Hlavní složkou autoimunitních a chronických onemocnění jsou takzvané molekuly emocí. Jedná se o molekuly, které se nacházejí na povrchu buněk v těle a mozku a jsou hlavním spouštěčem mnoha nemocí.
Je známo, že imunitní systém je stejně jako centrální nervový systém opatřen pamětí a schopností se učit. Tudíž inteligence nesídlí pouze v mozku, ale v buňkách celého těla. Život buňky je tedy řízen receptory, které se nacházejí na jejím povrchu, a tím, jak moc je prostoupena ligandy. Na globální úrovni se tyto neskutečně malé fyziologické jevy, které se odehrávají na buněčné úrovni, viditelně odrážejí na chování, fyzické aktivitě, ale i na náladě. Obecně jsou ligandy mnohem menší molekuly než receptory a dělí se na tři chemické typy.
Typ zahrnuje klasické neurotransmitery (acetylcholin, norepinefrin, dopamin, histamin, glycin, serotonin a kyselina gama-aminomáselná). To jsou nejmenší a nejjednodušší molekuly produkované mozkem pro přenos informací přes synapse neuronu a další úkoly.
Kategorie je sestavená ze steroidů. Patří sem pohlavní hormony testosteron, progesteron a estrogen (všechny tyto hormony vycházejí z počátečního stadia cholesterolu a později jsou organismem upraveny).
Nejpočetnější skupina se skládá z peptidů. Patří sem 95 % ligandů a řídí prakticky všechny životní činnosti organismu. Bývají také nazývány jako „informační molekuly“.
První objevená molekula nesoucí informace o lidských emocích byla klasifikována jako hormon. Působila v tenkém střevě, přičemž podporovala sekreci slinivkové šťávy. Vědci ji tedy pojmenovali jako secretin. Jeho objevení bylo pro fyziology velkým překvapením, protože až do této chvíle byli přesvědčeni, že fyziologické funkce jsou ovládány elektrickými impulzy přenášenými nervy. O pár let později byl objeven další hormon působící ve střevech, pojmenovaný gastrin, který slouží k přenosu zpráv mezi slinivkou břišní a žlučníkem. Díky novým výzkumům již tedy nemůžeme dále tvrdit, že emoce se omezují jen na klasická centra mozku. Byla objevena další anatomická centra, v nichž se koncentruje velké množství téměř všech existujících receptorů molekul emocí. Jde například o páteř. Její zadní část je první bránou vnitřního nervového systému, kde se zpracovávají informace o pocitech těla. Například když jsme ve stresu, krk nebo bederní páteř se zablokují. Množství a kvalita těchto receptorů je dále ovlivněna mnoha faktory, mezi které patří prožitá zkušenost v minulo
Ve svém příspěvku CHELÁTORY ŽELEZA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel MUDr. Martin Beránek.
Zdravím
železo se v těle skladuje pomocí "skladovací" molekuly, která se jmenuje feritin. Normální hodnoty feritinu se pohybují mezi 20 - 150 mikrogramy na litr krevní plazmy. Předpokládám, že myslíte tuto hodnotu. Hladiny 2500 mikrogramů na litr tedy jasně signalizují přetížení železem, i když se u mnohých nemocných vyskytují i vyšší hladiny. Cheláty na sebe železo vážou podle svého vazebného potenciálu a ten není bezprostředně závislý na hladině feritinu. Zjednodušeně lze říct, že určitá dávka chelátu "vychytá" určitou dávku železa. Takže ano, u kardiaků je při projevech hemochromatózy učinný i při těchto hodnotách. Dle českých doporučení je indikace chelátu (např. přípravek Exjade) indikován při hladinách feritinu nad 1000 mcg/l.
hezký den
M.B.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kateřina Hynkova.
