Névus, česky mateřské znaménko, neboli smaha je medicínský termín, který stojí za podrobné pojednání. Právě pravidelné pozorování mateřských znamének je základním předpokladem pro včasné odhalení jejich maligní přeměny v melanom a pro včasný terapeutický zásah. Mateřská znaménka jsou v klinické praxi nejčastěji zaměňována za takzvané melanocytové skvrny (ephelides, melasmata, kávové skvrny a lentiga), které jsou způsobené prostou hyperplazií a hyperfunkcí melanocytů, a jedná se o zcela benigní léze. Druhou zaměňovanou skupinou jsou maligní melanomy, jejichž neodhalením dojde k oddálení diagnózy s fatálními následky pro pacienta.
Mateřská znaménka jsou ohraničené kožní útvary vznikající na základě embryonální vývojové poruchy. Mají z praktického hlediska zásadní význam, neboť se ve 20–30 % případů během života klinicky mění a v některých případech z nich může vznikat maligní melanom. Rozdělení mateřských znamének prodělalo za posledních několik let mnoho změn, nicméně níže uvedené rozdělení považuji za nejsrozumitelnější. Vzhledem k velkému počtu typů mateřských znamének zde uvádím pouze ty nejčastěji se vyskytující. Mateřská znaménka se dělí na 3 základní skupiny: vaskulární, adnexální a pigmentová.
Vaskulární znaménka
Mezi nejznámější vaskulární mateřská znaménka patří naevusflammeus, který je přítomen již při narození a dále se vyvíjí s růstem dítěte. Klinicky se jeví jako fialově červené, ostře ohraničené ložisko, mírně vyvýšené nad okolí, velikosti od několika milimetrů až po rozsáhlé plochy postihující velké oblasti těla. Nejčastěji se vyskytuje v obličeji. Pacienta kosmeticky velmi deprimuje, v současné době jej lze velmi dobře odstranit pomocí speciálního laseru.
Druhým nejznámějším vaskulárním mateřským znaménkem je naevus araneus (pavoučkovitý névus), který má typický vzhled s centrálně bodovitou kapilárou s paprsky větévek vybíhajících do periférie, které připomínají pavouka. Terapie spočívá buď ve sklerotizaci nebo laserové terapii.
Nejčastěji se vyskytujícím adnexálním mateřským znaménkem je naevus sebaceus. Jde o vrozený měkký žlutohnědý útvar papilomatózního povrchu o velikosti 1 až 6 cm. Vyskytuje se hlavně ve vlasech, postupně se zvětšuje. Pro nebezpečí jeho přeměny v basaliom se doporučuje jeho chirurgické odstranění či méně invazivní odstranění laserem.
Mezi pigmentová mateřská znaménka patří jednak skupina melanocytových mateřských znamének, která má další histologické podtypy, a jednak definované klini
Ve svém příspěvku METLIČKOVÉ ŽILKY KRÉM ZKUŠENOSTI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pata.
Mně se metličkové žilky objevily poměrně brzy, někdy kolem dvacátýho roku jsem je na sobě začala pozorovat a upřímně musím říct, že mě to tenkrát dost vyděsilo, okamžitě jsem si představila moji maminku, která má nohy poseté křečáky a má s tím velké problémy. Je jasné, že velkou roli tady hraje určitě dědičnost, ale určitě ten můj styl života tomu také moc nepomohl. Každopádně první metličky mě natolik vyděsily, že jsem si okamžitě koupila kaštanový gel, o kterým jsem četla na netu, objednala jsem si kompresivní punčochy a zahájila křečákům válku :D Už je to 7 let od té doby, co jsem je poprvé našla na nohách a musím říct, že zatím se v podstatě nijak nerozrůstají ani nezhoršují, takže to určitě není k ničemu.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Poruchy barvy kůže s projevem nachové nebo červené barvy jsou nejčastěji Névus flammeus nebo angiom. Někdy nazývané jako oheň v tváři, červerné fleky v obličeji nebo červené tváře.
V naší poradně s názvem ONEMOCNĚNÍ DĚDIČNOST se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie.
