MOSPILAN SKODLIVOST bylo téma, které nás inspirovalo k vytvoření tohoto článku. Úrodu švestek může ohrozit několik hub a zákeřný hmyz, proto je vhodné dodržovat preventivní opatření. Jedním z nich je postřik. Postřik švestek není nikterak náročný a zvládne jej i začátečník. Postřik na švestky obsahuje chemikálie, často jedy, které mají ještě několik dnů po aplikaci intenzivní účinky a mohou nepříjemně reagovat i s lidskými částmi těla.
Postřik švestek proti pilatce
Pilatka nalétává v době květu, je třeba stříkat co nejdříve, ale tak, abychom nezahubili včelky a ostatní opylovače. Ti nejdou do odkvetlého stromu, takže jakmile začnou opadávat okvětní lístky, může se stříkat, nemusí se čekat až do úplného odkvětu. Proti pilatce je tedy termín postřiku jasný, jakmile opadá cca 75 % květních plátků. Proti druhé generaci (té škodlivé) obaleče švestkového se stříká v první polovině července. V teplejších oblastech to je cca 5., na horách přibližně 10. července. Volte přípravek s delším působením, například Mospilan nebo Zolone, Decis nebo Sumithion mají krátký účinek a hodí se spíš proti pilatce po odkvětu. Teoreticky byste vše zvládli Zolonem, ale ten je od roku 2007 zakázaný. Nyní zbývá už jen Mospilan. Dodržujte ochranné lhůty uvedené na obalu. Zolone i Mospilan působí až 20 dnů. Pozor na letní odrůdy pološvestek, ty někdy zrají už začátkem srpna, takže stihnete postřik jen tak tak.
Možných postřiků je několik, je dobré je občas střídat. Patří sem: Decis Flow 2,5, Sumithion Super a také Mospilan 20 SC.
V naší poradně s názvem PAMPELIŠKA -KOŘEN A WARFARIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana Fialová.
Je možné pít čaj z kořene pampelišky v kombinaci pouze1,5g /den Warfarinu? Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Zatím není dostatek výzkumů, které by se zabývaly vlivem kořene smetánky lékařské na Warfarin. Zkuste se dohodnout se svým lékařem, který vám předepisuje Warfarin, že chcete začít pít čaj z kořene pampelišky. Lékař by vám měl v prvních dnech po začátku pití tohoto čaje změřit srážlivost krve. Podle výsledku vám pak doporučí další postup, jestli v pití pokračovat, či nikoliv. V případě Warfarinu není jiný postup, jak si ověřit škodlivost nebo prospěšnost kořene pampelišky, než kontrolou srážlivosti.
pilatka – zničí cca 90 % květů; použít ihned po odkvětu Decis, Mospilan
obaleč švestkový 1. generace – konec května až počátek června; nemusí se stříkat
obaleč švestkový 2. generace – pravá červivost; hned po 10. červenci; použít Mospilan (má dlouhodobý účinek)
Závěrečným postřikem na švestky bývá Horizon 250 EW, který strom chrání před moniliovou hnilobou. Tento postřik slivoní řešíme ve chvíli, kdy se na stromě objeví první otlučené plody (plody s hnědou skvrnou). Často za to mohou kroupy. Můžeme rovněž počkat na první plesnivou švestku s tímto příznakem (na hnědé skvrně se začnou objevovat bílé tečky plísně a celý plod postupně shnije). V tomto případě smícháme 1 ml přípravku s 1 l vody a můžeme začít stříkat. Po tomto zásahu nesmíme zapomenout na ochrannou lhůtu (po tento čas ovoce není vhodné ke sklizni), která vyprší až po sedmi dnech.
V naší poradně s názvem LÉKY NA ODVODNĚNÍ NA PŘEDPIS se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Koudelka.
Dobrý den,
Na odvodnění jsem bral Amicloton a teď mi lékař předepsal Carzap HTC 16mg/12,5mg. Chci se zeptat, v čem je mezi léky rozdíl, a který je pro mne více škodlivý.
Děkuji za odpověď.
