Pociťujete bolest provázenou silným pálením, chodíte často na toaletu? Může se jednat o zánět močového měchýře nebo močových cest. Na tyto potíže trpí mnoho žen, proto se zánět močových cest pokládá za typicky ženské onemocnění. Zánět je způsoben bakteriemi v moči. Infekce může nastat v různých částech močového ústrojí.
Nejčastější bakterie v moči
Infekci močového měchýře ve většině případů způsobuje tyčinková bakterie tlustého střeva Escherichia coli, patřící do velké skupiny střevních bakterií. Bakterie E. coli žijí v tlustém střevě a na kůži v okolí konečníku. Pokud se dostanou přes pochvu do močové trubice, mohou vyvolat infekci močového měchýře. 80–90 % případů zánětu močových cest způsobí právě Escherichia coli. Na druhém místě jsou stafylokoky (5–20 %) a proteus, příležitostně lze prokázat i některé gramnegativní bakterie, jako je klebsiella. Uvedené údaje platí pro nekomplikované záněty u ambulantních pacientů.
Bakterie dráždí stěny měchýře a vyvolávají zánět sliznice. Ve většině případů by se to dalo přirovnat ke spálení kůže od slunce. Infekce přetrvává v organismu a vyvolává těžkosti, které komplikují život. Příznaky bakterií v moči: přítomnost krve v moči, bolest ve spodní části zad nebo v bederní oblasti, zvýšená teplota, nevolnost a zvracení.
Bakterie v moči a způsobené záněty jsou léčeny antibiotiky. Někdy je před jejich nasazením nutno provést takzvanou kultivaci, aby byl zjištěn přesný typ bakterie. Jako prevenci lékaři doporučují dodržování hygienických zásad, dostatečný přísun tekutin, vyhýbání se rizikovému chování. Jako prevence infekčních cest se doporučuje konzumace brusinek, respektive produktů obsahujících brusinky.
Ve svém příspěvku ZÁNĚT MOČOVÝCH CEST A PROBIOTIKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Irča.
Před týdnem jsem přišla ze špitálu po zánětu močáku. Když jsem si v lékárně vyzvedávala prášky, doporučili mi tam Probiolact. Je jako prevence proti opakování zánětu a na posílení imunity. Beru ho týden a cítím se výborně. Snad to tak zůstane.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Vranova.
Myslím si, že jako prevence je nejlepší hygiena. Podpořit se samozřejmě dá různými doplňky, ale když se dostanou bakterie do močové trubice, tak si s tím nemusí poradit.
Mě v lékárně na akutní problémy s močovým měchýřem doporučili Urosal lady. Obsahuje medvědici lékařskou, kterou jsem předtím vůbec neznala. Více jsem se dočetla na https://www.urosal.cz/ Teď ji všude doporučiji, protože mi fakt pomáha. :)
Močové infekce a především záněty ledvin jsou u malých dětí co do četnosti na třetím místě za záněty dýchacích cest a průjmy. Svými nespecifickými příznaky mohou napodobovat jiná onemocnění, jako je střevní onemocnění či infekce dýchacích cest. Nezřídka může u nejmenších dětí zánět ledvin tyto nemoci provázet. Pro dětský věk je charakteristická větší frekvence zánětů horních močových cest (zánětů ledvin), než je tomu v dospělosti.
U zánětů dolních močových cest jsou podobně jako u dospělých průvodními příznaky pálení a řezání při močení, časté močení, změna barvy moči, způsobená přítomností krve, zvýšená teplota nebo horečka.
U zánětů horních močových cest je tomu jinak. V nejútlejším věku může být jediným příznakem nemoci horečka. Unavený mrzutý kojenec s horečkou, který nemá žádné jiné potíže, nekašle, nemá rýmu, může právě prodělávat zánět ledvin.
I u dětí, podobně jako u dospělých, často provázejí zánět ledvin bolesti zad a bolesti břicha. Malé dítě ale neumí vždy správně popsat své potíže a navíc ho břicho bolí tak často a při jakémkoli stonání, že tomu rodiče mnohdy nevěnují pozornost.
Základem pro odhalení močové infekce je tedy vyšetření moči. U dětského lékaře se vyšetření provádí většinou pomocí testovacích papírků na přítomnost bílých krvinek v moči. Pozitivní nález s horečkou nebo dalšími příznaky znamená s velkou pravděpodobností infekci močových cest. K přesnějšímu vyšetření, které však již není v ordinaci běžně dostupné, slouží přesné laboratorní vyšetření vzorku moči.
