedno z témat, o kterém bychom vás rádi informovali v tomto článku. Artróza kyčle je vážné onemocnění pohybového aparátu. Klouby se stávají bolestivými, což postiženým značně znepříjemňuje život. Pokud se rozvine artróza v kyčelním kloubu, jde o takzvanou koxartrózu. První příznaky tohoto onemocnění přicházejí přibližně po 50. roku života, a proto koxartrózu najdeme spíše u starších osob.
Artróza kyčle – přenesená bolest
Při tomto onemocnění v kyčelním kloubu nevzniká zánětlivé ložisko. Koxartróza je degenerativní onemocnění, které je charakteristické postupným opotřebováváním kloubních struktur, zprvu hlavně chrupavky. Chrupavka kyčelního kloubu se ztenčuje, tuhne a křehne, až zcela zmizí. Kosti stýkající se v kloubu zůstávají odhalené a nechráněné a vyrůstají na nich výstupky, které nazýváme osteofyty. Osteofyty jsou dobře vidět na rentgenových snímcích a podle jejich přítomnosti a velikosti se hodnotí stupeň postižení kloubu. Tím, jak se kosti a výstupky o sebe třou, dochází k dráždění okolních nervů a vzniká bolest. V nejtěžších stadiích pak zcela zaniká kloubní štěrbina a kloub se stává nepohyblivým.
Bolest vystřelující převážně do kyčlí je prvním jasným příznakem koxartrózy. Bolesti se zpočátku objevují jen při větší zátěži kloubu, případně mají takzvaný startovací charakter – kyčle bolí při začátku chůze, ale pak bolest odezní. Četnost bolestivých stavů se s postupem onemocnění zvyšuje, v konečné fázi se vyskytují i v klidu. Dalším příznakem je ztuhlost postiženého kloubu, což pacient zaznamená hlavně ráno, když má vstát z postele, nebo při jakékoli změně polohy i během dne. Brzy se hlásí i omezení pohybu v kyčli, které může končit až celkovou ztrátou pohybové funkce – kloub je nestabilní, zatuhlý a nejde jej nijak rozhýbat. Typicky následuje zkrácení celé příslušné dolní končetiny oproti druhé, jejíž kyčel je zdravá. V konečné fázi se rozvíjí deformity kyčelního kloubu, které jsou dobře patrné na rentgenových snímcích.
Přestože artróza není zánětlivé postižení kloubu, může zánět koxartrózu občas zkomplikovat. Pak mluvíme o takzvané aktivované artróze a rozumíme tím akutní zhoršení obtíží spojené s otoky kyčelního kloubu. Kůže je na dotyk teplá a napjatá a kloub je na pohled zarudlý a opuchlý, což je způsobeno městnáním nadměrného množství kloubní tekutiny uvnitř kloubu.
Ve svém příspěvku ČESKÝ ROZHLAS BRNO OTEC PLESKAČ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Radek Kainer.
Chtěl jsem se zeptat,jestli nevydal otec pleskač nějakou knížku,nebo publikaci?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ivana.
Dozvěděla jsem se, že užíváním kostival.kořene mletého lze léčit osteofyty,někdy až k úplnému vymizení.Zároveň mi bylo řečeno,že kostival kořen mletý je vlastně jedovatý.Ráda bych se dozvěděla pravdivé informace od odborníka.Děkuji za odpověď.
Parodontální chobot je v podstatě jakási kapsa, která vznikne mezi povrchem zubu a dásní. Je různě hluboká a lokalizovaná na různých místech kolem zubu. Pomocí speciálních kalibrovaných sond je možné změřit její hloubku a obecně platí, že čím je tato kapsa hlubší, tím je poškození tkání závažnější. V okamžiku, kdy vznikne parodontální chobot, se už nemluví o zánětu dásní, ale o zánětu závěsného aparátu zubu, tedy o parodontitidě.
Parodontální choboty neboli kapsy se dělí na pravé a nepravé. Nepravé vznikají zbytněním marginální dásně, aniž je rozrušena alveolární kost. Pravé choboty jsou vždy spojeny s destrukcí (resorpcí) alveolární (čelistní) kosti. Rozlišení je možné pomocí rentgenu.
Hladký a lesklý účes, který vyžaduje rovné vlasy, použití kondicionéru a trochu stylingového know-how, abyste dosáhli potřebného „naleštěného“ vzhledu. Tento styl se inspiruje třicátými lety, kdy byly preferovány krátké, ostré střihy. Zároveň má však moderní šmrnc, který z něj dělá trendy účes.
