MY MI bylo téma, které nás inspirovalo k vytvoření tohoto článku. Anorexie (či mentální anorexie) je psychická porucha, při které postižený úmyslně snižuje svoji tělesnou hmotnost. Zjednodušeně řečeno, lidé trpící anorexií odmítají jídlo. Ne snad proto, že by neměli hlad nebo chuť, ale proto, že si připadají stále tlustí, a tudíž jíst nechtějí.
Příběhy lidí s anorexií
Projímadla
„Když mě po pár měsících propustili s váhou 45 kilo, hned druhý den jsem zašla do lékárny a nakoupila projímadla. Začala jsem se přejídat, pak jsem vše vyzvracela a na to si dala desítky pilulek projímadel denně, abych měla jistotu, že z těla vypudím i poslední tukovou buňku. Zdálo se mi to mnohem lepší než se mučit hlady. Sice jsem si ničila vnitřnosti, ale byla jsem hubená. A na ničem jiném mi nesešlo. Kupovala jsem tolik projímadel, že mi je postupně všude odmítli prodávat. Celé dny jsem nakupovala jídlo, cpala se, zvracela a plánovala, co sním zítra. Byla jsem už tak nemocná, že to tělo nedokázalo zvládnout a přepadaly mě záchvaty a křeče. Máma byla zděšená. Zoufale se mi snažila nějak pomoci, ale všechno bylo marné. Myslím, že nebýt jí, už bych byla dávno mrtvá. Doktoři se mě pokusili ještě několikrát izolovat v nemocnici, ale když jsem trochu nabrala a pustili mě, pokaždé jsem vše zase hned shodila. Jediným efektem pobytu v nemocnici bylo, že jsem na tom byla čím dál hůř. Dívky, se kterými jsem se v nemocnici potkávala, mi vše ještě ztěžovaly, pořád jsme mezi sebou soutěžily a navzájem se hecovaly. Která z nás je nejhubenější? Kterou propustí, aniž by začala jíst? Doktoři nakonec díkybohu pochopili, že ústavní léčba na mě nezabírá, a povolili mi zůstat doma a hlídat si váhu. Teprve tehdy mi začalo docházet, co dělám svému tělu. Třikrát mě znovu vezli do nemocnice, protože mi tělo vypovědělo službu. Zuby se mi drolily, oči nedokázaly snášet jasné světlo a měkly mi kosti. Nenáviděla jsem se za to, co si provádím, ale nestačilo to, abych se rozhodla nabírat váhu. Chtěla jsem jen zvítězit nad bulimií. A s máminou pomocí se mi to nakonec podařilo. Jenže jak jsem přestala s přejídáním a zvracením, přestala jsem zároveň i jíst. Přestěhovaly jsme se s mámou do Prahy, abychom začaly nový život, ale vlastně se nic nezměnilo. Nenabrala jsem ani kilo. ,Lenko, jestli nezačneš jíst, umřeš,ʽ řekl mi nakonec nový doktor. Nechtěla jsem umřít a nechat tady mámu samotnou. Jenže touha po štíhlosti byla příliš silná. Přišla jsem na to, že jediný způsob, jak to můžu zvládnout, je udržovat si alespoň stejnou váhu. A to se mi zatím daří. Poslední čtyři roky mám pořád 23 kilo. Přežívám na čokoládě a kole. Nejím zeleninu, protože jsem přesvědčená, že když už musím jíst, pak jen něco, co mi skutečně chutná. A zeleninu vážně nemusím. Nyní chodím pravidelně k psychologovi a také jednou za čtrnáct dní k doktorovi na krevní testy a vyšetření ledvin a jater. Už nikdy nechci znovu do ústavu, a tak beru denně 15 tablet sodíku, abych vše zvládla. Moc dobře vím, co jsem se sebou
V naší poradně s názvem OTOK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Terezie.
Dobry den ziji GB a byla sem tady u zubarky vytrhla my koren z zubu uplne vzadu nahore a za par dni me to porad bolelo to sem sla spatky pani zubarka my dala antibiotik ze mam infekci a po tydnu my z te rany vysel kousek korene a ja ho vytrhla a tet po 2 tydnech me to zacalo trochu pobolivat asi tak 2 dny po bolesti sem zjistila ze my zala otykat pusa ne pod okem ale dole vzadu vedle pusi na levy strane tam kde my vytrhl ten koren moc se omlovam za moje chybny psani
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Zajděte ještě jednou za svou zubařkou, aby vám zkontrolovala stav po léčbě antibiotiky.
„Tys to udělal... do mě?“ zeptala se ještě trochu udýchaně.
„Je tu snad... ještě... někdo jinej?“ zeptal jsem se ještě udýchaněji.
„Já jenom, že mám právě dost blbý období,“ usmála se spíše pro sebe. Usmála!
„To máme tedy oba blbý období, Janinko,“ konstatoval jsem upřímně a horečně přemýšlel, zda si přeju, aby se právě tahle zručná kadeřnice stala matkou mého dalšího dítěte. No nepře-ju, a nic proti zručným kadeřnicím, které ještě ke všemu vypadají hodně dobře. Problém zpravidla nastává, až když se rozpovídají.
Jsem nezodpovědný. Proč s ní lezu do postele, když celkem otevřeně deklarovala, že by se stala ráda matkou dítěte, kterého se nechci stát otcem? Možná proto, že se při souložení ne-mluví. Nebo jen docela stručně. A proč seznámeníchtivé pětatřicátnice, které nevypadají nic moc, všechny děti mají a další děti už spíše či plně nechtějí, a ty, které vypadají dobře, děti nemají a jsou ochotny se s blížící se čtyřicítkou nechat oplodnit i od orangutana, pokud by jim někdo zaručil, že dítě nebude mít fazonu zcela po tatínkovi. Nemělo by to být zcela naopak? Že by ty hezké děti měly a ty ostatní neměly?
