Podobně jako všechny léky, může mít i přípravek Citalon nežádoucí účinky, které se ale nemusí vyskytnout u každého. Pokud pacient zaznamená některý z následujících nežádoucích účinků, ihned se musí obrátit na svého lékaře:
Citalon a jeho vzácné nežádoucí účinky (postihují méně než 1 člověka z 1 000):
Při léčbě Citalonem se může vyskytnout neobvyklá tvorba modřin nebo neobvyklé krvácení, včetně zvracení krve nebo krve ve stolici.
Při léčbě Citalonem se může vyskytnout pocit únavy, slabosti nebo zmatenosti a pocit, že svaly jsou ztuhlé nebo těžkopádné (nekoordinované). To může být způsobeno nedostatkem sodíku v krvi.
Citalon a jeho velmi vzácné nežádoucí účinky (postihují méně než 1 člověka z 10 000) nebo není dobře známo, kolik lidí je postiženo:
Citalon může způsobit návaly (záchvaty či křeče).
Citalon může způsobit alergické reakce, například otok víček, otok celého obličeje, otok rtů, otok úst nebo otok jazyka, svědění nebo potíže s dechem nebo polykáním, může jít o alergickou reakci na Citalon.
Citalon může způsobit pocit neklidu a pocit, že nemůžete zůstat vsedě či stát na místě, což je stav nazývaný akatisie. Přičemž zvyšováním dávky přípravku Citalon se tyto stavy mohou zhoršit.
Citalon může způsobit serotoninový syndrom s těmito příznaky: pocit zmatenosti, pocit neklidu, pocení, třes, rozechvělost, halucinace (zvláštní zrakové či sluchové vjemy), náhlé svalové stahy či zrychlený tlukot srdce.
Během léčby citalopramem nebo krátce po ní byly hlášeny případy lidí, u kterých se vyvinuly myšlenky na sebepoškození nebo sebevraždu nebo kteří takové jednání vykazovali.
Nežádoucí vedlejší účinky během léčby Citalonem.
Velmi časté nežádoucí účinky (postihují více než 1 člověka z 10):
Citalon velmi často způsobuje nespavost (insomnie) nebo pocit ospalosti.
Citalon velmi často způsobuje bušící nebo pádící srdce (palpitace).
Citalon velmi často způsobuje pocit nevolnosti (nauzea), sucho v ústech.
Citalon velmi často způsobuje bolesti hlavy.
Citalon velmi často způsobuje zesílené pocení.
Citalon velmi často způsobuje abnormální akomodace oka.
Citalon velmi často způsobuje pocit slabosti (asténie).
Časté nežádoucí účinky (postihují méně než 1 člověka z 10):
Citalon často způsobuje neklid a nervozitu.
Citalon často způsobuje nesoustředěnost, ztrátu paměti, noční můry, živé sny a pocit úzkosti.
Při léčbě Citalonem se často dostavuje nedostatek motivace nebo zájmu, pocit zmatenosti a také anorexie.
Při léčbě Citalonem se často objevuje migréna, necitlivost nebo mravenčení, což je tak zvaná parestézie.
Citalon často způsobuje pocity závratě či rozechvělosti (třesy).
Citalon často způsobuje nedostatek chuti k jídlu.
Citalon často způsobuje zvýšený nebo snížený krevní tlak.
Při léčbě Citalonem se často objevuje průjem, zácpa, poruchy trávení, zvracení, bolesti břicha, plynatost, zvýšená tvorba slin.
Citalon často způsobuje úbytek na váze.
Citalon často způsobuje zánět dutin a výtok z nosu.
Citalon často způsobuje pokles sexuální žádostivosti. Obvykle je to nepřítomnost orgasmu u žen i mužů, u mužů může docházet k potížím s ejakulací a s erekcí. Dále je to tedy ona impotence a u žen bolestivá menstruace.
Citalon často způsobuje kožní vyrážky, svědění.
Citalon často způsobuje poruchy vnímání chuti.
Citalon často způsobuje zívání a únavu.
Citalon často způsobuje zvonění v uších (tinnitus).
Méně časté nežádoucí účinky (postihují méně než 1 člověka ze 100):
Citalon někdy způsobuje vyšší chuť k jídlu.
Citalon někdy způsobuje zvýšení tělesné hmotnosti.
Citalon někdy způsobuje manické stavy, například pocit povznesení, emocionální ‘high’.
Citalon někdy způsobuje pocit euforie.
Citalon někdy způsobuje pocit odosobnění (depersonalizace).
Citalon někdy způsobuje halucinace.
Při léčbě Citalonem se někdy dostavuje zvýšená sexuální energie.
Při léčbě Citalonem se někdy dostavuje dyskineze.
Citalon někdy způsobuje pomalý puls, rychlý puls.
Citalon někdy způsobuje intenzivní a delší menstruace.
Citalon někdy zvyšuje jaterní enzymy v krevním obraze.
Citalon někdy způsobuje kašel.
Citalon někdy způsobuje citlivost na sluneční světlo.
Při léčbě Citalonem se někdy dostavuje svalová bolest.
Citalon někdy způsobuje bolesti kloubů.
Citalon někdy způsobuje alergické reakce, malátnost, mdloby.
Vzácné vedlejší účinky (ovlivňují méně než jednu z tisíce osob):
Citlalon zřídka způsobuje zánětlivé onemocnění jater (hepatititida).
Při léčbě Citlalonem se může zřídka objevit horečka.
Velmi vzácné nežádoucí účinky (postihují méně než 1 člověka z 10000):
Citalon může občas zavinit nepravidelný srdeční tep (arytmie).
Citalon může občas zavinit náhlé kožní otoky či otoky sliznic.
Méně obvyklé nežádoucí účinky:
U pacientů užívajících Citalon bylo pozorováno zvýšené riziko fraktur.
U pacientů užívajících Citalon došlo k poklesu krevního tlaku a mdloby při náhlé změně pozice ze sedu do stoje.
U pacientů užívajících Citalon se objevily potíže s močením či potřeba častějšího močení.
U pacientů užívajících Citalon byly pozorovány poruchy pohybového systému jako ztuhlost, chvění či abnormální mimovolné pohyby úst a jazyka (extrapyramidální poruchy).
U pacientů užívajících Citalon mohou vzniknout panické ataky a neklid.
U pacientů užívajících Citalon se objevuje skřípání zubů.
U pacientů může někdy Citalon způsobit zastřený zrak.
U pacientů užívajících Citalon byla pozorována nenormální tvorba mateřského mléka u mužů i žen.
U pacientů užívajících Citalon se může objevit hypokalémie.
U pacientů užívajících Citalon může docházet ke krvácení z nosu.
U pacientek užívajících Citalon se může občas vyskytnout vaginální krvácení.
U mužů užívajících Citalon se občas objevuje bolestivá erekce.
Možné příznaky z vysazení při ukončování léčby – abstinenční příznaky:
Po vysazení léku Citalon může nastat pocit točení hlavy.
Po vysazení léku Citalon mohou nastat pocity mravenčení, pálení, jakoby to bylo z působení elektrického proudu.
Po vysazení léku Citalon můžou nastat poruchy spánku (živé sny, noční můry, nespavost).
Po vysazení léku Citalon může nastat pocit úzkosti.
Po vysazení léku Citalon může nastat pocit neklidu.
Po vysazení léku Citalon může nastat třes (tremor).
Po vysazení léku Citalon může nastat pocit zmatenosti nebo dezorientace.
Po vysazení léku Citalon může nastat střídání nálad nebo podrážděnosti.
Po vysazení léku Citalon můžou nastat bolesti hlavy.
Po vysazení léku Citalon může nastat pocit nevolnosti (nauzea).
Po vysazení léku Citalon může nastat průjem.
Po vysazení léku Citalon může dojít ke zvýšenému pocení (hyperhydróza).
Po vysazení léku Citalon můžou nastat poruchy vidění.
Po vysazení léku Citalon může nastat pádící nebo bušící srdce (palpitace).
Pokud se kterýkoli z nežádoucích účinků vyskytne v závažné míře, nebo pokud si pacient všimne jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou zde uvedeny, nechť to neprodleně sdělí svému lékaři.
Ve svém příspěvku SVEDIVA VYRAZKA NA HLAVE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nada (Morava).
Dobry den,prosim vas o radu.Kolem krcni patere,v oblasti zacinajicich rustu vlasu se mi casto,nekdy kazdy mesic,nekdy co ctvrt roku,utvori mala vyrazka,ktera me dost svedi.Kdyz si ji poskrabu,nebo nekdy zavadim hrebenem,zacne svedit jeste vic a udela se mi tvrdsi boule,asi dvoucentimetrova a postupne se mi udelaji dalsi boule,ktere postupuji vys do hlavy a dost svedi.V dobe,kdy se mi utvori mne boli hlava,mam zpomalene mysleni,nekdy je mi spatne a jsem malatna,bez horecky.Za necely mesic mi pak boule zmizi.Jsem celorocni alergickou upornou rymu,jsem alerg.na peri,kocku,roztoce,prach.Kocku nemame,z peri taky nic.Mam prelecenou toxoplazmozu,jiz 15 let a teno problem s vyrazkou mam asi pet let.Uz jsem zkusila ruznou vnitrni cistici lecbu bylinkama,kdyz jsem brala antib.take nezabraly,ani je nemuzu brat casto kvuli imunity,mam ji dost oslabenou. Dekuji Vam za radu,krasny den preji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Monika.
asi bych na vasem miste volila alternativni celostni medicinu,nebo konstitucni homeopatii,jestli neverite na zazraky,tak po homeopaticke lecbe se budete divit,co vsechno se vam v tele i v dusi optimalizuje.Hledejte lekare homeopata,hodne zdarua pryc s problemy a starostmi....
Pomoc se specializuje na léčbu bolesti a jiných nepříjemných pocitů, jako je brnění a pálení. Základem je udržování stabilní, stabilizované a přijatelné hladiny glukózy v krvi. To napomáhá zdržení rozvinutí nemoci do těžších stadií a v některých případech může ještě napravit už projevené příznaky. Užívají se perorální antidiabetika a někdy i injekčně inzulin, často také transdermální náplasti na potlačení nepříjemných projevů. U někoho může intenzivní kontrola a regulace glykemie snížit riziko vývinu této neuropatie o více než 60 %.
Léčba neuropatické bolesti je nedílnou součástí léčby každého nemocného. Bolesti často nemocným vadí víc než vlastní motorický nebo i senzitivní deficit. Nejde ale o léčbu jednoduchou a ke každému nemocnému je nutné přistupovat naprosto individuálně.
Neuropatická bolest bývá rezistentní na klasická analgetika (antipyretika, nesteroidní antirevmatika i opioidy) a příznivě reaguje na jiné léky, které je nutno při léčbě použít nebo přidat ke klasickým analgetikům.
Lze použít například ibuprofen (v dávkách až 2 400 mg/d), naproxen (Naprosyn, Napsyn) (až 1 500 mg/d) nebo indometacin (150–200 mg/d). Tyto léky působí nejen analgeticky, ale příznivě mohou ovlivnit i určitou zánětlivou složku, která bývá u některých polyneuropatií přítomna. Při jejich indikaci je nutno respektovat uváděné kontraindikace a možné vedlejší účinky. Po jejich užití může dojít k žaludečním erozím až ulceracím, projevům antiagregačních účinků a bronchospasmům. Výhodou těchto léčiv ale je, že jsou nenávyková. Pro krátkodobou léčbu neuropatických bolestí je možno použít i opioidy. V tomto případě bývá lékem první volby tramadol.
Tricyklická antidepresiva patří k nejčastější skupině léků používaných u neuropatické bolesti. Mechanismus jejich efektu spočívá v blokádě zpětného vychytávání norepinefrinu a serotoninu, dvou neurotransmiterů, které inhibují nociceptivní neurony. Hlavními nežádoucími účinky antidepresiv jsou sucho v ústech, somnolence, zácpa, poruchy paměti, někdy i stavy zmatenosti, přírůstek na váze, mezi méně časté patří retence moči, ortostatická hypotenze, srdeční arytmie a rozmazané vidění.
Léčba začíná obvykle amitriptylinem, a to vždy malými dávkami (10–25 mg) na noc, čímž se překlene počáteční tlumivý efekt. Dávky se pomalu postupně zvyšují podle tolerance, obvykle v týdenních intervalech. Amitriptylin způsobuje často nežádoucí projevy. Zejména u nemocných s poruchou kardiovaskulárního systému může vyvolat převodní poruchy, ortostatickou hypotenzi, někdy i zmatenost a poruchy paměti. V těchto případech bývá lépe tolerován nortriptylin. U nemocných s anamnézou retence moči, glaukomu s uzavřeným úhlem nebo těžší obstipací je vhodnější desipramin (Petylyl), který má menší anticholinergní efekt. Desipramin selektivně blokuje jen norepinefrin. Mezi léky této skupiny patří také imipramin (Melipramin).
Při dobré toleranci je možné stoupat až k dávkám 125–150 mg/d a teprve pak volit léky druhé řady, které se mohou eventuálně kombinovat. Na neuropatické bolesti většinou méně působí moderní antidepresiva typu SSRI.
Používá se především karbamazepin (Biston, Neurotop, Timonil, Tegretol), který je lékem první volby u neuralgie trigeminu. Z dalších antikonvulziv fenytoin (Sodanton, Epilan D, Phenhydan), klonazepam (Rivotril, Antelepsin), eventuálně kombinace amitriptylinu s deriváty kyseliny valproové (Everiden, Convulex, Orfiril, Depakine Chrono, Apilepsin). U karbamazepinu se začíná vždy malými dávkami 2 x100 mg a pomalu se stoupá podle tolerance a léčebného efektu. Obvykle se nepřekračuje dávka 1 200 mg a větší dávka se vždy podává na noc. Mezi nejčastější nežádoucí účinky karmabazepinu patří závratě, ospalost, únava, někdy neklid, ataxie, diplopie, nystagmus, rozmazané vidění a kardiální poruchy (je kontraindikován u atrioventrikulárních blokád a hypersenzitivity na tricyklická antidepresiva). Důležité je vědět, že karbamazepin antagonizuje účinek dikumarolových aktikoagulancií. Mezi nežádoucí účinky déletrvajícího užívání fenytoinu patří poruchy rovnováhy, ataxie, závratě, nystagmus, třes, gingivální hyperplazie, poruchy hematopoetického systému a osteopatie. Mezi nežádoucí účinky kyseliny valproové patří tremor, přírůstek na váze, dyspepsie, nauzea a alopecie.
V poslední době byl prokázán i příznivý efekt některých antiepileptik III. generace. Jde především o gabapentin (Neurontin), jehož efekt byl prokázán i randomizovanými studiemi. Měl by být indikován již jako lék druhé volby u neuralgie trigeminu (včetně postherpetické) a bolestivé diabetické neuropatie. Počáteční dávka gabapentinu je 300 mg, během týdne se doporučuje zvyšovat až na 900 mg/d, maximální dávka dle tolerance se udává 1 600–2 400 mg/d, ale někdy lze gabapentin podávat i v dávce 3 600 mg/d. Mezi nežádoucí účinky patří somnolence, závratě a někdy ataxie.
Z dalších antiepileptik této skupiny je možné u neuropatické bolesti použít lamotrigin (Lamictal) a topiramat (Topamax).
K ovlivnění bolestí nebo dysestezií u diabetických neuropatií se doporučuje kyselina thioktová – alfa-lipoová (Thioctacid). Jde o antioxidans s účinky koenzymu mitochondriálních multienzymových komplexů. Doporučuje se počáteční infuzní forma s denní dávkou 600 mg po dobu 2–3 týdnů, po které následuje léčba tabletami několik týdnů.
Příznivý efekt na pozitivní senzitivní příznaky má také myorelaxans baclofen. Efekt se projeví hlavně tam, kde se na bolesti účastní i muskuloskeletální komponenty (svalové spasmy). Dávky se používají až do maxima 80–100 mg/d.