Zdravim a dekuje jeste jednou panu doktoru Berankovi;) Omlouvam se, ze jsem nenapsala hodnotu mikrogramu na litr...puvodni hodnota byla kolem 4000mkg/litr, ale venepunkci byla zdarne snizena- tato metoda velice pomohla,ale jak sem uz zminila v prvnim dotazu-babicka ma pres 70 let a potize s dechem (dusivy kasel) a venepukce ji pomaha,ale celkove na ni nereaguje moc pozitivne, proto me zajimalo,jestli se to da necim nahradit.mnohokrat dekuji ;)
s pozdravem Hynkova
Biomodulace je proces ovlivnění života organismu na úrovni buňky. A právě takový proces umožňuje zcela nový pohled na léčbu chronických a autoimunních onemocnění, včetně rakoviny jakožto nejvyššího stupně poruchy imunity. Mezi metody, které se označují jako biomodulační, patří všechny přírodní léčitelské postupy, jako jsou bylinkářství, dietoterapie, ajurvéda, akupunktura, meditace, kraniosakrální terapie, psychoterapie, regresivní terapie a další. Jsou to tedy všechny postupy, při nichž se použije jen to, co nám dala sama příroda, a změníme tím pouze formu, nikoli molekulární strukturu.
Hlavním spouštěčem autoimunitních a chronických onemocnění jsou takzvané „molekuly emocí“. Jedná se o molekuly, které se nacházejí na povrchu buněk v těle a v mozku. Dnes už se ví, že imunitní systém je stejně jako centrální nervový systém opatřen pamětí a schopností učit se. Dá se tedy říct, že inteligence nesídlí pouze v mozku, ale v buňkách celého těla. Život buňky je řízen receptory, které se nacházejí na jejím povrchu, a tím, jak moc je prostoupena ligandy. Na globální úrovni se tyto neskutečně malé fyziologické jevy, které se odehrávají na buněčné úrovni, viditelně odrážejí na chování, fyzické aktivitě, ale i na náladě. Obecně jsou ligandy mnohem menší molekuly než receptory a dělí se na tři chemické typy: neurotransmitery, steroidy a peptidy.
NEUROTRANSMITERY (acetylcholin, norepinefrin, dopamin, histamin, glycin, serotonin a kyselina gama-aminomáselná) jsou nejmenší a nejjednodušší molekuly produkované mozkem pro přenos informací přes synapse neuronu a další úkoly.
STEROIDY jsou pohlavní hormony jako testosteron, progesteron a estrogen (všechny tyto hormony vycházejí z počátečního stadia cholesterolu a později jsou organismem upraveny).
PEPTIDY bývají nazývány „informační molekuly“, řídí prakticky všechny životní činnosti organismu a patří mezi ně 95 % ligandů.
První objevená molekula nesoucí informace o lidských emocích byla klasifikována jako hormon. Působila v tenkém střevě, přičemž podporovala sekreci slinivkové šťávy. Vědci ji tedy pojmenovali jako secretin. Jeho objevení bylo pro fyziology velkým překvapením, protože až do této chvíle byli přesvědčeni, že fyziologické funkce jsou ovládány elektrickými impulzy přenášenými nervy. O pár let později byl objeven další hormon působící ve střevech, pojmenovaný gastrin, který slouží k přenosu zpráv mezi slinivkou břišní a žlučníkem. Díky novým výzkumům již tedy nemůžeme
Ve svém příspěvku MUDR JAN ŠULA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jitka Tichoňová.
Děkuji pane Cempírek. Mám ještě jednu prosbu. Pan doktor osvětluje mnohé věci díky pořadům nejen s panem Jaroslavem Duškem. Vím, že v dubnu má být v Rožnově pod Radhoštěm, jen už je vyprodáno:) Bylo by možné se v některých z jeho vystoupení dostat k informacím jak je to třeba s léčbou mániodepresivních stavů, nebo motýlích křídel. Často odkazuje i na určitou literaturu, Dar odpuštění, Molekuly emocí, Nová germánská medicína... Dá se někde najít přehled těch knih:) Ještě jednou moc děkuji. Jsem velice vděčná za to, že jsou lidé kteří svou zvědavostí a touhou vědět, dělit se o to co poznávají pomáhají dalším:) S úctou...
