Metastáze zhoubných nádorů často postihují páteř, nejčastěji v oblasti obratlových těl. Buď přímo prorůstají do páteřního kanálu, nebo způsobují zhroucení obratle a stlačení míchy. Vzácnější je metastáze do míšních plen nebo přímo do míchy.
Nejčastěji do páteře a kostí metastazuje mnohočetný myelom, karcinom prsu a prostaty, dále pak karcinom plic či ledvin. Bolest zad může být jejich prvním signálem. Rozšíření do kostí je častou komplikací pokročilých nádorů a zároveň se zhoršuje prognóza na úplné vyléčení.
Kostní metastáze jsou způsobeny schopností nádoru uvolňovat nádorové buňky do krevního oběhu. Když se dostanou do bohatě prokrvené kostní tkáně, zrychlí se její odbourávání. Narušení kostní tkáně často vede ke zlomeninám a velkým bolestem. Těmi trpí až osmdesát procent pacientů. Nemocnému hrozí také zlomenina obratle, která je velmi bolestivá a má za následek výrazné omezení pohyblivosti. Zlomeniny obratlů se vyskytují až u dvanácti procent pacientů s rakovinou prostaty. K dalším zlomeninám dochází v devíti procentech případů. Patologické zlomeniny, tedy ty, které vznikají působením abnormálně malé, nebo dokonce žádné síly, představují opravdu závažný problém a významně zvyšují riziko úmrtí. U pacientů se zhoubnou rakovinou prostaty je toto riziko vyšší téměř o čtvrtinu.
Metastáze v páteři nemusí každého nemocného bolet, i když se jedná o jeden z nejčastějších důvodů bolestí onkologických pacientů. Že má nemocný kostní metastáze, není jednoduché poznat, protože často nemívají specifické příznaky. K jejich diagnostice se využívá například cílený rentgen a celotělová magnetická rezonance.
Varovným signálem k návštěvě lékaře může být například dlouhotrvající tupá nebo krátkodobá vystřelující bolest, zduření kosti či mírně zvýšená teplota. V některých případech kostní nádor vypadá jako bolestivý výrůstek na povrchu kosti. Nemocní s kostními metastázemi si také často stěžují, že se cítí být celkově nemocní a ztrácejí chuť k jídlu. Nezřídka ztrácejí na váze, více se potí a potýkají se s celkovou slabostí. Pokročilejší nádor může být objeven právě až díky problémům s kostními metastázemi. Ty se však mohou vyskytnout také po absolvované léčbě nemoci. Projevy toho, že se nádor již rozšířil i do kostí, jsou bohužel nejednoznačné a mohou indikovat i jiná onemocnění.
Pokud nádor vytvoří metastáze do páteřních obratlů, může dojít ke stlačení míchy, které může v důsledku vést až k trvalému ochrnutí.
Metastáze v páteři zhoršují kvalitu života i šanci na přežití a jejich léčba je mnohdy nákladnější než u samotného primárního onemocnění. Nejlepší prevencí vzniku kostních metastází je včasná diagnóza zhoubného nádoru a okamžité zahájení léčby onemocnění. Jestliže se nám nádorové bujení podaří zachytit v raném stadiu, může jeho léčba vzniku metastází úplně předejít a nemocný má daleko větší šance na vyléčení.
Kostní metastáze je katastrofickou komplikací pro většinu pacientů s rakovinou. Nejenže působí neustupující bolest a zlomeninu po triviálním úrazu (často bez něj), míšní kompresi, hyperkalcemii, ale také znamená, že se maligní proces stal nevyléčitelným.
Kostní metastáze patří i do skupiny zhoubných nádorů, které se častěji vykytují ve vyšším věku a vznikají zhoubným bujením nádorových buněk, které se v kosti běžně nevyskytují a jsou spojeny s výskytem nádorů jiné tkáně. Nejčastěji se jedná o metastáze z primárních nádorů prostaty, prsu, plic, ledvin, štítné žlázy či ženských pohlavních orgánů. Jak se vůbec nádor do kosti dostane? Dokáže to kvůli své schopnosti uvolňovat jednotlivé buňky do krevního oběhu. Touto cestou se šíří všude po těle, protože je ale kostní tkáň bohatě prokrvená, je velká pravděpodobnost, že se právě v ní podaří nádorovým buňkám uchytit. Okamžitě se začnou množit a postupně kostní tkáň likvidovat. Narušené kosti bolí a velmi snadno se lámou. Metastáze zhoršují kvalitu života nemocných i jejich šanci na přežití. Léčba metastází je mnohdy složitější než samotné primární onemocnění.
