Jedlový olej se vyrábí z chvojí a mladých výhonků sibiřské jedle. Je to biologicky čistý produkt, neboť jedle roste jen v ideálních podmínkách čistého ovzduší. Tento velmi cenný výtažek, který je biologicky vysoce aktivní, je od pradávna používán k osvěžení vzduchu, dále jako přísada do koupele a jako kosmetický a masážní prostředek. Ničí choroboplodné zárodky a odstraňuje nepříjemné pachy, šíří aroma lesního chvojí.
Jedlový olej obsahuje více než 35 aktivních látek (fytoncidů, vitamínů a éterických olejů).
Jedlový olej pomáhá na:
Opary (herpes) – po každém jídle lehce potřeme postižené místo jedlovým olejem. Trpíte-li opary často, doporučuje se zahájit endogenní dýchání s pomocí Frolovova dýchacího trenažéru za účelem posílení imunity a radikální změny procesů látkové výměny.
Bronchitida, zápal plic (pneumonie) – kombinujeme potírání s inhalací. Lze aplikovat buď pomocí Frolovova dýchacího trenažéru nebo domácím způsobem, kdy do nádoby nalijete vařící vodu, přidáte 3–4 kapky oleje, přikryjete si hlavu plenou a vdechujte páry. Pak potřete hrudník olejem a lehnete si pod přikrývku.
Angína – 2x až 5x denně ve 4–6hodinových intervalech aplikujte na mandle čistý olej pomocí špejle obalené ve vatě.
Chřipka a další nemoci z nachlazení (zejména u dětí) – olejem potírejte horní část zad a hrudníku, provádějte masáž chodidel v reflexních zónách 4–5x denně, v intervalech 5–6 hodin. Po každé proceduře pevně zabalte nemocného do prostěradla, oblečte mu teplé ponožky, přikryjte ho teplou přikrývkou a podávejte bylinkový čaj podporující pocení.
Kopřivka (diatesa) – smíchejte 1 díl jedlového oleje se 3 díly dětského krému nebo olivového oleje obohaceného vitamínem C. Můžete si také připravit mast z 3 kapek jedlového oleje a malého množství (asi 1 čajová lžička) jakéhokoli krému, vazelíny nebo lanolinu. Postižená místa potírejte směsí, dokud kopřivka nezmizí.
Kosmetický prostředek – jedlový olej je ideálním kosmetickým prostředkem. Má regenerační vliv na buňky, a tím v krátké době vypíná ochablou pokožku a odstraňuje vrásky. Působí také jako přírodní deodorant, proto ho slabým potřením aplikujte na místa, kde se potíte.
Zlomeniny, pohmožděniny – jedlový olej aplikovaný na zlomeniny a pohmožděniny urychluje růst kostí a hojení. Postižené místo potírejte 2x denně.
Revmatická polyartritida, artritida z nachlazení – předem prohřáté klouby (obkladem namočeným v horkém roztoku mořské soli) potírejte čistým jedlovým olejem a aplikujte Priessnitzovy obklady. Po třech dnech nastane úleva a pak individuálně aplikujte na noc podle bolestivosti kloubů a otoků.
Parodontóza, bolesti zubů a další onemocnění dutiny ústní – vatový nebo obvazový tampón namočte v oleji a přiložte na nemocný zub nebo na zanícenou dáseň na dobu 10 minut. V případě bolesti zubů opakujte po 1,5–2 hodinách. V případě parodontózy aplikujte 15–20x a po 6 měsících opakujte. Jde-li o těžkou formu parodontózy, lze po 6 měsících opakovat potřetí. Pozor na popálení sliznice.
Ošetření poranění – řezné rány a škrábance ošetřujte čistým jedlovým olejem, který chrání před hnisáním. Velká poranění se olejem ošetřovat nesmějí.
Spáleniny a některá poranění kůže – jedlový olej se osvědčuje jako vynikající prostředek na poranění a spáleniny. Často stačí na poraněné nebo popálené místo jen přiložit ubrousek namočený v oleji.
Mokvající dermatitidy – připravte si mast ze 3–4 dílů oleje a 7 dílů libovolného tukového základu. Postiženou část pokožky pak potírejte 2x denně 8 až 24 dní.
Mokrý ekzém – na trofické jizvy, hnisavé rány, mírné popáleniny si připravte směs z 1 části oleje a 2 částí libovolného nesoleného tuku. Zasažená místa potírejte 2–3x denně.
Ischias, záněty svalů a další onemocnění periferních nervů – bolestivá místa potírejte malým množstvím jedlového oleje. Účinnost se zvýší, pokud si připravíte koupel s přidáním 5 kapek jedlového oleje, nebo jiným způsobem prohřejete bolestivá místa. Délka užívání je asi 10 procedur. Obdobně postupujte při bolestech nohou, chodidel a kolenních kloubů.
Furunkl, karbunkl (hnisavá onemocnění kůže), panaricium (hnisavý zánět prstů ruky) – 1 část jedlového oleje a 1 část višňové masti smíchejte a přikládejte na postižená místa. Převazujte 1 až 2x denně.
Psoriáza – potírejte jedlovým olejem 2–3x denně.
Upozornění
Jedlový olej je určen jen pro zevní použití. Chraňte oči. Nevhodné pro těhotné ženy (olej je embryotoxický) a kardiaky (olej je éterický). Ukládejte mimo dosah dětí. Skladujte v temnu a chladu při teplotě do 20 °C.
Ve svém příspěvku HOLÁ MÍSTA VE VLASECH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tomáš.
Dobrý den je mi 20let a chtěl jsem se zeptat začali se mi ve vlasech dělat málá holá místěčka kde mi nerostou vlasy takový jsou to mála místa a dělají se mi na přední časti hlavy nevíte čím by to mohlo být vlivem stresu nebo nedostatku vitamínu?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel JK za Krasojizda.cz.
Dobrý den, Tomáši, jsou-li místa bez vlasů zhruba o velikosti pětikoruny, pak se pravděpodobně jedná o druh onemocnění alopecia. Ve skutečnosti jde o autoimunitní onemocnění, kdy z času na čas dojde ke zlepšení stavu, ale vlivem stresu (vnitřního nebo vnějšího) se stav opět zhoršuje. Tento cyklus se během života může několikrát opakovat. Onemocnění je z lékařského hlediska neléčitelné. Pro bližší informace se obraťte na portál http://www.vlasy.cz/
Mezi chronické rány řadíme proleženiny (trofické vředy), venózní vředy, neuropatické vředy nebo vředy způsobené infekcí nebo vzniklé v důsledku ozařování či nádorových procesů, dekubity.
Dekubity
Dekubitální vředy (dekubity) jsou defekty kůže a podkožních struktur, které vznikají v důsledku tření a přímého tlaku podložky na disponované části těla. Jsou častým problémem zejména u imobilních, zpravidla starších pacientů s celkově zhoršeným zdravotním stavem. Nejkritičtějšími, takzvaně predilekčními místy vzniku dekubitů jsou místa s kostními prominencemi, tedy křížová krajina (sakrální oblast), paty, kotníky, zevní hrany chodidel, oblasti trochanterů (oblast kyčlí), kolena.
Hojení dekubitů (proleženin) často komplikuje přítomnost nekrózy a bakteriální kolonizace, která se může rozvinout v infekci. Léčbu dekubitů také často ztěžuje jejich hloubka a nepravidelný tvar. Mortalita pacientů s dekubitálním vředem je čtyřikrát vyšší než u stejné skupiny pacientů bez vředu. Je proto důležitá důsledná prevence vyžadující intenzivní péči o kůži a polohování pacienta.
Rozeznáváme 5 stupňů proleženin:
1. stupeň – ostře ohraničené zarudnutí (překrvení) kůže, které při vitropresi přetrvává; toto stadium je při včasném léčebném zásahu reverzibilní;
2. stupeň – povrchové poškození epidermis, které vypadá jako puchýř nebo mělký kráter, nezasahuje do subcutis;
3. stupeň – vzniká nekrotický vřed, hluboký kráter, s možnými podminovanými okraji, který postupuje všemi vrstvami kůže, případně až k fascii (ta zůstává nepoškozena);
4. stupeň – vřed s rozsáhlými nekrózami, který zasahuje svaly a šlachy;
5. stupeň – nekróza postupuje svalem, přičemž dochází k jeho destrukci a k destrukci tkání až na kost.
Při léčbě dekubitů nezapomínáme na celkovou péči o pacienta, zejména na správnou výživu, hydrataci a kompenzaci přidružených onemocnění. Až v 95 % případů lze vzniku dekubitů předejít. Dekubity neboli proleženiny totiž vznikají v důsledku působení patologického tlaku na predilekční místa zvýšeného tlaku ve tkáních a špatným stavem pacienta. Při nadměrném a dlouhotrvajícím tlaku v místě kontaktu těla s podložkou dojde ke zpomalení až k zástavě cirkulace krve v kapilárách a buňky ve tkáních postupně odumírají. Vznik dekubitu ještě podpoří chybná manipulace s ležícím pacientem působením tření a střižných sil. Správnou prevencí ale lze vzniku dekubitů předcházet až v 95 % případů.
Prvním příznakem, který nelze podceňovat, je erytém – začervenání pokožky. Pacient si může stěžovat na bolestivost místa, pálení nebo mravenčení. V dalších stadiích se tvoří puchýře, které přecházejí k povrchovému porušení kůže, a postupně dochází k tomu, že se dekubit prohlubuje a tvoří se nekróza. V nejtěžších stadiích proleženin může dekubit zasahovat i kloubní spojení, tělní dutiny nebo kosti. Vždy je tento stav spojen s vysokým rizikem sepse.
Faktory přispívající ke vzniku dekubitů:
lokální faktory (dlouhotrvající tlak zejména na predilekčních místech tření, střižné síly při manipulaci imobilním pacientem přímo po podložce, vlhkost způsobená nejen inkontinencí, ale i nedokonale vysušeným prádlem);
celkové, působící v každém věku (pohlaví – ženy jsou náchylnější než muži, mobilita – imobilní klient musí spoléhat na pomoc ošetřujícího personálu);
celkové, působící spíše ve vyšším věku (tělesná teplota nad 39 °C, anémie, premedikace, narkóza, těžká deprese, těžká apatie, imobilizace, imobilita, komplikovaný celkový zdravotní stav, sedativa);
stav nutrice (nízká hladina albuminů, minerálů, nedostatek tekutin);
Prvním krokem léčby je posouzení zdravotního stavu pacienta s důrazem na výskyt nežádoucích změn na kůži. Dále je snahou eliminovat patologický tlak až do úplného zhojení tkáně. Samotné léčení rány pak zahrnuje chirurgické ošetření, vlhkou terapii a boj proti infekci. K urychlení léčby přispívá celkové zlepšení stavu pacienta, správné stravování a zmírnění bolesti. Nejdůležitější prevencí vzniku dekubitů je správné polohování. Rizikové pacienty je nutné polohovat po dvou hodinách (záda – pravý bok – záda – levý bok). Moderní metody polohování využívají možnosti odlehčování pomocí 30° úhlu. Pro větší komfort i pocit bezpečí je vhodné používat polohovací pomůcky (například válce, klíny), dále pak aktivní i pasivní antidekubitní matrace. Zdravotnický personál by měl při manipulaci s pacientem používat podložku určenou k posunu na lůžku, aby se vyhnul střižným silám a tření. Při polohování je vhodné věnovat zvláštní pozornost eliminaci zátěže pat při lehu na zádech a kotníků a vnitřní strany kolen při lehu na boku. Doporučuje se také udržovat horní část těla v optimální poloze, aby nedocházelo k posunu na lůžku.
Nezbytnou součástí léčby je redukce působení tlaku správným a pravidelným polohováním. Vhodné je použití podložek ze studených pěn a pasivních či aktivních (především u těžších případů) antidekubitních matrací. Důležitá je i redukce vlhkosti, která zahrnuje správnou hygienu, sledování pokožky ošetřujícím personálem a použití vhodné tělové kosmetiky a inkontinenčních pomůcek. Ke zlepšení stavu pacienta významně přispívá podávání vhodných nutričních doplňků, a to především v případech, kdy pacient nekonzumuje dostatečné množství potravy, nebo je v jeho stravě nutné zvýšit hladinu bílkovin a albuminu. Snahou je také odstranit či zmírnit případné bolesti a pacienta co nejdříve mobilizovat.
