Zdravé a chutné švestky nejsou samozřejmostí. Bez správného ošetření dokáže úrodu znehodnotit červivost, houbové choroby i nenápadní škůdci, kteří útočí už brzy na jaře. Právě správně načasovaný postřik švestek rozhoduje o tom, zda sklidíte plné košíky plodů, nebo jen zbytky po housenkách a hnilobě. V tomto článku najdete přehled účinných a aktuálně dostupných chemických postřiků, vysvětlení, kdy a proč je použít, a také praktické zkušenosti pěstitelů, kteří se ochraně slivoní věnují dlouhodobě.
Pilatka švestková způsobuje opad malých plůdků krátce po odkvětu. Napadení bývá často zaměňováno za přirozený červnový propad.
Postřik je nutné provést bezprostředně po opadu květních lístků, aby nebyli ohroženi opylovači.
Zdroj: článek Postřik švestek
V naší poradně s názvem PUKLICE NA BOBKOVÉM LISTU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Magda.
Koupila jsem si krásný vavřín s tím, že budu sbírat jeho listy. Teď jsem ale zjistila, že má na listech puklice. Nevím, jak se jich mám zbavit, abych mohla listy používat.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Puklice jdou zničit těžko, protože jsou chráněny odolným krunýřem, který nedovolí přístup sebesilnějšího jedu. Puklice je možné zničit jen mechanicky a nebo chemickou cestou. Mechanické zničení bude pro váš účel nejlepší řešení. Spočívá v tom, že každou pukličku musíte z listu seškrábnout příborovým nožem. Jestli je vaše rostlina zamořená moc a je veliká, tak si raději namnožte z jejich vrcholků rostliny nové. Na sadebních výhonech 15 cm dlouhých pečlivě očistěte všechny puklice a nechte jen pět posledních listů. Ostatní listy odřezejte. Chemická cesta spočívá v kontaminaci vnitřních tekutin v rostlině, protože to je jediná cesta, jak se k puklicím dostat - otrávit jim mízu, kterou sají. K tomu slouží přípravek Mospilan 20 SP, kterým se rostlina postříká. Mospilan je pro rostlinu neškodný, ale pro člověka je po dobu 3 dnů od postřiku zdraví škodlivý. To by ovšem nemuselo vadit při pěstování nových rostlin ze semenáčků.
Zdroj: příběh Puklice na bobkovém listu
Červivost švestek je způsobena především housenkami obaleče švestkového. Bez správného načasování je jakýkoli postřik neúčinný.
Základem je použití feromonových lapačů, které umožní přesně určit nálet škůdce.
Postřik se provádí podle signalizace, obvykle 7–10 dní po vrcholu letu.
Zdroj: článek Postřik švestek
V naší poradně s názvem PAMPELIŠKA -KOŘEN A WARFARIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana Fialová.
Je možné pít čaj z kořene pampelišky v kombinaci pouze1,5g /den Warfarinu? Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Zatím není dostatek výzkumů, které by se zabývaly vlivem kořene smetánky lékařské na Warfarin. Zkuste se dohodnout se svým lékařem, který vám předepisuje Warfarin, že chcete začít pít čaj z kořene pampelišky. Lékař by vám měl v prvních dnech po začátku pití tohoto čaje změřit srážlivost krve. Podle výsledku vám pak doporučí další postup, jestli v pití pokračovat, či nikoliv. V případě Warfarinu není jiný postup, jak si ověřit škodlivost nebo prospěšnost kořene pampelišky, než kontrolou srážlivosti.
Zdraví Cempírek!
Zdroj: příběh Pampeliška -kořen a warfarin
Škodlivost sody bikarbony na lidský organismus je v přiměřeném množství vyloučena. Soda bikarbona neboli hydrogenuhličitan sodný (NaHCO3), lidově jedlá soda, je zásadité činidlo a je to naprosto bezpečná látka. Konzumujeme ji běžně například v pečivu pod označením E500 - protispékavá látka a kypřící prášek.
Jedlá soda představuje při obecném použití minimální zdravotní rizika, ale náhodná expozice v práci nebo v laboratoři může vést k mírnému podráždění, zejména v uzavřených nebo špatně větraných prostorách.
Zdroj: článek Použití sody bikarbony
V naší poradně s názvem LÉKY NA ODVODNĚNÍ NA PŘEDPIS se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Koudelka.