Kostní metastáze se v současné době léčí několika způsoby, a to chemoterapií, hormonální terapií, radioterapií, chirurgicky nebo podáváním takzvaných bisfosfonátů, což jsou léky, které brání tvorbě nových kostních metastází a rozšiřování těch už vzniklých. Vytvářejí totiž přímo v kostní tkáni ochrannou bariéru, která se nádorovým buňkám staví do cesty. Použití bisfosfonátů znamená pro pacienty značnou úlevu: zlepšuje jejich pohyblivost a schopnost postarat se o sebe, zmírňuje bolesti, ale také brání vzniku osteoporózy, čímž snižuje riziko zlomenin.
Ve svém příspěvku PROGNÓZA RAKOVINY PRSU S METASTÁZEMI DO KOSTÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anna Maděrová.
Dobrý den,prosím o informace o této nemoci. Letos v lednu mě byl diag.nádor prsu.mám za sebou 5 chemoterapií s tím že operace pro velikost není zatím možná. Při nukleárním vyšetření kosí,mám nález metastáze na páteř.obratlech a žebrech. Co mě čeká ???
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Anna Maděrová.
Pokud má někdo prodělanou tuto nemoc,prosím o Váš názor. Jaké jsou vyhlídky do budoucnosti. Jak pokračuje léčba ? Děkuji za každou odpověď.
Prognóza pacientů s nádorem mozku a metastáze se velice liší. Záleží především na stupni zhoubnosti nádoru, na věku pacienta a na jeho celkové tělesné kondici. Také léčebné možnosti mají svůj vliv.
Pacienti s málo rizikovým gliomem mohou žít někdy mnoho let bez recidivy nemoci. Ve dvou třetinách případů se však jedná o vysoce rizikový gliom. Perspektiva těchto pacientů je obvykle omezená. Léčba u většiny z nich nesměřuje k vyléčení, ale ke zpomalení růstu nádoru a někdy k potlačení jeho velikosti. Účelem léčby je rovněž zmírnit obtíže. Nelze jednoznačně předvídat, v jaké míře se bude nádor a metastáze vyvíjet. Velice individuální je i to, v jaké míře se bude moci pacient po prodělané léčbě mozkového nádoru vrátit ke svým předchozím aktivitám. I v případech, kdy vše probíhá dobře, zjišťují mnozí pacienti, že přece jen musí své dřívější aktivity poněkud omezit. Někteří se musí zcela vzdát určitých činností, protože je již dobře nezvládají, případně postrádají potřebnou jistotu. U pacientů, kteří nemohou být dostatečně léčeni a u nichž nádor recidivuje, se může vyskytnout řada problémů. V závislosti na umístění tumoru dochází k výpadkům určitých schopností. Snížená mozková činnost způsobuje obvykle poruchy v citové oblasti nebo v myšlenkových schopnostech. Z toho často vznikají nedorozumění, která zvyšují napětí mezi pacientem a jeho okolím. Je proto velice důležité, aby každý, kdo běžně přichází do styku s pacientem, byl co nejvíce informován o změnách, které mozkový nádor může způsobovat.
Ve svém příspěvku PROGNÓZA RAKOVINY PRSU S METASTÁZEMI DO KOSTÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anna Maděrová.
Pokud má někdo prodělanou tuto nemoc,prosím o Váš názor. Jaké jsou vyhlídky do budoucnosti. Jak pokračuje léčba ? Děkuji za každou odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Petra.
Taky s tím zápasím, prošla jsem si 6 chemo a beru tamoxifen (hormonální terapie) a X gevu..injekce jednou za měsíc na bolesti (prý bioléčba) v březnu to bude již 2 roky od ukončení chemoterapie.... nelze operovat, metastáze v játrech a kostech, tak nějak se s tím člověk naučí "žít" sice nemohu dělat nic, ale aspoň jsem tady pro své malé děti. Každý den je dar :-)
Rakovina tlustého střeva je nádorové onemocnění tlustého střeva. V drtivé většině případů se jedná o kolorektální karcinom, proto se tyto pojmy obvykle chápou jako synonyma. Vzácněji však může být tlusté střevo postiženo i jinými typy nádorů, např. lymfomem, hemangiomem, sarkomem nebo metastázemi jiných nádorů.
Příčiny
Příčinou bývá chemický vliv rozkladných produktů stolice na buňky sliznice tlustého střeva, čímž se některé buňky stávají mutovanými. Mutované buňky se pak začínají nekontrolovaně dělit a vzniká nádorová tkáň. Za normálních okolností je lidský organismus schopen tyto mutované buňky odstraňovat. Pokud je jich však mnoho a organismus je již starší, nemusí to zvládnout, a vzniká rakovina. Asi deset procent pacientů s rakovinou tlustého střeva má k tomuto onemocnění dědičné dispozice. Tito pacienti získávají mutovanou DNA již od svých rodičů. S familiární příčinou kolorektálního karcinomu se setkáváme asi u dvaceti procent všech pacientů s rakovinou tlustého střeva.
