Březová míza neboli březová voda je u nás běžně známa pro své vnější užití na podporu růstu vlasů a proti lupům. Pokud se tato látka vmasíruje do pokožky hlavy, ta je pak lesklejší a plná energie. Její vnitřní užívání, tedy pití čerstvé březové mízy, u nás vesměs známo není. Míza, která proudí ze stromu během několika týdnů časného jara jako voda, je jedním z nejzdravějších a nejčistších nápojů. Je plná minerálů, které strom načerpal z půdy. Březová voda má úžasné léčivé a vitalizující účinky, čistí organismus od toxinů. Chutná jemně a lahodně. A navíc je to čistě přírodní produkt. Březová míza je bohatá na cukr, organické kyseliny, enzymy, vápník, magnesium, železo a další cenné látky. Její konzumace může pomoci při léčbě močových kamenů, žaludečních potíží, vředů na dvanácterníku. Je vhodným pomocníkem při potížích s játry, ledvinami, při anémii, bolestech hlavy, při opakovaných zánětech průdušek, tuberkulóze, dráždivém kašli. Úlevu díky ní mohou pocítit lidé, které trápí artritida nebo zánět míšního kořene, a skutečně také revmatici. Produkty z březové mízy jsou vhodné především pro ženy, protože mají mimo jiné i omlazující účinky a zvyšují plodnost.
Ve svém příspěvku JEDLÁ SODA NA PLÍSEŇ NEHTŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jan Kašpar.
Jak použít sodu proti plísni nehtů, nohy
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Iva.
Bohužel mám čerstvou zkušenost a dělala jsem si koupele v lavoru se sodou a pak jsem pokapávala tímto https://www.biomineraly.cz/… Opravdu to vypadá jako krev :-) Ale je to míza stromu, potírala jsem jí i prsty, záhyby, prostě i vše okolo...
Ideálním časem pro sběr březové mízy je časné jaro, kdy jsou noci ještě dost chladné a dny už teplé, tedy březen, začátek dubna. V té době je totiž cirkulace mízy ve stromech velmi intenzivní. Mízu lze odebírat do doby, než se začnou nalévat listové pupeny. Jak se březové větvičky olistí, je se sběrem mízy konec. Míza by se měla odebírat od stromů vzrostlejších, s průměrem kmene nad 30 centimetrů, těm to totiž neuškodí.
Na kmeni ve výšce kolem 130 až 150 centimetrů se pak provede bodový vrt, díra by měla mít průměr zhruba 0,5 centimetru a hloubku mezi 4 až 5 centimetry. Řez musí být až na dřevo (či do dřeva), aby se narušily mízní kanálky v lýku. Do otvoru umístíme hadičku, pod kterou přivážeme plastovou lahev, nebo mízu necháme skapávat do širší nádoby na zemi. Každý den ze stromu nakape množství asi dvou litrů březové vody. Takto navrtaný malý otvor sám zarůstá, nebo se cukrem, který míza obsahuje, ucpává. Pokud trubičku vyndáme a míza stále teče, můžeme místo ucpat větévkou nebo štěpařským voskem. Nikdy nezapomeneme strom pohladit a poděkovat mu.
Zde se můžete podívat na fotografie ze sběru březové mízy.
Sirup si můžete vyrobit i v našich zeměpisných šířkách. Stačí k tomu mít jakýkoli typ javoru. Míza se totiž dá získat ze všech. Nečekejte ale, že je to hračka. Vlastní výroba javorového sirupu je jen pro opravdové „domácí kutily a hospodyňky“. Navrtávejte stromy na svém pozemku (či se souhlasem vlastníka), vybírejte si starší silnější stromy se zdravou korunou, jeden kohout na jeden strom, vrtejte v místě nad kořenem či pod větví, vrták by měl odpovídat kohoutu, zaklepávejte kohoutek tak, aby těsnil, ale strom kolem otvoru při zaklepávání kohoutku nepraskl, další sezonu vrtejte na jiném místě (či na jiném stromě, máte-li takovou volbu). Míza se stáčí do plastových pytlů ve speciálních klipsnách, vyrobených po kanadském vzoru. Po snadné fázi sběru sirupu ze stromů (teče celkem rychle, pokud svítí sluníčko; sbírá se 1,5litrová flaška každých 6 hodin), nastává fáze vaření. Javorová míza obsahuje mezi 3–10 % javorového sirupu, to znamená, že z 10 litrů šťávy je cca 1 dl sirupu. Zbytek je potřeba během vaření odpařit, proto nikdy neodpařujte doma v kuchyni. Po redukci vznikne javorový sirup, který přelijete do čistých sklenic.