Začněte vysušením ručníkem a poté do vlhkých vlasů aplikujte větší množství vlasového gelu. Pro získání potřebného lesku je ideální gel pro mokrý vzhled, díky němuž můžete účes i precizně dotvarovat.
Po aplikaci gelu rozdělte vlasy pěšinkou.
Učešte nejprve kratší stranu a poté i druhou stranu účesu od pěšinky dolů. Dávejte pozor, abyste hřebenem nevytvořili „cestičky“, které by odhalily pokožku hlavy.
Pokud účes ztratí během dne tvar, stačí vlasy trochu navlhčit a znovu upravit.
Hladké vlasy – foto
Na těchto fotografiích je možné vidět hladké vlasy.
Jednoduché vlasy
Pocta krátkým patkám, které byly populární v New Yorku v padesátých a šedesátých letech. Tento účes sčesaný k jedné straně se vyznačuje mužností, upraveností, leskem a uhlazeným stylingem.
Vlasy důkladně vysušte ručníkem a aplikujte vlasový gel po celé délce vlasů od kořínků ke konečkům a zepředu dozadu.
Vlasy po stranách sčešte dozadu dohladka a patku nahoru.
Vlasy nad čelem učešte ke straně a nechejte uschnout.
Účes drží tvar celý den, pokud však nějaký ten vlásek přeci jen nebude respektovat váš styling, stačí jej uhladit malým množstvím gelu.
Jednoduché vlasy – foto
Zde je několik fotografií, na kterých je možné vidět takzvané jednoduché vlasy.
Elegantní vlasy
Nadýchaný objem tohoto účesu působí zrale, elegantně a hodí se téměř pro každou příležitost. Vlasy jsou postupně sestříhány okolo uší a vytvářejí ostrý, plastický tvar účesu, který může být dále dotvářen vhodnými stylingovými výrobky.
Vlasový gel aplikujte do umytých, mokrých vlasů a rozčešte jej po celé hlavě hřebenem se širokými zuby.
Vlasy vyčešte hřebenem vzhůru a dozadu, případně k jedné straně.
Pokud se vám bude zdát, že účes po uschnutí působí trochu jako helma, jednoduše vlasy nahoře projeďte prsty a po stranách uhlaďte.
Zdá se vám tento účes trochu extrémní? No možná, že se příliš nehodí do kanceláře, ale garantujeme vám, že večer v klubu se po vás každý obdivně otočí. Tento účes v sobě spojuje rebelství padesátých let a nedbalý „rozcuch“ let devadesátých. Vlasy jsou velkoryse vyčesány nad čelem, jako byste právě prolétli vzdušným tunelem. Aby tento styl působil přesvědčivě, musíte kromě vl
Úplavice je onemocnění střev, žaludku a jater. Úplavice napadá v podstatě celou trávicí soustavu. Bacilární úplavice je přenosná pouze z člověka na člověka. Výjimečně mohou být příznakem i mouchy. Od nakaženého nebo přenašeče se šíří bakterie v potravě, pití nebo tělních tekutinách. Do těla se bakterie dostávají ústy, vylučovány jsou stolicí. Bacilární úplavice je jedním z nejnakažlivějších střevních onemocnění. Nejčastěji se infekce přenáší kontaminovanou vodou či potravou, při přímém kontaktu s nakaženým a špatnou nebo nedostatečnou hygienou. Inkubační doba onemocnění je 1–5 dní, charakteristické jsou svíravé bolesti břicha a křeče, vodnaté průjmy často s příměsí krve a hlenu. Bakterie napadají stěnu tlustého střeva a vytvářejí pro tělo nebezpečné toxiny. Při onemocnění je nejnebezpečnější velmi rychlá dehydratace. Ve vážných případech může docházet k protržení střevní stěny. Prevencí před úplavicí je karanténa nemocného a likvidace či dezinfekce předmětů a potravin, se kterými přišel do styku. Dodržování hygienických návyků – zvláště mytí rukou po toaletě a před přípravou jídla. Tepelné zpracovávání potravin a tekutin – bakterie jsou zničeny, pokud přejdou varem. Ochrana potravin před kontaktem s hmyzem.