Jenže ty ostatní si ty děti prostě s někým zařídí bez velkých licitací, protože těch oplodňovacích příležitostí zas tolik nemají, zatímco ty hezké tak dlouho přebírají, koho tím šťastným otcem vlastně učiní, až přeberou, a už jim houká vlak a zvoní hrana a už se jen fofrem hledá táta, nebo alespoň ten oplodňovač.
Tato pětatřicítka se mi však vyrvala z misionářské polohy, jako by mi četla myšlenky (popřípadě zjistila, že si skutečně vystřihla orgasmus s orangutanem), a začala se hbitě oblékat. Na vteřinu mne napadlo, zda si nepřišla skutečně jen pro tu plus minus dvěstěmilionovou partičku spermií, která v ní teď možná svádí nemilosrdný souboj o jediné vajíčko. Souboj na život a na smrt.
Měla hezké prádlo. Černou, poloprůhlednou podprsenku bez molitanových šidítek a miniaturní tanga. Asi jí na mně záleželo. Nebo na tom, aby se mi líbila. Nebo na tom, abych ji oplodnil a ona konečně mohla trajdat s kočárkem. A proč si ženy vlastně oblékají tak svůdné (a zcela nepraktické) spodní prádlo, když měřítkem úspěchu je vlastně jen a pouze to, jak rychle z něj budou vysvlečeny?
Tvářila se, jako kdyby jí uletělo hned pět rojů včel. A jak bych se měl tvářit já, když mi holka ani neřekne, abych si dával bacha? Kdyby holka, velká ženská!
Ta ženská se štíhlou holčičí postavou a půvabnou pihou na zadečku si však neskutečně naštvaně navlékala punčocháče, dokonce takovým způsobem, až v nich výstražně zapraskala statická elektřina.
„Janinko, stalo se něco kromě toho, žes právě otěhotněla?“ vsadil jsem na černý h
Ve svém příspěvku ULTROGESTAN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anita sucha .
Dobry vecer chtela sem se zaptat mam casto nepravidelnou MS a moje pani gynekologoska my predepsala ultrogestan predtim sem ho brala 10 mesicu abych otehotnila cekala sem a pored nic tak sem ho prastala brat pak semi mela malou slznici a pak semy udelala cysta na pravem vajecniku ktera my nastesti praskla sama, sla jsem zase na gyndu aby my je predepsala zase my slite ze otehotnim snazim se 3 roky od samovolnem potratu a parad nic dekuji predem SUCHA
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Někdy se na parta může hodit verš pro člověka, který nemá děti a nelze použít smuteční báseň pro maminku a nebo tatínka. Proto je zde uveden seznam univerzálních básní na parte.
Ty prosté věci, jež jsem miloval,
toužil jsem míti věrně kolem sebe.
A byl to ráj a já se o ně bál
a věděl jsem, že tratím v nich kus nebe
Okno mi řeklo: Jen se rozhlédni,
až odejdeš, už cizí budu tobě.
Kyvadlo řeklo: Jdi, je k poledni.
A křížek na zdi: Sejdeme se v hrobě.
~
Odcházím tam, kam všechna pokolení přede mnou.
A lesy budou šumět dál a květy budou kvést.
~
Po krátkých cestách chodili jsme spolu, na dalekou odešel jsi sám.
~
Co vděkem za lásku a péči Tvou Ti můžem dát - hrst krásných květů naposled, a pak jen vzpomínat...
~
Nezemřela jsem, neboť vím, že budu stále žít v srdcích těch, kteří mě milovali.
~
V tento den loučení přejte mi štěstí. Neplačte o mne, již sladce spím, život byl stejně bolem mým.
Ve svém příspěvku PÍŠTĚLE NAD KOSTRČÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Radoslav.
Dobrý den
Mám dlouholetý problém s pištěli v oblasti kostrče.
Stale to zlobí ... Jak se to dá odstranit a jaká je pooperační rekonvalescence... Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marika.
Dobrý den. Lednu jsem.mela puchýř mezi kostrči kterej mi vyřízly a vypustili hnis a nakonec zavedly dřeň všechno bylo potom v pohodě Aš teď minulý čtvrtek sem mi to udělalo znova akorát že my v sobotu prasknul dneska jsem byla na chirurgii a řekli my že to mám čistý ze tam žádný chlup není že to je proste pistel tedy lépe řečeno polidilanis sinus nak tak se to píše teď nevím. A řekli my že to mám opláchovat dvakrát denně a dávat si mastičku betadine nato a dělat to už kut se to nezahojí a když by byli komplikace tak mám přijít a když se to do září nezahojí tak půjdu na operaci tak jsem se chtěla zeptat jestli ta mastička pomůže a zahojí se to děkuji budu ráda za každou odpoved
Dovolte mi, abych Vám poděkoval, že v této těžké chvíli stojíte při nás a přišli jste se rozloučit s naší milovanou maminkou. Vaše lítost mi dává naději, že má maminka nebude nikdy zapomenuta a že kromě nás, její blízké rodiny, si její vzpomínku uchováte i Vy. Úcta, kterou jste jí dnes vzdali, mi vhání slzy do očí a zároveň budí radost v srdci, dokazuje mi, že život mé maminky měl smysl. Vím, že i ona sama, by dnes byla Vaší láskou dojata a poctěna, protože jí nikdy nepovažovala za samozřejmost a každého z Vás si velmi vážila. Pozvedněme sklenku a s tichou vzpomínkou si připijme na naši milovanou maminku, manželku, sestru, babičku a přítelkyni. Nikdy na tebe nezapomeneme.