Další, již méně standardní možností je použití antiarytmika mexiletinu (Mexitil, Katen). Je však zapotřebí opatrnost u nemocných s poruchami srdečního rytmu, u atrioventrikulárních blokád je dokonce kontraindikován. Začíná se dávkou 150 mg/d, která se při dobré toleranci pomalu zvyšuje, maximální dávka je 1 200 mg/d. Bohužel nežádoucí účinky jsou poměrně časté (nauzea, zvracení, průjmy, poruchy chuti, závratě, někdy poruchy koordinace, tremor, tinitus i kognitivní poruchy), takže se doporučuje tuto indikaci použít jen na pracovištích, která mají s tímto medikamentem zkušenosti. Před léčbou je vždy vhodné konzultovat kardiologa. Někdy se doporučuje otestovat případnou pozdější účinnost mexiletinu infuzí lidokainu, který je rovněž blokátorem sodíkových kanálů. U torpidních bolestí je možné použít perorální eventuální transdermální (0,3 mg/d) klonidin (Catapresan). Jde o antihypertenzivum se stimulačními účinky receptorů alfa2 v CNS a následnou inhibicí periferního sympatiku. Další možností je prazosin (Deprazolin, Minipres) – selektivní blokátor alfa-1-adrenergních receptorů. Počáteční dávka by měla být 1 mg/d s pomalým zvyšováním až do 12 mg/d, dávky pod 4 mg/d jsou obvykle neúčinné. Na počátku léčby se může vyskytnout posturální hypotenze.
Kortikoidy se rovněž doporučují v adjuvantní léčbě neuropatických bolestí, nejčastěji pak dexamethason v průměrných dávkách 10 mg (+/- 9 mg) nebo prednison 80–100 mg/d.
V naší poradně s názvem CHLAMYDIE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dagmar .
Dobrý den,
,
je mi 52 let a již delší dobu mě trápí nespecifické příznaky. Jsem pořád hodně unavená i když spím třeba 9 hodin denně. Manžel si možná myslí, že jsem lenoch, ale ta únava je někdy nepřekonatelná. Ve tři hodiny v noci se vzbudím a je mi divně od žaludku, až na zvracení, ale nikdy nezvracím. Pořád divně pokašlávám a škrábe mě v krku. Někdy mám pálení mezi prsy a mezi lopatkami. Dělám celý den u počítače, tak to přisuzuji krční páteři. Každý rok chodím na krevní testy a již několik let mám mírně zvýšené jaterní testy. Bolí mě klouby a nohy. Mám hodně červených žilek v očích. Taky trpím kožními problémy a na kožním mi nic nezjistili. Nedávno se tyto kožní problémy projevily na zadnici, potíže ustoupily, ale zůstaly mi po nich fleky, takže se nerada někde svlíkám. Nyní se objevily zase na rukou. Hlavně kolem nehtů. Praská to a bolí. Prosím o radu. Bohužel kouřím asi tak 10 denně. Alkohol piji, přes týden málo, ale o víkendu si dám pár skleniček vína. Tyto problémy již trvají dost dlouho a je to pořád dokola. Někdy je mi líp a někdy hůř, ale úplně dobře mi snad není nikdy. Chybí mi elán. Dceři je let a má podobné problémy a navíc má zvětšenou uzlinu v tříslech.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Problémy, které popisujete se často objevují u osob s překyseleným organismem. Zde je několik článků, které se zabývají touto problematikou a pomohou vám vyrovnat acidobazickou rovnováhu: http://www.ceskyprehled.cz/…
Nedostatek elánu může souviset s přechodem (menopauzou), kdy vám možná chybí některé hormony. S tímto problémem by vám pomohl váš gynekolog, zkuste se tedy na něho obrátit.
Paracetamol patří k nejpoužívanějším lékům proti bolesti. Známý je pod komerčními názvy Paralen, Panadol, Coldrex. Předávkování Paralenem či Panadolem může mít za následek akutní selhání jater a někdy i ledvin. Je jednou z nejčastějších příčin akutního jaterního selhání v předávkování léky.
POZOR! K akutnímu selhání může postačit dávka 7,5 mg u dospělých, což je 15 tablet Paralenu (1 tableta obsahuje 500 mg paracetamolu), u disponovaných jedinců (alkoholici či lidé s cirhózou jater) postačí i nižší dávky!
Denní dávka paracetamolu by neměla překročit 4 g (to je 8 tablet Paralenu).
Určité nebezpečí mohou představovat volně prodejné léky. Často dochází k situaci, kdy pacient užije několik podobných přípravků najednou (Paralen s Panadolem), aniž by si uvědomil riziko předávkování léky a neplánovanou sebevraždu. Obzvláště hrozí nebezpečí u dětí. V odborné veřejnosti je rozšířen názor o bezpečnosti a efektivnosti podávání paracetamolu u dětí, zejména ve srovnání s kyselinou acetylsalicylovou. Uvádí se také nižší riziko vedlejších účinků při léčbě paracetamolem u dětí ve srovnání s dospělými. Jeho podávání je však natolik rozšířené, že se poměrně často popisují u dětí po jeho podání toxické reakce.
Příznaky předávkování paracetamolem u dospělých
První fáze:
nechutenství
pocení
ospalost
nauzea (nevolnost) a zvracení
Druhá fáze:
typicky dochází k přechodnému subjektivnímu zlepšení
v biochemických hodnotách vzestup aminotransferáz a prodloužení protrombinového času
tato fáze obvykle končí 24–48 hodin od požití
Třetí fáze:
pět zhoršení celkového klinického stavu
nechutenství
nauzea (nevolnost) a zvracení
bolesti břicha v pravém podžebří
někdy i bolesti v bedrech a snížení produkce moči (oligurie)
Čtvrtá fáze:
nastává 5–10 dní po požití
stupňují se projevy selhání jater, eventuálně i selhání ledvin
ikterus (žluté zabarvení kůže)
encefalopatie – kvantitativní a kvalitativní poruchy vědomí – zmatenost, spavost, letargie, kóma
krvácivé projevy – především krvácení do zažívacího traktu
ke smrti dochází asi 7.–10. den po předávkování
Příznaky otravy paracetamolem u dětí
První fáze:
U dětí je zvracení častější, někdy jsou bolesti břicha, pocení většinou chybí. Jen někdy je přítomna ospalost, špatný pulz, bradypnoe. U extrémních dávek, 75–100 g, může výjimečně dojít ke kómatu a metabolické acidóze již za 3 až 4 hodiny po požití léků.
Druhá fáze:
Následuje období latence klinických příznaků, které obvykle končí po 24–48 hodinách od požití. Po hepatotoxických dávkách již v době latence začíná mírný vzestup jaterních funkcí.
Třetí fáze:
Po 24–72 hodinách se opět dostavuje nevolnost a zvracení, doprovázené bolestmi v pravém podžebří, někdy se objevuje žloutenka (častěji až ve 4.–5. dni po požití). Za 36–48 hodin po požití dochází v případech s postižením ledvin k bolestem v bedrech. Akutním renálním selháním jsou postižena asi 4 % pacientů, k selhání dochází asi za 2–5 dnů po požití léků, někdy je poškození ledvin izolované. K poškození ledvin dochází daleko pravděpodobněji po požití letálních dávek než u lehčích otrav.
Čtvrtá fáze:
Za 5–7 až 10 dní po požití léků dochází k rozhodující fázi, co se týče jaterního postižení. U těžce probíhajících otrav dojde k akutnímu fulminantnímu selhání jater s výrazným vzestupem jaterních funkcí a výrazným prodloužením protrombinového času, může dojít k diseminované intravaskulární koagulaci, k hypoglykemii a k metabolické acidóze, k sepsi. V klinickém obrazu progreduje jaterní encefalopatie se zmateností, spavostí, letargií, kómatem. Ke smrti dochází 7.–10. den po expozici. U lehce probíhajících otrav začíná asi od 5. dne od požití uzdravování, většinou trvá restituce jaterního parenchymu a jaterních funkcí několik měsíců (3–6).
Léčba a první pomoc – vyvolat zvracení, podat aktivní uhlí (nejlépe do jedné hodiny po požití). Dále následuje péče nemocničního zařízení: výplach žaludku, terapie antidotem. Protijedem je v tomto případě N-acetylcystein. Terapie se zahajuje vždy, když byla požita potenciálně toxická dávka. Nejúčinnější je, pokud je podáno do 8–10 hodin po požití. Pokud se u nemocného rozvine těžké akutní selhání jater, pak se zvažuje jejich transplantace.
Předávkování paracetamolem je také poměrně často užívaný způsob sebevraždy. Smrtelná dávka může dokonce začínat již někde na 12 gramech této látky. Smrtelná dávka paracetamolu se uvádí jako vyšší než 140 mg/kg hmotnosti člověka. Konkrétně je to například požití 15–20 tablet Paralenu 500 dospělou osobou.
Toxická dávka paracetamolu
Dávka ohrožující játra je od 125–140 mg/kg nebo od 7,5 g celkově u dospělého, u dětí okolo 140–150 mg/kg nebo od 3 g celkově.
Dávka menší než 125 mg/kg není hepatotoxická.
Dávka 250 mg/kg představuje 50% riziko vážného jaterního poškození.
Dávka 350 mg/kg představuje 100% riziko těžkého jaterního poškození.
Po perorálním podání se terapeutická dávka vstřebá asi za 0,5 až 1 hodinu. Vrcholová koncentrace paracetamolu v krvi je obvykle dosažena do 1 hodiny po podání (v rozmezí 20–90 minut). Terapeutická plazmatická hladina je 5–20 mg/ml.
Po předávkování paracetamolem nebývá vrchol plazmatické hladiny dosažen před čtvrtou hodinou po požití. Vstřebávání paracetamolu může být někdy zpomaleno, nejčastěji dalšími požitými léky nebo jídlem s vysokým obsahem uhlovodanů. K pomalejšímu vstřebávání dávky dochází u novorozenců. Komplikovaná situace nastává po předávkování retardovanými preparáty. Přípravky v podobě čípků se vstřebávají pomaleji a s většími nepravidelnostmi než přípravky podávané ústy. Větší biologickou dostupnost mají u velmi mladých jedinců (novorozenců a dětí do 7 let). U starších jedinců (i u starších dětí) je absorpce per rektum nepravidelná, pomalejší.
O užívání paracetamolu bychom se měli pokaždé poradit i v případě těhotenství nebo při kojení. Paracetamol přechází přes placentární bariéru, proto je hepatotoxický pro plod. U malých dětí dokonce může vyvolat astmatický záchvat, proto se doporučuje podávat spíše ibuprofen, a to nejen v případě dětí. I když ani ten není zcela bez rizika – může například dojít ke vzniku žaludečních vředů nebo k poškození ledvin.
Při běžném požití jedné tablety s paracetamolem po šesti hodinách se nebezpečný vliv této látky neprojeví. Většinou se první příznaky předávkování projevují při šesti gramech paracetamolu, což je dvanáct tablet. U pacientů s nemocemi jater to ovšem může být i dříve. Doporučená dávka by pro jistotu nikdy neměla překročit čtyři gramy denně, tedy osm tablet. Při užívání paracetamolu se vyvarujte konzumaci alkoholických nápojů, které v reakci s touto látkou způsobují vznik toxinů v játrech. Podobně se chová i velké množství kofeinu.
U dětí mějte na paměti, že zvýšení teploty je přirozeným obranným mechanismem těla, tudíž za každou cenu nepodávejte paracetamol.
Prognóza při předávkování závisí vždy na dávce paracetamolu a rychlosti léčby.
V naší poradně s názvem ÚSTNÍ MYKÓZA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kamča.
Někdy může vzniknout v ústech i mykóza způsobená kvasinkami Candida Albicans. Taková kandidóza dutiny ústní se označuje jako soor. Kandidóza bývá typická u kojenců a u lidí, kteří jsou celkově oslabení anebo také u lidí v dlouhodobé nemocniční péči, kteří užívají antibiotika. Kandidóza dutiny ústní někdy přechází v kandidózu jícnu, která je typická taktéž u jedinců oslabených a v dlouhodobé nemocniční péči s antibiotickou terapií. Tyto kandidózy se projeví buď bolestivostí při polykání nebo může být i bez příznaků a pak bývá obvykle objevena při gastroskopii, což je fibroskopické vyšetření žaludku pomocí kamery. Někdy se kandidóza dutiny ústní projevuje bílými splývavými povlaky na sliznici dutiny ústní, které se dají lehce setřít. Nejlepší obrana proti častým kandidám je sacharidová dieta. Jako akutní lék je možné použít Clotrimazol spray, který je volně prodejný v lékárnách. Z bylinek pak na ústní mykózu zabírá výplach dutiny ústní čajem ze šalvěje.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Tableta obsahuje hormony. Měla by se užívat každý den ve stejnou dobu. V naší republice jde o nejrozšířenější typ antikoncepce. Výhodou je vysoká účinnost, pravidelný menstruační cyklus, menší menstruační bolesti. Má i pozitivní vliv na pleť, vlasy a nehty.
Po celou dobu užívání dodává tělu estrogen i gestagen. Podle množství hormonů se dělí na:
jednofázové – obsahují stejnou dávku hormonů (21 dnů estrogen i gestagen, 7 dní menstruace)
dvoufázové – tabletky dvojího druhu s různými dávkami hormonů (11 dní estrogen, 10 dní gestagen, 7 dní menstruace)
třífázové – v průběhu cyklu se mění hladiny gestagenů i estrogenů; snaží se co nejvíce zachovat pravidelnost menstruace
Dávkování: Jednou denně. Měla by se užívat každý den ve stejnou dobu.
Spolehlivost: 90 žen z 1 000 otěhotní při doporučeném používání.
Hormonální působení: Hormony z tablety se uvolňují do celého těla. Mohou obsahovat estrogen.
Ovlivnění cyklu: Pravidelné krvácení každý měsíc, může snížit krvácení a bolest.
Váha: Přírůstek na váze je malý, jestli vůbec nějaký.
Riziko trombózy: Mírně zvýšené riziko.
Otěhotnění po vysazení: Ano, brzy po přerušení.
Cena: Metoda není hrazena z prostředků veřejného zdravotního pojištění.
Použití: Lékař vám ji předepíše, zakoupíte ji v lékárně a každý den ve stejnou dobu spolknete jednu pilulku. Hormony se pak neustále uvolňují do krve a chrání vás před nechtěným otěhotněním.
Nežádoucí účinky
Časté nežádoucí účinky (mohou se vyskytnout u 1 až 10 z každých 100 uživatelek): změny nálady, bolest hlavy, nevolnost, bolest prsou, problémy s menstruací, například nepravidelná menstruace, vynechání menstruace.
Málo časté nežádoucí účinky (mohou se vyskytnout u 1 až 10 z každých 1 000 uživatelek): deprese, nervozita, ospalost, závratě, mravenčení, migréna, křečové žíly, zvýšený krevní tlak, bolest žaludku, zvracení, trávicí potíže, plynatost, zánět žaludku, průjem, akné, svědění, vyrážka, bolesti, například bolest zad, končetin, svalové křeče, kvasinkové poševní infekce, pánevní bolesti, zvětšení prsou, nezhoubné bulky v prsou, děložní/poševní krvácení (které obvykle ustoupí při dalším užívání přípravku), výtok, návaly horka, zánět pochvy (vaginitida), problémy s menstruací, bolestivá menstruace, snížená menstruace, velmi silná menstruace, poševní suchost, neobvyklé výsledky výtěru z děložního hrdla, snížený zájem o sex, nedostatek energie, zvýšené pocení, zadržování tekutin, zvýšení hmotnosti.