Příznaky
Prvním příznakem rakoviny střev je krev ve stolici. Ta se objeví, protože nádory krvácejí: když se nádor objeví na konci tlustého střeva nebo v konečníku, krev ve stolici by měla být jasně rozpoznatelná. Pokud je ale nádor na začátku tlustého střeva, krev uschne ještě dřív, než se dostane ven z těla, a bude proto neviditelná. Dalšími příznaky jsou průjem, zvracení, nebo naopak zácpa. Pokud je nádor na konci tlustého střeva nebo v konečníku, může být velmi těžké dostat stolici skrz, což způsobí zácpu, anebo velmi tenkou stolici. Nádor někdy může zablokovat tlusté střevo úplně a způsobí tak vnitřní překážku. To znamená, že střevem nic neprojde, a někdy nemůže do tlustého střeva proudit ani krev. Toto způsobuje velmi vážné a bolestivé křeče. Neplánovaný úbytek na váze je také jedním z příznaků, protože pokud tělo začne samo od sebe snižovat hmotnost, znamená to, že je chyba v metabolismu. V tomto případě to znamená, že nádor produkuje chemikálie, které zrychlují metabolismus.
Prognóza
Při včasném odhalení nemoci (pomocí vyšetření stolice na okultní krvácení) je prognóza velmi dobrá. Vždy záleží na rozsahu onemocnění.
Léčba
Důležitá je přesná a včasná diagnóza a je podstatné rozeznat, zda jde o polyp nebo nádor. Diagnóza se provádí buď irigografií, což je rentgenové vyšetření, nebo kolonoskopií, která se používá zejména k potvrzení diagnózy, nebo aby se nádor či polyp přesně lokalizoval. Nejběžnější léčbou rakoviny tlustého střeva je operace, při níž se nádor odoperuje spolu s několika mízními uzlinami. Zdravé části střeva se poté znovu spojí dohromady. Pokud se nádor nachází v konečníku, je postup o něco složitější: Konečník musí být odstraněn a pacientovi je udělán vývod, tzv. kolostomie. Pacientovi se udělá v břiše otvor, kterým může z těla odcházet pevný odpad. Specialisté potom pomáhají lidem s kolostomií vrátit se do běžného života. Pokud operace přijde dostatečně včas, což znamená, že nádor se pořád nachází pouze uvnitř tlustého střeva a ještě nenastal proces metastáze, je tu velká pravděpodobnost, že operace byla jediným nutným zásahem a pacient se úplně uzdraví. Na 80 % takovýchto pacientů po operaci žije běžný život. Pokud se rakovina dostane do dalšího stadia, což znamená, že se nádor dostane přes stěnu tlustého střeva a metastazuje do jiných částí těla, pacientů přežívajících 5 let je méně než 10 %. Pokud se prokáže metastáze, přikročí se k chemoterapii, která má co nejvíce oddálit opětovný výskyt nádoru a zvýšit pacientovu šanci na přežití. Radiační terapie se používá hlavně k léčbě rakoviny konečníku. Je důležitá, protože podstatně snižuje riziko návratu nádoru.
Při klinickém fyzikálním vyšetření se nachází v případě pokročilého nádorového onemocnění zvětšená, tuhá, hrbolatá játra s hmatnými tuhými uzly. V případě přítomnosti druhotných ložisek nádoru na pobřišnici (takzvaná karcinóza peritonea) se nachází v dutině břišní ascites (přítomnost tekutiny ve volné dutině břišní). Občas se prokazuje rovněž splenomegalie (zvětšená slezina), zejména u primárního karcinomu slinivky břišní s metastázemi do jater. V laboratoři se obvykle potvrdí zvýšená hodnota sérové hladiny enzymů alkalické fosfatázy, gamaglutamyltransferázy a někdy i laktátdehydrogenázy, oproti tomu však zbylé jaterní testy normální. Hodnoty hladin enzymů aminotransferáz jsou v jednotlivých případech různé. Pokud dochází k blokádě žlučových cest nádorem, rozvíjí se žloutenka. Diagnostika jaterních metastází je obvykle jednoduchá při pokročilém onemocnění, v počátečních stadiích nemoci je často obtížná. Nálezy bývají jednoznačné, ale nejsou schopny prokázat drobné ložiskové metastáze ani odlišit nádor od jaterní cirhózy a dalších benigních změn jaterní tkáně, které mívají při zobrazení rovněž abnormální obraz. Obecně platí, že ultrasonografie a CT (rentgenová počítačová tomografie) jsou přesnější než radionuklidové zobrazovací metody. Většina pracovišť nyní používá ultrasonografii jako prvotní diagnostické vyšetření. U nemocných, o kterých se ví, že mají maligní nádor, se používá ultrasonografie a biochemická vyšetření jaterních testů rutinně k průkazu či vyloučení jaterních metastází.