Amébní úplavice – šiřitelem onemocnění je prvok měňavka, která se v potravě či tekutině dostane do těla a zde se začne množit. V malém množství je v podstatě neškodná a tělo si s ní poradí samo. Ve velkém množství a při přemnožení v těle se z tlustého střeva šíří do krevního oběhu a odtud do celého organismu. Průběh onemocnění je velmi podobný jako při bacilární úplavici, navíc se ale mohou tvořit jaterní abscesy, které je poté třeba odstranit chirurgicky. Při podezření na úplavici je nutné vyhledat lékaře, ten nejprve stanoví původce onemocnění a poté přikročí k léčbě. V lehčích případech bacilární úplavice se nasazuje Endiaron, v těžších případech je zahájena léčba antibiotiky, v některých případech je dokonce nutná hospitalizace. Amébní úplavice se téměř vždy léčí antibiotiky, a pokud vznikly důsledkem působení měňavky jaterní abscesy, je třeba je chirurgicky odstranit. Při obou typech onemocnění je třeba doplňovat dostatek tekutin – nemocnému hrozí dehydratace.
Měchovec lidský (Ancylostoma duodenale), také někdy označovaný jako měchovec dvanácterníkový, je významný parazit člověka vyskytující se v subtropickém a tropickém pásu zejména východní části polokoule a v Jižní Americe. Dospělí jedinci se lokalizují v tenkém střevě člověka a během svého vývoje migrují různými tkáněmi. Onemocnění z
Bulka na krční páteři (krku) může mít různé příčiny, od benigních až po potenciálně závažné. Mezi běžné příčiny patří oteklé lymfatické uzliny, svalové uzliny, cysty a ve vzácných případech nádory. Je nezbytné poradit se s lékařem ohledně správné diagnózy a léčby, zejména pokud je bulka přetrvávající, bolestivá nebo doprovázená dalšími příznaky.
Časté příčiny
Oteklé lymfatické uzliny
Lymfatické uzliny jsou součástí imunitního systému a mohou otékat v důsledku infekcí (bakteriálních nebo virových) nebo ve vzácných případech v důsledku maligního nádoru.
Svalové uzliny (spouštěcí body)
Jsou to lokalizované, zúžené oblasti ve svalech, které mohou způsobovat bolest a nepohodlí.
Cysty
Jsou to tekutinou naplněné vaky, které se mohou vyvíjet v různých tkáních, včetně kůže nebo hlubších struktur.
Lipomy
Jsou to benigní, tukové nádory, které rostou pod kůží.
Kostní ostruhy (cervikální osteofyty)
Tyto kostní výrůstky se mohou vyvíjet na obratlích krční páteře a mohou způsobovat bolest a ztuhlost.
Nádory páteře
Mohou být benigní nebo maligní a mohou způsobovat bolest krku, ztuhlost a neurologické příznaky.
Infekce
Infekce, jako je angína, nebo ještě závažnější infekce, jako je tuberkulóza, mohou způsobit oteklé lymfatické uzliny na krku.
Kdy se obávat
Bulka přetrvává déle než dva týdny: Pokud se bulka sama nevyřeší v rozumné době, je důležité ji nechat vyšetřit.
Bolest a citlivost: Pokud je bulka bolestivá, citlivá nebo doprovázená dalšími příznaky, jako je horečka nebo zarudnutí, může to znamenat infekci.
Tvrdá nebo fixovaná bulka: Bulka, která je na dotek tvrdá, fixovaná k okolním tkáním nebo rychle roste, by měla být vyšetřena lékařem.
Varné signály
Příznaky jako úbytek hmotnosti, změny hlasu, noční pocení, potíže s polykáním nebo dýchací potíže mohou být znepokojivé.
Co dělat
Poraďte se se zdravotníkem: Je nezbytné navštívit lékaře pro správnou diagnózu a léčbu.
Vyhněte se samoléčbě: Nepokoušejte se bulku diagnostikovat ani léčit sami, zejména pokud přetrvává nebo je doprovázena dalšími příznaky.
Řiďte se lékařskou radou: Pokud je diagnóza stanovena, řiďte se doporučeným léčebným plánem. Ve většině případů jsou bulky na krku nezhoubné a snadno léčitelné. Je však nezbytné vyhledat odbornou lékařskou pomoc pro správnou diagnózu a léčbu, zejména pokud máte jakékoli obavy.
Diagnózu stanovuje ortoped nebo revmatolog na základě klinického vyšetření a rentgenu, kde jsou často patrné osteofyty, zúžené kloubní štěrbiny a další změny typické pro artroza kloubů na ruce.