Vzácné nežádoucí účinky (mohou se vyskytnout u 1 až 10 z každých 10 000 uživatelek): kvasinkové infekce, anémie, zvýšení počtu krevních destiček, alergická reakce, hormonální (endokrinní) poruchy, zvýšená chuť k jídlu, ztráta chuti k jídlu, neobvykle vysoká koncentrace draslíku v krvi, neobvykle nízká koncentrace sodíku v krvi, neschopnost dosáhnout orgasmu, nespavost, závratě, třes, problémy s očima, například zánět očního víčka, suchost očí, nezvykle rychlý srdeční tep, zánět žil, krvácení z nosu, omdlévání, zvětšení břicha, poruchy funkce střev, pocit plynatosti, břišní kýla, kvasinkové infekce v ústech, zácpa, sucho v ústech, bolest žlučovodu nebo žlučníku, zánět žlučníku, žlutohnědé skvrny na kůži, ekzém, vypadávání vlasů, záněty na kůži podobné akné, suchost kůže, záněty kůže s tvorbou zatvrdlin, nadměrný růst vlasů, poruchy kůže, strie na kůži, kožní záněty, zánět kůže citlivý na světlo, vyvýšená ložiska na kůži, obtížný nebo bolestivý pohlavní styk, zánět pochvy (vulvovaginitida), krvácení po styku, krvácení po ukončení užívání, zvýšený počet prsních buněk (hyperplazie), zhoubné bulky v prsou, neobvyklý růst povrchu sliznice děložního hrdla, sesychání nebo ztráta děložní sliznice, cysty na vaječníku, zvětšení dělohy, pocit nepohody, ztráta hmotnosti, škodlivé krevní sraženiny v žíle nebo tepně, například na noze (tj. hluboká žilní trombóza), v plicích (tj. plicní embolie), srdeční infarkt, cévní mozková příhoda, malá cévní mozková příhoda nebo přechodné příznaky cévní mozkové příhody, známé jako tranzitorní ischemická ataka (TIA), krevní sraženiny v játrech, žaludku/střevech, ledvinách nebo očích.
Kdy neužívat? Tablety byste neměla užívat, pokud se u vás vyskytuje některý z následujících zdravotních problémů:
máte (nebo jste v minulosti měla) krevní sraženinu v cévách na nohách (hluboká žilní trombóza, DVT), v plicích (plicní embolie, PE) nebo jiných orgánech
víte, že trpíte poruchou, která ovlivňuje srážlivost krve, například nedostatek proteinu C, nedostatek proteinu S, nedostatek antitrombinu III, Leidenská mutace faktoru V
máte antifosfolipidové protilátky
potřebujete operaci nebo jste dlouhodobě nepohyblivá
někdy jste utrpěla infarkt nebo cévní mozkovou příhodu
máte (nebo jste v minulosti měla) anginu pectoris (onemocnění, které způsobuje silnou bolest na prsou a může být první známkou infarktu) nebo tranzitorní ischemickou ataku (TIA ‒ přechodné příznaky cévní mozkové příhody)
trpíte některým z následujících onemocnění, které může zvýšit riziko vzniku sraženiny v tepnách: těžký diabetes s poškozením cév; velmi vysoký krevní tlak; velmi vysoká hladina tuku v krvi (cholesterol nebo triglyceridy); stav známý jako hyperhomocysteinémie
trpíte (nebo jste v minulosti trpěla) typem migrény nazývaným „migréna s aurou“
trpíte (nebo jste v minulosti trpěla) onemocněním jater a jaterní funkce dosud nemáte v pořádku
vaše ledviny nepracují dobře (selhání ledvin)
máte (nebo jste v minulosti měla) nádor v játrech
máte (nebo jste v minulosti měla) rakovinu prsu nebo rakovinu pohlavních orgánů, nebo je podezření, že takové onemocnění můžete mít
krvácíte z pochvy bez objasněného důvodu
máte alergii na ethinylestradiol nebo progestin obsažený v pilulce nebo na některou z dalších složek tohoto přípravku; může se to projevit svěděním, vyrážkou nebo otoky
Pokud tomu tak je, musíte to sdělit svému lékaři. Ten si s vámi pohovoří o tom, jaké formy antikoncepce by pro vás byly vhodnější.
Krevní sraženiny: Používání kombinované hormonální antikoncepce zvyšuje riziko vzniku krevních sraženin oproti stavu, kdy tuto antikoncepci neberete. Krevní sraženina může ve vzácných případech blokovat cévy a způsobit vážné problémy.
Krevní sraženiny mohou vzniknout:
v žilách (hovoříme o „žilní trombóze“, „žilní tromboembolii“ nebo „VTE“)
v tepnách (hovoříme o „tepenné trombóze“, „tepenné tromboembolii“ nebo „ATE“)
Vyléčení krevních sraženin není vždy úplné. Vzácně mohou přetrvávat závažné účinky, velmi vzácně mohou být smrtelné. Je důležité si pamatovat, že celkové riziko vzniku škodlivých krevních sraženin vlivem tablety je malé.
Rakovina: U žen užívajících kombinované tablety byla o něco častěji pozorována rakovina prsu, ale není známo, zda to bylo v souvislosti s užíváním tablet. Je například možné, že u žen užívajících kombinované tablety bylo zjištěno více nádorů proto, že chodí k lékaři na kontrolu častěji. Po omezení kombinované hormonální antikoncepce se výskyt nádorů prsu postupně snižuje. Je důležité, abyste si pravidelně kontrolovala prsa. Pokud ucítíte nějakou bouličku, je třeba zajít k lékaři. U žen užívajících tablety byly vzácně zjištěny nezhoubné nádory jater, a ještě v menším počtu případů byly hlášeny zhoubné jaterní nádory. Pokud trpíte neobvyklou silnou bolestí břicha, poraďte se s lékařem.
Postkoitální antikoncepce
Jde o metodu, která zabrání těhotenství použitím antikoncepce až po pohlavním styku, nikoli před ním. Obsahuje vysokou dávku estrogenů, progestinů nebo jejich kombinace. Vede k narušení hormonálního cyklu a k nevolnosti. Velmi malá spolehlivost! Důležité je užít tento druh antikoncepce co nejdříve po pohlavním styku. Udává se, že do 72 hodin je účinnost velice vysoká.
Náplasti
V poslední době tento druh hormonální antikoncepce získává na popularitě. Aplikace se provádí jednoduchým nalepením náplasti na určité místo na těle (nejčastěji břicho, hýždě nebo nadloktí). Protože obvykle vydrží týden, obsahuje balení vždy 3 náplasti na jeden cyklus. Mezi cykly je stejně jako u pilulek týdenní pauza. Cena nejpoužívanějšího přípravku Evra se pohybuje kolem 1 000 Kč u balení na 3 měsíce, jedná se tedy o dražší druh hormonální antikoncepce než klasické pilulky.
Nitroděložní tělísko s hormonem
Nitroděložní tělísko s hormonem je malé tělísko ve tvaru T, zhotovené z měkkého pružného plastu. Do dělohy je zavádí lékař.
Účinnost: Po zavedení působí minimálně 3 roky podle toho, který typ si vyberete.
Spolehlivost: 2–3 ženy z 1000 otěhotní při doporučeném používání.
Hormonální působení: Nízké dávky hormonů se uvolňují do dělohy, působí hlavně lokálně v děloze.
Ovlivnění cyklu: Pravidelné krvácení každý měsíc, může snížit krvácení a bolest.
Váha: Přírůstek na váze je malý, jestli vůbec nějaký.
Riziko trombózy: Obecně nehrozí žádné zvýšené riziko.
Otěhotnění po vysazení: Ano, brzy po přerušení.
Cena: Metoda není hrazena z prostředků veřejného zdravotního pojištění.
Použití: Lékař vám tělísko zavede do dělohy při běžném zákroku v ordinaci. Hned poté můžete jít domů. Hormony se pak uvolňují do dělohy a chrání vás před nechtěným otěhotněním.
Nežádoucí účinky
Velmi časté nežádoucí účinky (10 nebo více na každých 100 žen): bolest hlavy, bolest břicha/bolest v oblasti pánve, akné/mastná pokožka, změny krvácení včetně silnějšího a slabšího menstruačního krvácení, špinění, málo časté krvácení a vynechání menstruace (viz též následující kapitola o nepravidelném a málo častém krvácení), ovariální cysty, zánět vnějších pohlavních orgánů a pochvy (vulvovaginitida), genitální výtok.
Časté nežádoucí účinky (1 až 10 na každých 100 žen): depresivní nálada/deprese, migréna, žaludeční nevolnost (nauzea), infekce horní části pohlavního ústrojí, bolestivá menstruace (dysmenorea), bolest prsou/nepohodlí, vypuzení tělíska (úplné a částečné), vypadávání vlasů, genitální výtok, nadměrné ochlupení na těle (hirsutismus), vaginální výtok, vypuzení nitroděložní antikoncepce (úplné a částečné), bolest zad.
Méně časté nežádoucí účinky (1 až 10 na každých 1 000 žen): nadměrné ochlupení, ztráta vlasů (alopecie).
Vzácné nežádoucí účinky (1 až 10 na každých 10 000 žen): protržení (perforace) dělohy.
Frekvence se může u jednotlivých přípravků lišit. Bolest zad se nevyskytuje u všech dostupných přípravků.
Alergické reakce: U podobných přípravků byly hlášeny alergické reakce včetně vyrážky, kopřivky, angioedému (projevujícího se náhlým otokem například očí, úst, krku) a zvýšení krevního tlaku. Riziko perforace dělohy je vyšší u kojících žen. Po zavedení nitroděložního tělíska byly hlášeny případy sepse (velmi závažné infekce, které mohou být smrtelné). U podobných přípravků byla ve spojitosti se zavedením nebo vyjmutím tělíska také hlášena bolest při zákroku, krvácení při zákroku, se zavedením související reakce se závratěmi nebo synkopou (mdloby) a záchvaty (křeče) u epileptických pacientek.
Mimoděložní těhotenství (těhotenství mimo dělohu): Při používání nitroděložního tělíska s hormonem je riziko nechtěného těhotenství minimální. Pokud však během užívání přesto otěhotníte, riziko, že by se těhotenství mohlo vyvíjet mimo dělohu (takzvané mimoděložní nebo ektopické těhotenství), je zvýšené. Vyšší riziko tohoto typu těhotenství je u žen, které je již prodělaly, které podstoupily operaci vejcovodů nebo měly pánevní infekci. Mimoděložní těhotenství je závažný stav, který musí lékař ihned řešit, a může ovlivnit budoucí plodnost.
Následující příznaky by mohly znamenat, že máte mimoděložní těhotenství. Je třeba ihned navštívit lékaře:
přestala jste menstruovat a pak jste začala vytrvale krvácet nebo mít bolesti
máte silné nebo vytrvalé bolesti v podbřišku
projevují se u vás normální známky těhotenství, ale zároveň krvácíte a cítíte závratě
máte pozitivní těhotenský test
Nepravidelné nebo málo časté krvácení: Nitroděložní tělísko s hormonem pravděpodobně ovlivní váš menstruační cyklus. Může změnit menstruaci tak, že budete špinit (krvácení malého rozsahu), budete mít kratší nebo delší menstruaci, budete krvácet méně nebo více, nebo nebudete krvácet vůbec. Můžete krvácet a špinit i v období mezi menstruacemi, zejména po dobu prvních 3 až 6 měsíců. Krvácení je zpočátku někdy silnější než obvykle. Celkově se pravděpodobně velikost a počet dnů krvácení bude postupně každý měsíc snižovat. U některých žen menstruace zcela vymizí. Působením hormonu nebude každý měsíc docházet k nárůstu děložní sliznice, a proto tam nebude nic, co by se mělo odloučit a odejít pryč formou menstruace. Neznamená to nutně, že jste dosáhla menopauzy nebo že jste těhotná. Vaše vlastní hladiny hormonů zůstávají normální. Po vyjmutí tělíska by se menstruace měla brzy vrátit k původnímu stavu.
Pánevní infekce: Trubička, kterou se nitroděložní tělísko s hormonem zavádí, a tělísko samotné jsou sterilní. Přesto však při zavádění a po dobu prvních 3 týdnů poté je zvýšené riziko pánevní infekce (infekce děložní sliznice nebo vejcovodů). Pánevní infekce u uživatelek nitroděložních tělísek s hormonem často souvisejí s výskytem pohlavně přenosných onemocnění. Riziko infekce je zvýšeno v případě, že vy nebo váš partner máte více sexuálních partnerů, nebo že jste již v minulosti měla pánevní zánětlivou nemoc. Pánevní infekce se musí rychle léčit. Infekce v oblasti pánve, například pánevní zánětlivá nemoc, mohou mít vážné následky a mohou poškodit plodnost a zvýšit riziko budoucího mimoděložního těhotenství. Nitroděložní tělísko s hormonem se musí odstranit, pokud se u vás vyskytne opakovaná pánevní zánětlivá nemoc nebo pokud je infekce těžká či nereaguje na léčbu.
Expulze (vypuzení tělíska): Stahy svalů dělohy během menstruace mohou někdy nitroděložní tělísko s hormonem posunout nebo vypudit. Může nastat vzácná, leč možná situace, kdy nitroděložní tělísko s hormonem vyjde ven během menstruace, aniž byste to zpozorovala. Může také dojít k částečnému vypuzení tělíska z dělohy, což znamená, že se tělísko posune, ale nevypudí (vy anebo váš partner si toho můžete všimnout během pohlavního styku). Dojde-li k úplnému nebo částečnému vypuzení nitroděložního tělíska s hormonem, nebudete dále chráněna před otěhotněním. V tomto případě navštivte lékaře.
Perforace dělohy: K perforaci (protržení nebo proděravění stěny dělohy) může dojít vzácně během zavádění nitroděložního tělíska s hormonem, přestože perforace nemusí být zjištěna hned, ale až po nějaké době. Pokud se nitroděložní tělísko nachází mimo děložní dutinu, nebrání účinně v otěhotnění. K odstranění nitroděložního tělíska s hormonem může být zapotřebí chirurgického zákroku.
Riziko perforace může být zvýšeno:
je-li nitroděložní tělísko s hormonem zavedeno krátce po porodu;
u žen s dělohou zakloněnou dozadu (směrem ke střevům);
u kojících žen.
Ovariální (vaječníkové) cysty: Vzhledem k tomu, že antikoncepční účinek nitroděložního tělíska s hormonem je dán hlavně jeho lokálním účinkem v děloze, ovulace (uvolňování vajíčka) obvykle během používání tělíska pokračuje. Někdy se může vytvořit vaječníková cysta. Ve většině případů se navenek nijak neprojeví.
Vaječníková cysta může vyžadovat pozornost lékaře, vzácněji i chirurgický zákrok, ale obvykle sama zmizí. Jestliže se u vás objeví nějaký nežádoucí účinek, poraďte se s lékařem nebo zdravotní sestrou. Pokud bude některý z nežádoucích účinků závažný nebo pokud zaznamenáte nějaký nežádoucí účinek, který zde není uveden, kontaktujte lékaře.
Nitroděložní tělísko bez hormonu
Nitroděložní tělísko bez hormonu je malé tělísko, které nejčastěji obsahuje měděný drátek. Do dělohy je zavádí lékař.
Účinnost: Po zavedení působí 5 let. Doba závisí na typu přípravku.
Spolehlivost: 2 ženy z 1 000 otěhotní při doporučeném používání.
Hormonální působení: Ionty mědi se uvolňují do dělohy, působí hlavně lokálně v děloze.
Ovlivnění cyklu: Je pravděpodobné silnější a delší krvácení; bez zmenšení bolesti.
Váha: Přírůstek na váze je malý, jestli vůbec nějaký.
Riziko trombózy: Není žádné zvýšené riziko.
Otěhotnění po vysazení: Ano, brzy po přerušení.
Cena: Metoda není hrazena z prostředků veřejného zdravotního pojištění.
Použití: Lékař vám tělísko zavede do dělohy při běžném zákroku v ordinaci. Hned poté můžete jít domů. Přípravek obsahuje měděný drátek, který uvolňuje do dělohy měděné ionty.
Nežádoucí účinky: Bolest břicha (po krátkou dobu po zavedení nitroděložního tělíska), alergické kožní reakce, anémie (snížení množství železa v krvi) kvůli zvýšeným ztrátám krve při menstruaci.