Arteriální bércový vřed
Vznik arteriálního bércového vředu je následkem ischemické choroby dolních končetin (periferního arteriálního obliterujícího onemocnění), respektive jejím čtvrtým stadiem. Nepodaří-li se předejít vzniku ulcerace včasnou preventivní léčbou, vzniká většinou náhle, rychle progreduje, a to nejčastěji v následujících lokalizacích: akrální (vzdálená) místa, jako prsty u nohou, interdigitální prostory (mezi prsty), na patách, mohou ovšem vzniknout i kdekoli jinde na dolních končetinách.
Arteriální vřed bývá velmi bolestivý (kromě přidružené diabetické neuropatie) a také hluboký – nezřídka sahá až po fascii nebo ke kosti. Toto onemocnění doprovází jen minimálně nebo vůbec nehmatatelný pulz na příslušných arteriích, index kotníkového tlaku (ABPI) menší než 0,6, zpomalený kapilární návrat a hladká chladná pokožka s dystrofickými změnami. Často se může jednat o vřed smíšené arteriovenózní etiologie. Tato rána se nejčastěji vyskytuje na prstech a patě nohy.
Rozhodující pro úspěšný začátek léčby arteriálních vředů je zejména včasné stanovení diagnózy a zvolení nejlepšího léčebného postupu včetně plasticko-chirurgických operací na tepenném řečišti. Přibližně 10 % všech bércových vředů je arteriálního původu. Tyto vředy vznikají v důsledku postupného zužování až ucpání periferních tepen. Lumen artérií se vlivem aterosklerotických a ateromatózních usazenin na stěně cévy postupně zužuje. Následkem je chronická ischemie až nekróza kůže.
Arteriální bércové vředy se vyskytují především u pacientů ve vyšším věku nebo u pacientů s déletrvajícím vysokým tlakem. Nejčastěji jsou lokalizovány na prstech a na patě, v oblasti zevního kotníku či v místech tlaku obuvi nad kostními prominencemi. Vředy vzniklé na podkladě onemocnění tepen často zasahují tkáň velmi hluboko (nezřídka až ke kosti) a jsou doprovázeny modrými až černými hemoragiemi. Následkem těžkých poruch prokrvování dochází ke vzniku nekróz. Zánětlivé změny odehrávající se v nejbližším okolí počínajících vředů jsou příčinou okolního zarudnutí.
Vzniku ulcerací předcházejí asi u 10 % pacientů klaudikační obtíže, zvláště u nemocných trpících dyslipidemií, cukrovkou, hypertenzí a u silných kuřáků. Mezi rizikové faktory vzniku aterosklerózy patří konstituční dispozie, nezdravý způsob života (především strava bohatá na tuky a kalorie), hypertenze, diabetes mellitus, hypotyreóza, nefropatie, poruchy metabolismu lipidů, trombofilie a plicní insuficience. Arteriální bércový vřed je značně bolestivé onemocnění, a to především v nočních hodinách při vodorovné či zvýšené poloze nohou.
Důležitá je přesná diagnóza a odstranění nekrózy. Na počátku léčby stojí přesné stanovení diagnózy a zhodnocení stupně postižení tepenného systému. Pro stanovení stupně postižení aterosklerózou je vhodné řídit se následující stupnicí:
1. stadium – bez příznaků, lehká unavitelnost;
2. stadium: a) klaudikační bolesti od překonání vzdálenosti delší než 200 m; b) klaudikační bolesti od překonání vzdálenosti kratší než 200 m;
3. stadium – klidová bolest;
4. stadium – trvalá bolest, ulcerace až gangréna.
Dále je nutné odstranit příčiny, které toto onemocnění vyvolaly, nebo je alespoň zmírnit a kompenzovat doprovodná onemocnění. Snahou je také obnovit nebo zlepšit prokrvení.
Léčba
Systém lokálního ošetření je velmi podobný postupu u venózních bércových vředů. Na prvním místě vždy stojí hygiena rány, nutné je odstranění nekróz a v případě potřeby doplnění léčby antibiotiky k potlačení infekce. Při lokálním ošetřování se dále řídíme aktuálním stavem rány a volíme materiál dle fáze hojení a vlastností krycích materiálů. Vhodnou prevencí, a to nejen arteriálních bércových vředů, je přestat kouřit a zbavit se nadváhy. Dále se doporučuje snížit množství tuků ve stravě a jíst více ovoce a zeleniny. Krevní oběh v nohou také zlepšuje pravidelné cvičení. Velmi důležitou úlohu hraje i správná volba obuvi a její velikosti stejně jako pravidelná hygiena dolních končetin a návštěva pedikéra. U bércového vředu arteriálního původu většinou není vhodná kompresivní terapie.
Syndrom diabetické nohy
Syndrom diabetické nohy (SDN) je jednou z nejčastějších pozdních komplikací diabetu, který významně ovlivňuje kvalitu života pacientů s diabetem. SDN je dle WHO (Mezinárodní zdravotnická organizace) definován jako infekce, ulcerace nebo destrukce hlubokých tkání nohy spojená s neurologickými abnormalitami a s různým stupněm ischemické choroby dolní končetiny (ICHDK).
Jednou z forem syndromu diabetické nohy je Charcotova neuroosteoartropatie, což je neinfekční destrukce kostí a kloubů na podkladě neuropatie Charcotova, a to nejčastěji v oblasti nohy. Onemocnění se v akutním stadiu projevuje zejména otokem a zarudnutím postižené nohy. Pokud není urgentně zahájena adekvátní terapie, pak často dochází k destrukci postižených kostí a kloubů, což vede ke vzniku deformit nohy. Ty jsou pak příčinou zvýšení rizika vzniku ulcerace a následně i amputace nohy.
Mezi nejvýznamnější prokázané rizikové faktory ulcerace u pacientů s diabetem patří neuropatie (senzomotorická, autonomní), angiopatie (makro- i mikrovaskulární) a zvýšený plantární tlak. Na vzniku ulcerací se také podílejí zevní faktory, jako jsou trauma, nevhodná obuv a infekce. Nesmíme opomenout vliv kouření, kompenzace diabetu a další faktory ovlivňující vznik neuropatie a ischemie.
Léčba
Léčba syndromu diabetické nohy je často obtížná a její úspěšnost velmi závisí na jejím včasném zahájení. Mezi nejdůležitější opatření při léčbě diabetických ulcerací je jejich maximální odlehčení. Bez odstranění tlaku na ulceraci je hojení velmi obtížné, prodlužuje se významně jeho délka a existuje vysoké riziko přechodu akutního defektu do chronického stadia. U pacientů s prokázanou ICHDK a nehojící se ulcerací nohy je možností volby provedení angioplastiky nebo periferního by-passu. V případě přítomnosti známek infekce (otok, erytém, patologická sekrece z rány, zvýšená lokální teplota) je nutno zahájit adekvátní antibiotickou terapii nejprve empirickou, posléze dle klinického obrazu a výsledku kultivace z rány cílenou. Další nezbytnou součástí terapie diabetických ulcerací je lokální léčba. V první fázi je nezbytný debridement, tedy očištění rány a snesení hyperkeratóz. Podle typu rány pak přikládáme vhodné krytí. Mezi moderní prostředky hojení ran v rámci SDN patří také aplikace lokálního podtlaku a larvální terapie. Nejtěžší formou tohoto syndromu je diabetický vřed. Syndrom diabetické nohy je jednou z chronických komplikací diabetu. Definovat jej lze jako soubor změn na dolních končetinách, které vznikají z různých příčin a různými mechanismy, vždy však se společným jmenovatelem – diabetem. Nejtěžší formou tohoto postižení je diabetický vřed, který v nejhorších případech může vést k amputaci končetiny. Diabetická noha zahrnuje širokou škálu chorob: neuropatický vřed, ischemickou gangrénu, infekční gangrénu, osteoartritidu a jejich kombinace. Za nejčastější příčiny tohoto syndromu jsou považovány periferní neuropatie, ischemická choroba dolních končetin a neuroischemická kombinace.
U diabetiků s periferní neuropatií, kterou trpí až 90 % pacientů s cukrovkou, je závažným projevem, kterému by měla být věnována pozornost, změna vnímání citlivosti, vibrací, bolesti, tepla či chladu. Ta se projevuje ztrátou citu v nohách, díky níž pacient necítí bolestivost již vzniklých kožních lézí. Neuropatické vředy jsou většinou nebolestivé a nejčastěji se nacházejí na plantě nebo v místech kostních prominencí. Periferní pulzace zůstává hmatatelná, končetina je teplá a růžová. U pacientů s ischemickou chorobou dolních končetin dochází k zúžení průsvitu tepen až uzávěru v důsledku usazování kyselých mukopolysacharidů do stěny tepny. To se projevuje výraznou bolestivostí: zpočátku při chůzi, následně i v klidu. Diabetické vředy ischemického původu bývají velmi bolestivé a objevují se na špičkách prstů, na patě či na hraně nohy. Pokud dojde k uzávěru tepny, objeví se prudká bolest, která signalizuje nedostatek kyslíku a živin ve tkáních a svalech. Ischemická noha bývá také chladná, nafialovělá a bez hmatatelného pulzu na periferii. Poměrně časté jsou neuroischemické kombinované vředy, na jejichž vzniku se podílejí obě příčiny. Mezi rizikové faktory syndromu diabetické nohy patří stáří, vysoký krevní tlak a kouření.
Léčba
Léčba diabetu a jeho komplikací musí být vždy vedena lékařem. V první řadě je nezbytné diabetes řádně kompenzovat, upravit metabolické poruchy a výživu. Při vzniku diabetického defektu se zpravidla přechází na intenzivní inzulinovou terapii. Dále se klade důraz na odlehčení nohy (prostřednictvím klidu na lůžku, pojízdných křesel, berlí, léčebných bot a podobně). Další působení tlaku v místě defektu by narušilo proces granulace a vedlo k ischemii tkáně. Léčba samotné rány se skládá z mechanického odstranění hyperkeratózy v okolí rány, účinné terapie infekce a místní léčby vředu (prostředky pro vlhké ošetřování ran). U ischemického vředu je nutné zlepšit krevní zásobení (například cévním rekonstrukčním výkonem), a pokud pacient kouří, tak mu to přísně zakázat. Pravidelná kontrola končetin může předejít amputaci. Nejméně třem čtvrtinám amputací dolních končetin v souvislosti s diabetem bylo možné zabránit správnou prevencí. Ohrožený pacient by si proto měl každý den prohlížet svá chodidla, všímat si změn barvy kůže, zarudnutí, otlaků či otoků a o nepříznivých změnách ihned informovat svého lékaře. Nohy je doporučeno chránit vhodnou, pohodlnou obuví, nejlépe obuví indikovanou pro diabetiky, nikdy nechodit naboso. Důležité je vyhýbat se expozici tepla (elektrické podušky, horké koupele a podobně) a po koupeli si nohy, včetně meziprstí, dobře osušit. Na místě je také opatrnost při stříhání nehtů, protože sebemenší poranění může mít za následek vznik vředu. Pacient by neměl kouřit a ani zapomínat na péči o kůži. Správnými přípravky lze zvýšit odolnost pokožky nohy a posílit její přirozenou ochrannou bariéru.
Venózní bércový vřed
Venózní bércový vřed (ulcus cruris venosum – UCV) je chronický defekt bérce, který vzniká v důsledku primární, ale častěji sekundární venózní insuficience (nedostatečnosti). Vlivem stagnace žilní krve a žilní hypertenze dochází postupně k atrofii kůže na bércích, kterou provází suchost a olupování kůže, tvorba hemosiderinových pigmentací a sklon k ekzémům. Defekty mohou vzniknout i bez zjevné příčiny, například nepatrným podrážděním pokožky, ze kterého se postupně vyvine mělký mokvající vřed. Venózní bércové vředy mohou být poměrně velké, obvykle nebolestivé a spodina bývá potažena fibrinovým povlakem. Často masivně secernují a jsou náchylné k infekci – pak mohou i značně zapáchat.