Dobrý den,
Na odvodnění jsem bral Amicloton a teď mi lékař předepsal Carzap HTC 16mg/12,5mg. Chci se zeptat, v čem je mezi léky rozdíl, a který je pro mne více škodlivý.
Děkuji za odpověď.
Koudelka
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Ani jeden z jmenovaných léků pro vás nepředstavuje škodlivost, která by převyšovala zdravotní přínosy, které vám oba léky mohou poskytnout. Je běžná praxe, že se ke snížení krevního tlaku používá více variant léčby a podle výsledků se pak stanovuje další postup. Oba léky mají nežádoucí účinky, které se týkají hlavně zátěže ledvin. Když budete chodit pravidelně k lékaři na odběr krve a budete mít pod kontrolou funkci ledvin, tak můžete užívat současnou léčbu bez obav.
Zdraví Cempírek!
Zdroj: příběh Léky na odvodnění na předpis
Paracetamol je jedním z nejvíce používaných způsobů léčby horečky a bolesti, včetně bolesti hlavy, problémů se zády, zubů a chřipky. Paracetamol je na trhu už více než 50 let, a je-li užíván ve správných dávkách, je naprosto bezpečný. Mohou ho užívat i těhotné ženy.
Pokud je však paracetamol užíván dlouhodobě, může být nebezpečný. Dlouhodobé užívání vede k poškození jater a může způsobit i smrt. Někteří jedinci si vezmou vysokou dávku paracetamolu při pokusech o sebevraždu, ale často dojde jen k předávkování. Předávkování, ať už způsobené dlouhodobým používáním, nebo nadměrným dávkováním, je špatně prokazatelné, protože obvyklé krevní testy nejsou určeny ke zjištění úrovně paracetamolu.
Zdroj: článek Škodlivost paracetamolu
V naší poradně s názvem ŠKODLIVOSŤ SÓDY BIKARBÓNY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milena.
je škodlivá soda bikarbona na lidský organismus při požití a jak
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Škodlivost sody bikarbony na lidský organismus je v přiměřeném množství vyloučena. Soda bikarbona neboli hydrogenuhličitan sodný (NaHCO3), lidově jedlá soda, je zásadité činidlo a je to naprosto bezpečná látka. Konzumujeme ji běžně například v pečivu pod označením E500 - protispékavá látka a kypřící prášek.
Tabletovanou jedlou sodu mohu doporučit všem, kteří mají problémy s pálením žáhy a stoupání žaludečních šťáv do dutiny ústní. Jedlá soda vyrovná překyselenost žaludku a odstraní tyto problémy. Dále se dá sypká soda použít jako bezvadný lapač pachů v chladničce (jeden prášek do pečiva na jeden měsíc). V kosmetice se používá také sypká jedlá soda rozmíchaná ve vodě jako čistící pleťová voda.
Jedlá soda se nehodí jako přísada do koupelí. Pokud si točíte vodu na koupání z vodovodního rozvodu, tak vám ve většině případů nateče voda zásaditá. Sodou byste tuto zásaditost ještě zvýšili a došlo by tak k přehnanému vysušení pokožky. Naopak do takové koupele z vodovodního řádu je velmi dobré nasypat kyselinu citronovou. Jeden sáček kyseliny citronové na plnou vanu vody a uvidíte jak budete mít při a po koupeli vláčnou pokožku.
Zdraví Cempírek
Zdroj: příběh Škodlivosť sódy bikarbóny
Výzkum byl založen na podrobných záznamech zdravotnických zařízení, zejména se zaobíral pacienty s poškozením jater. Závěry tohoto výzkumu jsou dostatečně spolehlivé. Studie ale neprokázala, proč lidé s dlouhodobým předávkováním dopadli celkově hůře. Bylo to zapříčiněno zpožděním léčby nebo něčím jiným? Výzkum se zaměřil na souvislost předávkování s věkem jedince, bylo zjištěno, že je častější u starších, a na souvislost s užíváním alkoholu, zde bylo zjištěno vyšší riziko závažného poškození jater a častější úmrtí. Studie byla zaměřena pouze na dospělé.
Zdroj: článek Škodlivost paracetamolu
Nadměrné dávky paracetamolu jsou nejčastější příčinou akutního selhání jater. Vysoké dávky mohou být nebezpečné a smrtelné. Pokud máte otázky týkající se dávkování paracetamolu, tak se poraďte se svým lékařem. Dbejte opatrnosti při dávkování, zejména pokud užíváte více než jeden přípravek s obsahem paracetamolu. Standardní dávka pro dospělého činí 0,5 až 1 gram každé čtyři až šest hodin, až do maximální denní dávky 4 gramů. Dávkování paracetamolu u dětí se liší podle věku nebo váhy.