Ze je nesmysl,ze je nemoc ruze dedicna....?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Samo onemocnění erysipel dědičné není, ale cesty, které k němu vedou, mohou být dědičné. Jde o způsob života, množství zdravého pohybu, způsob stravování, atd. Tyto všechny věci opakujeme po svých předcích a díky tomu máme i podobné nemoci.
Příčinu vzniku dysgrafie nebývá většinou možné přesně zjistit. Přesto je několik faktorů, které s poruchou souvisí: poškození mozku plodu v těle matky, porodní komplikace, genetická predispozice (dědičnost). Dysgrafie může existovat samostatně, ale častěji se vyskytuje spolu s jinými poruchami učení, jako je dyslexie, dyskalkulie, poruchy pozornosti s hyperaktivitou nebo bez ní atd.
Výzkumy ukazují na zvýšenou pravděpodobnost onemocnění u lidí s určitými rizikovými faktory. K těm patří věk – většina nádorů vzniká po 60. roce, dále kouření (dvakrát až třikrát větší pravděpodobnost), cukrovka, chronický zánět slinivky a dědičnost. Při léčbě se směřuje ke genetickému vyšetřování rodin, ve kterých se objevila chronická pankreatitida nebo rakovina.
Ve svém příspěvku SILNÉ POCENÍ,HLAVNĚ V OLIČEJI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivana Turečková.
Dobrý den
moje trable s pocením,hlavně v obličeji jsou již několik let ,nesnesitelné.Hora kapesníčků,červený obličej mě strašně znervozňují,hlavně ve společnosti a o to je to pak asi ještě horší,Mnohokrát jsem se již na to ptala svého lékaře...jeho odpovědí bylo jen to že to může být více příčin ,hlavně menopauza,léky a ostatní,teplé pití atd.Takže člověk by nesměl nic...Proto bych chtěla poprosit o radu kam se obrátit a co podniknout ,aby moje potoky potu se mohly změnit aspoň na orosení.Děkuji za radu.Ivana Turečková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kristína.
Jde to eliminovat i na hlavě a ve vlasech. Já na to mám Electro Antiperspirant z tohoto webu: http://www.electroantiperspirant.cz/iontoforeza-electro-antiperspirant-cena-objednavka . Pokud lékař nenajde konkrétní řešitelnou příčinu, jako např hormonální dysbalance tak ti nepomůže. Pocení může mít x příčin které nelze přímo řešit, jako menopauza, nebo dědičnost u hyperhidrózy, pak se musíš poprat s pocením samotným a nejlepší na to je electro antiperspirant.
V dospívání bývá příčinou vzniku akné hlavně nárůst produkce mužských hormonů. Přestože se jedná o mužské hormony, nárůst není jen u mužů, ale i u žen. Pokud vznik akné opravdu souvisí s těmito hormony, tak v takovém případě akné většinou vymizí v době, kdy je jedinci zhruba dvacet let. Ovšem existují i výjimky, které tento kožní problém provází i v dospělosti.
Existuje mnoho faktorů, které způsobují toto kožní onemocnění. Mezi tyto faktory patří například: dědičnost, hormonální aktivita, stres, ucpávání pórů, anabolické steroidy, používání některých léků a vitamínů, používání nevhodných kosmetických přípravků, časté slunění a kouření a přemnožení roztočů.
Dědičnost je u tohoto onemocnění celkem významným faktorem. Je velmi pravděpodobné, že vaše dítě bude trpět onemocněním akné, pokud jste jím v dospělosti trpěli i vy.
Co se týká hormonální aktivity, vznik akné ovlivňuje i menstruační cyklus a zde již zmíněná puberta. Během puberty je totiž vyšší produkce mužských hormonů, což způsobuje, že se zvětšují mazové žlázy, a tak se i zvyšuje produkce mazu.
Mnoho lidí věří, že i stres může mít vliv na tvorbu akné, přestože v současnosti některé výzkumy ukazují, že stres na tvorbu akné vliv nemá. I tak je lepší samozřejmě lepší vyhýbat se stresovým situacím.