Léčba
Při léčbě venózního bércového vředu je třeba dbát na odstranění nebo alespoň zmírnění příčin jeho vzniku. Stav zhoršuje především nadváha, špatná výživa, kouření a nedostatek pohybu. Místní léčba bércového vředu spočívá především v aplikaci produktů pro vlhké hojení ran, které pomáhají vytvářet příznivé prostředí pro hojení rány. Při léčbě každého venózního defektu je kromě vlhké terapie nevyhnutelná důsledná kompresivní terapie, a to optimálně zvolenou krátkotažnou nebo dlouhotažnou bandáží či kompresivními systémy. Bércový vřed venózního původu je nejčastějším typem chronické nehojící se rány. Patří k dlouhodobým onemocněním s častou recidivou (až u 57 % případů). Jeho léčba není snadná a vyžaduje aktivní přístup a spolupráci nemocného i jeho blízkých příbuzných. Typickým výskytem venózních bércových vředů je oblast zevního kotníku. Venózní bércový vřed je způsoben chronickou žilní chorobou. Vzniká v důsledku nedostatečného odtoku krve v žilách směřujících k srdci. Důsledkem je žilní hypertenze, krevní plazma je vytlačována z mikrocirkulace do tkáně. Příznaky začínají zhoršením kvality kůže. Kůže se ztenčuje, je suchá nebo může být naopak prosáklá a zmokvalá. Bércové vředy se často vyvinou z drobných kožních defektů v důsledku poranění, která jsou podporovaná bakteriální flórou a těžko se hojí. Vřed však může vzniknout i bez předchozího poranění. V takových případech na kůži nejprve pozorujeme malou, postupně se zvětšující zarudlou skvrnu, na ní se vytváří krusta, která praská a otevírá se tak rána zasahující do podkoží. Po splynutí více kožních defektů vzniknou velkoplošné vředy. Současné onemocnění žil může ztížit rozpoznání příčiny. Pokud nedochází k léčbě základního onemocnění, mohou zůstat vředy nezhojené i přes přiměřenou léčbu. Základem léčby je odstranit příčiny, které toto onemocnění vyvolaly, nebo je alespoň zmírnit. Samotnou ránu je nezbytné důkladně vyčistit, zbavit ji zbytků mastí, past a jiných materiálů. Následně je třeba přistoupit k chirurgickému odstranění nekróz a k lokální péči se správnými postupy a vhodným krytím (produkty pro vlhké hojení ran). V průběhu léčby je nutné zabránit tlaku v dolních končetinách, a to jak jejich podkládáním, tak bandážováním.
K faktorům zhoršujícím hojení patří deficit vitamínu C, anémie, hypoxie, hypoproteinémie, kortikosteroidy a hypertenze. Součástí léčby venózního bércového vředu je bandážování. Nezbytnou součástí úspěšné léčby je kompresivní terapie. Provádí se za účelem omezení průtoku chorobně změněnými povrchovými žilami, zvýšení průtoku hlubokým žilním systémem a zmenšení doprovodného otoku. Stupeň komprese musí být pečlivě posouzen – špatná komprese může stav i zhoršit. Při léčbě je důležitý pohyb i vhodná volba obuvi. Doporučuje se pravidelné chození, jízda na kole a předepsané cviky. Vhodné je také zabránit zvýšenému tlaku v dolních končetinách (například podložením postele v nohách o 10 cm) nebo působení vyšších teplot (lázně, horké koupele, sauna, přímý kontakt se zdrojem tepla). Ke zlepšení návratu krve k srdci naopak přispívají masáže studenou vodou. Pro celkovou dobrou tělesnou kondici je důležitá zdravá a pestrá strava a přiměřená tělesná hmotnost. Podstatná je i prevence dalších poranění a volba vhodné obuvi (bez příliš vysokého či naopak nízkého podpatku).
Tipy na jednoduché cviky, které podpoří návrat žilní krve z dolních končetin:
kdykoliv během dne alespoň 30x stoupnout na špičky, zhoupnout se ze špičky na patu nebo kroužit nohama;
při sedu se střídavě opírat o špičky a paty;
vsedě se opřít o paty a špičkami pohybovat od sebe a k sobě;
vleže propínat a krčit špičku střídavě jedné a druhé nohy nebo se zvednutými končetinami propínat a krčit prsty u nohou.
Poškození způsobené zářením
Akutním poškozením kůže po ozáření nepřiměřeným ionizujícím zářením bývá popálení, které se projevuje zarudnutím, otokem, v těžších případech puchýři. Chronické defekty způsobené radiačním zářením se projevují jako chronická radiodermatitida – atrofií kůže, její snadnou zranitelností a v nejvážnějších případech vzniká chronický radiační vřed. Jedná se o jednu z nejobtížněji léčitelných chronických ran. Často je potřebná excize (operativní odnětí) celé zraněné oblasti a rozsáhlý zákrok plastického chirurga. Chronický radiační vřed představuje i riziko vzniku maligního nádoru.
Léčba
U lokální léčby postupujeme podle obvyklých pravidel ošetřování vlhkou terapií.
Vlhká terapie
Moderní terapeutická krytí pracují na principu tvorby optimálně vlhkého prostředí v ráně, odtud také pojem vlhké hojení ran nebo moderní léčba ran. Vlhkost rány je nezbytná pro dobrou granulaci a epitelizaci rány.
Moderní vlhké krytí udržuje konstantní teplotu rány, zachovává výměnu plynů, absorbuje či odvádí exsudát, netraumatizuje ránu při převazech, prodlužuje intervaly mezi převazy. Většina vlhkého krytí chrání ránu před sekundární infekcí a vnějšími vlivy, některá působí dokonce antisepticky – HydroClean nebo Atrauman Ag. Jedinečnou vlastností některých produktů vlhkého hojení ran je schopnost netraumaticky provádět debridement rány (enzymatický, autolytický, microdebridement).
Popáleniny
Popáleniny jsou poranění způsobená účinkem vysoké teploty (horkými předměty, plamenem, horkými plyny, případně radiačním zářením). Dle výše teploty a doby jejího působení dochází ke vzniku změn na kůži a podkožní tkáni a k jejich částečné či úplné destrukci. Kromě místního poškození může dojít k poruchám regulace a funkce vnitřních orgánů.
Rozlišujeme 3 stupně popálení:
1. stupeň – začervenání, otok, bolest (reverzibilní změny);
2. stupeň – ztráta epidermis: a) puchýře s většinou spontánním zhojením; b) poškození dermis, vznik nekróz a příškvary;
3. stupeň – ztráta kůže v celé tloušťce a postižení tkáně ležící pod ní, může jít až o zuhelnatění.
Celkový klinický obraz závisí nejen na stupni popálení, ale také na jeho rozsahu. K jeho odhadu se používá takzvané pravidlo devíti podle Wallacea (hlava, horní končetina, bérec a chodidlo, stehno, horní část hrudníku, břicho, horní část zad, dolní část zad – každá z těchto částí odpovídá 9 % povrchu lidského těla).
Léčba
Při ošetření popálenin používáme neadherentní krytí se sekundárním překrytím suchým gázovým krytem v několik vrstvách tak, aby krytí neprosakovalo na povrch. Popálenina 2a) stupně se hojí cca 10 dní, 2b) stupně pak 2–3 týdny. Pokud dojde ke komplikacím hojení popáleniny 2b) stupně, bývá nutná léčba na specializovaném pracovišti (hlubší debridement, užití speciálních krytů, případně autotransplantace dermoepidermálními štěpy). Při popálení od stupně 2b) dochází k porušení celistvosti kožního krytu a tím i k narušení bariéry proti sekundární infekci. To je třeba při výběru vhodného krytí zohlednit, pro ošetření větších ploch lze použít například některá polyuretanová krytí, která ochrannou funkci kůže nahrazují.
Omrzliny
Omrzliny jsou akutní poranění způsobená lokálně působícím chladem, zpravidla teplotami pod bodem mrazu. Ke vzniku omrzlin ovšem může stačit i teplota nad bodem mrazu – při vysoké vlhkosti vzduchu, silném větru nebo při zhoršeném prokrvování, které je dáno stavem pacienta. Vlivem chladu dojde ke stažení tepének a k omezení krevního oběhu v postižené oblasti. Nedostatečné místní prokrvení může vést k různým stupňům poškození tkáně, v krajním případě ke vzniku nekrózy.
Rozlišujeme čtyři stupně omrznutí:
1. stupeň – šedobílé zbarvení, ztráta citlivosti, později zčervenání a bolest;
2. stupeň – tvorba puchýřů;
3. stupeň – krvácení do kůže, vznik modročerného zbarvení;
4. stupeň – nezvratné zničení tkáně, která při zahřátí odpadá.
Léčba
V rámci lékařského ošetření je vhodné zahřát postižená místa v horké vodě do 40 °C. Omrzlinu dále osušíme, dezinfikujeme a překryjeme vhodným sterilním krytím. Pokud již došlo ke vzniku puchýřů, pak je na okraji incidujeme, aby neutlačovaly spodinu rány a neprohlubovaly ischemii postižené tkáně. Důležitá je prevence komplikací, zejména vzniku sekundární infekce. Pokud se totiž infekce dostaví a následná sepse ohrožuje život pacienta, bývá nutná amputace.
Exulcerované nádory
Exulcerované (zvředovatělé) zhoubné či nezhoubné nádory jsou méně častou příčinou chronických ran. Exulcerované nádory bývají špatně diagnostikovatelné – nezbytnou podmínkou pro správné stanovení diagnózy je histologické vyšetření tkáně z okrajů defektu. Je třeba k němu přikročit zejména v situacích, kdy hojení rány dlouhodobě stagnuje i přes dobrou péči a na spodině rány je přítomna hypertrofická granulační tkáň.
Léčba
Musíme pamatovat na to, že na spodině chronické rány (vředů z oběhových příčin) se po mnoha letech přetrvávajících zánětlivých změn může objevit také zhoubné bujení (maligní novotvorba tkáně, neoplazie). Zhojení těchto ran bez léčby základního onemocnění není možné.
Zanícená rána
Zanícená rána se projevuje zarudnutím a bolestí. Mezi nejběžnější rány tohoto druhu patří akutní zánět nehtového lůžka na rukou nebo nohou.
Akutní zánět nehtového lůžka
Akutní zánět nehtového lůžka může být na první pohled poměrně nenápadný, ale zato velice obtěžující problém. Jedná se o místní povrchovou infekci či absces, tedy dutinu vyplněnou hnisem, v oblasti ruky nebo méně často nohy. Jak můžete sami doma takový zánět léčit a s čím už zajít k lékaři?
Postižené místo se vyznačuje lokalizovanou bolestí, citlivostí na dotek, zarudnutím, zanícením, změněnou barvou, nebo dokonce různě pokrouceným nehtem. Pokud postižení zůstane neléčeno, může dojít ke vzniku abscesu a infekce se může šířit do dalších struktur prstu. Při některých činnostech je riziko vzniku zánětu nehtového lůžka vyšší. Patří mezi ně: kousání nehtů, sání prstů, nesprávná, agresivní manikúra, různá poranění nehtů včetně uvíznutí cizího tělesa (např třísky), modeláž nehtů, použití gelových nehtů.
Léčba
Nejlepší léčbou je prevence. Pokud se vám ale nepodaří vzniku zánětu předejít, máme pro vás několik rad, jak s infekcí bojovat. Pokud se ještě v místě postižení nevytvořil absces, může stačit přikládání obkladů z teplé vody 3–5x denně cca na 15 minut. Když infekce navzdory přikládání obkladů nepolevuje, je třeba dané místo znehybnit dlahou a nasadit antibiotickou léčbu. To už je ale práce pro lékaře. Když se na místě už vyvine absces, je třeba hnis vypustit. Někdy může stačit hnis vytlačit, pouze ale v případě, že na místo postižení není potřeba vyvinout příliš velký tlak – ten by totiž mohl tkáně ještě více poškodit. Po vypuštění hnisu místo sterilně překryjte a opět zahajte terapii teplými mokrými obklady 3–5x denně na 15 minut. Mezi jednotlivými obklady ránu vždy opět sterilně překryjte, abyste předešli opětovné infekci. V tomto případě antibiotika obvykle nejsou vůbec potřeba, protože absces je zánět ohraničený na určitou oblast. Pokud je absces příliš rozsáhlý, je na obtížně přístupném místě nebo není možné jeho obsah vypustit jen slabým tlakem, je třeba jeho ošetření přenechat chirurgovi.
