Mezi chronické rány řadíme proleženiny (trofické vředy), venózní vředy, neuropatické vředy nebo vředy způsobené infekcí nebo vzniklé v důsledku ozařování či nádorových procesů, dekubity.
Dekubity
Dekubitální vředy (dekubity) jsou defekty kůže a podkožních struktur, které vznikají v důsledku tření a přímého tlaku podložky na disponované části těla. Jsou častým problémem zejména u imobilních, zpravidla starších pacientů s celkově zhoršeným zdravotním stavem. Nejkritičtějšími, takzvaně predilekčními místy vzniku dekubitů jsou místa s kostními prominencemi, tedy křížová krajina (sakrální oblast), paty, kotníky, zevní hrany chodidel, oblasti trochanterů (oblast kyčlí), kolena.
Hojení dekubitů (proleženin) často komplikuje přítomnost nekrózy a bakteriální kolonizace, která se může rozvinout v infekci. Léčbu dekubitů také často ztěžuje jejich hloubka a nepravidelný tvar. Mortalita pacientů s dekubitálním vředem je čtyřikrát vyšší než u stejné skupiny pacientů bez vředu. Je proto důležitá důsledná prevence vyžadující intenzivní péči o kůži a polohování pacienta.
Rozeznáváme 5 stupňů proleženin:
1. stupeň – ostře ohraničené zarudnutí (překrvení) kůže, které při vitropresi přetrvává; toto stadium je při včasném léčebném zásahu reverzibilní;
2. stupeň – povrchové poškození epidermis, které vypadá jako puchýř nebo mělký kráter, nezasahuje do subcutis;
3. stupeň – vzniká nekrotický vřed, hluboký kráter, s možnými podminovanými okraji, který postupuje všemi vrstvami kůže, případně až k fascii (ta zůstává nepoškozena);
4. stupeň – vřed s rozsáhlými nekrózami, který zasahuje svaly a šlachy;
5. stupeň – nekróza postupuje svalem, přičemž dochází k jeho destrukci a k destrukci tkání až na kost.
Při léčbě dekubitů nezapomínáme na celkovou péči o pacienta, zejména na správnou výživu, hydrataci a kompenzaci přidružených onemocnění. Až v 95 % případů lze vzniku dekubitů předejít. Dekubity neboli proleženiny totiž vznikají v důsledku působení patologického tlaku na predilekční místa zvýšeného tlaku ve tkáních a špatným stavem pacienta. Při nadměrném a dlouhotrvajícím tlaku v místě kontaktu těla s podložkou dojde ke zpomalení až k zástavě cirkulace krve v kapilárách a buňky ve tkáních postupně odumírají. Vznik dekubitu ještě podpoří chybná manipulace s ležícím pacientem působením tření a střižných sil. Správnou prevencí ale lze vzniku dekubitů předcházet až v 95 % případů.
Prvním příznakem, který nelze podceňovat, je erytém – začervenání pokožky. Pacient si může stěžovat na bolestivost místa, pálení nebo mravenčení. V dalších stadiích se tvoří puchýře, které přecházejí k povrchovému porušení kůže, a postupně dochází k tomu, že se dekubit prohlubuje a tvoří se nekróza. V nejtěžších stadiích proleženin může dekubit zasahovat i kloubní spojení, tělní dutiny nebo kosti. Vždy je tento stav spojen s vysokým rizikem sepse.
Faktory přispívající ke vzniku dekubitů:
lokální faktory (dlouhotrvající tlak zejména na predilekčních místech tření, střižné síly při manipulaci imobilním pacientem přímo po podložce, vlhkost způsobená nejen inkontinencí, ale i nedokonale vysušeným prádlem);
celkové, působící v každém věku (pohlaví – ženy jsou náchylnější než muži, mobilita – imobilní klient musí spoléhat na pomoc ošetřujícího personálu);
celkové, působící spíše ve vyšším věku (tělesná teplota nad 39 °C, anémie, premedikace, narkóza, těžká deprese, těžká apatie, imobilizace, imobilita, komplikovaný celkový zdravotní stav, sedativa);
stav nutrice (nízká hladina albuminů, minerálů, nedostatek tekutin);
Prvním krokem léčby je posouzení zdravotního stavu pacienta s důrazem na výskyt nežádoucích změn na kůži. Dále je snahou eliminovat patologický tlak až do úplného zhojení tkáně. Samotné léčení rány pak zahrnuje chirurgické ošetření, vlhkou terapii a boj proti infekci. K urychlení léčby přispívá celkové zlepšení stavu pacienta, správné stravování a zmírnění bolesti. Nejdůležitější prevencí vzniku dekubitů je správné polohování. Rizikové pacienty je nutné polohovat po dvou hodinách (záda – pravý bok – záda – levý bok). Moderní metody polohování využívají možnosti odlehčování pomocí 30° úhlu. Pro větší komfort i pocit bezpečí je vhodné používat polohovací pomůcky (například válce, klíny), dále pak aktivní i pasivní antidekubitní matrace. Zdravotnický personál by měl při manipulaci s pacientem používat podložku určenou k posunu na lůžku, aby se vyhnul střižným silám a tření. Při polohování je vhodné věnovat zvláštní pozornost eliminaci zátěže pat při lehu na zádech a kotníků a vnitřní strany kolen při lehu na boku. Doporučuje se také udržovat horní část těla v optimální poloze, aby nedocházelo k posunu na lůžku.
Nezbytnou součástí léčby je redukce působení tlaku správným a pravidelným polohováním. Vhodné je použití podložek ze studených pěn a pasivních či aktivních (především u těžších případů) antidekubitních matrací. Důležitá je i redukce vlhkosti, která zahrnuje správnou hygienu, sledování pokožky ošetřujícím personálem a použití vhodné tělové kosmetiky a inkontinenčních pomůcek. Ke zlepšení stavu pacienta významně přispívá podávání vhodných nutričních doplňků, a to především v případech, kdy pacient nekonzumuje dostatečné množství potravy, nebo je v jeho stravě nutné zvýšit hladinu bílkovin a albuminu. Snahou je také odstranit či zmírnit případné bolesti a pacienta co nejdříve mobilizovat.
Arteriální bércový vřed
Vznik arteriálního bércového vředu je následkem ischemické choroby dolních končetin (periferního arteriálního obliterujícího onemocnění), respektive jejím čtvrtým stadiem. Nepodaří-li se předejít vzniku ulcerace včasnou preventivní léčbou, vzniká většinou náhle, rychle progreduje, a to nejčastěji v následujících lokalizacích: akrální (vzdálená) místa, jako prsty u nohou, interdigitální prostory (mezi prsty), na patách, mohou ovšem vzniknout i kdekoli jinde na dolních končetinách.
Arteriální vřed bývá velmi bolestivý (kromě přidružené diabetické neuropatie) a také hluboký – nezřídka sahá až po fascii nebo ke kosti. Toto onemocnění doprovází jen minimálně nebo vůbec nehmatatelný pulz na příslušných arteriích, index kotníkového tlaku (ABPI) menší než 0,6, zpomalený kapilární návrat a hladká chladná pokožka s dystrofickými změnami. Často se může jednat o vřed smíšené arteriovenózní etiologie. Tato rána se nejčastěji vyskytuje na prstech a patě nohy.