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Petr m.
na internetu se daji vsechny knihy objednat bezproblemu preji hodne stesti me velice pomohly ctyri dohody od pana duska poslechnete si audio verzi. preji hodne stesti
Mýdlo v užším slova smyslu, jehož podstatou jsou hydratované sodné nebo draselné soli vyšších karboxylových kyselin, je nejstarším a nejdéle používaným anionickým tenzidem na světě. Molekuly těchto solí obsahují nerozvětvený řetězec 10 až 22 atomů uhlíku. V důsledku toho mají dvě části velice rozdílné fyzikálněchemické vlastnosti.
Dlouhá alifatická část molekuly, tvořená uhlovodíkovým řetězcem methylenových skupin CH2 a zakončená skupinou methylovou CH3 je hydrofobní a nepolární; menší karboxylová skupina, tedy lipofobní část (buď neutrální – COOH, nebo ve formě aniontu –COO−), je hydrofilní a polární. V důsledku toho mohou tvořit „propojovací můstek“ mezi částečkami hydrofobních látek (například tuků a olejů) a hydrofilním prostředím, například vodou, a tak vytvářet stabilní emulze nebo nepravé roztoky těchto látek ve vodě. Toto je vlastně základní mechanismus čisticího účinku mýdel.
Při rozpuštění mýdla ve vodě vzniká nepravý roztok, v němž molekuly mýdelných sloučenin vytvářejí shluky, zvané mýdlové micely, v nichž jsou tyto molekuly seskupeny hydrofobními částmi do středu tohoto kulovitého útvaru s hydrofilními karboxylovými skupinami na povrchu micely. Vzhledem k tomu, že část karboxylových skupin je ve formě aniontů, má povrch micely záporný náboj, což zabraňuje jejich spojování (koagulaci) a vypadávání z roztoku.
Při kontaktu s částečkou tuku micela pohltí tuk do svého nitra a víceméně ji celou obalí. Protože se nepolární části mýdlových molekul ponoří do tukového prostředí a jejich polární části stále ční do okolního prostředí, tuk se efektivně převede do roztoku. Tento proces, kdy jsou do micel mýdla (nebo obecněji tenzidu) včleňovány molekuly jiné látky (ať už se jedná o tuk, nečistoty a jiné látky hydrofobního charakteru), nazýváme solubilizace. Pokud je v použité vodě obsaženo větší množství rozpuštěných vápenatých nebo hořečnatých solí, například hydrogenuhličitanu vápenatého (tvrdá voda), sráží se mýdlo z roztoku ve formě nerozpustných solí.
V krvi se nachází velké množství látek, které jsou tělu nepotřebné, nadbytečné nebo mohou svou přítomností tělo dokonce poškozovat. Vznikají během metabolických reakcí (příčina), zpracováváním složek potravy, léků a podobně. Tělo tyto látky filtruje z krve ledvinami a tvoří odpadní produkt – moč. Základním stavebním prvkem ledvin jsou nefrony. Skládají se z cévního klubíčka (glomerulu), ve kterém dochází k filtraci krve přes filtrační membránu připomínající sítko do složitého systému kanálků, které nakonec končí v ledvinné pánvičce a močovodu. Velikost štěrbin sítka určuje, jak velké molekuly se z krve do moči dostanou. Snadno prochází voda, minerály, močovina, aminokyseliny a mnoho dalších. Naopak velké molekuly nebo buňky se skrze filtr nedostanou. Proto se do moči u zdravého člověka nedostanou červené (erytrocyty) nebo bílé krvinky (leukocyty).
U nemocného člověka však mohou nastat situace, kdy se i velké molekuly dostanou do moči. To se může stát při situacích, ve kterých dochází k porušení filtrační membrány, která propouští i velké molekuly a buňky. Příčinou tohoto stavu je ve většině případů zánět ledvin (glomerulonefritida), ale také poškození buněk filtrační membrány toxiny (léky, alkohol, bakteriální toxiny, drogy). Velikost filtrace závisí i na krevním tlaku, čím vyšší je krevní tlak, tím je filtrace větší a účinnější. Tím máme na mysli, že při větším tlaku (hypertenze) jsou skrze sítko protlačeny i molekuly, které by jinak neprošly. To je pro organismus nepříznivý stav.