Pánevní infekce u uživatelek nitroděložních tělísek bez hormonu často souvisejí s výskytem pohlavně přenosných onemocnění. Infekce v oblasti pánve se musí rychle léčit, protože mohou poškodit plodnost a zvýšit riziko budoucího mimoděložního těhotenství. Nitroděložní tělísko bez hormonu se musí vyjmout v případě, že dojde k opakovaným pánevním infekcím nebo infekcím děložní sliznice, nebo pokud má akutní infekce těžký průběh či během několika dní nezareaguje na léčbu. Ihned se poraďte s lékařem, trpíte-li stálou bolestí v podbřišku, máte-li horečku a bolesti při pohlavním styku, nebo krvácíte-li. Stahy svalů dělohy během menstruace mohou někdy tělísko posunout nebo vypudit. Možnými příznaky jsou bolest a abnormální krvácení. Pokud se nitroděložní tělísko bez hormonu posune, jeho účinnost se může snížit. Pokud dojde k jeho vypuzení, přestanete být chráněna před otěhotněním.
Nitroděložní tělísko bez hormonu může ve vzácných případech, nejčastěji během zavádění, protrhnout nebo proděravět stěnu dělohy, což může snížit ochranu proti otěhotnění. Riziko proděravění může být zvýšeno v případě, že se nitroděložní tělísko zavádí krátce po porodu, kojícím ženám nebo ženám s dělohou zakloněnou dozadu (směrem ke střevům). Pokud se nitroděložní tělísko dostane mimo děložní dutinu, není účinné a musí se co nejrychleji vyjmout.
Pokud otěhotníte při zavedeném nitroděložním tělísku bez hormonu, musíte je nechat co nejdříve vyjmout. Ponecháte-li nitroděložní tělísko bez hormonu během těhotenství na místě, riziko spontánního potratu, infekce nebo předčasného porodu bude zvýšeno. Pokud otěhotníte, bude relativně zvýšeno riziko, že se plod uhnízdí mimo dělohu (vaše těhotenství bude mimoděložní). Riziko je vyšší v případě, že jste již někdy prodělala mimoděložní těhotenství, chirurgický zákrok na vejcovodech nebo pánevní infekci.
Po zavedení nitroděložního tělíska bez hormonu se může změnit i charakter menstruace. Počet dnů s krvácením a špiněním (malými ztrátami krve) se může během několika prvních měsíců zvýšit a krvácení může být silnější. Nejčastějším důvodem ukončení používání nitroděložního tělíska bez hormonu je nepřijatelné poševní krvácení a bolest.
Antikoncepční implantát
Antikoncepční implantát je malá pružná plastová tyčinka, kterou vám lékař zavede pod kůži na paži. Implantát není na trhu v ČR.
Účinnost: Poté, co vám jej lékař zavede, působí až 3 roky.
Spolehlivost: 2 ženy z 1 000 otěhotní při doporučeném používání.
Hormonální působení: Hormony se uvolňují do celého těla.
Ovlivnění cyklu: Může způsobit nepravidelné krvácení.
Váha: Přírůstek na váze je malý, jestli vůbec nějaký.
Riziko trombózy: Obecně nehrozí žádné zvýšené riziko.
Otěhotnění po vysazení: Ano, brzy po přerušení.
Cena: Metoda není hrazena z prostředků veřejného zdravotního pojištění.
Použití: Lékař vám implantát za místního umrtvení aplikuje do paže pomocí speciální jehly. Hormony se pak neustále uvolňují do krve a chrání vás před nechtěným otěhotněním.
Nežádoucí účinky:
Častým nežádoucím účinkem používání antikoncepčního implantátu je změna menstruace. Může se změnit její frekvence (vymizení, méně častá nebo častější nebo neustálá), intenzita (snížená nebo zvýšená) nebo trvání. Krvácení vymizí přibližně u 1 z 5 žen, zatímco jiná 1 z 5 žen má krvácení častější a/nebo delší. Příležitostně bylo pozorováno velmi silné krvácení. V klinických hodnoceních byly změny v krvácení nejčastějším důvodem ukončení léčby (asi 11 %). Charakter krvácení, který se u vás projeví během prvních 3 měsíců, obecně naznačuje charakter krvácení budoucího. Tyto změny však nejsou známkou nefunkčnosti implantátu nebo jeho nevhodnosti pro vás. Pokud je krvácení silné nebo dlouhé, je třeba se poradit s lékařem. Pokud bude některý z nežádoucích účinků závažný nebo pokud zaznamenáte nějaký nežádoucí účinek, který zde není uveden, kontaktujte lékaře.
Velmi časté nežádoucí účinky (u více než 1 z 10 žen): akné, bolest hlavy, zvýšení tělesné hmotnosti, citlivost prsou, bolest a infekce pochvy.
Časté nežádoucí účinky (u více než 1 ze 100 žen): vypadávání vlasů, závratě, depresivní nálady, citová labilita, nervozita, snížený zájem o sex, zvýšená chuť k jídlu, bolest břicha, nevolnost, plynatost žaludku a střev, bolestivá menstruace, snížení tělesné hmotnosti, příznaky podobné chřipce, bolest, únava, návaly horka, bolest v místě implantátu, reakce v místě aplikace implantátu, vaječníkové cysty (malé váčky naplněné kapalinou, vznikající ve vaječnících; obvykle vymizí samy, ale někdy působí mírnou bolest břicha; vzácně mohou vést k vážnějším problémům).
Méně časté nežádoucí účinky (1 ze 100 až 1 z 1 000 žen): svědění, svědění v oblasti genitálií, vyrážka, nadměrné ochlupení, migréna, úzkost, nespavost, ospalost, průjem, zvracení, zácpa, infekce močových cest, poševní potíže (například poševní výtok), zvětšení prsou, sekrece z prsou, bolest zad, horečka, zadržování tekutin, obtížné nebo bolestivé močení, alergické reakce, zánět a bolest krku, rýma, bolest kloubů, bolest svalů, bolest kostí.
Upozornění: Přestože jedním z hlášených nežádoucích účinků bylo přibírání na váze, vědecké studie prokázaly, že ženy obecně v důsledku používání implantátu netloustnou. K dalším příležitostně pozorovaným účinkům patří zvýšení krevního tlaku a mastná pokožka. Pokud vám oteče obličej, jazyk nebo hltan, máte problémy s polykáním, vyrážku nebo se vám těžko dýchá, ihned kontaktujte svého lékaře.
Možné závažné stavy
Rakovina: Není známo, zda jsou výsledky studií týkající se rakoviny u žen, které denně užívají kombinovanou antikoncepci ve formě pilulek obsahující dva různé ženské hormony, použitelné i pro ženy, které užívají odlišnou hormonální antikoncepci, například implantáty obsahující pouze progestogen. Rakovina prsu byla nalezena o něco častěji u žen užívajících kombinované antikoncepční pilulky, ale není známo, zda je to způsobeno užíváním pilulek. Je například možné, že se nádory u žen s kombinovanými antikoncepčními pilulkami nacházejí častěji proto, že lékaři tyto ženy častěji vyšetřují. Po omezení kombinované antikoncepce ve formě pilulek se zvýšený výskyt rakoviny prsu postupně snižuje. Je důležité, abyste si pravidelně kontrolovala prsa, a pokud v prsu nahmatáte nějakou bulku nebo pokud nějaká vaše blízká příbuzná měla rakovinu prsu, je třeba se poradit s lékařem. U žen užívajících tablety byly vzácně zjištěny nezhoubné nádory jater, a ještě v menším počtu případů byly hlášeny zhoubné jaterní nádory. Jestliže budete mít silné bolesti břicha, je třeba ihned navštívit lékaře.
Trombóza: Krevní sraženina v žíle (známá jako žilní trombóza) může žílu ucpat. Může k tomu dojít v žilách na nohách, v plicích (plicní embolie) nebo jiných orgánech. Užívání každé kombinované hormonální antikoncepce zvyšuje riziko vzniku takových sraženin v porovnání s někým, kdo žádnou kombinovanou hormonální antikoncepci neužívá. Riziko není tak vysoké jako riziko vzniku krevní sraženiny během těhotenství. Panuje přesvědčení, že riziko u metod obsahujících pouze progestogen, například implantátů, je nižší než u žen, které užívají tablety obsahující také estrogeny. Pokud náhle pocítíte možné známky trombózy, je třeba jít ihned k lékaři.
Hormonální náplast
Je založená na ovlivnění hlenu děložního hrdla pomocí progestinu. Spermie tak nemohou pronikat do dělohy. Hormony se do krve dostávají pokožkou a málo zatěžují játra. Jedna náplast je na 3 týdny. Nevýhodou je alergická reakce nebo odlepení náplasti.
Injekce
Je založená na ovlivnění hlenu děložního hrdla pomocí progestinu. Spermie tak nemohou pronikat do dělohy. Aplikace je jednou za 3 měsíce. Na českém trhu je pouze jeden preparát. Až 70 % žen u této antikoncepce nemenstruuje. Návrat k plodnosti trvá 5–18 měsíců.
V naší poradně s názvem PRASKÁNÍ NEHTŮ PODÉLNĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anna štefková.
nevím co mam dělát pořad mi praska jenom neden nehet podélně.prosím oradu.
děkuji štefková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Tohle vypadá, že to bude trvalá vada růstu nehtu, která bude mít své příčiny v nehtovém lůžku. Někdy to způsobí přibývající věk, někdy úraz a někdy i špatná výživa. Velice často je nutné si na to zvyknout a přizpůsobit k tomu péči o nehet. Jestli chceš mít jistotu co to je, tak zajdi na kožní, tam se na to podívají a přesně ti řeknou co s tím.
Alergie – věk: neomezeně: Když se dítě začne ošívat – může to být miminko i osmnáctiletý „chlap“ – buďte si jisti, že něco není, jak by mělo být. Čichalo dítě k nějaké květince, vyprali jste v novém, zaručeně hypoalergenním prášku? Dostalo k obědu lívance s úžasnou marmeládou? Jestliže vašeho potomka po některé z těchto změn popadla do svých spárů alergie, může mít na těle několik droboučkých pupínků, ale také rozsáhlé splývající fleky. Přidat se může i horečka. Alergie může vašeho potomka přepadnout na pár hodin, ale také se ho jako klíště držet několik dní. Pomoci mohou protialergické léky, jako je Dithiaden, Claritine, Zyrtec. K lékaři zajděte, pokud vyrážku provázejí i jiné alergické projevy, a to ihned. Navštivte ho i v případě, že vyrážka nezmizí do tří dnů, nebo se prudce zhoršuje.
Atopický ekzém – věk: od 3 měsíců: Je to vskutku nepěkný pohled, když se hedvábná pokožka tříměsíčního, ale klidně i staršího potomka změní místy v zarudlé mokvající plochy pokryté žlutavými krustami, zejména na tvářičkách a ve vlasaté části hlavičky. Navíc dítě postižená místa velmi svědí. Horečka při atopickém ekzému běžná nebývá, ale připravte se na ni při komplikacích nebo bakteriální kontaminaci. K nebezpečí rozšíření na další části těla se přidávají nepříjemnosti v podobě bakteriálních či kvasinkových infekcí. Batolátkům a starším dětem se atopický ekzém většinou usadí na krku a v ohybových rýhách kloubů. Atopický ekzém je bohužel velmi vytrvalý. Některé děti se ho zbaví do dvou, jiná do šesti let, další si ho ponesou celý život. Při podezření na atopický ekzém zajděte k lékaři a domluvte se s ním na vyšetření na alergologii. Kromě léčby bude možná dítě muset dodržovat dietní režim – to v případě, že by mělo alergii na nějaké potraviny. A vy si připravte pevné nervy a hodně trpělivosti, abyste to věčné mazání a hlídání přežili ve zdraví (duševním). Soustavná péče je totiž naprosto nezbytná. Mokvavé plochy zklidňují obklady z Jarischova roztoku či z heřmánku nebo také mastičky, případně vám lékař předepíše antibiotika.
Impetigo – věk: kojenci, batolata, méně předškoláci: Dítě si často samo může špinavými prstíky zavléct do ranky infekci. Získají-li vládu stafylokoky, puchýřky se naplní tekutinou, praskají a pokrývají se krustou medové barvy. Je-li viníkem streptokok, mohou chybět puchýřky, ale tvoří se krusty. Impetigo se může rozšířit i na jiné části těla, „označkovat“ může – není-li léčeno antibiotiky – celou rodinu. Je velmi nakažlivé, zejména při kontaktu dětí nebo špatné hygieně. Horečka běžná nebývá, zato zduří lymfatické uzliny blízko původního ložiska. Ložiska mohou splývat. Impetigo začíná mnohdy v obličeji či ve vláskách a trvá několik dní. Základem je čistota. Postižené místo nechte na vzduchu, neobvazujte ho ani nezalepujte. Malé plochy po dohodě s lékařem ošetřete antibiotickou mastí. Je-li hodně „rozjeté“, předepíše vám pediatr pravděpodobně antibiotika. Lékaře vyhledejte při prvních příznacích. Nedovolte dítěti, aby si hrálo s ostatními, neposílejte je do školky, ani do školy. Vyrážka je velmi nakažlivá! Zklidňující efekt mají obklady z heřmánku, výborný je Jarischův roztok. Mastičky (například Framykoin) předepíše pediatr.
Kopřivka – věk: neomezeně: Je tak běžná, že už ji skoro nikdo nebere vážně. Pupínky časem samy zmizí. Kopřivková vyrážka je rudá, vyvýšená, s bledým středem. Většinou hodně svědí, rozeseta může být po těle nebo jen na určitých místech. Po vyrážce je kůže chvíli namodralá. Objevit se může po požití některých potravin, po lécích (penicilin), po poštípání hmyzem i jako reakce na chlad. Trvat může pár hodin i několik týdnů. Výjimkou není lehce zvýšená teplota. Svědivou vyrážku ochlazujte studeným obkladem, dítěti dejte antialergický lék, například Fenistil gel zevně. Lékaře kontaktujte (nebo volejte záchranku), objeví-li se porucha dýchání, chrapot, bolesti hlavy, u kojenců zvracení, slinění nebo dítě odmítá jídlo.
Kožní plíseň – věk: neomezeně, u dětí s plenami velmi často kožní forma kandidózy, slizniční forma (soor) nejčastěji u kojenců: Zkusili jste si někdy představit, co se vám vybaví, když někdo řekne „plíseň“? Většina z vás asi sýr pokrytý krásnou „mechovou“ vrstvou. Ale může to být také suchá a šupinatá skvrna, u starších dětí i ve vláskách, která se po jednom či dvou dnech zvětšuje. Je okrouhlá, s plochým středem a vyvýšeným zarudlým okrajem. Někdy svědí. U kojenců a batolat může dojít k plísňové kontaminaci opruzení – časté rudé plochy v tříslech a na zadečku. Kandida může postihnout i sliznice, zejména úst u kojenců (moučnivka, soor). Skvrny se často šíří, vytvářejí kruhy či ovály s plochým středem a zvýšenými zarudlými okraji. Ložiska se pak olupují, vlasy se mohou lámat či vypadávat. Obejde se bez horečky, zato trvá dny i týdny. Postihne-li vašeho potomka „plíseň“, navštivte kožního lékaře (u kojenců pediatra). Ten vám předepíše protiplísňovou mast (například Imazol, Imacort a podobně). Důležitá je hygiena postižených míst, správné přebalování a mytí kojenců.
Meningitida – věk: neomezeně, častější u předškoláků a později: Vypadá to na chřipku. Všechny příznaky tomu nasvědčují. Váš potomek má vysokou horečku, bolí ho hlava, záda i klouby. Ale – a to u chřipky nebývá – vyrazila se mu purpurová vyrážka. Nesvědí sice, ale šíří se po celém tělíčku. Později vypadá jako modřiny (když na ni zatlačíte, nezmizí), ale po pár dnech se modřiny ztratí. Pokud se k tomu přidá spavost a dráždivost, tuhá šíje, zvracení, vynucená poloha těla, nesnášenlivost hluku a světla, poruchy vědomí (až zmatenost), kóma (až šok), jde s největší pravděpodobností o meningitidu způsobenou meningokokem. I když dítě nepostihnou všechny příznaky najednou, vyhledejte rychlou lékařskou pomoc, aby se dítě včas dostalo do nemocnice. Rozhoduje každá minuta – dítě je v ohrožení života!