Rozhodující pro úspěšný začátek léčby arteriálních vředů je zejména včasné stanovení diagnózy a zvolení nejlepšího léčebného postupu včetně plasticko-chirurgických operací na tepenném řečišti. Přibližně 10 % všech bércových vředů je arteriálního původu. Tyto vředy vznikají v důsledku postupného zužování až ucpání periferních tepen. Lumen artérií se vlivem aterosklerotických a ateromatózních usazenin na stěně cévy postupně zužuje. Následkem je chronická ischemie až nekrózakůže.
Arteriální bércové vředy se vyskytují především u pacientů ve vyšším věku nebo u pacientů s déletrvajícím vysokým tlakem. Nejčastěji jsou lokalizovány na prstech a na patě, v oblasti zevního kotníku či v místech tlaku obuvi nad kostními prominencemi. Vředy vzniklé na podkladě onemocnění tepen často zasahují tkáň velmi hluboko (nezřídka až ke kosti) a jsou doprovázeny modrými až černými hemoragiemi. Následkem těžkých poruch prokrvování dochází ke vzniku nekróz. Zánětlivé změny odehrávající se v nejbližším okolí počínajících vředů jsou příčinou okolního zarudnutí.
Vzniku ulcerací předcházejí asi u 10 % pacientů klaudikační obtíže, zvláště u nemocných trpících dyslipidemií, cukrovkou, hypertenzí a u silných kuřáků. Mezi rizikové faktory vzniku aterosklerózy patří konstituční dispozie, nezdravý způsob života (především strava bohatá na tuky a kalorie), hypertenze, diabetes mellitus, hypotyreóza, nefropatie, poruchy metabolismu lipidů, trombofilie a plicní insuficience. Arteriální bércový vřed je značně bolestivé onemocnění, a to především v nočních hodinách při vodorovné či zvýšené poloze nohou.
Důležitá je přesná diagnóza a odstranění nekrózy. Na počátku léčby stojí přesné stanovení diagnózy a zhodnocení stupně postižení tepenného systému. Pro stanovení stupně postižení aterosklerózou je vhodné řídit se následující stupnicí:
1. stadium – bez příznaků, lehká unavitelnost;
2. stadium: a) klaudikační bolesti od překonání vzdálenosti delší než 200 m; b) klaudikační bolesti od překonání vzdálenosti kratší než 200 m;
3. stadium – klidová bolest;
4. stadium – trvalá bolest, ulcerace až gangréna.
Dále je nutné odstranit příčiny, které toto onemocnění vyvolaly, nebo je alespoň zmírnit a kompenzovat doprovodná onemocnění. Snahou je také obnovit nebo zlepšit prokrvení.
Léčba
Systém lokálního ošetření je velmi podobný postupu u venózních bércových vředů. Na prvním místě vždy stojí hygiena rány, nutné je odstranění nekróz a v případě potřeby doplnění léčby antibiotiky k potlačení infekce. Při lokálním ošetřování se dále řídíme aktuálním stavem rány a volíme materiál dle fáze hojení a vlastností krycích materiálů. Vhodnou prevencí, a to nejen arteriálních bércových vředů, je přestat kouřit a zbavit se nadváhy. Dále se doporučuje snížit množství tuků ve stravě a jíst více ovoce a zeleniny. Krevní oběh v nohou také zlepšuje pravidelné cvičení. Velmi důležitou úlohu hraje i správná volba obuvi a její velikosti stejně jako pravidelná hygiena dolních končetin a návštěva pedikéra. U bércového vředu arteriálního původu většinou není vhodná kompresivní terapie.
Syndrom diabetické nohy
Syndrom diabetické nohy (SDN) je jednou z nejčastějších pozdních komplikací diabetu, který významně ovlivňuje kvalitu života pacientů s diabetem. SDN je dle WHO (Mezinárodní zdravotnická organizace) definován jako infekce, ulcerace nebo destrukce hlubokých tkání nohy spojená s neurologickými abnormalitami a s různým stupněm ischemické choroby dolní končetiny (ICHDK).
Jednou z forem syndromu diabetické nohy je Charcotova neuroosteoartropatie, což je neinfekční destrukce kostí a kloubů na podkladě neuropatie Charcotova, a to nejčastěji v oblasti nohy. Onemocnění se v akutním stadiu projevuje zejména otokem a zarudnutím postižené nohy. Pokud není urgentně zahájena adekvátní terapie, pak často dochází k destrukci postižených kostí a kloubů, což vede ke vzniku deformit nohy. Ty jsou pak příčinou zvýšení rizika vzniku ulcerace a následně i amputace nohy.
Mezi nejvýznamnější prokázané rizikové faktory ulcerace u pacientů s diabetem patří neuropatie (senzomotorická, autonomní), angiopatie (makro- i mikrovaskulární) a zvýšený plantární tlak. Na vzniku ulcerací se také podílejí zevní faktory, jako jsou trauma, nevhodná obuv a infekce. Nesmíme opomenout vliv kouření, kompenzace diabetu a další faktory ovlivňující vznik neuropatie a ischemie.
Léčba
Léčba syndromu diabetické nohy je často obtížná a její úspěšnost velmi závisí na jejím včasném zahájení. Mezi nejdůležitější opatření při léčbě diabetických ulcerací je jejich maximální odlehčení. Bez odstranění tlaku na ulceraci je hojení velmi obtížné, prodlužuje se významně jeho délka a existuje vysoké riziko přechodu akutního defektu do chronického stadia. U pacientů s prokázanou ICHDK a nehojící se ulcerací nohy je možností volby provedení angioplastiky nebo periferního by-passu. V případě přítomnosti známek infekce (otok, erytém, patologická sekrece z rány, zvýšená lokální teplota) je nutno zahájit adekvátní antibiotickou terapii nejprve empirickou, posléze dle klinického obrazu a výsledku kultivace z rány cílenou. Další nezbytnou součástí terapie diabetických ulcerací je lokální léčba. V první fázi je nezbytný debridement, tedy očištění rány a snesení hyperkeratóz. Podle typu rány pak přikládáme vhodné krytí. Mezi moderní prostředky hojení ran v rámci SDN patří také aplikace lokálního podtlaku a larvální terapie. Nejtěžší formou tohoto syndromu je diabetický vřed. Syndrom diabetické nohy je jednou z chronických komplikací diabetu. Definovat jej lze jako soubor změn na dolních končetinách, které vznikají z různých příčin a různými mechanismy, vždy však se společným jmenovatelem – diabetem. Nejtěžší formou tohoto postižení je diabetický vřed, který v nejhorších případech může vést k amputaci končetiny. Diabetická noha zahrnuje širokou škálu chorob: neuropatický vřed, ischemickou gangrénu, infekční gangrénu, osteoartritidu a jejich kombinace. Za nejčastější příčiny tohoto syndromu jsou považovány periferní neuropatie, ischemická choroba dolních končetin a neuroischemická kombinace.