Leukocyty a jiné velké částice se do moči mohou dostat i v případě, kdy je filtrační membrána v pořádku. V tom případě jsou do moči uvolněny až za touto membránou. To se děje při zánětech ledvin a vývodných cest močových (pánvička, močovod, močový měchýř, močová trubice). Leukocyty jsou naší vnitřní policií, bojují proti infekci a likvidují mikroorganismy. Při zánětu se aktivně pohybují směrem k největšímu výskytu infekce. Protože místem infekce jsou právě vývodné cesty močové, část leukocytů se může odplavit močí. Tyto dva stavy – poruchu membrány a zánět – lze odlišit. Při infekcích a zánětech jsou v moči přítomny i bakterie nebo viry. Při poruchách membrány zase dochází ke ztrátám většiny druhů krevních bílkovin, červených krvinek a minerálů.
Všechny případy, při kterých se nachází leukocyty v moči, mohou mít v případě neléčení vážné důsledky. Jestliže má přítomnost leukocytů v moči příčinu v porušené filtrační membráně, ztrácí pacient touto cestou nezbytné krevní bílkoviny, krevní buňky a jiné důležité látky. Hrozí zvýšená krvácivost, vznik otoků a narušení metabolických drah živin. Ledvina může být v kritických případech zcela nefunkční a pacient je akutně ohrožen na životě. Jestliže jsou leukocyty v moči z důvodu chronického zánětu, může také dojít k narušení funkce ledvin až její úplné ztrátě. Velkým nebezpečím je poškození ledvin pozánětlivými srůsty. Zánět se může z vývodných cest také přenést na okolní orgány – prostatu, dělohu, vaječníky, peritoneum.
Léčba, která stojí pouhých 370 Kč pro polodlouhé vlasy, údajně propůjčí vlasům novou sílu a tyto posilující účinky na vlasech vydrží až deset mytí. Botox na vlasy je navržený odborníky z L'Oreal Professionnel a tato kouzelná formule obsahuje molekuly, které vyhledávají a připojují se k místům, kde je poškozen keratin, což je protein, který tvoří vlasová vlákna. Podle vynálezců, tyto molekuly pronikají hluboko do vlasu a utěsňují mezery a omezují tak lámavost vlasů. Kromě botoxu mohou být do séra přidány také vitaminy a další posilující látky, takže se dosahují opravdu dlouhodobé posilující výsledky. Tento produkt s Botkem na vlasy je skutečně jiný, než jsme mohli kdy vidět, protože umožňuje vlasy skutečně opravovat. Molekula aktivní látky nalezne poškozená vlákna, kde je pak schopna měnit svoji strukturu a vytvořit síť a zacelit tak nerovnosti na povrchu vlasu a navrací vlasům zpět jejich přirozený lesk a sílu. Tyto aktivní molekuly, které mají ochrannou známku se jménem Cylane, jsou k dispozici pouze prostřednictvím kadeřnických salonů a na vlasy by je měli aplikovat pouze proškolení odborníci. Na vlasy se nejdříve nanáší speciální šampon, a pak po opláchnutí a vysušení ručníkem je pomocí takové injekční stříkačky aplikován botox v séru.
Jedná se o molekuly, které se nacházejí na povrchu buněk v těle a mozku. Imunitní a centrální nervový systém jsou opatřeny pamětí a schopností učit se. Dá se říct, že inteligence nesídlí pouze v mozku, ale v buňkách celého těla.
Biologická léčba u rakoviny prsu bohužel není vhodná pro všechny. O tom, jestli je možné využít na konkrétní rakovinu prsu cílenou léčbu, případně který konkrétní druh, rozhoduje typ nádoru – jeho biologická charakteristika. Protilátky se podávají nitrožilně, malé molekuly jsou dostupné ve formě tablet.
Přibližně 20 % nádorových onemocnění prsu je způsobených chybou v genu HER2. Taková rakovina prsu se pak označuje jako HER2-pozitivní. Biologická léčba může využít laboratorně vyrobenou protilátku, která zastavuje tvorbu nádoru několika způsoby:
přilne k důležitým oblastem rakovinných buněk a zastaví jejich růst,
přispívá k napadení buněk nádoru imunitním systémem,
zlepšuje účinky chemoterapie.