Při stanovení diagnózy primárního jaterního nádoru, a to hepatocelulárního karcinomu (tedy maligního nádoru vycházejícího z jaterních buněk), se pátrá vždy po přítomnosti známek probíhající chronické hepatitidy typu B. Ta je totiž zodpovědná za zvýšený výskyt hepatocelulárního karcinomu v určitých oblastech (mluví se o takzvaných endemických oblastech). U nosičů viru hepatitidy typu B je riziko výskytu primárního jaterního maligního nádoru více než stonásobně zvýšeno oproti normální populaci. Vyslovit podezření na přítomnost hepatocelulárního karcinomu tak lze již na základě zjištěných klinických příznaků.
Léčba jaterních metastází maligních nádorů je obvykle neúspěšná, tudíž zbytečná, protože jaterní metastáze, což jsou vlastně druhotná ložiska nádorového postižení, svědčí již o generalizaci zhoubného onemocnění. Léčba se zaměřuje především na primární nádor. Celková chemoterapie (léčba protinádorovými léky, takzvanými cytostatiky) může sice přechodně nádorový proces zpomalit a prodloužit někdy i délku přežití pacienta v závislosti na typu primárního nádoru, nicméně základní chorobu neléčí. Některá pracoviště obhajují v určitých specifických případech cílenou infuzní léčbu chemoterapeutiky zavedeným katétrem cestou hepatické artérie (jaterní tepny). Ačkoli zde byl zaznamenán větší počet odpovědí na léčbu a nižší výskyt příznaků celkové toxicity (tedy nepříznivé, jedovaté účinky na organismus) ve srovnání s podáním chemoterapeutik celkově, nedochází k zřetelnému prodloužení přežívání pacientů.
U těžkých bolestivých forem (v pokročilém stadiu) se může uplatnit radioterapie (léčba ozařováním), v jiných případech není ale oprávněná. Bohužel u většiny nemocných s pokročilém stadiu je optimálním přístupem pouze léčba paliativní (léčení zaměřené pouze na úlevu obtíží pacienta na poslední dny, a nikoli na nemožné vyléčení zhoubného nádoru). Prognóza pacienta s primárním maligním nádorem jater, tedy zejména s hepatocelulárním karcinomem, je obvykle špatná a výsledky léčby naprosto nejsou uspokojivé. Největší naději na úspěch představuje radikální chirurgické odstranění nádoru jater, které je však bohužel možné provést jen u menšiny případů onemocnění. Nemocní s malými lokalizovanými nádory mají po radikální operaci, při níž byl odstraněn celý nádor, prodloužené přežívání. U většiny nemocných je diagnóza stanovena již pozdě a úmrtí přichází do několika měsíců. Nádor není radiosenzitivní (nereaguje na léčbu ozářením) a také chemoterapie je většinou bez výsledku. Ani léčebné podávání protinádorových léků lokálně přímo do jaterní tepny nepřináší lepší výsledky. Radikální odstranění nádoru při onemocnění takzvaným fibrolamelárním karcinomem (tedy variantou hepatocelulárního karcinomu) je jedinou možnou léčbou. Výsledky operační léčby jsou u tohoto typu nádoru přece jen příznivější než u běžného hepatocelulárního karcinomu. Někteří pacienti přežívají po radikálním odstranění fibrolamelárního karcinomu jater i několik let. Léčba pacientů s ostatními typy primárních maligních jaterních nádorů nemá bohužel obvykle význam, prognóza je často špatná.
Krevní nádorová onemocnění zasahující játra (například onemocnění leukemií či lymfomem) mají různou prognózu i léčbu. Obecně lze říci, že bioptické vyšetření jaterní tkáně ani operační řešení jaterního postižení nejsou u těchto onemocnění zpravidla nutná.
V naší poradně s názvem MODRE SKVRNY NA TELE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva.
Mam malu holcicku a ma fialovy tecky a krvacani pod kuzi. Chtela by som jse zeptat ci je to smrdelne ji je dve mesice a je v nemocnici na jip ke prosim poradte mi jsem zufala a mam oni strach dekuju .
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Podkožní krvácení u takto malých dětí může mít různé příčiny. Pokud je vaše dcera na jednotce intenzivní péče, tak určitě ošetřující lékař zná bližší informace o příčinách jejího onemocnění, takže se musíte zeptat tam co je příčinou a jaká je prognóza.
Plicní rakovina je velmi zákeřná nemoc, neboť její příznaky se objevují jen velmi pomalu a nenápadně. Počátky nemoci, kdy je ještě dobře léčitelná, se většinou odhalí nejčastěji náhodně rentgenem. Počáteční příznaky jsou velmi nespecifické a mohou značit mnoho jiných nemocí. Může se objevit teplota, chrapot, ztráta chuti k jídlu, úbytek tělesné hmotnosti, obtíže při polykání nebo chronická únava. Varovným signálem by měl být neustávající kašel, spojený mnohdy s vykašláváním krve, a bolest v okolí hrudníku. Bolest na hrudi bývá tupá, často se objevuje pod lopatkou na postižené straně. Pokud je bolest ostrá, značí prorůstání rakoviny do hrudní stěny.
