Nežit je hnisavé bakteriální kožní onemocnění, které je nejčastěji způsobeno stafylokoky nebo streptokoky. Napadena může být kůže kdekoliv na těle, kde jsou vlasové váčky. Ohroženi jsou především jedinci s nedostatečnou hygienou kůže nebo poruchami imunity. Při splynutí několika furunklů dojde ke vzniku většího ložiska – karbunklu. Furunkly v oblasti obličeje mohou způsobit hnisavý zánět mozkových blan. Bakterie se při neodborné léčbě mohou dostat do krevního oběhu a způsobit celkovou infekci (sepsi).
Furunkl nejčastěji vzniká tak, že mikrob pronikne do vlasového (chlupového) míšku, odborně folikulu, nebo mazové žlázky, svou přítomností zde způsobí zánět, který se začne projevovat tak, že se na kůži v okolí chloupku (vlasu) vytvoří malý, červený boláček, který zpravidla bolí. Na dotek je postižené místo teplé. Jak se zánět šíří do okolí žlázky nebo vlasového míšku, začne se v centru tohoto původně tuhého červeného místa tvořit hnis. Na kůži můžeme toto pozorovat jako zbělení, popřípadě zežloutnutí obsahu. Zvětšování boláčku je způsobeno další tvorbou hnisu, který se postupně dostává k povrchu kůže. Udělá se hnisavá čepička, která praskne, takže hnis může volně odtékat. Někdy se stane, že furunkl postupně odezní i bez provalení hnisu. Furunkly se mohou vytvořit kdekoliv na kůži, ale často je najdeme na hýždích, stehnech, v podpaží a na šíji. K mnohočetnému výskytu furunklů po těle, takzvané furunkulóze, může dojít v případě, že je imunitní systém jedince oslabený a bakterie mají snadnější průnik do těla. To se může stát například při cukrovce nebo dalších chronických chorobách, které mají za následek snížení imunity. Pokud se v okolí furunklu zanítí další žlázky, mohou takovéto furunkly splynout do jednoho velkého bolestivého „uzlu“ – karbunklu. Karbunkly se vyskytují především na šíji.
Furunkl a karbunkl patří do skupiny onemocnění, jimž se společně říká pyodermie. Pyodermie jsou hnisavá onemocnění kůže nebo taky žlázek, které se v kůži nacházejí (například vlasový, chlupový míšek, potní žlázky, mazové žlázky). Jsou způsobena infekcí mikroby, a to nejčastěji stafylokoky (latinsky Staphylococcus) nebo méně často také streptokoky, latinsky Streptococcus. Bakterie se na lidské kůži normálně vyskytují. Protože lidská kůže, pokud je zdravá, představuje velmi dobrou ochranu/bariéru, tyto mikroby nás v podstatě neohrožují. Jestliže se jim ale podaří přes tuto přirozenou bariéru dostat, můžou pak způsobit infekci, která se projeví třeba jako hnisavý vřídek, nebo v horším případě mohou zapříčinit i celkové onemocnění organismu. Proto není radno i tak zdánlivě banální onemocnění přehlížet.
Furunkl a karbunkl se řadí k hnisavým onemocněním kůže a menších žlázek (vlasové, chlupové, potní, mazové atd.).
Příčiny
Toto onemocnění obvykle způsobují mikroby (stafylokoky, streptokoky). Mikroby se do kůže dostávají v případě, že je nějak poškozená, nebo je lidský organismus oslabený, a tak kožní bariéra není tak silná. Důležité také je, aby správně fungoval imunitní systém, pokud by nebyl v pořádku, mohlo by se stát, že by absces hrozil po každém poranění kůže, ať už by to byl sebemenší škrábanec. Obvykle se projevují tak, že na kůži vznikne hnisavý vřídek, který bývá na dotek bolestivý. Je důležité ho ale nepodceňovat, protože i tento miniaturní útvar může vyvolat celkové onemocnění organismu. Furunkl nejčastěji postihuje osoby, jejichž kvalita kůže je výrazně snížená, ať už kvůli nějakému onemocnění, nebo špatné hygieně. Mohou se také vyskytnout u osob trpících sníženou obranyschopností lidského těla v důsledku cukrovky, nádorových onemocnění, užívání léků atd.
