MEMBRÁNA SKLIVCE je téma, které bylo inspirací k napsání tohoto článku. Když začnete před očima vidět neškodné skvrnky vypadající jako plankton či pár teček bezbarvých kruhů, může se jednat o sklivcové zákalky. S největší pravděpodobností je to degenerativní onemocnění, takže víceméně jediné, co zabírá, je laserová operace nebo vitrektomie.
Sklivec v oku
Podle Wikipedie je sklivec (latinsky corpus vitreum) průhledné, čiré, bezbarvé, rosolovité těleso s řídkou vláknitou strukturou, která vyplňuje 2/3 vnitřního prostoru oční koule (bulbus oculi) za oční čočkou a jejím závěsným aparátem (řasnatým tělískem, corpus ciliare). Tvoří se pouze v embryonálním období a neregeneruje. V případě ztrát se nahrazuje jen komorovou tekutinou. Tam, kde na sklivec naléhá čočka, se nachází jamka pro čočku (fossa hyaloidea).
Canalis hyaloideus je tenký kanálek probíhající střední osou sklivce, je zkroucený, je zbytkem po embryonální tepénce a. hyaloidea, která vyživovala čočku. A. hyaloidea vycházela z papily zrakového nervu (discus nervi optici), oblasti sítnice oka, kde vzniká zrakový nerv, takzvaná slepá skvrna.
Stroma vitreum je tvořeno trámčinou z velice jemných vláken – (fibril), které jsou při povrchu hustší, takže tvoří pevnější povrch sklivce (membrana vitrea).
Obsah sklivce:
voda (98 %);
chlorid sodný;
stopy bílkovin;
kyselina hyaluronová (díky ní má sklivec gelovitou konzistenci).
Hlavní funkce:
udržování nitroočního tlaku a udržení hladkého povrchu sítnice;
sklivec je rosolovitá, průhledná tkáň, která vyplňuje oční dutinu a zevnitř naléhá na oční sítnici – poruchy sklivce vedou k chorobám sítnice a k poruchám vidění.
Jedná se o velmi vážné onemocnění, které může postihnout člověka v jakémkoliv věku, nejčastěji jsou ale tímto onemocněním postiženi jedinci středního a staršího věku. K odchlípení sítnice oka dochází, když se v sítnici objevují různé trhlinky, které způsobují, že tekutina ze sklivce se začne dostávat pod sítnici a nadzvedávat ji (tím se sítnice odlučuje od vrstvy pigmentových buněk). Vzhledem k tomu se pak do sítnice nedostávají (nebo v menším množství) živiny a kyslík, a proto buňky přítomné v sítnici rychle odumírají. Nejčastěji k tomuto odchlípnutí dochází na okraji sítnice, odtud se ale při neléčení pomalu přesouvá i do centra vidění.
V některých případech odchlípnutí sítnice způsobilo i svrašťování sklivce, k němuž běžně dochází v rámci stárnutí člověka. Při stárnutí (někdy i při úrazu, nebo krátkozrakosti či zánětu) vznikají v sítnici drobná ložiska, která mohou vytvářet nové spojení mezi sklivcem a sítnicí, právě tato spojení způsobují, že může dojít k vytržení části sítnicové tkáně, když se sklivec smršťuje.
Vyšší pravděpodobnost tohoto onemocnění je u jedinců, kteří trpí vyšším stupněm krátkozrakosti, pokud k tomu mají genetické předpoklady (i rodiče trpěli tímto onemocněním), pokud u nich došlo k úrazu tupým úderem nebo pokud při nějakém poranění byla narušena celistvost oka, případně to může být dáno i jinými vrozenými vadami.
- příznaky
V případě, kdy má člověk pocit, že nevidí tak dobře, jako tomu bylo dříve, je vždy dobré navštívit očního lékaře, který může přesně diagnostikovat problém, a tím i zachránit zrak pacienta. V případě odchlípnutí sítnice patří k příznakům, u nichž je třeba zbystřit pozornost, například: falešné zrakové vjemy (takzvané záblesky před očima), drobné tečky v zorném poli (nejlépe viditelné v okamžiku, kdy se člověk dívá na bílé pole), skvrny vypadající jako padající saze (způsobuje je krev, která se uvolňuje do sklivce), tmavý stín nejprve na okraji zorného pole, který se může dále rozšiřovat (= známý jako clona). Tyto příznaky se mohou objevovat velmi pomalu a postupně, že si je člověk nemusí ani zpočátku uvědomovat, ale také může dojít k tomu, že se všechny příznaky objeví náhle a zničehonic. Vždy je nutné vyhledat co nejrychleji pomoc u odborného lékaře.
