Je tak běžná, že už ji skoro nikdo nebere vážně. Dítě má pupínky, ty časem zmizí... Kopřivková vyrážka je rudá, vyvýšená, s bledým středem. Většinou hodně svědí, rozeseta může být po tělíčku, nebo jen na určitých místech. Po vyrážce je kůže „chvíli“ namodralá. Objevit se může po požití některých potravin, po lécích (penicilin), po poštípání hmyzem i jako reakce na chlad. Trvat může pár hodin, ale i několik týdnů. Výjimkou není lehce zvýšená teplota. Svědivou vyrážku ochlazujte studeným obkladem, dítěti dejte antialergický lék, Fenistil gel zevně. Lékaře kontaktujte (nebo volejte záchranku), objeví-li se porucha dýchání, chrapot, bolesti hlavy, u kojenců zvracení, slinění nebo dítě odmítá jídlo.
Krupičková vyrážka je rudá, vyvýšená, s bledým středem. Většinou hodně svědí, rozeseta může být po tělíčku, na obličeji, nebo jen na určitých místech těla, a to nejen u miminka. Po vyrážce je kůže chvíli namodralá. Objevit se může po požití některých potravin, po lécích (penicilin), po poštípání hmyzem i jako reakce na chlad. Trvat může pár hodin i několik týdnů. Výjimkou není lehce zvýšená teplota. Svědivou vyrážku ochlazujte studeným obkladem, dítěti dejte antialergický lék, Fenistil gel zevně. Lékaře kontaktujte (nebo volejte záchranku), objeví-li se porucha dýchání, chrapot, bolesti hlavy, u kojenců zvracení, slinění nebo dítě odmítá jídlo.
Letní typ vynikne v chladných, pastelových, jakoby zapudrovaných tónech. Chladivé akvarelové tóny nebe a moře, jemně růžové a fialkové květiny. Pleť u těchto typů je bledá, téměř porcelánová s drobnými žilkami, může být až namodralá. Oči jsou modré, šedomodré, zelenošedé nebo hnědé. Rty mají narůžovělý odstín. Barva vlasů má nejčastěji odstíny středně hnědé, popelavé, platiny nebo takzvané myší šedi. Pokud chtějí oživit svou barvu vlasů, mohou volit i výraznější melíry nebo o jeden odstín tmavší barvu. Letním typům sluší chladnější odstíny červené, modré i žluté.
Vykašláváním zeleného hlenu se projevuje chronická bronchitida. Ta bývá často považována za běžný kuřácký kašel, ale může vést k vážným komplikacím jako je CHOPN (chronická obstrukční plicní nemoc). CHOPN může vést k vážným potížím až k invaliditě. Přidává se zadýchávání, které později může přetrvávat i během klidu a nečinnosti.
Protože CHOPN průtok plícemi zhoršuje, dochází k selhávání pravé srdeční komory. Dalšími příznaky jsou otoky nohou, zvětšení jater a cyanóza (namodralá kůže a sliznice) způsobená snížením kyslíku v krvi. Dochází k viditelnému hubnutí a celkové zchátralosti těla.
Jedná se o bakteriální onemocnění, které způsobuje bakterie Fusobacterium necrophorum. Toto onemocnění se obvykle projeví u králíků, kteří mají oslabený organismus.
Projevy
U tohoto onemocnění se tvoří velká ložiska na nose a pyscích králíka. Pokožka je zde oteklá, bolestivá a namodralá. Typické je také zvýšení teploty. Pokud není nemoc od počátku léčená, tak se začne projevovat i na pohlavních orgánech a svalstvu. U králíků se také vyvine zápal plic.
Příčiny
Králík se obvykle nakazí prostřednictvím infikovaného krmiva, nebo vody, případně trusem. Bakterie se do těla králíka dostanou přes drobné poranění pokožky, případně trávicím systémem.
Léčba
Léčba této nemoci je možná, ale musí proběhnout co nejdříve. Obvykle veterinář předepíše vhodná antibiotika a nějaké přípravky na ošetření pokožky králíka.
Prevence
Vypuknutí této nemoci může zabránit zvyšování imunity (například prostřednictvím vitamínů, sledováním jejich množství ve stravě), důležité je také, aby králíkárny byly čisté a dezinfikované.
Bronchitida je akutní nebo chronický zánět výstelky velkých dýchacích cest v plicích. Na jeho vzniku se může podílet pomnožení virů nebo bakterií. Následkem je hromadění sekretu a hlenů, způsobující neustálý kašel, který se může zhoršovat, když jsou hleny infikovány. Obvyklé příznaky bronchitidy:
vytrvalý kašel, zejména ráno po probuzení;
vykašlávaní hustého hlenu;
dušnost;
bolesti na hrudníku;
dýchací potíže;
bolesti ve svalech, zádech;
zvýšená teplota nebo horečka.