U diabetiků s periferní neuropatií, kterou trpí až 90 % pacientů s cukrovkou, je závažným projevem, kterému by měla být věnována pozornost, změna vnímání citlivosti, vibrací, bolesti, tepla či chladu. Ta se projevuje ztrátou citu v nohách, díky níž pacient necítí bolestivost již vzniklých kožních lézí. Neuropatické vředy jsou většinou nebolestivé a nejčastěji se nacházejí na plantě nebo v místech kostních prominencí. Periferní pulzace zůstává hmatatelná, končetina je teplá a růžová. U pacientů s ischemickou chorobou dolních končetin dochází k zúžení průsvitu tepen až uzávěru v důsledku usazování kyselých mukopolysacharidů do stěny tepny. To se projevuje výraznou bolestivostí: zpočátku při chůzi, následně i v klidu. Diabetické vředy ischemického původu bývají velmi bolestivé a objevují se na špičkách prstů, na patě či na hraně nohy. Pokud dojde k uzávěru tepny, objeví se prudká bolest, která signalizuje nedostatek kyslíku a živin ve tkáních a svalech. Ischemická noha bývá také chladná, nafialovělá a bez hmatatelného pulzu na periferii. Poměrně časté jsou neuroischemické kombinované vředy, na jejichž vzniku se podílejí obě příčiny. Mezi rizikové faktory syndromu diabetické nohy patří stáří, vysoký krevní tlak a kouření.
Léčba
Léčba diabetu a jeho komplikací musí být vždy vedena lékařem. V první řadě je nezbytné diabetes řádně kompenzovat, upravit metabolické poruchy a výživu. Při vzniku diabetického defektu se zpravidla přechází na intenzivní inzulinovou terapii. Dále se klade důraz na odlehčení nohy (prostřednictvím klidu na lůžku, pojízdných křesel, berlí, léčebných bot a podobně). Další působení tlaku v místě defektu by narušilo proces granulace a vedlo k ischemii tkáně. Léčba samotné rány se skládá z mechanického odstranění hyperkeratózy v okolí rány, účinné terapie infekce a místní léčby vředu (prostředky pro vlhké ošetřování ran). U ischemického vředu je nutné zlepšit krevní zásobení (například cévním rekonstrukčním výkonem), a pokud pacient kouří, tak mu to přísně zakázat. Pravidelná kontrola končetin může předejít amputaci. Nejméně třem čtvrtinám amputací dolních končetin v souvislosti s diabetem bylo možné zabránit správnou prevencí. Ohrožený pacient by si proto měl každý den prohlížet svá chodidla, všímat si změn barvy kůže, zarudnutí, otlaků či otoků a o nepříznivých změnách ihned informovat svého lékaře. Nohy je doporučeno chránit vhodnou, pohodlnou obuví, nejlépe obuví indikovanou pro diabetiky, nikdy nechodit naboso. Důležité je vyhýbat se expozici tepla (elektrické podušky, horké koupele a podobně) a po koupeli si nohy, včetně meziprstí, dobře osušit. Na místě je také opatrnost při stříhání nehtů, protože sebemenší poranění může mít za následek vznik vředu. Pacient by neměl kouřit a ani zapomínat na péči o kůži. Správnými přípravky lze zvýšit odolnost pokožky nohy a posílit její přirozenou ochrannou bariéru.
Venózní bércový vřed
Venózní bércový vřed (ulcus cruris venosum – UCV) je chronický defekt bérce, který vzniká v důsledku primární, ale častěji sekundární venózní insuficience (nedostatečnosti). Vlivem stagnace žilní krve a žilní hypertenze dochází postupně k atrofii kůže na bércích, kterou provází suchost a olupování kůže, tvorba hemosiderinových pigmentací a sklon k ekzémům. Defekty mohou vzniknout i bez zjevné příčiny, například nepatrným podrážděním pokožky, ze kterého se postupně vyvine mělký mokvající vřed. Venózní bércové vředy mohou být poměrně velké, obvykle nebolestivé a spodina bývá potažena fibrinovým povlakem. Často masivně secernují a jsou náchylné k infekci – pak mohou i značně zapáchat.
Léčba
Při léčbě venózního bércového vředu je třeba dbát na odstranění nebo alespoň zmírnění příčin jeho vzniku. Stav zhoršuje především nadváha, špatná výživa, kouření a nedostatek pohybu. Místní léčba bércového vředu spočívá především v aplikaci produktů pro vlhké hojení ran, které pomáhají vytvářet příznivé prostředí pro hojení rány. Při léčbě každého venózního defektu je kromě vlhké terapie nevyhnutelná důsledná kompresivní terapie, a to optimálně zvolenou krátkotažnou nebo dlouhotažnou bandáží či kompresivními systémy. Bércový vřed venózního původu je nejčastějším typem chronické nehojící se rány. Patří k dlouhodobým onemocněním s častou recidivou (až u 57 % případů). Jeho léčba není snadná a vyžaduje aktivní přístup a spolupráci nemocného i jeho blízkých příbuzných. Typickým výskytem venózních bércových vředů je oblast zevního kotníku. Venózní bércový vřed je způsoben chronickou žilní chorobou. Vzniká v důsledku nedostatečného odtoku krve v žilách směřujících k srdci. Důsledkem je žilní hypertenze, krevní plazma je vytlačována z mikrocirkulace do tkáně. Příznaky začínají zhoršením kvality kůže. Kůže se ztenčuje, je suchá nebo může být naopak prosáklá a zmokvalá. Bércové vředy se často vyvinou z drobných kožních defektů v důsledku poranění, která jsou podporovaná bakteriální flórou a těžko se hojí. Vřed však může vzniknout i bez předchozího poranění. V takových případech na kůži nejprve pozorujeme malou, postupně se zvětšující zarudlou skvrnu, na ní se vytváří krusta, která praská a otevírá se tak rána zasahující do podkoží. Po splynutí více kožních defektů vzniknou velkoplošné vředy. Současné onemocnění žil může ztížit rozpoznání příčiny. Pokud nedochází k léčbě základního onemocnění, mohou zůstat vředy nezhojené i přes přiměřenou léčbu. Základem léčby je odstranit příčiny, které toto onemocnění vyvolaly, nebo je alespoň zmírnit. Samotnou ránu je nezbytné důkladně vyčistit, zbavit ji zbytků mastí, past a jiných materiálů. Následně je třeba přistoupit k chirurgickému odstranění nekróz a k lokální péči se správnými postupy a vhodným krytím (produkty pro vlhké hojení ran). V průběhu léčby je nutné zabránit tlaku v dolních končetinách, a to jak jejich podkládáním, tak bandážováním.