Zdroj: článek Škodlivost paracetamolu
Při testování 633 lidí bylo zjištěno, že 161 trpělo předávkováním paracetamolem, přestože užívali paracetamol jen na bolesti hlavy, svalů, žaludku a zubů. Zjistilo se, že lidé, kteří si vzali jednu velkou dávku, měli nižší hladinu paracetamolu v krvi, než lidé, kteří užívali paracetamol dlouhodobě. U nich již nastaly problémy s játry a mozkem, případně nutnost dialýzy nebo pomoci s dýcháním. Průměrná dávka 4 g užívaná dlouhodobě vede k většímu předávkování než jednorázové užití vysoké dávky, která představuje 7 g. Maximální denní dávka paracetamolu pro dospělé činí 4 gramy!
Zdroj: článek Škodlivost paracetamolu
Nejčastěji je příčinou vzniku ledvinových kamenů kyselina šťavelová a vápník. Hořčík zabrání vzniku nerozpustných šťavelanů z těchto dvou substancí. Kyselina šťavelová se nachází ve zvýšené míře v reveni (rebarboře), špenátu, šťovíku, petrželi, červené řepě, instantní kávě, kakau, v čokoládě a rovněž vzniká při extrémně vysokém přísunu vitamínu C. Užívá-li se však hořčík spolu s vitamínem C, který je v přiměřených dávkách, výše zmíněné riziko při jeho konzumaci nehrozí, naopak:
Zdroj: článek Jak funguje hořčík
Jedlá soda, odborně hydrogenuhličitan sodný (NaHCO₃), je látka s mírně zásaditým účinkem. V přiměřeném množství je považována za bezpečnou a běžně se používá v potravinářství jako přídatná látka E500, zejména jako kypřicí prostředek.
Škodlivost jedlé sody pro lidský organismus při krátkodobém a rozumném použití nebyla prokázána. Rizika se objevují především při dlouhodobém, nadměrném nebo nevhodném užívání, zejména vnitřním.
Je důležité rozlišovat mezi občasným použitím při akutních potížích a pravidelným pitím jedlé sody, které může narušit rovnováhu minerálů a kyselin v těle.
Zdroj: článek Léčivé účinky jedlé sody
I když nesladíte, cukr se ukrývá v mnoha pochutinách, jako je sirup, sladké pečivo a limonády. Naše zdraví je tak vážně ohroženo. Cukr se podílí na spoustě závažných onemocnění a hlavně na civilizačních chorobách. Ve své podstatě se dá konzumace cukru přirovnat ke konzumaci drogy, ne nadarmo se cukru říká bílý jed.
Zdroj: článek Cukr
Hlavní nevýhodou paracetamolu je jeho nepříznivé působení na jaterní tkáň, odborně hepatotoxicita. V běžných doporučených dávkách se nic neděje, ovšem otrava větší dávkou paracetamolu může způsobit závažné poškození jaterní tkáně a akutní selhání jater. Tento neblahý efekt paracetamolu se výrazně zvyšuje při požití alkoholu, proto by nemocní neměli v žádném případě paracetamol s alkoholem kombinovat. Kromě toho by neměly být léky s paracetamolem nadužívány lidmi s již nemocnými játry, například s cirhózou. V běžných dávkách se může objevit i alergická kožní reakce. Jeho antidotem (protijedem) je acetylcystein, který ovšem neprochází přes placentární bariéru. Toto je důležité v případě předávkování, kdy dochází k selhání jater u matky i plodu. Acetylcystein se nemůže dostat k játrům plodu a chránit je. Otrava způsobená předávkováním paracetamolem je jednou z nejčastějších příčin akutního selhání jater. Pacient do několika dnů umírá a zachránit ho lze pouze rychlou transplantací jater.
Zdroj: článek Léky obsahující paracetamol
Antidepresiva se obvykle užívají nejen na depresi, ale i k léčbě jiných psychiatrických poruch, jako jsou anxiozita, bipolární afektivní porucha, obsedantně kompulzivní poruchy, poruchy spánku a poruchy příjmu potravy. Produkce a spotřeba antidepresiv je enormní – jen v roce 2002 bylo v USA předepsáno 133 milionů antidepresiv.