Akutní bronchitidu poznáme podle dráždivého kašle a bolestí za hrudní kostí. Většinou začíná jako běžné nachlazení nebo chřipka se škrábáním v krku. Posléze se přidá suchý kašel, který se v průběhu nemoci mění na vlhký. Pacient vykašlává žlutě až zeleně zbarvený hlen. Akutní bronchitida je často doprovázena teplotou, únavou, celkovou slabostí a bolestí hlavy. Někdy se mohou dostavit dýchací obtíže. Akutní bronchitida může v ojedinělých případech přejít i v chronickou bronchitidu. Chronická bronchitida se projevuje trvalým kašlem s vykašláváním žlutého až zeleného hlenu alespoň tři měsíce v roce dva roky za sebou. Často bývá považována za běžný kuřácký kašel, ale může vést k vážným komplikacím jako je CHOPN = chronická obstrukční plicní nemoc. CHOPN může vést k vážným potížím až k invaliditě. Přidává se zadýchávání, které později může přetrvávat i během klidu a nečinnosti. Protože CHOPN průtok plícemi zhoršuje, dochází k selhávání pravé srdeční komory. Dalšími příznaky jsou otoky nohou, zvětšení jater a cyanóza (namodralá kůže a sliznice) způsobená snížením kyslíku v krvi. Dochází k viditelnému hubnutí a celkové zchátralosti těla.
Kdo se domnívá, že barvení vlasů je vynálezem moderní doby, mýlí se. Naopak, barvení vlasů má své kořeny už v dávné minulosti. Ženy se zkrátka vždy chtěly líbit, a to i ve starověku.
Historie barvení vlasů sahá do antiky. Už v antickém Římě znali stovky metod, jak pomocí přírodních látek změnit barvu vlasů. Všechny barvy na vlasy tehdy sloužily k ztmavování vlasů.
To, že k barvení vlasů docházelo už ve starověku, potvrzují nálezy z Egypta, kde byla objevena více než 5 000 let stará mumie se zbytky barvy na vlasech. Henna (nechemická barva) v té době pomáhala jednak zakrýt šediny, ale sloužila i k dosažení žádoucího tmavého odstínu vlasů.
Kromě samotných vlasů se barvily i příčesky zhotovované z vlasů otrokyň. Nejprve se používala henna a později takzvané indigo (namodralá čerň).
V renesanci bylo v módě barvit si vlasy na světlo, neboť žlutá/zlatá byla barva andělů. V knize „18 knih záhad umění a přírody“ jsou vysvětleny různé metody barvení vlasů na černo, blond, zeleno, červeno i bílo.
Blonďatou barvu vlasů si oblíbily ve starověkém Římě. Římanky však měly tmavé vlasy, a tak si vyráběly paruky z vlasů otrokyň germánského původu. Byly zde sice pokusy o jisté odbarvení (citrónová šťáva, heřmánkové odvary, pobyt na slunci a jiné), ale tyto postupy nebyly tak účinné, jak by si ženy představovaly.
Po roce 1900 byla vynalezena první chemická barva na vlasy, která využívala účinky peroxidu a amoniaku. První syntetickou barvu na vlasy vytvořil v roce 1907 Eugen Schueller, zakladatel L'Oreal. V tom samém roce uvedl na trh barvu Dream blond a éra peroxidových hereckých hvězd mohla začít. První barva na vlasy využívala účinek peroxidu vodíku a amoniaku. Ty se mimochodem používaly ještě donedávna. Následující roky byla – a stále je – v barvení vlasů využívána především chemie. Nutno však podotknout, že v posledních letech se stále více prosazuje opětovný návrat k přírodě a ochrana přírody proti znečišťování chemikáliemi.
1. stupeň: V místě působícího tlaku se objevuje mírný otok (edém) a začervenání kůže. Pokožka bývá neporušena, ale v hloubce už dochází k procesu vedoucímu ke vzniku proleženin. Tyto projevy jsou zcela vratné, takže při změně polohy pacienta otok zmizí. Přetrvávající tlak však může způsobit trvalé změny v podkoží. Pokud si ošetřující osoba není zčervenáním kůže jistá, je tu jednoduchý test – při zmáčknutí kůže na krátký okamžik nezbělá, ale zůstane červená. U lidí tmavší barvy pleti (Afroameričani, Romové nebo Asiaté) není jednoduché zjistit zčervenání u prvního stupně proleženin. Při zjištění prvních příznaků je nutné ihned jednat – lehké začervenání se může rychle proměnit ve vážnější stupeň.