K faktorům zhoršujícím hojení patří deficit vitamínu C, anémie, hypoxie, hypoproteinémie, kortikosteroidy a hypertenze. Součástí léčby venózního bércového vředu je bandážování. Nezbytnou součástí úspěšné léčby je kompresivní terapie. Provádí se za účelem omezení průtoku chorobně změněnými povrchovými žilami, zvýšení průtoku hlubokým žilním systémem a zmenšení doprovodného otoku. Stupeň komprese musí být pečlivě posouzen – špatná komprese může stav i zhoršit. Při léčbě je důležitý pohyb i vhodná volba obuvi. Doporučuje se pravidelné chození, jízda na kole a předepsané cviky. Vhodné je také zabránit zvýšenému tlaku v dolních končetinách (například podložením postele v nohách o 10 cm) nebo působení vyšších teplot (lázně, horké koupele, sauna, přímý kontakt se zdrojem tepla). Ke zlepšení návratu krve k srdci naopak přispívají masáže studenou vodou. Pro celkovou dobrou tělesnou kondici je důležitá zdravá a pestrá strava a přiměřená tělesná hmotnost. Podstatná je i prevence dalších poranění a volba vhodné obuvi (bez příliš vysokého či naopak nízkého podpatku).
Tipy na jednoduché cviky, které podpoří návrat žilní krve z dolních končetin:
kdykoliv během dne alespoň 30x stoupnout na špičky, zhoupnout se ze špičky na patu nebo kroužit nohama;
při sedu se střídavě opírat o špičky a paty;
vsedě se opřít o paty a špičkami pohybovat od sebe a k sobě;
vleže propínat a krčit špičku střídavě jedné a druhé nohy nebo se zvednutými končetinami propínat a krčit prsty u nohou.
Poškození způsobené zářením
Akutním poškozením kůže po ozáření nepřiměřeným ionizujícím zářením bývá popálení, které se projevuje zarudnutím, otokem, v těžších případech puchýři. Chronické defekty způsobené radiačním zářením se projevují jako chronická radiodermatitida – atrofií kůže, její snadnou zranitelností a v nejvážnějších případech vzniká chronický radiační vřed. Jedná se o jednu z nejobtížněji léčitelných chronických ran. Často je potřebná excize (operativní odnětí) celé zraněné oblasti a rozsáhlý zákrok plastického chirurga. Chronický radiační vřed představuje i riziko vzniku maligního nádoru.
Léčba
U lokální léčby postupujeme podle obvyklých pravidel ošetřování vlhkou terapií.
Vlhká terapie
Moderní terapeutická krytí pracují na principu tvorby optimálně vlhkého prostředí v ráně, odtud také pojem vlhké hojení ran nebo moderní léčba ran. Vlhkost rány je nezbytná pro dobrou granulaci a epitelizaci rány.
Moderní vlhké krytí udržuje konstantní teplotu rány, zachovává výměnu plynů, absorbuje či odvádí exsudát, netraumatizuje ránu při převazech, prodlužuje intervaly mezi převazy. Většina vlhkého krytí chrání ránu před sekundární infekcí a vnějšími vlivy, některá působí dokonce antisepticky – HydroClean nebo Atrauman Ag. Jedinečnou vlastností některých produktů vlhkého hojení ran je schopnost netraumaticky provádět debridement rány (enzymatický, autolytický, microdebridement).
Popáleniny
Popáleniny jsou poranění způsobená účinkem vysoké teploty (horkými předměty, plamenem, horkými plyny, případně radiačním zářením). Dle výše teploty a doby jejího působení dochází ke vzniku změn na kůži a podkožní tkáni a k jejich částečné či úplné destrukci. Kromě místního poškození může dojít k poruchám regulace a funkce vnitřních orgánů.
Rozlišujeme 3 stupně popálení:
1. stupeň – začervenání, otok, bolest (reverzibilní změny);
2. stupeň – ztráta epidermis: a) puchýře s většinou spontánním zhojením; b) poškození dermis, vznik nekróz a příškvary;
3. stupeň – ztráta kůže v celé tloušťce a postižení tkáně ležící pod ní, může jít až o zuhelnatění.
Celkový klinický obraz závisí nejen na stupni popálení, ale také na jeho rozsahu. K jeho odhadu se používá takzvané pravidlo devíti podle Wallacea (hlava, horní končetina, bérec a chodidlo, stehno, horní část hrudníku, břicho, horní část zad, dolní část zad – každá z těchto částí odpovídá 9 % povrchu lidského těla).
Léčba
Při ošetření popálenin používáme neadherentní krytí se sekundárním překrytím suchým gázovým krytem v několik vrstvách tak, aby krytí neprosakovalo na povrch. Popálenina 2a) stupně se hojí cca 10 dní, 2b) stupně pak 2–3 týdny. Pokud dojde ke komplikacím hojení popáleniny 2b) stupně, bývá nutná léčba na specializovaném pracovišti (hlubší debridement, užití speciálních krytů, případně autotransplantace dermoepidermálními štěpy). Při popálení od stupně 2b) dochází k porušení celistvosti kožního krytu a tím i k narušení bariéry proti sekundární infekci. To je třeba při výběru vhodného krytí zohlednit, pro ošetření větších ploch lze použít například některá polyuretanová krytí, která ochrannou funkci kůže nahrazují.
Omrzliny
Omrzliny jsou akutní poranění způsobená lokálně působícím chladem, zpravidla teplotami pod bodem mrazu. Ke vzniku omrzlin ovšem může stačit i teplota nad bodem mrazu – při vysoké vlhkosti vzduchu, silném větru nebo při zhoršeném prokrvování, které je dáno stavem pacienta. Vlivem chladu dojde ke stažení tepének a k omezení krevního oběhu v postižené oblasti. Nedostatečné místní prokrvení může vést k různým stupňům poškození tkáně, v krajním případě ke vzniku nekrózy.
Rozlišujeme čtyři stupně omrznutí:
1. stupeň – šedobílé zbarvení, ztráta citlivosti, později zčervenání a bolest;
2. stupeň – tvorba puchýřů;
3. stupeň – krvácení do kůže, vznik modročerného zbarvení;
4. stupeň – nezvratné zničení tkáně, která při zahřátí odpadá.
Léčba
V rámci lékařského ošetření je vhodné zahřát postižená místa v horké vodě do 40 °C. Omrzlinu dále osušíme, dezinfikujeme a překryjeme vhodným sterilním krytím. Pokud již došlo ke vzniku puchýřů, pak je na okraji incidujeme, aby neutlačovaly spodinu rány a neprohlubovaly ischemii postižené tkáně. Důležitá je prevence komplikací, zejména vzniku sekundární infekce. Pokud se totiž infekce dostaví a následná sepse ohrožuje život pacienta, bývá nutná amputace.
Exulcerované nádory
Exulcerované (zvředovatělé) zhoubné či nezhoubné nádory jsou méně častou příčinou chronických ran. Exulcerované nádory bývají špatně diagnostikovatelné – nezbytnou podmínkou pro správné stanovení diagnózy je histologické vyšetření tkáně z okrajů defektu. Je třeba k němu přikročit zejména v situacích, kdy hojení rány dlouhodobě stagnuje i přes dobrou péči a na spodině rány je přítomna hypertrofická granulační tkáň.