Nejvážnější komplikací jsou metastáze, které se mohou objevit ve všech orgánech. Metastáze jsou nádorové buňky, které se od nádoru oddělily a cévami nebo volným prostorem se dostaly do dalších částí těla, kde se nadále množí. Často postihují kosti, lymfatické uzliny, mozek, plíce, játra a nadledviny.
Ve svém příspěvku JATERNÍ TESTY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel MUDr. Martin Beránek.
Dobrý den,
pouze z výsledků laboratorního vyšetření nelze příliš věcí usuzovat. Nelze postavit diagnozu a už vůbec se nedá stanovit prognóza. Z přiložených výsledků vyplývá, že vyšetřovaná osoba má poruchu jaterních buněk a zvětšený průměrný objem erytrocytů. Tato kombinace (zvýšení GMT a objemu erytrocytů) se nejčastěji vyskytuje při toxickém poškození jater. V ČR je nejčastější noxou alkohol (ale nikoliv jediný). Z parametrů, podle kterých posuzujeme syntetickou funkci jater, je dostupné pouze vyšetření koagulace a to je nezměněno. Dá se tedy říct, že játra zatím neprojevují závažnou poruchu své funkce, poškození může být nanejvýš lehké. K lepšímu posouzení by však bylo potřeba ještě stanovit i hladinu celkové bílkoviny, albuminu, cholinesterázy. Detoxifikační funkci jater pak ukáže hladina amoniaku. Může se tedy jednat jen o počáteční stadia poškození jater, kde stačí pouze odstranění škodlivin (alkolová abstinence v každém případě), ale může se již jednat i o fibrozu jater. K tomu by bylo potřeba doplnit další vyšetření. Návštěvu lékaře a konzultaci dalšího postupu s ním tedy jednoznačně doporučuji.
S pozdravem
M. Beránek
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamila.
Bronchogenní karcinomy se dělí do dvou základních skupin – na malobuněčné a nemalobuněčné. Diagnostika těchto dvou skupin je důležitá pro následnou léčbu. Malobuněčné nádory patří mezi ty nejzákeřnější.
Malobuněčný nádor roste rychle a velmi brzy se šíří metastáze do celého těla. Podle histologického tvaru se dále dělí na mnoho podtypů, jako je vřetenobuněčný či kulatobuněčný. Hlavním léčebným postupem u malobuněčného karcinomu je chemoterapie. Léčba probíhá podáváním léčiv, takzvaných cytostatik. Ta přispívají k rozpadu a blokování rakovinných buněk. Cytostatika se podávají pravidelně po 2–3 týdnech nejčastěji infuzí do žíly. Chemoterapii vždy provází mnoho nežádoucích účinků. Pacienti trpí vypadáváním vlasů a chloupků, pocity nevolnosti, zvracením, poruchami kostní dřeně i ledvin. Chemoterapie je velmi často kombinovaná s radioterapií. Ozařování spočívá ve vysílání proudu paprsků na postižené místo, aby se zastavil nárůst nádoru. Radioterapie představuje obrovskou zátěž pro lidský organismus. Člověk se cítí vyčerpaný a může mít problémy s dýcháním, pokud radioterapie poškodila plicní tkáň. Mozek se často ozařuje preventivně, protože až u 70 % nemocných se objevují metastáze v mozku.
V naší poradně s názvem REHABILITACE U TOTÁLNÍ RUPTURY SVALU, DÉLKA LÉČBY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra Šteflíčková.
Manžel 71 let podstoupil operaci přetržených šlach na noze. Jaká je prognóza?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Prognóza závisí na úspěšnosti provedené operace a na síle manželova organizmu. Vycházejme z toho, že lékaři věnovali veškeré úsilí, aby rekonstrukci šlach provedli co nejlépe. Nyní tedy závisí na manželově organizmu, jak bude schopen dodat stavební látky novým šlachovým spojům a úponům. Manžel si může výrazně pomoci tím, že bude poctivě absolvovat pravidelné rehabilitace, jenž ho postupně vrátí do rozsahů, které měl před úrazem. V tomto léčebném tělocviku je potřeba vytrvat i nadále, aby se stal součástí běžného denního rytmu. Vnitřně je potřeba posílit příjem bílkovin, obzvláště kolagenu. Pokud manžel nemá dnu, tak může použít zvýšené porce masa a nebo použít potravní doplňky s kolagenem a vitamíny B-komplex forte. V případě probíhající léčby jiné nemoci, je potřeba poradit se o vhodnosti změn ve stravě i o potravních doplňcích s praktickým lékařem.
Rakovina kůže je rovněž nádorové onemocnění a její výskyt se na celém světě stále zvyšuje. Rakovinou kůže jsou postiženi více lidé nad 60 let věku, avšak poslední dobou neustále stoupá počet těchto zhoubných nádorů i u mladých lidí. Rakovina kůže je souhrnné označení pro zhoubná nádorová onemocnění, která postihují kožní tkáň.