Hlavní zásadou prevence akutního zánětu nehtového lůžka je sice pečlivá, ale v žádném případě ne agresivní hygiena. Používejte nedráždivou kosmetiku. Také se zkuste zbavit zlozvyků spojených s nehty – hlavně kousání a sání nehtů. A pokud toužíte po gelových nehtech či modeláži, dbejte na to, aby obojí bylo prováděno opravdu čistými nástroji v seriózních hygienických podmínkách.
Již v 60. letech 20. století bylo prokázáno, že rána, která se hojí ve vlhkém prostředí, má až o 40 procent kratší dobu hojení ve srovnání s krytím suchým obvazem. Přesto trvalo dalších téměř 30 let, než bylo vlhké hojení zavedeno do široké medicínské praxe.
Postižení kštice je u psoriatiků velmi časté, vyskytuje se u 50–80 % pacientů. Může se objevovat samostatně, nebo doprovází lupénku plakovou, kapkovitou či jinou. Nejčastěji se vyskytuje za ušima, na zátylku, ale někdy i celoplošně nacházíme ve kštici zarudlá ložiska s nánosy šupinek. Tato ložiska často přecházejí do oblasti obličeje nebo do zátylku. Lupénka se může omezit pouze na oblast kštice, nebo je postižení kštice součástí postižení celého těla. Její léčba je náročná, není však příčinou vypadávání vlasů. Pacienti mají největší problém s aplikovatelností krémů, špatnou dostupností a s česáním.
Péče o vlasovou část:
Používejte šampony, které vám doporučil váš dermatolog.
Při mytí nepoužívejte příliš horkou vodu.
Při mytí vlasů postupujte s opatrností, vlasy myjte šetrně, neškrábejte postižená místa.
Po umytí si vlasy šetrně osušte, nefrotýrujte násilně postižená místa.
Při fénování vlasů používejte fén s menším výkonem.
Při fénování požívejte hřeben, který vám nebude dráždit postižená místa (s přírodními štětinami).
Nesnažte se násilím sundávat šupinatějící kůži.
Vhodnější je kratší sestřih vlasů, není vhodné mít dlouhodobě vlasy stažené do gumičky.
Pokud není psoriáza v akutní fázi, můžete si vlasy i odbarvovat či barvit.
Doporučuje se nosit horní část oblečení světlejších barev a drobných vzorů, na němž nejsou viditelné šupinky kůže.
V zimě chraňte kůži před nepříznivými vlivy prostředí.
V naší poradně s názvem OPAKOVANÁ PÍŠTĚL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dand.
Jsem po zákroku více než rok a stane se,že v okollí řit.otvoru se tvoří opět píštěl,ale za dva dny se uklidní.Je na to prosím nějaká mast,která by pomohla při uklidnění (pokud jsem mimo republiku a nemám možnost navštívit lékaře)Děkuji za odpověď.Dana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Zmírnit bolest nebo symptomy řitní píštěle při vyprazdňování můžete tím, že budete konzumovat stravu s vysokým obsahem vlákniny pocházející především z velkého množství ovoce, zeleniny a polévek. Je třeba se vyhnout silně pikantním potravinám, nevhodné jsou také hamburgery, pizzy, červené maso a mastná jídla. Aby se fistula úplně vyléčila, bude zapotřebí lékařské řešení. Jedním z důvodů, proč vznikají fistule, je nesprávný životní styl a nezdravé jídlo. Mnoho lidí má ve zvyku pravidelně jíst potraviny, které jsou připraveny z mouky, se spoustou cukru, koření a oleje, které jsou velmi škodlivé pro vaše zdraví. Pokud chcete léčit píštěl, tak v první řadě proveďte jednoduché změny životního stylu ve svém každodenním režimu. Vaším hlavním zájmem by mělo být pojídání potravin, které pomohou při změkčení stolice, což omezí namáhání postiženého místa při průchodu stolice. Pro tyto účely je vhodná strava s vysokým obsahem vlákniny, ovoce a zelenina. Spíše než bílý chléb, volte raději zdravější pečivo ze směsi několika druhů obilovin. Pijte teplou vodu, teplé mléko, podmáslí nebo ovocné džusy, místo čaje a kávy. Smíchejte med v teplé vodě a každé ráno vypijte v množství podle aktuální chuti. Kromě toho můžete na snídani použít papáju, ředkvičky a švestky, které jsou také užitečné pro lidi, kteří trpí píštělemi. Pro další jídla dne jsou vhodné různé saláty, ale je třeba se vyhnout jogurtům a rýži a to kvůli tomu, že zvyšují riziko kvašení a tvorby plynu, které mohou způsobit probuzení zánětlivého místa. U průchozí fistuly jogurt způsobuje zablokování kanálu, a proto se nedoporučuje.
Prvořadé je vyhnout se zácpě za každou cenu, protože jinak hrozí rozvinutí fistuly a její následná léčba za použití antibiotik nebo protizánětlivých léků na delší dobu. Účinky proti zácpě jsou prokázány u těchto potravin: polévky, strava s vysokým obsahem vlákniny a bylinné produkty z Ájurvédské medicíny, jako jsou Triphala kapsle, Trifla guggulu a na podporu trávení olej Nirgundi 2 krát denně. Součástí domácí léčby řitní píštěle je pečlivé odstraňování tvořícího se hnisu, předcházení zácpě a zabránění vzniku infekce v této oblasti. Se svým lékařem se poraďte o používání volně prodejných léků, jako je Neosporin nebo peroxid vodíku, které by mohly pomoci při akutních problémech. Při akutních stavech pomůže sedací koupel prováděná každý večer. Je to dobrý způsob, jak dostat infekci ven. Sedací koupel připravíte tak, že přidáte trochu soli nebo i kurkumu (pro její antiseptické a antibakteriální účinky) do teplé vody. Dále vám může pomoci kostival lékařský, což je léčivá bylina hojně používaná při léčbě řitního píštěle, protože rychle zavírá rány. Čínští lékaři používají kostival pro léčbu mnoha druhů kožních chorob po více než 2000 let. Allantoin, který je obsažen v kostivalu, napomáhá rychlému hojení buněk. Z kostivalu se k léčebným účelům používají listy a stonek, přičemž použit může být v různých formách, jako jsou masti, pasty, nebo také jako obklad. Obklad se připraví z prášku sušeného kostivalu rozmíchaného s trochou medu a oleje z pšeničných klíčků. Pak se přiloží na píštěl. To by mohlo pomoci zmírnit bolest stejně, jako urychlit hojení.
Mezoterapie obličeje trvá dle rozsahu ošetřované plochy. Pacient může být ošetřován od několika minut až po několik hodin. Před aplikací samotného úkonu očistí a dezinfikuje lékař pomocí speciálního roztoku pokožku ošetřovaného místa a následně aplikuje ultra tenkými jehličkami léčebný roztok do již předem určeného místa. Jehliček se obvykle během mezoterapie používá víc, protože dochází k jejich otupení, čímž se bolestivost zákroku nepříjemně zvyšuje. Znecitlivění ošetřovaného místa není ve většině případů nutné, neboť se jedná o téměř nebolestivý zákrok. U extrémně citlivých pacientů je možné před zákrokem použít znecitlivující mast.
Mezoterapie řeší následující problémy:
lokální uložení tuku
omlazení a přilnutí kůže v obličeji, krku, dekoltu
váčky pod očima
tmavé kruhy pod očima
dvojitá brada
léčba akné a jizev
rozšířené cévky, kuperóza, tzv. metličky
vitaminová terapie
Výsledky aplikace Face Antiagingu Simildiet:
vyplňuje drobné vrásky
intenzivně zpevňuje pokožku a navrací jí tonus díky vysokému obsahu kyseliny hyaluronové
významně hydratuje
má antioxidační účinek díky vitaminovému komplexu
má obnovující účinky díky D.M.A.E.
navrací pleti pružnost, pokožka v obličeji přilne
Většinou se doporučuje následující četnost aplikací:
kúra 4 ošetření v odstupu 7 dnů
následující měsíc 2 sezení
udržující kúra – jedno sezení měsíčně nebo dle požadavků pacientky
doporučuje se: do věku 40 let jednu kúru ročně, po 40 letech 2x do roka
V naší poradně s názvem POTÍŽE PO OPERACI KŘEČOVÝCH ŽIL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ludmila.
Jsem 3 a půl měsíce po operaci křečových žil a stále mám místa i velikosti dlaně i s prsty,která vůbec necítím.připadne mi to jako přeříznuté nervy.Je prosím něco co by půsbilo aby se nervy spojily?Necitlivá místa mám na bérci a na vnitřní straně stehna. Děkuji za radu. Ludmila.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Cvičení a masáže. Musíte něčím stimulovat nervová zakončení, aby se mohla obnovit vazba vedoucí do mozku. Zkuste zajít na neurologii a dohodněte s lékařem další postup vaší rehabilitace.
Ekzém je zánětlivou a obtížně léčitelnou reakcí kůže se spoustou různých příčin. Moderní medicína může velmi účinně zmírnit projevy ekzému, avšak s mizivou nadějí na úplné vyléčení. Charakteristickými projevy ekzémů jsou osychající místa na kůži, která následně zčervenají a zanítí se. Jiným nepříjemným projevem jsou malé praskající puchýřky, často vytvářející strupy s prasklinami. Následkem škrábání postižených míst kvůli soustavnému svědění kůže je zanesení puchýřků nečistotami, které mohou začít hnisat. Škrábání může být také příčinou druhotné infekce, popraskaná kůže může začít i krvácet.
Svědění je pouze jedním z nepříjemných pocitů. U postižených se mohou objevit poruchy spánku, soustředění, často bývají popudliví. Rozpačité pohledy či zírání na někoho s kožními problémy mají rovněž negativní vliv na sebevědomí postiženého jedince. Někteří lidé si dokonce nesprávně myslí, že se mohou ekzémem nakazit a snaží se izolovat od ekzémem postiženého jedince.
Rozdíl od vyrážky
Neexistuje žádný lék, který by po ekzému citlivou pokožku mohl úplně vyléčit. Existuje mnoho přírodních způsobů, které mohou pomoci vyčistit kůži a zvýšit odolnost proti ekzému, snížit reakci podrážděné kůže na minimum. Mezi takové vhodné přírodní způsoby rozhodně patří aplikace bylinných produktů, a to jak pro vnější použití určené ke zklidnění kůže, tak pro posílení obranyschopnosti organismu.
Přestože ekzémy mají velmi podobné příznaky, existuje několik typů ekzémů.
Dráždivý kontaktní ekzém: Kůže může být nepříznivě ovlivněna opakovaným odstraňováním své přirozené mastnoty častým mytím a sušením, zimou a větrem nebo extrémně suchými podmínkami, ve kterých povrch kůže praská, dále chemickými prostředky od průmyslových olejů po mýdla používaná v domácnostech. Ekzém se často zhoršuje v zimě. Po ekzému zůstává kůže citlivá i několik let, proto může i malé poškození způsobit hodně silnou reakci.
Alergický kontaktní ekzém: Reakce se objevuje po kontaktu s látkou vyvolávající alergii. Snadněji vyvolávají reakci základní kovy, jako je například nikl. Mezi další látky vyvolávající tento typ ekzému patří náplasti, kosmetika, rostliny, guma, lepidla a barvy. Zajímavostí je, že vyvolání citlivosti může trvat měsíce nebo i roky.
Atopický ekzém: Postižení mají dědičné sklony k alergické reakci, jsou více zranitelní ekzémy, astmatem a sennou rýmou. Je velmi složité identifikovat příčinu, nejčastěji to však bývá prach v domácnosti, pyl a kočičí nebo psí srst. Vyrážka se obvykle objevuje nejdříve na kůži hlavy, na tvářích, může se rozšiřovat na krk, ruce, paže, přední část nohou a někdy i na hrudník a záda. U batolat a starších dětí se ekzém obvykle objevuje na zápěstích, pod loktem, pod koleny a na stehnech.
