NADKROKEVNÍ IZOLACE, nejen o tom se dočtete v tomto článku. Z jednoho pupínku si většinou nic neděláme. Ovšem pokud se naše dítě obsype v obličeji nebo jinde na těle, měli bychom zbystřit. Dětské pupínky jsou velmi častým projevem nějaké choroby, případně alergie. Poznat přesně, o co jde, je někdy poměrně těžké i pro lékaře, natož pro nás. Vyrážka nepřichází sama od sebe, zpravidla bývá příznakem nějaké nemoci.
Šestá nemoc
Podle některých údajů se s ní setká většina dětí mladších než dva roky.
Příznaky
Jako první přijde vysoká horečka, která trvá asi tři dny. Teprve když se snižuje, se na zádech a tělíčku začne šířit vyrážka. Je růžová, může být dokonce až fialová. Inkubační doba může být i 2 týdny. Šestá nemoc bude tedy vaše dítě trápit několik dní.
Co s tím dělat
Dopřejte dítěti klid na lůžku. Nezbytná je izolace, při teplotě paralen, při vysoké horečce můžete zkusit zábaly. O tom, co dál, se domluvte s pediatrem. Nezbytná je izolace.
V naší poradně s názvem JAK DLOUHO TRVÁ LÉČBA SVRABU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivana.
Rada bych se zeptala, jakému chladu je potreba vystavit textil a boty na desinfekci. Stačí balkon pres noc, když je v noci napr. 10°C?
Dekuji moc.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Teplota +10°C svrab nezabije. Pouze teplota -10°C a nižší po dobu alespoň 8 hodin svrab spolehlivě zabije. Stejné účinky má i izolace předmětů (matrace) od lidí a všeho živého na dobu 5 dnů při libovolné teplotě. To taky svrab nepřežije.
Nespavost je třeba léčit, než způsobí v životě člověka velké škody. Léčba probíhá na několika úrovních:
Režimová opatření – správná spánková hygiena, úprava režimu během dne a usínání.
Farmakoterapie – léčba léky, mezi ně patří nejčastěji hypnotika a melatoninové přípravky.
Kognitivně behaviorální terapie – práce s pacientem, která by měla vést k pochopení problému a odstranění špatných návyků.
Další léčba – akupunktura, lázeňská léčba, sport.
Mimo klasickou léčbu je dobré vyzkoušet i různé podpůrné prostředky, například vhodné potravinové doplňky, bylinné čaje a v neposlední řadě vyzkoušet i takzvané babské rady:
Uložte se ke spánku mezi 21–22 hodinou, to bývá spánek nejzdravější.
Vyvětrejte místnost, ve které spíte, dbejte na čistotu a střední vlhkost.
Zkuste, zda nejste citliví na magnetické silové pole, hlava by měla směřovat k severu a nohy k jihu.
Ke spánku se ukládejte čistí a uvolnění. Koupel s přídavkem určitých olejů nebo bylin může být uklidňující.
Prádlo, ve kterém spíte, by mělo být pohodlné, bavlněné nebo hedvábné, určené pouze pro spánek. Je vhodné ho často prát, větrat a vystavovat slunci.
Oblečte si na noc mimo jiné i teplé froté ponožky s volným okrajem (gumičkou).
Zařaďte před ulehnutí na lůžko rituál k lepšímu navození spánku – počítání oveček, říkání abecedy, chvilkovou četbu knihy a jiné.
Dejte si před spaním hrnek teplého mléka oslazeného medem. Nebo kakao.
Ležíte-li v posteli a snažíte se usnout déle než 30 minut, vstaňte a běžte třeba žehlit nebo dělat něco, co vás jinak nebaví. Po nějakém čase se dostaví ospalost.