Březová míza se dá sbírat jen po dobu několika málo dní zjara. Ideální čas je tehdy, když stromům ještě nezačnou rašit listy a míza kmenem a větvemi proudí nejvíc. Do kmenu stromu se navrtá cca 3cm otvor a do otvoru se vsune šikmo seříznutá trubička, pod kterou se umístí nádobka, do níž odkapává míza břízy. Dalším způsobem je vyříznutí úzkého proužku kůry, do písmene V. Pod spodní bod se připevní kousek plechu, prohnutý do korýtka, kudy šťáva odkapává. Písmeno V by nemělo přesáhnout 1/4 obvodu stromu a šířka zářezu by neměla být větší než 1 cm. To proto, aby se strom mohl zhojit a neuschl. Odběr mízy prý stromům neškodí a někteří ho přirovnávají k úkonu, kdy člověk daruje krev.
Mízní systém se skládá z mízních cév a lymfoidních orgánů a tkání, především z brzlíku, sleziny a mandlí. Nejmenší mízní cévy se nazývají mízní kapiláry a vedou podél tepen a žil. Všechny mízní cévy se spojují do dvou velkých kanálů, hrudního mízovodu a pravého lymfatického mízovodu, které ústí do venae brachiocephalicae blízko srdce. Lymfa je tak odváděna z tkání lymfatickým systémem do krve. Probíhá zde míza, která je produktem tkáňového moku. Aby se dostala míza zpět do oběhu, musí denně 2–3 l této tekutiny projít cestou mízních kapilár do krevního řečiště.
Na list nastříkejte trochu octa a list dobře vydrhněte kartáčkem. Pak to důkladně opláchněte pod tekoucí vodou a osušte. Nezapomeňte si umýt ruce, abyste se ujistili, že list neznečistíte. Někteří lidé jsou citliví na latex z Aloe. Může dráždit pokožku a způsobit vyrážku a svědění. Použijte tedy vinylové rukavice.
List položte naplocho na prkénko a odřízněte spodní tlustou světlou část. Buď list držte řeznou stranou dolů nad miskou, nebo ho umístěte řeznou stranou dolů do vysoké nádoby, aby byl ve vzpřímené poloze. To umožňuje aloinu, který vypadá jako nažloutlá míza, odtékat. Odstraněním aloinu se zbavíte případných hořkých chutí a zabráníte žaludeční nevolnosti.
Nechte 10 minut ve svislé poloze. Později otřete čistou kuchyňskou utěrkou.
To co vyteklo není přímo jedlé. Zpracovává se to a lékařsky se to pak používá jako projímadlo. Takže to klidně vylejte.
Pro velký zájem se v současnosti Aloe vera pěstuje na velkých plantážích v jižním Texasu, Mexiku, ale i v karibské oblasti. Aloe vera se sbírá ručně a hned se odváží do továren, které jsou blízko plantáží, kde se dále ručně zpracovává. Z rostliny se nejdříve sloupne zelená vrstva, tak zvaná kůže a to i se žlutočervenou mízou. Tato červenožlutá míza v listu aloe vera obsahuje aloin, který vyvolává kožní alergie, ale i průjmy. Pro léčebné účely je důležitý jen ten bledý až bílý gel, který se nachází v dužině listu aloe vera. Tato obnažená dužina pak musí být do dvanácti hodin zpracovaná, aby se v ní zachovaly významné léčivé látky.