Koudelka
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Ani jeden z jmenovaných léků pro vás nepředstavuje škodlivost, která by převyšovala zdravotní přínosy, které vám oba léky mohou poskytnout. Je běžná praxe, že se ke snížení krevního tlaku používá více variant léčby a podle výsledků se pak stanovuje další postup. Oba léky mají nežádoucí účinky, které se týkají hlavně zátěže ledvin. Když budete chodit pravidelně k lékaři na odběr krve a budete mít pod kontrolou funkci ledvin, tak můžete užívat současnou léčbu bez obav.
Postřik švestek po odkvětu se řeší až v létě během dozrávání plodů. Začátkem července připravte feromonový lapač a každý den kontrolujte, jestli se neobjevila letová vlna obaleče švestkového. Jakmile se vyskytne, připravte se a sedmý den rozmíchejte 1 g přípravku Mospilan 20 SP ve 2 l vody a zahradním postřikovačem roztok aplikujte.
Škodlivost sody bikarbony na lidský organismus je v přiměřeném množství vyloučena. Soda bikarbona neboli hydrogenuhličitan sodný (NaHCO3), lidově jedlá soda, je zásadité činidlo a je to naprosto bezpečná látka. Konzumujeme ji běžně například v pečivu pod označením E500 - protispékavá látka a kypřící prášek.
Paracetamol je jedním z nejvíce používaných způsobů léčby horečky a bolesti, včetně bolesti hlavy, problémů se zády, zubů a chřipky. Paracetamol je na trhu už více než 50 let, a je-li užíván ve správných dávkách, je naprosto bezpečný. Mohou ho užívat i těhotné ženy.
Pokud je však paracetamol užíván dlouhodobě, může být nebezpečný. Dlouhodobé užívání vede k poškození jater a může způsobit i smrt. Někteří jedinci si vezmou vysokou dávku paracetamolu při pokusech o sebevraždu, ale často dojde jen k předávkování. Předávkování, ať už způsobené dlouhodobým používáním, nebo nadměrným dávkováním, je špatně prokazatelné, protože obvyklé krevní testy nejsou určeny ke zjištění úrovně paracetamolu.
Výzkum byl založen na podrobných záznamech zdravotnických zařízení, zejména se zaobíral pacienty s poškozením jater. Závěry tohoto výzkumu jsou dostatečně spolehlivé. Studie ale neprokázala, proč lidé s dlouhodobým předávkováním dopadli celkově hůře. Bylo to zapříčiněno zpožděním léčby nebo něčím jiným? Výzkum se zaměřil na souvislost předávkování s věkem jedince, bylo zjištěno, že je častější u starších, a na souvislost s užíváním alkoholu, zde bylo zjištěno vyšší riziko závažného poškození jater a častější úmrtí. Studie byla zaměřena pouze na dospělé.
Nadměrné dávky paracetamolu jsou nejčastější příčinou akutního selhání jater. Vysoké dávky mohou být nebezpečné a smrtelné. Pokud máte otázky týkající se dávkování paracetamolu, tak se poraďte se svým lékařem. Dbejte opatrnosti při dávkování, zejména pokud užíváte více než jeden přípravek s obsahem paracetamolu. Standardní dávka pro dospělého činí 0,5 až 1 gram každé čtyři až šest hodin, až do maximální denní dávky 4 gramů. Dávkování paracetamolu u dětí se liší podle věku nebo váhy.
Při testování 633 lidí bylo zjištěno, že 161 trpělo předávkováním paracetamolem, přestože užívali paracetamol jen na bolesti hlavy, svalů, žaludku a zubů. Zjistilo se, že lidé, kteří si vzali jednu velkou dávku, měli nižší hladinu paracetamolu v krvi, než lidé, kteří užívali paracetamol dlouhodobě. U nich již nastaly problémy s játry a mozkem, případně nutnost dialýzy nebo pomoci s dýcháním. Průměrná dávka 4 g užívaná dlouhodobě vede k většímu předávkování než jednorázové užití vysoké dávky, která představuje 7 g. Maximální denní dávka paracetamolu pro dospělé činí 4 gramy!