Bakterie obvykle vnikne do vlasového (chlupového) míšku, nebo do mazové žlázky a způsobí tam zánět, který se projeví vznikem červeného uzlíku v okolí daného chloupku / vlasu. Tento uzlík je navíc bolestivý a teplejší na dotek. Zánět se obvykle začíná dále šířit a v jeho středu se tvoří hnis, který se projevuje tak, že na kůži dochází ke zbělení obsahu uzlíku. Uzlík se právě tvorbou tohoto hnisu neustále zvětšuje a zároveň se hnis stále přibližuje k povrchu kůže. V řadě případů nakonec praskne a hnis tak volně odtéká pryč z těla. K protržení kůže ale nemusí dojít vždy, někdy si tělo se zánětem poradí samo bez toho, aby byl furunkl protržený.
Člověk nemusí mít na těle jen jeden tento vřídek, u lidí trpících chronickými onemocněními se jich nachází více, pokud by došlo k tomu, že by jich bylo více na jednom místě (například na šíji) a postupně se furunkly slily v jeden bolestivý uzel, jedná se již o karbunkl.
Vzniku tohoto typu abscesu se dá zabránit dodržováním preventivních opatření:
nosit čisté a volné oblečení,
pravidelně se mýt,
nedráždit a nezraňovat pokožku,
při poranění kůže ránu vydezinfikovat,
přijímat dostatek minerálů a vitamínů,
při onemocnění respektovat pokyny lékaře.
Léčba
Není třeba běžet k lékaři okamžitě, jen co se na těle objeví jeden malý vřídek. Obvykle se lékařská pomoc má vyhledat v případě, že se vřídek zvětšuje, je velmi bolestivý, člověka obtěžuje při každodenních činnostech a nezabírají na něj žádné „babské rady“. Mezi ně p
V naší republice zaregistrované formy antibiotických mastí jsou pouze na předpis lékaře. Antibiotika se stala jedněmi z nejčastěji předepisovaných léků současnosti. Neuváženým užíváním si však lidé ničí svůj trávicí systém a ironicky: snižují si i svou přirozenou imunitu vůči všem druhům infekcí v budoucnosti. Zbavit se infekcí bez poškozování organismu můžete pomocí níže uvedených účinných přírodních antibiotik.
Koloidní stříbro: Koloidní stříbro je jako antibiotikum známo po staletí. Na počátku 19. století zjistil Alfred Searle, zakladatel farmaceutické společnosti Searle, že dokáže zlikvidovat nejškodlivější patogeny. Aplikace koloidního stříbra lidem byla provedena ve velkém počtu případů a s úžasnými výsledky. Hlavní výhodou byl jeho rychlý fatální účinek na mikroby bez toxického účinku na hostitele. Nedávný výzkum také ukázal, že koloidní stříbro dokáže zničit rezistentní mikroby, jako MRSA, SARS, nebo ptačí chřipku.
Med: Med je nejchutnější antibiotikum. Při lokální aplikaci dokáže zlikvidovat širokou řadu patogenů včetně MRSA a masožravých bakterií. Zároveň bylo zjištěno, že si zasažené bakterie nevypěstovaly žádnou odolnost.
Oreganový olej: Oreganový olej se zbavuje patogenních bakterií, aniž by narušoval ty prospěšné. Současně je protivirový a protiplísňový, což z něj dělá účinnou látku tři v jednom, která dokáže konkurovat farmaceutikům a nepodporuje resistenci vůči antibiotikům. Klíčovou antimikrobiální složkou oreganového oleje je karvakrol. Aby byl účinný, měl by použitý olej obsahovat alespoň 70 procent karvakrolu.
Česnek: Česnek je ve světě jako léčivo používán po tisíciletí. V 17. století byl použit k zažehnání morové epidemie. Má silné antibiotické, antivirové, protiplísňové a antimikrobiální vlastnosti a je schopen zajistit a usnadnit odstranění nepřátelských bakterií. Je rovněž bohatý na antioxidanty, které eliminují volné radikály, což také podporuje silný imunitní systém. Aktivní složka česneku, alicin, je klíčovým komponentem v zabíjení a odstraňování škodlivých bakterií. Abyste aktivovali tuto a další látky, rozdrťte česnek a jezte ho syrový, v teplém čaji, nebo lehce povařený v jídle.