Dalším faktorem, který ovlivňuje vznik tohoto kožního onemocnění, je hromadění odumřelých buněk kůže. Tyto buňky následně ucpávají póry. Vliv mají i bakterie, které jsou obsaženy v pórech.
Vznik akné ovlivňuje i užívání anabolických steroidů a dalších léků, které obsahují lithium, barbituráty a androgeny. Vliv má i chronické používání amfetaminů.
V mnoha případech akné způsobuje roztoč demodex. Právě tento roztoč způsobuje, že se akné může šířit dál a je nakažlivé. Přítomnost tohoto roztoče v kůži je obvyklá, pro vznik akné je ale důležitý počet těchto roztočů v kůži. Pokud totiž dojde k přemnožení, tak se tvoří tyto kožní problémy.
V naší poradně s názvem BÍLÉ SKVRNY NA OBLIČEJINA CELE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Liana Gernertova.
Byla jsem nakoznim dr.mi rekla,ze se asi jedna o Vitaligo,ze se mam pozorovat.Uzivat vitamin E. Nevim,jestli mam chodit na slunce.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Vitiligo - bílé skvrny na kůži. Příčina je neznámá, ale nejspíše půjde o autoimunitní příčinu. Lidé s vitiligem mají výrazně vyšší pravděpodobnost, že budou trpět také jinými autoimunitními chorobami. U vitiliga se očekává trvalá nebo dočasná autoimunitní blokáda nebo destrukce melanocytů, čímž vznikají bílé skvrny na kůži. Příklady vážných autoimunitních onemocnění jsou Hashimotova tyreoiditida, diabetes mellitus 1. typu nebo perniciózní anémie.
Pacienti často připisují nástup vitiliga různým spouštěcím událostem, jako jsou úrazy, spálení sluncem, stres, těhotenství nebo jiná onemocnění. Neexistuje však žádná vědecká studie, která by dokázala, že některý z těchto spouštěčů může za vznik vitiliga.
Ze zdravotní praxe se zdá, že příjemci, kterým byly transplantovány krvetvorné buňky, mají zvýšené riziko rozvoje vitiliga.
Vitiligo se může objevit v jakémkoli věku a také ve zjevně geneticky nepostižených rodinách. Dědičnost se pohybuje kolem 33 %. Statisticky jsou nejčastěji postiženými oblastmi předloktí, zápěstí, ruce, prsty, lokty, chodidla a genitálie. Zpravidla jsou postiženy natažené oblasti kůže, například vnější lokty. Nepigmentované oblasti se mohou dále zvětšit nebo zůstat s konstantní velikostí, ale dochází také ke spontánní repigmentaci - návratu původní barvy.
Pacienti trpící vitiligem jsou často stigmatizováni z nevědomosti, protože si obyvatelstvo neuvědomuje, že vitiligo není nakažlivé ani není příznakem nějakého ošklivého onemocnění nebo rakoviny. Je to nemoc, která je částečně psychologická, a tudíž přístupná charismatickému léčení a ohleduplnosti okolí.
Jednoduchá léčba není možná. Přestože fyzická výkonnost a délka života nejsou přímo tímto onemocněním ovlivněny, tak zde existuje riziko zkrácení délky života a to díky tomu, že kůže postižená vitiligem je zvláště citlivá na sluneční záření kvůli chybějící pigmentové ochraně. Často dochází ke změnám kůže vyvolaným slunečním svitem až po rakovinu kůže. Jako významný krok se doporučuje ochrana před sluncem s vysokým ochranným faktorem. Je však třeba vzít v úvahu, že v důsledku toho je omezena přirozená tvorba vitaminu D a že je třeba užívat léky, které to budou kompenzovat, aby se předešlo následkům nedostatku vitaminu D.