2. stupeň: V postižené oblasti vznikají puchýře a místy může být povrchově obnažena vrchní vrstva kůže. Pokožka bývá oteklá, namodralá a zatvrdlá. Zde je test podobný – po stlačení kůže postižené místo zbělá, ale zůstane dále bílé, protože nedochází k obnově oběhu. Podkoží s cévami je poškozené a dochází k odumírání tkání. K obnovení kůže může docházet, ale jde o dlouhodobý proces z důvodu poškození podkoží.
3. stupeň: Ve třetím stupni dochází k nekróze (odumírání) tkáně mezi podložkou a kostí. Rána vypadá jako kráter, protože došlo k poškození všech vrstev kůže. Oblast proleženiny může krýt suchá černá krusta nebo rozbředlá nekrotická masa. Doporučuje se provést stěr pro bakteriologické vyšetření, protože rána je branou pro bakterie. Případný zánět se může rozšířit do krevního oběhu a způsobit tímto i smrt. Také zde se může dekubit spontánně zahojit, ale hojení trvá několik měsíců až let. Po zhojení vzniká atrofická jizva přiléhající na kost, která se může i po malé zátěži rozpadnout a umožnit tak vznik chronického dekubitu.
4. stupeň: Do čtvrtého stupně spadají nejtěžší případy proleženin, které sahají až na kost. Může docházet k infekčnímu zánětu kostí a kloubů. Bakteriologický stěr je proto nezbytný.
Tyto případy se nikdy samovolně nezhojí, proto je vždy nutné operační řešení.
Povrch korunky je kryt 1–3mm vrstvou zubní skloviny (email, enamelum), tedy nejtvrdší látkou v těle. Sklovina je bílá, nažloutlá nebo namodralá hmota skládající se z 95 % z anorganických solí (především hydroxylapatit), ze 4 % z vody a zbylé 1 % tvoří organické složky (enameliny). Za fyziologických podmínek není v dutině ústní vidět celá, protože malou část (1–2 mm) překrývá dáseň.
Funkce
Funkcí skloviny je tvorba tvrdého zubního povrchu, který chrání zub před působením vnějších vlivů a odolává žvýkacím silám. Sklovina funguje jako částečně propustná membrána, která umožňuje průchod některých molekul ze zubní skloviny do jejího okolí a naopak. Sklovina je vůči vnějším vlivům velmi odolná, ale při poškození nemá schopnost regenerace. Na povrchu skloviny je tenká Nasmythova blanka (cuticula dentis, cuticula enameli). S věkem postupně mizí (od kousacích ploch). V podstatě chrání povrch zubu.
Nejčastější problémy a jejich řešení
Barva skloviny se pohybuje od modravě bílé přes šedobílou až po žlutobílou. Sklovina je slabě průsvitná, proto u ní můžeme pozorovat typicky odstupňované zbarvení korunky. V místech, kde je sklovina tenčí, prosvítá žlutý dentin. Nejnápadnější rozdíl v barvě zubů můžeme pozorovat mezi dočasnými a stálými zuby. Sklovina dočasných zubů obsahuje méně minerálních látek, proto není tolik průsvitná a má mléčně bílý nádech. Barva stálých zubů není po celý život jedince stejná. S přibývajícím věkem se zuby zabarvují do žlutohněda, popřípadě do šeda. Změna barvy je způsobena ztenčováním skloviny vlivem abraze a s tím souvisejícím prosvítáním do žluta zbarveného dentinu, pigmenty přijímanými s „barevnou stravou“, které ulpívají na zubech, popřípadě kouřením, užíváním léků a dalšími vlivy.
Zubní kaz je nejrozšířenějším infekčním onemocněním lidstva. Vlivem civilizačních faktorů četnost výskytu kazivosti chrupu stále stoupá. Postihuje 80–90 % lidské populace. Na vzniku zubního kazu se podílí několik aspektů: vnímavá zubní tkáň (zub), mikroorganismy dutiny ústní (plak), častý přísun cukrů (cukr) a čas. Důkladným vyčištěním zubů dojde k obnovení neutrálního pH v dutině ústní. Minerální látky obsažené ve slinách jsou schopné drobná povrchová poškození skloviny opravit. Tento proces označujeme jako remineralizaci. Jsou-li demineralizační a remineralizační procesy v rovnováze, nedojde ke vzniku zubního kazu. Pokud ale remineralizační fáze nenastane, dojde ke stále většímu oslabování skloviny, až vznikne zubní kaz.
