Nádory štítné žlázy jsou poměrně vzácné, vyskytují se u 36–60 případů na 1 milion obyvatel a mezi zhoubnými nádory zaujímají 0,5–1 %. Přesto patří u mladších lidí ve věku do 45 let mezi pět nejčastějších karcinomů a počet těchto nádorů stále narůstá. Rizikovým faktorem je předchozí radiační zátěž (například stavy po ozařování krku, větší výskyt v oblastech, kde došlo k jaderným katastrofám a podobně), výskyt v rodině, jiná onemocnění štítné žlázy, nedostatek jodu a hormonální vlivy.
Nádory štítné žlázy mohou být benigní, nejčastější jde o folikulární adenom, nebo maligní – karcinom. Karcinomy štítné žlázy jsou značně různorodé, představují nehomogenní skupinu nádorů, jejíž jednotlivé formy se liší nejen histologicky, ale především biologickým chováním. Vyžadují odlišné léčebné postupy a mají i různou prognózu, od nádorů s velmi příznivým průběhem a dobře ovlivnitelných terapií, které jsou nejčastější, až po vzácné typy s vysokou agresivitou. Karcinomy štítné žlázy se rozdělují na diferencované (papilární a folikulární), nediferencované (anaplastický) a medulární karcinomy štítné žlázy. Ve štítné žláze se mohou vyskytnout nádory z lymfatické tkáně (lymfomy) nebo metastázy jiných malignit a vzácně sarkomy.
Prognóza karcinomů štítné žlázy závisí na histologické formě nádoru. Nejméně agresivní jsou diferencované karcinomy, zejména papilární, horší prognózu má karcinom medulární a nejagresivnější je karcinom anaplastický. U papilárního karcinomu je přežití u více než 85 % případů, u folikulárního 46 % a medulárního 25 %. Zásadní je vhodně zvolená terapie, která kombinuje chirurgické odstranění štítné žlázy, léčbu radijodem a hormonální supresní léčbu.
V naší poradně s názvem UZLÍKY NA ŠTÍTNÉ ŽLÁZE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva Toroková.
Dobrý den,prosím, můžete mi zodpovědět,jaký vliv má jód na uzlík na štítné žláze. V lékárně mi bylo řečeno že i jen použití jodisolu může být nebezpečné při poruše funkce štítné žlázy. Přitom jód je k funkci štítné žlázy potřebný.
Děkuji Toroková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Jód je základní živinou při tvorbě hormonů štítné žlázy. Nedostatek jódu ve stravě vede právě k tvorbě k uzlíkům štítné žlázy, strumě a hypotyreóze. Jód se proto v mnoha zemích přidává do kuchyňské soli k léčbě stavů s nedostatkem jódu, a v důsledku toho má mnoho zemí programy jodace kuchyňské soli, aby se zabránilo nedostatku jódu v jejich populacích. Když země zahájí takový program, míra hypotyreózy výrazně klesá. Méně známé je, zda po zahájení programu jodace soli dochází k nějaké změně v počtu uzlů štítné žlázy. Existuje vědecká studie, jejíž hlavním cílem bylo posoudit změny ve struktuře štítné žlázy po zavedení programu jodace kuchyňské soli v Dánsku. Výsledky studie ukazují, že v oblastech s nedostatkem jódu mohou uzlíky štítné žlázy časem po zahájení programu jodace soli zmizet, pravděpodobně v důsledku zvýšeného příjmu jódu nezávisle na poklesu hypotyreózy (snížené funkci štítné žlázy). Zde je adresa s plným zněním této studie: https://www.thyroid.org/pat…
Na druhé straně je však nadměrný příjem jódu, který může spustit autoimunitní onemocnění štítné žlázy a její dysfunkci. Je zaznamenán případ, kdy při opakované lokální aplikaci jódu v podobě desinfekce na kůži došlo k hypertyreóze (zvýšená funkce štítné žlázy). Obsah studie je k dispozici zde: https://www.elsevier.es/en-…
Co teď s tím, když máte uzlíky na štítné žláze a chcete používat jód v přípravku jodisol? Dohodnout se se svým praktickým lékařem, aby vám v pravidelných intervalech odebral krev a nechal ji laboratorně vyšetřit na funkci štítné žlázy a na obsah jódu v plazmě. Bez těchto laboratorních výsledků je zvýšené používání jódu rizikové, jak je uvedeno ve zmíněných studiích.