- léčba
I u tohoto onemocnění musí lékař nejprve pacienta vyšetřit, aby onemocnění správně diagnostikoval. Zároveň se lékař snaží přijít na příčinu odchlípnutí sítnice. K vyšetření se užívá oftalmoskop (lékař jím vyhledá díry a trhliny v sítnici, dokáže jím určit rozsah a výšku odchlípnutí), případně i štěrbinová lampa, nebo ultrazvuk oka.
Pokud lékař objeví trhliny a díry v sítnici i ještě před vznikem odchlípnutí, musí je léčit, obvykle se k tomu využív
V naší poradně s názvem OČNÍ CHOROBY U LIDÍ - ODCHLÍPENÍ SKLIVCE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dana Šindelářová.
Prosím o sdělení, zda je možnost bezrizikové operace sklivce. Vidím jakoby tmavou skvrnku a při přechodu ze světla do tmy, periferní záblesky. Jedná se o pravé oko. Je mi 63 let a tato vada mi byla diagnostikována v červnu tohoto roku dvěma různými lékaři s tím, že se s tím nedá nic dělat, že je to způsobeno věkem. U mne ale došlo těsně před tím, než mi problém začal, ke šťouchnutí vatovým tamponem právě do tohoto oka.
Dále mám silný astigmatsmus. Brýle na blízkost a na dálku: 1,5. Brýle však nosím jen večer na čtení, jinak je nepotřebuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Žádná operace není bez rizika. Ablace sklivce je poměrně časté onemocnění a existuje několik vyzkoušených postupů, jak omezit nepříjemné projevy. Nápravou těchto očních vad se zabývá například Evropská oční klinika Lexum: https://www.lexum.cz/kontakt
Imunitní systém novorozence při porodu císařským řezem
Děti, které neprojdou porodními cestami matky, mají horší poporodní adaptaci. Tvrdí se, že jsou náchylnější k astmatu, alergiím i ekzémům. Novorozencův trávicí trakt je nevyvinutý a slizovitá membrána, která pokrývá vnitřek střeva, je tenká a nesouvislá. Až po přijetí prvních bakterií v průběhu porodu a následně z potravy se mu začne membrána zacelovat a stává se i silnější. Tato membrána slouží jako brnění a ochraňuje střevní buňky od toho, aby se k nim nedostaly střevní bakterie blízko a následně nepronikly do krevního oběhu a nevyvolaly infekci. Naprosto rozdílnou mikroflóru mají děti porozené přirozeně oproti dětem narozeným císařským řezem. Dítě narozené přirozeně získá od matky zdravou dávku bakterií z její pochvy a řitního otvoru.
Děti narozené císařským řezem získávají první bakterie z kůže a také z povrchu v nemocnici a od lékařského personálu. Tato mikroflóra není tak pestrá a neobsahuje tolik důležitých bakterií zejména z rodu Lactobacillus. Někteří odborníci doporučují, aby dětem po císaři byla pusinka a další části těla pomazány stěrem z matčiny pochvy. Novorozenec by tak dostal správnou mikroflóru, kterou příroda zamýšlela předat z matky na dítě. Bohužel na tento způsob není veřejnost připravena.
Ve svém příspěvku OČNÍ CHOROBY U LIDÍ - ODCHLÍPENÍ SKLIVCE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiřina jelínková.
Prosím o radu,,při trhání zubů dle Dr mě došlo k odchlípnutí sklivce.....řekla mě že to nejde léčit,,,,,čeká mě operace,,??nebo se to spraví ,,létají mě v oku blesky ,hlavně ve tmě?????je mě 65,,,co by jjste mě poradili,,prosím na imeil Děkuji Jelíková
Na jiné vyšetření jsem nebyla poslána,,,,pouze ambulantně....
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Dana.
Dobrý den,
už asi rok mám odchlípení sklivce. Prý je to věkem, ale večer před tím, než jsem ráno viděla na pravém oku jakoby černé vlasy a skvrnku, jsem se do oka šťouchla.
Lékaři, dva na sobě nezávislí očaři, mi ale řekli, že je to věkem /63 let/ a že se s tím v podstatě nedá nic dělat. Nemám tahat těžké věci, aby nedošlo následně k odchlípení rohovky. To by pak hrozila slepota.
Operaci sklivce mi oční lékaři nedoporučovali, že by mohlo dojít k většímu narušení této křehké blanky. Když večer, ve tmě, zavřu oči, vidím periferně jakoby záblesky. Onu tečku - jakoby mušku už vnímám jen občas, ale je na oku stále. Někdy se to trochu zhorší, obzvláště při studeném, větrném počasí a námaze. Jde o zvyk, zpočátku mě to nervovalo, teď, i když je vada stejná, ji někdy ani nevnímám.