přináší uvolněnost tkání, orgánů, pomáhá při bolestivém svalovém napětí, například v týlu, šíji, ramenou
má protikřečový účinek
je důležitý pro normální činnost nervů a svalů
napomáhá transportu cukrů do buněk a tím se podílí na produkci energie
podporuje účinek inzulinu
zlepšuje využití kyslíku v buňkách
aktivuje enzymy pro výrobu energie v buňkách
posiluje trávení
udržuje vápník v rozpuštěném stavu
ochraňuje před škodlivostí nadbytečného vápníku
nedovolí vznik ledvinových kamenů s obsahem vápníku
Nejčastěji je příčinou vzniku ledvinových kamenů kyselina šťavelová a vápník. Hořčík zabrání vzniku nerozpustných šťavelanů z těchto dvou substancí. Kyselina šťavelová se nachází ve zvýšené míře v reveni (rebarboře), špenátu, šťovíku, petrželi, červené řepě, instantní kávě, kakau, v čokoládě a rovněž vzniká při extrémně vysokém přísunu vitamínu C. Užívá-li se však hořčík spolu s vitamínem C, který je v přiměřených dávkách, výše zmíněné riziko při jeho konzumaci nehrozí, naopak:
snižuje možnost vzniku žlučových kamenů s obsahem vápníku
pomáhá při zadržování moči (vhodný při častém nutkání na moč, u dětí s nočním pomočováním)
pomáhá udržovat tvrdou zubní sklovinu a odolnost vůči kazivosti zubů
zabraňuje demineralizaci kostí
zlepšuje paměť, úsudek, myšlení
udržuje v dobrém stavu kardiovaskulární systém (reguluje srdeční činnost, roztahuje cévy a zabraňuje usazování vápenatých sloučenin v cévách)
upravuje krevní tlak
řídí hladinu cholesterolu (spolu s lecitinem a vitamínem B6)
napomáhá při udržení acidobazické rovnováhy (rovnováha kyselin a zásad)
reguluje funkci štítné žlázy
u mužů přispívá ke správné funkci prostaty
potlačuje škodlivost rtuti, olova, hliníku a kadmia
Škodlivost sody bikarbony na lidský organismus je v přiměřeném množství vyloučena. Soda bikarbona neboli hydrogenuhličitan sodný (NaHCO3), lidově jedlá soda, je zásadité činidlo a jde o naprosto bezpečnou látku. Konzumujeme ji běžně například v pečivu pod označením E500 – protispékavá látka a kypřicí prášek.
I když nesladíte, cukr se ukrývá v mnoha pochutinách, jako je sirup, sladké pečivo a limonády. Naše zdraví je tak vážně ohroženo. Cukr se podílí na spoustě závažných onemocnění a hlavně na civilizačních chorobách. Ve své podstatě se dá konzumace cukru přirovnat ke konzumaci drogy, ne nadarmo se cukru říká bílý jed.
Hlavní nevýhodou paracetamolu je jeho nepříznivé působení na jaterní tkáň, odborně hepatotoxicita. V běžných doporučených dávkách se nic neděje, ovšem otrava větší dávkou paracetamolu může způsobit závažné poškození jaterní tkáně a akutní selhání jater. Tento neblahý efekt paracetamolu se výrazně zvyšuje při požití alkoholu, proto by nemocní neměli v žádném případě paracetamol s alkoholem kombinovat. Kromě toho by neměly být léky s paracetamolem nadužívány lidmi s již nemocnými játry, například s cirhózou. V běžných dávkách se může objevit i alergická kožní reakce. Jeho antidotem (protijedem) je acetylcystein, který ovšem neprochází přes placentární bariéru. Toto je důležité v případě předávkování, kdy dochází k selhání jater u matky i plodu. Acetylcystein se nemůže dostat k játrům plodu a chránit je. Otrava způsobená předávkováním paracetamolem je jednou z nejčastějších příčin akutního selhání jater. Pacient do několika dnů umírá a zachránit ho lze pouze rychlou transplantací jater.
