Žluté bělmo neznamená vždy zánět jater. Bilirubin se zvyšuje také při rozpadu červených krvinek, u rozsáhlých modřin (hematomů), genetických poruch jater (Gilbertův syndrom, Criglerův-Najjarův syndrom, Rotorův syndrom, Dubinův-Johnsonův syndrom), u žluté zimnice, toxického poškození jater (alkoholem, houbami, léky a podobně), při poruchách krevního oběhu v játrech (u selhávání pravé části srdce), u jaterních nádorů nebo metastáz, po operacích, u nemocí žlučových cest (při jejich blokádě nádorem, kamenem ze žlučníku, pozánětlivým zúžením) a dalších stavech. Někdy se vyskytne žloutenka u těhotných žen, která většinou sama ustoupí.
Nejčastější příčinou zežloutlého bělma jsou infekční záněty jater – žloutenky.
Hepatitida A: Hepatitida A je označována jako nemoc špinavých rukou a jde o závažné a někdy i smrtelné infekční onemocnění. Je mnohonásobně častější než tyfus. Počáteční příznaky jsou podobné jako u chřipky – mírná teplota, bolesti hlavy, svalů, žaludku, průjem. Tyto příznaky mohou trvat týden či více, než se objeví zažloutlá kůže a oční bělma. Žloutenka poškozuje játra a imunitu. Typ A se přenáší hlavně vodou nebo potravinami.
Hepatitida B: Hepatitida B, dříve nazývaná jako sérová žloutenka, je závažné onemocnění jater. V mnoha případech nelze pozorovat žádné specifické příznaky, takže hepatitida přechází nenápadně do chronické formy. Pouze asi u třetiny dospělých pacientů se objevuje žluté zabarvení očního bělma a kůže. Nejohroženější věková skupina je od patnácti do pětadvaceti let. Hepatitida B je rozšířena hlavně u narkomanů, kteří si aplikují drogy nitrožilně, a u homosexuálů i promiskuitních heterosexuálů. Ohroženi jsou však i lidé pracující ve zdravotnictví, příslušníci policie, pracovníci ve věznicích a všichni další, kteří jsou v častém kontaktu s krví. Hepatitida B se přenáší infikovanou krví a dalšími tělními tekutinami akutně nakaženého člověka i chronického nosiče. Proti viru způsobujícímu žloutenku typu B existuje účinná očkovací látka, která je dostupná všem.
Zvláštním případem přenosu viru žloutenky B je infekce z matky na plod, ke které dochází během porodu. U dětí, které takto infekci získaly, se může vyskytnout až 90 % případů bez příznaků, a tak uniknou správné diagnóze. Po uplynutí 20 let zde hrozí reálné riziko vzniku rakoviny jater.
Žluté bělmo očí mají rovněž lidé nebo děti s některou vrozenou chorobou jater.
Nažloutlá barva kůže (hlavně patrná v obličeji) a žluté bělmo očí jsou také příznaky vrozené Gilbertovy choroby.
V naší poradně s názvem ŽLUTÉ BĚLMO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Veronikaa.
Nevim čím to je ,můžete mi poradit co stým.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Žluté oční bělmo ukazuje na problémy s játry. Žluté bělmo je typickým příznakem silně infekční žloutenky typu A i B. Někdy může být žluté oční bělmo způsobeno vysokými dávkami vitamínu A - betakarotenu, který mnozí v létě přehnaně užívají pro lepší opálení. Pokud ovšem betakaroten vůbec neužíváte, ani jste nesnědla velké množstvé mrkve, tak je nezbytné co nějdříve s tímto problémem zajít za svým praktickým lékařem, aby se předešlo nevratnému poškození jater.
Pokud máte žluté oční bělmo po alkoholu, játra vám tímto způsobem dávají najevo, že se jim nelíbí, jak se s nimi zachází. Bělmo žloutne především rozpadem jaterních enzymů ALT, AST, respektive tím, že je jich moc a játra musí pracovat hodně, aby rozložily etanol. Vydržte nějakou dobu úplně abstinovat a nejezte tučnou stravu. Až se situace srovná, možná by neškodilo nechat si udělat jaterní testy.
V naší poradně s názvem JÁTRA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Renáta.