Projev blízkého přítele
Drahá truchlící rodino, milí přátelé,
Dovolte mi, abych i já, blízký přítel zemřelého Josefa, na něj zavzpomínal a podělil se s Vámi o svou vzpomínku na něj. Josef byl skvělým kamarádem, rodičem, manželem, kolegou, byl člověk plný energie a lásky k životu. Jeho mysl plná ideálů nás spojila nejprve jako kolegy, později i jako přátelé. Bylo mi ctí stát mu po boku ve chvílích dobrých i zlých, stejně jako on stál za každé situace při mně. Byl jediný, kdo se se mnou upřímně radoval z každého mého úspěchu a zároveň on jediný se nikdy nebál mi říct, že něco dělám špatně. Byl můj jediný pravý přítel a já ho měl a mám za to rád. Proto vás prosím, pozvedněte spolu se mnou sklenku na počest muže, který uměl prožít svůj život tak, že mu každý z nás může závidět a jeho vzpomínku si navždy uchovejme.
Ve svém příspěvku TMAVA CHRASTA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Janka.
Mam na lavej strane hlavy chrastu,niekto my hovori ,ze to je starecka skvrna.Rastu my na tom vlasi.Ale niekedy ma to boli,citim to.Neviem ci by som si s toho mohla dat zobrat vzorku a dat vysetrit.Mynule som bola u lekara a zmrazil my to a dalej to mam take iste tmave ako chrastu.Ak niekto prosim mate skusenost prosim napiste.Dakujem Janka
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Dana.
Vyříznout a vyříznutý kus nechat vyšetřit na hystologii. Jeden nebo dva stehy to spraví a vy budete v klidu do konce života.
Kolik se doplácí na komplexní lázeňskou léčbu Františkovy Lázně Adler
Zde je uvedena recenze pacientky, ve které uvádí kolik doplácela na KLP v části Luisa.
Někteří chválí, já bohužel ne. Jsem z Františkových lázní hodně zklamaná. Mám po onko léčbě a jsem invalidní starší osoba. Vybrala jsem si hotel Luisu, a jela jsem od VoZP na KLP s doplatkem 10 tisíc Kč. Na pokoji bylo chladno, a info? Starý hotel, vysoké stropy, šetří se, nejde to vytopit. Dostala jsem aspoň další deku. Hned druhý den mi začaly střevní problémy. Dle personálu je v tomto hotelu záhadný zdroj infekce, který se však doposud nepodařilo nalézt. Asi jsem měla smůlu. Další den jsem byla na uhličité koupeli, kde mě po koupeli zabalili do prostěradla, zabalili do zvlhlé studené deky, jak jinak než ve studené nevytopené místnosti Císařských lázní. Potom jsem ještě absolvovala jednu proceduru s bio lampou. Zde jsem ležela svlečená na studeném lehátku ve studené místnosti 20 minut. Příště jsem si měla vzít něco pod sebe, aby mi tam nebylo chladno. Jak to dopadlo? ATB a zánět močových cest. Do jídelny jsem si chodila jen pro suché rohlíky, banány a hořký čaj. Téměř všichni tam kašlali, protože zima. No a poslední den, když už jsem rýmovala a kašlala, jsme se s lékařkou dohodly, že se pojedu vyléčit domů, a až se uzdravím, tak se vrátím a doberu těch zbývajících 16 dní KLP. Po přihlášení po nemoci mi sdělili, že to bohužel nejde, poukaz prý už s vyúčtováním, za těch 5 dní pobytu, vrátili pojišťovně. Navíc si zbývající část mého doplatku 7 tisíc Kč strhli na storno poplatky, i když jsem žádala o shovívavé posouzení. Prý mi po stržení pojištění uložili část do nějakého depozita, a mám opět přijet, minimálně na 7 dní, což je cca 25 tisíc Kč, a oni mi tu částku, co mám u nich "uloženou", z této nové ceny odečtou. JAK LASKAVÉ. Takže SEM se už opravdu nikdy nevrátím. Nejhorší lázně, jaké jsem kdy zažila. Byla jsem už v Karlovo Studánce, v Mariánských Lázních, 3x v Jáchymově, a vždy to bylo kvalitní a v pohodě. Žádné pojištění storno poplatků, žádné doplatky na KLP, na pokojích teplo, po proceduře suchá deka, no prostě vše, jak má správně být. Trochu mi to ve Frantových připomíná strýčka Skrblíka, jak mu lítaly ty doláče v očích. Celé zaměřeno na byznys, pacient a člověk se jaksi kamsi vytratil. Jinak chci poděkovat personálu, snažili se velmi, to ano...ALE JAK ZNÁMO "RYBA SMRDÍ OD HLAVY". Ti co tady pracují, jen plní rozkazy vedení. Jejich moto? ANI EURO, DOLAR ČI KORUNA NAZMAR.
Ve svém příspěvku ČERVENE FLEKY NAD KOTNIKEM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Emilia Myslivečkova.
Dobry den,každou sobotu chodim s klubem na pochod 10-12 km,když večer přijdu domu,tak samy objevi červene fleky,neboli to ani nesvědi,ale je to ošklivy,mam to i když mam dlouhe kalhoty,když sem doma tak za čtyři dny se my to zase strati,ale ted po sobotě se my to začalo dělat i na druhy noze,ale jinde ne jenom nad kotnikama ,prosim muže my nekdo poradit co to mam,je to ošklive Děkuji Emilia
Nezemřel jsem, neboť vím, že budu žít stále v srdcích těch, kteří mne milovali....