Mladý ječmen obsahuje ve srovnání s pšenicí 25x více draslíku, 37x více vápníku, více než dvojnásobek hořčíku, 5x více železa, ale o polovinu méně fosforu – prvku, který přebývá ve většině dnešních poživatin. Obsahuje také významné množství manganu a zinku. Mladý ječmen obnovuje acidoalkalickou rovnováhu. Je 2x účinnější než špenát, nejucelenější zásadotvorná strava. Mladý ječmen obsahuje vitamíny, které aktivují enzymy pomáhající při prevenci nemocí a patologických stavů. Má vysoký obsah beta-karotenu, vitamínu C, E a vitamínů řady B: B1, B2, B3, B6, biotinu, kyseliny listové, kyseliny pantotenové a cholinu, příbuzného vitamínu B. Nedostatkem vitamínů trpíme z důvodu převahy zpracovaných potravin a skutečnosti, že některé naše potraviny ztratí živiny dříve, než se dostanou na stůl. Obsah vitamínu C v čerstvě nastrouhané ředkvičce klesne na vzduchu o polovinu již za pět minut. Množství vitamínů B1 a B2 v potravinách dramaticky klesne při vaření. Avšak vitamíny a ostatní živiny v mladém ječmeni zůstávají téměř nedotčené. Bez enzymů dojde k narušení všech životních funkcí – trávení, dýchání, pohybu a tak dále. Vědci identifikovali v lidském těle přes 3 000 enzymů. V roce 1979 zaznělo na Generálním zasedání japonských farmaceutických společností, že extrakt zeleného ječmene obsahuje více než 20 enzymů a studie odhalují další. 45 % hmotnosti mladého ječmene tvoří bílkoviny (u bílé mouky je to pouze 10 %). Ty mají nízkou molekulární hmotnost a lidské tělo je snadno využívá. Mladý ječmen podporuje zdravý růst. „Zelené" bílkoviny léčí vředy a chrání povrchové tkáně a sliznice. Rostlinná míza je bohatá na přírodní zázrak – chlorofyl. Ten se v léčitelství používá na „osvěžení krve“ a v lékařství je kromě protizánětlivých a dezinfekčních účinků ceněn pro své deodorační vlastnosti. Používá se k osvěžení dechu a ke kloktání. V zeleném extraktu je obsažena i superoxid dismutáza (SOD), likvidátor volných radikálů; dále cytochrom oxidáza, enzym urychlující oxidaci a redukci; peroxidáza rozkládající peroxid vodíku na kyslík a vodu pro snadné vyloučení z těla; oxidáza nutná ke zpracování mastných kyselin, transhydrogenáza důležitá pro srdeční tkáň a tak dále. Mladý ječmen se vyznačuje silnou antioxidační aktivitou. Většina komerčně dostupných enzymatických přípravků (i těch na systémovou enzymoterapii) se získává z krve, orgánů a tkání živočichů. Mnozí odborníci tyto zdroje zpochybňují a doporučují ryze „rostlinnou enzymoterapii“. V mladém ječmeni byl objeven účinný antioxidant 2"-O-glykosylisovitexin (GIV). Jeho antioxidační aktivita proti oxidačnímu poškození lipidů pokožky způsobenému UV zářením je přibližně pětsetkrát vyšší než aktivita vitamínu E. GIV také podpořil vysokou tlumící aktivitu aterosklerózy naměřenou v krevní plazmě. Jeho aktivita několikanásobně převýšila vitamín C.
Vnitřně se užívá ve formě březového vína, kdy se březová míza nechá s cukrem zkvasit na víno. Má účinky hlavně močopudné. Užívat lze i polévkovou lžíci surové březové mízy 4x denně při problémech s močením či zánětech močového měchýře.