Seborhoický ekzém: Dětský seborhoický ekzém jsou silná, hnědozelená, mastná místa na dětské hlavičce, často také na čele. Později se objevuje rozpraskaná kůže, často s červeným okrajem na hlavičce, za ušima, na očních víčkách, v podpaždí, někdy také na hrudníku. Seborhoický ekzém není dědičný. Seborhoický ekzém dospělých se projevuje jako červená, svědící místa na obličeji, zejména na nose a obočí, na hrudníku, zádech, krku, v podpaždí nebo na hlavě.
Diskoidní ekzém: Diskoidní ekzém je charakteristický červenými svědícími mokvavými skvrnami ve tvaru mince. Skvrny se velmi snadno infikují.
Neurodermatitis: Neurodermatitida je způsobena nervózním škrábáním a třením kůže a objevuje se na krku, tváři nebo na rukou u lidí, kteří jsou unavení.
Ekzém citlivý na světlo: Ekzém citlivý na světlo se projevuje jako alergická reakce na sluníčko. Objevuje se na místech, která jsou vystavena slunci, jako obličej, krk, ruce a ramena. Velmi často k němu dochází při spálení kůže.
Léčba ekzému se volí podle rozsahu a intenzity postižení. Lehké formy, kde ekzém není příliš rozšířený, se zvládnou péčí o kůži s podpůrně léčebnými prostředky, takzvanými emoliencii, které kůži hydratují, zvláčňují i chrání. Nezbytnou podmínkou úspěchu léčby ekzému je omezení kontaktu s dráždivými faktory a dodržování režimových a dalších preventivních opatření. Léčba středně těžkého až těžkého atopického ekzému se neobejde bez lokálních kortikosteroidů na nezbytně dlouhou dobu, případně se používají nové preparáty s lokálními imunomodulačními vlastnostmi. Dle stavu se doplňují celkové protialergické léky. V případě těžších forem se spolupracuje s alergoimunology na úpravě reakce imunitního systému. Při větším rozsahu postižení nebo úporném průběhu ekzému mohou pacienti starší 10 let absolvovat cyklus léčebných koupelí (oleje, bylinky, otruby, sůl z Mrtvého moře) a světloléčby (UVA, 311 nm, UVB), to vše doplněné o individualizovanou zevní léčbu dle aktuálního stavu.
Ve svém příspěvku VODOVE SVEDICI PUPINKY NA OBLIČEJ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel ALENA RUZICKOVA.
Dobry den udelaly se mi vodove svedici pupinky kolem nosu a ust,lekarka mi dala mast s antibiotiky po aplikovani na postizena mista se problem zhorsil,natrela jsem si mista vcelym propolisem a pupinky se zklidnily a castecne zmizely,po dvou dnech se problem opet zhorsil poradte co mam delat je to velmi neprijemne dekuji vam Alena
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Framykoin zásyp obsahuje neomycinum (ut neomycini sulfas) sulfas 3 300 m.j., bacitracinum zincicum 250 m.j. v 1 g zásypu. Pomocnou látkou je monohydrát laktózy. Framykoin zásyp patří do indikační skupiny dermatologik, antibiotik. Přípravek obsahuje kombinaci dvou antibiotik se širokým antibakteriálním spektrem. Působí na většinu mikroorganismů, které mohou být příčinou infekce u povrchových poranění kůže.
Framykoinový zásyp se používá k ošetření drobných poranění, především tam, kde je vyšší riziko vzniku infekce. K ošetření po dermatologických a drobných chirurgických zákrocích. Přípravek mohou používat, dospělí, mladiství i děti od 1 roku, lze ho podávat i v období těhotenství a kojení. Postižená místa se nejprve dobře očistí a poté zasypou přiměřeným množstvím přípravku. Pokud lékař neurčí jinak, zásyp se používá 1–2krát denně na postižená místa. Při hnisavé sekreci a tvorbě krust je nutné krusty před aplikací odstranit. Přípravek se obvykle nanáší na postižené místo do zhojení. Pokud se rána nezhojí nebo se její stav výrazně nezlepší do 7 dní od začátku léčby, poraďte se o další léčbě s lékařem. Framykoin by se neměl používat na rozsáhlé mokvající plochy, na místa se zřetelným výskytem městnání krve v křečových žilách a do bércových vředů.
Framykoin DRM PLV ADS 1 X 20 GM: maximální cena v lékárně je 64,51 Kč, průměrný doplatek v lékárně činí 8,98 Kč.
Framykoin DRM PLV ADS 1 X 5 GM: maximální cena v lékárně je 50,86 Kč, průměrný doplatek v lékárně je 36,96 Kč.
Ve svém příspěvku PLÍSEŇ NEHTU U PALCE NOHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivana z Brna.
Ahoj, vyrábím domácí mast ze smrku, která je na plíseň na nehtech velmi účinná. Mimo jiné bezvadně funguje na bolavé klouby, bolesti hlavy, ucpaný noc či uvolnění hlenů při nachlazení. Pokud máš zájem, ozvi se mi na E-mail: ivana.uhrova@seznam.cz
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Katarina Anischova.
Dobrý den. Chtěla bych se zeptat,jestli ještě mate uvedenou masticku ze smrku? Mám na protikuřácká asi plíseň nehtů na noze. Místa a je černá,místa a zelená. Myslíte,ze by to pomohlo? Dekuji za odpověď. Anischova
Složení jedu včely, vosy a sršně se liší, k reakci na bodnutí však dochází pokaždé. Horší je to v případě přecitlivělosti na některé látky v jedu obsažené. Pak může vzniknout nepřiměřená odezva imunitního systému, tedy alergická reakce. Po bodnutí včelou, vosou nebo sršněm mohou nastat zcela totožné reakce organismu, jediným rozdílem bývá to, že při vosím bodnutí či bodnutí sršněm nezůstává zpravidla žihadlo v místě bodnutí. Po vosím či včelím bodnutí se dostává do těla hmyzí jed. U alergiků na hmyzí jed se začne uvolňovat histamin a podobné látky, které způsobí alergickou reakci.
Alergické reakce se dělí podle stupně závažnosti:
zarudnutí a otok v místě vpichu = normální reakce těla
zásadní zarudnutí a otok se mohou rozšířit po celé postižené části těla a následně dosáhnout maxima typicky první den po bodnutí, dané příznaky ustoupí během několika dnů až 2. týdnů
vyrážka vzdálená od místa bodnutí, otoky obličeje, svědění, lehká nevolnost
někdy se přidává nevolnost, zvracení, dušnost, oběhový kolaps, zimnice čili anafylaktická reakce do několika sekund až minut po bodnutí = život ohrožující stav
Zvýšené riziko rozvoje prudké anafylaktické reakce při alergii na hmyzí bodnutí je u osob s chronickými srdečními obtížemi a u astmatiků. Lidé, kteří po pobodání hmyzem zaznamenali příznaky celkové alergické reakce, by měli vyhledat alergologa a podrobit se adekvátnímu vyšetření a léčbě.
Nejlepším lékem je prevence, proto si dávejte pozor na místa výskytu vos, tedy zvláště tam, kde je například spadané ovoce či odpadky, a také dávejte pozor při chození naboso v trávě, i když je to zdravé.
Možnosti ošetření:
Při bodnutí vosou neutralizujte místo kyselinou: ocet, cibule, citron.
Při bodnutí včelou neutralizujte zásadou: mýdlový roztok, jedlá soda. Jedná se o nejnebezpečnější bodnutí. Žihadlo opatrně odstraňte pinzetou, poraněné místo omyjte a přikládejte studený obklad.
Když vás kousne čmelák, ošetřete místo antialergickou mastí nebo přímo gelem na bodnutí hmyzem. Místo v žádném případě neškrábejte.
Bodne-li vás sršeň, vytáhněte zapíchnuté žihadlo, místo vpichu zchlaďte kostkou ledu vloženou do kapesníku. Většinou nejde o nic vážného, spíše vás vyleká intenzita bolesti.
Štípnutí komárem nebo ovádem člověka zpravidla neohrožuje na životě, na poštípaná místa přiložte ledový obklad a neškrábejte je. Pozor na voňavou kosmetiku (tělové mléko, deodorant), ta ovády přitahuje.
Ve svém příspěvku CHODIDLA BOLEST se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Magda.
Beham po doktorech,bolest je neskutecna,po ranu sotva chodim,jak po modrinach,nejprve jsem mela elektrolecbu,to jrste zhorsilo,pak ozarovani leiserem,nepomohlo,ted jsem objednana na radiolecbu,pry je to silnejsi ozarovani,,rengen ukazal vyrustky kosti na pate,obou noh,tzv ostruhy,..ma nekdo zkusenosti,jak se vylecit,dekuji Magdaléna
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Anna.
Bolí mě také paty, lékařka mi nechala udělat rentgen, ale nic mi tam nezjistily. Byla jsem i na přístroji, teď si nemohu vzpomenout, jak se jmenoval, ale vypadal jako váha. Kde se zobrazilo, že tam je nějaký problém, ty místa byly zobrazeny červeně a kde to bylo v pořádku, bylo zelené. Tak mi na ty místa udělali opichy. No, ale bez bolesti jsem byla jen na nějakou dobu. Nikdo nemůže přijít na to z čeho nebo proč mě to tak bolí. Je to strašně nepříjemné a nevím už co mám dělat.
Při podezření na jakékoli poranění svalu je nutné okamžitě ukončit sportovní aktivitu a nevystavovat jej další námaze, aby se předešlo závažnějším komplikacím (dalšímu poškození). Nesmí se nadále protahovat ani „zkoušet rozhýbat“. Zpočátku aplikovat led v průběhu prvních 24 hodin (vždy asi 10–15 minut ledování s hodinovou pauzou – to celé několikrát zopakovat). Asi po 36 hodinách aplikovat spíše teplo nebo Priessnitzův zábal pro snížení svalového tonu, alespoň 3x během dne vtírat do postiženého místa masti s protizánětlivými a protiotokovými složkami (Traumaplant, Voltaren, Reparil, Lioton aj.). Proti vzniku otoku pomůže zvednutí postiženého místa do zvýšené polohy – tj. nad úroveň srdce. Vhodná je rovněž komprese daného svalu (stahovací punčocha, bandáž, elastické obinadlo), aby se otok dále nezvětšoval a docházelo i k lepšímu prokrvení hlubších částí svalu, což napomůže regeneraci. Dnes jsou moderní lymfotapy či tzv. lymfokalhoty.
Sval zatěžujte pozvolna podle stupně hojení a bolestivosti. U menších svalových poranění trvá léčba přibližně týden až dva, u větších svalových traumat se může protáhnout až na měsíc. Velmi významná je diagnostika a následná komplexní terapie. Svalové poškození se pouze klidem vyléčí méně pružnou vazivovou jizvou, která může v budoucnu působit další komplikace (trvalý zdroj tahu). Jakmile odezní akutní bolest, lze sval postupně zatěžovat, avšak bolest se nesmí přehlížet. Se sportováním lze začít až po úplném vymizení obtíží a podle výsledku ultrazvukového vyšetření. Pokud se sportovec vrací ke sportovním aktivitám po těžším zranění, je vhodné použít ortézu nebo taping.
Ve svém příspěvku LASER NA METLIČKOVÉ ŽILKY - MÍSTA,KDE SE PROVÁDÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marta Salavová.
Jsem z Uničova-okres Olomouc.
Prosím o nejbližší místa,kde se tento zákrok
provádí.
Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milada.
Zkuste si u vietnamců koupit to nejsilnější laserové ukazovátko asi za 100 Kč a tím pak pravidelně zblízka sviťte na postižená místa po dobu 20 minut každý den.
Akné patří mezi nejčastější kožní choroby a kromě nepříjemných fyzických projevů může přivodit i psychické potíže. Akné nevzniká jen v důsledku toho, že máte mastnou pleť. Příčiny jeho vzniku jsou úplně jinde. Mnozí odborníci věří, že akné může odrážet zdravotní problémy. Podle toho, kde se na obličeji pupínky objeví, můžete rozpoznat, která část těla není v pořádku. Stres, špatné stravování nebo třeba alergie, to všechno může vést ke vzniku akné. Trápí vás akné na čele, bude to nejspíš tím, že jíte příliš tučných jídel. Pupínky na tvářích zase upozorňují na to, že se příliš stresujete. Tělo dokáže na problémy upozornit.