Třapatka: Třapatka je používána k léčbě řady infekcí po stovky let. Tradičně byla aplikována při léčbě otevřených ran, záškrtu, otravy krve a jiných bakteriálních onemocnění. Dnes je tato účinná bylina aplikována v případě nachlazení a chřipky, a to především díky své schopnosti zničit většinu forem bakterií, jako je například Staphylococcus aureus, způsobující smrtící MRSA onemocnění.
Boj zubního kartáčku s mikroby o zdravé dásně začíná de facto s prvním občanským průkazem. Studie totiž ukazují, že právě toto je věk, kdy začíná chronické zanícení dásní. Naštěstí tento proces postupuje docela pomalu, začíná kolem 15. nebo 16. roku života a šíří se z dásně na povrch kosti, kde zapříčiní úbytek kosti. Parodontitida je nebezpečná v tom, že sice krvácí, ale nebolí. Do zubařského křesla většinou spíše usedne pacient se zubním kamenem, nežli s parodontózou.
Úplně nejlepší první pomoc při pálení v uších z důvodů zánětu zevního zvukovodu je aplikovat do zvukovodu višněvského balzám s dehtem. Tence namotanou vatičku na špejli namočíme do dehtového višněvského balzámu a pak ji zasuneme co nejhlouběji do zvukovodu a stáhneme ze špejle. Necháme ji v uchu působit několik hodin a pak to zopakujeme s čerstvým balzámem.
Na zánět zevního zvukovodu také pomáhá česnek, když se malý úzký kousek oloupaného česneku zabalí jemně do vaty nebo do papírového kapesníčku a vloží se do zvukovodu. Výpary z česneku pak usmrtí přemnožené mikroby a zabrání se tak rozvoji zánětu a jeho rychlému zhojení.
Proti bolesti ucha pomáhá také černý bez. Čaj připravený z květů černého bezu se pije v průběhu celého dne a také se formou obkladů přikládá na bolavé ucho.
Také obklad s nastrouhaným bramborem dokáže trochu pomoci od bolesti při zánětu středního ucha, či při zánětu zevního zvukovodu.
Jako podpůrná léčba funguje i žvýkání žvýkaček, ve kterých je obsažen Xylitol, který funguje jako lehké antibiotikum a zabíjí bakterie. Optimální množství je 5 žvýkaček denně, protože při větším množxtví Xylitol způsobuje průjem.
Proti bolesti a zároveň i na léčbu zánětu velmi dobře poslouží volně prodejný lék Apo-ibuprofen, který se užívá ráno a večer jedna 400 mg tableta.
Z lékárny výborně a vemi rychle zabírají na zánět zevního zvukovodu kapky Garasone, které jsou ale jen na lékařský předpis, protože jde o účinnou kombinaci antibiotik a kortikoidů.
Léčba zánětu středního ucha
Nejlepší variantou v této léčbě je zahájení léčby antibiotiky, k tomu je ovšem třeba navštívit lékaře. Svépomocí můžeme léčbu zánětu středního ucha zahájit pomocí zinku, zázvorového čaje, česneku, selenu, jitrocele, mateřídoušky, špetkou chilli a vitamínu C. Pokud je infekce při zánětu středního ucha hnisavá, tak se do ucha nesmí nic kapat, ani léčivé kapky z česnekové šťávy, protože hrozí prasknutí bubínku.
Domácí léčba zánětu středního ucha:
Zinek - během prvních tří dnů se zinek užívá v dávce 10 mg každé 3 hodiny. Od čtvrtého dne se dávka sníží na 50 mg denně a od sedmého dne se užívá již jen 30 mg zinku denně. Zinek se nesmí užívat společně s citrusy, protože jejich šťáva ničí účinky zinku. Nejlepším druhem zinku při těchto vysokých dávkách je pikolinát zinku nebo glukanát zinku.
Česnek - při bolestivých příznacích se
třikrát denně
užívají najemno roztrouhané dva stroužky česneku, které se zapijí sklenicí vody. Po odeznění bolestí se česnek užívá ještě dva dny. Česnek se nesmí užívat na lačný žaludek, vždy jen po jídle.