Ženy mají čtyřikrát vyšší pravděpodobnost onemocnění štítné žlázy než muži. Nejčastěji jde o strumu, hypotyreózu, hypertyreózu a zánět žlázy. Ani uzlíky ve štítné žláze nejsou neobvyklé, a to především u žen nad 50 let. Tvoří se vlivem nedostatku jodu, genetiky nebo některých potravin. Klíčové je vyšetření ultrazvukem a poté pravidelné prohlídky. Pokud uzlík přesáhne velikost 10 mm nebo se zdá podezřelý, lékař provede punkci jehlou, aby se zjistilo, zda není zhoubný. V případě, že je, přistoupí se k chirurgickému řešení. Uzlíky mohou způsobovat rovněž nadměrnou tvorbu hormonů štítné žlázy, ale ve většině případů jsou neškodné.
Za uzlík lékaři považují jakýkoliv nenormální růst kousku tkáně ve štítné žláze. Nález uzlíku ve štítné žláze není důvodem ke zbytečným obavám, ale každý takový stav by měl být vyšetřen. Pokud vyšetření prokáže, že se jedná o zhoubný nádor, následuje vždy operace, při níž se tento kus tkáně odstraní. Jestliže je nádor nezhoubný nebo se jedná o jiný typ změny tkáně, lékař takového pacienta sleduje v pravidelných intervalech. Tedy obvykle ve dvouletých cyklech. Další indikací pro odstranění uzlíku může být i to, že způsobuje lokální potíže, třeba tlačí na jiné krční orgány nebo omezuje polykání. Uzlíky se odstraňují i tehdy, když porušují funkci štítné žlázy. V neposlední řadě operace probíhá i z kosmetických důvodů.
Furunkl a karbunkl se řadí k hnisavým onemocněním kůže a menších žlázek (vlasové, chlupové, potní, mazové atd.).
Příčiny
Toto onemocnění obvykle způsobují mikroby (stafylokoky, streptokoky). Mikroby se do kůže dostávají v případě, že je nějak poškozená, nebo je lidský organismus oslabený, a tak kožní bariéra není tak silná. Důležité také je, aby správně fungoval imunitní systém, pokud by nebyl v pořádku, mohlo by se stát, že by absces hrozil po každém poranění kůže, ať už by to byl sebemenší škrábanec. Obvykle se projevují tak, že na kůži vznikne hnisavý vřídek, který bývá na dotek bolestivý. Je důležité ho ale nepodceňovat, protože i tento miniaturní útvar může vyvolat celkové onemocnění organismu. Furunkl nejčastěji postihuje osoby, jejichž kvalita kůže je výrazně snížená, ať už kvůli nějakému onemocnění, nebo špatné hygieně. Mohou se také vyskytnout u osob trpících sníženou obranyschopností lidského těla v důsledku cukrovky, nádorových onemocnění, užívání léků atd.
Bakterie obvykle vnikne do vlasového (chlupového) míšku, nebo do mazové žlázky a způsobí tam zánět, který se projeví vznikem červeného uzlíku v okolí daného chloupku / vlasu. Tento uzlík je navíc bolestivý a teplejší na dotek. Zánět se obvykle začíná dále šířit a v jeho středu se tvoří hnis, který se projevuje tak, že na kůži dochází ke zbělení obsahu uzlíku. Uzlík se právě tvorbou tohoto hnisu neustále zvětšuje a zároveň se hnis stále přibližuje k povrchu kůže. V řadě případů nakonec praskne a hnis tak volně odtéká pryč z těla. K protržení kůže ale nemusí dojít vždy, někdy si tělo se zánětem poradí samo bez toho, aby byl furunkl protržený.
Člověk nemusí mít na těle jen jeden tento vřídek, u lidí trpících chronickými onemocněními se jich nachází více, pokud by došlo k tomu, že by jich bylo více na jednom místě (například na šíji) a postupně se furunkly slily v jeden bolestivý uzel, jedná se již o karbunkl.
Vzniku tohoto typu abscesu se dá zabránit dodržováním preventivních opatření:
nosit čisté a volné oblečení,
pravidelně se mýt,
nedráždit a nezraňovat pokožku,
při poranění kůže ránu vydezinfikovat,
přijímat dostatek minerálů a vitamínů,
při onemocnění respektovat pokyny lékaře.