Drahá rodino, přátelé, otcovi kolegové a další smuteční hosté,
Věřím, že taková slova by si náš otec Adam Novotný přál slyšet, protože přesně vystihují, jak žil svůj život. Nepřál by si, abychom dnes nad jeho náhlou smrtí truchlili, naopak by si jistě přál, abychom vzdali hold jeho životu, který se vždy snažil žít naplno. A proto jsme se zde dnes sešli, abychom společně zavzpomínali na okamžiky, kdy byl ještě blízko nás a my si mohli užívat společných chvil, nevědouc, že tyhle báječné doby tak náhle skončí. Náš otec měl snad celý život úsměv na tváři a otevřenou náruč pro ty, co by potřebovali jeho útěchu. Jeho srdce bilo pro jeho nejbližší a jeho největším přáním bylo, aby se jeho milovaní měli dobře a pohnul by pro ně třeba i horami, kdyby to bylo nutné. Rodina a přátelé, to pro něj znamenalo vše, pro nás žil a s myšlenkami na nás také zemřel. Jeho náhlým odchodem neztratil svět jen skvělého člověka ochotného vždy bojovat za správnou věc, ale odešel i neuvěřitelně obětavý a milující otec, věrný přítel a v neposlední řadě také pracovitý a spolehlivý kolega. Jeho ztráta ale nijak neumenšuje to, co k nám cítil a co pro nás všechny byl ochotný udělat.
Dovolte mi tedy, abych v tento den na mého milovaného otce zavzpomínal a vzdal mu čest.
Náš otec Adam Novotný se narodil v roce 1968 do milující rodiny. Většinu svého života se musel vyrovnávat s volbou svých rodičů nejít s davem, která způsobila, že řada jeho snů, zůstala i nadále jen v říši snění a nikdy se neuskutečnila. Nikdy se nemohl stát vysněným advokátem, ale i přesto nikdy nelitoval a obdivoval se své rodině a velmi si ji za jejich činy vážil. Místo studia na právnické fakultě se vyučil tesařem a postupně se stal mistrem ve svém řemeslu. Miloval, když něco nového stvořil a vyloudil tak úsměv na tváři řadě lidí. Za svou práci byl obdivovaný nejen svými kolegy a nadřízenými, ale i širokým okolím. Jemu ale na obdivu nezáleželo, vždy jen chtěl šířit radost. Jeho práce ho také přivedla do Plzně, kde se v kanceláři, kterou měl vybavit novým nábytkem, seznámil se svou osudovou ženou, naší maminkou. Náš otec byl vždy muž činu, a tak dlouho neváhal a spojil s ní svůj život. Nikdo na světě nebyl šťastnější než on v den, kdy mu jeho životní láska přivedla na svět dvojčata. Už tehdy přísahal, že mě s bratrem Ondřejem ochrání a bude nás navždy milovat. Svému slibu dostál, přestože to s námi neměl nikdy jednoduché. Naše rodina prožívala nejšťastnější chvíle svého života, když jsme náhle přišli o matku a otec ztrat
V naší poradně s názvem PŘÍZNAKY MENOPAUZY OTEHOTNET se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Dobry den je my 50let.Pobolivavaji my bradavky sem nervozni a behem 1roku a pul sem mela mesicky jenom 6mesicu.Poboliva my podprisku a pichani vprave strane.Obcas navaly horka ale da se to ustalit.Obcas bolestivy sex.Zatim nic neberu zadne prasky.Dekuji za radu
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Nejúčinnější pomoc vám může dát váš gynekolog. Má k dispozici laboratorní vyšetření krve, ze kterého může lépe určit příčinu vašich obtíží. Pokud s tím chcete něco dělat, obraťte se na něj.
Drahá rodino, milí přátelé a vážení smuteční hosté,
Bolest, kterou vidím ve vašich očích a kterou cítím ve svém srdci, nás přivedla sem do těchto tichých smutných míst. Ztráta blízké bytosti je vždy těžká, a dnes je o to těžší, že nás náhle a bez varování opustil milovaný manžel a otec, který nedostal od života šanci ještě toho mnoho prožít a vykonat. Nikdo z nás netušil, že chvíle, které s ním trávíme, jsou naše poslední. Možná kdybychom to tušili, prožili bychom je jinak. Naposledy bychom ho objali a řekli mu, že ho máme rádi, netrápili bychom se maličkostmi a užívali si každý jeho pohled, dotyk, úsměv i nádech. Osud nám to nedopřál, i přesto věřím, že každý moment našich životů prožitý s mým tatínkem stál za to. Žal a bezmoc, kterou v tuto chvíli cítíme, svědčí o tom, že i přes to, že můj otec Josef Novotný skonal tak mladý, dokázal během toho svého krátkého žití zanechat krásnou a trvalou stopu v našich životech. Dovolte mi nyní, abych několika slovy vzdal čest jeho životu.
Můj tatínek Josef Novotný se narodil před 38 lety v jeho milované Kutné Hoře do učitelské rodiny. Doba, do níž se narodil, poznamenala vztahy v rodině. A on se po svém narození stal nití, která spojila to, co politika rozdělila. Byl pilířem usmíření a odpuštění mezi sourozenci, dětmi a rodiči. Byl jediným milovaným synem, synovcem i vnoučetem. Od dětství se koupal v množství rodinné lásky a vyhříval se na výsluní zájmu všech členů rodiny. Celá rodina tak měla podíl na jeho veselé povaze a optimistickému přístupu k životu. Po šťastném dětství následovalo problematické dospívání, kde se odcizoval politickým názorům svých rodičů, i přesto si s nimi ale uchoval krásný vztah. Můj otec věřil, že každý má právo vzdělávat se a pracovat bez ohledu na politické smýšlení. Za své názory musel opustit místní gymnázium a vyučit se kuchařem. Nikdy si ale nestěžoval, věřil, že to osud o jeho budoucnosti rozhodl, a tak otec udělal vše proto, aby se stal tím nejlepším v oboru. V jeho úspěchu ho nezastavilo ani prožívání prvních milostných splanutí, lásek a ani narození prvního a jediného syna. Přestože dítě přišlo dříve, než čekal, zhostil se rodičovství na výbornou. I ve chvílích, kdy budoval svou první restauraci, nezapomínal, že je v první řadě rodičem. Staral se o mě a po celou dobu mi byl dobrým otcem, rádcem i přítelem. Žádné mé problémy mu nepřišly malicherné, nikdy nezapomněl na jediný můj zápas, nebo školní vystoupení. Vždy jsem věděl, že já a má matka jsme pro něj tím nejdůležitějším bodem v jeho životě. A přestože s námi trávil každou svou volnou chvilku
Ve svém příspěvku OPERACE OČÍ NA KLINICE HORNÍ POČERNICE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Daniela.