Dobrý den.Byla jsem se známýma na chalupě,takže se trochu víc popíjelo.Odnesl to asi žaludek,takže jsem nasadila dietu a bylinky,ale trápí mě mírně zažloutlé oční bělmo a bolest,ne velká,pod pravý žebrem,spíše tlak.Musím nutně k lékaři,nebo se to zlepší při dietě.Děkuji moc za odpověd.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Při těchto příznacích byste měla jít co nejdříve k lékaři. Takto se projevuje omezený odtok žluči, která zůstává v těle a zbarvuje tkáně do žluta. Může jít o nebezpečný stav, který se může zhoršovat.
Pokud máte zažloutlé bělmo, preventivně byste měli absolvovat jaterní krevní testy. Existují i jiná onemocnění a poruchy jaterních funkcí, které mohou toto způsobit, než jen všeobecně známá žloutenka. Na druhou stranu je třeba podotknout, že někteří jedinci mají bělmo přirozeně žlutavější (častější je to například u některých etnik).
Pokud se vyskytnou žluté skvrny, a nikoliv zežloutnutí celého bělma, je to buď signál delšího působení slunečních paprsků, na které oči reagují, nebo je to varování před možnou poruchou metabolismu cholesterolu. Žluté zbarvení bělma odhalíte a uvidíte zejména pod víčky. Důvodem je prostý fakt, že bilirubin se na světle rozpadá, a proto na první pohled viditelné části bělma nemusí být tolik žluté. Vždy záleží na množství bilirubinu v krvi.
V naší poradně s názvem PLÍSEŇ NEHTŮ U DĚTÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavlina.
Dobrý den mám 2 měsíční miminko chlapečka a má na prstíku ( prsteníček)plíseň,má to pod nehtem a je to takové nažloutlé a jsou tam takové žluté flíčky a ještě má na palečku vedle nehtu puchýř a má to kolem červené,nemohlo ho něco píchnout? Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča .
Červený puchýř na palci může být od štípnutí komárem a žluté zbarvení nehtů u kojence může souviset s vývojem novorozeneckých nehtů. Určitě by bylo fajn, kdybyste to ukázala a zeptala se na to u vaší dětské lékařky při pravidelné kontrole.
Oči prozradí i cukrovku nebo onemocnění srdce. Jsou naše oči skutečně oknem do duše, jak tvrdí staré přísloví? Možná ano. Každopádně jsou ale branou, skrze kterou můžeme zahlédnout znamení rozličných zdravotních problémů, a to nejenom příznaky očních chorob, jako je šedý nebo zelený zákal, ale také onemocnění postihujících celý organismus, například diabetu nebo kardiovaskulární choroby. Lidské oko je jediné místo v našem těle, na kterém je možné vidět obnažený nerv, obnaženou tepnu a žílu bez nutnosti cokoli řezat nebo jinak invazivně zasahovat. A chorobné procesy, které můžeme zaznamenat v oku, pravděpodobně probíhají také ve zbytku těla.
Známky některých onemocnění může v oku spatřit pouze odborník vybavený moderními přístroji. Ovšem existují i takové, které i laikovi signalizují, že něco není v pořádku – například oči zarudlé bez zjevné příčiny, nebo dokonce viditelné krvácení v oku, dále vystouplé oční bulvy, pokleslé víčko, abnormality ve velikosti zorniček, oční víčka oteklá bez známé příčiny nebo nažloutlé bělmo. Proto by měli lidé nejpozději ve věku čtyřiceti let absolvovat podrobné oftalmologické vyšetření a poté ho pravidelně opakovat ve dvouletém až čtyřletém intervalu. Lidé, v jejichž rodině se vyskytlo nějaké závažné onemocnění očí, a samozřejmě lidé, kteří mají sami s očima problémy, by měli svého očního lékaře navštívit dříve a častěji. Na druhou stranu to, že si člověk není (prozatím) vědom žádných problémů, zdaleka neznamená, že žádné nejsou. Právě proto mají pravidelné prohlídky takový význam.
V naší poradně s názvem BRADAVICE NA OČNÍM VÍČKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jitka Horáčková.
Dobrý den mám bradavice na obou víčkách takové kulatší jsem diabetik beru na ředění krve warfarin
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Zřejmě máte na mysli xantelasma. Zde jsou fotografie pro porovnání: https://www.google.cz/image…
Xanthelasma je malé ložisko tuku a cholesterolu, které se vyskytuje těsně pod povrchem kůže, zejména kolem očí. Je poměrně častý a postihuje především dospělé. Xantelasmata jsou často spojena s vysokou hladinou cholesterolu v krvi, aniž by byla nakažlivá. Existuje několik dalších kožních onemocnění, která se podobají xantelasmatu, a dermatolog je schopen stanovit správnou diagnózu a léčbu.