Musím dát pozor, pokud bych opět měla v zorném poli znovu jakoby černé čmouhy a skvrnku větší, jít okamžitě na oční, aby náhodou nešlo o odchlípení rohovky, protože to je pak průšvih, který, pokud se neřeší ihned operativně, vede ke slepotě.
Uklidnil mě můj soused, který má tuto "mušku", ve svám zorném poli, od svých 30 let. Teď mu je asi 70 a tato vada se mu za ta léta nezhoršila.
Laserové operace očí: Principem všech laserových metod na odstranění dioptrií je změna zakřivení oční rohovky. Tímto typem operace je možné odstranit krátkozrakost, dalekozrakost a astigmatismus (cylindry).
Nitrooční operace dioptrických vad: Některé z dioptrických vad není možné úspěšně korigovat laserovou operací. V těchto případech se většinou jedná o pacienty s vyššími dioptrickými vadami, nebo o pacienty starší 45 let. Může se to týkat i varianty, kdy nastal souběh více očních vad. Pro tyto případy je vhodnou metodou implantace nitrooční čočky, pomocí které se dosáhne optimálních výsledků.
Operace šedého zákalu: Jako první v ČR zavedla oční klinika DuoVize operaci šedého zákalu femtosekundovým laserem LenSx. K operaci není potřeba doporučení od lékaře. Na klinice se zákroky provádějí bez čekání a všechny probíhají v krátkých termínech.
Léčba presbyopie (rozmazané vidění) – PRELEX a Raindrop: Jde o zákrok, při jehož výkonu není potřeba laseru. Spočívá ve výměně původní lidské čočky za umělou, tzv. multifokální nitrooční čočku.
Léčba onemocnění keratokonus: Keratokonus je onemocnění rohovky, při kterém se rohovka pomalu ztenčuje a vyklenuje. Hlavním cílem léčby je toto onemocnění pozastavit, a oddálit tak transplantaci rohovky. Pro léčbu se používají nejmodernější osvědčené metody: Collagen Cross Linking (CXL, CCL, C3-R) a Intrastromální prstence Keraring.
Léčba onemocnění sítnice a sklivce: Řadu chorob sítnice a sklivce lze řešit chirurgickým zákrokem. Všechny operace probíhají ambulantně. Při diagnostikované makulární degeneraci se s úspěchem využívá biologické léčby bevacizumabem. Při léčbě onemocnění sítnice se také používají sítnicové lasery.
Dětská oční péče: Specializovaná vyšetření jsou u dětí prováděna přístrojem PlusOptix S09, a to špičkovým ortoptistou – včetně vyhodnocení výsledku.
Ve svém příspěvku ZÁKALKY VE SKLIVCI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martina.
mám ablaci zadní membrány sklivce na obou očích již 1,5 roku a zákaly mě velice obtěžují a vidím jako přes igelit. co by se dalo dělat kromě operativní metody. Nevím, zda příčina není v laserové operaci krátkozrakosti před 14 lety -8 dioptrií.
Děkuji za odpověď
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
V souvislosti s rozvojem mikrochirurgie oční sítnice dochází v posledním desetiletí k prudkému nárůstu počtu lidí, kteří mají po operaci v oku namísto sklivce silikonový olej. Jsou to především lidé po operaci odchlípené sítnice, po operaci sítnice poškozené cukrovkou anebo po operaci vážného očního úrazu. Silikonový olej se v těchto případech používá jako takzvaná nitrooční tamponáda, která nahrazuje odstraněný sklivec a šetrně přitlačuje poškozenou sítnici k jejímu podkladu do doby, než se zahojí. Po zhojení sítnice se olej z oka zpravidla po několika měsících odstraní. Často je však stav sítnice natolik závažný, že je nutné olej v oku ponechat natrvalo.
Optik nebo optometrista se tedy bude ve své praxi stále častěji setkávat s problémem řešení refrakce takového oka a neměl by být tímto stavem zaskočen. Index lomu silikonového oleje (1,405) je odlišný od indexu lomu sklivce (1,336). Refrakce oka se silikonovou tamponádou se liší podle toho, zda se jedná o oko fakické (s původní „živou“ nitrooční čočkou), pseudofakické či artefakické (s umělou nitrooční čočkou), anebo afakické (bez čočky).