Léčba
Není třeba běžet k lékaři okamžitě, jen co se na těle objeví jeden malý vřídek. Obvykle se lékařská pomoc má vyhledat v případě, že se vřídek zvětšuje, je velmi bolestivý, člověka obtěžuje při každodenních činnostech a nezabírají na něj žádné „babské rady“. Mezi ně p
U onemocnění hemeroidy, respektive hemoroidy, existují dva základní typy, a to buď vnitřní hemoroidy, nebo vnější hemoroidy. Základními příznaky u vnitřního typu je krvácení z konečníku bez známek bolesti. U vnějších je to viditelný otok v místech okolo svěrače, doprovázející menší či větší pocity svědění, pálení a bolesti.
Za normálních okolností jsou vnější hemoroidy rozmístěny kolem dokola řitního otvoru, a to před ním a uvnitř. Jestliže dojde k problémům s jejich funkčností, začne se v nich hromadit a srážet krev, až se nakonec vytvoří krví naplněný bolestivý a svědivý uzlík. V krátkém časovém horizontu dojde k postupnému vstřebání krve a uzel zmizí, nicméně po něm zůstane vystupující kožní útvar. Ten sice sám o sobě problémy přímo nezpůsobuje, ale může komplikovat hygienu v okolí a tím navyšovat pravděpodobnost opětovného výskytu potíží. Není tedy výjimkou, že se tento útvar odstraňuje pomocí chirurgického zákroku, tedy operací hemoroidů. Existuje však i možnost, že ke vstřebání krve nedojde a uzlík vlivem tlaku praskne. V takovém případě je naprosto nezbytné udržovat okolí konečníku neustále naprosto čisté, protože hrozí reálné riziko zanesení infekce do vzniklé rány.
Problémy s vnitřním typem vznikají uvnitř análního otvoru. Jejich typickým prvním symptomem je výskyt jasně červené krve při vyprazdňování nebo po něm. Setkat se můžeme jak s jejím odchodem společně se stolicí, tak s následným odkapáváním přímo z řitního otvoru. Signálem mohou být i drobné krvavé skvrny objevující se na toaletním papíru během hygieny po vykonání potřeby. Závažnost tohoto onemocnění a jeho projevy se však mohou postupně zhoršovat. V takových případech dojde k vyhřeznutí uzlíků z análního otvoru. V rámci různých stadií vývoje nemoci může docházet k tomu, že se vrací nazpět samy, nebo že je nutné je vrátit nazpět „ručně“, ale také k tomu, že již není možné je navrátit zpět a jsou nenávratně vyhřezlé ven. V pokročilejších stadiích se pak objevují doprovodné a sekundárně vzniklé problémy jako produkce hlenu, záněty pokožky v anální oblasti, a dokonce i fekální inkontinence.
Zásadním rozdílem mezi oběma typy je bolestivost, která se obvykle objevuje u vnějších hemoroidů, ale ani u nich se s ní nesetkáme vždy. Nutno podotknout, že řada příznaků nemusí být nutně důsledkem existence hemoroidů, ale jiného onemocnění, což se týká především zmiňované krve ve stolici. To však situaci nijak nezlehčuje, ba naopak. Ať už se tedy potýkáte s jakýmikoliv problémy týkajícími se análně-rektální oblasti, vyhledejte odbornou lékařskou pomoc v ordinaci proktologie. Je pochopitelné, že se jedná o velice intimní záležitost, která je nepříjemná prakticky pro kohokoliv, ale včasná léčba zabrání zhoršení situace a případnému vzniku trvalých následků.
Rakovina penisu se nejčastěji vyvine ze zánětů na žaludu vlivem nedostatečné hygieny. Zánět se zcela nezhojí, ale přejde do takzvaného přednádorového ložiska. Přednádorové ložisko se z počátku nezvětšuje a vypadá jako mechovité červené ložisko na žaludu penisu. Tato forma rakoviny penisu se nazývá Queyratova erytroplazie. Po čase se ale toto ložisko začne rozšiřovat a přejde v klasickou formu rakoviny penisu. V této formě může nádorové ložisko rakoviny penisu vypadat jako malý uzlík, vřídek nebo zarudlé místo například na žaludu. Nádor v této fázi již postupně prorůstá celým penisem a může zasáhnout mízní uzliny, odkud pak metastazuje a postupně zničí celý organizmus a hostitel umírá na celkové zchřadnutí. Toto rozlézání rakoviny penisu do okolí je obvykle patrné na bolestivě zduřených lymfatických uzlinách v tříslech.