Xanthelasma obvykle nevykazuje žádné vážné příznaky. Protože však ovlivňují obličej, jsou příčinou rozpaků a estetického dopadu na pacienty. Jsou to obvykle malé, ploché, nažloutlé papuly umístěné na horních nebo dolních víčkách, blízko středu obličeje. Léze, pokud nejsou léčeny včas, rostou progresivně.
Xantelasmata lze léčit pomocí kožní chirurgie s odstraněním a sešitím v lokální anestezii; ale také destruktivními technikami, pomocí kyselin, laserem nebo elektrokoagulací. Všechna ošetření mohou zanechat malou stopu nebo jizvu. Velikost xanthelasmatu a jeho umístění jsou hlavními faktory, které určují riziko zjizvení. Proto je pro úspěch operace zásadní včasná identifikace a léčba.
Barva očního bělma je dána geneticky, tedy je to něco, co jsme zdědili po předcích. Tmavší bělmo většinou mívají tmavovlasé typy lidí a žádné „vybělení“ není možné.
Bylinkáři radí z hrsti slupek od brambor uvařit čaj.
Ingredience: 1 hrst slupek, 2 dl vody
Postup: Vše vařit 2 minuty. Chutná-li tento čaj, jsou játra nemocná, až přestane čaj chutnat, je po nemoci.
Žluté bělmo u novorozenců a s ním spojená novorozenecká žloutenka jsou považovány za normální stav. Krev dospělého jedince obsahuje okolo 5 milionů červených krvinek na mm3 krve. Krev plodu jich obsahuje až 8 milionů na mm3 krve. Ihned po porodu začne dítě dýchat a jeho tělo je zásobováno kyslíkem z plic. Krev najednou začne být více okysličená a fetální hemoglobin i nadbytek červených krvinek, které ho obsahují, se stávají zbytečnými. Proto se začnou ve velkém množství rozpadat a až do 2.–3. měsíce věku se jejich množství snižuje. V této době dokonce mohou dosáhnout až tak malého množství, že by to u dospělého člověka bylo považováno za chudokrevnost. Rozpadem erytrocytů se do krve uvolňuje hemoglobin, který je dále metabolizován na žluté krevní barvivo bilirubin. Bilirubin je dále zpracováván játry a vylučován do žluče. Ta odchází do stolice, kterou barví tmavě. Játra novorozence totiž nejsou ještě natolik zralá, aby zvládla metabolizovat bilirubin, který je v určitých mezích i v krvi zdravého člověka.
Hemolytická nemoc novorozenců (fetální erytroblastóza), což je závažnější typ novorozenecké žloutenky, vzniká v případě, že dojde k neshodě krevní skupiny matky a dítěte a hladina bilirubinu může dosáhnout velmi vysokých hodnot. Nejčastější a nejzávažnější je neshoda takzvaného Rh-faktoru, kdy matka je Rh negativní a plod Rh pozitivní. V tomto případě se v těhotenství, zvláště pak při porodu, mohou do krve dítěte dostat matčiny protilátky proti krvinkám plodu (hrozí především v případě, že v předchozím těhotenství již byla matka imunizována Rh pozitivním plodem), dojde k jejich masivnímu rozpadu a uvolnění velkého množství bilirubinu. Hrozí ukládání bilirubinu do mozkové tkáně, což může způsobit nevratné poškození mozku a ohrozit dítě i na životě. Naštěstí je takto dramatický průběh dnes již velmi vzácný a lékaři si s ním umějí poradit.
Novorozenecká žloutenka má úplně jinou příčinu než infekční žloutenky typu A, B nebo C, které jsou způsobeny virovým zánětem jater. Ačkoliv se na první pohled projevuje podobně jako infekční typy (žlutým zbarvením), neměla by se za ně zaměňovat, protože se jedná o zcela rozdílné onemocnění.