Neštovice – věk: neomezeně, většinou batolata a předškoláci, méně často školáci: Plané neštovice jsou charakteristické tím, že se na tělíčku dítěte projeví všechna stadia nemoci současně. Růžové flíčky se mění v bezbarvé puchýřky, ty potom „nasadí“ stroupky. Vyrážku asi nejprve zpozorujete ve vláskách, brzy se rozšíří všude. Puchýřky mohou být i na ústní sliznici. Dítě je nakažlivé až do té doby, než se vyloupne poslední stroupek, a to může trvat až deset dní. Počítejte s tím, že neštovice chytí postupně všichni sourozenci, takže budete mít o „zábavu“ několik týdnů postaráno. Aby pupínky tolik nesvědily, mažou se tekutým pudrem. V každém případě zajděte k lékaři, ten předepíše „protisvědivé“ léky. Někdy se puchýřky potírají dezinfekční vodičkou. Při horečce by mělo dítě ležet. Dohlédněte na to, aby se vaše ratolest neškrábala, mohly by jí zůstat jizvy. Když to jinak nejde, „nasaďte“ rukavice, na noc obvazy na ruce.
Opar (Herpes simplex) – věk: neomezeně: Stejně jako přichází po zimě jaro a po jaru léto, můžete se spolehnout, že když se dítěti jednou vyrazil opar, bude se zákonitě vracet a objeví se na stejném místě jako předtím. Většinou bohužel nezůstane osamělý, protože si ho vaše ratolest ručkama přenese i na jiná místa. Herpetické viry přežívají v těle a číhají na svoji příležitost. Opar nejčastěji postihuje rty, nos a genitálie. Onemocnění začíná zvýšenou teplotou, rozladěností, bolestmi hlavy. Tam, kde se objeví vyrážka, je pokožka napjatá a svědí. Na zarudlé kůži naskakují různě veliké puchýřky – nejprve čiré, postupně se zakalí a praskají. Vznikají krusty, které asi po týdnu odpadnou, a zůstane po nich zarudlé místečko. Krustičku, i když je velmi nevzhledná, neodtrhujte, dokud sama neodpadne. Někdy pomáhají léky proti bolesti a teplotě, dezinfekční a anestetické roztoky či protioparová mastička, kterou koupíte v lékárně nebo vám ji předepíše lékař. Na dohojení se hodí roztok z šalvěje.
Pátá nemoc – věk: předškoláci a mladší i starší školáci: Proč se páté nemoci říká právě pátá? Možná proto, že když se zkoumaly dětské přenosné infekce s vyrážkou, přišla na ni zrovna řada. To však nic nemění na tom, že si ji děti (i jejich rodiče) mohou pěkně „užít“. Vyrážka se nejprve objeví v obličeji a posléze se šíří na ruce i nohy. Je rudá (s centrálním vyblednutím), slévá se do velkých ploch ve tvaru prstenců či girland. Některé děti svědí, jiné ne. Trvá 10 až 12 dní, horečka je spíš vzácná. Inkubační doba je jeden týden až čtyři týdny. Raději zajděte k lékaři, ten vám doporučí něco na svědění (antihistaminika), případně další léky. Důležitý je klid na lůžku. Nemocného držte stranou od ostatních. Ani na krok by se k němu neměla přiblížit nastávající maminka (hrozí vážné poškození plodu)!
Spála – věk: nejčastěji mezi 3. a 10. rokem života, ne u kojenců: Dítě jen hoří? To nebude jen tak. A má ještě ošklivou vyrážku? Pak je na čase zamyslet se, jestli není třeba neprodleně navštívit lékaře. U spály to platí vždycky. Jen tam pro jistotu nejprve zavolejte, aby se váš potomek v čekárně o spálu nepodělil s dalšími dětmi. Vyrážka se objevuje druhý den po začátku onemocnění. Je vyvýšená, drobně skvrnitá. Pupínky jsou jako špendlíková hlavička. Když po nich přejedete rukou, budou vám připadat hrubé. Nejprve se vyrazí na hrudníku, pak se rozšíří na celé tělo kromě oblasti úst. Ke konci onemocnění se kůže olupuje. Nesvědí. Spálu způsobuje streptokok A, který se šíří kapénkami. Dítě má „nález“ v krku jako při angíně, červenou sliznici v puse a je nápadně bledé kolem úst. Charakteristický je „povleklý“ jazyk, po sloupnutí připomíná povrch maliny či jahody. Spála bude držet vaše dítě v postýlce (stejně jako angína) několik dní. A počítejte s tím, že mu budete v pravidelných intervalech muset podávat antibiotika.
V naší poradně s názvem VLASKY BEZ PIGMENTU U DETÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anna.
Pred týždňom sa nám narodil vnúčik, ktorý má v tmavých vláskoch asi 3x1 cm škvrnu šedivých vláskov, lekári nevedia povedať dôvod, ani či to zmizne, nemá niekto radu ako na to ?
Bojím sa, aby dieťa nemalo z toho raz komplex. babka
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Takovéto oblasti vlasů bez barvy aneb parciální albinismus se v populaci občas objeví. Někdy zmizí do jednoho roku a někdy i déle nebo vůbec. Nemusíte se toho ale vůbec děsit. Dneska žijeme v době, kdy se omladina barví potají, aby se zvýraznila od průměru. Váš vnouček bude díky této parádě taky jedinečný a zcela přirozeně. Je teď na vás, abyste mu ukázali, že věříte tomu, že jeho stříbrný pramen je fešácký, a že je díky tomu neodolatelný bourák. Když budete tuto zvláštnost vnímat jako přednost, tak ji bude stejně vnímat i váš vnouček a nerozhází ho pak ani případné narážky od vrstevníků. Snažte se z něho vychovat pevnou osobnost a bude vše v pořádku.
Doporučuji obrátit se na dětského lékaře, aby vašeho vnoučka intenzivněji sledoval, protože někdy mohou tato bezbarvá místa signalizovat různá onemocnění, jak je popsáno ve výše uvedeném článku.
Ondatra pižmová žije v současné době téměř ve všech vodách střední a východní Evropy, vyskytuje se také v některých oblastech Skandinávie a západní Evropy. Svým rozšířením zasahuje až daleko na Sibiř. Ondatra pižmová pochází ze Severní Ameriky. Zdomácněla v oblastech bývalého Sovětského svazu a v Evropě.
Hlava s tělem měří u ondatry 26 až 40 cm, ocas je ze stran poněkud zploštělý, dlouhý 20 až 27 cm a poměrně silný. Ondatra váží 1 až 2 kg. Srst má tmavohnědou, na spodní straně těla poněkud světlejší. Některé chlupy jsou silnější až štětinovité, a proto pokryv těla působí jakoby zježeným dojmem. Mezi prsty zadních nohou jsou krátké plovací blány. Celá vrchní část těla ondatry při plavání zpravidla vyčnívá z vody, přičemž se ocas hadovitě pohybuje ze strany na stranu. Na zemi působí ondatra pižmová nemotorně, používá však velmi šikovně přední tlapy pro přidržování potravy. Velikostí těla převyšuje všechny ostatní druhy hrabošů, lze si ji ale někdy splést s mladou nutrií anebo s mladým bobrem. Bobři však mají široký plochý ocas a nutrie má ocas silný a na průřezu kulatý.
Ondatru pižmovou, vysoce ceněnou jako kožešinové zvíře, vysadil v roce 1905 v Čechách kníže Colloredo-Mansfeld na svém panství v Dobříši, přibližně 40 km od Prahy. Zvířata si rychle zvykla a začala se rozmnožovat takovým tempem, že už v roce 1915 pronikla do Bavorska, v roce 1917 do Saska a v roce 1927 se objevila ve Virtembersku. Ve stejnou dobu se ondatry rozšířily podél Dunaje daleko za Vídeň a pronikly rychle jak směrem na Balkán, tak i na severozápad. Přes okamžitá opatření k omezení jejich počtu, jakými byla povinnost okamžitého hlášení výskytu ondater a vypsání prémií za jejich odchyt, se nepodařilo jejich šíření zabránit. Lokální akce, které měly místa vyčistit od ondater, měly pouze krátkodobý účinek a nebylo možné je neustále opakovat. Později bylo i na různých vhodných místech na území tehdejšího Sovětského svazu vysazeno na 80 000 těchto zvířat za účelem zvýšení množství zpracovávaných kožešin. Tak se ondatra pižmová rozšířila i na Sibiři a ve Střední Asii, kde rozlohou svého výskytu daleko převyšuje obývané oblasti v Evropě. Ondatra pižmová tam nebyla považována za škodnou, protože řeky v Sovětském svazu nebyly většinou regulovány, a proto nemohly vzniknout ani žádné škody na přehradách a hrázích. Naproti tomu ve střední a západní Evropě, kde byly téměř všechny střední a větší vodní toky už dávno regulovány a eventuálně dokonce převedeny do umělých řečišť, vznikaly značné problémy. Ty se však nepodařilo vyřešit ani tím nejintenzivnějším lovením ondater. Naopak se zdá, že čím více se zintenzivňoval jejich lov, tím rychleji se šířily.
Kožešina ondatry byla velmi ceněnná a proto byla vyhledávána pro lov.
Dnes už si bez těchto hlodavců naši přírodu neumíme ani představit. Na některých místech se ondatry staly důležitým zdrojem potravy pro nyní už velmi vzácnou vydru. Ve své severoamerické vlastí není ondatra pižmová považována za škůdce. Její tak úspěšné rozšíření v Evropě je často zdůvodňováno tím, že na evropském kontinentě chybí její přirození nepřátelé. To však určitě není nejpodstatnější, protože k rozšíření ondatry došlo i v rozsáhlých oblastech Sibiře, ve kterých potenciální nepřátelé ondatry žijí, a to ještě rychleji než v Evropě. Na Sibiři se celkem početně vyskytují vydry a norci, kteří jsou v severoamerické vlasti ondatry jejími hlavními nepřáteli. Tito přirození nepřátelé však nanejvýš stavy ondater regulují, nemohou je zcela zdecimovat. Ondatra nalezla v Evropě a severní Asii volný prostor, v němž nemá žádné konkurenty. Volbou potravy jsou jí nejbližší druhy hryzec vodní a bobr evropský. Hryzec je však menší, bobr naopak podstatně větší, a navíc se v zimě specializuje na kůru stromů.
Ondatra v Evropě předvedla, co se stane, jestliže je do cizího ekosystému zasazeno zvíře, které je schopné rychle se rozmnožovat a které zde nemá žádné potravní konkurenty. Dnes, devadesát let po prvním vypuštění do volné přírody, se stavy ondater v Evropě stabilizovaly a zvířata se přizpůsobila novým podmínkám tak dobře, že nelze počítat s jejich opětovným vyhubením.
Ondatra je aktivní ve dne i v noci, je-li však vystavena systematickému pronásledování, omezuje svoji aktivitu pouze na noční dobu. Nezimuje, ale v chladném ročním období se uchyluje na delší dobu do nory. Nory zakládá v křoví na břehu vodních toků, a to v podobě dlouhých chodeb, které ústí do prostorných hnízd. V případě hrází to vede k jejich poškozování. Vstupní chodby vyúsťují pod vodou, takže není snadné tyto nory objevit, jestliže je břeh strmý a voda dostatečně hluboká. Jestliže je břeh pozvolný, jako je tomu například na okrajích jezer a rybníků, budují ondatry „hrady“, které někdy dosahují značných rozměrů – mohou být až tři čtvrtě metru vysoké a průměr jejich základny může mít až jeden metr. Tyto hrady jsou však vždy postaveny z rákosí a jiných vodních či bažinatých rostlin, nikdy ne ze silných větví, jako je tomu v případě bobřích hradů. Materiál na stavbu hradů dopravují tak, že jej uchopí do zubů a doplavou s ním na místo stavby. V některých rybnících mohou hrady stát těsně vedle sebe a působit dojmem volných kolonií. Ondatry nevytvářejí žádné velké rodinné svazy jako bobři, protože ve srovnání s nimi daleko rychleji dospívají.
Ondatra je sice převážně býložravec, ale nepohrdne ani menším přilepšením v podobě živočišné stravy. Od jara do pozdního podzimu představují nejdůležitější součást potravy vodní rostliny a rostliny vyskytující se na březích rybníků, jako je rákosí, orobinec a jiné.
V zimních měsících je rostlinné potravy stále méně, někdy dokonce zcela chybí, protože mělké vody zamrzají. Ondatry se pak potápějí a požírají kořínky a oddenky rákosí a puškvorce, které obsahují hodně škrobu a jiných zásobních látek. V některých oblastech se však musejí přeorientovat na živočišnou potravu v podobě raků a škeblí. Zejména velká škeble rybničná a velevrub malířský hrají rozhodující roli pro překlenutí zimního období.
Od dubna do října může ondatra několikrát za rok po čtyřtýdenní březosti vrhnout 5–9 mláďat. Mláďata sají mateřské mléko tři týdny a ve třech až pěti měsících života jsou už sama schopna rozmnožování. Mláďata po dospění musí v důsledku výrazné teritoriality starších jedinců odejít a hledat si nové revíry.
Ondatra pižmová je i dnes ještě většinou považována za nevítaného vetřelce, kterého je třeba potírat. Mnohé námitky proti jejímu rozšíření se však při věcném prozkoumání ukazují buď jako neudržitelné, anebo jako silně přehnané. Někdy je ondatra pižmová nazývána také jako ondatra říční, což je špatné pojmenování, protože takovýto druh ze zoologického pohledu neexistuje, říční je pouze nutrie.
Ondatra není v našich podmínkách nikterak legislativně chráněná.
V naší poradně s názvem CERVENE SKVRNY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Mispulina.
dobry den,
ze strany vzadu na jazyku jsem objevila cervene bublinky a uprostred jazyka takove cervene hrbolky,pritom mam trochu zluty povlak na jazyku ale kdyz si zuby vycistim i s jazykem,tak je to lepsi.taky par let uz kourim.
Nevim z ceho to muze byt.
Dekuji za odpoved
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Vzadu na jazyku jsou takové červené hrbolky, které vystupují z šedší tkáně. Někdy se stane, že se zduří a pak vytvářejí pocit, že vám uvízlo jídlo v krku. Zduření nastává jako reakce většinou na bakteriální nákazu. Někdy si s ní poradí imunitní systém a zduření za den dva zmizí. Někdy to nezvládne a infekce propukne s typickou bolestí a škrábáním v krku. preventivně můžete zkusit kloktat Stopangin nebo kloktadlo JOX. Žlutý povlak na jazyku může být způsoben kouřením. Zkuste ho odstranit dvouminutovým výplachem úst pomocí čerstvě vymačkané neředěné citronové šťávy.
Léčba nádoru se skládá z několika následujících postupů.
Chirurgická léčba: Je základní léčebnou metodou kolorektálního karcinomu. Velmi malé nádory tlustého střeva, které mají formu polypu, lze v některých případech dostatečně odstranit při kolonoskopii. Malé nádory v konečníku lze někdy odoperovat přístupem přes konečník, bez nutnosti operace přes břišní stěnu. U větších nádorů je cílem chirurgické léčby odstranění nádoru i s částí okolního zdravého střeva a s přilehlými lymfatickými uzlinami. Lymfatické uzliny jsou součástí imunitního systému organismu. Většinou je možné následně spojit zdravé části střeva nebo konečníku anastomózou, někdy je ale nutné provedení kolostomie, tedy vyvedení střeva břišní stěnou navenek. Pacient má pak připevněn ke stomii speciální sáček, ve kterém se shromažďuje stolice. V současné době jsou stomické pomůcky na velmi dobré úrovni a kolostomie tak ovlivňuje život pacienta v menší míře. Většinou se jedná o kolostomii dočasnou, která je nutná, aby se operovaná část střeva nebo konečníku dobře zhojila. Po nějaké době je tato stomie menším chirurgickým zákrokem zrušena. V některých případech je však zapotřebí kolostomie trvalá. Trvalá kolostomie bývá obvykle nutná po odstranění nádorů konečníku, které jsou uloženy blízko řitního otvoru. Lokálně pokročilé onemocnění může někdy svým růstem úplně ucpat střevo. Pokud ještě nedošlo ke vzniku vzdálených metastází, je možné většinou tento nádor chirurgicky odstranit. Pokud již došlo ke vzniku metastází, není vždy chirurgické odstranění tohoto nádoru vhodné. K obnovení průchodnosti střeva je proto nad tímto ucpáním střevo vyvedeno kolostomií. Někdy je v takovém případě možné obnovení průchodnosti střeva zavedením takzvaného stentu. To je trubička, která je zavedena do nádoru střeva, takže vytvoří jakýsi tunel, kterým může střevní obsah znovu volně procházet, a není tak nutné provedení kolostomie.