Příčiny
Hlavním rizikovým faktorem pro vznik rakoviny kůže je sluneční záření, resp. ultrafialové neboli UV záření. Zdrojem UV záření jsou také solária. Dalšími vyvolavateli rakoviny kůže mohou být opakovaná vystavení kůže působení rentgenového záření, některých chemických sloučenin nebo radioaktivních látek. Vlivem těchto škodlivin dochází k poškození genetické informace buněk kůže, které se začnou velmi rychle a nekontrolovatelně dělit. Rakovina kůže se nejčastěji vyskytuje na místech, která jsou vystavována slunečnímu záření. Jedná se zejména o obličej, uši, nos, dolní ret, temeno hlavy, hrudník, záda, ramena, lokty, hřbety rukou, nárty. Výjimkou však nejsou ani nádory na místech krytých oděvem.
Příznaky
Karcinom bezcelulární: nebolestivá hladká bulka, která pomalu roste, nejčastěji na obličeji, na uchu nebo na krku.
Karcinom dlaždicobuněčný: bezbolestná červená bulka nebo skvrna, která může mít ztvrdlý nebo šupinatý povrch, na obličeji, uších, krku, rukou a pažích.
Melanom: kdekoli na těle, bezbolestná tmavá bulka nebo skvrna, mateřské znaménko nepravidelného tvaru a ohraničení; nebo bolest, která se nedá ztlumit.
Prognóza
Prognóza onemocnění v časném stadiu je optimistická. Je důležité sledovat znaménka, používat krémy s vysokým faktorem při slunečním záření.
Léčba
Léčba rakoviny kůže závisí na konkrétním typu nádoru a na rozsahu jeho postižení. Zásadní roli hraje to, zda jde o maligní nádory, či o bazaliom, který nemetastazuje. Jako první se volí chirurgické řešení s odesláním vzorku tkáně na histologii, která potvrdí či vyloučí diagnózu. Klíčové je pak stadium onemocnění a to, zda jsou již založeny metastáze ve vzdálených orgánech. Od konkrétního typu nádoru a stadia se pak odvíjí další léčba, tedy: radioterapie, chemoterapie, anebo další, i nově se objevující léčebné metody.
Úspěšnost léčby závisí na stadiu a typu nádoru. Celkově však prognóza nemoci nebývá pozitivní, léčba se proto nejčastěji soustředí na úlevu a prodloužení délky života pacienta. Nejkomplikovanější situace nastává, pokud došlo k rozšíření metastází (nádorových ložisek) do okolních orgánů.
Jedná se o maligní nádor, který primárně vzniká na sliznici dásňového výběžku čelisti nebo uvnitř čelistní kosti. Povrchový výskyt je mnohem častější než centrální forma. Centrální forma je velmi vzácným nádorem, vzniká z epitelových zbytků Malassezových buněk. Časným příznakem onemocnění jsou vystřelující bolesti podél n. alveolaris inferior se šířením do okolí nebo bolestivá bradová anestezie. Nemocný přichází k ošetření se žádostí o extrakci zubu, která však potíže neodstraní. „Rakovina zubu“ to není. Po odstranění zubu se lůžko rychle vyplní nádorovou tkání, která má charakter granulační tkáně. V pokročilejších stadiích se začínají viklat další zuby v postiženém kvadrantu a jsou často spontánně eliminovány. Čelist pak zduří a nádor brzy prorůstá do okolních tkání.
Příznaky
Karcinom dásňového výběžku vychází ze sliznice a projevuje se buď jako vřed, nebo jako květákovitý útvar, či bulka v ústech. Na dásňovém výběžku se může lokalizovat v kterékoli oblasti. Jeho růstové vlastnosti jsou značně rozdílné, jednou roste pomalu, jindy rychle infiltruje okolní tkáně, šíří se do ústní předsíně, na tvář, na patro, do krajiny premolárové a na ústní spodinu, infiltruje kost a přivodí její destrukci. Často a rychle zakládá metastáze. Výskyt nádoru je zpočátku spojen s nevýraznou bolestivostí, která je intenzivnější při příjmu potravy nebo při pohybech protézy. Bolesti podstatně zesílí, začne-li nádor prorůstat do kosti a přidá-li se navíc zánět. Proroste-li nádor do mandibulárního kanálu a postihne-li nervově cévní svazek, dojde k ochrnutí až anestezii v oblasti příslušné poloviny brady a dolního rtu.
Léčba je komplexní, dominantní úlohu zaujímá radikální chirurgický výkon. Chemoterapie a radioterapie se zpravidla užívají jakožto podpora chirurgického výkonu. Předoperačně se podávají cytostatika v regionální intraarteriální infuzi, a to u forem primárně inoperabilních. Metastatické nádory dolní čelisti se zpravidla léčí pouze symptomaticky nebo paliativními výkony.