Rozdíl od vyrážky
Nevzhledné pupínky, zarudlá a mnohdy bolestivá místa, po kterých často zůstanou jizvy, tak to je akné. Hnisavé a zánětlivé uhry nebo jen rozšířené a zanesené póry. Akné je zánětlivý proces probíhající v ucpaném vývodu mazové žlázky na rozdíl od vyrážky. Vývody mazových žlázek na obličeji, ale mnohdy i na zádech nebo na jiných částech těla se začnou ucpávat působením hormonů androgenů. Androgeny se tvoří v nadledvinkách a v mužských pohlavních žlázách, proto se akné sice objevuje u obou pohlaví, ale u mužů je častější těžší průběh. Vlivem těchto hormonů začne mazová žlázka nadměrně produkovat maz, odkud se také více mastí pleť. Dále se začnou nepřiměřeně množit buňky vývodného kanálku mazové žlázky. Mazový kanálek se odumřelými zrohovatělými buňkami postupně ucpe a vytvoří perfektní prostředí pro množení bakterií. Nejznámější bakterií způsobující akné je bakterie rodu Propionibacterium acnes. Na přítomnost cizích mikroorganismů reaguje imunitní systém prudkou ochrannou, zánětlivou reakcí. Takto se v ucpaném póru utvoří zánět, který je už známým bolavým nebo hnisavým uhříkem.
Akné není infekční, proto nelze přenést na jinou osobu. Škrábáním nebo neodborným ošetřováním se ale může roznést například na jiná místa na obličeji, protože rozneseme bakterie i do jiných, zatím nenakažených mazových kanálků.
Akné na čele je nejčastěji způsobeno špatným stravováním. Na svědomí ho má konzumace příliš tučných jídel. Nevhodné je také časté jedení předpřipravených a instantních jídel, stejně jako konzerv nebo mražených potravin. Dejte si raději něco čerstvého, prospěje to vašemu zažívání. Důležité je také pít velké množství vody. Na kvalitu pleti na čele má vliv i spánek. Jeho nedostatek vede k nedokonalostem. Každý den byste měli spát minimálně sedm až devět hodin, aby mělo tělo čas zklidnit váš trávicí systém.
Hlavní příčinou pupínků na tvářích je stres. Kromě toho se na nich podílí také problémy s dýchacím ústrojím, které mohou být způsobeny alergiemi nebo kouřením. I zde hraje určitou roli špatné stravování, konkrétně přílišná konzumace mléčných výrobků. Řešením je jíst listovou zeleninu a obiloviny. Omezte naopak pokrmy z masa a mléka.
Za akné na bradě a v okolí úst může hormonální nerovnováha a stres. Indikuje také problémy s ledvinami. Těm předejte pitím velkého množství tekutin.
Léčba
Léčba akné se dělí na lokální léčbu přímo na poškozené pokožce a celkovou léčbu, kdy se léčí celý organismus pomocí komplexních tablet.
Lokální léčba spočívá v péči o komedony, kdy se snažíme zbavit jejich nahromaděného obsahu, ale i zabránit jejich další tvorbě. Zde se mluví o lokálních retinolech. Lokální léčiva zahrnují antibakteriální látky, které zbavují povrch pleti škodlivých mikroorganismů. Jsou to buď dezinfekční prostředky, nebo lokální antibiotika. U antibiotik je třeba dodržet dobu a frekvenci aplikace, při špatném užívání hrozí, že antibiotika přestanou na bakterie způsobující akné účinkovat. Lokální doplňky k léčbě jsou volně dostupné a vyrábí je mnoho firem. Většinou jsou na bázi kyseliny salicylové, která pomáhá čistit pleť a odstraňovat odumřelé zrohovatělé buňky z povrchu pokožky. Dále často obsahují zinek, který napomáhá hojení pleti a obnově poškozených tkání.
K celkové perorální léčbě se přistupuje v případech akné s těžším průběhem. Jednak se, u žen, zakládá na hormonální bázi, kdy některé hormonální antikoncepce zlepšují průběh akné (Jeanine, Diane 35 a další). Ženské hormony obsažené v hormonální antikoncepci vedou ke snížení tvorby kožního mazu a často i k postupnému ústupu akné. V kombinaci s hormony je ale většinou nutné věnovat akné i lokální péči. Na léčbu akné se krátkodobě nasazují také celková antibiotika, opět v kombinaci s lokální péčí.
Posledním typem celkové léčby akné jsou retinoidy. Působí nejúčinněji, jejich léčbu však provází některé vedlejší účinky. Jelikož je tato léčba dostupná pouze na lékařský předpis, lékař by měl pacienta vždy upozornit na všechna rizika užívání, jako je poškození nenarozeného plodu nebo suchost kůže a sliznic či bolesti svalů a kloubů.
Alergie – věk: neomezeně: Když se dítě začne ošívat – může to být miminko i osmnáctiletý „chlap“ – buďte si jisti, že něco není, jak by mělo být. Čichalo dítě k nějaké květince, vyprali jste v novém, zaručeně hypoalergenním prášku? Dostalo k obědu lívance s úžasnou marmeládou? Jestliže vašeho potomka po některé z těchto změn popadla do svých spárů alergie, může mít na těle několik droboučkých pupínků, ale také rozsáhlé splývající fleky. Přidat se může i horečka. Alergie může vašeho potomka přepadnout na pár hodin, ale také se ho jako klíště držet několik dní. Pomoci mohou protialergické léky, jako je Dithiaden, Claritine, Zyrtec. K lékaři zajděte, pokud vyrážku provázejí i jiné alergické projevy, a to ihned. Navštivte ho i v případě, že vyrážka nezmizí do tří dnů, nebo se prudce zhoršuje.
Atopický ekzém – věk: od 3 měsíců: Je to vskutku nepěkný pohled, když se hedvábná pokožka tříměsíčního, ale klidně i staršího potomka změní místy v zarudlé mokvající plochy pokryté žlutavými krustami, zejména na tvářičkách a ve vlasaté části hlavičky. Navíc dítě postižená místa velmi svědí. Horečka při atopickém ekzému běžná nebývá, ale připravte se na ni při komplikacích nebo bakteriální kontaminaci. K nebezpečí rozšíření na další části těla se přidávají nepříjemnosti v podobě bakteriálních či kvasinkových infekcí. Batolátkům a starším dětem se atopický ekzém většinou usadí na krku a v ohybových rýhách kloubů. Atopický ekzém je bohužel velmi vytrvalý. Některé děti se ho zbaví do dvou, jiná do šesti let, další si ho ponesou celý život. Při podezření na atopický ekzém zajděte k lékaři a domluvte se s ním na vyšetření na alergologii. Kromě léčby bude možná dítě muset dodržovat dietní režim – to v případě, že by mělo alergii na nějaké potraviny. A vy si připravte pevné nervy a hodně trpělivosti, abyste to věčné mazání a hlídání přežili ve zdraví (duševním). Soustavná péče je totiž naprosto nezbytná. Mokvavé plochy zklidňují obklady z Jarischova roztoku či z heřmánku nebo také mastičky, případně vám lékař předepíše antibiotika.
Impetigo – věk: kojenci, batolata, méně předškoláci: Dítě si často samo může špinavými prstíky zavléct do ranky infekci. Získají-li vládu stafylokoky, puchýřky se naplní tekutinou, praskají a pokrývají se krustou medové barvy. Je-li viníkem streptokok, mohou chybět puchýřky, ale tvoří se krusty. Impetigo se může rozšířit i na jiné části těla, „označkovat“ může – není-li léčeno antibiotiky – celou rodinu. Je velmi nakažlivé, zejména při kontaktu dětí nebo špatné hygieně. Horečka běžná nebývá, zato zduří lymfatické uzliny blízko původního ložiska. Ložiska mohou splývat. Impetigo začíná mnohdy v obličeji či ve vláskách a trvá několik dní. Základem je čistota. Postižené místo nechte na vzduchu, neobvazujte ho ani nezalepujte. Malé plochy po dohodě s lékařem ošetřete antibiotickou mastí. Je-li hodně „rozjeté“, předepíše vám pediatr pravděpodobně antibiotika. Lékaře vyhledejte při prvních příznacích. Nedovolte dítěti, aby si hrálo s ostatními, neposílejte je do školky, ani do školy. Vyrážka je velmi nakažlivá! Zklidňující efekt mají obklady z heřmánku, výborný je Jarischův roztok. Mastičky (například Framykoin) předepíše pediatr.
Kopřivka – věk: neomezeně: Je tak běžná, že už ji skoro nikdo nebere vážně. Pupínky časem samy zmizí. Kopřivková vyrážka je rudá, vyvýšená, s bledým středem. Většinou hodně svědí, rozeseta může být po těle nebo jen na určitých místech. Po vyrážce je kůže chvíli namodralá. Objevit se může po požití některých potravin, po lécích (penicilin), po poštípání hmyzem i jako reakce na chlad. Trvat může pár hodin i několik týdnů. Výjimkou není lehce zvýšená teplota. Svědivou vyrážku ochlazujte studeným obkladem, dítěti dejte antialergický lék, například Fenistil gel zevně. Lékaře kontaktujte (nebo volejte záchranku), objeví-li se porucha dýchání, chrapot, bolesti hlavy, u kojenců zvracení, slinění nebo dítě odmítá jídlo.
Kožní plíseň – věk: neomezeně, u dětí s plenami velmi často kožní forma kandidózy, slizniční forma (soor) nejčastěji u kojenců: Zkusili jste si někdy představit, co se vám vybaví, když někdo řekne „plíseň“? Většina z vás asi sýr pokrytý krásnou „mechovou“ vrstvou. Ale může to být také suchá a šupinatá skvrna, u starších dětí i ve vláskách, která se po jednom či dvou dnech zvětšuje. Je okrouhlá, s plochým středem a vyvýšeným zarudlým okrajem. Někdy svědí. U kojenců a batolat může dojít k plísňové kontaminaci opruzení – časté rudé plochy v tříslech a na zadečku. Kandida může postihnout i sliznice, zejména úst u kojenců (moučnivka, soor). Skvrny se často šíří, vytvářejí kruhy či ovály s plochým středem a zvýšenými zarudlými okraji. Ložiska se pak olupují, vlasy se mohou lámat či vypadávat. Obejde se bez horečky, zato trvá dny i týdny. Postihne-li vašeho potomka „plíseň“, navštivte kožního lékaře (u kojenců pediatra). Ten vám předepíše protiplísňovou mast (například Imazol, Imacort a podobně). Důležitá je hygiena postižených míst, správné přebalování a mytí kojenců.
Meningitida – věk: neomezeně, častější u předškoláků a později: Vypadá to na chřipku. Všechny příznaky tomu nasvědčují. Váš potomek má vysokou horečku, bolí ho hlava, záda i klouby. Ale – a to u chřipky nebývá – vyrazila se mu purpurová vyrážka. Nesvědí sice, ale šíří se po celém tělíčku. Později vypadá jako modřiny (když na ni zatlačíte, nezmizí), ale po pár dnech se modřiny ztratí. Pokud se k tomu přidá spavost a dráždivost, tuhá šíje, zvracení, vynucená poloha těla, nesnášenlivost hluku a světla, poruchy vědomí (až zmatenost), kóma (až šok), jde s největší pravděpodobností o meningitidu způsobenou meningokokem. I když dítě nepostihnou všechny příznaky najednou, vyhledejte rychlou lékařskou pomoc, aby se dítě včas dostalo do nemocnice. Rozhoduje každá minuta – dítě je v ohrožení života!