Onemocnění hemoroidální pleteně vzniká z různých příčin. Nejčastější příčinou je však tlačení na stolici vsedě. Tímto tlakem dochází ke zvyšování žilního tlaku, zvětšení a zduření pleteně a následně může dojít ke krvácení nebo k výhřezu cévní pleteně, kryté střevní sliznicí, před řitní otvor. Tam si lze pak vyhřezlý „hemoroid“ nahmatat. Ostatní příčiny působí podobným způsobem. Jedná se o chronickou zácpu, těhotenství, obezitu, stravu s nízkým příjmem vlákniny a tak dále. Někdy můžete kolem konečníku nahmatat, případně vidět, více či méně bolestivé uzlíky, které jsou většinou měkké a jdou zastrčit zpět do řitního otvoru. Pokud je tento uzlík nafouklý, zduřelý a na dotyk výrazněji citlivý až bolestivý, jedná se zřejmě o trombózu (ucpání) žíly. To už je stav, který obvykle nezvládnete vyléčit sami, je spíše zapotřebí navštívit lékaře.
Fibroadenom je diagnostikován převážně u mladších žen. Má velmi tuhou konzistenci a obvykle roste pomalu. V určité fázi se jeho růst většinou zastaví. Po menopauze fibroadenomy regredují a kalcifikují. Neprojevují se bolestí a jeví se jako volně se pohybující uzlík.
Histologicky je fibroadenom specifikován jako solitární, volně pohyblivý uzlík o velikosti 1–10 cm v průměru, vzácně jich může být více nebo mohou být větší než 10 cm, což je pak takzvaný „obří fibroadenom“. Jedná se o tuhé, žlutohnědobílé těleso v oblasti žláz, které má na řezu měkčí, žlutorůžové skvrnky.
Pokud se vám na penisu objevila boule, výrůstek, zpozorněte. I když nebolí, může se jednat o symptom rakoviny penisu. Ložisko se v tomto případě nejčastěji nachází na špičce penisu a v prvních stadiích je nebolestivé. Bolest a krvácení se obvykle dostaví až v pozdějších fázích. I když je to relativně vzácný druh nádoru, jeho výskyt rok od roku stoupá a nejvíce jsou jím ohroženi muži starší čtyřiceti let. Jakýkoli uzlík, vřídek nebo nemizející skvrny na penisu by měl proto bezpodmínečně vidět urolog nebo dermatolog. Účinnou prevencí je důsledná hygiena penisu, protože výzkumy prokazují, že u obřezaných mužů se rakovina penisu objevuje v mnohem menší míře. Tvrdý, okrouhlý a nebolestivý vřídek na penisu je například charakteristický pro onemocnění syfilidou.
Každou pigmentovou skvrnu na pokožce je nutné nejdříve odborně prozkoumat. Až poté vám dermatolog navrhne vhodnou formu jejího odstranění. Na kůži těla se může objevit skvrna hnědého odstínu různé intenzity, která někdy nevyčnívá nad okolí a není plastická. Tento typ změny barvy na kůži se spíše označuje jako hyperpigmentace. Jindy může být skvrna barevně zbarvená a vystouplá, lze ji nahmatat, může mít drsný povrch. Tyto změny se označují jako pigmentové névy neboli znaménka, také se může jednat o seboroické bradavice. V případě, že se ložisko zvětšuje, tvar se stává nesymetrickým, hranice ložiska se rozpíjejí do okolí, v barvě se střídá více odstínů hnědé od bledé až po černou, případně se na povrchu objeví uzlík, oděrka či krvácení, měli byste navštívit dermatologa. Za riziková lze označit všechna nově vzniklá znaménka a ložiska hnědé barvy nad 6 milimetrů v průměru. Léčba tohoto stavu závisí na diagnóze.
Folikulitida je infekční zánět vlasového váčku. V místě postiženého folikulu dochází k zarudnutí. Vytvoří se malý hrbolek, který se může změnit ve vřídek naplněný hnisem. Většinou se toto ložisko šíří a vřídky se množí. Postižené místo je bolestivé. Folikulitida se většinou hojí bez jizvy, může však dojít ke vzniku takzvaného furunklu.
Podobnosti s opruzeninou jsou pouze v zarudnutí a bolesti. Léčba folikulitidy je založena na antibiotických mastech, které se aplikují přímo na postiženou oblast. Velmi důležité je dbát na hygienu zasaženého místa. Pouze při velmi rozsáhlých ložiscích folikulitidy a jejím těžkém průběhu jsou podávána antibiotika ve formě tablet.