Matka by měla co nejdříve po porodu začít pravidelně a řádně kojit. Dostatečné množství přijímané potravy v podobě mateřského mléka nebo náhražek zvýší u dítěte množství vyprazdňované stolice a
Hypertrofie neboli zbytnění sítnice je onemocnění, které může být vrozené, nebo získané. Jedná se o ploché černé, dobře ohraničené léze v oblasti sítnice. Téměř všichni pacienti s pigmentovou hypertrofií nemají příznaky. Tyto pigmentové nitrooční léze pak nacházejí lékaři během základního vyšetření oka, na očním pozadí. Typickým znakem pro hypertrofii sítnice je blokáda fluorescence, což představuje zhoršení zrakové ostrosti, a tvorba barevných produktů, které zbarvují oční čočku člověka v denní době do žluta.
Bělmo neboli skléry se skládají z neprůhledné silné vrstvy, která chrání oko jako štít před zraněním. Tloušťka bělma se zvyšuje s věkem, což vysvětluje optický důvod u dětí, že má jejich skléra mírně namodralou barvu. Naopak u starších pacientů má oční bělmo nažloutlý odstín, a to z toho důvodu, že se zde usazují tukové usazeniny. Jak namodralý odstín u dětí, tak žluté odstíny u starších lidí jsou neškodné a není důvod k obavám.
Dalším projevem skvrnitosti očního bělma jsou pigmentové léze nebo névy. Tyto mohou být ploché nebo mírně vyvýšené v barevném odstínu od černé přes hnědou až narůžovělou barvu. Tyto anomálie se odborně nazývají pigmentové nádory, i když většina z nich je neškodná.
Névy jsou způsobeny přemnožením melanocytů nebo buňkami, které produkují pigment. Většina lidí se s névy rodí, nebo je získává v raném dětství. Lidé s tmavě pigmentovanou kůži mají často névy vrozené. Vrozené névy mohou zůstat bez povšimnutí až do puberty. Primárně získané zabarvení se obvykle objeví náhle a vyskytuje se ve středním věku u lidí se světlou kůží.
Vrozené névy nemají žádné příznaky a nevyžadují žádnou léčbu. Většina pigmentových lézí je benigní, rakovinná poškození mohou být chirurgicky odstraněna.
Skvrny na bělmu foto
Zde najdete fotografie, na kterých jsou vidět skvrny na bělmu.
Skvrny na duhovce
Barevná část oka se nazývá duhovka. Duhovka tvoří nejvíce dopředu vysunutou část prostřední vrstvy oční stěny. Má tvar mezikruží s centrálně uloženým otvorem zvaným zornice. Vnější okraj duhovky přechází v řasnaté tělísko, vnitřní okraj ohraničuje kruhovitý otvor zornice. Zornice není umístěná přesně centrálně, ale je posunutá mírně mediálně. Odděluje částečně přední a zadní komoru oční koule.
Pokud si všimnete žlutého bělma, a to při pohledu do stran, vzhůru nebo nahoru, vždy je dobré navštívit lékaře, který vás pošle na doplňující vyšetření, aby se vyjasnila příčina žloutenky. Samotné zežloutnutí bělma neznamená ještě nic určitého, proto ani nepodnikejte žádné kroky v samoléčbě.
Udržování hydratace těla je klíčem k jasným a bílým očím. Ujistěte se, že pijete dostatek vody, aby bylo vaše tělo hydratované. Tím se sníží otoky a zarudnutí očí. Vypijte asi 8 až 10 sklenic vody během dne, abyste udrželi své tělo hydratované a získali zářivě bílé oči.
Vyvarujte se dráždivých látek, jako je kouř, prach a pyl
Dráždivé látky jako kouř, prach a pyl mohou oči vysušovat. Také, pokud vyřadíte kouření ze svých každodenních návyků, pomůže vám to obnovit přirozenou barvu a hydrataci vašich očí. Pokud je vaše okolí znečištěné, použijte v interiéru čističku vzduchu, sníží tyto dráždivé látky.
Snižte únavu očí
Pokud většinu času trávíte prací před obrazovkou počítače, měli byste se pokusit snížit množství času stráveného před obrazovkou. Také se ujistěte, že používáte obrazovku ve správně osvětlené místnosti, osvětlení a jas obrazovky ovlivní vaše oči. Častěji mrkejte a cvičte oči, abyste snížili únavu očí.
Noste sluneční brýle
Stejně jako opalovací krém chrání vaši pokožku před škodlivými UV paprsky, nošení slunečních brýlí, když jste venku, poskytne vašim očím ochranu. Sluneční brýle ochrání vaše oči před UVA a UVB paprsky, které mohou časem poškodit i váš zrak.