Česnek má přímo neuvěřitelné a mnohokrát studiemi ověřené léčivé účinky.
Ze všeho nejlépe česnek zlepšuje krevní oběh, protože rozšiřuje a čistí cévy od vápenatých usazenin. Také dobře srovnává krevní tlak, ten vysoký snižuje a naopak nízký tlak zvyšuje a to tím, že stimuluje přímo srdeční sval. Dále česnek zlepšuje tvorbu červených krvinek a pomáhá při arterioskleróze.
Česnek také působí proti bakteriím a na záněty, je tedy účinný jako antibiotikum i jako antiseptikum. Dokonce pouhé jeho výpary dokážou ničit mikroby.
Česnek dále desinfikuje zažívací trakt (žaludek i střeva). Ve střevech dále česnek zlepšuje průchod potravy, jejich peristaltiku a změkčuje stolici. Dále ve střevech česnek obnovuje stabilitu střevní mikroflóry a vyhání ze střev parazity, jako jsou roupy, červy, hlísty, škrkavky nebo tasemnice.
Česnek pozitivně ovlivňuje hladinu cukru v krvi, takže je vhodný tam, kde je cukrovka.
Česnek celkově stimuluje organizmus a také podporuje tvorbu ženský i mužských pohlavních hormonů a podporuje tak sexuální potenci, jako oblíbené afrodiziakum.
Česnek léčí záněty dásní, kdy se na ně přikládají nasekané kousky česneku.
Česnek léčí zánět zevního zvukovodu, kdy se vkládá kousíček česneku zabalený do vaty nebo papírového ubrousku co nejhlouběji do ucha.
Pokud se u vás na dovolené objeví horečka nebo třesavka, průjem, který je spojený i s vylučování krve ve stolici, tak byste měli vyhledat místní zdravotnické zařízení a pokud se to přihodí až po návratu, tak byste měli navštívit zdejší zdravotnická pracoviště, která jsou k tomu určená. Po celou dobu pobytu je potřeba dbát na kvalitu jídla a pití. To je to nejdůležitější. Pít pouze balené nápoje v originálních obalech, nebo v plechovkách a nedávat si do nich led, nápoje nechat zchladit celkově v lednici. Jíst jen jídla, která jsou tepelně upravená nebo která jsou připravena v nějaké čisté restauraci nebo hotelu, který vypadá, že je tam malé riziko možné kontaminace mikroby. Spíše se bránit jídlům, která jsou jen omytá, například nějaké saláty, ač jsou normálně zdravé. Tato preventivní opatření jsou důležitá zejména v exotických destinacích, ve středomořských destinacích je třeba jen zvýšené pozornosti, ale například v Indii, tak tam by se to mělo dodržovat výhradně na 100%.
Věříme, že vaše dovolené a cestování proběhnou bez nehody, bez všelijakých průjmových onemocnění, a že si ze svých cest přivezete jenom příjemné zážitky.
Příznaky menopauzy lze podle rychlosti, se kterou se dostaví, rozlišit na akutní, subakutní a chronické.
Akutní příznaky
Jsou příznaky vlastního klimakterického syndromu. Dostavují se velmi individuálně. Mohou se projevit jak několik let před, tak po vlastní menopauze, a mohou také přetrvat mnoho let po ní. Dnes je termín vyčleněn pro příznaky z oblasti psychiky a vaskulárního aparátu. Nejčastějším příznakem jsou návaly horka, to jsou pocity náhle vzniklého horka hlavně v oblasti horní poloviny těla, to je v obličeji, na krku, na hrudi. Lze naměřit vyšší teplotu kůže prstů. Je to vysvětlováno přechodnou poruchou cévní regulace na periferii. Délka trvání návalů se pohybuje okolo 0,5–5 minut s individuálně různou frekvencí. V noci jsou jednou z příčin poruch spánku. Pocení je většinou doprovodným příznakem návalů, někdy se objevují samostatně. Pocení může mít různý charakter a objevovat se v různých lokalizacích na těle. Dalšími příznaky jsou například bolesti hlavy, závratě, bušení srdce, změny srdečního rytmu, potíže se zažíváním, jako je nevolnost, zvracení či zácpa, potíže sexuálního charakteru. Nezanedbatelnou část příznaků představují psychické obtíže, jako jsou depresivní nálady, úzkosti, nervozita, předráždění, poruchy soustředění a další. Pro hodnocení závažnosti klimakterických potíží byl stanoven takzvaný menopauzální index, který hodnotí 10 příznaků syndromu: návaly horka, návaly potu, předrážděnost, poruchy spánku, závratě, poruchy soustředění, depresivní stavy, bolesti kloubů, bolesti hlavy, bušení srdce.