Vzorek moči by měl být získán takzvanou metodou středního proudu. Jde o zachycení moči až po začátku močení. Tomu by mělo předcházet omytí zevních rodidel. K vyšetření stačí malé množství moči, ale náběr vyžaduje šikovnost a určitou spolupráci dítěte. Do moči se při tomto odběru mohou dostat bakterie z ústí močové trubice a výsledek vyšetření tak může být zkreslen. Nejpřesnější odběr je pomocí močové cévky. K tomuto a dalším vyšetřením posílá obvykle praktický dětský lékař děti do nemocničního zařízení. Většinou až tam se také nabírá navíc další porce moči do sterilní zkumavky, která se posílá do mikrobiologické laboratoře k určení původce infekce. Zatímco kojenci a batolata jsou pro podezření na infekci močových cest většinou odesláni do lůžkového zařízení k dalšímu vyšetření a léčbě, větší děti se častěji vyšetřují a léčí ambulantně, podobně jako dospělí pacienti.
Základem léčby infekcí močových cest u dětí jsou správně zvolená citlivá antibiotika.
Infekce střevních bakterií je zdaleka nejčastější příčinou zánětu močového měchýře, zvláště u žen, které mají velmi krátkou močovou trubici. Normálně je moč sterilní, což znamená, že neobsahuje žádné mikroorganismy, jako jsou bakterie. Bakterie se mohou objevit v močovém měchýři bez jakýchkoli příznaků, zejména u starších pacientů. Výskyt bakterií v močovém měchýři může být způsoben několika faktory, například nedostatečným vyprazdňováním, které vede ke stagnaci moči a následné infekci. Další příčinou mohou být některé léky (antidepresiva), imobilita, abnormální kontrola močového měchýře a zácpa. I malá kapka, kterou po sobě zanecháte, může obsahovat bakterie, je tedy nutné dodržovat zásady, které jsou uvedeny níže.
Toaletní hygiena
Je nutná zejména pro ženy a dívky, protože mají kratší močovou trubici než muži, a je relativně blízko u řitního otvoru (konečníku). Ženy a dívky musí utírat moč zepředu dozadu, směrem ke konečníku, ne obráceně, aby se zabránilo přenesení bakterií do močové trubice.
Vrozená deformita v močovém systému
V případě opakovaných infekcí močového ústrojí, zejména u chlapců, musí být postižená osoba pečlivě kontrolována, aby se neobjevila deformita někde v močovém systému, která by bránila vyprazdňování močového měchýře.
Lidé s katétrem
Pacienti s katétrem mohou mít bakterie v močovém měchýři, ale obvykle se u nich neobjeví žádné příznaky. Během výměny katétru může dojít k malým změnám (poškození plochy), což může zvýšit nebezpečí zánětu močového měchýře (cystitidu), případně krevní infekce.
Muži se zvětšenou prostatou
Zvětšená prostata u starších mužů brání močovému měchýři dokonale se vyprázdnit. Další problémy, jako je prostatitida (infekce v prostatě) a uretritida (infekce v močové trubici), mohou vést k podobným příznakům i u mladších mužů.
Těhotné ženy
Pokud mají těhotné ženy bakterie v moči, měla by být jejich moč kultivována dvakrát, bez ohledu na to, zda mají, nebo nemají příznaky. Pokud jsou potvrzeny tytéž kmeny bakterií, měly by být léčeny, hrozí jim totiž infekce ledvin.
Za zánět močových cest mohou převážně bakterie. Ve většině případů jsou příčinou močové infekce bakterie Escherichia coli. Tato bakterie je normální součástí naší stolice. I přes pravidelné dodržování hygieny se může občas stát, že se bakterie dostane z okolí konečníku přes hráz do močové trubice, dále pak do močového měchýře. Hlavním důvodem je nesprávné utírání konečníku po vykonání stolice. V dnešní době je možný přenos i análním sexem, kdy je zánětem ohrožena vagína i močová trubice. Bakterie přítomné v konečníku a tlustém střevě se dostávají na intimní místa. Pokud se namnoží, mohou způsobit zánět močových cest aj.