Artróza prstů na ruce je degenerativní onemocnění drobných kloubů prstů, které postupně vede k opotřebení chrupavky. Typickým příznakem jsou výrůstky kostní tkáně nazývané osteofyty (často popisované jako osteofyt artroza ruce). Ty mohou způsobovat bolest, deformity i omezení pohybu.
Vyšetření začíná pohledem na pacienta, kdy se hodnotí stoj zezadu, výška trapézových svalů, výška horních a dolních úhlů lopatek, torakobrachiální trojúhelníky, výška hřebenů kyčelních kostí, gluteální rýhy, ploché nohy, z boku (zakřivení páteře – olovnice) a zepředu (výška a tvar klíčních kostí), chůze (při radikulární sy. S1 je omezena chůze po špičkách, při rad. sy. L5 vázne chůze po patách), eventuálně stoj na dvou vahách (při blokádách hlavových kloubů může být rozdíl v zatěžování až 10–20 kg).
Vyšetření aktivního předklonu – sleduje se plynulost, tupost (předklon je prováděn v kyčelních kloubech), zda se páteř neuchyluje do strany.
Příčiny omezení předklonu:
zkrácení zadní skupiny svalů stehna
zkrácení nebo spazmy zádových svalů
blokáda SI
blokáda LP, bederní páteře.
Příčiny bolesti
Akutní lumbago – nejčastěji vzniká náhlým nekoordinovaným pohybem, například uklouznutím nebo předklonem s rotací trupu (zavazování tkaničky) nebo nezvyklým fyzickým zatížením. Při pohybu může být slyšet i „lupnutí“ v kříži.
Blokáda bederní páteře – bolesti jsou různé, mohou vzniknout akutně, pozvolna nebo jsou chronické, aktivní pohyby jsou různě omezené, mohou být spojeny s bolestí, mohou být svalové spazmy, bolestivé trny, omezený pohyb.
Facetární syndrom – jsou bolesti v kříži, jejichž původ je v intervertebrálních kloubech v důsledku jejich změn například vlivem artrózy. Projevují se především v klidu a pohybem bolest mizí. Mnoho pohybu a dlouhotrvající zátěž bolest vyvolávají, stejně tak i intenzivní cvičení. Poškozením kloubní chrupavky mohou vznikat velké osteofyty a může dojít až k znehybnění postiženého kloubu a tím k ústupu bolestí. Počáteční diagnóza je obtížná. Pacient si většinou stěžuje na bolesti v kříži vsedě, které může takzvaně rozejít. Změny nemusí být patrné ani na RTG. Na CT nebo NMR již ano.
Blokáda sakroiliakálního kloubu – bolest v kříži většinou jednostranná, může vyzařovat přes hýžďovou krajinu až k patě. Často si nemocní stěžují, že nemohou sedět s nohou přes nohu, protože to vyvolává bolest. Lasegův manévr může být i jednostranně pozitivní, ale i při zvedání obou dolních končetin vymizí. Vždy je přítomen fenomén omezené abdukace (Patrickovo znamení), většinou je bolestivá stupňovaná (forsírovaná) vnitřní rotace kyčelního kloubu na straně blokády.
Šikmá pánev a bolesti v kříži v důsledku blokády hlavových kloubů – zjišťuje se šikmá pánev, spazmus zádových svalů, bolest v kříži při aktivních pohybech, bederní páteř může být bez odchylek. Značně asymetrické bývá zatížení DK a to i 10–20 kg. Vždy je blokáda v hlavových kloubech.
Jako osteofyty se označují výrůstky. Jedná se o degenerativní změny vznikající mechanickou zátěží v průběhu života, přičemž dochází k degeneraci chrupavčitých částí kloubů. Osteofyt je kostní výrůstek vycházející z okostice (periostu). Většinou je reaktivního charakteru, například u kloubů postižených artrózou.
Z hlediska vizuálního je vidět sytě červený útvar, podobný jahodě nebo malině, který se rozšiřuje buď do plochy na kůži, nebo může být pod kůží a nad ním je neporušená kůže. Roste do vnitřních struktur, které jsou vidět pod kůží. Hemangiom roste hlavně v prvních šesti týdnech, to je počáteční růst, do devíti měsíců roste velmi aktivně. Následně se do jednoho roku zastavuje jeho růst a většinou se začíná vstřebávat. Takové zkušenosti má většina rodičů. Stačí, když jejich pediatr růst hemangiomu hlídá. Léčba by v takových případech zbytečně zatížila organismus dítěte.