Dobrý den, mám velkou prosbu, kdyby měl někdo s touto klinikou zkušenosti, tak sem s nimi. Nutně potřebuji operaci obou očí a zatím mám na kliniku zálusk, ale neznám nikoho kdo by u nich operaci podstoupil a mám z celkové procedury celkem velký strach, proto budu ráda, za jakékoliv názory, zkušenosti..:)
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Darina.
No, my taky chodíme na kliniku, máme je kousek, tak i kvůli dětem jsme se rozhodli k nim. My se teda na prohlídky objednáváme, kvůli dětem, ale jinak všechno u nich dobrý, děti byli vždycky klidný, doktor věděl jak ně a my jsme úplně v cajku, jen se nám stále ten zrak horší…
Drahá rodino, milí přátelé a vážení smuteční hosté,
Pohřby jsou událostí, na níž se nikdo netěší, protože pro něj znamenají těžkou ztrátu ... ztrátu člověka, který mu zasáhl do života a ovlivnil ho. I Vás sem dnes přivedla láska a úcta k vážené a milé ženě, kterou jsem nade vše milovala. K mé mamince Boženě Vojtěchové, která nás po dlouhém boji s vážnou nemocí navždy opustila. Cítím smutek nad jejím odchodem, ale pohled do vašich smutných, slzami zmáčených tváří mi říká, že má maminka v životě dokázala to, co mnoho lidí nezvládlo. Dokázala, že ji všichni její známí milovali. Naší lásky a přátelství si má maminka v životě cenila nejvíce, a i proto mě pohled na vaše tváře dojímá. I přesto, že naše slzy svědčí o úctě k ní, nepřála by si, abychom plakali dlouho, chtěla by, aby naše bolest brzy pominula a byla vystřídána pocitem radosti. Radostí nad tím, že jsme dostali šanci jít kousek cesty společně s ní po její životní pouti. Chtěla by, abychom hledali útěchu nad její ztrátou ve vzpomínkách, které nám na ní navždy zůstanou, a které nám nikdo nevezme. Dovolte mi, abych se s Vámi podělila o střípky našich rodinných vzpomínek na život naší milované maminky.
Má maminka se narodila před padesáti lety v malé vesničce u Prahy. Prožívala zde krásné chvilky svého dětství, proháněla se po loukách, lezla po stromech, stavěla si s kamarády bunkry v místních stodolách. Okamžiky štěstí, které tehdy prožívala, nemohlo nic zastínit. Jak rostla, nahlédla mnohokrát pod pokličku světa dospělých. Ten svět se jí ani trochu nelíbil, a ona se už tehdy rozhodla, že nikdy nedovolí, aby se z ní stal nudný a ustaraný dospělý, který dávno zapomněl, jaké to je být dítětem. Po smrti svého otce sice byla okolnostmi nucena vzdát se svých dětských střevíčků i snů a vrhnout se do nudného světa dospělých, i přesto si ale uchránila své vnitřní dítě. Dokázala si v sobě uchovat své dětské radosti i v dobách nemilých, kdy nevěděla, co s ní bude, jestli se dokáže uživit. Věděla ale, jaký je její životní sen a šla si poctivě za ním. Její touha po práci s dětmi ji dovedla až k zaměstnání v dětském domově v Litoměřicích, kde se také při jedné vánoční akci seznámila se svým budoucím manželem, naším tatínkem. Tatínek od prvního okamžiku věděl, že ona je pro něj ta pravá a dělal vše, aby ji o tom přesvědčil, nakonec se mu to podařilo a získal její srdce. Společně pak čelili všemu dobrému i zlému, co je v životě potkalo, užívali si narození dvou dětí, jejich životních úspěchů a samozřejmě nikdy nezapomínali ani na děti v dětském domov
Milá rodino, vážení přátelé a další smuteční hosté,
Můj dědeček Václav Novotný byl skvělý člověk, který si dokázal získat vaši i moji lásku a úctu, jak dokazují slzy v našich očích a smutek ve tvářích. Jeho ztráta bolestně zasáhla každého, kdo ho znal a pro jeho vřelé srdce miloval. Svět bez něj pro mě již nebude stejný, naše společná milovaná místa se jeho odchodem navždy změnila. Šumavské lesy navždy ztratily svého obrovského zastánce a milovníka, který v nich mnohokrát hledal útěchu. Nejen příroda po jeho smrti truchlí i já před vámi teď stojím se smutkem v srdci. Odchod blízkého člověka je vždy velmi bolestivý, obzvlášť když ta osoba pro vás byla vším. Můj dědeček pro mě vším byl. Byl mým rádcem ve chvílích plných nejistot, byl také mým zastáncem ve všech nespravedlivých obviněních, byl mou vrbou znající všechna moje tajemství, byl ale také mým dětským hrdinou, který odvážně bojoval proti každému nepříteli, byl mým nejbližším přítelem, který se se mnou do poslední chvíle radoval ze všech maličkostí. Tenhle skvělý člověk, by si teď jistě nepřál, abychom tu dnes společně truchlili nad jeho smrtí, přál by si, aby naše dnešní vzpomínky na něj byl plné radosti, protože svůj život považoval za velmi šťastný.