Existují i léky obsahující malé molekuly, které lze přijímat ve formě tablet. Jsou využívány spolu s chemoterapií k léčbě pokročilejších HER2-pozitivních karcinomů prsu. Biologická léčba HER2-negativního karcinomu prsu je předmětem řady výzkumů.
V současnosti v této terapii dominují:
inhibitory angiogeneze – tyto protilátky zabraňují růstu nových cév nádoru, čímž je přerušena dodávka kyslíku a živin k nádorovým buňkám a ty odumírají,
inhibitory přenosu signálu – v tomto případě protilátky blokují signály, které jsou potřebné k růstu nádoru, uvnitř nádorových buněk.
Biologická léčba je velice nákladná. Pokud se ale prokáže, že máte typ nádoru, na který prokazatelně zabírá, je plně hrazena zdravotními pojišťovnami.
Existují i léky obsahující malé molekuly, které lze přijímat ve formě tablet. Jsou využívány spolu s chemoterapií k léčbě pokročilejších HER2-pozitivních karcinomů prsu. U zajišťovací léčby karcinomu prsu trvá optimální léčba 1 rok. U chemoterapie je to šest měsíců. U onemocnění, kde jsou postiženy i vzdálené orgány jako játra či kosti, se léčba provádí dlouhodobě s různými přestávkami. Většinou se postupuje až do doby, kdy onemocnění přestane být na léčbu citlivé. Kombinace chemoterapie s biologickou léčbou u karcinomu prsu vykazuje o 30 % vyšší účinnost oproti samotné chemoterapii.
3 díly javorového sirupu nalijete do kastrolku a vložíte do vodní lázně (větší kastrol s vodou) a zahříváte tak, aby teplota sirupu nepřesáhla 40 °C. Do horkého sirupu pak vmícháte 1 díl čisté jedlé sody bez jakýchkoli chemických přídavků. Pozor, směs prudce vypění. Míchejte, dokud se soda v sirupu nerozpustí. Při nádorovém onemocnění užívejte první tři dny 5x denně 1 lžičku směsi a další týden pak 3x denně po jedné lžičce. Tato dávka obvykle postačí k absolutnímu vymizení nádoru. Je možné užívat i preventivně. Tato léčba je založena na tom, že rakovinové buňky milují cukr, který do sebe vtahují. Javorový sirup obsahuje čistou glukózu, takže tuhle podmínku dokonale splňuje. Tak se látka dostane přesně do centra nádoru. Jedlá soda pak dokáže díky obrovskému obsahu kyslíku rakovinový nádor doslova rozbít zevnitř. A to už během prvních tří dnů. Dochází tak k naprosté likvidaci nádoru v jakémkoli stadiu, tedy i v konečné fázi rakoviny.
Léčba rakoviny pomocí prášku do pečiva a javorového sirupu
Ano. Tato informace probleskla novinovými titulky, ale stejně tak rychle byla potlačena. Vypadá to až moc jednoduše, ale tato prostá léčba zažívací sodou a javorovým sirupem je nesmírně účinnou přírodní chemoterapií, která velmi efektivně hubí rakovinné buňky. Přitom zcela postrádá brutální vedlejší účinky provázející většinu nesrovnatelně méně efektivních „standardních“ chemoterapeutických metod. Za tepla vytvořená směs chemicky čisté jedlé sody (hydrogenuhličitan sodný; NaHCO3) a javorového sirupu je velmi efektivním prostředkem proti všem druhům rakoviny. Zahříváním se na sebe pevně navážou molekuly sody a javorového sirupu, a takto vybavená glukóza může zamířit k rakovinovým buňkám. Rakovinové buňky prostě milují cukr, který přímo nezřízeně hltají. V tomto případě je ale na molekuly cukru navázaná silně zásaditá sodíková sloučenina! Kyselé rakovinové buňky absorbují s cukrem i sodu, a to je jejich zkáza.