Dalšími příčinami mohou být:
prochlazení při dlouhém pobytu venku, koupání nebo sedání na mokrý či studený podklad;
nedostatečná hygiena, zvláště při menstruaci;
genitální herpes;
zvýšené dráždění či poranění při pohlavním styku;
nevhodné návyky při oblékání a hygieně (těsné kalhoty, tanga, používání deodorantů či parfémů na intimní místa, špatné oplachování po použití mýdel či sprchových gelů);
stres;
chlamydie;
zadržování močení.
Větší riziko nákazy mají také těhotné ženy a lidé s cukrovkou. Vysoká hladina krevního cukru totiž může vést k jeho vylučování do moči. Sladké prostředí je pak ideální pro růst a množení bakterií. Infekce tak vzniká daleko častěji a má i vážnější průběh.
Ke zjištění kapavky se provádí výtěr z močové trubice (u mužů) nebo z děložního čípku (u žen). Lékaři nebo jiní zdravotníci obvykle používají 3 laboratorní techniky na diagnostiku kapavky: barvicí vzorky přímo na bakterii, detekce bakteriálních genů nebo DNA v moči a růst bakterií v laboratorních kulturách. Mnoho doktorů preferuje použití více než jednoho testu pro zvýšení přesnosti diagnostiky. Barvicí test zahrnuje výtěr výtoku z penisu nebo cervixu. Vzorek se umístí na sklíčko a obarví, lékař pak výsledek prohlédne pod mikroskopem. Tento test je spolehlivý pouze u mužů, u žen nelze negativní výsledek považovat za průkazný (asi polovina infikovaných pacientek se jevila jako negativní). Častěji se používají močové nebo cervikální výtěry pro test detekující geny bakterie. Tyto testy jsou stejně přesné nebo ještě přesnější než kultivace bakterií a používá je mnoho lékařů. Nejčastěji se výtěr provádí u mužů z ústí močové trubice, a to nejlépe ráno před močením, nebo po několika hodinách po močení (popřípadě po masáži prostaty), aby nedošlo proudem moči k vypláchnutí bakterií a falešnému negativnímu výsledku. U žen se výtěr získá z krčku děložního a močové trubice. Nejvhodnější je provést odběr 2–3 dny po menstruaci. U extragenitální kapavky se odběr dělá z konečníku či krku. Kultivace poskytne výsledky do 48 hodin. Kultivační test znamená vložení vzorku výtoku do kultivační nádoby a její inkubaci na 2 dny, aby bakterie mohly růst. Citlivost tohoto testu závisí na místě, ze kterého se vzorek odebere. Kultury cervikálních vzorků detekují infekci asi na 90 procent. Kultury umožňují i testování na bakterie odolné vůči lékům. Inkubační doba je 2–14 dnů.
Cystitida u žen mívá souvislost s větší frekvencí sexuální aktivity. Každý z nás má na kůži bakterie a při pohlavním styku mohou být tyto bakterie v blízkosti močové trubice přeneseny do močového měchýře, kde mohou způsobit cystitidu. Je dobré, když žena po pohlavním styku vyprázdní močový měchýř, protože spláchne i některé bakterie, které by mohly způsobit infekci močové trubice.
Sexuálně přenosné infekce
Kapavka a chlamydie jsou infekce, které mohou způsobit podobné příznaky jako cystitida. Také dochází k poševnímu výtoku, krvácení po pohlavním styku a k zanícení čípku. Cystitida u mladých sexuálně aktivních mužů může být způsobena sexuálně přenosnou infekcí, proto se doporučuje okamžité vyhledání lékařské pomoci.
Paraziti
Paraziti se vyskytují zejména u lidí, kteří pobývali určitou dobu v Africe nebo na Blízkém východě. Močový měchýř může být napaden parazitem schistosomózy. Příznaky jsou podobné zánětu močového měchýře, ale v moči nejsou přítomny žádné bakterie.
Ženy v menopauze
Vzhledem k nedostatku ženských pohlavních hormonů v období menopauzy probíhají v celém těle rozsáhlé změny. Důsledkem toho může být i to, že močový systém snáze podléhá infekci.
Kontaktní dermatitida
Ženy užívající deodoranty nebo jiné potenciálně dráždivé materiály na svých genitáliích se mohou vyhnout příznakům zánětu močového měchýře, pokud budou používat bezproblémové přípravky.