Kotník může otéct v důsledku zranění. Nejběžnější je vymknutý kotník způsobený natažením vazů, které kotník drží na místě, nejčastěji při špatném došlápnutí. V takovém případě odpočívejte, nedošlapujte na zraněnou nohu, přikládejte ledové zábaly, použijte kompresní obvaz a položte nohu do zvýšené polohy na židli či polštář. Pokud je bolest silná a otok se nelepší, navštivte svého lékaře.
Lymfedém je otok, který vzniká hromaděním mízy v důsledku špatné funkce lymfatického systému. Lymfa je nažloutlá tekutina kolující v systému mízních cév. Mízní cévy procházejí na mnoha místech těla mízními uzlinami, oválnými útvary, které protékající mízu filtrují a mají tak velký význam při ochraně organismu před cizorodými látkami. Pokud přestane mízní systém fungovat, začne se v něm míza hromadit a vznikají otoky, nejčastěji pak na dolních končetinách. Neléčený lymfedém postupně tuhne a může způsobit i deformity postižených částí těla. Vznik lymfedému je také běžný po radioterapii nebo odstranění lymfatických uzlin u pacientů s rakovinou.
Oteklé nohy a kotníky mohou být rovněž příznakem infekce. Lidé s diabetickou neuropatií (poškození nervů v důsledku cukrovky) mají vyšší riziko infekcí nohou. Pokud máte cukrovku, kontrolujte denně své nohy kvůli možnému poranění, protože poškození nervů může otupit vnímání bolesti a drobné poranění pak mohou postupovat velmi rychle a způsobit vážné komplikace.
Někdy může otok znamenat problém se srdcem, játry nebo ledvinami. Otoky dolních končetin, které začínají v oblasti kotníků, mohou být důsledkem zadržování solí a vody kvůli pravostrannému srdečnímu selhání (postižena je pravá srdeční komora). Také špatná funkce ledvin způsobuje nahromadění tekutiny v těle a následný vznik otoků. Onemocnění jater může ovlivnit jejich schopnost produkovat bílkovinu zvanou albumin, což vede k úniku tekutiny z cév do okolních tkání, kde se hromadí a způsobuje otoky. Pokud je otok doprovázen dalšími příznaky, včetně únavy, ztráty chuti k jídlu a přibývání na váze, je nutné navštívit lékaře.
Také u žilní nedostatečnosti patří otoky kotníků a nohou mezi typické příznaky. Je to způsobeno tím, že žíly špatně plní svoji funkci. Dochází k hromadění krve v nohách.
Při žilní trombóze se tvoří krevní sraženiny, které zhoršují zpětný tok krve a jsou i velmi nebezpečné. Zároveň tento problém způsobuje otoky nohou.
Březová šťáva se uchovává v dřevěných bečkách, lehce posypaná ječmenem. Když zrna vyklíčí, vytvoří se zelený povrch a šťáva získá zvláštní jemnou chuť, kterou lze zvýraznit mátou a jinými přísadami. Samotná šťáva je nasládlé chuti s vůní přírody.
Kvas získáme odstavením nádoby s mízou někam do chladna. Zde ji necháme podle potřeby kvasit. Pro zlepšení chuti lze opět přidat ječmen, mátu či jiné bylinky.
Na víno z březové mízy potřebujeme 1 litr březové mízy, který svaříme s 20 dkg cukru, procedíme a necháme zakvasit. Kvasinky dostaneme do mízy buď živou kulturou z chleba, z kvasnic, nebo ideálně z vína. Etanolové bakterie jsou všude, a tedy i ve sbírané míze, ale je dobré kvasný proces podpořit. Kvašení trvá 4 týdny. Vykvašené víno dobře uzavřeme do čisté láhve, pevně uzavřeme, nejlépe voskem, a necháme 12 týdnů uležet. Pro chuť můžete před kvasným procesem přidat na 1 litr březové kůry 2 dl vína.
Březový sirup vyrobíme tak, že na jeden litr sirupu potřebujeme 60–100 l mízy. Přidáme 20 dkg cukru na litr mízy. Vařením této směsi vzniká sirup – nezapomínejte míchat a odstraňovat vzniklou pěnu. Správný sirup má mít 66–67% cukernatost. Chuť březového sirupu je shodná s chutí javorového sirupu.