Správná léčba by v prvé řadě měla být zaměřena na režimová opatření, jejichž součástí je nácvik spánkové hygieny, a dále na vyvolávající příčiny, které se snažíme odstranit, což znamená aktivně pátrat po jiných nemocech, které mohou být zdrojem nespavosti, aniž by si to třeba nemocný uvědomoval. Spánková hygiena zahrnuje několik jednoduchých pravidel – zamezit předčasnému ulehnutí na lůžko, tedy lehnout si až v době, kdy se cítíme skutečně unavení a kdy obvykle chodíme spát (vhodné je dopředu si stanovit hodinu ulehnutí ke spánku a tu každý den dodržovat). Měl by platit přísný zákaz spánku během dne, což bývá u řady pacientů dosti častým zvykem. Pokud se nám nedaří usnout, můžeme zkusit nějakou jednoduchou činnost a opět se vrátit na lůžko a pokusit se usnout. Lůžko bychom měli používat jen ke spánku, abychom si utvořili návyk. Z jídelníčku vyřadíme alkohol, kávu, černý či zelený čaj, příliš energetické nápoje (limonády, džusy) a potraviny, a to převážně
Jediným účinným způsobem prevence nachlazení je fyzicky zabránit šíření virů. To zahrnuje zejména mytí rukou a nošení obličejových roušek či masek. Ve zdravotnickém prostředí se nosí rovněž pláště a rukavice na jedno použití. Izolace nakažených osob není možná, jelikož nemoc je široce rozšířená a její symptomy nejsou specifické. Vakcinace byla shledána obtížnou z důvodu velkého množství virů, které mimoto mohou projít rychlou změnou. Vývoj plošně účinné vakcíny je velmi nepravděpodobný.
Pravděpodobnost přenosu virů nachlazení snižuje pravidelné mytí rukou, které je nejúčinnější u dětí. Není známo, zda používání antivirotických či antibakteriálních prostředků během mytí rukou zvyšuje jeho účinnost, či nikoliv. Nošení obličejových roušek v přítomnosti nakažených osob může být prospěšné. K vyslovení závěru, zda je udržování větší fyzické či sociální vzdálenosti prospěšné, či nikoliv, neexistují uspokojivé důkazy. Příjem zinku formou potravinového doplňku může přispět ke snížení počtu nákaz nachlazením. V běžné praxi často se vyskytující podávání vitamínu C nesnižuje riziko či závažnost nachlazení, vitamín C může jen zkrátit dobu trvání nachlazení.
Cílem léčby spalniček je úleva od příznaků. Neexistuje lék, který by působil přímo proti původci. Základem je proto podpora imunitního systému, přísný klid na lůžku, dostatek tekutin a podávání léků snižujících teplotu. Pálení zanícených očí je možné mírnit umístěním nemocného v pološeru a obklady z kousků vaty namočené ve studené vodě. Nutnou podmínkou prevence dalšího šíření choroby je izolace nemocného doma ještě alespoň 5 dnů od výsevu vyrážky.
Hlavní prevencí spalniček je plošná vakcinace obyvatelstva. V případě, že se dítě navzdory očkování nakazí, zabraňuje vakcinace plnému rozpuku choroby a zmírňuje její projevy. Vakcína je tvořena oslabenými viry spalniček. Očkování je často spojeno s protilátkami na další dětské nemoci, a to s vakcinací na příušnice a zarděnky. Očkuje se ve dvou dávkách pomocí injekce. Poprvé v 15. měsíci života dítěte. V 15. měsíci proto, že dítě přestávají ochraňovat protilátky získané od matky. Druhá dávka se pak očkuje 6 měsíců po té první. Někdy se může po očkování objevit trochu zvýšená teplota, kašel či náznaky vyrážky. Tyto symptomy se projeví v rozmezí pěti až šestnácti dnů po očkování. Vzácně se vyskytne i zánět středního ucha. Tyto nepříjemnosti po očkování však nepředstavují vážné nebezpečí. Očkování proti spalničkám je povinné, proto je velmi nepravděpodobné, že se vaše dítě později nakazí. V případě objevení nemoci je nezbytné zabránit dalšímu šíření infekce. Nemocný by proto měl být preventivně izolován doma. Izolace končí nejdříve po pěti dnech po prvním výskytu vyrážky.