Subakutní potíže
Druhou skupinou příznaků syndromu jsou subakutní potíže zapříčiněné nedostatkem tvorby estrogenu, což se projeví hlavně atrofizací neboli ztenčením výstelky dutých orgánů pohlavní soustavy ženy. Nejčastěji je to atrofie pochvy. Ta se objevuje u naprosté většiny klimakterických žen. První příznaky se vyskytnou několik měsíců po menopauze. Změny vrcholí po 10–15 letech. Nižší sliznice je suchá, snadno zranitelná, navíc dochází ke změně kyselosti prostředí. Mizí běžná poševní flóra a objevuje se prostor pro patogenní mikroby. Tím je pochva více náchylná k infekci. Zánět se projeví suchostí, svěděním a pálením v pochvě. Dalším postiženým orgánem je močová trubice a část močového měchýře, ty jsou totiž taktéž pod vlivem estrogenů. Projeví se to problémy s močením (časté močení, noční močení, pocit nutkání na moč), takzvanou stresovou inkontinencí (pomočování se při zvýšeném nitrobřišním tlaku, například při smíchu), bolestivým vyprazdňováním moči, opakovanými močovými infekcemi a podobně. Může docházet i k postižení dalších sliznic. Například v dutině ústní se to projeví jako p
Plod v děloze matky nemá plně vyvinutý imunitní systém, protože ho za normálních okolností ani nepotřebuje. Patogenní mikroorganismy se k plodu většinou ani nedostanou, a pokud ano, je plod vybaven pouze bazální hladinou protilátek třídy IgG, které se k němu dostávají transplacentární cestou (prochází z matčina organismu přes placentu). V okamžiku porodu je novorozenec vybaven stejným množstvím protilátek IgG jako jeho matka, pokud se v krvi dítěte nalézají protilátky třídy IgM, jedná se nejspíše o reakci na infekci během těhotenství, tedy o takzvanou intrauterinní infekci (což je pravděpodobně nejčastější příčina předčasných porodů). Buněčná imunita rovněž vykazuje určité zvláštnosti vzhledem k poměrům u dospělých. Množství a v některých případech i aktivita buněk imunitního systému (jedná se o různé typy bílých krvinek) jsou snížené. Z tohoto faktu vyplývá, že imunitní systém vykazuje sníženou schopnost usmrcovat některé bakterie, například Escherichia coli. Novorozenec je tedy ohrožen nákazou i za normálních okolností poměrně neškodnými bakteriemi (míněno pro zdravého dospělého). Pro novorozence představují nebezpečí zejména ty mikroby, které osídlují porodní cesty a při porodu se drobnými oděrkami či sliznicí dostávají do organismu dítěte. Zde narazí pouze na slabý odpor málo vyvinutého imunitního systému, a tak mohou způsobovat těžká onemocnění typu sepse, zánětu mozkových blan a další. Problémem však nejsou jen bakterie, hrozí i nákaza herpetickými viry, virem žloutenky typu B nebo dokonce virem HIV.
Otázka bio či ne-bio je stejně tak kontroverzní téma jako samotné konopí. Dalo by se říci, že obě otázky rozdělují lidi na 3 skupiny. Jedni jak biopotraviny, tak konopí rezolutně odmítají – často jsou to ti neinformovaní. Druzí naopak nakupují výhradně biopotraviny a na konopí nedají dopustit. Ti třetí jsou tak někde mezi, občas si to či ono koupí, protože je to k dispozici nebo na to mají chuť, ale spíše tyto otázky jednoduše neřeší. Existuje nespočet různých odrůd a kříženin konopí. Každá produkce léčebného konopí by měla být analyzována na poměr kanabinoidů, především tetrahydrokanabinolu THC a kanabidiolu (CBD), ale také těch dalších. Dále se provádí rozbor na kontaminaci těžkými kovy, pesticidy a mikroby.