V místě, kde je sklovina oslabena demineralizačním procesem, se objeví křídově bílá skvrna, která signalizuje zahájení tvorby zubního kazu. V tomto stadiu je možné vznik zubního kazu ještě zvrátit pomocí minerálních látek, zejména fluoru. Pokud ale nepříznivé podmínky přetrvávají, dochází k demineralizaci stále hlubších vrstev skloviny, až je nakonec zasažena i zubovina (dentin). Zub se už není schopen bránit sám. Musí být ošetřen zubním lékařem, který odstraní kazivé hmoty a vzniklý defekt zaplní výplní. Není-li zubní kaz v tomto stadiu ošetřen, šíří se kazivé ložisko až do dřeně, kde vyvolá zánět.
Zubní kazy je možné dělit podle různých hledisek.
Podle postižení tvrdých zubních tkání rozlišujeme:
kaz skloviny;
kaz dentinu;
kaz cementu.
Podle rychlosti průběhu:
akutní kaz – kazivé hmoty jsou světle žluté a kaz se rychle šíří co nejkratší cestou k zubní dřeni; většinou se vyskytuje u mladších jedinců;
chronický kaz – má pomalý průběh, může se dočasně i trvale zastavit; šíří se spíš do plochy než do hloubky; kazivé hmoty jsou tmavě zbarveny.
Podle vztahu k vitální zubní dřeni:
povrchový kaz – prostupuje celou sklovinou, až k její hranici se zubovinou;
střední kaz – prostupuje hranicí mezi sklovinou a zubovinou; zasahuje do zuboviny;
kaz blízký dřeni – jedná se o hluboký kaz; změklý dentin se nachází v těsné blízkosti zubní dřeně;
kaz penetrující do dřeně – kaz pronikl až do dřeně.
Podle charakteru průběhu kazu v dentinu:
kaz podminující – sklovina je kazem poškozena jen v malém rozsahu, zatímco v dentinu se kaz šíří plošně;
kaz penetrující – z povrchní kariézní léze se kaz rychle trychtýřovitě šíří co nejkratší cestou ke dřeni.
Podle toho, zda kaz vznikl na intaktní ploše zubu nebo v sousedství dříve zhotovené
výplně:
primární kaz – vzniká na původně zdravé ploše zubu;
sekundární kaz – postihuje zub již ošetřený výplní, vzniká při okrajích výplně, která už tak dobře nepřiléhá k zubním tkáním (v místě mikrospáry);
recidivující kaz – vzniká pod výplní jako následek špatného ošetření.
Dojde-li ke vzniku zubního kazu, který již nemůže být opraven remineralizačními procesy, je třeba jej léčit. Způsobů léčby je v dnešní době několik. Nejčastější metodou je odstranění poškozených tkání jejich odpreparováním. Vzniklý defekt je následně zaplněn výplňovým materiálem. Výplňový materiál se vybírá na základě rozsahu, lokality, hygieny, estetiky, finančních možností pacienta a časového horizontu, po který má výplň v zubu setrvat. V zásadě se výplňové materiály dělí na provizorní a definitivní.
Kaz skloviny
Za počáteční kaz je považován stav, kdy proces demineralizace zasahuje maximálně do poloviny tloušťky skloviny. V tomto případě může být vznik zubního kazu zvrácen úpravou stravovacích návyků, hygieny dutiny ústní a vhodnou fluoridovou terapií. Zasahuje-li kaz hlouběji, je tento stav považován za nevratný. Prostory mezi základními stavebními jednotkami skloviny (prizmaty) tvoří takzvané difúzní kanály, které umožňují průnik malých molekul, iontů a vody sklovinou. Proto mohou i kyseliny produkované mikroorganismy zubního plaku pronikat do povrchových vrstev skloviny. Zde způsobují rozpouštění hydroxylapatitových krystalů a následný únik minerálních látek, čímž se zvětší prostory mezi krystaly ve sklovině, kterými pak tyto organické kyseliny pronikají stále hlouběji k dentinu. V prvních stadiích vzniku zubního kazu zůstává krystalizační mřížka prizmat zachována. V případě remineralizace se do mřížky opět vážou vápenaté a fosfátové ionty.
Vyrážka u dětí má mnoho příčin. Mezi nejčastější příčiny vzniku vyrážky v tříslech u dětí patří:
Alergie – věk: neomezeně
Alergie se projevuje drobnými pupínky, ale také rozsáhlými splývajícími fleky. Přidat se může i horečka. Pomoci mohou protialergické léky, jako je Dithiaden, Claritine, Zyrtec. K lékaři zajděte, pokud vyrážku provázejí i jiné alergické projevy, a to ihned. Navštivte ho i v případě, že vyrážka nezmizí do tří dnů, nebo se prudce zhoršuje.