Antidepresiva se obvykle užívají nejen na depresi, ale i k léčbě jiných psychiatrických poruch, jako jsou anxiozita, bipolární afektivní porucha, obsedantně kompulzivní poruchy, poruchy spánku a poruchy příjmu potravy. Produkce a spotřeba antidepresiv je enormní – jen v roce 2002 bylo v USA předepsáno 133 milionů antidepresiv.
Úplně prvními antidepresivy byly iproniazid (Marsilid) a imipramin (Tofranil), vyvinuté v padesátých letech 20. století. Od té doby byl na poli léčby deprese učiněn obrovský pokrok – postupně byly vyvinuty všechny v současnosti známé třídy antidepresiv. Všechny nějakým způsobem ovlivňují neuropřenašeče na synapsích. První vyvinutá antidepresiva spadala buď mezi tricyklická antidepresiva (TCA), nebo mezi inhibitory monoaminooxidázy (MAOI). Takzvané selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI) byly objeveny později a jsou oblíbené pro svou relativně nízkou toxicitu či škodlivost. Prvním široce užívaným představitelem této skupiny byl fluoxetin (Prozac).
Sójové boby od hlavních pěstitelů jako obnovitelná surovina jsou každoročně k dispozici v dostatečném množství. Zralé a pečlivě uskladněné boby mají velký význam na dobrou kvalitu lecitinu. Boby se musí nejdříve očistit, vyloupat a rozválcovat na takzvané koláče. Koláče o velikosti 2–5 mm jsou zpracovány v extrakčním zařízení pomocí hexanu. Extrakce se provádí v protiproudovém režimu. Při tom vzniklá směs hexanu a oleje zvaná miscella, která se dále zpracovává pomocí destilace pro regeneraci hexanu z oleje. Zbývající hexan se z koláče oddestiluje s parou ve vakuu. Takto vzniklý surový olej je výchozím produktem pro získání sójového lecitinu. Přidušením olejnatých semen před vlastní extrakcí může být obsah lecitinu v surovém oleji zvýšen o 50–100 %, přičemž podíl hydratovaných fosfolipidů v oleji neklesá.
Surový olej jako výchozí látka obsahuje asi 2 % lecitinu, je zahříván v nádržích na 70–90 °C a s 1–4 % vody intenzivně smíchán. Při tomto postupu se vysráží lecitin do podoby rosolovité hmoty, která se od oleje odděluje ve speciálních odlučovačích. Tento lecitinový kal – s obsahem asi 12 % oleje, 33 % fosfolipidů a 55 % vody – je zbavován vody jejím odpařováním z jeho tenkých vrstev. Vzniká tak surový lecitin, obsahující 60–70 % polárních lipidů a 27–37 % sójového oleje. Podíl vody po této proceduře činí pouhých 0,5–1,5 %.
Hlavními složkami získané šlemovité hmoty surového lecitinu jsou fosfolipidy, označované jako fosfatidy, triglyceridy, glykolipidy a sacharidy. Vedlejšími složkami pak jsou steriny, volné mastné kyseliny, barviva a řada jiných sloučenin. Kromě rosolu získaného prostřednictvím vody v nádržích se získává rosolovitá hmota pomocí kyselin a proces zrosolovatění enzymem fosfolipázou A2. Tomuto procesu se podrobují i jinak nezkapalněné nebo takzvané těžce zkapalněné fosfolipidy.
Největší množství vyrobeného lecitinu, převážně ze sójových bobů, tedy sójový lecitin, míří do potravinářského průmyslu. Zpočátku byl rostlinný lecitin brán pouze jako náhražka za lecitin z vajec. Dávno již ale platí, že oba jsou ekvivalentní, někdy je dokonce i rostlinný brán jako silnější. Má již dávno pevné místo jako emulgátor a disperzní prostředek, stejně pro hydrofilní látky v olejovém nebo vodním prostředí, tak i jako stabilizační látka.
Lecitin je surovina velmi citlivá na teplo, v teplém prostředí rychle degraduje. Pokud uvedené nápoje nejsou doslova vařící, ale lze je bez problémů vypít (cca do 60 °C), pak to nevadí. V opačném případě (vyšší teplota) se zbytečně snižuje obsah aktivních látek.
Lecitin se nikdy úplně nerozpustí v tekutině, vždy jen pouze