Pokud se chcete dozvědět jaké jsou nové metody léčby vitiliga, přečtěte si tento náš článek, který se tím podrobně zabývá: https://www.ceskaordinace.c…
Citlivá pokožka je celoživotní záležitostí, ale náhlé podráždění se může objevit kdykoli. Zvýšená sensibilita se projevuje v souvislosti se zátěžovým obdobím jako například v těhotenství, přechodu atd. Dále citlivost pleti ovlivňují externí vlivy, životní prostředí, kosmetické prostředky, výživa, stres a dědičnost. Negativní změny na pokožce však mohou vyvolat i některé potraviny, léky či oblečení syntetického původu. Podráždění pokožky se může vyskytnout téměř kdekoli, avšak podle místa výskytu lze v některých případech snadněji identifikovat, o jaké onemocnění se jedná.
Existuje několik faktorů, které zvyšují možnost rozvoje osteoartrózy:
Dědičnost
Někteří lidé mají dědičnou vadu v jednom z genů, který je zodpovědný za výrobu chrupavky, což následně způsobuje vadu chrupavky a vede k rychlejšímu zhoršení stavu kloubů. Rovněž lidé narození s abnormalitami jsou k rozvoji osteoartrózy náchylnější. Jedinci narození s abnormalitami páteře, jako je skolióza nebo zakřivení páteře, mají větší pravděpodobnost, že se u nich rozvine osteoartróza páteře.
Obezita
Obezita zvyšuje riziko osteoartrózy kolene, kyčle a páteře. Udržení ideální hmotnosti nebo ztráta nadváhy může pomoci k zabránění vzniku onemocnění těchto oblastí nebo ke snížení rychlosti jeho progrese.
Zranění
Také zranění může být příčinou rozvoje osteoartrózy. Sportovci po úrazech kolene jsou ohroženi výskytem osteoartrózy kolene. Jedinci, kteří měli vážné zranění zad, jsou náchylnější k rozvoji osteoartrózy páteře. I zlomeniny kostí v blízkosti kloubů mohou přispět k rozvoji osteoartrózy dotyčných kloubů.
Nadměrná námaha
Nadměrná námaha stále stejných kloubů zvyšuje riziko vzniku osteoartrózy. Například lidé, kteří musejí ve svých profesích opakovaně ohýbat kolena, se vystavují zvýšenému riziku rozvoje osteoartrózy kolene.
Jiné nemoci
Lidé s revmatoidní artritidou, což je druhý nejčastější typ artritidy, jsou náchylnější k rozvoji osteoartrózy. Vzácné jsou případy, kdy nadbytek železa či růstového hormonu zvyšuje riziko vzniku osteoartrózy.
Nejčastější příčinou dyslexie je dědičnost. U dítěte dyslektiků je 50% pravděpodobnost, že bude mít dyslexii taky. Problémem, který dyslexii způsobuje, je nejspíše nedostatečná spolupráce obou mozkových hemisfér, což ovlivňují určité geny.
Noční pomočování může být výsledkem nerovnováhy mezi kapacitou močového měchýře a noční tvorbou moči. Často se však vyskytuje několik faktorů najednou:
Snížená produkce hormonu ADH (antidiuretického hormonu), který je zodpovědný za tvorbu moči během noci. Dítě běžně vytváří moč v objemu 20 ml za noc, pomočované dítě však v objemu 50 ml za hodinu.
Opožděné zrání dítěte, které vede k problémům s ovládáním močového měchýře.
Dědičnost má asi 43% vliv, jestliže se jeden z rodičů pomočoval; pokud se pomočovali oba rodiče, tak pravděpodobnost vzroste na 75 %.
Psychosociální stres – akutní rodinné nebo školní problémy.
Organické příčiny, jako jsou infekce močových cest, epileptické poruchy, cukrovka, neurologické nemoci a vady močových cest mohou být příčinami, které je zapotřebí zjistit pomocí odborného vyšetření.