Atopický ekzém – věk: od 3 měsíců
Pokožka v oblasti třísel je zarudlá, objevují se mokvající plochy pokryté žlutavými krustami. Horečka při atopickém ekzému běžná nebývá, ale připravte se na ni při komplikacích nebo bakteriální kontaminaci. K nebezpečí rozšíření na další části těla se přidávají nepříjemnosti v podobě bakteriálních či kvasinkových infekcí. Atopický ekzém je bohužel velmi vytrvalý. Některé děti se ho zbaví do dvou, jiné do šesti let, další si ho ponesou celý život. Při podezření na atopický ekzém zajděte k lékaři a domluvte se s ním na vyšetření na alergologii. Kromě léčby bude možná dítě muset dodržovat dietní režim – to v případě, že by mělo alergii na nějaké potraviny. Soustavná péče je totiž naprosto nezbytná. Mokvavé plochy zklidňují obklady z Jarischova roztoku či z heřmánku nebo také mastičky, případně vám lékař předepíše antibiotika.
Impetigo – věk: kojenci, batolata, méně předškoláci
Rozškrábalo si vaše dítě pupínek v místě třísla, kde ho štípl komár? To děti přece dělají. Možná vás ani nenapadne, že si může špinavými prstíky zavléct do ranky infekci. Při infekci se puchýřky naplní tekutinou, praskají a pokrývají se krustou medové barvy. Je-li viníkem streptokok, mohou chybět puchýřky, ale tvoří se krusty. Impetigo se může rozšířit i na jiné části těla, „označkovat“ může – není-li léčeno antibiotiky – celou rodinu. Je velmi nakažlivé, zejména při kontaktu dětí nebo špatné hygieně. Horečka běžná nebývá, zato zduří lymfatické uzliny blízko původního ložiska. Ložiska mohou splývat. Základem je čistota. Postižené místo nechte na vzduchu, neobvazujte ho ani nezalepujte. Malé plochy po dohodě s lékařem ošetřete antibiotickou mastí. Je-li impetigo hodně rozšířené, předepíše vám pediatr pravděpodobně i antibiotika. Lékaře vyhledejte při prvních příznacích. Nedovolte dítku, aby si hrálo s ostatními, neposílejte je do školky ani do školy. Vyrážka je velmi nakažlivá! Zklidňující efekt mají obklady z heřmánku, výborný je Jarischův roztok. Mastičky (například Framykoin) předepíše pediatr.
Kožní plíseň – věk: neomezeně
Projevuje se u dětí s plenami, a to ve formě kandidózy, nebo jako slizniční forma (soor), v tomto případě nejčastěji u kojenců. Jedná se o suchou a šupinatou skvrnu, která se po jednom či dvou dnech zvětšuje. Je okrouhlá s plochým středem a vyvýšeným zarudlým okrajem. Někdy svědí. U kojenců a batolat hrozí plísňová kontaminace opruzení – časté rudé plochy v tříslech a na zadečku. Skvrny se často šíří, vytvářejí kruhy či ovály s plochým středem a zvýšenými zarudlými okraji. Ložiska se pak olupují, vlasy se mohou lámat či vypadávat. Plíseň se obejde bez horečky, zato trvá dny i týdny. Postihne-li vašeho potomka, navštivte kožního lékaře (u kojenců pediatra). Ten vám předepíše protiplísňovou mast (například Imazol, Imacort a podobně). Důležitá je hygiena postižených míst, správné přebalování a mytí kojenců.
Kopřivka – věk: neomezeně
Je tak běžná, že už ji skoro nikdo nebere vážně. Dítě má pupínky, ty časem zmizí. Kopřivková vyrážka je rudá, vyvýšená, s bledým středem. Většinou hodně svědí, rozeseta může být po tělíčku, nebo jen na určitých místech. Po vyrážce je kůže chvíli namodralá. Objevit se může po požití některých potravin, po lécích (penicilin), po poštípání hmyzem i jako reakce na chlad. Trvat může pár hodin i několik týdnů. Výjimkou není lehce zvýšená teplota. Svědivou vyrážku ochlazujte studeným obkladem, dítěti dejte antialergický lék, Fenistil gel zevně. Lékaře kontaktujte (nebo volejte záchranku), objeví-li se porucha dýchání, chrapot, bolesti hlavy, u kojenců zvracení, slinění nebo dítě odmítá jídlo.
Meningitida – věk: neomezeně, častější u předškoláků a později
Charakteristická je purpurová vyrážka. Nesvědí sice, ale šíří se po celém tělíčku. Později vypadá jako modřiny (když na ni zatlačíte, nezmizí), ale po pár dnech se modřiny ztratí. Pokud se k tomu přidá spavost a dráždivost, tuhá šíje, zvracení, vynucená poloha těla, nesnášenlivost hluku a světla, poruchy vědomí (až zmatenost), kóma (až šok), jde s největší pravděpodobností o meningitidu způsobenou meningokokem. I když dítě nepostihnou všechny příznaky najednou, vyhledejte rychlou lékařskou pomoc, aby se dítě včas dostalo do nemocnice. Rozhoduje každá minuta, dítě je v ohrožení života!