Prognóza
Prognóza je závislá na stavu onemocnění. Zde opět platí pravidlo, čím dříve, tím lépe.
Prognóza nádoru na plicích závisí na rozsahu onemocnění, klinickém stavu, přidružených nemocech a imunologickém stavu. Důležitý je údaj o hmotnostním úbytku a přítomnosti paraneoplastických příznaků. Nejlepší prognózu mají nemocní, u nichž byl nádor diagnostikován ve stadiu, kdy ho lze operovat. Prognóza malobuněčných karcinomů plic či jiných neoperabilních nádorů je i přes veškerou poskytovanou léčbu stále špatná. Základním problémem nádorů plic je to, že bývají diagnostikovány v době, kdy mají takový rozsah, že chirurgická léčba, která doposud jako jediná může vést k uzdravení, není možná.
Délka života s rakovinou plic se různí a je závislá na mnoha faktorech. Pokud je rakovina plic v posledním stadiu, je celkové vyléčení nepravděpodobné a úmrtnost vysoká. Pokud se zvolí u chemoterapie 4 cykly, rakovina plic může ustoupit. Nejde o komplexní vyléčení, ale jen o potlačení nemoci. Naopak přežití s rakovinou plic a plné uzdravení je velmi pravděpodobné, pokud se onemocnění zjistí v počátečním stadiu, to ale bohužel nebývá běžné. Dva roky přežívá pouze 5 % nemocných s malobuněčným karcinomem plic.
Zhoubné nádory se často projevují nespecifickými klinickými příznaky (jako jsou například váhový úbytek, ztráta chuti k jídlu, teploty). Úmrtnost u tohoto onemocnění závisí na jeho rozsahu. Dobu přežití ovlivňuje mnoho faktorů. Tím nejdůležitějším je objevení rakoviny v raném stadiu, včasný lékařský zákrok a také to, aby se nerozšířily metastáze. Právě rozšíření metastází obvykle bývá u jakéhokoliv nádorového onemocnění fatální. U rakoviny jater se metastáze nejčastěji šíří do plic, mozku nebo slinivky břišní. Mohou se však vyskytnout i jinde.
Prognostické faktory u nemalobuněčného karcinomu plic obsahují přítomnost nebo nepřítomnost příznaků, velikost tumoru, typ buňky (histologie), stupeň rozšíření (fáze) a metastáze do rozšířených lymfatických uzlin a invaze do cév. U pacientů s neoperovatelnou nemocí je nepříznivým dopadem osobní stav a ztráta váhy o více než 10 %. Prognostické faktory u nemalobuněčného karcinomu plic obsahují osobní stav, pohlaví, fáze nemoci a zahrnují centrální nervový systém nebo stav jater v době lékařské diagnózy. U nemalobuněčného karcinomu plic jsou prognózy obecně velice mizivé. Následuje kompletní chirurgické odstranění ve fázi nemoci IA, pětileté přežití je 67 %. U fáze nemoci IB je přežití 57 %. Pětileté přežití u pacientů s fází IV nemoci NSCLC je okolo 1 %.
U malobuněčného karcinomu plic jsou prognózy na vyléčení také mizivé. Celková doba přežití na SCLC je okolo 5 %. Pacienti s rozvinutým stádiem SCLC mají průměrně pětiletou šanci na přežití menší než 1 %. Středová doba přežití je u omezené fáze 20 měsíců, šance na pětileté přežití je 20 %.
Rakovina plic je velmi nebezpečná, protože její příznaky se objevují jen pozvolna a nenápadně. Počátky nemoci, kdy je ještě dobře léčitelná, se většinou odhalí – nejčastěji náhodně – rentgenem.
Příčiny
Mezi hlavní příčiny se řadí kouření: 90 % nemocných jsou silní kuřáci, ale objevují se i příklady, kdy onemocní tímto druhem rakoviny nekuřák. Vedle kouření je nebezpečné vdechování radioaktivních látek a některých dalších látek jako arsen nebo nikl. V některých případech se příčinu rakoviny nepodaří zjistit. Nejvíce devastující pro naše plíce zůstává kouření. Riziko vzniku rakoviny je u každého kuřáka, který vykouřil několik tisíc cigaret.
Příznaky
První příznaky rakoviny plic jsou velmi nespecifické a mohou se shodovat s příznaky mnoha jiných nemocí. Také se může objevit teplota, chrapot, ztráta chuti k jídlu, úbytek tělesné hmotnosti, obtíže při polykání nebo i chronická únava. Výrazným varovným signálem rakoviny plic by měl být neustávající kašel spojený mnohdy s vykašláváním krve a bolest v okolí hrudníku. Bolest na hrudi bývá tupá, často pod lopatkou na postižené straně. Pokud je bolest ostrá, značí prorůstání rakoviny do hrudní stěny.