Léčba
Musíme pamatovat na to, že na spodině chronické rány (vředů z oběhových příčin) se po mnoha letech přetrvávajících zánětlivých změn může objevit také zhoubné bujení (maligní novotvorba tkáně, neoplazie). Zhojení těchto ran bez léčby základního onemocnění není možné.
Zanícená rána
Zanícená rána se projevuje zarudnutím a bolestí. Mezi nejběžnější rány tohoto druhu patří akutní zánět nehtového lůžka na rukou nebo nohou.
Akutní zánět nehtového lůžka
Akutní zánět nehtového lůžka může být na první pohled poměrně nenápadný, ale zato velice obtěžující problém. Jedná se o místní povrchovou infekci či absces, tedy dutinu vyplněnou hnisem, v oblasti ruky nebo méně často nohy. Jak můžete sami doma takový zánět léčit a s čím už zajít k lékaři?
Postižené místo se vyznačuje lokalizovanou bolestí, citlivostí na dotek, zarudnutím, zanícením, změněnou barvou, nebo dokonce různě pokrouceným nehtem. Pokud postižení zůstane neléčeno, může dojít ke vzniku abscesu a infekce se může šířit do dalších struktur prstu. Při některých činnostech je riziko vzniku zánětu nehtového lůžka vyšší. Patří mezi ně: kousání nehtů, sání prstů, nesprávná, agresivní manikúra, různá poranění nehtů včetně uvíznutí cizího tělesa (např třísky), modeláž nehtů, použití gelových nehtů.
Léčba
Nejlepší léčbou je prevence. Pokud se vám ale nepodaří vzniku zánětu předejít, máme pro vás několik rad, jak s infekcí bojovat. Pokud se ještě v místě postižení nevytvořil absces, může stačit přikládání obkladů z teplé vody 3–5x denně cca na 15 minut. Když infekce navzdory přikládání obkladů nepolevuje, je třeba dané místo znehybnit dlahou a nasadit antibiotickou léčbu. To už je ale práce pro lékaře. Když se na místě už vyvine absces, je třeba hnis vypustit. Někdy může stačit hnis vytlačit, pouze ale v případě, že na místo postižení není potřeba vyvinout příliš velký tlak – ten by totiž mohl tkáně ještě více poškodit. Po vypuštění hnisu místo sterilně překryjte a opět zahajte terapii teplými mokrými obklady 3–5x denně na 15 minut. Mezi jednotlivými obklady ránu vždy opět sterilně překryjte, abyste předešli opětovné infekci. V tomto případě antibiotika obvykle nejsou vůbec potřeba, protože absces je zánět ohraničený na určitou oblast. Pokud je absces příliš rozsáhlý, je na obtížně přístupném místě nebo není možné jeho obsah vypustit jen slabým tlakem, je třeba jeho ošetření přenechat chirurgovi.
Hlavní zásadou prevence akutního zánětu nehtového lůžka je sice pečlivá, ale v žádném případě ne agresivní hygiena. Používejte nedráždivou kosmetiku. Také se zkuste zbavit zlozvyků spojených s nehty – hlavně kousání a sání nehtů. A pokud toužíte po gelových nehtech či modeláži, dbejte na to, aby obojí bylo prováděno opravdu čistými nástroji v seriózních hygienických podmínkách.
Již v 60. letech 20. století bylo prokázáno, že rána, která se hojí ve vlhkém prostředí, má až o 40 procent kratší dobu hojení ve srovnání s krytím suchým obvazem. Přesto trvalo dalších téměř 30 let, než bylo vlhké hojení zavedeno do široké medicínské praxe.
V naší poradně s názvem PRST NA POVRCHU DOBRÝ BEZ DEFEKTU,ALE ČERVENÝ A OPUCHLÝ. se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Jsem diabatik.Mám potíže s prstem na noze nechce se mi to hojit. Dávám si na prst Višnovou mast,Ale vísledky nejsou uspokojivé Dnes jsem si dala na prst černou mast a čekám co bude. Byla jsem u lékaře a nepřijdu o prst? Moje potíže trvají už od prosince. děkuji ana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
U diabetiků jsou běžné problémy s prsty na končetinách. Tím, že budete na prst dávat višňák či černou mast, tak ho z venku vydesinfikujete, ale váš problém s tím nevyřešíte. Je třeba navštívit internistu - diabetologa a problém s prstem mu ukázat. Skutečně zde hrozí vysoké riziko, že při otálení se správnou léčbou se zasažená tkáň na prstě nezhojí a započne nekróza - odumření prstu. Pak již bude nevyhnutelná amputace prstu.
Nehojící se prst u diabetiků nepodceňovat a jít s ním hned k lékaři!
Rána je porušení kůže, které může být jednak úmyslné, jednak neúmyslné. K úmyslnému porušení kůže dochází během léčby, sem patří například operační rána. Neúmyslné porušení vzniká náhodnými poraněními, tedy úrazy.
Porušení kůže lze rozdělit do mnoha skupin. Základní dělení:
Povrchové rány: V těchto případech je poškozena jen kůže/sliznice nebo podkožní/podslizniční vazivo. Většinou se jedná o traumatické rány jako odřeniny, pořezání, tržné rány, lehčí popáleniny a podobně. Tyto rány nezasahují do podkožního vaziva a hlubších struktur uložených pod kůží (svaly, facie, šlachy a další). Jejich hojení je většinou nekomplikované a rychlé – léčí se primárním hojením.
Hluboké rány: O hlubokých ránách hovoříme tehdy, pokud jsou zasaženy hlubší struktury jako nervově-cévní svazky, šlachy a podobně. Léčba hlubokých a podminovaných ran je ztížena špatnou dostupností poraněných ploch. V těch se navíc často setkáváme s přítomností devitalizované tkáně a s povlaky. Tyto rány jsou velice náchylné k sekundární infekci.
Podle vzniku rozlišujeme rány řezné, bodné, sečné, tržné, nebo penetrující, které představují poškození pronikající až do tělních dutin a orgánů.
Podle stupně kontaminace dělíme rány na čisté – neinfikované a kontaminované, kam řadíme čerstvé otevřené rány, jak náhodné, tak chirurgické, u nichž došlo k porušení sterility, a dále rány infikované, které jsou spíše staré a je v nich klinicky průkazná infekce, například hnisavý výtok.
Mezi mechanicky způsobené rány řadíme odřeniny, poranění, řezné rány, bodné rány, kousnutí a chirurgické rány.
K ranám vzniklým v důsledku termického nebo chemického poškození řadíme veškeré popáleniny a poleptání – termické, chemické, vzniklé ozářením nebo elektrické.
Kromě toho existují určité druhy ran – obtížně se hojící vředy – vznikající v důsledku jiných procesů, které mají chorobný charakter.