Opruzení – věk: kojenci a batolata i starší děti
Mějte na paměti, že jednorázové plenky nebo kalhotky nemusí zabránit opruzeninám, pokud rodiče šetří a děťátko, které čurá a kaká co chvíli, přebalují dvakrát třikrát denně. Nebudete-li o citlivý zadeček pečovat tak, jak se má, pokožka nejdříve zarudne, vytvoří se bílá ložiska a nakonec začne kůže mokvat. Než z toho vaše miminko dostanete, může to při vážnějším poškození kůže trvat i několik týdnů. S návštěvou lékaře neváhejte při prudkých příznacích nebo neustupujícím postižení větší plochy kůže a sliznice. Máte-li pocit, že drobné opruzení zvládnete sami, zkuste obklady z heřmánku (pozor, na pokožku některých miminek může působit dráždivě) nebo z hypermanganu. Postižené místo můžete zkusit potírat i genciánovou violetí, případně zasypávat nedráždivým zásypem. Vhodné mastičky vám doporučí lékař. Po zklidnění pokožky může přijít na řadu neparfémovaný dětský krém.
Potničky – věk: kojenci, výjimečně starší děti
Děti do 1 roku nemají dobrou termoregulaci a na rozdíl od nás dospělých si nemohou říci, že už to v těch všech svetřících, dekách a fusacích nemohou vydržet. Signálem, že jsme to přehnali, jsou drobné růžové pupínky, které někdy svědí. Za potničky někdy může horečka a třeba i některé mastné krémy. Zastavíte-li včas proces pocení, obtíže trvají krátce, ale protáhnout se mohou i na několik dní. Oblékejte tedy dítě adekvátně situaci a teplotě v místnosti či venku. Přednost dávejte přírodním materiálům. K lékaři se vypravte, pokud se objeví hnis, zánět, zarudlé pruhy či horečka.
Infekční onemocnění – věk: neomezeně
Další možností jsou i infekční nemoci dětského věku, jako je spála, spalničky, neštovice, borelióza, pátá nemoc, šestá nemoc, zarděnky. Tyto infekční nemoci se projevují vyrážkou, která se může rovněž objevit v oblasti třísel.
Alergie – věk: neomezeně: Když se dítě začne ošívat – může to být miminko i osmnáctiletý „chlap“ – buďte si jisti, že něco není, jak by mělo být. Čichalo dítě k nějaké květince, vyprali jste v novém, zaručeně hypoalergenním prášku? Dostalo k obědu lívance s úžasnou marmeládou? Jestliže vašeho potomka po některé z těchto změn popadla do svých spárů alergie, může mít na těle několik droboučkých pupínků, ale také rozsáhlé splývající fleky. Přidat se může i horečka. Alergie může vašeho potomka přepadnout na pár hodin, ale také se ho jako klíště držet několik dní. Pomoci mohou protialergické léky, jako je Dithiaden, Claritine, Zyrtec. K lékaři zajděte, pokud vyrážku provázejí i jiné alergické projevy, a to ihned. Navštivte ho i v případě, že vyrážka nezmizí do tří dnů, nebo se prudce zhoršuje.
Atopický ekzém – věk: od 3 měsíců: Je to vskutku nepěkný pohled, když se hedvábná pokožka tříměsíčního, ale klidně i staršího potomka změní místy v zarudlé mokvající plochy pokryté žlutavými krustami, zejména na tvářičkách a ve vlasaté části hlavičky. Navíc dítě postižená místa velmi svědí. Horečka při atopickém ekzému běžná nebývá, ale připravte se na ni při komplikacích nebo bakteriální kontaminaci. K nebezpečí rozšíření na další části těla se přidávají nepříjemnosti v podobě bakteriálních či kvasinkových infekcí. Batolátkům a starším dětem se atopický ekzém většinou usadí na krku a v ohybových rýhách kloubů. Atopický ekzém je bohužel velmi vytrvalý. Některé děti se ho zbaví do dvou, jiná do šesti let, další si ho ponesou celý život. Při podezření na atopický ekzém zajděte k lékaři a domluvte se s ním na vyšetření na alergologii. Kromě léčby bude možná dítě muset dodržovat dietní režim – to v případě, že by mělo alergii na nějaké potraviny. A vy si připravte pevné nervy a hodně trpělivosti, abyste to věčné mazání a hlídání přežili ve zdraví (duševním). Soustavná péče je totiž naprosto nezbytná. Mokvavé plochy zklidňují obklady z Jarischova roztoku či z heřmánku nebo také mastičky, případně vám lékař předepíše antibiotika.