Chirurgická léčba je téměř vždy doplněna chemoterapií.
Chemoterapie: Při chemoterapii jsou používány k léčbě nádoru léky, které mají schopnost ničit nádorové buňky. Tyto léky se nazývají cytostatika. Cytostatika jsou většinou aplikována infuzí do žíly a takto se dostávají přímo do krve. Krev je následně přenáší do celého těla, působí tedy na případné nádorové buňky v celém organismu, i mimo oblast původního nádoru. Existují i cytostatika ve formě tablet. Chemoterapie podávaná před operací se nazývá neoadjuvantní. Jejím cílem je zmenšení nádoru před další léčbou. Chemoterapie po úplném chirurgickém odstranění nádoru se nazývá adjuvantní (zajišťovací). Cílem adjuvantní chemoterapie je zničení zbývajících nádorových buněk, tedy prevence návratu onemocnění. Chemoterapií jsou léčeni i pacienti s pokročilým onemocněním a s metastázemi. Cílem léčby je zastavení nemoci, zmenšení jejího rozsahu, zmenšení potíží nemocného. Po chemoterapii může dojít například k takovému zmenšení jaterních metastází, že je možné jejich následné chirurgické odstranění. Pokud jsou metastáze pouze v játrech, lze aplikovat cytostatika přímo do jater speciálním katétrem, který je zaveden do jaterní tepny, tedy cévy, která zásobuje krví játra. Zavedení tohoto katétru je možné v místním umrtvení pod rentgenovou kontrolou nebo jej může zavádět chirurg při operaci.
Cílená biologická léčba: Do léčby kolorektálního karcinomu je také zařazena cílená biologická léčba takzvanými monoklonálními protilátkami. Monoklonální protilátky jsou schopny vyhledat v organismu nádorové buňky, zastavit jejich růst a různým způsobem je ničit. Tyto léky se používají v kombinaci s chemoterapií. Tato léčba je určena i pro pacienty s metastázemi kolorektálního karcinomu.
Radioterapie: Při radioterapii se používá k léčbě záření, které ničí nádorové buňky v ozářené oblasti. Radioterapie je využívána především v léčbě nádorů konečníku. Může být podávána předoperačně (neoadjuvantně) s cílem zmenšit nádor nebo po operaci (adjuvantně) ke zničení možných zbývajících nádorových buněk v operované oblasti. Ozařování je často kombinováno s chemoterapií.
Ve svém příspěvku MENOPAUZA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jitka.
Dobry den nevim zda je too zacinajici menopauza ale ma 42 a mam problemi z mentruaci nekdy krvacim mocc nekdy too mam normalne a nekdy vubec mam I navaly horka jsem unavena prosre je mi zle mivam I nechutenctvi mam I navaly strchu z nemoci a vseho prosim porad te mi
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
V praxi je velmi důležité a současně těžké rozlišit Raynaudovu chorobu a Raynaudův syndrom. Obě onemocnění jsou si totiž velmi podobná. Raynaudova choroba je onemocnění samo o sobě, Raynaudův syndrom představuje projev jiného onemocnění. U každého pacienta (především u mužů) by se mělo v případě podezření provést podrobné imunologické vyšetření. Raynaudův syndrom a Raynaudovu chorobu doprovází přechodné zbarvení pokožky: v důsledku slabého prokrvení se prsty na nohou a na rukou zbarví nejprve do bíla, postupně zmodrají a po opětovném prokrvení zčervenají. Ve vážnějších případech se mohou na konečcích prstů vytvářet drobné trhlinky. Raynaudova choroba ojediněle postihuje srdce, plíce nebo ledviny. Raynaudova choroba není nebezpečná, léčí se zejména kvůli nepříjemným pocitům (chlad nebo brnění končetin). U Raynaudova syndromu se musí najít příčina jeho vzniku, jež se následně léčí. V mnoha případech lékaři diagnostikují závažnější onemocnění.
Raynaudovou chorobou bývají postiženi lidé, kteří jsou velmi citliví na chlad. Nemocnému náhle zblednou a zkřehnou prsty, ruce, někdy i nohy. Ve vážných případech prsty zmodrají a objeví se palčivá bolest. V určitém životním období trpí touto poruchou asi 5 % lidí (převážně žen). Když se choroba neléčí, trvají ataky většinou 15 až 30 minut. Jedná se o systémové revmatické onemocnění, které postihuje pojivové vazivo cévní stěny nebo orgánu. Nemoc většinou způsobují kontrakce malých tepen, jež přivádějí krev do povrchových vrstev kůže. Tyto kontrakce vznikají většinou následkem chladu. Někdy jsou kontrakce vyvolány vibracemi elektrických nástrojů, léky užívanými kvůli jiným nemocem, tlakem (když něco svíráme) nebo kouřením. Syndrom se však vyskytuje i při imunologických a hematologických chorobách. Jsou-li příznaky Raynaudovy choroby výrazné a neustupují po normálním zahřátí, lékař většinou předepíše léky na podporu krevního oběhu. Dle mínění terapeutů množství krve, která přitéká do končetin (hlavně do prstů na rukou i nohou), snižují starosti a nervozita. Předpokládá se, že to platí zejména pro lidi náchylné k Raynaudově chorobě.
Raynaudův syndrom je bolestivější a může způsobit závažné zdravotní komplikace, neboť se jedná o dlouhodobé snížení, někdy až o zastavení průtoku krve. V nejhorších případech dochází k takzvané gangréně prstů. Léčba Raynaudova syndromu spočívá převážně v tlumení projevů onemocnění, nezaměřuje se na příčinu jeho vzniku. Až u 20 % pacientů, kteří trpí syndromem studených rukou a nohou, jde o průvodní onemocnění vážnější choroby. Nejčastěji jsou diagnostikovány tyto choroby: revmatické onemocnění, arteriální onemocnění, neurologické onemocnění, hematologické onemocnění, endokrinologické onemocnění, maligní onemocnění, omrzliny a infekce, nemoci z vibrací (pacienti jsou v rámci své profese vystaveni dlouhodobé a opakované mikrotraumatizaci prstů; často se jedná o dělníky pracující s vrtačkou nebo motorovou pilou, ale i o sekretářky, které píšou na stroji; do rizikové skupiny patří též profesionální pianisté). Choroby mohou mít i toxické příčiny nebo je mohou vyvolat léky.
Raynaudův syndrom postihuje častěji ženy než muže, protože mají pomalejší metabolismus, tenčí cévy, nižší krevní tlak. Nezanedbatelnou roli hrají i hormonální změny. Nejohroženější jsou ženy, jež užívají hormonální antikoncepci, trpí poruchou štítné žlázy nebo kouří. Pozor si musí dávat i lidé, kteří mají suchou pokožku, poněvadž je citlivější, má slabší obranyschopnost a hůře se brání změnám okolní teploty.
Emocionální rovnováha představuje důležitý zdroj tepla. Pokud se nacházíte ve stresové situaci nebo se něčeho bojíte, výsledek je stejný, jako kdybyste se zavřeli do ledničky. Tepny se začnou stahovat, což vede k nedokrvování prstů. Průtok krve se obnoví přibližně po 20 minutách od uklidnění. Na uvolnění stresu a zahřátí končetin vyzkoušejte teplou koupel: teplota vody by měla být přibližně 35 °C (nesmí být příliš horká); do vody můžete přidat různé oleje, které vám pomohou zrelaxovat.
Syndrom studených rukou a nohou porazíte pravidelným cvičením zaměřeným na prsty horních a dolních končetin. Sportovní aktivity by se měly stát součástí vašeho denního programu, jelikož pomocí jednoduchých cviků zlepšíte krevní oběh. Například: vyzvedněte se na špičky a zpět a to opakujte alespoň 20x; vyměňte pohodlí výtahu za schody; rychle švihejte rukama dopředu a dozadu; někdy postačí i prstový jogging. Na celkové uvolnění těla výborně působí masáž. Rovněž existují speciální krémy na studené ruce a nohy, které koupíte v lékárně a které příjemně prohřejí studené končetiny.
I když přesné důvody vzniku Raynaudova syndromu nejsou dosud známy, klinické studie dokázaly, že v organismu vzniká nadměrné množství volných radikálů, jež poškozují vnitřní výstelku cév a okolní tkáně. Pro toto onemocnění je typický výskyt autoimunitních zánětlivých onemocnění.
V naší poradně s názvem WWW REZAVE KRECE V BRICHU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sarka Matasovska.
Dobry den chtela bych se zeptat mam uz dva mesice rezne krece v brichu nekdy to je pred jidlem nekdy po jidlu nekdy se stane ze mam treba dva dny klid pak znovu se to objevi minutu mam klid po minute to zacne chvilku krece pak to ustane na chvili a zase krec neni to jen pri menstruaci je to dost neprijemny muzete me prosim poradit dekuji Matasovska
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Kreče v břiše bude třeba rychle řešit, protože se můžou zhoršovat a nakonec vás můžou ohrozit i na životě. Pomoc hledejte u lékaře gastroenterologa na oddělení gastroenterologie. Obvykle je toto oddělení na poliklinice a nebo v nemocnici. Pro přesné zjištění příčiny bolestí bude potřeba laboratorně vyšetřit krev a také vyšetřit jícen a žaludek pomocí speciální sondy, která se zavádí ústy. Vyšetření je bezbolestné a nijak vás zdravotně neomezí, lékaři umožní přesně stanovit, co vám je a jak vás léčit. S návštěvou lékaře neotálejte, protože na speciální vyšetření žaludku se čeká několik týdnů.
Příčin může být povícero, některé jsou neurologické, jiné souvisí spíše s oběhovým systémem. Pokud se vyskytuje pouze parestezie neboli brnění, mrazení, mravenčení, pocity chladu, pak to může být v případě rukou projev syndromu karpálního tunelu. Tato potíž je důsledkem toho, že je například po úraze nebo kvůli přetěžování ruky při práci s počítačem utlačován v zápěstí středový nerv zvaný nervus medianus, někdy syndrom karpálního tunelu trápí také těhotné ženy, kterým otéká zápěstí kvůli zadržování vody.
Poškození periferních nervů
Péči neurologa vyžaduje také druhá možná příčina, která připadá v úvahu, pokud někoho opakovaně trnou prsty horních i dolních končetin, ať už ve stejnou, či různou dobu. Může to signalizovat poškození mnoha periferních nervů, pak jde o polyneuropatii – u nás nejčastěji diabetickou nebo alkoholickou, ale příčin je mnoho, včetně těch neobjasněných.
Raynaudův syndrom
Když prsty nejen brní, ale navíc mění barvu – nejprve blednou a pak naopak zčervenají a přidává se bolest, půjde nejspíše o Raynaudův syndrom, někdy se též hovoří o Raynaudově příznaku či fenoménu. Nejčastěji bývají postiženy prsty, ale může se to týkat i celých rukou či nohou. Někdy není příčina syndromu zcela zřejmá, ale jde o projev přemrštěné aktivity nervů kolem drobných kožních cév, typické je to zejména pro mladší stresované ženy, které bývají postiženy pětkrát častěji než muži. Minimálně se část vlivu přisuzuje i hormonům, protože se potíže často objevují poprvé v pubertě a po klimakteriu naopak mizí. Častěji je ale Raynaudův syndrom sekundárním příznakem, který jen doprovází nějakou jinou hlavní potíž, ať už to jsou neurologické problémy, stavy po úraze, či problémy s oběhovým systémem. Podle lékařů je v tomto případě na místě odborné vyšetření. Jde nejspíše o příznak onemocnění tepen, které spadá do kompetence interních lékařů.
Ve svém příspěvku KOLÍSAVÝ KREVNÍ TLAK PŘÍZNAKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anna.
Dobry de, chci se zeptat,kdyz uzivam pul tablety prestarium neo combi denne na vysoky tlak,protoze mi zjistili tlak 179/110 a momentalne se muj tlak pohybuje cca 116/75,nekdy cca 125/82.Ale behem dne vetsinou do obeda spadne tlak nekdy na cca 90/60,jestli uz se jedna o kolisavy tlak.Nekdy i kdyz obcas mam tlak cca 130/79.Skoro porad mepoboliva hlava na spancich a na temeni hlavy.Doktor to pricita krcni pateri,s kterou mam problemy.Dekuji za odpoved
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Magdaléna.
Dobry den,
Skuste zvysit prijem tekutin na 30-40 ml na kg po duskoch nie naraz a pit rozmanite tekutiny.Ak velmi fyzicky pracujete alebo je leto tak aj na 50 ml na kg. A skuste prehodnotit ci neuzivate nejake potraviny, kt. znizuju tlak a tiez si vsimnite ci netrpite na nejaku intoleranciu na potraviny. Vase telo moze trpiet chronickou dehydrataciou a moze ist o kompenzaciu hypotenzie.
Mononukleóza je poměrně závažné onemocnění, které pro pacienty znamená mnoho rizik. Jejím původcem je virus Epstein-Barrové nebo cytomegalovirus, které patří do stejné skupiny herpetických virů jako vyvolavatelé oparu rtu, planých neštovic či genitálního oparu. Kvůli projevům podobným příznakům angíny a některých dalších chorob je někdy těžké ji odhalit, pro zvolení správné léčby je to však nezbytné.
Jedním z prvních projevů mononukleózy je dlouhodobá nadměrná únava, která se někdy označuje jako takzvaný únavový syndrom. Obvykle se také objeví horečka a bolesti v krku. Stejně jako při angíně mají krční mandle na svém povrchu bělavý povlak, typické jsou rovněž problémy s polykáním a oboustranné zduření předních i zadních krčních uzlin. Během probíhající mononukleózy se pacient obvykle výrazně potí, má zimnici a nezřídka se objevují také bolesti hlavy a svalů. Nemocný pociťuje dlouhodobou únavu a vyčerpání organismu, které může trvat i několik týdnů. Má zvýšenou teplotu až horečky, běžně dosahující 39 °C. Dalším typickým příznakem mononukleózy, který se však nemusí vyskytovat u všech pacientů, je zvětšení jater, projevující se pocitem tlaku v pravém podžebří. Podobně může být zvětšená také slezina, tlak je pak vnímán na levé straně trupu. Po odeznění příznaků virus přetrvává v krvi, ale vytváří se velké množství protilátek. Vzniká tak celoživotní imunita a mononukleóza již znovu nepropuká. Pouze v případě výrazného oslabení imunitního systému by mohlo dojít k opětovné aktivaci viru. Projevy nemoci pak ale mají mnohem menší intenzitu než poprvé.
Jak poznat mononukleózu u dětí? I zde je to dosti komplikované, jelikož mononukleózu je možné zaměnit třeba s angínou. Nejtypičtějším projevem je totiž povlaková angína, zduření podčelistních mízních uzlin, méně často v podpažních jamkách a tříslech, horečky a únava. Takže je možné, že se nemoc opravdu potvrdí až po podání antibiotika, kdy se stav dítěte nelepší. Onemocnění však může proběhnout i skrytě, jako běžná viróza, jejímž následkem je vleklá nevysvětlitelná únava a větší potřeba spánku, zduření uzlin nemusí být nijak výrazné, nebo dokonce úplně chybí. Takže pokud si vaše dítko stěžuje na únavu, často polehává a spí víc než kdykoli předtím, určitě to nepodceňujte, a i kdyby bylo bez teplot, zajděte s ním raději k lékaři.
Inkubační doba není úplně jasná, různé epidemiologické materiály se v této informaci liší, odhaduje se na 30–50 dní. Akutní forma infekce trvá obvykle 2–3 týdny. K vylučování viru dochází již koncem inkubační doby, během manifestního onemocnění vylučuje virus 50–100 % nemocných.