Nejčastější způsob, jakým se bakterie dostane do našeho močového systému, je z konečníku přes hráz do močové trubice, a to i přesto, že přísně dodržujeme hygienické zásady. Ženy jsou více náchylné k onemocnění infekcí močových cest, protože konečník a močová trubice jsou u nich velmi blízko u sebe a bakterie musí překonat jen malou vzdálenost, aby se dostaly do močových cest. Muži trpí infekcí močových cest méně nejen proto, že mají konečník a močovou trubici dál od sebe než ženy, ale také proto, že mají močovou trubici delší než ženy a bakterie tak většinou nestihnout doputovat močovou trubicí až do močového měchýře, kde by se mohly rozmnožit a způsobit infekci. Kromě nedostatečné hygieny zánět močových cest způsobuje také například zadržování močení, nedostatečný přísun tekutin, ochablé svalstvo po porodu, těhotenství nebo menopauza. Riziko infekce močových cest také stoupá při rizikovém sexuálním chování. Nechráněný pohlavní styk, střídání sexuálních partnerů, nedodržování hygieny při sexu či anální sex mohou vést k zánětu močových cest. Riziko zánětu je také vyšší u lidí trpících cukrovkou. Důvod je prostý – jejich moč obsahuje větší množství cukru než u zdravých lidí a toto sladké prostředí prospívá bakteriím, kterým dává více šancí na přežití a umožňuje jejich lepší množení. Další riziko přestavují vrozené vady močového ústrojí. Lidé trpící nemocí, která se projevuje zpětným tokem do močového ústrojí, trpí velmi často i zánětem močových cest. Aby se tomuto problému zabránilo, je v mnoha případech třeba provést operaci na specializovaném urologickém oddělení. Zánět močových cest se také častěji vyskytuje u lidí, kterým byla v nemocnici zavedena takzvaná permanentní močová cévka. Pokud byla zavedena minimálně na jeden týden, pacient mohl získat infekci močových cest, protože bakterie měly během této doby možnost dostat se přes cévku do močové trubice a začít se tam rozmnožovat.
Zánět močových cest způsobuje přítomnost škodlivých bakterií ve sliznicích dolních močových cest a měchýře. V 80 % jde o bakterie Escherichia coli, v 5–15 % pak o Staphylococcus epidermidis a Enterococcus faecalis či Streptococcus viridans. Opakované infekce nemocných po předchozí časté léčbě antibiotiky způsobují v 5–10 % již vyselektované odolné bakterie, jako je Pseudomonas sp., Klebsiella sp. a Proteus sp. Všechny tyto bakterie jsou velmi důležitými obyvatelkami střevní mikroflóry, kde některé z nich hrají velmi důležitou roli při trávení. Problém však může přijít ve chvíli, kdy tyto bakterie opustí své přirozené prostředí a z konečníku „vycestují“ do močové trubice a dále do močového měchýře. Tady se totiž z přátelských bakterií rázem stávají nechtěnými a škodlivými vetřelci.
Zánět močového měchýře vzniká, když se do močových cest dostane infekce. Močový měchýř, který je normálně bez mikrobů, je infikován nejčastěji vzestupně, tedy z močové trubice, ale infekce se může dostat k močovému měchýři i z ledvin. U žen je častý přenos nákazy z pochvy a děložního hrdla. Bývá to při poklesu přirozené odolnosti sliznice vůči infekci při překrvení z prochlazení, při poruše hormonální rovnováhy, někdy i při extrémní sexuální aktivitě. U starších mužů je opakovaná cystitida pozorována často v souvislosti se zánětem zbytnělé prostaty.
Původci jsou nejčastěji bakterie střevního traktu, eventuálně sexuálně přenosné bakterie a viry. Ženy jsou nejvíce ohroženy v těhotenství a bezprostředně po porodu, později též například po menopauze (v období přechodu). Zvětšení prostaty u starších mužů může vést ke stagnování moči v močovém měchýři, což způsobuje rozmnožení bakterií a zánětu. Infekci může zavinit též blokování odvodných močových cest například ledvinovými nebo močovými kameny. Důvodem úporně se opakujících zánětů močového měchýře mohou být také imunologická nedostatečnost nebo anatomické defekty ve stavbě močových cest. Nejčastějším původcem zánětu močového měchýře bývá bakterie Escherichia coli, která se normálně vyskytuje v tlustém střevu. Udává se, že asi 5 % dospělých žen vylučuje bakterie v moči stále, aniž by pociťovaly potíže.