Úplně prvními antidepresivy byly iproniazid (Marsilid) a imipramin (Tofranil), vyvinuté v padesátých letech 20. století. Od té doby byl na poli léčby deprese učiněn obrovský pokrok – postupně byly vyvinuty všechny v současnosti známé třídy antidepresiv. Všechny nějakým způsobem ovlivňují neuropřenašeče na synapsích. První vyvinutá antidepresiva spadala buď mezi tricyklická antidepresiva (TCA), nebo mezi inhibitory monoaminooxidázy (MAOI). Takzvané selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI) byly objeveny později a jsou oblíbené pro svou relativně nízkou toxicitu či škodlivost. Prvním široce užívaným představitelem této skupiny byl fluoxetin (Prozac).
Zdroj: článek Moderní nenávyková antidepresiva
Sójové boby od hlavních pěstitelů jako obnovitelná surovina jsou každoročně k dispozici v dostatečném množství. Zralé a pečlivě uskladněné boby mají velký význam na dobrou kvalitu lecitinu. Boby se musí nejdříve očistit, vyloupat a rozválcovat na takzvané koláče. Koláče o velikosti 2–5 mm jsou zpracovány v extrakčním zařízení pomocí hexanu. Extrakce se provádí v protiproudovém režimu. Při tom vzniklá směs hexanu a oleje zvaná miscella, která se dále zpracovává pomocí destilace pro regeneraci hexanu z oleje. Zbývající hexan se z koláče oddestiluje s parou ve vakuu. Takto vzniklý surový olej je výchozím produktem pro získání sójového lecitinu. Přidušením olejnatých semen před vlastní extrakcí může být obsah lecitinu v surovém oleji zvýšen o 50–100 %, přičemž podíl hydratovaných fosfolipidů v oleji neklesá.
Surový olej jako výchozí látka obsahuje asi 2 % lecitinu, je zahříván v nádržích na 70–90 °C a s 1–4 % vody intenzivně smíchán. Při tomto postupu se vysráží lecitin do podoby rosolovité hmoty, která se od oleje odděluje ve speciálních odlučovačích. Tento lecitinový kal – s obsahem asi 12 % oleje, 33 % fosfolipidů a 55 % vody – je zbavován vody jejím odpařováním z jeho tenkých vrstev. Vzniká tak surový lecitin, obsahující 60–70 % polárních lipidů a 27–37 % sójového oleje. Podíl vody po této proceduře činí pouhých 0,5–1,5 %.
Hlavními složkami získané šlemovité hmoty surového lecitinu jsou fosfolipidy, označované jako fosfatidy, triglyceridy, glykolipidy a sacharidy. Vedlejšími složkami pak jsou steriny, volné mastné kyseliny, barviva a řada jiných sloučenin. Kromě rosolu získaného prostřednictvím vody v nádržích se získává rosolovitá hmota pomocí kyselin a proces zrosolovatění enzymem fosfolipázou A2. Tomuto procesu se podrobují i jinak nezkapalněné nebo takzvané těžce zkapalněné fosfolipidy.
Největší množství vyrobeného lecitinu, převážně ze sójových bobů, tedy sójový lecitin, míří do potravinářského průmyslu. Zpočátku byl rostlinný lecitin brán pouze jako náhražka za lecitin z vajec. Dávno již ale platí, že oba jsou ekvivalentní, někdy je dokonce i rostlinný brán jako silnější. Má již dávno pevné místo jako emulgátor a disperzní prostředek, stejně pro hydrofilní látky v olejovém nebo vodním prostředí, tak i jako stabilizační látka.
Lecitin je surovina velmi citlivá na teplo, v teplém prostředí rychle degraduje. Pokud uvedené nápoje nejsou doslova vařící, ale lze je bez problémů vypít (cca do 60 °C), pak to nevadí. V opačném případě (vyšší teplota) se zbytečně snižuje obsah aktivních látek.