Prognóza
Plicní rakovina je bez léčby vždy smrtelné onemocnění. Nejlepší prognózu mají nemocní, kteří v době stanovení diagnózy nemají žádné subjektivní příznaky. V době příznaků je již 75 % případů trvale nevyléčitelných. Z celkového počtu nemocných s plicní rakovinou přežívá 1 rok jen 20 % nemocných a 5 let jen 8 % pacientů.
Léčba
Úspěšnost léčby závisí na stadiu a typu nádoru, léčba se proto nejčastěji soustředí na úlevu od bolesti a jiných příznaků a prodloužení života pacienta. Hlavním léčebným postupem je chemoterapie. Léčba probíhá podáváním léčiv, tzv. cytostatik. Ta přispívají k rozpadu a blokování rakovinných buněk. Cytostatika se podávají pravidelně po 2–3 týdnech nejčastěji infuzí do žíly. Chemoterapii vždy provází mnoho nežádoucích účinků. Pacienti trpí vypadáváním vlasů a chloupků, pocity nevolnosti, zvracením, poruchami kostní dřeně i ledvin. Chemoterapie je velmi často kombinována s radioterapií. Ozařování spočívá ve vysílání proudu paprsků na postižené místo, aby zastavilo růst nádoru. Radioterapie představuje obrovskou zátěž pro lidský organismus. Člověk se cítí vyčerpaný a může mít problémy s dýcháním (pokud radioterapie poškodila plicní tkáň). Mozek se často ozařuje preventivně, protože až u 70 % nemocných se objevují v mozku metastáze.
Rakovina, karcinom prsu je zhoubné nádorové onemocnění, které vzniká ve tkáni prsů. Nádory prsu se nemusí vyskytovat jen u žen. U mužů jsou ale velmi vzácné (0,8 % případů na sto tisíc mužů). Nádory prsu jsou nejčastější příčinou nádorové úmrtnosti u českých žen, a proto představují závažný zdravotní problém.
Příčiny
Důvody, proč přesně karcinom prsu vzniká, nejsou jasné. Víme, že pouze 5–10 % případů vzniká v souvislosti s dědičnou zátěží. Zbylých 90 % nádorů prsu se objevuje v důsledku genetických změn, ke kterým dochází v buňkách prsních žláz v důsledku stárnutí organismu. Po sérii poškození DNA buňky ztrácejí schopnost organizovaného růstu a začínají růst bez kontroly organismem. Ani systém sebeobrany organismu je již nedokáže zastavit. Buňky časem prorostou do krevních a mízních cév a pomocí nich se dostanou na další místa v organismu, kde založí tzv. metastáze (dceřiná ložiska).
Prognóza
Ženy s rakovinou prsu, jejichž nádor je zjištěn brzy, mohou žít stejně dlouho jako ženy bez nádoru. Pokud je nádor malý, nízkého stupně zhoubnosti a nerozšířil se do lymfatických uzlin, a jestliže ženy s touto rakovinou zůstanou i pět let po léčbě bez znovuobjevení se nádoru, pak mají tyto ženy normální životní prognózu. Tomuto kritériu odpovídá 61 % nádorů zjištěných při mamografických vyšetřeních.
Léčba
Léčba rakoviny prsu je jednak místní a jednak celková. Pod místní léčbu patří ozařování a chirurgická léčba. Léčba celková zahrnuje chemoterapii, hormonální terapii a biologickou terapii. Biologická terapie pomáhá buňkám vlastního imunitního systému organismu rozpoznat a ničit nádorové buňky. V případě nádorů prsu se používá protilátka, která blokuje funkci bílkoviny HER2. Lék je však smysluplné podávat jen u žen, které mají v nádoru laboratorně prokázánu zvýšenou přítomnost této bílkoviny.
Na prvním místě je velmi důležitá přesná a včasná diagnóza a je podstatné rozeznat polyp od nádoru. Diagnóza se provádí buď irigografií, což je rentgenové vyšetření, nebo kolonoskopií, která se používá zejména k potvrzení diagnózy, nebo aby se nádor či polyp přesně lokalizoval. Pokud je rakovina kolonoskopicky diagnostikována včas, většina nádorů tlustého střeva je stoprocentně léčitelná. Pokud operace přijde dostatečně včas, což znamená, že nádor se pořád nachází pouze uvnitř tlustého střeva a ještě nenastal proces metastázy, existuje velká pravděpodobnost, že operace byl jediný zásah a pacient se úplně uzdraví. 80 % takovýchto pacientů po operaci žije běžný život. Pokud se rakovina dostane do dalšího stadia, což znamená, že nádor pronikne přes stěnu tlustého střeva a metastazuje do jiných částí těla, pacientů přežívajících 5 let je méně než 10 %. Pokud se prokáže metastáze, přikročí se k chemoterapii, která má co nejvíce oddálit opětovný výskyt nádoru a zvýšit pacientovu šanci na přežití.