Konopí seté (Cannabis sativa L.) je teplomilná plodina náročná na vodu, půdu, živiny i agrotechniku. Patří do čeledi konopovitých (Cannabaceae), kam vedle konopí setého patří ještě chmel (Humulus). Potlačuje růst plevele, má rekultivační a protierozní schopnosti, odčerpává z půdy nečistoty, jedovaté látky a těžké kovy. Při jeho pěstování nejsou třeba ani pesticidy, ani herbicidy, které zatěžují životní prostředí. Obsahuje cca 23 % vlákna a cca 75 % dřevité hmoty.
Konopí dokáže velmi dobře absorbovat těžké kovy, ať už z půdy nebo vody. Pro tuto vlastnost se používá v oboru zvaném fytoremediace, který se zabývá čištěním půd pomocí rostlin. Je tedy důležité pěstovat konopí v ekologicky čistém prostředí a používat materiály, které neobsahují ani neuvolňují těžké kovy a další toxické látky. Tyto látky se totiž mohou skrze rostlinu dostat do těla, akumulovat se v tělních tekutinách a působit toxicky na organismus. Nekontrolované konopí může také obsahovat různé příměsi (olovo, želeno nebo písek), které zvyšují jeho váhu a tím i jeho cenu. Následné užití poté může vyvolat pro uživatele nepříznivé účinky. Toto je tedy jeden z hlavních důvodů, proč by konopí pro výrobu potravin mělo být pěstováno v ekologicky čisté produkci, prosté jakýkoliv kontaminantů.
Pevaryl je měkký, bílý, vodou omyvatelný krém, příjemné vůně, který se dodává v hliníkové tubě s PE uzávěrem a propichovacím hrotem. Velikost balení je 30 g. Léčivou látkou je econazoli nitras 1 g ve 100 g krému. Pomocnými látkami jsou makrogol-350-stearát, glyceromakrogol-oleát, tekutý parafín, butylhydroxyanisol, kyselina benzoová, parfém, čištěná voda. Pevaryl se používá při místní léčbě onemocnění vyvolaných dermatofyty, kvasinkami nebo plísněmi, případně i některými mikroby při léčbě smíšených mikrobiálních infekcí. Léčivá látka ekonazol-nitrát ničí původce mykotických infekcí, jako jsou dermatofyty, kvasinky a plísně, a zastavuje růst dermatofytů, kvasinek, plísní i většiny grampozitivních bakterií. Pevaryl obsahuje butylhydroxyanisol a kyselinu benzoovou. Tyto pomocné látky mohou způsobit místní podráždění kůže (například kontaktní dermatitidu).
Při dermatomykózách vyvolaných dermatofyty (trichofycie, epidermofycie, mikrosporie), kvasinkami (kandidózy), fakultativně patogenními mikromycetami i plísněmi, smíšenými mykotickými a bakteriálními kožními infekcemi vyvolanými dermatofyty nebo kvasinkami v kombinaci se streptokoky, stafylokoky, nokardiemi, pityriasis versicolor, erytrasmě, doplňkově při perorální antimykotické léčbě se chorobná místa (včetně přibližně 5mm lemu okolní zdravé kůže) potírají 2x denně po dostatečně dlouhou dobu. U superficiálních kandidóz, pityriasis versicolor a erytrasmy ještě nejméně týden, u dermatofytóz intertriginózních krajin ještě po 2 až 3 týdny, u hyperkeratotických a skvamózních dermatofytóz dlaní a plosek 2 až 3 týdny po vymizení klinických projevů.
Po ošetření je vhodné vložit mezi intertriginózní kožní záhyby proužek hydrofilní gázy. Potírejte postižená místa (včetně přibližně 5mm lemu okolní zdravé kůže) dvakrát denně po dostatečně dlouhou dobu, přesně dle pokynů ošetřujícího lékaře. Trvalých léčebných výsledků lze dosáhnout pouze za předpokladu pravidelného používání přípravku a dodržováním základních hygienických návyků. Pevaryl není určen k léčbě očních onemocnění. Dbejte proto prosím, aby se nedostal do očí. Pevaryl není učený k užívání ústy (perorálnímu podání). Po předčasném přerušení léčby se může váš stav opět zhoršit.