U fakického a pseudofakického (artefakického) oka vyplňuje silikonový olej dutinu sklivcového prostoru a v přední části je v kontaktu se zadní plochou čočky (ať už původní, tedy živé, anebo umělé). Při tomto stavu dochází k hypermetropickému posunu refrakce oka, a to zpravidla o +4 až +6 D. Pokud bylo oko před operací emetropické, stává se po operaci silně hypermetropickým, což může operovaná osoba těžko snášet. Často vznikají potíže s binokulárním viděním, poněvadž operovaný jedinec má zpravidla silikonový olej jen v jednom oku. Výjimkou jsou myopové, kterým se po vyplnění sklivcového prostoru silikonovým olejem sníží myopie o 4 až 6 D. Vzácně i s myopem s refrakcí kolem –5 D, který se po dobu přítomnosti silikonového oleje v oku stane emetropem a mohou se zcela odložit brýle.
U složitých operací sítnice je někdy nutné z oka odstranit čočku a vložení umělé nitrooční čočky není až do zhojení oční sítnice žádoucí. Může vzniknout stav, kdy se silikonový olej nachází v afakickém oku. Silikonový olej má velké povrchové napětí, vytváří v oku velkou bublinu vyplňující sklivcový prostor. Přední plocha této bubliny se mírně vyklenuje v oblasti zornice do přední komory, avšak ta zůstává vyplněna komorovou tekutinou. Normální původně emetropické a po odstranění čočky afakické oko má refrakci přibližně +10 až +12 D. Ve skutečnosti však má původně emetropické a po odstranění čočky afakické oko se sklivcovým prostorem vyplněným silikonovým olejem refrakci také jen asi +4 až +6
Ve svém příspěvku OČNÍ LÉKY NA SKLIVEC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdenek.
trpim zakalem na pravem oku a kolegine mi poradila pouzit lek granulky kostivalu lekarskeho/symphytum lekarsky , sdelte mi laskave zda je tento lek vhodny na leceni tohoto zakalu sklivce ocniho
Email na odpoved: Z.Chvala-ISI@atlas.cz
dekuji za vasi radu, Zdenek
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Vitrektomie je invazivní chirurgický zákrok, který dokáže odstranit oční zákalky z vašeho zorného pole. V rámci tohoto postupu oční lékař odstraní části sklivce skrze malý řez. Sklivec je čirá, gelovitá látka, která udržuje tvar vašeho oka kulatý.
Váš lékař nahradí sklivec roztokem, který udržuje tvar vašeho oka. Vaše tělo pak bude produkovat více sklivce, který nakonec nahradí toto nové řešení.
Přestože je vitrektomie účinná, nemusí vždy odstranit všechny oční zákalky. Stále je možné, aby se znovu vytvořily, konkrétně pokud tento postup způsobí jakékoli krvácení nebo trauma. Tato oční operace se používá jen pro závažné příznaky zákalek.
V naší poradně s názvem BYLINKY NA SKLIVCOVÉ ZÁKALKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jindrich.
Přátelé, znáte nějaké kůry, byliny či jiné postupy, jak se zbavit, aspoň trochu, sklivcových zákalků? Stačilo by zastavir progresi jejich tvorby. Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Se zákalkami je to svízel. Každý je máme a každému vadí. Jelikož se vyskytují uvnitř oka ve sklivci, což je uzavřená struktura bez možnosti ji ovlivnit zvenčí, tak neexistuje žádný přírodní postup, jak se jich zbavit nebo alespoň zastavit jejich progresi.
Zákalky se postupem věku zhmotňují a někdy mohou zastínit zorné pole tak, že je třeba je odstranit. To se dá provést jedině oční operací a to odsátím sklivce i se zákalkami a nahrazením jinou vhodnou tekutinou. Účinná je také terapie laserem, kdy se zákalky rozbijí na menší kousky, které nejsou tak rušivé, ovšem dále zůstávají v oku.
Pokud vás trápí zákalky, určitě si o tom promluvte se svým očním lékařem, který se na ně může podívat a zhodnotit, co s s nimi dá dělat. Na výběr máte: zvyknout si na ně, odsát je a nebo je rozbít laserem.