Ekzém
Ekzém je chronický svědivý kožní zánět. V akutní fázi se projevuje výskytem svědivých, začervenalých ložisek, na kterých se později tvoří mokvající puchýřky (papulky a pustulky). Pro chronickou formu je typické zhrubnutí kůže (lichenifikace) a barevné změny kůže.
Podobnost s intertrigem spočívá v zarudnutí a lokalizaci v podobných partiích těla. Základem léčby ekzémů jsou antihistaminika k potlačení alergických reakcí, v těžších případech pak lokálně podávané kortikoidy.
Plíseň
Plíseň je nemoc vyvolaná kvasinkami. Vzniká v místech vlhké zapářky a jako profesionální onemocnění u osob, které pracují ve vlhku nebo máčejí dlouhodobě kůži bez patřičné ochrany. U nich se může vyvinout i zánět nehtových lůžek. Kožní kandidóza se projevuje jako ohraničená léze s erythemem a papulkami. Za okolností, jež jsou doprovázeny poklesem buněčné imunity, je infekce torpidní, vyskytuje se i na sliznicích. Většinou odolává terapii. U kojenců vzniká celkem neškodný povlak v dutině ústní (soor) a kožní kandidóza jako následek vlhčení kůže pod plenkou. Pro povrchové postižení sliznic je charakteristický bělavý povlak lpící k povrchu, nebolestivý. Vyskytuje se na sliznici dutiny ústní, na jazyku, na patře, v hrdle.
Projevy s intertrigem jsou téměř totožné, jelikož opruzeniny vznikají také v důsledku plísní. Tudíž i léčba je identická.
Nežit
Nežit je z lékařského hlediska hnisavé kožní onemocnění, které vyvolávají různé bakterie. Vzniká na zádech, šíji či hýždích, kde se infekce zanesená třením do chlupového váčku (ale nejenom) začne zvětšovat. Tím postupně vzniká nehezký vřídek na kůži, který roste, mírně mění barvu a na vršku je nejčastěji zakončen malým žlutým stroupkem. Na omak bývá teplý a postupem času se začíná vyplňovat hnisem. Nežit je dosti bolestivý. Po čase převážně praskne a vyteče a průběžně se zahojí, někdy se vstřebá sám od sebe i bez prasknutí. Není neobvyklé,
Uzly ve štítné žláze jsou pomnožené buňky žlázy, které se typicky shlukují do tvarů připomínajících uzlíky, proto se tak nazývají. To, jak se na ultrazvuku zobrazují, se popisuje pojmy izo-, hypo-, nebo hyperechogenní. Názvy slouží pro orientaci lékařů. Ve většině případů se malé uzlíky pouze sonograficky sledují, pokud by uzlík přesáhl velikostně 1 cm, je indikováno cytologické vyšetření – tenkou jehličkou se z uzlíku pod ultrazvukem odeberou buňky. Uzly se nedají vyléčit léky. Dokud nedělají potíže a mají dobrou cytologii, tak se jen sledují. Pokud se změní, dají se odstranit pouze operativně. V případě, že se prokáže, že je hyperfunkce štítné žlázy důsledkem nadprodukce hormonů jedním z uzlíků, je operace doporučena také.
Základní vyšetřovací metodou v diagnostice uzlíků ve štítné žláze je ultrazvuk štítné žlázy. Ultrazvukové vyšetření by se u prvního nálezu uzlu mělo opakovat v půlročních intervalech. V případě, že je uzlík menší než 10 mm v průměru, neroste a nejeví se sonograficky podezřelý, je možné četnost vyšetření ultrazvukem prodloužit. Pokud uzel štítné žlázy přesáhne 10 mm v nejdelším průměru, nebo pokud se vyšetřujícímu lékaři jeví jako podezřelý (například rostoucí uzel, zvýšené prokrvení a podobně), doporučí lékař takzvanou punkci tenkou jehlou, s následným cytologickým vyšetřením nátěru na sklíčku (vyšetření pod mikroskopem). Jde o metodu s úspěchem používanou již 50 let, která se dnes provádí převážně pod kontrolou ultrazvukem. Cílem punkce je vyloučit zhoubnou povahu uzlíku. Jde o rychlé a bezpečné vyšetření, jehož bolestivost je srovnatelná s krevním odběrem.