Známky zánětu probíhajícího na hýždi jsou v podstatě čtyři: zčervenání, místní zvýšení teploty, otok, bolest. Může se jednat o vřídek nebo absces. Infekce je do hýždě zavlečena prostřednictvím krve, kam mohou mikroby, pokud je tělo oslabeno, proniknout. Příznaky jsou ale v tomto případě už většinou závažnější, protože se jedná o celkovou infekci organismu (sepsi). Patří sem horečka, třesavka, zimnice, zchvácení, nevolnost, nechutenství a pak mnoho dalších příznaků, které jsou důsledkem selhávání funkce jednotlivých orgánů, které tento zánět vyvolává.
V lékárně jsou běžně k dostání léky, které mohou účinně pomoci při určitých typech průjmu. S výběrem správného prostředku vám pomůže lékárník, popřípadě můžete konzultovat vhodnost určitého přípravku s dětským lékařem. V lékárně vám také poradí ohledně správného dávkování. Obecně však platí, že ve většině případů odezní průjem během několika dní sám, důležitý je dostatek tekutin a vhodná dietetická opatření.
Na průjem se používají léky z těchto skupin:
adsorbencia (navážou jedovaté látky na svůj povrch, například Smecta – od narození, živočišné uhlí – od 3 let);
střevní desinficiencia (dezinfikují střeva, působí na některé střevní mikroby – podávají se pouze u průjmů způsobených bakteriemi, například Endiaron);
probiotika (například Enterol);
antimotilika (léky tlumící činnost střeva – u dětí se nepoužívají);
antibiotika – předepisují se pouze při těžkých průjmech za splnění určitých podmínek.
Zápach z obuvi způsobují bakterie a mikroby, které při zvýšené koncentraci tvoří plynné zapáchající látky. Pokud vám zapáchají nohy pouze lehce nebo chcete preventivně této nepříjemnosti předcházet, zakupte v obuvi sprej do bot proti zápachu. Na skutečně lehký zápach nebo případnou prevenci sprej stačí. U středního zápachu bot, který se objevuje při extrémních situacích (při běhu, nošení kozaček, bot s kožichem, koženkových bot a tak dále) vystříkejte obuv sprejem proti zápachu hned poté, co ji sundáte z nohy. Pro lepší prevenci je opatrně vytřete octem (ne každá obuv je na tuto aplikaci vhodná) a nechte vyschnout v opravdu suché a teplé místnosti. Postup opakujte. Do bot můžete také vložit speciální granule, které obsahují aktivní uhlí a umí zápach pohltit. Nakonec obuv vystříkejte antimikrobakteriálním sprejem na zahubení bakterií. Tyto spreje jsou vhodným prostředkem pro preventivní opatření vzniku hub, plísní a dalších bakterií, které způsobují nepříjemný zápach.
U silného zápachu v první řadě boty hygienicky očistěte. Pokud materiál dovolí, zkuste je umýt ve vodě nebo vnitřek boty vyčistit. Obuv musíte následně velice pečlivě vysušit. Máte-li takto hygienicky ošetřené boty, můžete začít s odstraněním zápachu. Jak odstranit pach z bot? Nejprve do bot vložte pohlcovač pachu, který by měl být v ideálním případě přírodního původu (levandule, cedr, citron). V květinářství si kupte levanduli a nechte ji usušit. Vysušenou bylinu vložte v pytlíčku nebo na snítkách do bot a nechte působit i několik dní. Pro lepší účinek ji můžete vložit do očištěné a hygienicky umyté boty po sezoně a nechat působit po několik měsíců. Boty budou hezky vonět. U pánských bot obstarejte sušené cedrové dřevo nebo je nazujte na cedrové napínáky. Cedrové hobliny vložte do ponožek, zauzlujte je, aby se nevysypaly, a vložte do bot. Nechte působit nejlépe přes noc nebo více než 12 hodin a zápach zmizí. Postup můžete opakovat několikrát pro lepší účinek. Po několika hodinách (v ojedinělých případech nechte působit déle) by měly boty ztratit nepříjemný zápach. Nyní přichází další krok. V lékárenských potřebách zakupte filtry do obuvi, které jsou proti zápachu, vlhkosti, jsou antibakteriální a aromatizované. Přes noc je strčte do bot, bota se vysuší a filtry ji provoní. Vložky vydrží maximálně tři měsíce při denním používání. Boty čas od času vystavte na slunce a nechte je pořádně vyschnout a vyvětrat. Procedury na čištění bot provádějte opakovaně a pravidelně používejte krémy na nohy. Zápach odezní, ovšem buďte trpěliví, může to chvíli trvat.