Spektrum použití dračí krve je velmi široké. Latex je sbírán za úsvitu poraněním stromu. Jelikož strom vylučuje mízu na svoji obranu a k hojení, je jasné, k čemu byla brzy po objevení tamějšími domorodci užívána. Pro naši civilizaci ji objevil španělský kněz Banebé Cobo kolem roku 1600. Popsal především její pozitivní vlastnosti s využitím v místním tradičním léčitelství. Dračí krev lze užívat zevně i vnitřně.
Pro své analgetické a antivirotické účinky je užitečná při různých druzích poranění. Urychluje podporu hojení a zacelení ran. Zároveň chrání před vniknutím infekcí. Velmi dobrá je odezva na potírání, vyplachování či kloktání při napadení mandlí či zanícení dutiny ústní, zubů a podobně. Dobré zkušenosti jsou i s reakcí na bradavice, které se potírají zevně. Dračí krev uleví i od bolestivého bodnutí hmyzem.
Použití
Vnitřní použití:
15 kapek se rozpustí ve 100 ml vody a užívá se 3x denně.
Vnější:
Na výplach úst a kloktání použijte 30 kapek a kloktejte 3x až 5x denně.
Naneste na vatovou tyčinku a potírejte mandle při bolesti či zanícení.
Nasáklou náplastí přelepte bradavici a nechte plně vstřebat. Opakujte 1–3 dny. Bradavice by se měla sama vyloupnout.
Při řezných poraněních, škrábancích a při dalších kožních problémech aplikujte přímo na postižené místo.
Na rány a hnisavá místa je vhodnější dračí krev v prášku. Používejte ale nejdéle tři týdny.
Kontraindikace
Přípravek není vhodné užívat v době těhotenství a v období, kdy chtějí ženy otěhotnět.
Nevýhoda: Jedná se o roztok, a tak se na rány a hnisavá místa spíše doporučuje dračí krev v prášku.
Výhoda: 50ml obsah balení.
Složení: 100% míza ze stromu Croton lechleri, bez alkoholu či jiných aditiv.
Běžný název: dračí krev, Sangre de drago, Sangre de Grado, Croton Lechleri
Latinský název: Croton lechleri
Rozšíření: Jižní Amerika
Sandgre de Drago, Sangre de Grado, Croton lechleri neboli česky dračí krev, je označení pro mízu pocházející ze stromu Croton lechleri. Tento strom rostoucí v Amazonii dorůstá do výšky 10–20 m. Jeho kmen mívá v průměru do 30 cm, je pokryt hnědošedou, někdy až bílou skvrnitou kůrou. Koruna stromu je hustě větvená. Jednotlivé listy Croton lechleri mají srdčitý tvar. V tradičním léčitelství byla vždy užívána rudá míza (odtud název dračí krev), vytékající po naříznutí kůry stromu. Vylučováním této mízy se strom snaží co nejrychleji zacelit ránu a zabránit proniknutí možné infekce.