Recept:
3 díly javorového sirupu a jeden díl jedlé sody (soda bicarbona) smísit (například 15 lžiček sirupu a pět lžiček sody) a promíchat, dát poté ohřát na sporák, zahřívat 5 minut nepříliš silně, aby teplota sirupu nepřesáhla 40 °C, dokud směs poněkud nezhoustne. Na počátku může být směs užívána častěji, například 3x denně jedna čajová lžička. Jinak stačí brát 1 čajovou lžičku 1x denně, dlouhodobě. Může být rozpuštěna ve vodě nebo třeba namazána na chléb. Javorový sirup může být případně dočasně nahrazen medem. Obecně platí: nejíst jinak žádný cukr v nápojích ani v pokrmech, s výjimkou trošky ovoce. Tato léčba je založena na tom, že rakovinové buňky potřebují cukr, který do sebe vtahují. A javorový sirup obsahuje čistou glukózu, která se tak dostane přesně do centra nádoru. Jedlá soda pak dokáže díky obrovskému obsahu kyslíku rakovinový nádor doslova rozbít zevnitř.
Bělení zubů se provádí peroxidem vodíku o různé koncentraci. Peroxid vodíku se v ústech rozpadá na aktivní molekuly, které reagují s pigmentem. Tímto se molekuly pigmentů zmenšují a zjednodušují a převádějí se tak do jiného spektra viditelnosti, pro lidské oko nezachytitelné. Tento pigment se nachází pouze v organické části skloviny, která tvoří jen 2 %. Při domácím bělení zubů se používá menší koncentrace peroxidu, obvykle 10, 15 nebo 20 %, podle stupně zbarvení.
Moč je průhledný vodný roztok s barvou od světle žluté po jantarovou. Je to vedlejší produkt nebo odpadní kapalina vylučována ledvinami, transportována močovody do močového měchýře, kde se hromadí, až je odvedena močovou trubicí. Moč se skládá z vodného roztoku metabolických odpadů (například močovina – urea H2N-CO-NH2), rozpuštěných solí, zejména chloridu sodného, a dalších organických látek. Tekutiny a materiály filtrované ledvinami a určené stát se močí pocházejí z krve nebo z intersticiální (vmezeřené) tekutiny. Složení moči je upraveno procesem reabsorbce, který je řízen hormonálně – AD hormonem (ADH) z hypotalamu, při jehož nedostatku vzniká úplavice močová, a aldosteronem. Při tomto procesu (reabsorbce) jsou užitečné molekuly a ionty nutné pro tělo, jako například glukóza a vápník Ca2+, reabsorbovány přenášejícími molekulami zpět do krevního oběhu. Odtékající tekutina obsahuje vysoké koncentrace močoviny a jiných nadbytečných nebo potenciálně toxických substancí, které budou odvedeny z těla močením. Moč je produkována procesem filtrace, reabsorpce a tubulární sekrece (trubicovitého vylučování). Zdravá moč prakticky neobsahuje glukózu; pH moči je menší než 7, moč je slabě kyselá. Moč obsahuje velké množství močoviny, výborného zdroje dusíku pro rostliny, který je užitečný urychlovač kompostu. Močovina je 10 000krát méně toxická než amoniak (čpavek) a je vedlejším produktem deaminace (2 molekuly NH3) a buněčných produktů respirace – dýchání (1 molekula CO2) ve společné kombinaci. Zdravá moč není toxická. Obsahuje látky v těle označené jako nežádoucí, může dráždit kůži a oči. Po vhodném zpracování moči je možné z ní získat pitnou vodu.
Tónovací smývatelné barvy (přelivy) buď uloží barvu na vnější vrstvě vlasového stvolu, nebo obsahují tak malé molekuly, že proniknou do kutikuly, aniž by ji narušily. Většina přelivů obsahuje velmi málo nebo žádný peroxid. Při každém mytí vlasů šamponem odstraníte trochu barvy, proto se jí říká přeliv. Trvanlivost tónovací smývatelné barvy prodloužíte méně častým mytím vlasů a používáním přípravků na úpravu vlasů, které byly vyvinuty speciálně pro potřeby barvených vlasů. Jsou k vašim vlasům ultra šetrné a vy si budete moct užívat svou nádhernou barvu déle.