Nepříjemným aspektem je pro nemocného, tedy především pro dítě, izolace od dětského kolektivu do doby zvládnutí problému, zdlouhavé procedury mechanického odstraňování (vyčesávání) vší a jejich vajíček, tzv. hnid, a pocity svědění působené pohybem a bodáním parazita. Z důvodu nedostatečné informovanosti laické veřejnosti o problému vší má toto onemocnění i psychologickou stránku zahrnující pocity viny, studu a vyloučení ze společnosti. Jak však napoví následující text, s úrovní hygieny konkrétního jedince či rodiny pedikulóza rozhodně nesouvisí. Onemocnění je rozšířené celosvětově bez vztahu k vyspělosti konkrétních zemí. Přípravky na hubení vší jsou k dostání bez lékařského předpisu, a právě sledování počtu prodaných balení těchto přípravků slouží k odhadu četnosti výskytu onemocnění. V posledních letech se v ČR ročně prodalo takových balení několik desítek tisíc. V první polovině devadesátých let minulého století to však bylo ročně i několik stovek tisíc přípravků. Tento nárůst byl způsoben genetickými mutacemi v DNA vší, které měly na svědomí nárůst odolnosti parazitů proti standardně užívaným léčivům (zde insekticidům, prostředkům k hubení hmyzu). Tento bludný kruh, který začíná vznikem rezistence na staré léčivo, pokračuje zavedením léčiva nového a končí opět šířením parazitů rezistentních na léčivo nové, se v případě vší opakuje cca po 10–15 letech. Zabránit tomuto nepříznivému jevu lze zvýšenou nabídkou různých účinných látek v léčivech a užíváním přípravků působících na jiném principu než insekticidy.
Historicky sloužilo ochlupení zvířat k regulaci tělesné teploty. Tato funkce je u člověka potlačena. I když každý, kdo si nechá ostříhat svoji hřívu nakrátko, pocítí, že je mu náhle na hlavu zima. Vlasy také chrání hlavu před účinky slunečního záření. Přesto ale je nejvýznamnější funkcí vlasů funkce estetická. Vlasy slouží lidské rase jak k přitahování druhého pohlaví, tak i k vyjádření životních názorů a společenské příslušnosti.
To, co vidíme vyrůstat z kůže, se jmenuje vlasový stvol a ten je vytvořen z látky zvané keratin. Keratin je pozoruhodný svou elasticitou, pevností a velkou odolností proti působení různých chemických látek. U člověka je vlasový stvol po celé délce stejně silný a teprve na volném konci se ztenčuje a končí zaobleně. Část, která je v kůži, je vlasový kořen, a kůže, která jej obaluje, se nazývá vlasová pochva nebo folikul. Kořen se na svém konci rozšiřuje do vlasové cibulky. Proti cibulce se vyklenuje cévnatý výběžek, vlasová papila, která zajišťuje výživu vlasu.
Ve vlasové cibulce je zvláštní a velmi důležité nahromadění buněk (zárodečná vrstva), kde dělením vznikají nové buňky, z nichž vlas vyrůstá.
Pokud bychom vlas příčně rozřízli, zjistili bychom, že se skládá ze tří vrstev. Zevní vrstva se nazývá kutikula. Chrání vnitřek vlasu a je velmi pevná. Je složena ze zploštělých, zrohovatělých buněk, které vytvářejí do sebe zapadající sedmibuněčné prstence. Šest až deset vrstev kutikuly obepíná vnitřek vlasu jako manžety. S postupující vzdáleností vlasu od kůže vrstev kutikuly ubývá a vlas se roztřepuje. Kutikula má největší vliv na vzhled vlasů.
Ve středu vlasu se nachází kanálek vyplněný nepravidelně uspořádanou hmotou. To je dřeň, medulla. Její průměr se liší podle tloušťky vlasu. Některé vlasy ji nemají, nebo ji mají jen místy. Dřeň má význam u zvířat, a to buď jako tepelná izolace, nebo pomáhá stabilitě kožešiny. U člověka svůj význam ztratila. Dřeň se však spolupodílí na lesku vlasů, protože její nepravidelné uspořádání působí lom světla.
Od středu vlasové pochvy šikmo do kůže probíhá u každého vlasu malý sval. Při stahu způsobí napřímení vlasu a vytlačení mazu. Jeho funkce není ovlivnitelná vůlí.
Diagnostika se provádí na základě odběru krve, jako ukazatel zánětu bývá zvýšen CRP (C-reaktivní protein). Vychází z klinického obrazu záchvatovitého kašle. Počet leukocytů v krvi je zvýšený. Laboratorní detekce bakterie – kultivace a izolace, PCR (polymerázová řetězová reakce – detekce bakteriální DNA) a sérologie, tj. nalezení specifických protilátek proti bakterii. Zda se jedná o černý kašel lze zjistit z mikrobiologického vyšetření výtěru nosohltanu.