Bílé plomby mohou být chemicky nebo světlem tuhnoucí. U chemicky tuhnoucích se smíchá tekutina s práškem nebo se smíchají 2 pasty. Tyto hmoty jsou méně kvalitní. Je nutné je přesně odměřit, nedají se barevně vrstvit. Ale jsou levnější. Světlem tuhnoucí jsou už připraveny, a proto se nemusí složitě míchat.
Vytvoření kvalitní výplně může trvat i dvě hodiny.
Nejprve se musí kvalitně izolovat ošetřovaný zub od zbytku dutiny ústní, aby nedošlo ke kontaminaci slinami a bakteriemi. Zub je nutné zbavit kazu a všech nečistot. Poté se zub naleptá kyselinou ortofosforečnou, díky ní bude výplň držet. Po opláchnutí se v zubu nechá působit chlorhexidin, který vyhubí všechny mikroby. Pak se nanese mezivrstva, která spojí zub s výplní, a kompozitní hmota. Ta se nanáší v několika vrstvách a vytvrzuje se osvícením polymerační lampou. Na závěr se výplň upraví, zbaví hrbolků, vyleští se a zahladí se mezizubní prostor.
Bílá plomba je tedy takový materiál, který se dostane i do mikroprostorů. Fotokompozitiní pryskyřice je tvořená z anorganického plniva, které představují skelné částice, a organickou částí je monomer. K tuhnutí pryskyřice jsou potřeba fotoiniciátory tuhnutí. Po osvícení dojde k tomu, že se monomery promění v polymery a materiál se vytvrzuje.
Léčba magnetickým polem je fyzioterapeutická metoda využívající biologické účinky stacionárního (trvalého) nebo častěji pulzního (přerušovaného) elektromagnetického pole na lidský organismus. Je to metoda užívaná již v dávné historii, například Hippokrates léčil mnohé bolestivé stavy u svých pacientů přikládáním magnetické rudy. V současné době zažívá tato metoda renesanci. U pacientů je značně oblíbená pro svou neinvazivnost, nenáročnost, nenávykovost, absenci vedlejších účinků a výborný efekt zejména u bolestivých stavů. Je škoda, že se často prosazuje až jako metoda poslední volby, kdy ostatní léčebné metody nebyly účinné.
Magnetoterapie působí jak lokálně, tak celkově, aktivuje celou řadu obranných systémů a umožňuje autoreparaci (samovyléčení) organismu. Spouští imunitní systém, aktivuje hormonální systém hypofýzy a nadledvin a zvyšuje tvorbu kortikálních hormonů. Na buněčné úrovni dochází ke zvýšení propustnosti buněčných membrán a zrychlení látkové výměny. V místě působení dochází jednak k vazodilataci, tedy rozšíření krevních cév, a tím zvýšenému prokrvení tkáně a jejímu lepšímu zásobení kyslíkem a živinami se současným rychlejším odplavováním zplodin látkové výměny.
Magnetoterapie působí také protizánětlivě, a to jak u zánětů sterilních (například revmatoidní artritida, Bechtěrevova nemoc), tak u zánětů vyvolaných mikroby. Má silný analgetický efekt (tlumí bolest), takže nachází uplatnění zejména u svalových a kloubních bolestí. Tento efekt je vykládán působením magnetického pole na nervová vlákna a přenos nervových vzruchů, což vede dále k myorelaxaci, tedy uvolnění svalových spazmů a normalizaci svalového napětí. Způsobuje urychlení hojivých procesů v kostech i měkkých tkáních. Stimuluje tvorbu červených krvinek, má euforizující účinky (zlepšuje náladu), potencuje účinek antibiotik, zvyšuje imunitu a celkově zlepšuje regeneraci organismu.