Použití očních kapek vám může pomoci zbavit se zarudnutí očí. Používejte běžné oční kapky, abyste získali jasně bílé oči. Oční kapky nejen sníží zarudnutí, ale také jim dodají trochu vlhkosti. Toto promazání vás také zbaví suchosti, která by mohla dráždit vaše oči, působit proti podráždění nebo jinému suchu v očích. Nebo použijte solné kapky, protože jsou pro oko o něco méně dráždivé.
Použijte doplňky stravy. Pokud nedostáváte dostatek vitamínů a minerálů ze stravy, užívejte doplňkové vitamíny každý den. Ke zvýšení hladiny omega 3 kyselin můžete také užívat tobolky omega 3 nebo doplňky s rybím olejem.
Popraskané žilky v očích trápí lidi, kteří dlouhé hodiny pracují u monitorů bez denního světla. Potápění do velké hloubky může rovněž způsobit popraskané žilky v oku. Popraskané žilky v očích jsou i průvodním jevem zánětu oční spojivky. Zánět spojivek se na pohled projevuje zarudlou a zanícenou průhlednou blankou, jíž je pokryta vnitřní strana očních víček. Zarudlé je i bělmo očí. Zánět spojivek může způsobovat alergie. Poměrně častým alergenem je srst hlodavců: morče, oblíbení potkani. Stačí, aby si dítě se zvířetem hrálo, a pak se mimoděk dotklo svého obličeje. Kromě červených očí a zarudlých spojivek provází alergický zánět spojivek většinou i otok víček (oči se zúží do štěrbin).
Praskání žilek v oku způsobuje některým lidem užívání určitých léků, zejména takových, které minimalizují riziko vzniku trombóz.
Pro některé lidi není vhodná korekce oční vady pomocí kontaktních čoček. U citlivějších jedinců mohou čočky způsobit praskání žilek v oku (pálení, svědění, zarudnutí, pocit „písku v očích“).
Krví zbarvené bělmo někdy provází nestřídmou konzumaci alkoholu.
Žilka v oku praskne po nenadálém tlaku. Může to být přímý tlak fyzický, což nastane nejčastěji při nějaké rvačce nebo zápasu, při kontaktním sportu, autonehodě a podobně. Popraskané žilky v očích jsou velmi často doprovodným jevem porodu. Prasklými žilkami trpí někteří lidé i při naprosto banálním zvracení. Žilky v oku praskají rovněž lidem s vysokým krevním tlakem.
V extrémních případech spojených s náhlou změnou barvy očního bělma, je nejlepší obrátit se na optika nebo lékaře.
Tyto jednoduché domácí prostředky pomohou k vyčištění bělma:
Čajové sáčky
Jednoduše ponořte 2 sáčky zeleného nebo černého čaje do hrnku horké vody na 5 minut, vyjměte čajové sáčky, vymačkejte přebytečnou vodu a dejte je do lednice asi na 10 minut nebo trochu déle. Vychlazené čajové sáčky přiložte na zavřené oči a nechte 5 minut působit.
Okurka
Nakrájejte pár silných plátků okurky a dejte je na 15 až 20 minut do lednice. Poté chlazené plátky položte na zavřená víčka, dokud se nezahřejí. Poté vypláchněte oči vodou.
Dostatek ovoce a zeleniny
Oranžové a žluté ovoce a zelenina, jako je mrkev, dýně, citrony a pomeranče, obsahují vitamíny a antioxidanty, které vám pomohou udržet oči bílé. Jíst zelené, listové potraviny, jako je špenát a kapusta, má také pozitivní vliv na zdraví vašich očí.
Dostatek spánku
Důrazně se doporučuje, abyste si dopřáli alespoň 7 až 8 hodin spánku každou noc, protože dostatek spánku každou noc zajistí, že vaše tělo bude odpočaté a v důsledku toho budou i vaše oči odpočaté a budou obnoveny do své přirozené bílé barvy.
Úvodními projevy tohoto onemocnění jsou pocity únavy, nechutenství, bolest hlavy, bolest ve svalech, zimnice, pocení a zvýšená teplota.
Je třeba si uvědomit, že se zde nejedná o klasickou únavu, kterou člověk pociťuje po náročném dni, ale že jde o dlouhotrvající únavu, která člověku brání vykonávat i běžnou banální činnost (vstát z postele, dojít do koupelny). Zvýšená teplota může u některých lidí dosáhnout ve večerních hodinách i ke 40 ºC.