Léčba rány podle fáze, ve které se rána nachází:
Čistící fáze: V této fázi může být v ráně odumřelá tkáň (takzvaná nekróza), může být infikovaná anebo překrytá hustým povlakem. V první fázi hojení může dojít k rozvoji zánětu, zarudnutí místa rány a zvýšení teploty v oblasti rány. V případě čistící fáze je třeba ránu zbavit odumřelé tkáně, infekce či vzniklého povlaku a zpřístupnit tak její spodinu pro účinnou léčbu. Proces hojení rány je možné nastartovat v okamžiku, kdy je rána zbavena všech nežádoucích složek, tedy v okamžiku, kdy je vyčištěna. Lékař volí buď cestu chirurgického vyčištění, anebo autolytického čištění za pomoci produktů vlhké terapie.
Granulace (výstavba nového tkaniva): V další fázi hojení dochází k tvorbě nových cév a rána se vyplňuje nově vznikající (granulační) tkání. Po vyplnění rány přichází proces epitelizace, při němž nově vznikající kožní kryt ránu postupně uzavírá. V této fázi je třeba zvýšená pozornost při ošetřování, aby nebyla granulační tkáň porušena. Velmi důležité je zabránit infekci rány a udržovat její stále vlhké prostředí tak, aby nedošlo k vyschnutí. Při léčbě je proto vhodné používat vlhké krytí, určené pro rány s menší sekrecí.
Epitelizace (tvorba nového epitelu – kůže): Konečná fáze hojení rány začíná obvykle od okrajů anebo se vytvářejí ostrůvky nové pokožky, které se spojují s okraji. Celý proces obnovy pokožky (epitelizace) je velmi důležitý pro konečné zhojení rány. Epitelizace bezprostředně navazuje na proces granulace, když je vytvořena nosná plocha pro tvorbu nové pojivové tkáně a pokožky. Proto je třeba ránu nadále udržovat vlhkou a zabránit jejímu vyschnutí.
V naší poradně s názvem DOTAZ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.
Nebojte se kortikoidů v masti. Když se mast používá podle návodu maximálně 10 dní, tak nehrozí žádné nebezpečí. Účinky kortikoidů na zklidnění pokožky jsou skvělé a určitě byste měla poslechnout svého lékaře a mast použít.
Zdraví Cempírek!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Doktor84.
Kortikoidy jsou uměle vyráběné steroidní hormony podobné těm, které se vytváří v kůře nadledvin. Tyto léky mají výrazné protizánětlivé a antialergické účinky a používají se například k léčbě astmatu nebo atopického ekzému. Mají ovšem také celou řadu poměrně častých nežádoucích účinků a pacienti by je měli užívat pouze po konzultaci s odborníkem.
Co jsou kortikoidy?
Kortikoidy jsou synteticky vyráběné chemické látky, jejichž struktura je podobná jako u hormonů z kůry nadledvin. Lidé by tedy měli důrazně rozlišovat mezi kortikoidy, které vznikají uměle, a kortikosteroidy, což jsou steroidní hormony přirozeně se vytvářející v kůře nadledvin. Co se týče přírodních hormonů, v lidském těle převládá především kortizol.
K čemu slouží kortikoidy?
Kortikoidy jsou známé především díky svému protizánětlivému, imunosupresivnímu a protialergickému působení. Jejich účinky jsou velmi široké, a proto mají tyto léky nezastupitelný význam při léčbě mnoha různých onemocnění. Různé formy kortikoidů neléčí vlastní příčinu nemocí, slouží však hlavně k tlumení imunitního systému a blokují silné alergické či autoimunitní reakce.
KTERÉ STAVY SE LÉČÍ POMOCÍ KORTIKOIDŮ?
Astma
Atopický ekzém
Anafylaktický šok
Lupénka
Různá zánětlivá onemocnění
Některé typy rakoviny
Revmatoidní artritida
Roztroušená skleróza
Stavy po transplantacích
Využití kortikoidů
Kortikoidy existují v mnoha různých formách. Pokud jde o lokální léčbu, využívají se látky, jako je například mast s kortikoidy, různé krémy a roztoky na kůži nebo také inhalační kortikoidy (prášky či roztoky). Co se týče systémové léčby, pacienti používají k léčbě kortikoidy injekce nebo tablety.
K lokální léčbě slouží například Budesonid, Flutikason, Betamethason nebo Mometason. Při celkové léčbě se naopak nejvíce uplatňují Dexamethason, Prednison či Hydrokortison.
Jaké mají kortikoidy nežádoucí účinky?
Podobně jako všechny léky mohou mít i kortikoidy nežádoucí účinky, kvůli často omílaným vedlejším účinkům se ovšem těchto léků spousta lidí bojí.
VEDLEJŠÍ ÚČINKY KORTIKOIDŮ JSOU NAPŘÍKLAD:
Vznik Cushingova syndromu
Snížená imunita
Migréna
Poruchy srdečního rytmu
Poruchy zubní skloviny
Zvýšená chuť k jídlu a obezita
Pankreatitida
Závrať
Ochablost svalů
Osteoporóza Nekróza kostí
Pokles potence
Zvýšení krevního tlaku
Žaludeční krvácení
Vynechání menstruace
Podrážděnost, nespavost, deprese
Zesvětlovače kůže mají v posledních několika letech za sebou dlouhou vývojovou cestu. Spotřebitelé se totiž dnes díky snadno dostupným informacím na internetu mohou mnohem lépe vzdělávat a zjišťovat od ostatních nežádoucí účinky pleť bělících produktů, které chtějí koupit. Tato článek je proto navržen tak, aby se spotřebitel s jeho pomocí mohl seznámit s mnoha různými složkami zesvětlovačů kůže dostupných na dnešním trhu. A nakonec si pak mohl vybrat nejlepší produkt pro svou kůži.
Proces zesvětlení kůže probíhá v několika etapách. Jednotlivé složky přípravků na zesvětlení kůže působí v různých fázích procesu a obvykle poskytují nejlepší výsledky, když se spojí dohromady do jednoho ověřeného produktu. Zde jsou uvedeny některé z nejoblíbenějších surovin používaných při výrobě produktů na bělení kůže.
Alfa Arbutin:
Alfa-Arbutin je biosyntetická aktivní složka, která je čistá a dobře rozpustná ve vodě. Alfa-Arbutin je vyráběn ve formě prášku. Alfa-Arbutin je jeden z nejpokročilejších účinných látek v moderním zesvětlování kůže. U Alfa-Arbutinu bylo prokázáno, že při bělení účinně fungoval na všechny typy pleti. Ukázalo se, že i velmi nízké koncentrace Alfa-Arbutinu blokují činnost tyrozinázy, čímž vzniká tak zvaný albinismus. Výzkumy prokázaly, že epimer z arbutinu má asi 10 krát silnější inhibiční účinek, než je u beta-arbutinu. Alfa-Arbutin je velmi drahá ingredience, štěstí, že funguje i při velmi nízkých koncentracích. Alfa arbutin je nejrychlejší a nejefektivnější bělící prostředek při bělení kůže.