Uzlíky většinou činnost štítné žlázy nijak neovlivňují. V některých případech však dojde ke zvýšené tvorbě hormonů štítné žlázy právě v jednom či více uzlech a ostatní tkáň naopak svou činnost utlumí. Proto lze tyto takzvané horké uzle štítné žlázy dobře diagnostikovat pomocí radioizotopového vyšetření (scintigrafie štítné žlázy), na kterém horké uzly vystupují do popředí. Naopak uzly zcela nefunkční by se na tomto vyšetření mohly jevit jako takzvaný studený uzel štítné žlázy.
V řadě případů není žádná léčba nutná a postačí sledování velikosti uzlu ultrazvukem. V některých případech je vhodná takzvaná supresní léčba hormonem štítné žlázy, jejímž cílem je zpomalit eventuální růst uzlu. Pokud je výsledek punkce tenkou jehlou nepříznivý nebo uzel nadále roste, přikračuje se k operativnímu řešení. Chirurg odstraní buď celou štítnou žlázu (takzvaná totální tyreoidektomie –v případě mnohočetných uzlů), nebo pouze jeden lalok (takzvaná lobektomie – v takových případech, kdy je nález FNAB příznivý a druhý lalok je zcela zdravý).
Pokud jde o nekomplikovaný uzel tvořící hormony štítné žlázy v nadbytku (takzvaný autonomní adenom) a výsledek FNAB je příznivý, je možné místo operace přistoupit k lokálnímu ozáření radioaktivním jódem, tedy k takzvané aplikaci terapeutické dávky radiojódu.
Uzlíky, které se ve štítné žláze někdy vytvoří, mohou vadit už svou velikostí. Řada z nich je natolik malá, že je lze odhalit až při sonografickém zobrazení, jiné však narůstají do větších rozměrů. Mohou utlačovat jícen či dýchací cesty a působit tak potíže s polykáním či dýcháním. Jindy je problémem jejich hormonální aktivita. Pokud uzlíky vytvářejí nadměrné množství hormonů štítné žlázy, projeví se to:
zvýšeným pocením,
nevysvětlitelným hubnutím,
nervozitou a třesem,
nepravidelným srdečním rytmem.
Malé procento uzlíků má rakovinný původ. Ani to však nemusí být špatná zpráva, protože se často jedná o pomalu rostoucí nádory, které lze dobře léčit. Agresivní tumory štítné žlázy jsou spíše raritním nálezem. Jiné uzlíky mohou být tvořeny nezhoubnou zmnoženou tkání, cystou obsahující tekutinu nebo tkání postiženou chronickým zánětem. Někdy je příčinou vzniku uzlovitých útvarů na štítné žláze nedostatek jódu v potravě.
Co pomáhá lékařům při rozhodování o potřebě a možnostech léčby? Nutné je vyšetření hladin hormonů štítné žlázy, zobrazení ultrazvukem či jinými metodami, případně odebrání vzorku a prozkoumání tkáně pod mikroskopem.
Terapie pak může být následující:
pravidelné sledování uzlů ultrazvukem,
úprava množství hormonů za pomoci léků,
chirurgické odstranění části či celé štítné žlázy,
zničení uzlů radiojódem nebo alkoholem.
Štítnou žlázou a jejími onemocněními se zabývají lékaři-endokrinologové. Ty můžete vyhledat buď sami, nebo s doporučením od praktického lékaře.
Nezhoubné uzly na štítné žláze vyžadují chirurgický zákrok, pokud je uzel příliš velký a způsobuje estetické problémy či potíže s dýcháním a polykáním.
U toxických adenomů štítné žlázy se přistupuje k chirurgickému zákroku, pokud se podávání radioaktivního jódu nebo užívání tyreostatik neosvědčilo. Zde dochází k operačnímu odstranění části nebo celé štítné žlázy.
Rakovina štítné žlázy se léčí chirurgicky. Často se musí odebrat téměř celá štítná žláza. V tom případě bude muset pacient do konce života užívat levothyroxin, tedy syntetickou náhradu hormonu štítné žlázy. Mezi rizika operačního zákroku patří možné poškození hlasivek (kvůli poškození nervus laryngeus recurrens – větve bloudivého nervu nervus vagus, která ovládá hlasivky) nebo poškození příštítných tělísek. Příštítná tělíska jsou dvě až čtyři malé žlázy v blízkosti štítné žlázy, které regulují hladinu vápníku v krvi (produkcí velmi důležitého hormonu s názvem parathormon).