Vliv dědičnosti na rozvoj deprese je významný, ale nikoliv rozhodující. Odhaduje se, že se genetické faktory na depresi podílejí přibližně 40 %. Ví se také, že děti nebo sourozenci nemocného s depresí mají asi 2–3x vyšší riziko, že během života také onemocní depresí, než lidé bez deprese v příbuzenstvu. Nedávné studie nicméně ukazují, že genetická vloha nerozhoduje přímo o tom, zda se u nás objeví deprese, či nikoli, nýbrž o tom, zda a jak budeme, či nebudeme odolní k negativním životním událostem (stresu). Někdo tak může během života zažít řadu těžkých situací a deprese se u něj neobjeví, naopak u někoho riziko deprese stoupá s výší zátěže (mírou prodělaného stresu). Dědičnou výbavu zatím změnit nedokážeme, průběh života však alespoň do jisté míry ano.
Hyperhidróza je zvýšená potivost. Hyperhidróza neboli nadměrné pocení se vyznačuje vylučováním většího množství potu, než je potřebné k regulaci těla. Příčinami hyperhidrózy jsou nejčastěji dědičnost (jedná se často o vrozenou dispozici), v tomto případě se hyperhidróza nazývá hyperhidróza primární. Pokud je hyperhidróza vyvolána nějakými okolními vlivy, jedná se o tzv. hyperhidrózu sekundární. Nejčastěji se setkáváme s první z těchto jmenovaných. Zvýšené pocení může být buď celkové (po celém těle), nebo lokální – na určité části těla. Ruce, nohy, podpaží a třísla patří mezi nejaktivnější oblasti pocení vzhledem k relativně vysoké koncentraci potních žláz.
Někomu na tento problém zabírá odvar z dubové kůry či šalvěje, někomu vlažná koupel s octem. Jednomu stačí vysadit kofein a jiné zase pomůže změna antikoncepce. Jenže ani kombinace těchto rad spolu s prodyšným oblečením a pečlivou hygienou nemusí přinést kýžené výsledky. Z upocených lidí se tak stává chodící neštěstí. Podat někomu ruku, vzít si světle modrou košili nebo sandály bez ponožek, to jsou pro hyperhidrózou trpící lidi stresující momenty jejich života. Ono potit se na důležité schůzce jak dveře od sauny a hýřit přitom sebevědomím, to dohromady moc nejde. Přestože si nosí do práce dvoje oblečení, kupují speciální antibakteriální ponožky a punčocháčům se vyhýbají jako čert kříži, nemalé procento z nich musí využít rad psychologa. Ano, až tak dalece může nadměrné pocení zasahovat do běžného života. Navíc se takto nemocní lidé kromě zápachu a fleků na tričku potýkají i s potničkami a plísněmi.
Za příčinou vzniku astmatu je vždy vícero různých faktorů. Způsobují ho především s astmatem úzce se pojící alergie (prakticky každý astmatik je zároveň i alergik) například na pyly, trávy, roztoče, plísně a další. Dalším rizikovým faktorem může být i znečištěné prostředí. Člověk by se měl také vyvarovat stresu, dlouhodobé práci v prašném prostředí a chránit si své zdraví, jak jen to jde, protože i časté infekce dýchacích cest jsou jedním z důvodů pro pozdější rozvinutí astmatu u člověka. Vysokou skupinu astmatiků představují náruživí kuřáci, jelikož právě kouření náleží k nejčastějším důvodům vzniku tohoto onemocnění. Nezanedbatelnou roli také představuje dědičnost. Jestliže trpí alergií nebo astmatem někdo z vaší rodiny, riziko propuknutí tohoto onemocnění se u vás významným způsobem zvyšuje. Nejběžnějšími spouštěči astmatu je zvířecí srst (především kočičí a psí), peří, plísně, prach, ale také potraviny či silné dráždivé chemické látky, jako jsou různé výrazné parfémy, barvy, laky či cigaretový kouř a další. Spouštěčem mohou být i alergeny obsažené v lécích.
Vitiligo je získané kožní onemocnění charakterizované vznikem bílých, ostře ohraničených skvrn. Vitiligo je často doprovázeno takzvanými autoimunitními chorobami. Je velkým kosmetickým problémem.
Vitiligo je relativně časté onemocnění, postihuje asi 1 % populace. Vyskytuje se ve stejné míře u mužů i u žen. Projevy vitiliga začínají v polovině případů mezi 10.–30. rokem, ojediněle se mohou objevit již při narození.