Na infekci močových cest jsou náchylnější těhotné ženy. V průběhu těhotenství mají problémy s infekcí močových cest téměř 4 % žen. Zvětšující se děloha během těhotenství tlačí na močovody a tím v nich zpomaluje průtok moči. Děloha tlačí také na močový měchýř, což způsobuje jeho nedostatečné vyprázdnění. Bakterie, které by jinak byly odplaveny, se tak množí a způsobují infekci. Ta se může rozšířit v močové trubici, močovém měchýři, močovodech i ledvinách. Bakterie se do močových cest mohou dostat i z oblasti konečníku.
Infekce může zpočátku probíhat bez příznaků, v nejhorším případě může dojít k hnisání, které ohrožuje ledviny. Projevy infekce močového měchýře jsou časté nucení na močení doprovázené pálením a řezáním a bolesti břicha v jeho spodní části. Může se objevit i krev v moči. Infekce ledvin se projevuje horečkou (teplota nad 38 °C), třesavkou, bolestmi břicha a zad v oblasti žeber, pocitem na zvracení a zvracením. V těhotenství se infekce močových cest může podílet na předčasném porodu a nízké porodní hmotnosti plodu. Akutní zánět ledvin může ve spojitosti s vysokým krevním tlakem (hlavně před 28. týdnem těhotenství) způsobit až odumření plodu. Pokud v těhotenství infekce vystoupá až k ledvinám, jedná se o zánět ledvin, při kterém těhotné ženě hrozí zvýšené riziko poškození a oslabení postižené ledviny.
Vzhledem k léčbě pomocí léků je infekce nejnebezpečnější v 2. a 3. trimestru, nejvíce pak asi 3 až 4 týdny před porodem. Placenta v tuto dobu totiž může antibiotika propustit až k plodu. Infekce močových cest se u těhotných musí léčit vždy, aby se předešlo možným komplikacím, které jsou spojené s plodem. Infekci ledvin je nutné léčit v nemocnici.
Infekci v těhotenství lze zabránit zvýšeným příjmem tekutin. Zajistí se tak dostatečné odplavování bakterií. Důležité je močení každé 3 až 4 hodiny. Doporučuje se nosit spodní prádlo z přírodních materiálů. Důležitá je osobní hygiena a hygiena před a po pohlavním styku. Infekce může být přenosná při nechráněném pohlavním styku nebo análním sexu s více partnery.
Tato bakterie způsobuje pohlavní infekci, která ročně postihne 90 milionů mužů a žen, nejčastěji ve věku od 15 do 30 let. Přenáší se zejména nechráněným pohlavním stykem, může se ale šířit i dotykem nebo přes kontaminované předměty (například spodní prádlo). Vždy ale potřebuje k šíření vlhké prostředí (přenos je možný i v sauně či na plovárně). Chlamydie trachomatis napadá pohlavní a močové cesty, ale i konečník (zejména při análním sexu). Způsobuje zánět močové trubice, nadvarlat, prostaty, děložního hrdla nebo některých kloubů. Chlamydióza může vést až k neplodnosti, a to u obou pohlaví: u žen způsobují chlamydie srůsty, u mužů vnikají do spermií, kterým spotřebovávají energii. U těhotných žen může chlamydióza vést až k potratu nebo způsobit poškození plodu. Při náhodném kontaktu s okem, dokáže Chlamydie trachomatis napadnout i oční spojivku a vyvolat v ní zánět či vážnější problémy.
Chlamydia pneumonie
Je nejrozšířenější chlamydiovou nákazou. Bakterie nejčastěji napadá dýchací cesty kapénkovým přenosem (kýcháním, kašláním a podobně). Dokáže vyvolat nejrůznější potíže počínaje infekcemi horních cest dýchacích přes záněty plic, bronchitidy a katary až po astma. Vědci spekulují i o možném podílu této bakterie na rozvoji arterosklerózy, vzniku nebezpečných krevních sraženin a na spuštění nebo zhoršení roztroušené sklerózy či Alzheimerovy choroby.
Chlamydia psittaci
Primárně způsobuje infekční onemocnění zvířat, zvláště ptáků a savců, může se ale přenést i na člověka. Nejčastěji se tak děje přes kontaminovaný trus či peří, k nákaze dojde vdechnutím spor. Tato forma chlamydiózy je ale ještě málo prozkoumaná. Podle všeho působí nepříznivě na nervový systém a může zhoršovat bolestivé stavy.