Můj dědeček Václav Novotný se narodil uprostřed druhé světové války v roce 1942. Na válku si samozřejmě z dětství nepamatoval, ale už od základní školy projevoval vášeň pro tyto válečné dějiny, tato vášeň ho nikdy neopustila, o čemž svědčí jeho úctyhodná sbírka knih s touto tématikou. V patnácti letech mu zemřel otec, a tak musel přestat hrát dětské hry a začít se starat o rodinu. Nijak mu nevadilo zanechat školy, nikdy ho studium nelákalo, raději trávil čas venku. I jako patnáctiletý si našel práci v místním JZD. Veškerý volný čas pak rád trávil v lesích, kde rád pozoroval zvěř, nebo v hospodách, kde jeho pozornost naopak poutaly ženy. Ženy můj dědeček velmi miloval, proto také trvalo dlouho, než našel tu, se kterou by chtěl strávit svůj život. Na první pohled se zamiloval do dcery svého bývalého učitele, ta ale o něj neměla zájem. Můj děda se nikdy ale nesmířil s neúspěchem, a tak o její srdce dlouho bojoval, až ho získal. Nikdy vynaložené námahy nelitoval a byl rád, že si na svou lásku počkal. Na svět spolu také přivedli dvě dcery Janu a Marii. Dědeček si vždy přál syna, ale obě nezbedné dcery mu syna zcela vynahradily. Díky nim byl tím nejšťastnějším otcem na světě, jeho štěstí téměř dosáhlo vrcholu, když obě dívky odmaturovaly a přivedly mu domů své dva manžely. Dědeček tak získal i syny, které si celou dobu tak přál. Byl skvělým otcem, chápavým zetěm a nakonec i báječným prarodičem
Ve svém příspěvku ODSTRANĚNÍ ŽLUTÉ MASNÉ FLEKY NO OČNÍM VYČKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Renata Gizmanova.
Dobrý den,mohl byste my doporučit specializovanou klinyku, kde my toto odstraní,mám to na obou víčkach jsem s Teplic.Kolik stoji tento zákrok a jak se odstranuje? jsem už v zoufale situaci strašně mně to optěžuje děkuji za radu s pozdravem Gizmanova
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Tonda.
V Jablonci nad Nisou je soukromá klinika estetické chirurgie, kde tyto útvary odstraňují. Tady je to přesně popsáno: https://www.laserjablonec.c…
Odstranění xantelasmat nebolí, znecitliví se to lokální anestezií a celá operace se provede ambulantně nejdříve na jednom oku a za týden na druhém. Bez obav se na to objednej a v klidu se toho zbavíš. Držím palce!
se smutkem v srdci jsme se tu dnes sešli, abychom zavzpomínali na báječnou ženu, která vnesla mnoho dobrého do životů nás všech. Moje maminka Jana Adamcová celý život dělala vše proto, aby se lidé kolem ní měli dobře, vždy myslela více na druhé než na sebe. A nyní my jí to oplácíme a naše slzy jsou důkazem, že svou láskou a přátelstvím si navždy získala naše srdce. Maminka by si jistě nepřála, abychom tu dnes po ní truchlili, naopak by si přála, abychom oslavovali její život. Řekla by nám, abychom pro ni neplakali, přestože ji nevidíme, vždy bude s námi a bude nad námi bdít, jak to dělala doposud. A my jsme se tu dnes sešli, ne proto, abychom truchlili nad její ztrátou, ale abychom jí vzdali čest za to, čím pro nás byla. Pro nás, své děti, manžela i vnoučata byla srdcem i duší rodiny, pro své přátelé byla vrbou, utěšitelkou i rádkyní... Každý z nás, kdo tu dnes jsme, u ní alespoň jednou hledal pomoc, radu, nebo jen prostou útěchu v objetí. Dovolte mi, abych zavzpomínala na pár okamžiků z jejího života.
Životní pouť mé maminky začala před 55 lety v Havlíčkově Brodě. Její dětství nebylo jednoduché kvůli nepříjemnému rozvodu rodičů, ale přesto ho vždy považovala za šťastné období svého života. Velmi milovala svou babičku, u níž žila po rozvodu svých rodičů a jež ji přivedla k zahradničení, které se stalo její vášní. Tato vášeň jí vydržela až do smrti, až do poslední chvíle svého života se nepřestávala ze své lásky ke květinám těšit. Díky své babičce prožila krásná a bezstarostná léta svého dětství, během nichž si uvědomila, že velmi touží pomáhat lidem jako lékařka. Její sen se splnil a po náročném studiu, které s sebou neslo řadu pocitů zklamání a zoufalství, ale i pýchy a hrdosti, maminka dokončila školu a stala se lékařkou na chirurgickém oddělení ve fakultní nemocnici v Hradci Králové. Svou práci vždy milovala, nikdy nezaváhala, když mohla svým pacientům jakkoliv pomoci. Dělala, co mohla, aby lidé kolem ní netrpěli. Díky svému povolání se také během osudového večera seznámila se svým budoucím manželem, naším tatínkem, který do nemocnice přivezl svého nejlepšího přítele se zlomenou nohou. Když se v ordinaci spatřili, věděli, že patří k sobě. Byla to osudová láska, která dokázala překonat mnoho zlých životních okamžiků a přitom neztratit nic ze svého kouzla. Maminka i nadále pracovala jako lékařka a přitom se snažila splnit i největší tatínkův sen: dát mu velkou rodinu. Jejich snažení, víra i vytrvalost nakonec zaznamenaly úspěch a během několika let přivítali na světě nás, své děti Alenu,
V naší poradně s názvem TUKOVÁ BOULE NA NOZE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarka.