Yersinióza, včetně moru, má různou míru nakažlivosti. Yersinióza, způsobená bakteriemi Y. enterocolitica a Y. pseudotuberculosis, se šíří primárně kontaminovanými potravinami a vodou, přičemž přenos z osoby na osobu je vzácný. Mor způsobený bakterií Y. pestis je nakažlivější, zejména jeho plicní forma, která se může šířit kapénkami z dýchacích cest.
Přenos Y. enterocolitica a Y. pseudotuberculosis
Přenos potravinami
Nejčastějším způsobem přenosu je požití kontaminovaných potravin, zejména syrového nebo nedostatečně tepelně upraveného vepřového masa.
Přenos vodou
Infekci může způsobit i pití kontaminované vody nebo nepasterizovaného mléka.
Ze zvířete na člověka
Kontakt s nakaženými zvířaty nebo jejich výkaly může šířit tyto bakterie.
Z osoby na člověka
Yersinióza se sice vzácně šíří z člověka na člověka, zejména špatnou hygienou (např. nemytím rukou po použití toalety).
Infekční období
Infekční období obvykle trvá tak dlouho, dokud jsou přítomny příznaky, což může trvat několik týdnů nebo měsíců.
Nakažlivost moru (Y. pestis)
Kousnutí blechami
Mor se obvykle šíří kousnutím infikovaných blech, které se přenášejí mezi hlodavci a jinými zvířaty.
Přímý kontakt
Manipulace s infikovanými zvířaty nebo jejich tkáněmi může také vést k infekci.
Plicní mor
Tato forma je vysoce nakažlivá a šíří se kapénkami z dýchacích cest ve vzduchu.
Infekční období
Infekční období plicního moru je relativně krátké, protože vyžaduje blízký kontakt s infekčními kapénkami.
Prevence
Mytí rukou je zásadní
Důkladné mytí rukou po použití toalety, manipulaci se syrovým masem nebo péči o osobu s infekcí Yersinia může pomoci zabránit šíření bakterií.
Správná manipulace s potravinami
Důkladná tepelná úprava masa, zejména vepřového, a bezpečné zacházení s potravinami může snížit riziko yersiniózy.
Opatření proti kontaktu
U plicního moru jsou nezbytná opatření proti kontaktu (např. izolace, ochrana dýchacích cest), aby se zabránilo šíření.
Potničky – věk: kojenci, výjimečně starší děti: Obáváte se, aby nebyla dítěti zima, a tak přidáváte další vrstvy oblečení? Je pravda, že děti do 1 roku nemají dobrou termoregulaci, ale čeho je moc, toho je příliš. Na rozdíl od nás dospělých si nemohou říct, že už to v těch všech svetříčcích, dekách a fusacích nemohou vydržet. Signálem, že jsme to přehnali, jsou pak drobné růžové pupínky na trupu, krku či hlavičce. Někdy svědí. Za potničky může občas i horečka a třeba některé mastné krémy. „Zastavíte-li“ včas pocení, obtíže trvají krátce, ale protáhnout se mohou i na několik dní. Oblékejte dítě adekvátně situaci a teplotě v místnosti či venku. Přednost dávejte přírodním materiálům. K lékaři se vypravte, pokud se objeví hnis, zánět, zarudlé pruhy či horečka.
Šestá nemoc – věk: kojenci a batolata: Podle některých údajů se s ní setká většina dětí mladších než dva roky. Jako první přijde vysoká horečka. Trvá asi tři dny. Teprve když klesá, se na zádech a tělíčku začne šířit vyrážka. Je růžová, může být dokonce až fialová. Inkubační doba trvá i 2 týdny. Šestá nemoc bude dítě trápit několik dní. Dopřejte mu klid na lůžku. Nezbytná je izolace, při teplotě paralen, při vysoké horečce můžete zkusit zábaly. O tom, co dál, se domluvte s pediatrem. Pokud se vám něco nezdá, raději se tam s dítětem vypravte.