K přenosu z jedné osoby na druhou může dojít i pomocí kapének vydechovaných se vzduchem. Vzhledem k možnému přenosu nákazy je třeba brát v úvahu, že na sliznicích úst a nosu lidí, kteří onemocnění prodělali, může vir přežívat i několik měsíců po uzdravení, a přenos infekce je tedy i v této době stále možný. Ne každý, kdo s ním přijde do styku, ovšem musí onemocnět. Míra citlivosti závisí na individuální imunitě. Skutečnost, zda se jedná o infekční mononukleózu, nebo ne, potvrdí nejpřesněji krevní vyšetření. Během nemoci se někdy objevuje silná únava, která však většinou v rámci uzdravení úspěšně odezní.
Léčba mononukleózy je především konzervativní. Probíhá obvykle v domácím prostředí, pouze v závažných případech je nutná hospitalizace pacienta v nemocnici. Jelikož nejde o bakteriální onemocnění, nejsou pacientům podávána antibiotika. Nemocný pouze dochází pravidelně na infekční oddělení a dodržuje domácí léčebný režim. Velmi důležitý je klid na lůžku s omezením fyzické aktivity a speciální dieta s omezením živočišných tuků a naopak dostatečným množstvím uhlohydrátů. Vhodné jsou lehké, dobře stravitelné pokrmy a pro obnovu funkce jater se pacientům doporučuje pít bylinné čaje. Dále je nutné tlumit doprovodné příznaky, především snižovat horečku a v případě potřeby používat doplňky stravy pro snížení únavy. Velmi důležitou součástí léčebného režimu, která platí i pro období přibližně 6 měsíců po vyléčení, je omezení kontaktních sportů a rizikových pohybových aktivit. Zvětšená játra a slezina totiž těsněji přiléhají na kostru a jsou mnohem náchylnější k prasknutí.
Mononukleóza je celkové onemocnění. Účinná léčba není známá a většinou se ne zcela přesně orientuje na léčení jednotlivých symptomů (horečku, bolest hlavy, angínu a podobně). Potíže proto mohou přetrvávat i řadu měsíců. V případě, že nemocný dodrží určitá pravidla, si však nakonec organismus vytvoří proti viru odolnost a nemoc úspěšně zvládne.
Mononukleóza téměř vždy vyvolává nepatrný zánět v játrech. Až do úplného uzdravení je proto nutno:
pít dostatečné množství tekutin a jíst jen lehká dietní jídla – jednoznačně vyloučit konzumaci všech druhů alkoholu;
u žen – zvážit užívání hormonální antikoncepce, která může přispět ke zhoršení zánětu jater, a dokonce k propuknutí žloutenky;
dodržovat jaterní dietu – s omezením přepalovaných tuků a alkoholu. Z masa jmenujme lehkou šunku, drůbež, rostlinné oleje. Zeleninu připravovat tak, aby nenadýmala. Pečivo se nedoporučuje čerstvé, teplé, právě vytažené z trouby nebo pece.
Následky mononukleózy se mohou projevit ve zvýšených jaterních testech a mohou nastat druhotné jaterní potíže nebo se může objevit žluté zabarvení kůže. Při přecházení únavy se u nemocného může naplno vyvinout takzvaný únavový syndrom, který ho může na dlouhou dobu zcela vyřadit z normálního života. Mezi velmi závažné komplikace přechozené mononukleózy patří, a to především při zduření lymfatických uzlin, problémy s dýcháním. V takovém případě je nutné pacienta co nejdříve hospitalizovat. Závažnou, byť mnohem méně častou komplikací, bývají neurologické potíže, které při svém projevu velmi blízce připomínají zánět mozkových blan.
Virová hepatitida je zánět způsobený různými viry v játrech. Rozlišuje se virový zánět jater typu A až G, ale nejčastějšími typy jsou hepatitidy A, B a C. Jejich výskyt je celosvětově velice vysoký.
Virová hepatitida A je nejméně závažným typem zánětu jater, jelikož probíhá pouze akutně a téměř vždy se spontánně vyléčí. Přenáší se špinavýma rukama, kontaminovanou potravou a vodou. V rámci léčby je potřeba dodržovat dietu, vyvarovat se alkoholu a tělesné aktivitě.
Virová hepatitida B je závažnějším onemocněním, které může probíhat akutně i chronicky. Přenáší se krví, pohlavním stykem, slinami a kontaminovanými jehlami. Proto jsou zvláště ohroženou skupinou narkomani. Virová hepatitida typu B často vzniká přechodem z neléčené akutní formy a její nebezpečí tkví v tom, že přechází v jaterní cirhózu, na jejímž základě často vzniká zhoubný nádor jater.
Virová hepatitida C se přenáší krví, pohlavním stykem a přenosem z matky na plod. Může probíhat v akutní, bezpříznakové formě, ale udává se, že až 85 % případů je ve formě chronické. Často přechází v jaterní cirhózu a karcinom jater.
Mezi časté příznaky patří stále narůstající únavnost, tlak v pravém podžebří, bolesti kloubů a svalů, chřipkové příznaky. Není ale vzácností, že onemocnění probíhá bezpříznakově. Často nebývá vyjádřena ani žloutenka, tedy žluté zbarvení kůže a očních bělim. Proto pacienti často navštíví lékaře s potížemi, které jsou již důsledkem vazivové přestavby jater, tedy cirhózy, která byla způsobena chronickou bezpříznakovou infekcí hepatitidou B nebo C. Pacienti s chronickou hepatitidou jsou tedy vystaveni několikanásobně vyššímu riziku rozvoje jaterní cirhózy, často až řadu let od prvotní nákazy virem hepatitidy. Na poli cirhózy se poté ještě navíc často rozvíjí zhoubný nádor jater, talzvaný hepatocelulární karcinom. Jediným spolehlivým způsobem, jak zjistit, zda nemocný trpí infekcí hepatitidou B nebo C, je pak přímé zjištění viru v krvi.
Jak poznat onemocnění jater u dětí. U dětí je situace komplikovanější, zvláště u malých dětí se nemusí onemocnění klinicky významně projevit a nemusí dojít ani k zežloutnutí. Dítě trpí nechutenstvím, může ho pobolívat bříško, někdy se objeví zvýšená teplota. Příznaky infekčního zánětu jater jsou ale lehké, takže rodiče stav zvládnou doma sami, aniž by onemocnění bylo diagnostikováno, respektive se o něm začne zpětně uvažovat, až když se nakazí spolužáci nebo rodina. K popsaným úvodním potížím patří ještě pobolívání svalů a kloubů.
První, čeho si dítě nebo rodiče všimnou, bývá tmavá moč. Intenzita žlutého zbarvení na kůži je různá. Někdy je velmi výrazná, nápadné je i zbarvení očního bělma. Někdy jde naopak jen o lehké zabarvení kůže. Žloutenka typu A patří k lehčímu onemocnění, které se úplně vyléčí. Po onemocnění již zůstává celoživotní imunita. Nepříjemné však je, že se jedná o onemocnění s nařízenou izolací, takže malý pacient musí strávit nějakou dobu na nemocničním lůžku, poté je doporučován podle laboratorních nálezů po určitou dobu ještě klidový režim, takže dítě je na několik týdnů vyřazeno z běžného života. Stejně jako u všech dalších typů infekčních žloutenek dochází dítě po jistou dobu na lékařské kontroly, kdy jsou sledovány krevní testy. Má doporučený režim bez velké fyzické námahy. Dietní opatření jsou v současné době mírná, striktně má být vyloučen alkohol, což u dětí není problém, dále kořeněná jídla a přepalovaný tuk.
Léčba hepatitidy B nebo C je zcela zásadní a ovlivňuje prognózu onemocnění velmi výrazně. Základem je dodržovat jaterní dietu, zcela se zříct alkoholu a vyvarovat se fyzické námaze. Jedná se o dlouhodobou léčbu, při které se užívají léky ze skupiny virostatik. Při léčbě virostatiky dojde k potlačení množení viru v jaterních buňkách a tím ke zpomalení vývoje onemocnění na takovou míru, že je pacient v mnoha případech schopen žít další desítky let. Farmaka mohou být podávána ve formě tablet či injekcí a patří výhradně do rukou odborníka na toto onemocnění. Nejlepší výsledky v léčbě chronických hepatitid mají takzvané interferony. Jedná se o bílkoviny, které se přirozeně tvoří v buňkách imunitního systému. Interferony chrání vlastní buňky před infekcí a nádorovým bujením. V 90. letech se k léčbě chronických hepatitid využívaly pouze interferony. Jednalo se o takzvanou monoterapii. Dnes se však často interferony kombinují s protivirovými preparáty, například Ribavirinem. Tato kombinace je vysoce účinná v boji proti chronickým žloutenkám typu B i C. Budoucnost léčby chronických hepatitid spočívá ve využití takzvaného pegylovaného interferonu v kombinaci s Ribavirinem. Od konce roku 2011 se k původní dvojkombinaci přidává i třetí protivirová složka a tím dochází ke zvýšení účinnosti léčby chronických hepatitid a zároveň ke snížení nežádoucích vedlejších účinků. V rámci léčby je možné používat i některé rostlinné přípravky. Pozitivní vliv mají ostropestřec mariánský, pupava, bělas, hořec či šťovík žlutý. Užívání těchto přípravků je však nutné konzultovat s lékařem.
Dieta při zánětu jater
Zánět jater (infekční žloutenka) se bez diety prakticky nedá úspěšně zvládat. Podobně jako u vředového onemocnění je v průběhu této žloutenky dieta velice přísná a teprve s odezníváním nemoci se strava obohacuje o bílkoviny a další živiny. V prvních dnech je jídelníček postaven na čaji a pečivu, případně rýžové kaši, přibližně po 3 dnech se podávají slabší masové vývary a maso se zařazuje do stravy přibližně po týdnu. Osvědčuje se také asi v pátém dnu zařadit nízkotučný tvaroh. Kasein z tvarohu obsahuje velice vhodný poměr aminokyselin a tato mléčná bílkovina je pro jaterní tkáň přímo balzámem. Navíc se uvádí, že tvaroh omezuje ukládání tuků v játrech, což je další příznivý moment při léčbě žloutenky. Protože se jedná o infekční onemocnění, bývá pacient první dny léčen v nemocničním prostředí. I po propuštění do domácího léčení se musí dodržovat dieta a je nutné si uvědomit, že jaterní tkáň poškozená zánětem musí dostatečně zregenerovat, aby byla schopna plného zatížení. Proto dieta trvá obvykle delší dobu než půl roku. Potrava musí být energeticky velice vydatná, neboť se většinou při tomto onemocnění výrazně zhubne. Je tedy potřeba vytvořit podmínky pro co nejrychlejší obnovu tělesné kondice. Hlavní složkou potravy se tak stávají bílkoviny doplněné o energetický zdroj v podobě škrobu. Tuky se prakticky nepodávají.
Doporučená jídla po infekční žloutence:
Polévky: všechny druhy mimo masové vývary.
Masa: všechny druhy libového masa kromě uzenin a zvěřiny.
Přílohy: vařená a dušená rýže, vařené brambory, bramborová kaše a knedlíky, vařené těstoviny, tvarohové knedlíky.
Omáčky: prakticky bez většího omezení.
Moučníky: lehce stravitelné a málo tučné.
Ostatní potraviny: nejvhodnějším zdrojem bílkovin je nízkotučný tvaroh v jakékoliv kuchyňské úpravě. Vaječný žloutek obsahuje vysoký podíl tuků, a proto je vhodné jeho konzumaci konzultovat s ošetřujícím lékařem. Naopak konzumace vařeného bílku je žádoucí pro vysoký podíl kvalitní bílkoviny.
Nevhodné potraviny: jakýkoliv alkohol včetně piva. Konzumace alkoholu v tomto období může mít za následek přechod onemocnění do chronického stadia. Dále je to slanina, zvěřina, uzeniny, čokoláda, smažené pokrmy, ostré koření a kynuté pečivo, zejména čerstvé.
Ozařování je většinou nutné tehdy, když je bezpečná vzdálenost mezi tkání nádoru a okrajem řezu velice úzká. V raném stadiu může být provedeno dokonce jen samotné ozařování s relativně dobrými výsledky. U ozařování se rozlišuje mezi lokální terapií pomocí kontaktního ozařování a terapií, která je prováděna z vnějšku přes pokožku. Při lokální terapii je u žen pochvou zavedena ozařovací sonda až k postižené tkáni. Dojde tak k přímému kontaktu mezi zdrojem záření a zhoubnou tkání, ozařování je přesně cílené a nepoškozuje okolní tkáně. Je-li nádor rozšířen až do pánve nebo jsou-li nádorem postiženy lymfatické uzliny, je potřeba provést ozařování větší plochy, které se ovšem provádí z vnějšku. Toto ozařování se provádí denně po dobu pěti až sedmi týdnů.
Při teleradioterapii se nachází zdroj záření mimo pacienta, obvykle ve vzdálenosti několika desítek centimetrů. Běžné ozařování trvá 4–7 týdnů (kolem 23–25 dávek). Nemocný dochází každý pracovní den na ozáření, které trvá několik minut. Samotné záření není doprovázeno žádnými nepříjemnými pocity. Někdy, zvláště je-li pacient v horším celkovém stavu, se lékaři rozhodnou podat méně dávek, které jsou však silnější. Kúra záření pak netrvá déle než 2–3 týdny a skládá se z jedné až 16 dávek.
Brachyterapie je metoda, při níž dochází k těsnému naléhání zdroje záření na nádorové ložisko. Obvykle se podává v jedné až pěti dávkách (jedna dávka týdně). Každá dávka trvá několik desítek minut. HDR brachyterapie – větší počet (4–5) dávek, krátká doba aplikace až hodin; LDR brachyterapie – malý počet dávek (1–2), dlouhá doba aplikace.
Nežádoucí účinky radioterapie lze rozlišit na celkové a místní, časné a pozdní.
Celkové nežádoucí účinky se vyskytují v případě, že je ozářen větší objem tkáně, což platí zejména tehdy, jsou-li kromě ozařování pánve ozařovány i břišní uzliny. Mohou se objevit příznaky připomínající chřipku – slabost, malátnost, bolesti hlavy, únava. Někdy se vyskytnou nevolnosti a zvracení, které lze omezit volbou lehké a pestré stravy spojené s dostatečným přísunem vitamínů (kromě vitamínu B12). Vhodný je režim s vyrovnaným podílem přiměřené tělesné aktivity a spánku, krátké procházky – dle stavu pacientů, vyloučení těžké fyzické námahy.
V místech dopadu paprsku záření na kůži mohou vzniknout změny, které se nazývají radiodermatitis. Při ozařování pánve a dolní poloviny břicha v průběhu léčby může dojít v důsledku akutních změn na tenkém střevě k průjmům, k radiační proktitidě a akutní radiační cystitidě. Pokud jsou v ozařovaném objemu zahrnuty i vyšší partie břicha (například při ozařování paraaortálních uzlin), mohou se často již po prvních dávkách vyskytnout nevolnost a nechutenství. Tyto příznaky někdy po několika dávkách samy mizí. Jsou-li intenzivní, lze použít léky, které tyto problémy odstraní.
Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete přípravek Citalon užívat?
Přípravek Citalon se nesmí užívat v těchto případech:
Jestliže je pacient alergický respektive přecitlivělý na citalopram nebo na kteroukoli další složku těchto tablet. Přesné složení léku Citalon je uvedeno níže.
Jestliže pacient užívá nebo v nedávné minulosti užíval léky nazývané inhibitory monoaminooxidázy (IMAO; používané mimo jiné také k léčbě deprese). Pokud ano, tak je nezbytné předtím, než se započne s léčbou Citalonem, poradit se se svým lékařem, protože může být nutné, aby se po vysazení IMAO vyčkalo po dobu až 14 dní. Inhibitor monoaminooxidázy nazývaný selegilin, který se používá k léčbě Parkinsonovy choroby, používat lze, nicméně v dávkách nepřesahujících 10 mg za den. Při přechodu z léčby přípravkem Citalon je třeba předtím, než se začne užívat IMAO, čekat alespoň 7 dní.
Jestliže pacient užívá Pimozid, což je lék k léčbě psychózy.
