Svrab neboli sarkoptóza, u zvířat lidově též prašivina, je infekční nemoc způsobená zákožkou svrabovou, postihující člověka i zvířata. Latinský název je scabie a vznikl z latinského scabere, což v překladu znamená drbat se. Svrab je často považován za dávno vymýcené onemocnění. Jenže to je omyl. Svrabem se můžete nakazit snadno i dnes a je to velmi nepříjemná nemoc. V České republice je onemocnění v současné době dost rozšířené. Je nejrozšířenějším profesním onemocněním mezi zdravotníky.
Jak se přenáší svrab
Onemocnět svrabem lze velmi jednoduše z prostěradel a postelí v hostelech, hotelech a ubytovnách, kde se rychle střídá hodně lidí a kde hygiena není na nejvyšší úrovni. Mezi první příznaky patří zarudnutí kůže, pupínky a hlavně svědění, které je intenzivní především v noci. Chorobu totiž způsobuje parazit, který se během několika minut zavrtá do kůže člověka či zvířete a vytváří si v hloubce pokožky chodbičky. Tady klade vajíčka. Během dvou dnů se dokáže tak rozmnožit, že vytvoří kolonie až o několika stech jedincích.
Nemoc se nejčastěji přenáší v kolektivech, kde žijí lidé v těsném kontaktu. Přenáší se kožním kontaktem i pohlavním stykem s nakaženým nebo kontaktem s kontaminovaným předmětem. Infekce se obvykle projeví za 4 až 6 týdnů. Při opakované infekci se nemoc může projevit již po 24 hodinách. Onemocnění se dá léčit mnoha způsoby.
Svrab u psa, dříve též prašivina, je druh zánětlivého onemocnění kůže způsobený drobnými parazitickými roztoči. Existují dva základní typy svrabu: sarkoptický a demodektický. Mají rozdílné příčiny a příznaky.
Sarkoptický svrab obvykle způsobuje kruté svědění. Pes se úporně škrábe nebo si hryže kůži, aby si ulevil. Kůže psa podrážděná neustálým škrábáním a kousáním se může lehce infikovat. Svědění může být někdy tak hrozné, že pes nevěnuje pozornost jídlu, pití ani odpočinku. I když to není vždy pravidlem, vážné případy sarkoptického svrabu mohou mít za následek sekundární infekce způsobené bakteriemi nebo kvasinkami a na podrážděné kůži vytvářejí bílou škraloupovitou krustu. Navíc je u psů se sekundární infekcí častý úbytek váhy, horečka nebo zvětšené lymfatické uzliny.
Lokalizovaný demodektický svrab, nejlehčí varianta demodektického svrabu, se nejčastěji objevuje v psí srsti v jednom nebo dvou lysých flecích nebo flecích, kde je srst řidší. Obvykle nejsou tato místa zanícená a podrážděná a nezpůsobují silné svědění. Jestliže lokalizovaný demodektický svrab sám od sebe nezmizí, může proniknout do celého těla, což má za následek generalizovaný demodektický svrab. Na psím těle se vytvoří početné lysé fleky nebo fleky s řídkým ochlupením. Fleky mohou měřit v průměru 2,5 cm. Kůže v těchto místech bývá zrudlá, šupinatá nebo ztvrdlá. Takto podrážděná kůže někdy svědí a neustálé škrábání často vede až k vážným infekcím. Tyto druhotné infekce se projevují podobnými příznaky jako u sarkoptického svrabu (horečka, úbytek váhy, zduřelé lymfatické uzliny a podobně). Některé zvláštní typy demodektického svrabu mohou způsobit demodektickou pododermatitidu, která postihuje meziprstí. Při této nemoci jsou paraziti hluboko usazeni v psích tlapkách. Nemoc způsobuje
Ve svém příspěvku STŘEVNÍ PARAZITI U LIDÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Patricie.
Já wurm-ex taky preventivně užívám. Super věc :)
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marki.
Manžel ho koupil na zkoušku - pro nás dva a našeho syna. Máme totiž doma zvířectvo - dvě kočky, papouška senegalce a morče. Já tomu přípravku a boomu ohledně parazitů sice moc nevěřím, ale když už to manžel koupil, tak jsem to taky vyzkoušela (ale nejdříve si počkala, co to udělá s manželem :D). Jemu to nijak nepomohlo - respektive šel několikrát na velkou, ale to je vše. Mě to naopak celkem prohnalo a teď je to pět dní a nemám problémy s vyprazdňováním, se kterým občas mívám potíže.
Svrab u morčete je onemocnění, které lze ve většině případů rozpoznat již při pečlivém pozorování chování a stavu kůže. Typickým znakem je, že morče má strupy, lysiny a reaguje extrémně citlivě na dotyk.
Nejčastější projevy zahrnují:
intenzivní svědění a neustálé drbání
holá místa se strupy na břiše, zádech, nohách nebo hlavě
matnou, lámavou srst v okolí postižených míst
křečovité reakce při pohlazení nebo manipulaci
neklid, otáčení se, odírání o předměty v kleci
Pokud se morče při dotyku prudce stáčí, „kope“ zadními končetinami nebo dokonce upadá do křečí, může se jednat o pokročilé celotělové postižení. V takovém případě je nutný okamžitý zásah veterináře.
U morčat rozlišujeme tři hlavní formy svrabu:
sarkoptový svrab (Trixacarus caviae) – nejzávažnější, postihuje celé tělo
ušní svrab (Psoroptes cuniculi) – postižení zvukovodu a ušních boltců
notoedrový svrab – postihuje hlavu a oblast uší
Sarkoptový svrab je pro morče extrémně bolestivý a bez léčby může vést až k úhynu.
Popraskané žilky v očích trápí lidi, kteří dlouhé hodiny pracují u monitorů bez denního světla. Potápění do velké hloubky může rovněž způsobit popraskané žilky v oku. Popraskané žilky v očích jsou i průvodním jevem zánětu oční spojivky. Zánět spojivek se na pohled projevuje zarudlou a zanícenou průhlednou blankou, jíž je pokryta vnitřní strana očních víček. Zarudlé je i bělmo očí. Zánět spojivek může způsobovat alergie. Poměrně častým alergenem je srst hlodavců: morče, oblíbení potkani. Stačí, aby si dítě se zvířetem hrálo, a pak se mimoděk dotklo svého obličeje. Kromě červených očí a zarudlých spojivek provází alergický zánět spojivek většinou i otok víček (oči se zúží do štěrbin).
Praskání žilek v oku způsobuje některým lidem užívání určitých léků, zejména takových, které minimalizují riziko vzniku trombóz.
Pro některé lidi není vhodná korekce oční vady pomocí kontaktních čoček. U citlivějších jedinců mohou čočky způsobit praskání žilek v oku (pálení, svědění, zarudnutí, pocit „písku v očích“).
Krví zbarvené bělmo někdy provází nestřídmou konzumaci alkoholu.
Žilka v oku praskne po nenadálém tlaku. Může to být přímý tlak fyzický, což nastane nejčastěji při nějaké rvačce nebo zápasu, při kontaktním sportu, autonehodě a podobně. Popraskané žilky v očích jsou velmi často doprovodným jevem porodu. Prasklými žilkami trpí někteří lidé i při naprosto banálním zvracení. Žilky v oku praskají rovněž lidem s vysokým krevním tlakem.