Zarděnky – věk: neomezeně, u kojenců mohou být vrozené – přenos z matky: Udělaly se dítku „boule“ za ušima? Pravděpodobně půjde o zarděnky. Kromě boulí můžete počítat s drobnými vyvýšenými flíčky. Vyrážka bývá načervenalá, nesplývající. Je světlejší než u spalniček, méně hustá, ale větší než u spály. Začíná v obličeji a za ušima a šíří se na tělíčko. Nesvědí. Dítě může, ale nemusí mít horečku. Poměrně běžné je zduření šíjových uzlin, bolest v krku a kloubů. Inkubační doba? Dva až tři týdny. Děti jsou očkovány. Pokud je zarděnky postihnou, sklátí je na několik dní. Léčba se neobejde bez klidu na lůžku. Kamarádi by se mohli nakazit. K lékaři zajděte určitě. Pozor, zarděnky jsou nebezpečné pro nastávající maminku a miminko v bříšku!
Prevencí proti spalničkám je plošná vakcinace, která je povinná. Poprvé se děti očkují v 15. měsíci života, a to ve dvou dávkách. Druhá dávka se aplikuje 6 měsíců po první. Vakcína je tvořena oslabenými viry spalniček. Očkování je často spojeno s protilátkami na další dětské nemoci, a to s vakcinací na příušnice a zarděnky.
Někdy se může po očkování objevit reakce, která se projevuje zvýšenou teplotou, kašlem či vyrážkou. Tyto projevy se objevují v rozmezí pěti až šestnácti dnů po očkování. Vzácně se vyskytne i zánět středního ucha. Tyto nepříjemnosti po očkování však nepředstavují vážné nebezpečí.
Očkování proti spalničkám je povinné, proto je velmi nepravděpodobné, že se vaše dítě nakazí.
V případě objevení se choroby je nezbytné zabránit dalšímu šíření infekce. Nemocný by proto měl být preventivně izolován doma. Izolace končí nejdříve po pěti dnech po prvním výskytu vyrážky.
Dnes víme, že bolest není jenom signál toho, že se děje něco špatného, ale že bolest sama o sobě může být nemoc. Nejdůležitějším zdrojem informací o samotné bolesti je pro lékaře samozřejmě ten, kdo jí trpí. Nemocný by se proto měl pokaždé snažit o nejvěrohodnější a nejpřesnější popis bolesti. Na lékaři pak je, aby podrobně zjistil místo bolesti, kdy a za jakých okolností bolest vzniká, při čem se nemocnému uleví, jak bolest kolísá během dne a noci, jaký má vliv na spánek a na příjem potravy a podobně.
V určování intenzity bolesti mohou napomoci nejrůznější pomůcky a zjednodušení, nejznámější je takzvaná vizuální analogová stupnice. Pacient na stupnici 1 až 10 označí, kam by sám svou bolest zařadil z hlediska síly, kdyby 0 znamenala žádnou bolest a 10 nejhorší možnou, nesnesitelnou. Hlavní zásadou musí být, že pacient sám ví nejlépe, jak ho to bolí, a zdravotnický personál musí nemocnému vždy při jeho výpovědi o bolesti věřit.
Dělení bolesti
Podle trvání bolest můžeme dělit na akutní a chronickou.
Akutní bolest přímo souvisí s vyvolávající příčinou a je zpravidla spojena s dalšími reakcemi organismu, jako bušení srdce, zvýšený krevní tlak, pocení, úzkost a podobně. Je řešena v rámci různých onemocnění všemi medicínskými obory a její léčba bývá jednoznačná a efektivní, to znamená, že bolest ustává, je-li tkáňové poškození zhojeno.
Chronická bolest není doprovázena podobnými reakcemi jako bolest akutní, protože nemocný se na bolest adaptuje, zvykne si na ni. Její léčba je složitější a většinou je nutné spojení sil odborníků různých specializací. Může velmi negativně ovlivnit kvalitu života nemocného jednak působením vlastního fyzického utrpení, ale také změnami nálady se zvýšením úzkosti a deprese, poruchami spánku, narušením sociálního a rodinného zázemí a omezením pracovní schopnosti. U chronické bolesti dochází k předrážděnosti nervových vláken vedoucích bolest, které pak reagují nejen na signály bolesti, ale i na jiné podněty, jako je tlak nebo i jen lehký dotyk. Tato předrážděnost trvá často ještě dlouho poté, co byla vlastní příčina bolesti odstraněna. Čím déle se otálí s vhodnou terapií, tím hlouběji se bolest zavrtává do paměti nervových buněk.