Příčina onemocnění není známá, ale ví se o častějším výskytu v rodinách, u více než 30 % pacientů je vitiligo přítomno také u rodičů, dvojčat, dětí. Vlohy se dědí nepravidelně (polygenní dědičnost). Riziko postižení dětí u obou rodičů s vitiligem se odhaduje na 10 %. Vyšší pravděpodobnost vzniku vitiliga je u osob s výskytem cukrovky a onemocnění štítné žlázy v rodině. Protože za tvorbu pigmentu v kůži jsou zodpovědné pigmentové buňky – melanocyty, u vitiliga se předpokládá jejich porucha. Názory na tuto poruchu se však liší. Může jít o autoimunitní zánět (zničení melanocytů buňkami imunitního systému), poruchu komunikace mezi melanocyty a buňkami nervového systému, nebo o toxickou destrukci melanocytů.
Příznaky
Vitiligo mohou doprovázet některé příznaky postižení jiných orgánů:
žláz s vnitřní sekrecí – onemocnění štítné žlázy (až ve 30 %), cukrovka (5 %), chudokrevnost (vyšší riziko výskytu) a jiné;
očí – zánět cévnatky a duhovky (do 10 % případů), zrak je však nepostižen;
uší – v rámci postižení více orgánů, kdy se mohou společně vyskytnout vitiligo, bílá kadeř vlasů, zánět oka, ložiskový výpad vlasů a porucha sluchu.
Prevence
Vhodnou prevencí onemocnění je udržovat dobrý stav svého imunitního systému a správně pečovat o pokožku. Pečujte proto o svou životosprávu, pravidelně sportujte, stravujte se přiměřeně a vhodně (pestrou a vyváženou stravou). Noste pohodlné, nedráždivé, nejlépe bavlněné oblečení. Na slunci pobývejte rozumně, a pokud již nějaké problémy s pokožkou máte, snažte se omezit působení ultrafialového záření na svou kůži. Při práci používejte ochranné pomůcky, jakékoli zranění může být vyvolávajícím faktorem pro vznik vitiliga.
Domácí léčba
Vitiligo nepatří mezi onemocnění, na která by se primárně umíralo. Nicméně může být velmi nepříjemné, nejen z estetického důvodu. V lékárně je možné zakoupit několik speciálních krémů a gelů, které působí jako ochrana pokožky a jsou přímo určeny k tomuto účelu. Přípravky obsahují látky tlumící depigmentaci (ztrátu pigmentu). Užívání vitamínů (hlavně A, C, E – takzvaných antioxidantů), minerálů a stopových prvků (doporučovány jsou selen a zinek) je víceméně jen podpůrné. Bílá ložiska se dají zamaskovat pomocí vhodně zvoleného make-upu či samoopalovacími krémy. Možná je i tetováž vitiliga (to je vpravení pigmentu pomocí tetovací jehly), obvykle však není doporučována pro potenciální aktivaci onemocnění.
Akné patří mezi neinfekční chronická zánětlivá onemocnění mazových žláz a vlasových vývodů (folikulů). Právě zde se uplatňují hlavní faktory související s anatomií a vedoucí k poruchám funkce této jednotky. Tento typ folikulu s přídatnou mazovou žlázou, jak již bylo uvedeno výše, se nazývá pilosebaceózní jednotka. Největší počet a velikost mazových žláz vázaných na vlasové folikuly se nachází v obličeji, na zádech, zejména mezi lopatkami a nad hrudní kostí. Jsou typické pouze pro člověka a svým utvářením predisponovány pro vznik aknózních lézí. Na vzniku, ale i dalším průběhu onemocnění se podílí různou mírou především vnitřní faktory:
Zvýšená tvorba mazu (seborea) vzniká na základě zvýšené činnosti mazových žláz, za kterou zodpovídají androgeny. Činnost mazových žláz je ovlivňována ještě hormony podvěsku mozkového, štítné žlázy a působením centrálního nervového systému. Do jisté míry je nutno počítat i s geneticky podmíněnou vnímavostí mazových žláz (respektive jejich androgenních receptorů) k pohlavním hormonům. Může být také částečně ovlivňována dietou, duševním stavem a některými léky. Mazové žlázy jsou často vlivem působení androgenních hormonů velké a velmi aktivní. Navíc všechny důležité složky mazu jsou komedogenní a svými vlastnostmi farmakologickými i toxikologickými jsou schopné vyvolávat zánětlivou reakci. Průnik mazu z folikulu do okolní kůže (škáry) vyprovokuje prudkou reakci okolní tkáně. Stává se tak například po prasknutí stěny chlupového kanálku v důsledku nevhodného mechanického odstraňování komedonů s následným rozvojem zánětlivých lézí.