Impetigo – věk: kojenci, batolata, méně předškoláci: Dítě si často samo může špinavými prstíky zavléct do ranky infekci. Získají-li vládu stafylokoky, puchýřky se naplní tekutinou, praskají a pokrývají se krustou medové barvy. Je-li viníkem streptokok, mohou chybět puchýřky, ale tvoří se krusty. Impetigo se může rozšířit i na jiné části těla, „označkovat“ může – není-li léčeno antibiotiky – celou rodinu. Je velmi nakažlivé, zejména při kontaktu dětí nebo špatné hygieně. Horečka běžná nebývá, zato zduří lymfatické uzliny blízko původního ložiska. Ložiska mohou splývat. Impetigo začíná mnohdy v obličeji či ve vláskách a trvá několik dní. Základem je čistota. Postižené místo nechte na vzduchu, neobvazujte ho ani nezalepujte. Malé plochy po dohodě s lékařem ošetřete antibiotickou mastí. Je-li hodně „rozjeté“, předepíše vám pediatr pravděpodobně antibiotika. Lékaře vyhledejte při prvních příznacích. Nedovolte dítěti, aby si hrálo s ostatními, neposílejte je do školky, ani do školy. Vyrážka je velmi nakažlivá! Zklidňující efekt mají obklady z heřmánku, výborný je Jarischův roztok. Mastičky (například Framykoin) předepíše pediatr.
Kopřivka – věk: neomezeně: Je tak běžná, že už ji skoro nikdo nebere vážně. Pupínky časem samy zmizí. Kopřivková vyrážka je rudá, vyvýšená, s bledým středem. Většinou hodně svědí, rozeseta může být po těle nebo jen na určitých místech. Po vyrážce je kůže chvíli namodralá. Objevit se může po požití některých potravin, po lécích (penicilin), po poštípání hmyzem i jako reakce na chlad. Trvat může pár hodin i několik týdnů. Výjimkou není lehce zvýšená teplota. Svědivou vyrážku ochlazujte studeným obkladem, dítěti dejte antialergický lék, například Fenistil gel zevně. Lékaře kontaktujte (nebo volejte záchranku), objeví-li se porucha dýchání, chrapot, bolesti hlavy, u kojenců zvracení, slinění nebo dítě odmítá jídlo.
Kožní plíseň – věk: neomezeně, u dětí s plenami velmi často kožní forma kandidózy, slizniční forma (soor) nejčastěji u kojenců: Zkusili jste si někdy představit, co se vám vybaví, když někdo řekne „plíseň“? Většina z vás asi sýr pokrytý krásnou „mechovou“ vrstvou. Ale může to být také suchá a šupinatá skvrna, u starších dětí i ve vláskách, která se po jednom či dvou dnech zvětšuje. Je okrouhlá, s plochým středem a vyvýšeným zarudlým okrajem. Někdy svědí. U kojenců a batolat může dojít k plísňové kontaminaci opruzení – časté rudé plochy v tříslech a na zadečku. Kandida může postihnout i sliznice, zejména úst u kojenců (moučnivka, soor). Skvrny se často šíří, vytvářejí kruhy či ovály s plochým středem a zvýšenými zarudlými okraji. Ložiska se pak olupují, vlasy se mohou lámat či vypadávat. Obejde se bez horečky, zato trvá dny i týdny. Postihne-li vašeho potomka „plíseň“, navštivte kožního lékaře (u kojenců pediatra). Ten vám předepíše protiplísňovou mast (například Imazol, Imacort a podobně). Důležitá je hygiena postižených míst, správné přebalování a mytí kojenců.
Meningitida – věk: neomezeně, častější u předškoláků a později: Vypadá to na chřipku. Všechny příznaky tomu nasvědčují. Váš potomek má vysokou horečku, bolí ho hlava, záda i klouby. Ale – a to u chřipky nebývá – vyrazila se mu purpurová vyrážka. Nesvědí sice, ale šíří se po celém tělíčku. Později vypadá jako modřiny (když na ni zatlačíte, nezmizí), ale po pár dnech se modřiny ztratí. Pokud se k tomu přidá spavost a dráždivost, tuhá šíje, zvracení, vynucená poloha těla, nesnášenlivost hluku a světla, poruchy vědomí (až zmatenost), kóma (až šok), jde s největší pravděpodobností o meningitidu způsobenou meningokokem. I když dítě nepostihnou všechny příznaky najednou, vyhledejte rychlou lékařskou pomoc, aby se dítě včas dostalo do nemocnice. Rozhoduje každá minuta – dítě je v ohrožení života!