Zvláštní opatrnosti při použití přípravku Citalon je zapotřebí v těchto situacích:
Použití Citalonu u dětí a dospívajících do 18 let. Citalon totiž není běžně určen k léčbě dětí a mladistvých do 18 let. Měli byste také vědět, že u pacientů do 18 let, kteří se léčí některým z této skupiny přípravků, je zvýšené riziko výskytu nežádoucích účinků, jako jsou pokusy o sebevraždu, sebevražedné myšlenky, nepřátelské jednání - převážně agresivita, vzdorovité chování a hněv. Lékař přesto může Citalon pacientům do 18 let předepsat, pokud usoudí, že to je v jejich nejlepším zájmu. Jestliže se u pacientů do 18 let, kteří jsou léčeni přípravkem Citalon, rozvine nebo zhorší některý z výše uvedených příznaků, je třeba o tom neprodleně informovat svého lékaře. Rovněž dlouhodobá bezpečnost přípravku Citalon ve vztahu k dalšímu růstu, dospívání, rozvoji poznání a chování nebyly dosud v této věkové skupině zkoumány.
Jestliže pacient má sebevražedné myšlenky a akutní zhoršení deprese nebo úzkosti.
Jestliže pacient trpí depresí anebo úzkostnými stavy, může někdy uvažovat o sebepoškození nebo sebevraždě. Tyto myšlenky se mohou projevit častěji v době, kdy se poprvé začíná užívat antidepresiva, protože trvá určitou dobu, než tyto přípravky začnou působit, obvykle přibližně dva týdny, ale někdy i déle.
Pravděpodobnost, že pacient začne uvažovat o sebepoškození nebo sebevraždě je větší v těchto případech:
Pokud se již v minulosti vyskytly myšlenky na sebepoškození nebo sebevraždu.
Jestliže pacient je mladý dospělý. Informace z klinických studií ukazují na zvýšené riziko sebevražedného chování u mladých dospělých mladších 25 let s psychiatrickými onemocněními, kteří byli léčeni antidepresivy.
Pokud se u pacienta kdykoli vyskytnou myšlenky na sebepoškození nebo na sebevraždu, je nutné vyhledat ihned svého lékaře nebo jít do nejbližší nemocnice. Vhodné je také, informovat příbuzné nebo blízké přátele, že pacient má deprese nebo úzkostnou poruchu a požádat je, aby sledovali psychický stav pacienta. Aby řekli, pokud si budou myslet, že se pacientova deprese nebo úzkost zhoršuje nebo budou-li znepokojeni změnami jeho chování.
Před začátkem užívání přípravku Citalon, je třeba upozornit svého lékaře, pokud pacient má nebo někdy měl tyto nemoci:
Chorobu ledvin nebo jater.
Cukrovku, protože léčba citalopramem může narušit kontrolu hladiny cukru v krvi. Může být potřebné změnit dávkování inzulinu anebo perorálního antidiabetika.
Mánii nebo hypománii v anamnéze. V tomto případě se musí Citalon užívat opatrně a pokud pacient vstoupí do manické fáze, musí být vysazen.
Psychózu s depresivními epizodami.
Záchvaty (epilepsii), protože záchvaty jsou potenciálním rizikem léčby antidepresivy.
Problémy s krvácením nebo pokud užíváte léky, které brání srážení krve, například Warfarin nebo Heparin, protože citalopram může způsobit krvácení, například krvácení do kůže a sliznic.
Elektrokonvulzivní léčba (ECT), protože kvůli nedostatku zkušeností je na místě opatrnost.
Žaludeční vřed nebo krvácení do žaludku nebo střeva v minulosti.
Pokud je pacient citlivý na prodloužení intervalu QT nebo je u něj podezření na vrozený syndrom dlouhého intervalu QT nebo pokud trpí hypokalémií či hypomagnezémií.
Akutní zánět nehtového lůžka se může vyvinout během několika hodin, postižené místo se stává bolestivé, červené a oteklé. Někdy se pod nehty nebo poblíž objeví žlutý hnis. V některých případech je akutní zánět nehtového lůžka doprovázen horečkou a bolestí žláz v podpaží. Akutní zánět nehtového lůžka obvykle zmizí během několika dní a málokdy se vrací.
Projevy zánětu nehtového lůžka:
zarudnutí v okolí nehtu,
zvýšená citlivost až bolestivost postiženého místa,
vymizení kutikuly – kůžičky okolo nehtu,
trofické změny nehtové ploténky,
někdy omezení funkce kloubů v blízkosti postiženého místa,
závažnou komplikací může být hluboká flegmóna předloktí,
může probíhat jako závažná infekce s projevy sepse,
teploty,
zvýšené pocení,
únava, malátnost.
Chronický zánět nehtového lůžka:
bývá způsoben především kvasinkou Candida albicans;
vzácně i virové, bakteriální a mykobakteriální příčiny;
doprovází onkologická oněmocnění:
metastatický karcinom,
spinocelulární karcinom
melanom subunghial;
může se vyskytovat u jedinců, kteří opakovaně vystavují své ruce vlhku nebo dráždivým látkám (kyseliny a zásady) a jiným chemikáliím;
zánět nehtového lůžka může patřit mezi ostatní patologické stavy spojené s psoriázou;
Indiánský virus (HTLV) je retrovirové onemocnění způsobující zánět nehtového lůžka u lidí léčených s HIV.
Ekzém je zánětlivou a obtížně léčitelnou reakcí kůže se spoustou různých příčin. Moderní medicína může velmi účinně zmírnit projevy ekzému, avšak s mizivou nadějí na úplné vyléčení. Charakteristickými projevy ekzémů jsou osychající místa na kůži, která následně zčervenají a zanítí se. Jiným nepříjemným projevem jsou malé praskající puchýřky, často vytvářející strupy s prasklinami. Následkem škrábání postižených míst kvůli soustavnému svědění kůže je zanesení puchýřků nečistotami, které mohou začít hnisat. Škrábání může být také příčinou druhotné infekce, popraskaná kůže může začít i krvácet.
Svědění je pouze jedním z nepříjemných pocitů. U postižených se mohou objevit poruchy spánku, soustředění, často bývají popudliví. Rozpačité pohledy či zírání na někoho s kožními problémy mají rovněž negativní vliv na sebevědomí postiženého jedince. Někteří lidé si dokonce nesprávně myslí, že se mohou ekzémem nakazit a snaží se izolovat od ekzémem postiženého jedince.
Rozdíl od vyrážky
Neexistuje žádný lék, který by po ekzému citlivou pokožku mohl úplně vyléčit. Existuje mnoho přírodních způsobů, které mohou pomoci vyčistit kůži a zvýšit odolnost proti ekzému, snížit reakci podrážděné kůže na minimum. Mezi takové vhodné přírodní způsoby rozhodně patří aplikace bylinných produktů, a to jak pro vnější použití určené ke zklidnění kůže, tak pro posílení obranyschopnosti organismu.
Přestože ekzémy mají velmi podobné příznaky, existuje několik typů ekzémů.
Dráždivý kontaktní ekzém: Kůže může být nepříznivě ovlivněna opakovaným odstraňováním své přirozené mastnoty častým mytím a sušením, zimou a větrem nebo extrémně suchými podmínkami, ve kterých povrch kůže praská, dále chemickými prostředky od průmyslových olejů po mýdla používaná v domácnostech. Ekzém se často zhoršuje v zimě. Po ekzému zůstává kůže citlivá i několik let, proto může i malé poškození způsobit hodně silnou reakci.
Alergický kontaktní ekzém: Reakce se objevuje po kontaktu s látkou vyvolávající alergii. Snadněji vyvolávají reakci základní kovy, jako je například nikl. Mezi další látky vyvolávající tento typ ekzému patří náplasti, kosmetika, rostliny, guma, lepidla a barvy. Zajímavostí je, že vyvolání citlivosti může trvat měsíce nebo i roky.
Atopický ekzém: Postižení mají dědičné sklony k alergické reakci, jsou více zranitelní ekzémy, astmatem a sennou rýmou. Je velmi složité identifikovat příčinu, nejčastěji to však bývá prach v domácnosti, pyl a kočičí nebo psí srst. Vyrážka se obvykle objevuje nejdříve na kůži hlavy, na tvářích, může se rozšiřovat na krk, ruce, paže, přední část nohou a někdy i na hrudník a záda. U batolat a starších dětí se ekzém obvykle objevuje na zápěstích, pod loktem, pod koleny a na stehnech.
Seborhoický ekzém: Dětský seborhoický ekzém jsou silná, hnědozelená, mastná místa na dětské hlavičce, často také na čele. Později se objevuje rozpraskaná kůže, často s červeným okrajem na hlavičce, za ušima, na očních víčkách, v podpaždí, někdy také na hrudníku. Seborhoický ekzém není dědičný. Seborhoický ekzém dospělých se projevuje jako červená, svědící místa na obličeji, zejména na nose a obočí, na hrudníku, zádech, krku, v podpaždí nebo na hlavě.
Diskoidní ekzém: Diskoidní ekzém je charakteristický červenými svědícími mokvavými skvrnami ve tvaru mince. Skvrny se velmi snadno infikují.
Neurodermatitis: Neurodermatitida je způsobena nervózním škrábáním a třením kůže a objevuje se na krku, tváři nebo na rukou u lidí, kteří jsou unavení.
Ekzém citlivý na světlo: Ekzém citlivý na světlo se projevuje jako alergická reakce na sluníčko. Objevuje se na místech, která jsou vystavena slunci, jako obličej, krk, ruce a ramena. Velmi často k němu dochází při spálení kůže.
Léčba ekzému se volí podle rozsahu a intenzity postižení. Lehké formy, kde ekzém není příliš rozšířený, se zvládnou péčí o kůži s podpůrně léčebnými prostředky, takzvanými emoliencii, které kůži hydratují, zvláčňují i chrání. Nezbytnou podmínkou úspěchu léčby ekzému je omezení kontaktu s dráždivými faktory a dodržování režimových a dalších preventivních opatření. Léčba středně těžkého až těžkého atopického ekzému se neobejde bez lokálních kortikosteroidů na nezbytně dlouhou dobu, případně se používají nové preparáty s lokálními imunomodulačními vlastnostmi. Dle stavu se doplňují celkové protialergické léky. V případě těžších forem se spolupracuje s alergoimunology na úpravě reakce imunitního systému. Při větším rozsahu postižení nebo úporném průběhu ekzému mohou pacienti starší 10 let absolvovat cyklus léčebných koupelí (oleje, bylinky, otruby, sůl z Mrtvého moře) a světloléčby (UVA, 311 nm, UVB), to vše doplněné o individualizovanou zevní léčbu dle aktuálního stavu.
Nabízí se celá řada orálních antiseptik k lokální terapii, která může pomoci proti bolesti v krku, kdežto u angín slouží spíše jen jako léčba podpůrná. Tyto léky navíc rychle tlumí velmi nepříjemné symptomy, a tak pacient s nimi snáze přečká počáteční fázi léčby, kdy antibiotika ještě nezabrala.
Tyto léky jsou vyrobeny na bázi jódu (Betadine, Jodisol či Jox), anebo na jiné bázi (Septolete, Orofar, Strepfen). Cucání pastilek nebo výplachy se doporučuje obvykle provádět 3–4x denně (a spíše po jídle; pak 15–20 minut nejíst a nepít).
Proti současnému zahlenění a bolesti v krku jsou k dispozici pastilky působící mukolyticky – např. Neobronchol, Solmucol, pastilky s obsahem šalvěje, heřmánku a slézu (kontraindikací je však těhotenství a žaludeční vředy).
Z dalších volně dostupných léků lze užívat neopioidní analgetika ve formě tablet, kapslí a sirupů (ASA, PAR, IBU).
Léky pro děti (vhodné a nevhodné)
Děti od 3 do 6 let již mohou užívat pastilky rozpustné v ústech. Sáhneme však výhradně po pastilkách na přírodní bázi: Emsské, Propolki (propolisové), různé šalvějové anebo Vincentka pastilky. Od 4 let věku lze podávat i některé přípravky obsahující lokální anestetika jako např. Orofar (spray nebo pastilky) či Hexoraletten N (pastilky), anebo i pastilky s obsahem látek působících antisepticky, jako je Angidin, Septolete či Tantum Verde.
Od 5 let je již možné užívat také Neo-angin, Septisan, Septofort S nebo Strepsils (v různých příchutích), a děti od 6 let mají na výběr téměř stejný sortiment přípravků jako dospělí, s výjimkou sprejů Jox, Stopangin (od 8 let) a Tantum Verde forte. Kloktadla dítě ještě nemusí technicky zvládat, proto je nelze vždy doporučit.
Těhotné a kojící ženy
Je nutné, aby se nastávající a „čerstvé“ maminky vyhnuly riziku poškození plodu či dítěte a nepoužívaly přípravky, které taková rizika nesou.
Na přírodní bázi jsou vyráběny Emsské a Vincentka pastilky (opatrnosti je třeba při poruchách činnosti srdce či ledvin), dále léčivé přípravky s obsahem šalvěje (Florsalmin), islandského lišejníku (Isla-Moos tbl.) či echinacey, a také včelí produkty (Propolki). Osoby s alergií na některou z těchto látek samozřejmě nesmí daný přípravek používat. Dále lze doporučit také Septisan tablety nebo Bioparox spray (s antiseptickým nebo antibiotickým účinkem).
Při alergii, diabetu, poruchách činnosti štítné žlázy a dalších potížích...
Alergici nebo astmatici by se měli vyhýbat přípravkům obsahujícím jód, lokální anestetika, včelí produkty a všem dalším přípravkům a lékům, u nichž výrobce upozorňuje na možnou reakci z přecitlivělosti (může se to týkat i umělých sladidel, NSAID ad.).
Diabetici mohou užívat jen přípravky neobsahující cukr, což jsou např. Emsské pastilky, Hexoraletten N, Neo-angin, Septofort, Orofar nebo Tantum Verde (pastilky i spray).
Kardiaci a pacienti trpící arytmiemi (užívající antiarytmika) by raději neměli užívat přípravky obsahující lokální anestetika.
Při poruchách činnosti štítné žlázy (zejména při hypertyreóze) je nanejvýš vhodné vynechat přípravky s obsahem jódu (podobně jako při přecitlivělostí na jód).
Imunostimulancia
Pokud se angína nebo bolest v krku pravidelně vrací několikrát ročně, mohou pomoci lokální nebo celková imunostimulancia. Jsou to lyzáty bakterií a jiné přírodní látky povzbuzující imunitní systém, což vede ke zvýšení odolnosti organismu. Jejich účinek však nastupuje postupně v delším časovém rozmezí, a proto je třeba je užívat pravidelně a dlouhodobě dle doporučení výrobce. Je však třeba pečlivé pročíst kontraindikace, např. při revmatických onemocněních bývají některá imunostimulancia kontraindikována.
Homeopatika
Pomáhají např. Angin-Heel-S tbl., Apis, Arsenicum album, Belladonna, Hepar sulfur, Homeogene 9 tbl., Mercurius aj.
Lachesis, Lycopodium, Phytolacca bývají podávány při nateklém krku.
Doplňky stravy
Doplňky stravy sice nedeklarují léčivý účinek, ale mohou významně přispět zejména k podpoře imunity. Zmiňme alespoň Imunit, GS Imunostim, Preventan, Bioaktivní Influ-Zinek a doplňky stravy obsahující propolis či echinaceu. S doplňky stravy je třeba zacházet obezřetně – jejich účinnost může být někdy kontraprodiuktivní: u některých je třeba pohlídat to, aby nebyly užívány současně s některými léčivy. Vždy si proto vždy pečlivě pročtěte příbalový leták léku i doplňku. Některé doplňky stravy jsou také kontraindikovány v těhotenství, zejména v prvním trimestru.
Pokud se dáte na domácí samoléčbu, ale bolest v krku do 3 dnů neustoupí, navštivte raději svého praktického lékaře! Někdy stačí uvolnit životní tempo, pořádně si odpočinout „s priessnitzem na krku“, ale jindy může příliš dlouhé odkládání návštěvy odborníka Vaše uzdravení značně oddálit.