Permanentní barva
Na rozdíl od přelivu dodává permanentní barva na vlasy molekuly pigmentu do vnitřních vrstev vlasového stvolu. Aby k tomu mohlo dojít, musí nejprve narušit kutikulu. Barva pak reaguje s vnitřní vrstvou vlasů, takzvaným kortexem. Většina permanentních barev na vlasy funguje ve dvou krocích, nejprve se původní barva z vlasů odstraní a pak se uloží barva nová. Výsledkem je dlouhotrvající barva. A pokud chcete, aby vaše barva zářila ještě déle, používejte přípravky na úpravu vlasů, které jsou šetrné k vašim vlasům i k molekulám barviva a snižují až o 70 % vyblednutí barvy!
Eumelanin – pohlcuje více světla a vytváří hnědé až černé odstíny barvy vlasů. Jeho působením je dána základní barva vašich vlasů, to znamená, zda jsou světlé, nebo tmavé. Tím vznikají blond vlasy, nebo naopak vlasy tmavě hnědé či černé. Čím více eumelaninu vaše vlasy obsahují, tím jsou na pohled tmavší a jejich barva sytější. Molekuly eumelaninu mají oválný, obvykle navzájem si velmi podobný tvar, jsou poměrně tvrdé a velmi přesně ohraničené.
Feomelanin – světlo více odráží a vytváří žlutoblonďaté, zrzavé až červené odstíny barvy vlasů. Čím více feomelaninu vlasy obsahují, tím jsou červenější. Molekuly jsou menší, buďto oválné, nebo protáhlé.
Ve vlasech jsou vždy obsaženy oba druhy melaninu. Různé kombinace množství a způsob rozložení molekul vytvářejí celkovou přirozenou barvu vlasů – barvu i její odstín. Čím více melaninových molekul vlas obsahuje, tím je tmavší. Přirozená barva vlasů není tvořena jen jedním odstínem. V přirozeném stavu mohou být na jedné hlavě vlasy šesti i více odstínů, což jim dodává na kráse a přirozenosti. Platí, že kaštanově hnědé vlasy obsahují vysokou koncentraci jak eumelaninu, tak i feomelaninu. Naopak hřejivé blond vlasy obsahují malé množství eumelaninu a střední množství feomelaninu.
Sacharidy, karbohydráty, uhlohydráty, cukry, to všechno jsou pro vás možné známé názvy pro tuto základní složku. Pojďme si tedy vysvětlit základní funkce a na druhé straně úskalí těchto živin. Sacharidy jsou malé molekuly, které jsou seskupeny po jedné molekule, takzvané jednoduché cukry (monosacharidy), dvou molekulách, takzvané disacharidy, anebo ve více molekulách, které dohromady tvoří složené cukry (polysacharidy). A všechny tyto životně důležité molekuly jsou v různém množství a různém složení obsaženy v potravinách, které konzumujeme. Podle složení sacharidů je nám jasné, že každou kombinaci těchto sacharidových molekul bude tělo trávit trošku jinak.
Krém s obsahem kyseliny hyaluronové je vysoce efektivní u méně hlubších mimických vrásek. Jeho nevýhodou je nižší vstřebatelnost do kůže. Molekuly hyaluronanu jsou totiž tak velké, že nemohou projít přes vrchní část kůže. Mnoho reklam láká ke koupi krémů a sér s obsahem kyseliny hyaluronové, ale bez speciální technologie, která její molekuly dopraví až do dermis, jsou tyto kosmetické přípravky málo účinné. Nové technologie krémů jsou tvořeny z kyseliny glukuronové a N-acetylglukosaminu. Tyto dvě látky jsou pomocí liposomů transportovány do dermis, kde na základě chemické reakce vytvoří kyselinu hyaluronovou. Díky této speciální technologii dosahuje aplikace hyaluronanu pomocí krémů vysokých účinků. Výhodou je, že krém aplikujete doma ve svém pohodlí a bez bolesti.