Pokud je naše tělo, respektive naše imunita z nějakého důvodu oslabena, mohou mikroorganismy převzít kontrolu, čímž začíná infekce neboli zánět močových cest. Jako příčiny lze tedy označit převahu mikroorganismů, ale také vědomé či nevědomé oslabování odolnosti našeho těla (snížená imunita). Paradoxní je, že naši vylučovací soustavu napadají nejčastěji bakterie, které jsou běžné a potřebné pro správnou funkci střev. Záněty močových cest či močového měchýře však může způsobit řada bakterií, k jejichž přesné identifikaci vedou laboratorní rozbory středního proudu moči. Níže uvádíme možné příčiny infekcí močových cest:
nachlazení (rýma, kašel, bolest v krku, zánět nosních dutin, zánět nosohltanu, zánět spojivek, hrtanu, bolest hlavy);
zanedbávání pravidelného pitného režimu – znemožňuje promývání těla i vylučovací soustavy;
zanedbávání intimní hygieny, dráždění intimních partií parfémy, rizikové sexuální chování (hygiena, střídání partnerů);
těhotenství (plod tlačí na močové cesty) nebo poporodní ochabnutí svalstva (může umožnit vstup bakterií);
vrozené dispozice (uspořádání) močových cest k infekcím;
cukrovka (diabetes) znamená vyšší obsah cukru i v moči, což je velice lákavá potrava pro bakterie (známé příznaky: únava, ospalost, žízeň, hlad, nadměrné močení, necitlivost, brnění končetin, svědění kůže, průjem, záněty močových cest, afty, zápach z úst a z moči);
dlouhodobé zadržování, odkládání močení (například v zaměstnání) může dát šanci mikrobům se šířit;
zvětšená prostata (příznaky: časté močení malého množství moči, zadržování, neúplné vyprázdnění, ukapávání moči, bolest, pálení při močení, krev v moči);
dna, pakostnice (symptomy: nesnesitelná bolest a otoky kloubů, může se objevit bolest hlavy, svalů, trávicí potíže, nadýmání, průjem, pálení konečníku, vyrážka);
ledvinové, močové kameny (projevy: silná bolest zad, břicha, podbřišku až třísel a stehen, krev v moči, málo moči).
Uretritida neboli zánět močové trubice je jednou z interdisciplinárních diagnóz, se kterou se ve své praxi setkává nejen dermatovenerolog, ale též praktický lékař, urolog a gynekolog. Uretritidy dělíme na infekční a neinfekční, akutní a chronické, primární a sekundární. Na dermatovenerologických ambulancích se však téměř výhradně setkáváme s uretritidami infekčními. Ty se dále dělí na uretritidy gonokokové, způsobené bakterií Neisseria gonorrhoeae, a uretritidy negonokokové, též nazývané nespecifické. Nespecifické uretritidy způsobují Chlamydia trachomatis, Ureaplasma urealyticum, Mycoplasma hominis, streptokoky, stafylokoky a další bakterie, dále protozoa Trichomonas vaginalis, ale mohou je vyvolat i viry Herpes simplex nebo kvasinky. Neinfekční uretritidy vznikají často v souvislosti s traumatem či sexuálními praktikami spojenými se zaváděním cizích těles do uretry, zejména u mužů, na vzniku se může podílet i špatná hygiena. K sekundárním uretritidám dochází nejčastěji po instrumentálních výkonech.
Gonokoková uretritida
Je bakteriální infekce, která je původcem kapavky.
Negonokoková uretritida
Je známá též jako nekapavčitá uretritida či nespecifická uretritida. Jedná se o zánět močové trubice, který není způsoben bakterií vyvolávající kapavku. Mezi příčiny negonokokové uretritidy patří bakterie, virové infekce, parazitické infekce a neinfekční příčiny.
Symptomy mohou zahrnovat dysurii (bolest a pálení při močení), bílý či zakalený výtok z močové trubice (uretry) a časté nutkání k močení. U mužů jsou symptomy výtok z penisu, pálení či bolest při močení, svědění, podráždění či citlivost a skvrny na spodním prádle. U žen jsou to výtoky z pochvy, pálení či bolest při močení, anální či orální infekce. Bolesti břicha nebo abnormální vaginální krvácení mohou být známkou pokročení infekce na hluboký pánevní zánět.