Neštovice – věk: neomezeně, většinou batolata a předškoláci, méně často školáci: Plané neštovice jsou charakteristické tím, že se na tělíčku dítěte projeví všechna stadia nemoci současně. Růžové flíčky se mění v bezbarvé puchýřky, ty potom „nasadí“ stroupky. Vyrážku asi nejprve zpozorujete ve vláskách, brzy se rozšíří všude. Puchýřky mohou být i na ústní sliznici. Dítě je nakažlivé až do té doby, než se vyloupne poslední stroupek, a to může trvat až deset dní. Počítejte s tím, že neštovice chytí postupně všichni sourozenci, takže budete mít o „zábavu“ několik týdnů postaráno. Aby pupínky tolik nesvědily, mažou se tekutým pudrem. V každém případě zajděte k lékaři, ten předepíše „protisvědivé“ léky. Někdy se puchýřky potírají dezinfekční vodičkou. Při horečce by mělo dítě ležet. Dohlédněte na to, aby se vaše ratolest neškrábala, mohly by jí zůstat jizvy. Když to jinak nejde, „nasaďte“ rukavice, na noc obvazy na ruce.
Opar (Herpes simplex) – věk: neomezeně: Stejně jako přichází po zimě jaro a po jaru léto, můžete se spolehnout, že když se dítěti jednou vyrazil opar, bude se zákonitě vracet a objeví se na stejném místě jako předtím. Většinou bohužel nezůstane osamělý, protože si ho vaše ratolest ručkama přenese i na jiná místa. Herpetické viry přežívají v těle a číhají na svoji příležitost. Opar nejčastěji postihuje rty, nos a genitálie. Onemocnění začíná zvýšenou teplotou, rozladěností, bolestmi hlavy. Tam, kde se objeví vyrážka, je pokožka napjatá a svědí. Na zarudlé kůži naskakují různě veliké puchýřky – nejprve čiré, postupně se zakalí a praskají. Vznikají krusty, které asi po týdnu odpadnou, a zůstane po nich zarudlé místečko. Krustičku, i když je velmi nevzhledná, neodtrhujte, dokud sama neodpadne. Někdy pomáhají léky proti bolesti a teplotě, dezinfekční a anestetické roztoky či protioparová mastička, kterou koupíte v lékárně nebo vám ji předepíše lékař. Na dohojení se hodí roztok z šalvěje.
Pátá nemoc – věk: předškoláci a mladší i starší školáci: Proč se páté nemoci říká právě pátá? Možná proto, že když se zkoumaly dětské přenosné infekce s vyrážkou, přišla na ni zrovna řada. To však nic nemění na tom, že si ji děti (i jejich rodiče) mohou pěkně „užít“. Vyrážka se nejprve objeví v obličeji a posléze se šíří na ruce i nohy. Je rudá (s centrálním vyblednutím), slévá se do velkých ploch ve tvaru prstenců či girland. Některé děti svědí, jiné ne. Trvá 10 až 12 dní, horečka je spíš vzácná. Inkubační doba je jeden týden až čtyři týdny. Raději zajděte k lékaři, ten vám doporučí něco na svědění (antihistaminika), případně další léky. Důležitý je klid na lůžku. Nemocného držte stranou od ostatních. Ani na krok by se k němu neměla přiblížit nastávající maminka (hrozí vážné poškození plodu)!
Spála – věk: nejčastěji mezi 3. a 10. rokem života, ne u kojenců: Dítě jen hoří? To nebude jen tak. A má ještě ošklivou vyrážku? Pak je na čase zamyslet se, jestli není třeba neprodleně navštívit lékaře. U spály to platí vždycky. Jen tam pro jistotu nejprve zavolejte, aby se váš potomek v čekárně o spálu nepodělil s dalšími dětmi. Vyrážka se objevuje druhý den po začátku onemocnění. Je vyvýšená, drobně skvrnitá. Pupínky jsou jako špendlíková hlavička. Když po nich přejedete rukou, budou vám připadat hrubé. Nejprve se vyrazí na hrudníku, pak se rozšíří na celé tělo kromě oblasti úst. Ke konci onemocnění se kůže olupuje. Nesvědí. Spálu způsobuje streptokok A, který se šíří kapénkami. Dítě má „nález“ v krku jako při angíně, červenou sliznici v puse a je nápadně bledé kolem úst. Charakteristický je „povleklý“ jazyk, po sloupnutí připomíná povrch maliny či jahody. Spála bude držet vaše dítě v postýlce (stejně jako angína) několik dní. A počítejte s tím, že mu budete v pravidelných intervalech muset podávat antibiotika.