Téměř každá bolest je snesitelná, pokud je její konec v dohledu. Chronická bolest se však nemocnému zdá bez konce. Pokud trvá déle než zhruba tři měsíce, je jasné, že se bolest osamostatnila, už není doprovodným jevem onemocnění, ale stala se sama nemocí. Postupně se zmocňuje celého života, dostává se do popředí a stává se jeho jediným obsahem. Bolest nemocného izoluje, izolace se stává příčinou dalšího utrpení a osamění. Nemusí se přitom nutně
Osoba se svrabem je obecně považována za neinfekční 24 hodin po zahájení účinné léčby. V ústavních zařízeních nebo u svrabu s krustami však může být doporučena delší izolace. Po léčbě je důležité se 24 hodin vyhýbat blízkému fyzickému kontaktu a dekontaminovat oblečení a ložní prádlo.
Dekontaminace
Po ošetření mastí proti proti svrabu je nezbytné vyprat oblečení a ložní prádlo v horké vodě (minimálně 50 °C) nebo ho pak sušit v sušičce při vysokých teplotách. Předměty, které nelze prát, by měly být alespoň 72 hodin uzavřeny v plastových pytlích.
Návrat k aktivitám
Většina dospělých a dětí se může vrátit do práce nebo do školy den po ošetření, ale během prvních 24 hodin je třeba se vyvarovat blízkému fyzického kontaktu.
Svědění
Svědění může po úspěšné léčbě přetrvávat jeden až dva týdny v důsledku reakce těla na mrtvé roztoče a jejich trus.
U seniorů bývá také problém ve zhoršené hybnosti nebo zhoršení zraku, v krajním případě i v takzvané stařecké demenci, což výrazně omezuje schopnost nákupu a přípravy stravy. Objevují se i problémy ekonomické. Nedostatek aktivity, jehož důsledkem je i nechuť připravit si jídlo či dojít si nakoupit, může souviset s depresí z osamělosti a sociální izolace. Souhrnem těchto skutečností se starší člověk dostává do začarovaného kruhu – jeho zdravotní stav se vzhledem k nedostatečné výživě stále zhoršuje, což vede k dalšímu zhoršení jeho schopnosti správně a dostatečně jíst. Proto je důležitá pestrá strava pro seniory nebo program stravování seniorů. Řešením, které nabízí medicína, mohou být přípravky enterální klinické výživy. Jedná se o vyváženou tekutou stravu uzpůsobenou k popíjení, v níž je přesně definovaný obsah nutričních složek. Tyto přípravky se dodávají do lékáren v různých chuťových příchutích. Mohou se podávat po jídle nebo mezi jídly a lze jimi doplnit stravu o všechny důležité součásti: energii, bílkoviny, cukry, tuky, vitamíny, minerální látky a stopové prvky v potřebném množství. Navíc lze přípravky enterální klinické výživy využít i při přípravě denních jídel. Univerzální doporučení pro výživu ve stáří neexistuje, záleží na věku, fyzické aktivitě a zdravotním stavu. Při chronickém onemocnění je důležité dodržovat léčebná dietní opatření.
Kalorický příjem u méně aktivních lidí staršího věku by měl být 7 300 až 8 500 kJ u žen a 7 900 až 9 500 kJ u mužů. Pro přesné stanovení je nutné vzít v potaz řadu faktorů, jako je stavba těla a zdravotní stav. Není dobré vyřazovat z jídelníčku například zeleninu nebo maso pro špatný stav chrupu. Úpravu jídla je třeba volit tak, aby ho člověk zvládl zkonzumovat, takže často pomůže jej rozmixovat.
Staří lidé mají tendenci se v jídle odbývat. Hlavní složkou jejich jídelníčku bývá bílé pečivo a rafinovaný cukr, což není ani zdravé, ani výživné. Navíc šetří a kupují to nejlevnější, co v supermarketech je. Jenže obvykle to je také to nejméně kvalitní. Často jim pak chybí v jídelníčku bílkoviny, nutné pro hojení ran, s nedostatkem zeleniny chybí i vláknina, což zhoršuje zažívání, ale může být i jednou z příčin rakoviny tlustého střeva. Větší množství nekvalitních sacharidů zatěžuje slinivku, což může vést ke zvýšené glykémii. V nekvalitních potravinách rovněž převládají takzvaná éčka, stabilizátory, konzervanty, transmastné nasycené tuky, což není nic dobrého pro tělo a už vůbec ne pro organismus seniorů.