Jestliže do tkáně proniknou cizorodé mikroorganismy, tělo, respektive imunitní systém, na jejich přítomnost reaguje zánětem, mikrobi totiž napadají buňky, čímž je hubí. Tyto buňky se rozpadají a tím do okolí unikají takzvané cytokiny – látky, které spouštějí zánětlivou reakci. Do místa infekce jsou přivolávány buňky, jejichž úkolem je cizorodé organismy zničit a ochránit tak tělo před jejím dalším šířením. Mezi tyto buňky patří především bílé krvinky (leukocyty), které se dostávají do místa zánětu a cizorodé organismy pohlcují. Nahromaděním bílých krvinek v tomto místě pak vzniká dutina vyplněná žlutavou tekutinou – hnisem, který vzniká se zánětlivým procesem postižené tkáně (absces). Aby se zabránilo šíření tohoto zánětu dál, vzniká kolem místa hnisavého rozpadu membrána tvořená takzvanou granulační tkání, která může být někdy až několik centimetrů silná. Nazývá se pyogenní membrána. Je polopropustná – do nitra dutiny pustí jen bílé krvinky, ale ty už se nedostávají ven. Obsah dutiny (abscesu) podléhá rozpadu, což vyvolává nasávání tekutiny a zvětšování abscesu. Jestliže je absces v blízkosti povrchu tkáně, popřípadě se k němu dostane svým zvětšováním, většinou se „provalí navenek“, a to buď široce, nebo se vytvoří pouze úzký kanálek – hnisavá píštěl. Dutina abscesu se tak vyprázdní, kolabuje (hroutí se), granulační tkáň vyprázdněnou dutinu postupně vyplní a vytvoří se jizva. Obecně dochází k rozvoji zánětu nejprve na povrchu dané struktury, která je infikována (pokud se nejedná o nějaké pronikající poranění). Jestliže se infekce šíří do hloubky tkáně, většinou dochází k tvorbě abscesu. Tak vznikají například abscesy při angínách, zánětech plic a podobně, jsou tedy komplikací původního onemocnění.
V naší poradně s názvem SKLIVCOVÉ ZÁKALKY, JAK SE JICH ZBAVIT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Mária Benková.
Začal sa mi v zornom poli objavovať čierny útvar,ako U,prišlo to odrazu,mala som štyri roky dozadu laserový operáciu Prelex.
Ako sa zbaviť tohoto útvaru,vo svetle mi prekáža viac.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Jde o shluk bílkovin ve sklivci oka, které přibývají postupem věku. Dají se buď rozbít laserem na menší kousky, takže pak tolik nevadí, ale v oku dále zůstávají. Další možnost je odsátí sklivce i s těmito shluky a nahrazení sklivcem umělým. A poslední možnost je si na to zvyknout. Co je nejlepší ve vašem konkrétním případě, vám sdělí oční lékař po vyšetření.
Bulka na dásni, která se objevuje a pak zase mizí, může být známkou infekce kolem hrotu kořene mrtvého zubu nebo známkou takzvaného parodontálního abscesu, kdy dojde k zánětu závěsného aparátu zubů v okolí následkem parodontitidy. Obojí je stav vyžadující zásah zubního lékaře.
Příčiny
Bulka na dásni může být vyvolána mechanickým podrážděním, hormonálními změnami, jako následek léčby nebo vážným celkovým onemocněním organismu (leukémie). Nejčastěji bulka na dásni vzniká z důvodu zánětu, kdy dochází k nahromadění hnisu mezi povrchem kosti a okosticí, příčina je vesměs odontogenní (akutní parodontitida).
Hnisavý zánět začíná v podobě zánětlivého otoku, ke kterému se přidruží silná emigrace leukocytů a dochází k nekróze. Infekce se někdy ohraničí, nekrotická tkáň propadne zkapalnění proteolytickým působením leukocytů a vznikne dutina (absces), která obsahuje hustou, žlutou, neprůhlednou tekutinu, která sestává hlavně z leukocytů (hnis). Koagulátory bakteriálního původu jsou tedy příčinou vzniku fibrinové bariéry, která tvoří ohraničení zánětu proti okolí, vlastní stěnu však absces nemá. Tato zóna nespecifické granulační tkáně vytváří někdy i několik milimetrů silnou vrstvu, která se chová jako semipermeabilní membrána (pyogenní membrána). Působením osmotických sil dochází ke zvětšování abscesů i bez další exsudace, absces pak působí také tlakem na okolní tkáně a přivodí jejich nekrózu. Nekróza může způsobit provalení abscesu k volnému povrchu a vznikne chodbička, z níž se na povrch vyprazdňuje hnis – hnisavá píštěl slizniční. Abscesová dutina poté zkolabuje, vyplní se granulační tkání, která vyplní zbývající dutinu a celý proces se zhojí jizvou. Struktura okolních tkání může však zabránit kolapsu abscesové dutiny a nevyprázdněný absces přechází do chronického stadia. Je tomu tak například při tvorbě apikálního zubního granulomu, což je v podstatě chronický absces.