Průběh infekce močových cest se liší podle toho, zda jde o akutní cystitidu, nebo pyelonefritidu, a to jak u mužů, tak i u žen. U mužů výskyt onemocnění stoupá po 40. roce věku v souvislosti s hyperplazií prostaty a urolitiázou. U žen jsou pro infekce močových cest typické recidivy.
Akutní cystitida – zvyšující se bolest při domočování (terminální dysurie); palpační citlivost v podbřišku.
Akutní pyelonefritida – tupá bolest v bederních krajinách s horečkou a třesavkou; bolestivost při hluboké palpaci ledvin a při poklepu na bederní krajinu.
U dětí pyelonefritidu provázejí nespecifické symptomy, které ukazují spíš na nemoci trávicího traktu či jater (nechutenství, neprospívání, zvracení, průjem), horečka, alterace celkového stavu, může se objevit mírná žloutenka nebo i sepse. Je třeba sledovat specifické příznaky, jako je neobvyklý zápach moči a skvrny na plenách.
U větších dětí je často přítomna dysurie (řezavé močení), polakisurie (časté nucení na močení), strangurie, bolesti břicha nebo zad, enuréza.
Infekci močových cest nejčastěji vyvolávají gramnegativní bakterie, hlavně E. coli, méně často Proteus mirabilis, Klebsiella pneumoniae, Enterobacter, Pseudomonas; G+ bakterie – rod Enterococcus a Staphylococcus saprophyticus. Některé sérotypy E. coli mají tendenci adherovat fimbriemi na epiteliální buňky, a proto vyvolávají infekci častěji.
Infekce vzniká nejčastěji ascendentně (u žen hlavně kvůli krátké močové trubici/uretry) – z tlustého střeva přes perineum do uretry. IMC začíná u žen kolonizací vaginálního vestibula, u mužů předkožkového vaku, a následně se infikuje močová trubice, močový měchýř a vzácně i horní močové cesty.
Hematogenní infekce jsou vzácné, mohou se však vyskytovat u novorozenců, u chronicky nemocných a u imunosuprimovaných pacientů. Perorální a bariérová lokální kontraceptiva zvyšují riziko infekce močových cest. Rekurentní infekce močových cest u adolescentů mohou svědčit pro sexuálně přenosné choroby.
Mezi rizikové faktory pro vznik močové infekce patří: glykosurie (například při diabetu), poruchy vyprazdňování měchýře (zúžení uretry, vezikoureterální reflux, postmikční reziduum v močovém měchýři a hypertrofie prostaty), dále konkrementy a těhotenství. Velmi častou příčinou infekce močových cest je instrumentální vyšetření a močová cévka.
Mykóza pohlavních orgánů (tedy infekce způsobená houbami) trápí něžné pohlaví častěji než muže. Alespoň jednou za život jí trpí tři ze čtyř žen. Typickým příznakem mykózy je svědění zevních rodidel. Mírné svědění se často objevuje přibližně tři dny před menstruací, není doprovázeno výtokem a během menstruace samo odezní. Svědění však může být (i když ojediněle) poměrně nesnesitelné, někdy se změní až v pálení v pochvě, jež mohou doprovázet následující příznaky: zarudnutí pochvy a zevních rodidel, bílý tvarohovitý výtok z pochvy, otok rodidel, pálení a řezání při močení, zápach výtoku, bolestivý pohlavní styk.
Ovšem nezapomínejte, že každá pochva je osídlena bakteriemi, houbami i viry. A není žádoucí, aby se žena snažila tyto organismy zlikvidovat. Za normálních okolností je pochva sama schopná udržovat rovnováhu v tomto mikrobiotickém prostředí. Existuje ale mnoho faktorů, které mohou poševní prostředí narušit, v důsledku čehož počet kvasinek rychle narůstá. Výsledkem je poševní kvasinková infekce.