V okamžiku, kdy je nemoc plně rozvinutá, objevují se u pacienta tyto příznaky: vysoká horečka, povlaky na mandlích, zduřené lymfatické uzliny (dochází ke zduřování předních i zadních krčních uzlin i ke zduřování uzlin v tříslech i podpaží), tlak pod žebry (způsobují ho zvětšující se játra = hepatomegalie a slezina = splenomegalie), oteklá oční víčka, občas nažloutlé bělmo, tvorba zarudlých pupínků všude po těle. Bolení v krku, které je pro tuto dobu také typické, se podobá onemocnění anginou, protože ho doprovází bolení v krku, špatné dýchání i polykání.
Je důležité si uvědomit, že mononukleózu si člověk ve většině případů sám nevyléčí, návštěva lékaře je nezbytná. V prvním stádiu se často mononukleóza zaměňuje s angínou, a proto ji většina lékařů léči antibiotiky.
Často se zjistí, že se jedná o mononukleózu, až když nezabírají antibiotika na angínu. Že se jedná o mononukleózu se zjišťuje krevními testy, které se zaměřují na specifické protilátky. Signálem mohou být ale i zvýšené hodnoty u jaterních testů, jakou jsou ALT, AST, a testy na barvivo billirubin, nebo i testy na zmnožení mononukleárů, což je druh bílých krvinek. Dle jejich hladiny se dá stanovit, v jaké fázi nemoci se pacient nachází.
Jako ukázka některých projevů mononukleózy může sloužit tento odkaz: projevy mononukleózy.
Bolest žlučníku je různorodá. Hlavním ukazatelem, že žlučník není v pořádku a je postižen zřejmě nějakým onemocněním, je bolest. Kromě bolesti mohou na nemoc poukázat i další příznaky jako napětí v okolí pravého podžebří, pocit plnosti břicha, píchání v pravém podžebří, slabá či silná bolest v pravém podžebří, napětí, píchání a bolest, která může vystřelovat do zad až k pravé lopatce. Tyto příznaky mohou být dále doprovázeny říháním, škytáním či zvracením. Dalším viditelným příznakem, který poukazuje na nějaký problém se žlučníkem, je nažloutlé oční bělmo.
Pokud se u vás projeví bolest žlučníku, je důležité ji co nejdříve řešit, neboť bolesti ani jejich původ samy od sebe jen tak nezmizí. Bolesti žlučníku se odstraňují pomocí léčby. K tomu, aby k ní mohlo být přistoupeno, je zapotřebí v první řadě diagnostika, díky níž se zjistí, o jaké konkrétní onemocnění se jedná. Podle toho se pak problém řeší pomocí analgetik, která jsou podávána ve formě prášku, injekcí či kapačkou (například žlučníková kolika). Léky na žlučník uleví od nepříjemných bolestí v podžebří a pomohou odstranit chronickou zácpu způsobenou nedostatkem žluči ve střevě. Choleretikum také podporuje tvorbu vylučování žluče a tím pádem uvolňuje bolestivé křeče hladkého svalstva žlučníku. Pokud však pociťujete výrazné obtíže doprovázené nechutenstvím či brzkým pocitem plnosti, užívání choleretik doporučujeme spojit s vhodnou úpravou stravy (vynechání mastného, smaženého, příliš sladkého) a celkovou očistou organismu, která podrážděný žlučník zklidní. Pokud léky nezabírají, nastupuje laparoskopický operační zákrok (u výskytu zánětů, nádoru, kamenů, žlučníkového písku).
Nejčastěji se mononukleózou nakazí děti a mladiství, u starších lidí se vyskytuje poměrně ojediněle. Z hlediska nejrizikovější skupiny jedinců, kteří mohou chorobu přenášet, jsou to lidé často střídající partnery. U většiny dětí probíhá bez typických příznaků nebo jako běžné onemocnění horních cest dýchacích. Ve většině případů odezní onemocnění samo, a to i bez léčby. Je možné, že se klinicky neprojeví vůbec. Proběhlé onemocnění lze potvrdit na základě zjištění hladiny protilátek, která se v těle vytvoří po setkání s infekcí či po jejím prodělání. Hladina protilátek zůstává u 90 % naší populace prokazatelná.
Mononukleóza je infekční onemocnění, které vyvolává EBV (virus Epstein-Barrové). Tento virus se vyskytuje v lidských slinách a patří mezi nejčastější lidské viry. U většiny dětí probíhá infekce bez typických příznaků nebo jako běžné onemocnění horních cest dýchacích. Příznaky u dětí jsou často zastřené.