Neštovice – věk: neomezeně, většinou batolata a předškoláci, méně často školáci: Plané neštovice jsou charakteristické tím, že se na tělíčku dítěte projeví všechna stadia nemoci současně. Růžové flíčky se mění v bezbarvé puchýřky, ty potom „nasadí“ stroupky. Vyrážku asi nejprve zpozorujete ve vláskách, brzy se rozšíří všude. Puchýřky mohou být i na ústní sliznici. Dítě je nakažlivé až do té doby, než se vyloupne poslední stroupek, a to může trvat až deset dní. Počítejte s tím, že neštovice chytí postupně všichni sourozenci, takže budete mít o „zábavu“ několik týdnů postaráno. Aby pupínky tolik nesvědily, mažou se tekutým pudrem. V každém případě zajděte k lékaři, ten předepíše „protisvědivé“ léky. Někdy se puchýřky potírají dezinfekční vodičkou. Při horečce by mělo dítě ležet. Dohlédněte na to, aby se vaše ratolest neškrábala, mohly by jí zůstat jizvy. Když to jinak nejde, „nasaďte“ rukavice, na noc obvazy na ruce.
Opar (Herpes simplex) – věk: neomezeně: Stejně jako přichází po zimě jaro a po jaru léto, můžete se spolehnout, že když se dítěti jednou vyrazil opar, bude se zákonitě vracet a objeví se na stejném místě jako předtím. Většinou bohužel nezůstane osamělý, protože si ho vaše ratolest ručkama přenese i na jiná místa. Herpetické viry přežívají v těle a číhají na svoji příležitost. Opar nejčastěji postihuje rty, nos a genitálie. Onemocnění začíná zvýšenou teplotou, rozladěností, bolestmi hlavy. Tam, kde se objeví vyrážka, je pokožka napjatá a svědí. Na zarudlé kůži naskakují různě veliké puchýřky – nejprve čiré, postupně se zakalí a praskají. Vznikají krusty, které asi po týdnu odpadnou, a zůstane po nich zarudlé místečko. Krustičku, i když je velmi nevzhledná, neodtrhujte, dokud sama neodpadne. Někdy pomáhají léky proti bolesti a teplotě, dezinfekční a anestetické roztoky či protioparová mastička, kterou koupíte v lékárně nebo vám ji předepíše lékař. Na dohojení se hodí roztok z šalvěje.
Pátá nemoc – věk: předškoláci a mladší i starší školáci: Proč se páté nemoci říká právě pátá? Možná proto, že když se zkoumaly dětské přenosné infekce s vyrážkou, přišla na ni zrovna řada. To však nic nemění na tom, že si ji děti (i jejich rodiče) mohou pěkně „užít“. Vyrážka se nejprve objeví v obličeji a posléze se šíří na ruce i nohy. Je rudá (s centrálním vyblednutím), slévá se do velkých ploch ve tvaru prstenců či girland. Některé děti svědí, jiné ne. Trvá 10 až 12 dní, horečka je spíš vzácná. Inkubační doba je jeden týden až čtyři týdny. Raději zajděte k lékaři, ten vám doporučí něco na svědění (antihistaminika), případně další léky. Důležitý je klid na lůžku. Nemocného držte stranou od ostatních. Ani na krok by se k němu neměla přiblížit nastávající maminka (hrozí vážné poškození plodu)!
Spála – věk: nejčastěji mezi 3. a 10. rokem života, ne u kojenců: Dítě jen hoří? To nebude jen tak. A má ještě ošklivou vyrážku? Pak je na čase zamyslet se, jestli není třeba neprodleně navštívit lékaře. U spály to platí vždycky. Jen tam pro jistotu nejprve zavolejte, aby se váš potomek v čekárně o spálu nepodělil s dalšími dětmi. Vyrážka se objevuje druhý den po začátku onemocnění. Je vyvýšená, drobně skvrnitá. Pupínky jsou jako špendlíková hlavička. Když po nich přejedete rukou, budou vám připadat hrubé. Nejprve se vyrazí na hrudníku, pak se rozšíří na celé tělo kromě oblasti úst. Ke konci onemocnění se kůže olupuje. Nesvědí. Spálu způsobuje streptokok A, který se šíří kapénkami. Dítě má „nález“ v krku jako při angíně, červenou sliznici v puse a je nápadně bledé kolem úst. Charakteristický je „povleklý“ jazyk, po sloupnutí připomíná povrch maliny či jahody. Spála bude držet vaše dítě v postýlce (stejně jako angína) několik dní. A počítejte s tím, že mu budete v pravidelných intervalech muset podávat antibiotika.
Višněvského balzám má natolik typickou vůni, že kdo ji jednou cítil, zapamatuje si ji. Višněvského balzám je klasická mast používaná v kožním lékařství, případně v jiných oblastech medicíny k hojení kožních projevů. Léčí zánětlivá a hnisavá ložiska, projevy kožních chorob, pomáhá při cévních onemocněních. Pro vysokou účinnost je Višněvského balzám v oficiální medicíně používán od roku 1927. Je volně prodejný v lékárnách.
Višněvského balzám je mast, suspenze používaná jenom zevně. Aplikuje se na místa postižená kožními záněty, furunkly (nežity), vředy, abscesy (hlízy), na hnisavá ložiska na různých místech těla (nehet, prso, podpažní žlázy, třísla), na bércové vředy, křečové žíly a podobně. Dále se Višněvského balzám používá k léčbě některých kožních chorob, například červenky (erysipeloid) či růže (erysipel). K výkonu způsobilí zdravotníci používají tuto mast při ošetřování pokročilejších stadií dekubitů. Terénní kontaktní pracovníci ošetřují Višněvského balzámem i klienty takzvaných „K“ center (drogově, injekčně závislí).
Složení: Višněvského balzám obsahuje ricinový olej, zásaditý tribromfenolát bismutitý a další složky. Původně jednu z nich podle původní receptury tvoří takzvaný peruánský balzám, který je někdy nahrazován bukovým dehtem. Peruánský balzám voní příjemněji, dehtu je zase mezi lidmi připisována větší účinnost. Tribromfenolát bismutitý je léčivá látka, která účinkuje protizánětlivě, dezinfekčně a mírně znecitlivuje tkáně.
Použití: Při použití Višněvského balzámu dojde k rychlému ohraničení zánětu ve tkáni a k rychlejšímu vyhnisání ložiska anebo ke vstřebání výpotku. Při hojení působí Višněvského balzám regeneračně. Mast se nanáší na mulové tampony (čtverce), které se přikládají na postižené místo, obvykle jednou denně. Balzám se nepoužívá na otevřené rány, oděrky a jiná povrchová poškození kůže. Nesmí se dostat na sliznice a do očí. Může se vyskytnout alergie na některou z obsažených složek. Místa ošetřená Višněvského balzámem je třeba chránit před slunečním ultrafialovým zářením. Těhotné a kojící ženy mohou Višněvského balzám používat. Mast se dá koupit v lékárnách bez lékařského předpisu.
Postižená místa se potírají gelem ve slabé vrstvě 1–2krát denně po důkladném předchozím omytí postižených partií vodou a nedráždivým mýdlem. Doporučuje se však přistupovat k aplikaci Akneroxidu individuálně a řídit se citlivostí kůže. Při prvním použití je vhodnější začít terapii Akneroxidem 5 a teprve po toleranci 5% přípravku přejít na Akneroxid 10. U pacientů s obzvláště citlivou kůží se doporučuje na začátku terapie používat gel pouze 1krát denně, a to navečer. Průměrná doba ošetřování je podle zkušeností 4–10 týdnů.
Při terapii gely Akneroxid je zakázáno používat další lokální slupovací nebo abrazivní prostředky. Akneroxid 5/10 má bělicí účinky, a proto nesmí být používán na obočí, na vousy a vlasy nebo v jejich těsné blízkosti. Pro své odbarvovací účinky nesmí přijít do styku s barevnými textiliemi.
U pacientů se stavy podobnými neurodermatitidě, se suchou pokožkou a poruchou tvorby kožního mazu, mohou být přípravky obsahující benzoyl-peroxid používány pouze pod pečlivým dohledem.
Akneroxid 5/10 nesmí přijít do kontaktu s očima a nesmí být aplikován na sliznice nebo do oblasti koutků úst, nosu nebo očí.
Během léčby přípravkem Akneroxid 5/10 nesmí být postižená místa vystavena ozařování UV paprsky (solária) či slunění.
V některých případech může dojít v prvních dnech léčby k mírnému zarudnutí a k pocitu napětí kůže v místech aplikace. U citlivých osob vzniká na začátku slabé pálení, které však během další terapie normálně mizí. Jestliže však dojde k většímu zarudnutí a pálení v místech aplikace, trvajícímu déle než 5 dní, měl by být pacient vyšetřen lékařem. Pokud tyto nežádoucí příznaky zmizí, může se v léčbě pokračovat s méně častou aplikací, popřípadě použít méně koncentrovaný přípravek Akneroxid 5. Při dlouhodobějším používání Akneroxidu 10 může dojít i k silnějšímu vysušování pokožky.
Při náhodném kontaktu s očima dojde k zarudnutí a pálení spojivek. Oči je třeba vypláchnout důkladně proudem vody.
Nejsou dostupné žádné údaje vztahující se ke koncentraci benzoyl-peroxidu v mateřském mléce po lokálním kožním podání.
Akneroxid 5/10 je gel k lokální (místní) aplikaci na kůži k zevní léčbě acne vulgaris – akné (trudovitosti).
Použití Akneroxidu 5/10 má 3 základní léčebné účinky:
olupující – odstraněním rohoviny z folikulárních ústí zajišťuje odtok kožního mazu z mazových žláz;
protibakteriální – omezuje růst bakterií Propionibacterium acnes, které jsou spoluzodpovědné za častý vznik akné a za rozvoj místních zánětů;
odstraňuje z kožního povrchu maz, kterého je u nemocných s akné vždy nadbytek.
Olupující efekt Akneroxidu 5/10 je často spojený s mírným drážděním kůže. Použitím gelového základu léků je však tento nepříjemný účinek minimalizován a lék je převážnou většinou nemocných velmi dobře snášen.
Akneroxid 5 se používá k místní léčbě acne vulgaris. Akneroxid 10 se používá k místní léčbě acne vulgaris obzvláště na hrudníku a na zádech a k léčbě těžších forem akné, které nedostatečně reagují na léčbu 5% koncentrací benzoyl-peroxidu.
Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete Akneroxid 5/10 používat
Nepoužívejte Akneroxid 5/10:
Jestliže jste alergický(á) na benzoyl-peroxid nebo na kteroukoliv další složku tohoto přípravku. Riziko vzniku přecitlivělosti je malé (pod 2 %).
Tento přípravek nesmí být používán na porušenou nebo poraněnou pokožku.
Upozornění a opatření:
Před použitím přípravku Akneroxid 5/10 se poraďte se svým lékařem nebo lékárníkem. Akneroxid 5/10 nesmí přijít do styku s očima a nesmí být používán na sliznice nebo do oblasti koutků úst, nosu nebo očí. Při náhodném kontaktu s očima nebo při potřísnění sliznic ihned oplachujte proudem vlažné vody a vyhledejte lékařskou pomoc. Během léčby přípravkem Akneroxid 5/10 nesmí být postižená místa vystavena ozařování UV paprsky (solária) či slunění. Akneroxid 5/10 má bělicí účinky, a proto nesmí být používán na obočí, na vousy a na vlasy nebo v jejich těsné blízkosti. Pro své odbarvovací účinky nesmí přijít do styku s barevnými textiliemi.
Při léčbě přípravkem Akneroxid 5/10 je zakázáno používat další lokální slupovací nebo abrazivní prostředky.
Další léčivé přípravky a přípravek Akneroxid 5/10:
Informujte vždy svého lékaře nebo lékárníka o všech lécích, které užíváte, které jste v nedávné době užíval(a), nebo které možná budete užívat.
Nejsou známy žádné interakce (vzájemné působení) s ostatními léčivy podávanými zevně na kůži. Přípravky s obsahem benzoyl-peroxidu je možné kombinovat s jinými lokálními (místními) léky pro léčbu akné, přesto se nedoporučuje současná léčba s léky, které mají dráždivý, vysušující nebo olupující účinek.
Nikdy nekombinujte přípravky podle svého rozhodnutí, vždy se poraďte s lékařem.
Přípravek Akneroxid 5/10 s jídlem a pitím:
Použití léku Akneroxid 5/10 není vázáno na jídlo a nápoje. Účinek místního podání přípravku Akneroxid 5/10 není jídlem ani nápoji ovlivněn.