Beta-Arbutin (extrakt z medvědice lékařské):
Beta-Arbutin je často zmiňován jen jako arbutin. Beta-Arbutin je přírodní extrakt nalezený v rostlinách medvědice lékařské. Arbutin také poskytuje kůži zesvětlující účinek na kůži tím, že zabrání tyrozináze v její činnosti. Ačkoli je arbutin přírodní derivát hydrochinonu, tak nemá stejná rizika nebo vedlejší účinky. Arbutin, jak bylo prokázáno, je velmi bezpečná látka. Beta-arbutin je levnější na výrobu než alfa-arbutin, ale také i jeho bělící efekt je desetkrát slabší. Z těchto důvodu je v mnoha nových kůži bělících přípravcích nyní použitý Alfa Arbutin na rozdíl od dříve používaného beta-arbutinu.
Kyselina kojic:
Kyselina kojová (Kojic Acid; C6H6O4; 5-hydroxy-2-(hydroxymethyl)-4-pyrone) je produktem plísně, především druhem Aspergillus oryzae, vyskytující se v Japonsku, odkud má také kyselina název – Kojic. Kyselina kojová se často používá jako přísada do asijské stravy a podle posledních poznatků se začala také používat v kosmetice, jako přírodní prostředek k bělení kůže a při léčbě pigmentových problémů a stařeckých skvrn. Kyselina kojová byla poprvé objevena v roce 1989 a nyní je používána jako přírodní alternativa k hydrochinonu. Kojic kyselina pochází z houby a studie ukázaly, že je účinná jako zesvětlující činidlo, protože brzdí produkci melaninu (hnědé barvivo). Kojic kyselina je vedlejším produktem fermentačního procesu sladování rýže, jenž se užívá při výrobě japonského rýžového vína. Existují přesvědčivé výzkumy, a to jak in vitro (ve zkumavce), tak i in vivo (na živých subjektech), prokazující přímé účinky kojic kyseliny na inhibici produkce melaninu.
Výtažek z lékořice:
Lékořice slouží mnoha účelům při péči o pleť. Složka, která je u tohoto výtažku odpovědná za bělení kůže je známá jako glabridin. Glabridin bělí tím, že brání pigmentaci utlumením aktivity tyrosinázy. Studie ukázaly, že výtažek z lékořice může kůži poskytnout značný rozjasňující účinek. Glabridin se nachází v rostlině ve velmi malém množství a proto je důležité zajistit, aby se použila správná část rostliny lékořice. Lékořice má protizánětlivé účinky a navíc je velmi populární příměsí v produktech pro péči o pleť.
Niacinamid:
Niacinamid je spíše známý jako vitamín B3 a je to účinná látka při bělení kůže. Vitamín B3 bělí kůži tím, že zabrání přechodu melanosomu z melanocytů do keratinocytů. Bělení kůže pomocí vitamínu B3 funguje nejlépe v kombinaci s nějakou další látkou na zesvětlení kůže. O niacinamidu (vitamínu B3) je také známo, že je účinný proti akné.
Vitamín C:
Vitamin C je přírodní antioxidant, který se vyskytuje v mnoha různých formách (některé stálé a jiné nestabilní), ovšem každá s odlišnými vlastnostmi. U některých z těchto forem bylo prokázáno, že snižují tvorbu melaninu a poskytují pokožce bělící účinky při zevní aplikaci. Mezi ně patří kyselina-askorbová, hořčík askorbyl fosfát a askorbyl fosforečnan sodný. Tyto formy používají-li se samostatně, nebo společně, mohou pomoci zpomalit hyperaktivní tvorbu melanocytů a tím mohou dosáhnout zesvětlení kůže.
Citronová šťáva:
Citronová šťáva je jednou z nejsilnějších přírodních látek na bělení kůže. Citrónová šťáva bohužel také velmi dráždí kůži a měla by být v zesvětlovačích kůže používána pouze v malých koncentracích. O citronové šťávě je také známo, že velmi vysušuje kůži, pokud se použije přímo neředěná.
Emblica:
Emblica je patentované složení získané z rostlin Phyllanthus Emblica. Extrakt emblica využívá víceúrovňovou kaskádu antioxidačních látek, které zajistí dlouhodobou a stabilní antioxidační aktivitu. Nedávné studie prokázaly, že tento přírodní antioxidant také poskytuje významné zesvětlení kůže při použití v mírných koncentracích.
Extrakt z moruše
Extrakt se získává z kořene moruše Broussonetia kazinoki a Siebold. nebo Broussonetia papyrifera, nebo kříženci obou těchto rodů Moraceae. Výtažky z jejich kořenů se chovají jako inhibitory enzymu tyrosinázy. Účinné látky přítomné v extraktu z moruše jsou prenylované, polyhydroxylované mono-a bis-fenylderiváty. Pouhá koncentrace 0,4% extraktu z moruše inhibuje tyrosinázu o 50% ve srovnání s 5,5% hydrochinonu a s 10,0% kojic kyseliny. U koncentrace 1% extraktu z kořene moruše nejsou známé žádné významné dráždivé projevy.
Kořen libečku
Libeček lékařský je statná rostlina vysoká až 2 metry, která u nás roste jen v soukromých zahradách, ve volné přírodě nikoliv. V Čechách se libeček lékařský nazývá také jako americký celer a hojně se používá jako koření na místo celerové a petrželové nati. Na bělení kůže je nejúčinější z libečku jeho kořen, který když se usuší, jemně rozemele a pak smíchá s trochou oleje, tak pak trochu zesvětluje pigmentové skvrny na pokožce.
Lnice obecná (květel)
Lnice roste ve volné přírodě v ČR nejčastěji kolem cest, kde vytváří pěkné, husté a sytě žluté hrozny květů. Při vnějším použití je lnice velmi dobrým lékem na pihy a jiné nečistoty v obličeji, kupříkladu na ucpané póry. Po často opakovaném potírání pih silným čajem z lnice pihy blednou a někdy i úplně zmizí. Silný čaj z lnice se připraví ze dvou lžic lnice na čtvrtlitr vody. Na zesvětlení pih se aplikace lnice musí provádět dlouhodobě a pravidelně, dvakrát i třikrát denně po dobu alespoň tří měsíců.
Kyselina glykolová:
Kyselina glykolová neboli AHA (alfa hydroxykyselina) podporuje exfoliaci pleti a dodává ji přírodní zjasnění. Kyselina glykolová svou schopností odebrat svrchní buňky, nejen vyrovnává pleťové zbarvení, ale také pomáhá minimalizovat jemné linky a vrásky. AHA neboli kyselina glykolová obvykle při bělení pomáhá ostatním osvětlovačům tím, že jim umožňuje proniknout hlouběji do kůže.
Kyselina mléčná:
Podobně jako AHA (alfa hydroxykyselina), tak i kyselina mléčná napodobuje vlastnosti kyseliny glykolové, ale je spíše vhodnější pro osoby s citlivou pokožkou. Kyselina mléčná, stejně jako AHA, může při bělení spíše pomoci jiné přísadě v zesvětlovačích kůže tím, že jim pomůže proniknout hlouběji do kůže. Jinak se běžně kyselina mléčná používá jako účinný lék na bradavice a lze ji normálně koupit v lékárně pod názvem Duofilm.
V naší poradně s názvem VLIV NARKÓZY NA MOZEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Leoš.