Poševní prostředí se narušuje kromě jiného i pohlavním stykem. Přestože pohlavní styk představuje pro většinu z nás příjemnou záležitost, pro pochvu může znamenat narušení přirozeného prostředí. Poševní prostředí může být při pohlavním styku narušeno mechanicky (drobná poranění například při nedostatečné vlhkosti pochvy) nebo „zavlečením“ jiných bakterií, které žijí na partnerovi. Prostředí může být po ejakulaci změněno i přítomností spermií. To vše napomáhá přemnožení kvasinkových organismů. V současné době lidé často souloží nepravidelně, kumulovaně (o víkendech, dovolených, na líbánkách), což neumožňuje pochvě, aby se dostatečně adaptovala na nové podmínky. Tudíž pokud plánujete uskutečnit více styků, musíte pochvě zajistit dostatečnou lubrikaci. Používejte lubrikant, jenž chrání tkáně před poškozením a močový měchýř před infekcí. Při pohybu penisu se kvasinky totiž mohou dostat i do močové trubice a močového měchýře. Proto je dobré se před souloží i po ní vymočit.
Poševní prostředí ovlivňují rovněž změny koncentrace hormonů, tedy mimo jiné i menstruační cyklus: v první polovině cyklu estrogeny stimulují pochvu a čípek, čímž se vytváří sekret, který se podobá vaječnému bílku a který představuje prostředí příznivé pro spermie. Množství sekretu stoupá až do ovulace. Po ovulaci se k estrogenům přidává hormon progesteron a tato kombinace mění poševní sekret: začíná být smetanově bílý, není tak vazký a pro spermie je méně příznivý. Od prvního dne cyklu pH v pochvě postupně klesá a s blížící se menstruací se stává kyselejším. Kyselost svědčí kvasinkám, proto čím je menstruace blíže, tím více pochva svědí.
Většina pomalu postupujících postižení ledvin je nebolestivá, protože nedochází k náhlému poškození nebo napnutí ledvinného pouzdra, což způsobuje tuto typickou bolest. Bolest ledvin se může vyskytovat ve spojení s níže uvedenými nemocemi.
Zánět ledvin – pyelonefritida:
Ve většině případů se jedná o bakteriální onemocnění ledvin, které se kromě bolesti projevuje horečkou, únavou a celkovou schváceností. Někdy se objevují i bolesti břicha. Bakterie se do ledvin dostávají buď vzestupně přes močové cesty, anebo z filtrované krve. V případě, že pociťujete takovéto obtíže, vyhledejte lékaře. Akutní (rychle nastupující) zánět ledvin s sebou obvykle přináší výrazné příznaky. Mohou jimi být horečka, zimnice a třesavka, bolesti v bederní krajině, eventuálně v podbřišku, či zvracení. Někdy se mohou vyskytnout také příznaky infekce dolních močových cest, tedy pálení, řezání, častější močení, kalná, páchnoucí moč nebo i přítomnost krve v moči.
Pokud se jedná o zánět chronický, je o to nebezpečnější, protože se projevuje jen slabými příznaky, a to je o důvod víc, proč by hlavně ženy neměly podceňovat i mírné potíže. Nikdy nevíte, jakou vážnější nemoc mohou skrývat (nádorová onemocnění, záněty dalších orgánů v břišní oblasti).
Bolest ledvin v těhotenství:
Během těhotenství jsou nejvíce zatíženy dva úzce spolu související systémy – oběhový a vylučovací. Rizika je proto možné očekávat právě v těchto oblastech. Je tedy nutné dopředu pátrat, zda se u matky nevyskytuje vysoký krevní tlak, onemocnění ledvin, cukrovka či zda tyto choroby neprovázely předcházející těhotenství. Poměrně častý výskyt infekcí močových cest lze zjistit bakteriologickým vyšetřením moči. Toto vyšetření je třeba provést u všech těhotných v prvních třech měsících gravidity, přestože infekce nemusí mít žádné příznaky. Pozitivní nález vyžaduje přeléčení antibiotiky, která je třeba pečlivě vybírat, aby nedošlo k poškození plodu.
Nejčastější komplikací je patologické zvýšení krevního tlaku v souvislosti s těhotenstvím. Za horní hranici se uvádí hodnota 140/80 mm rtuťového sloupce. Kontroly krevního tlaku je proto nutné dělat pravidelně u všech těhotných. Příznakem vysokého krevního tlaku může být neobvyklý nárůst hmotnosti, otoky nebo bolesti hlavy. Z laboratorních testů se provádí krevní obraz, základní biochemické vyšetření séra včetně hladiny glukózy, jaterních testů, močoviny, a dále vyšetření moči na bílkoviny, cukr a krevní sediment. Doplňuje se dále vyšetření srážlivosti krve a krevní skupiny.
Vysoký krevní tlak v těhotenství je vážným rizikem. Pokud dochází k nárůstu krevního tlaku po 20.