Zvýšená a zrychlená produkce zrohovatělých buněk probíhá ve folikulech a ve vývodech mazových žláz. Tyto rohové buňky mají zvýšenou přilnavost, což stěžuje jejich odlučování a blokuje uvolňování mazu na povrch kůže. Zrohovatělé buňky jsou na sebe tak pevně přisedlé, že nemohou být vypuzeny na horní vrstvu pokožky ve formě jednotlivých šupinek, jak je běžné u lidí netrpících akné. Kromě toho tyto buňky reagují zvláště citlivě na další zevní i vnitřní faktory (takzvané aknegenní faktory) vyšší schopností rohovatění a tím k tvorbě dalších komedonů. Dochází tak k ucpávání vývodu folikulu mazové žlázy těmito nahlučenými zrohovatělými buňkami a hromadícím se množstvím mazu, což je zpočátku patrné pouze mikroskopicky v podobě takzvaných mikokomedonů. Komedony jsou tedy výsledkem poruchy zrání buněk, které vystýlají stěnu vývodu folikulu mazové žlázy na normální zrohovatělou buňku. Postupně dalším přibýváním zrohovatělých buněk a mazu dochází k prvním projevům patrným již na povrchu kůže ucpanými póry, doprovázenými mastnou pletí. Mastná pokožka se jeví jako nečistá, silně se lesknoucí s velkými pó
Dědičnost. Náchylnost ke vzniku akné je u rodinných příslušníků podobná. Například školák s akné má většinou v rodině i další členy, kteří akné trpí.
Hormonální aktivita, tedy menstruační cykly a puberta. Během puberty je zvýšena produkce mužských hormonů androgenů, což způsobuje zvětšení mazových žláz, které následně produkují více mazu.
Podráždění kůže a jakýkoliv druh škrábání způsobuje zánět kůže. Protizánětlivé léky na kůži hojení akné zlepšují.
Stres, způsobující zvýšenou produkci adrenalinu. Nicméně některé nové testy tento faktor vyvracejí.
Nahromadění odumřelých buněk kůže, které ucpávají póry.
Bakterie v pórech. Propionibacterium acnes je anaerobní bakterie, která způsobuje akné.
Požívání anabolických steroidů.
Používání léčiv obsahujících lithium, barbituráty nebo androgeny.
Rizikové faktory nejsou zcela známy, ale za závažné riziko se považuje výskyt v rodině. Některé výzkumy ukazují, že dědičné rysy jsou nápadně podobné v prvním nebo druhém stupni příbuzných na obou stranách rodiny. Rodinná anamnéza pak zahrnuje výstřední chování jedinců, kteří mají mírné projevy syndromu, nebo byl v rodině přímo diagnostikován Aspergerův syndrom a klasický autismus. Neexistuje žádná formální identifikace přesného přenosu, ale pokud je příčina genetická, existují určité varianty, které mohou být způsobeny chromozomy. S prohlubováním znalosti genetiky se informace upřesňují, takže postupem času může být věda schopna předpovědět četnost opakování Aspergerova syndromu v jednotlivých rodinách. Aspergerovu syndromu ve své podstatě nelze nijak předcházet, jelikož jeho podstata není známa. Uvažuje se o spojitosti s mutacemi na chromozomech číslo 2 a 7, což lze do budoucna využít v prenatální diagnostice.