Dobry den mam tukovou bulku na noze uz my ji asi desetkrat rezali a stale my to roste prvne rozrizli a zasili a tet jen rezaji a stale to roste a uz se tam dostala velka infekce ktera muze znamenat i amputaci koncetiny co na tohle opravdu pomuze aby se to uz nevytvarelo?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Zkuste změnu lékaře. Najděte si ještě jiného kožního lékaře a nechte se jím léčit. Tím si ověříte správnost či nesprávnost současné léčby. Zapojením více na sobě nezávislých lékařů můžete získat lepší vysledky ve své léčbě.
Odešel nám, a co je nejbolestnější, bez rozloučení. Měli jsme si toho ještě mnoho co říci, jako vždy, když jsme byli pospolu. Odešel příliš brzy, alespoň pro mne. Jak to posuzuje on, nevíme. O cíli jeho cesty nevíme my vůbec nic. Odešel příliš brzy, říkám si. A to mi ukazuje, jak je náš smutek sobecký.
Náš život není věčný, jak si snažíme namlouvat. Naši sourozenci jsou v nejlepším případě jen darem, který nám byl propůjčen na určitou dobu, a jednou ho budeme muset opět vrátit. Myšlenka na smrt mu nebyla cizí. Smrt pro něj měla něco útěšného. Proto také věřím, že když nás vidí u své rakve, jeho duše, ať už je kdekoli, se usmívá. Nezavíral oči před temnými a sebezničujícími stránkami člověčenství, přesto však byl veselý životní optimista. Proti slovu „přesto“ by určitě protestoval. „Zrovna právě proto“, řekl by, „právě proto, že smrt pro mne patří k životu, protože láska a smrt tvoří hranice poznání, k nim vztahuji svá měřítka“.
Byl to člověk plný bláznivých nápadů, láskyplných posměšků a kousavých vtipů. Dokázal hovořit s hereckou vervou, strhnout posluchače k nadšení, nakazit je svou téměř mladickou veselostí. Ale uměl také klást vážné otázky, pátrat po smyslu nejasných vět a slov a trvat na konečné přesnosti a pravdivosti. Byl naplněn neuhasitelnou žízní po vědění, zajímal se o všechno možné, byl přímo encyklopedicky vzdělaný. Nebral se vážně, vystupoval vždy skromně a sebeironicky.
Nyní, když je mrtev, je mi teprve jasné, jak moc my, žijící, v podstatě mlčíme, i když hovoříme. On však vyjadřoval nekonečné množství myšlenek bez křiku a pozdvižení. Myslím, že nejsem jediný/á, kdo ho neustále cituje; k tomu by asi jen posměšně řekl „možná ano, možná ne“. Postrádáme jeho hlas i jeho názory. Zemřel dobrý muž – bratr, a pro mne znamenal velice mnoho.
V naší poradně s názvem RÝMA ŽLUTÝ HLEN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Iveta.
Dobrý den, jmenuji se Iveta,léčím se s Crohnovou chorobou už 13.let,žiju v Německu 4,5roku v Čechách jsem čekala na Bioléčbu 2.roky ,kdyż jsem přijela do Německa hned my ji nasadili infuzi Bioléčbu- Ramikade:-Teď mám problémy mám žlutý jazyk asi horní cesty a dolní cesty zahleněný už od ledna tady v Německu my to nedokážou vyhledat i když jsem byla na krční a ušní ,rengen plíc jsem byla ty mě řekly vše v pořádku já vím że to není v pořádku bojím se aby to nebylo nejhorší ,tak nevím kde je problém .
Děkuji předem za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Nezbývá vám nic jiného, než hledat pomoc u dalších lékařů. Německo je nejvyspělejší země Evropy, takže je velká pravděpodobnost, že brzy naleznete uspokojivé řešení, stejně jako s tou bioléčbou.
Chlorofyl je při vnitřním užití bezpečný pro většinu lidí, a to pokud je podáván perorálně. Nedoporučuje se však jeho použití v injekční podobě. Chlorofyl může způsobit podráždění kůže, která je pak náchylnější na slunce. Velmi vhodné je při konzumaci chlorofylu používat opalovací krémy. Během těhotenství a kojení se chlorofyl nedoporučuje, protože nejsou dostatečně ověřeny všechny jeho účinky. Spolu s chlorofylem by pak neměly být používány léky, které zvyšují citlivost na sluneční záření. Užívání léků a chlorofylu totiž zvyšuje šance na spálení, puchýře nebo vyrážku na místech kůže vystavených slunečnímu záření.
Chlorofyl je bakteriostatický až mírně baktericidní prostředek. Působí především tak, že vytváří prostředí nevhodné pro růst bakterií. Zvláště účinný je proti anaerobním bakteriím. Chlorofyl má také lokální deodorační účinky, lze jej používat jako deodorant a detoxikační činidlo pro tělo. Zároveň pomáhá posilovat oběhový systém a krevní buňky. Velmi účinný je i jako kloktadlo v boji proti zápachu z úst a bakteriím v ústech. Chlorofyl má stimulační účinek na růst pojivové tkáně a podporuje tvorbu granulační tkáně (granulační tkáň se objevuje v ráně během procesu hojení). Chlorofyl urychluje proces hojení, což je pozitivní při léčbě bércových vředů. Má rovněž schopnost potlačovat rakovinotvorný účinek aflatoxinu a bránit buněčným mutacím – čím je koncentrace podávaného chlorofylu vyšší, tím lepší jsou jeho antimutagenní a protirakovinné účinky.