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Nežádoucí účinky lecitinu
Škodlivost anestezie vychází z toho, že anestetika obsahují toxické látky. Na začátku si je třeba uvědomit, že narkóza již není tak „nebezpečná“ jako tomu bylo dříve, ale i dnes se mohou objevit její vedlejší účinky. Častými vedlejšími účinky jsou pocity nevolnosti, zvracení, pocit škrábání v krku po intubaci u celkové narkózy, pooperační bolest svalů i bolest hlavy, pocit celkové slabosti. Vzácně může při uvolňování dýchacích cest dojít k vylomení zubu (obvykle se ale jedná o zub, který se viklal). Anestetika mohou také způsobit poruchy učení, poškození mozku, infarkt. Mezi nejzávažnější komplikace patří stažení hlasivek (= laryngospasmus), stažení průdušek (= bronchospasmus), vdechnutí obsahu žaludku do plic, které vede k zánětu plic (= aspirace), vysoký nebo nízký krevní tlak, porucha srdečního rytmu (= arytmie), srdeční infarkt, šok, alergické reakce na podávané látky. Po probrání z celkové anestezie může také například hrozit některá z poruch chování. To nastává častěji u dětí a starých lidí než u dospělých. Problémy mohou nastat i s pamětí. Určité škodlivosti celkové anestezie jsou si vědomi i lékaři, a proto ji obvykle volí v případech, kdy lokální anestezie nepostačuje. Neznamená to ale, že je celková anestezie nebezpečnější než ta lokální. Každá má své výhody a nevýhody. Nebezpečnou komplikací obou typů anestezií je atypická reakce na podané léky. Dlouhotrvající celková anestezie může způsobit i snížení obranyschopnosti organismu, to samé může vyvolat ale i anestezie, která je v krátké době znovu opakovaná.
Alergické reakce ale vyloučit zcela nelze nikdy.
Zdroj: článek Důsledky narkózy
Škodlivost narkozy je díky vědeckému pokroku snížena na minimum. Tudíž jsou vedlejší účinky a problémy po narkóze i u starších lidí minimální. Mezi relativně časté, ale ne závažné nežádoucí účinky anestezie patří u starších lidí nevolnost, únava, pocit škrábání v krku, bolesti hlavy či svalů. Starší pacienti se také často mylně domnívají, že brnění, snížená citlivost v končetinách či omezení pohybu jsou následkem celkové anestezie, ty však bývají mnohem častěji důsledkem polohy při operaci.
Zdroj: článek Narkóza u starých lidí
Do pacientova hrtanu se zavede plastová kanyla, kterou proudí narkotizační médium. Příprava na operaci začíná návštěvou anesteziologa, který zjišťuje všechny potřebné údaje k provedení narkózy, tedy prodělané choroby, užívané léky, vztah k nikotinu a alkoholu. Před operací dostane pacient uklidňující tabletku a může být dopraven na operační sál. Následuje nitrožilní injekce, která vyvolá během několika sekund útlum vědomí. Další injekce ochromí svalovou činnost, aby bylo usnadněno vložení kanyly do hrtanu. Teprve potom do těla operovaného proudí vlastní narkotizační plyn. K narkóze dnes slouží složitá směs asi padesáti substancí, obsahující hypnotika (pro útlum vědomí), látky ke zmírnění bolesti a relaxanty (k uvolnění svalstva). Protože narkóza vyřazuje z činnosti i dýchací svaly, je třeba pacienta napojit na přístrojové dýchání. Moderní narkóza umožňuje mnohem přesnější dávkování a zaručuje vysokou bezpečnost a minimální škodlivost.
Během operace je pacient neustále udržován na příslušné anestetické úrovni. Přesto se ve výjimečných případech může stát, že během operace vnímá okolí (což neznamená, že také cítí bolest), hlasy lékařů nebo zákroky na svém těle. Pozdější vzpomínky na tyto stavy mohou vyvolávat úzkost, nespavost a deprese. Byl zaznamenán i případ muže, který během operace dával pohybem palce u nohy lékařům znamení, že je při vědomí. Aby se podobným případům předcházelo, má se práce anesteziologů v budoucnu opírat o detailní počítačové vyhodnocení narkózy. Podle intenzity naměřených elektrických proudů v mozku lze pak určit hloubku narkózy na čtrnáctibodové stupnici.
Celková anestezie zahrnuje:
Při náročnějších operacích musí být také vyřazeno samovolné dýchání, které je pak nahrazeno dýchacím přístrojem. I během operace jsou anestetika pravidelně doplňována, aby byla udržena správná hladina bezvědomí.
Nejznámějším plynným anestetikem je oxid dusný, bezbarvý plyn nasládlé chuti, který je běžně známý pod pojmem rajský plyn. V současné době je nejpoužívanějším inhalačním anestetikem látka zvaná isofluran. Při inhalování anestetik putují plyny do plic a dýchacích cest, odkud se dostávají do krve, která je dopraví až do mozku a k orgánům.
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Vliv narkózy na mozek