Virus mononukleózy se mimo jiné přenáší i infikovanými předměty, jako je zubní kartáček nebo špatně umyté nádobí, či kolující skleničky a lahve mezi více lidmi, kolující cigareta, ale i „krajíc chleba“. Nemoc lze tedy dostat i na veřejně přístupných místech (bary, restaurace, diskotéky, společenské akce). Mononukleóza postihuje hlavně žlázy s vnitřní sekrecí. Samotný průběh onemocnění není ani tak nebezpečný jako případné možné komplikace. V případě onemocnění u starších jedinců hrozí mnohem vyšší riziko případných komplikací než u mladší populace.
Příznaky při nástupu onemocnění:
únava
nechutenství
zimnice
zvýšená teplota
pocení
bolesti hlavy
bolesti ve svalech
Prvním příznakem bývá nejčastěji únava. Nejedná se však o únavu, jakou známe například po namáhavé práci či po sportu. Tento typ únavy lze přirovnat k takzvanému únavovému syndromu a může jedince zcela vyřadit na dlouhou dobu z normálního života.
Další příznaky jsou velmi často zpočátku přisuzovány méně nebezpečným chorobám, které mají podobné projevy (angína, těžší průběh chřipky).
Příznaky při rozvinuté nemoci:
vysoká horečka (38–40 °C) – rychlý vzestup až ke 40 °C, často bývá i dlouhotrvající
zarudnutí a bolest v krku, povlak na mandlích (jako u angíny – knedlík v krku, špatné polykání); někdy se na horním patře mohou objevit zarudlé mapy, které jsou vodítkem k odhalení nemoci
Nejstarší myšlenka modifikace refrakčních vlastností oka a jejich ovlivňování přímo na rohovce může být připsána Leonardu da Vinci, který to prokázal v pokusu z roku 1508, ponořením oka do vodou naplněné sklenice. René Descartes měl roku 1636 představu jakési skleněné zkumavky naplněné kapalinou, která je nastavena pro korekci oční vady přímo na oku. John Herschel v roce 1823 popisuje použití zvířecího želé naplněného ve sférické kapsli, které je aplikováno na povrch oka, a tak právě on byl ve své době nejblíže dnešním kontaktním čočkám.
Kolem roku 1880, minimálně dva vynálezci pracovali na prvním konceptu kontaktní čočky. Byli to Adolf Eugen Fick a August Müller, kteří vyvinuli skleněné mističky, které překrývaly většinu očního povrchu. August Müller byl sám velmi krátkozraký a tyto čočky tak sám nosil. Mohl je ale nosit pouze po dobu maximálně půl hodiny. Optik William Feinbloom poprvé v roce 1936 uvedl plastovou PMMA kontaktní čočku namísto skla. Již v roce 1930 experimentoval Heinrich Wöhlk v Kielu se sklerálními čočkami z plexiskla. Podařilo se mu jako prvnímu dosáhnout dnešní moderní formu dlouhodobé přenosné kontaktní čočky. Použil metodu přesně lité čočky podle rohovky oka, což umožňuje pouze produkci individuálních kontaktních čoček na míru. Wöhlk tak může být považován za vynálezce moderní tvrdé kontaktní čočky. Bohužel ale Wöhlk postrádal kapitál, takže nemohl přihlásit patent na svůj vynález.
V roce 1948 Kevin Tuohy představil první čočky vyrobené výhradně z PMMA a požádal o patent. Jeho čočka již nepokrývala celé bělmo, ale jen rohovku na kterou přilnula. Důležitý průlom přišel v roce 1959, kdy český vědec Otto Wichterle, vynalezl hydrogel HEMA a použil jej pro výrobu měkkých kontaktních čoček. Takzvané Wichterleho čočky byly ještě křehké a citlivé na použití. V následujících letech Jacqueline Urbach vytvořil mnohem tenčí, mnohem stabilnější materiál pro měkké čočky, který byl patentován v roce 1974 (hydrofilní kontaktní materiál čočky; patent číslo 3'985'697). V roce 1975 byly v Amsterdamu poprvé představeny první masově vyráběné měkké čočky v Evropě pod názvem „Urosoft“. FDA v USA je přijala v roce 1977 jako jedny z prvních měkkých čoček vůbec.