Ke zvětšování abscesu dochází tak dlouho, dokud infekce v něm je virulentní (patogenní). Později zpravidla infekce zaniká a růst abscesu se postupně zastaví – autosterilizace abscesu. Při chronickém intersticiálním hnisání bez vyprázdnění navenek dochází následkem rozpadu leukocytů a působením histiocytů k vytvoření pozánětlivého pseudoxantomu, který je pozůstatkem pyogenní membrány.
Příznaky
Ke zvětšování abscesu dochází tak dlouho, dokud je v něm infekce. Později zpravidla infekce zaniká a růst abscesu se postupně zastaví (autosterilizace abscesu). Při chronickém intersticiálním hnisání bez vyprázdnění dochází následkem rozpadu leukocytů a působením histiocytů k vytvoření pozánětlivého pseudoxantomu, který je pozůstatkem pyogenní membrány.
Lidské oko je velmi složitý orgán, který se skládá z mnoha malých částí. V oční kouli se nachází bělima, rohovka, živnatka, řasnaté tělísko, duhovka, zornice, čočka, sítnice a sklivec. Zároveň k oku patří také spojivka, slzní žláza, obě víčka (horní a dolní) i okohybné svaly.
Sítnice je tedy nezbytnou součástí oka, jedná se o jeho vnitřní vrstvu. Sítnice slouží ke snímání a předzpracování světelných jevů, které se do sítnice dostávají přes čočku. A samozřejmě i samotná sítnice se skládá z různých částí a vrstev. Existují dva pohledy na stavbu sítnice. První z nich popisuje mikroskopickou stavbu sítnice oka. Ta se skládá z deseti vrstev (pigmentové buňky, čivé výběžky, zevní ohraničující membrána, vnitřní jádrová vrstva, zevní plexiformní vrstva, vnitřní jádrová vrstva, vnitřní plexiformní vrstva, gangliové buňka, vnitřní ohraničující membrána, agony gangliových buněk). Sítnice je vyživována nepřímo z cévnatky, a pokud by tedy byla oddělena od ostatních složek oka, může dojít k odumření světločivných elementů. Zároveň se sítnice nachází ve vrstvě pigmentových buněk, ale není s nimi pevně spojená.
Všechny buňky, které jsou v sítnici obsažené, mají určitou funkci a nejsou v oku jen tak bez důvodu. Již zmíněné pigmentové buňky mají za úkol pohltit světlo a zabránit jeho odražení. Podílí se tedy na ostrosti vidění. Velmi podstatné jsou v oku také tyčinky a čípky, které se nacházejí ve vnitřní jádrové vrstvě. Právě tyto buňky jsou schopné reagovat na dopad světla. Tyčinky reagují na světlo, ale ne na barvy. Naopak čípky registrují barvy, ale potřebují k tomu dostatek světla. Ve vnitřní jádrové vrstvě se také nacházejí bipolární (jejichž úkolem je předávní vzruchu z čivých buněk), horizontální a amakrinní buňky (ty propojují bipolární i gangliové buňky mezi sebou a napomáhají tak předzpracování obrazu. Samotné gangliové buňky přeposílají informace z oka do mozku a jejich axony vytvářejí zrakový nerv.
Makroskopická stavba sítnice oka rozlišuje jen dva útvary v sítnici, a to slepou skvrnu a jamku se žlutou skvrnou. Slepou skvrnou vystupuje zrakový nerv a vstupuje sem a. centralis retiane. Pokud se zjišťuje jaký jen nitrooční a nitrolebeční tlak, tak se zkoumá tato část oka. Žlutá skvrna (= makula) se skládá jen z čípků a v této části oka dosahuje obraz nejvyšší ostrosti. Žlutá skvrna je jen velmi malou částí v sítnici a kromě zaostřování zodpovídá také za rozpoznávání detailů obrazu. Zatímco zbytek sítnice se současně zaměřuje na periferii obrazu a případné noční vidění.
Sítnice je nezbytnou součástí oka a zastává zde nezpochybnitelně důležitou funkci, a proto jakékoliv onemocnění této části oka může mít velký vliv na jeho fungování. Při návštěvě očního lékaře tedy l
Při sexuálním aktu závisí délka života spermie na tom, zda dojde k průniku do vaginy. Spermie muže tak mohou za optimálních podmínek přežívat a čekat v těle ženy na ovulaci ve stavu schopném oplodnění až 5 dní.
Při vniknutí do vaginy přežívá spermie asi dva dny a bičíkem se posouvá směrem k vajíčku, které může následně oplodnit (koncepce) ženské vajíčko. Často se uvádí, že spermie při oplodnění odhazují bičík a dovnitř proniká jen hlavička, stává se to však jen výjimečně; u většiny živočichů proniká dovnitř celá spermie.