Čerstvá pryskyřice se za účelem konzervace míchá obvykle v poměru 760 g pryskyřice a 50 ml konzervantu. Čistá pryskyřice je nerozpustná ve vodě a organických rozpouštědlech. Dračí krev není jen šamanskou záležitostí. Skupují ji a využívají i některé farmaceutické giganty. Vyrábějí z ní například produkty Provir a Virend. A přestože byla provedena řada výzkumů, které měly objasnit vlastnosti této látky, většina z nich zůstává utajena před veřejností. Částečně zde hrají svou roli samozřejmě peníze. Protože jde o opravdu účinnou látku, farmaceutické firmy se chovají komerčně. Zřejmé ale je, že dračí krev obsahuje antioxidanty, taniny a lignan zvaný dimetylcedrusin a alkaloid zvaný taspin. Výzkumy taspinu z roku 1977 ukázaly jeho schopnost inhibovat RNA – DNA polymerázu v Rauscherově leukemickém viru a Simianově sarkomviru. Alkaloid taspin byl poprvé zdokumentován antiflogistickou aktivitou v roce 1979. V roce 1985 byl pak opět ověřen jeho účinek protizánětlivý, antivirální i proti rozvoji sarkomu. Rány hojící a zajizvující efekt na otevřených poraněních byl připsán též alkaloidu taspinu v roce 1989. I několik pozdějších studií z let 1991 a 1993 se zaměřilo na hojivé a protitumorální vlastnosti taspinu. Lignan dimethylcedrusin izolovaný vědci v roce 1993 vykázal rovněž významnou roli (vedle taspinu) při léčebném procesu hojení ran a jizev. Belgická studie dokázala účinky dračí krve při stimulaci hojení jizev (ran), kdy účinné látky mízy pomáhají vytvořit novou pokožku a asistují při vytváření kolagenu. Porovnávací studie pak ukázala schopnost surové mízy hojit rány a formovat tvorbu kolagenu čtyřikrát efektivněji než samotné izolované složky dimethylcedrusin nebo alkaloid taspin. Belgičtí vědci také zjistili antivirální schopnost taspinu a dimethylcedrusinu proti herpes viru. V roce 1994 byly objeveny ostatní fytochemické složky, zahrnující fenoly, proanthokyanadiny a diterpeny, které prokázaly jistou antibakteriální aktivitu.
Výzkumy tak jenom potvrdily oprávněnost dlouholetého tradičního užití domorodou medicínou. Nedávno zjistili severoameričtí odborníci efektivní účinek při žaludečních vředech, vředových kolitidách a Crohnově chorobě při vnitřním užití. Vnitřní užívání je ověřeno jihoamerickými lékaři při denní dávce 10–20 kapek 2x denně. Některé zdroje uvádí účinek až 1 000x silnější než penicilin. Mast se nevyrábí.
Žlučník je vakovitý orgán hruškovitého tvaru uložený na spodině jater, sloužící ke skladování a úpravě žluči, která v játrech vzniká. Žlučník je uložený ve žlučníkové jámě na spodní ploše pravého jaterního laloku a je 8–12 cm dlouhý. Má objem 30–80 ml. Anatomicky se dělí na tři části. Tou první je dno (fundus vesicae biliaris), které směřuje dopředu a dolů, asi o 1 cm přesahuje volný okraj jaterní a naléhá na břišní stěnu v místě, kde pravá medioklavikulární čára protíná žeberní oblouk. Místo, kde se dno žlučníku promítá na břišní stěnu, se dá najít také v místě styku pravého přímého břišního svalu a chrupavky pravého devátého žebra, nebo pomocí pomyslné čáry probíhající z předního horního kyčelního trnu skrz pupek směrem nahoru – dno žlučníku je tam, kde tato čára protíná okraj žeberního oblouku. Dno plynule přechází v tělo žlučníku (corpus vesicae billiaris), které leží ve žlučníkové jámě a seshora je kryté dolní plochou pravého laloku jater, dolní plocha je volná. Tělo se směrem nahoru zužuje a přechází v infundibulum, přechodnou oblast mezi tělem a krčkem žlučníku (collum vesicae billiaris). Krček žlučníku je 5–7 mm dlouhý a přechází do vývodu žlučníku (ductus cysticus). Ten je součástí žlučových cest, ústí do hlavního žlučovodu (ductus choledochus), jímž se žluč dostává do dvanáctníku. Naplněný žlučník je hmatný.
Zásobení žlučníku krví zajišťuje především větev jaterní tepny (arteria cystica). Menší cévy vstupují do žlučníku z jater přes žlučníkovou jámu. Odkysličená krev je odváděna žlučníkovou žílou (vena cystica), která se vlévá do vrátnicové žíly. Ve stěně žlučníku se nacházejí lymfatické cévy, které odvádějí mízu do mízní uzliny při krčku žlučníku. Z těch se míza dostává do uzlin doprovázejících hlavní žlučovod. Žlučník je bohatě inervovaný, a to jak parasympatickými nervy z větví bloudivého nervu, tak sympatickými vlákny z ganglií (ggl. coeliaca).