Těhotenství, kojení a plodnost:
Pokud jste těhotná nebo kojíte, domníváte se, že můžete být těhotná, nebo plánujete otěhotnět, poraďte se se svým lékařem nebo lékárníkem dříve, než začnete tento přípravek používat.
Akneroxid 5/10 může být během těhotenství a kojení použit pouze na doporučení lékaře při pečlivém zvážení poměru možného rizika a přínosu léčby. Akneroxid 5/10 nesmíte používat v posledním měsíci těhotenství.
Řízení dopravních prostředků a obsluha strojů:
Vzhledem ke způsobu použití lze vyloučit ovlivnění schopnosti řídit a obsluhovat stroje.
Jak se přípravek Akneroxid 5/10 používá
Vždy používejte tento přípravek přesně podle pokynů svého lékaře nebo lékárníka. Pokud si nejste jistý(á), poraďte se se svým lékařem nebo lékárníkem.
Jestliže lékař neurčí jinak, doporučená dávka je:
Postižená místa se potírají gelem ve slabé vrstvě 1–2krát denně po důkladném předchozím omytí postižených partií vodou a nedráždivým mýdlem. Doporučuje se však přistupovat k použití Akneroxidu 5/10 individuálně a řídit se citlivostí kůže. Při prvním použití je vhodnější začít léčbu Akneroxidem 5 a teprve po snášenlivosti 5% síly přejít na Akneroxid 10.
U pacientů s obzvláště citlivou kůží se doporučuje na začátku léčby používat gel pouze 1krát denně, a to navečer.
Pacienti s neurodermitidou (zánětlivým onemocněním kůže spojeným se silným svěděním ohraničených ložisek s pupínky), se suchou pokožkou a poruchou tvorby kožního mazu mohou Akneroxid 5/10 používat pouze po poradě s lékařem.
Průměrná doba ošetřování je podle zkušeností 4–10 týdnů. Potřebujete-li používat přípravek Akneroxid 5/10 déle než 10 týdnů, poraďte se o další vhodné léčbě se svým lékařem.
Jestliže jste užil(a) větší množství přípravku AKNEROXID 5/10, než jste měl(a):
Při předávkování (respektive nadměrné expozici) může docházet k silnému podráždění pokožky. Pokud dojde k silnému zarudnutí a pálení v místě aplikace v souvislosti se zvýšenou expozicí, přerušte léčbu a vyhledejte lékaře.
Při náhodném perorálním požití (požití ústy) benzoyl-peroxidu nepředstavuje přípravek Akneroxid 5/10 akutní ohrožení. Je potřeba vyloučit jakékoliv dráždění jícnu a žaludku, protože benzoyl-peroxid má oxidační vlastnosti.
Možné nežádoucí účinky
Podobně jako všechny léky, může mít i tento přípravek nežádoucí účinky, které se ale nemusí vyskytnout u každého.
Při hodnocení nežádoucích účinků se vychází z následujících údajů o četnosti:
Velmi časté: více než 1 z 10 léčených osob
Časté: méně než 1 z 10, avšak více než 1 ze 100 léčených osob
Méně časté: méně než 1 ze 100, avšak více než 1 z 1 000 léčených osob
Vzácné: méně než 1 z 1 000, avšak více než 1 z 10 000 léčených osob
Velmi vzácné: méně než 1 z 10 000 léčených osob
Není známo: z dostupných údajů nelze určit
Nežádoucí účinky:
Není známo: zarudnutí a pocit napětí kůže, pálení a silnější vysoušení pokožky.
Vzácné: kontaktní alergie.
V některých případech může dojít v prvních dnech léčby k mírnému zarudnutí a k pocitu napětí kůže v místech nanesení gelu. U citlivých osob vzniká na začátku silné pálení, které však během další léčby normálně mizí. Jestliže u vás však dojde k většímu zarudnutí a pálení v místech nanesení, trvajícímu déle než 5 dní, přerušte léčbu a poraďte se prosím se svým lékařem.
Hlášení nežádoucích účinků:
Pokud se u vás vyskytne kterýkoli z nežádoucích účinků, sdělte to svému lékaři nebo lékárníkovi nebo zdravotní sestře. Stejně postupujte v případě jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové informaci. Nežádoucí účinky můžete hlásit také přímo na adresu: Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 48, 100 41 Praha 10. Webové stránky.
Nahlášením nežádoucích účinků můžete přispět k získání více informací o bezpečnosti tohoto přípravku.
Jak přípravek Akneroxid 5/10 uchovávat
Uchovávejte tento přípravek mimo dohled a dosah dětí.
Uchovávejte tento přípravek při teplotě do 25 °C.
Doba použitelnosti jsou 2 roky.
Doba použitelnosti po prvním otevření je do 6 měsíců.
Nepoužívejte tento přípravek po ukončení doby použitelnosti uvedené na obalu. Doba použitelnosti se vztahuje k poslednímu dni uvedeného měsíce.
Nevyhazujte žádné léčivé přípravky do odpadních vod nebo domácího odpadu. Zeptejte se svého lékárníka, jak naložit s přípravky, které již nepoužíváte. Tato opatření pomáhají chránit životní prostředí.
Obsah balení a další informace
Léčivá látka je benzoyl-peroxid.
Akneroxid 5 obsahuje: benzoylis peroxidum (jako benzoylis peroxidum cum aqua) 5,00 g ve 100 g gelu.
Akneroxid 10 obsahuje: benzoylis peroxidum (jako benzoylis peroxidum cum aqua) 10,00 g ve 100 g gelu.
Pomocné látky jsou: karbomer 940, lauromakrogol 200, hydroxid sodný, kyselina edetová a čištěná voda.
Jak přípravek Akneroxid 5/10 vypadá a co obsahuje toto balení:
Akneroxid 5/10 je bílý homogenní gel se slabou charakteristickou vůní v HDPE plastové tubě s PE šroubovacím uzávěrem.
Akneroxid 5/10 je dostupný v 50g balení.
Výdej léčivého přípravku je možný bez lékařského předpisu.
Uchovávejte při teplotě do 25 °C.
Druh obalu a obsah balení: HDPE plastová tuba s PE šroubovacím uzávěrem.
Velikost balení: 50 g
Držitel rozhodnutí o registraci a výrobce:
Almirall Hermal GmbH ScholtzstraBe 3, D-21465 Reinbeck Německo
Onemocnění postihuje kojence v prvních 3 měsících života. Seborea se u kojenců projevuje nejčastěji jako pevně lpící žlutooranžové nánosy mastných šupin a krustiček na hlavičce, šířící se na ouška, obočí a zevní oblasti víček. Zatímco u kojenců se seborea při trpělivém každodenním dodržování hygieny, ošetřování postižených míst a úpravě výživy obvykle hojí spontánně během několika týdnů či měsíců, u dospělých se často chronicky vrací.
Příčinou seboroické dermatitidy u kojenců je zřejmě nadměrná činnost mazových žláz po narození. Seboroická dermatitida není nakažlivá a není projevem alergie. Nejčastěji se seboroická dermatitida vyskytuje ve vlasech, odkud se šíří dále na obličej (obočí, víčka, čelo, nosní rýha). Objevit se může také v kožních záhybech v plenkové oblasti, v podpaží nebo na krku. Má podobu začervenalých míst s odlupujícími se šupinkami. Šupinky mají obvykle žlutou, béžovou, popřípadě až hnědou barvu. Ve vlasech se v některých případech vytvoří souvislá silnější vrstva šupinek, přes kterou prorůstají vlasy. Seboroická dermatitida dítě obvykle nijak neobtěžuje (nesvědí).
V lehkých případech seboroické dermatitidy pomáhá vyčesávání šupinek dětským kartáčem a častější mytí vlasů běžným šamponem. Často se pro snadnější vyčesávání šupinek doporučuje namazat postižená místa olejem nebo mastí. Po tomto postupu by však měly být vlasy vždy důkladně umyty šamponem, protože právě přílišná mastnota vlasové pokožky je příčinou seboroické dermatitidy. Pokud časté mytí vlasů nepomáhá nebo se seboroická dermatitida objevuje i jinde než ve vlasech, poraďte se o dalším postupu léčby s lékařem. Lékař vám může doporučit některé volně prodejné antiseboroické šampony nebo předepsat vhodný léčivý přípravek (mast, olej nebo gel). Místa postižená seboroickou dermatitidou jsou náchylnější ke kvasinkové infekci. Při kvasinkové infekci je kůže červenější (podrážděnější) a obvykle svědí. V takovém případě předepíše lékař mast s protikvasinkovým účinkem.
Než se obléknete, je vhodné se osprchovat a nechat kůži dobře větrat.
Sprchu se nebojte používat víckrát denně spolu s antibakteriálním mýdlem a nikdy se neoblékejte s kůží ještě vlhkou. Pokud nemáte přesušenou kůži, nepoužívejte ani různé tělové krémy.
Dlouhodobě upravte nadváhu a hladinu krevního cukru.
Oblékejte se do bavlny
Bavlněné kalhotky a trenýrky jsou základ.
Vzdušné oblečení by mělo být samozřejmostí a doma se pokud možno oblékejte co nejméně, aby se ke kůži dostal vzduch. Na prádlo používejte prací prášky pro citlivou pleť.
Sypejte
Pokud je kůže jen začervenalá, je vhodné používat na kritická místa zásypy. Narušený kožní povrch vyžaduje návštěvu lékaře, v takovém případě si zásypem totiž můžeme spíše uškodit, podobně jako u odřenin. Velké rizikové plochy zasypávejte jemnými pudry i preventivně, mohou totiž zabránit zapaření kůže.
Mažte
Někdo nedá dopustit na protiplísňové krémy volně prodejné v lékárně, jiný na klasickou Rybilku, která se používá doslova už od plenek, ovšem pak nemůžete mezi lidi, jelikož zápach po rybičkách je značný. Na oblibě stoupá využití Sudocremu nebo jiných zinkových mastí. Zastánci přírodních postupů nedají dopustit na konopné prostředky nebo šalvějové či tymiánové silice. S mazáním buďte opatrní, silná vrstva krému může kůži ještě více zapařit. Na akutní zánět fungují i vysychavé obklady z dubové kůry nebo z velmi světlého roztoku hypermanganu. Ty se přikládají na postižená místa na deset až patnáct minut několikrát denně.
Záložkujte
Pokud vás čeká třeba dlouhá cesta nebo už máte zkušenostmi potvrzeno, že právě dnes vám za jistých okolností vznik opruzeniny hrozí, nebojte se záložek. V místech, kde o sebe kůže nejvíce tře, a navíc třeba nemáme vhodné oblečení, je to ideální forma prevence. Aby se dvě vrstvy kůže od sebe oddělily, můžete použít jemnou gázovou záložku a prosypat ji zásypem, který vysušuje. Záložka díky tomu udrží suché prostředí. Dá se použít v oblasti konečníku a v oblasti genitálií.
Zarudnutí můžete zvládnout doma, jakkoliv je to nepříjemný problém. Zapařená kůže je ale živnou půdou bakterií a kvasinek. A na ně už jsou zásypy a přísná hygienická pravidla krátká. Jakmile pokožka mokvá, vyžaduje to návštěvu lékaře. Ten předepíše léčebné krémy nebo obklady, které působí antimykoticky a tlumí zánět. S úspěchem se využívají například místní kortikoidní přípravky, ale to už musí být opravdu velký a hluboký defekt.
Nemocní pásovým oparem jsou infekční pro své okolí v době výsevu puchýřků. Doporučuje se časté mytí a dezinfekce rukou, postižená místa neškrábat a překrýt, aby nedošlo k přenosu.
Pásový opar se objeví vždy podél nějakého nervu, protože viry v těle přežívají právě v oblastech nervů. Mezi častá místa výskytu patří hrudník a břicho. Ložisko může být různě velké od jednoho do deseti centimetrů v průměru. Jedná se o nahromaděné puchýřky, které většinou výrazně bolí. Právě bolest je to, co odlišuje projevy pásového oparu třeba od alergické reakce, která spíše svědí. Onemocnění doprovází zvýšená teplota a obvykle se ložisko do týdne zahojí. Problém může nastat v případě, že si pacient místo rozškrábe, pak je tu samozřejmě riziko infekce.