Při neúspěchu (spermie se nedostane do vaginy) spermie rychle hyne.
Spermie putují po pohlavním styku obklopené sekretem děložní sliznice do dělohy, kde jsou chráněny, a následně až k ústí vejcovodu, neboť to je místo možného oplodnění. Zde čekají na vajíčko. Několik milionů spermií se dostane při ejakulaci muže do pochvy a ihned se připraví na cestu do nitra ženy. Když najdou dobré podmínky, trvá to jen několik minut, než první spermie projdou děložním hrdlem a vstoupí do dělohy. Několik spermií, podporovaných pravidelnými kontrakcemi dělohy, se dá na cestu do vejcovodu. Zbylé spermie si udělají prozatím pohodlí v hebkých záhybech děložní sliznice a svou cestu do vejcovodu začnou až později. Postupně doputuje do vejcovodu velký počet spermií. V případě, že do ovulace zbývá ještě nějaký čas, tak spermie čekají trpělivě na vajíčko – mohou čekat až 5 dní.
Většinou se podaří několika desítkám spermií proniknout do chráněného tenkého povlaku vajíčka, ale jen jediná spermie nakonec pronikne dovnitř. Její buněčná membrána se nakonec rozpustí a splyne s buněčnou membránou vajíčka. Přímo po tomto procesu buněčná membrána vajíčka ztvrdne, takže dovnitř nemůže proniknout žádná další spermie.
V hlavičce spermie se nachází dědičná informace. U zdravého dospělého muže je v jednom mililitru semenné tekutiny přibližně 50–100 milionů spermií. Spermie přitom představují jen 5–15 objemových procent ejakulátu, zbytek je tvořen tekutinou produkovanou v prostatě, semenných váčcích a Cowperových žlázkách. Průměrný objem semenné tekutiny v jednom ejakulátu je přibližně 3 ml, a tak je jich při ejakulaci uvolněno asi 200 milionů. Z nich se k vajíčku dostane asi 200.
Albumin (sérová bílkovina) v moči fyziologicky u zdravého jedince je do 30 mg/l.
Mikroalbuminurie (malé ztráty albuminu) jsou hodnoty od 30 do 150 mg/l.
Proteinurie (přítomnost bílkoviny v moči) jsou hodnoty nad 150 mg/l.
Průkaz bílkovin v moči spočívá v použití indikátorových proužků. Jedná se o proužek napuštěný v látce, která v přítomnosti bílkoviny mění barvu. Bílkoviny je možno prokázat i mikroskopicky z močového sedimentu. Některá doplňující vyšetření vyžadují zjištění množství látek v krvi. K tomu je zapotřebí vzorek žilní krve, která je odebrána nejčastěji z pažní žíly tenkým vpichem. V některých případech je nutné vyšetření moči za určité časové období, například 24 hodin i více. Vyšetření se provádí jako součást preventivního vyšetření, při ambulantním příjmu, jako screening hypertenze či cukrovky i ke kontrole léčby.
U zcela zdravého člověka lze nalézt malé množství bílkovin. Jestliže dojde k akutnímu zvýšení množství bílkoviny v krvi, zvýší se i její filtrace. To se děje při zvýšené fyzické zátěži, hypertenzi (vysoký tlak) nebo při poruchách filtrace (glomerulonefritida, nádory, toxiny). Proto se v krvi může objevit hemoglobin po rozsáhlých rozpadech erytrocytů (červených krvinek), myoglobin uvolněný ze svalů po značné fyzické zátěži, protilátky při infekci nebo velké molekuly při poruše filtrace. V moči se také běžně vyskytuje krevní transportní bílkovina albumin. Ta může procházet skrze filtrační membránu. V systému kanálků je však téměř většina zpětně vstřebána. U zdravého člověka funguje toto zpětné vstřebávání s maximální možnou kapacitou. Jakmile by se tedy zvýšilo množství albuminu, ledviny ho nestihnou vstřebat zpět a albumin bude ztracen v moči. Běžnými vyšetřovacími postupy je možné zjistit albumin v moči až od množství 150 mg/l. Speciálními a složitými metodami je možné prokázat albumin v moči již při množství 30 mg/l, což se označuje jako mikroalbuminurie. Tu lze často prokázat na počátku chorob jako je diabetes mellitus (cukrovka) nebo hypertenze (zvýšený krevní tlak). Přítomnost pouze albuminu v moči se nazývá albuminurie (též selektivní proteinurie).