Při zavřeném Oddiho svěrači v ústí hlavního žlučovodu do střeva produkovaná žluč teče nahoru a je hromaděna ve žlučníku. Přechází do něj asi polovina veškeré vytvořené žluči. Epitelové buňky žlučníku mají schopnost účinné resorpce vody. Na jejich bazolaterální straně se nachází Na+/K+ ATPázová pumpa, která odčerpává sodné ionty pryč z výstelky žlučníku. Zároveň epitel vyměňuje sodné ionty uvnitř žlučníku za kationt vodíku. Koncentrace sodíku uvnitř žlučníkové žluči tak klesá a osmoticky z něj uniká voda, čímž se žluč až 12x zahušťuje. Vylučovaný kationt vodíku reaguje s HCO3- za vzniku oxidu uhličitého a vody. Dochází také k mírnému snížení pH žlučníkové žluči.
Vyprazdňování žlučníku je řízeno autonomními nervy. Sympatikus snižuje stahy žlučníku a zvyšuje tonus Oddiho svěrače, parasympatikus působí naopak, podporuje stahy žlučníku a uvolnění svěrače. Vyprazdňování žlučníku je podmíněno i hormonálně, především hormonem cholecystokininem. Žluč se ze žlučníku dostává do střeva po příjmu potravy, která obsahuje tuk.
Žluč je produkována v množství cca 0,7–1,2 litru/den. Její základní složky jsou žlučové kyseliny, cholesterol a bilirubin (žlučový pigment).
Žlučník, též žlučový měchýř, lat. vesica fellea či vesica biliaris, je vakovitý orgán hruškovitého tvaru sloužící ke skladování a úpravě žluči, která v játrech vzniká. Je uložený ve žlučníkové jámě na spodní ploše pravého jaterního laloku a je 8–12 cm dlouhý. Jeho objem je 30–80 ml. Anatomicky se dělí na tři části: dno, fundus vesicae biliaris, směřuje dopředu a dolů, asi o 1 cm přesahuje volný okraj jaterní a naléhá na břišní stěnu v místě, kde pravá medioklavikulární čára protíná žeberní oblouk. Místo, kde se dno žlučníku promítá na břišní stěnu, se dá najít také na místě styku pravého přímého břišního svalu a chrupavky pravého devátého žebra, nebo pomocí pomyslné čáry probíhající z předního horního kyčelního trnu skrz pupek směrem nahoru – dno žlučníku je v místě, kde tato čára protíná okraj žeberního oblouku. Dno plynule přechází v tělo žlučníku, corpus vesicae billiaris, které leží ve žlučníkové jámě a seshora je kryté dolní plochou pravého laloku jater, dolní plocha je volná. Tělo se směrem nahoru zužuje a přechází v infundibulum, přechodnou oblast mezi tělem a krčkem žlučníku, collum vesicae billiaris. Krček žlučníku je 5–7 mm dlouhý a přechází do vývodu žlučníku, ductus cysticus. Ten je součástí žlučových cest, ústí do hlavního žlučovodu (ductus choledochus), jímž se žluč dostává do dvanáctníku. Naplněný žlučník je hmatný.
Krevní zásobení žlučníku zajišťuje především a. cystica, větev jaterní tepny. Menší cévy vstupují do žlučníku z jater přes žlučníkovou jámu. Odkysličená krev je odváděna žlučníkovou žílou v. cystica, která se vlévá do vrátnicové žíly. Ve stěně žlučníku se nacházejí lymfatické cévy, které odvádějí mízu do mízní uzliny při krčku žlučníku. Z těch se míza dostává do uzlin doprovázejících hlavní žlučovod. Žlučník je bohatě inervovaný, a to jak parasympatickými nervy z větví bloudivého nervu, tak sympatickými vlákny z ganglií ggl. coeliaca.