Nápoje z chlorofylu buňky sytí i pročišťují zároveň. Čištěním a zásobováním organismu se prodlužuje jejich biologický věk, zhodnotí se všechny potenciálně prospěšné složky našeho jídelníčku a zneškodní se potenciálně škodlivé složky. Tím se náš imunitní systém nastaví na vyšší výkonnost. Zelené nápoje jsou komplexní a přirozené. Jejich „fytolátky“ působí v harmonii a jejich účinek se nedá srovnat s žádnou umělou kombinací. Látky jsou propojeny a navzájem se posilují, takže dohromady tvoří chemickou reakci, podobnou „dominovému efektu“. Postavte kostky domina, vynechejte jediný kousek uprostřed a hra končí. I život je chemickou řetězovou reakcí, která končí ztrátou jediného prvku.
V rostlinách bylo identifikováno přes 600 různých karotenů. Syntetika ale obsahují karoteny maximálně tři! Dnešní člověk se cpe, tloustne, ale přesto umírá na nutriční podvýživu. Zdravotní problémy souvisejí i s nedostatkem minerálů. Vyčerpaná půda živí plodiny, ty sytí nás, a proto i přes plná břicha umíráme hlady. Chybí našemu tělu minerály jako například železo či vápník? Ano, chybí. A chybí nám na talíři? Nechybí! Naopak jsme jimi přejedení jako žádná generace před námi. Žádná generace před
Ve svém příspěvku LÉČBA SVRABU BEZ RECEPTU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tonda.
My bydlíme na vesnici a občas se stává, že nějaké dítko dostane svrab. Léčíme je normálně permethrinem. Permethrin je v masti Infectoscab, ale ta je jen na lékařský předpis a my to máme k doktorům daleko. Proto používáme Permethrin, který se dá volně koupit jako postřik proti mouchám. Je to vodný roztok 10% permethrinu. Já to vždycky naředím jedna ku jedné s tělovým mlékem a potom s tím natřu celé tělo. Funguje úplně stejně jako Infectoscab a je to bez lékařského předpisu volně prodejný přípravek. Tady je vidět cena a obchody, kde to mají https://www.zbozi.cz/hledan…
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana.
Před odběrem bychom měli být nalačno a nepít 3 dny předtím větší množství alkoholu. Po náběru několika mililitrů krve pak lékař do 1–2 dnů dostane naše výsledky z laboratoře na jednoduchém lístku, kde jsou nejčastěji čtyři hodnoty: celkový cholesterol, ochranný HDL cholesterol a triglyceridy; z těchto tří položek se pak poměrně jednoduchou rovnicí spočítá LDL cholesterol, který je nejnebezpečnější pro naše tepny.
Z hlediska krevních tuků „na papírku z laboratoře“ můžeme pacienty v zásadě rozdělit na 4 skupiny:
Skupina první: NESPRAVEDLIVÁ PŘÍRODA
Pacient z této skupiny je osoba s výrazně zvýšenou hodnotou cholesterolu (viz výsledky níže), s vysokým rizikem srdečního infarktu. Většinou se jedná o poměrně štíhlé jedince s projevy srdečně-cévních onemocnění v rodině (otec srdeční infarkt před 60. rokem věku, matka před 65. rokem věku). Často mají tuky usazeny v oblasti očních víček a kolem rohovky (bílé šipky). Toto onemocnění je dědičné a je poloviční šance, že ho postižený rodič předá svým dětem. Je také poměrně časté – trpí jím přibližně jeden z 500 našich obyvatel.
Co bychom my a naši lékaři měli dělat: Vyloučit, zda se nejedná o sníženou činnost štítné žlázy (především ženy po menopauze). V dietě co nejvíce nahradit živočišné tuky rostlinnými (2–3 vegetariánské dny v týdnu). Jak agresivně tuto poruchu léčit, záleží i na dalších rizikových faktorech. Na základě dalších údajů se lékař rozhodne, zda nasadí léky ke snížení cholesterolu. U většiny takto postižených pacientů se však bez medikamentózní léčby neobejdeme. Samozřejmostí by mělo být vyšetření alespoň nejbližších pokrevních příbuzných (rodičů a sourozenců), zda nemají podobnou závažnou a rizikovou poruchu.
Skupina druhá: TREST ZA ŠPATNOU ŽIVOTOSPRÁVU
Pacient v této skupině je osoba, která má drobnou odchylku ve všech parametrech – mírně vyšší celkový a LDL cholesterol, ale současně i vyšší triacylglyceroly a nízký HDL cholesterol. Většinou se jedná o jedince s bříškem, vyšším krevním tlakem a sklonem k cukrovce (někdy nazýváno metabolický syndrom). Tyto osoby mají vysoké riziko vzniku srdečně-cévních onemocnění. Velká část těchto pacientů je zároveň kuřáky, takže jejich riziko ještě stoupá.
Co bychom my a naši lékaři měli dělat: Vyloučit, zda se nejedná především o cukrovku či poruchu funkce ledvin. Zahájit dietu s výrazným omezením jednoduchých cukrů (omezit sladkosti, jíst více zeleniny než ovoce, omezit bílé pečivo) a zvýšit pohybovou aktivitu (v běžném životě vynechat jízdu výtahem, jít jednu stanici autobusu/trolejbusu/tramvaje pěšky, v ideálním případě 30 minut cvičit). Zda současně brát léky, zál
Ve svém příspěvku FAKUTNI POLIKLINIKA KARLOVO NAMESTI PRAHA2 KOZNI KLINIKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lukas Hrubes.
Dobry den prosim vas ja bych se potreboval poradit co mam delat kdyz se my udelali bedaky na nose mohli byste my zavolat? Dekuji pan hrubes telefon je 702954031
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