Diabetes mellitus se ve svých raných stadiích výrazně somaticky neprojevuje. U DM I. typu probíhá ničení B buněk latentně po mnoho měsíců až let do chvíle, kdy je jich zničeno více než 80 % a slinivka není schopna zabezpečit spotřebu inzulinu v těle. Glykemie přestává nabývat fyziologických hodnot a nyní již lze jednoznačně prokázat diabetes. K tomu se používá glukometr, který by naměřil budoucímu diabetikovi hodnotu glykemie, jež by neodpovídala referenčním hodnotám. Protože inzulin umožňuje vstup glukózy do buněk, tělo neléčeného diabetika trpí nedostatkem energie v buňkách, a tu se snaží nahradit jiným způsobem. Jako její sekundární zdroj je energeticky nejvýhodnější rozklad tuků. Katabolismem tuků se uvolňuje požadovaná energie, avšak jako odpadní látky této reakce vznikají ketolátky (například aceton) okyselující vnitřní prostředí těla. Tím ovlivňují průběh některých chemických reakcí v organismu a rovněž i jeho metabolismus. Současně tělo ztrácí velké množství vody. Ledviny nedovedou molekuly glukózy při velké koncentraci v krvi udržet v těle a propouští ji do moči. Její přebytky s sebou strhávají molekuly vody. Čím vyšší glykemie, tím větší množství moči. Jediným východiskem je vnést do metabolismu znovu rovnováhu pomocí zevní aplikace inzulinu, který si již tělo nedokáže samo vyrobit. Po zahájení léčby inzulinem se částečně obnoví funkce zbývajících B buněk, čímž se na určitou dobu obnoví vlastní sekrece inzulinu. Tomuto období se říká remise, není v něm nutné pokrývat celou spotřebu inzulinu. Remise má přechodný charakter – trvá v průměru jeden rok od manifestace diabetu.
Varovné signály cukrovky: hyperglykemie, žízeň, časté a vydatné močení, hubnutí, únava, poruchy vědomí, diabetická ketoacidóza.
Biologická léčba je cílená léčba, která využívá obranyschopnosti organismu k boji proti rakovině či některým autoimunitním chorobám díky tomu, že jsou v současné době lépe známé struktury a pochody na povrchu i uvnitř buňky. Na základě těchto poznatků vědci nacházejí takové molekuly a pochody, které jsou typické pouze pro buňky spojené s nádorovým nebo autoimunitním onemocněním.
Léčiva biologické terapie působí pouze na ty molekuly a procesy, které zlepšují či opravují schopnost sebeobrany organismu, i přestože je doprovází řada nežádoucích účinků; ve srovnání s klasickou léčbou je jich daleko méně a méně významných.
Látky používané v biologické léčbě se nazývají modifikátory imunitní odpovědi. Jsou to látky, které si lidské tělo normálně vyrábí. Pro účely cílené léčby nádorů a autoimunitních chorob jsou však tyto látky vyrobeny v laboratoři a tělu dodávány. Některé typy biologické léčby se naopak podávají ke snížení nežádoucích účinků, které mohou nastat po použití jiných typů protinádorové terapie.
Do biologické léčby spadá několik skupin léků. Ty se liší mechanismem účinku. Společný je pouze cíl: rakovinu zlikvidovat. Biologická léčba využívá potenciál vašeho těla tím, že stimuluje váš vlastní imunitní systém k boji s rakovinou. Biologická léčba tak především pomáhá zpomalit růst nádorových buněk a jejich šíření, zabránit návratu již vyléčené rakoviny, zmírnit vedlejší účinky ostatních druhů léčby (například chemoterapie).
Není nádor jako nádor a pro každého pacienta může být vhodný zcela jiný způsob terapie. Právě takovou individualizaci do jisté míry umožňuje moderní biologická léčba. Bohužel jde o nákladnou terapii a nedosáhnou na ni zdaleka všichni potřební pacienti, i když počet onemocnění, u kterých se používá, neustále roste.
Nezapomínejme na to, že veselá mysl je půl zdraví.