Filtrační membrána může být poškozena natolik, že se do moči nedostává pouze albumin, ale i větší krevní bílkoviny. Nejedná se již o selektivní (výběrovou) proteinurii, ale o neselektivní proteinurii. Řada těchto bílkovin může být pro buňky kanálků ledvin toxická, nebo jsou tyto bílkoviny natolik veliké, že dané kanálky ucpou a tato část ledvin potom není schopna tvorby moči. Jestliže je filtrační membrána natolik porušena, že propouští bílkoviny, propouští i krevní buňky, tedy červené a
a. profunda femoris – ↓ za a. femoralis, pro svaly stehna
a. circumflexa femoris med. – → mezi m. ilipsoas a m. pectineus, po m. obturatorius ext. k fossa trochanterica – r. asc. (anast. s a. obturatoria), r. prof. – přes add. magnus ke svalům sedacího hrbolu (anast. s a. glutea inf.), r. transv. – ke svalům sedacího hrbolu, r. acetabularis – do lig. capitis fem., (anast. s a. obturatoria)
a. circumflexa femoris lat. – ← pod m. rectus fem., dělí se v r. asc. – k m. sartorius a tensor fasciae latae (anast. s a. circumflexa med. a aa. glutaea sup.), r. transv. – do m. vastus lat., r. desc. – pod m. rectus k patelle
aa.perforantes (3) – ↓ kolem femuru, přes adduktory k zadním svalům stehna
a. genus desc. – ↓ v canalis adductorius, ↑ přes membrana vastoadductoria, r. saphenus souběžně s n. saphenus na bérec, rr. articulares do rete genu
Zákolenní tepna (a. poplitea)
větve kloubní do rete articulare genus a větve svalové:
a. genus sup. lat. – nad lat. kondylem femuru do rete genus
a. genus sup. med. – nad med. kondylem do rete genus
a. genus media – do fossa intercondylaris k ligg. cruciata a plicae alares
a. genus inf. lat. – pod m. gastrocnemius lat. a lig. collat. lat. do rete genus
a. genus inf. med. – pod m. gastrocnemius med. a lig. collat. med. do rete genus
rr. musculares – k úponům zadních svalů stehna
aa. surales – k m. triceps surae a šlaše bicepsu
Přední holenní tepna (a. tibialis ant.)
větve:
a. recurrens tibialis post. – za mezikostní blánou do rete genus
a. recurrens tibialis ant. – před mezikostní blánou do rete genus
rr. musculares – k extenzorům nohy
a. malleolaris ant. lat. – ← pod šlachami extenzorů palce a prstů do rete malleolare lat.
a. malleolaris ant. med. – → pod šlachou m. tibialis ant. do rete malleolare med.
Hřbetní tepna nohy (a. dorsalis pedis)
větve:
aa. tarseae med. – k mediálnímu okraji nohy
a. tarsea lat. – pod krátkými ext. k laterálnímu okraji nohy, dovytváří arcus dorsalis pedis
a. arcuata – ← obloukem laterálně pod krátkým ext. prstů přes baze mtt., spojí se s a. tarsea lat. za vzniku arcus dorsalis pedis; z něho 3 aa. metatarsae dors. pro 2.–4. intermtt. štěrbinu a z nich a. digitales
V podstatě každá porucha struktury očního systému může vést k oslepnutí.
vrozená slepota
chybí prvky vizuálního orgánu;
chybí spojení mezi okem a mozkem;
rané dětství vývojová slepota
nedostatečná diferenciace, tupozrakost a šilhání;
juvenilní glaukom;
genetické predispozice, které mohou vést ke ztrátě zraku v pozdějším věku například: retinitis pigmentosa, juvenilní makulární degenerace, dědičné oční atrofie, Biettiho krystalická dystrofie;
získané slepota
věkem podmíněné makulární degenerace (AMD), je nejčastější v průmyslově vyspělých zemích, asi u 50% populace;
neprůhlednost čočky (katarakta), světově hlavní příčina slepoty;
diabetes způsobuje slepotu u 17% populace;
akutní nebo chronický glaukom (glaukom) způsobuje slepotu u 20% populace;
odchlípení sítnice;
důsledek mrtvice;
embolie nebo trombóza cév;
zranění;
infekce, například bakteriální infekce jako je trachom z virů pak herpes
nádory, například uveální melanom
nemoci sklivce
Celosvětově je slepota na vzestupu, ale příčina nebude v klesající kvalitě očního ústrojí, ale v prodlužování věku dožití, kdy je více starých lidí, kteří jsou slepí.
Oční klinika DuoVize se specializuje na laserové operace femtosekundovým laserem, nitrooční operace dioptrických vad, ambulantní operace šedého zákalu, léčbu keratokonu, zeleného zákalu, léčbu onemocnění sítnice či sklivce a dalších onemocnění.