Dobrý den, mám dotaz - jaká rizika z narkozy se vyskytují u osoby 62 leté s diagnosou ROZTROUŠENÁ SKLEROZA MOZKOMÍŠNÍ - když: diagnosa je v trvání již cca 35 let, stav je však z větší míry stabilizovaný tzn. pacient je relativně vitální, pohyblivý - cca 15 let se léčí preventivně injekcemi Avonex -interferon 1x týdně, má trochu problém se sítnicí jednoho oka - nekroza ve zcela nejperifernější části sítnice.Na kontrolní magn. rezonanci se nedávno obejvil drobný nález na míše na C 2 a C 7. Subjektivně je apcient bez potíží. Nyní čeká pacienta operace malinké pupeční kýly o velikosti cca 15mm. Prosím, jaká rizika v tomto případě hrozí...? Děkuji za informace. Leoš.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Existuje kalkulačka na výpočet pravděpodobnosti, že vlivem narkózy dojde k srdeční zástavě nebo infarktu myokardu. Jde o tak zvané perioperační riziko. Zde je odkaz: https://www.mdcalc.com/calc…
Léčba Warfarinem s sebou přináší i negativní účinky Warfarinu, a to zejména úzké terapeutické okno a s tím spojenou nutnost pravidelného laboratorního sledování. Nezanedbatelné je riziko krvácení, které narůstá se supraterapeutickým INR. Dávkování Warfarinu je velmi individuální, navíc je třeba mít na mysli četné lékové a dietní interakce. Dlouhý poločas je nevýhodou pro delší trvání jak do nástupu, tak do odeznění antikoagulačního účinku. Byly studovány účinky Warfarinu i mimo koagulační systém a ukázalo se, že lék Warfarin může indukovat kalcifikaci a zvyšovat tak kardiovaskulární riziko.
Za jedno z hlavních úskalí terapie Warfarinem je považováno úzké terapeutické okno. Při nedostatečně účinné antikoagulaci je pacient ohrožen tromboembolickými komplikacemi, naopak při nadměrném účinku Warfarinu hrozí krvácení.
Krvácení je nejzávažnějším nežádoucím účinkem. Nejčastěji se objevuje krvácení do gastrointestinálního traktu a hematurií. Všeobecně je riziko krvácení 2–3krát vyšší u pacientů starších 75 let. Důležitá je proto pečlivá monitorace účinku Warfarinu. I když se krvácení může vyskytnout v terapeutickém rozmezí INR, je známo, že riziko strmě narůstá při INR 4,0–5,0. Vzhledem k častému kolísání INR při zahajování léčby Warfarinem je právě toto období považováno za nejrizikovější, co se týká krvácivých projevů.
Vzácnou komplikaci léčby Warfarinem představuje kumarinová kožní nekróza, která je způsobena trombózou drobných cév kůže a podkoží. Bývá pozorována 3.–8. den po zahájení warfarinizace, to znamená v době, než se plně rozvine antikoagulační účinek léku. Jako prevence je důležité počáteční překrytí léčby parenterálním antitrombotikem (nejčastěji LMWH) až do dosažení účinné antikoagulace Warfarinem.
Mezi další možné nežádoucí účinky patří zažívací potíže, velmi vzácně se může vyskytnout hepatopatie, cholestáza, reverzibilní alopecie či alergická reakce.
Při léčbě Warfarinem je třeba zohlednit velké množství možných lékových i dietních interakcí. Farmakodynamické interakce mohou nastat, pokud je Warfarin podáván současně s jinými přípravky, které mají antikoagulační či protidestičkový účinek (včetně nesteroidních antiflogistik). V tomto případě může dojít k potenciaci účinku a ke krvácivým komplikacím.
Pokud je indikována kombinace Warfarinu a protidestičkové léčby, doporučuje se rovněž do medikace přidat inhibitor protonové pumpy či blokátor H2-receptorů jako prevenci gastrointestinálního krvácení.
Relativní kontraindikací k podávání Warfarinu jsou vrozené či získané krvácivé stavy nebo jinak zvýšené riziko krvácení. Dále mezi kontraindikace patří závažná jaterní insuficience či cirhóza, infekční endokarditida či hemoperikard, gravidita a hypersenzitivita na účinnou látku warfarin. Kontraindikací jsou také alkoholismus či závažná psychiatrická onemocnění bez záruky potřebné spolupráce s nemocným.
Proto se v posledních letech usilovalo zvláště o vývoj takového antikoagulancia, které by překonalo právě výše uvedené nevýhody Warfarinu. Zatím posledním krokem na této cestě bylo zavedení přímých perorálních antikoagulancií (DOAC – direct oral anticoagulants), která v současnosti již zčásti nahrazují ještě donedávna nejrozšířenější perorální antikoagulancia (Warfarin), a do budoucna lze očekávat jejich stále širší použití. Za této situace má správně vedená léčba Warfarinem stále svoje místo a v některých indikacích tento lék nadále zůstává metodou první volby. Pro klinického lékaře je tedy nezbytné ovládat zásady účinné léčby Warfarinem s důrazem na co největší bezpečnost.
V naší poradně s názvem SEBORHOICKÁ KERATÓZA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Katerina Med.
Dobrý den prosím o názor než bych obtěžovala kožního lékaře, co tenhle výrůstek může být, mění barvu do tmava, svědí a někdy pobolívá. Velice děkuji předem za váš čas. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Na obrázku je vidět stav po zanícené keratóze. Zanícená keratóza je neškodný nezhoubný růst kůže, který se postupem času podráždil. Tyto drsné, tvrdé, praskající léze často svědí, krvácí nebo špiní oblečení. Jsou označovány jako zanícená seboroická keratóza.
Protože zanícené keratózy mohou dále růst, svědit nebo krvácet, může váš lékař navrhnout léčbu léze. Existují tyto možnosti odstranění:
Tekutý dusík - Malá zanícená keratóza může být zmrazena tekutým dusíkem. Kapalný dusík na tyto léze působí skvěle, protože mrazem ničí povrchové zanícené buňky, ale hlubší normální buňky nechává neporušené. Zmrazená keratóza utvoří puchýř, do kterého se uvolňuje tekutina z mrtvých buněk, a poté, co tekutina vyschne, se vytvoří krusta. Když krusta po několika dnech opadne, kůže pod ní se začne obnovovat do normálu.
Seškrábnutí keratózy - po znecitlivění pokožky může být keratóza odstraněna povrchním seškrábnutím. Léze jsou velmi povrchní, takže se kůže po seškrábnutí rychle uzdraví.
Laser nebo hyferace - při tomto postupu laserové nebo elektrické zařízení zahřívá pouze povrchově zanícené kožní buňky. Tento postup lze použít pro zanícené keratózy na obličeji.
Atypické zánětlivé keratózy
Někdy může být velmi obtížné odlišit zapálené seboroické keratózy od zhoubného typu rakoviny kůže. Zanícené keratózy mohou mít nepravidelné ohraničení, barevné variace a asymetrii po celé lézi. Neváhejte zavolat svému doktorovi, pokud máte obavy z jakéhokoli útvaru na kůži.
Lidská kůže má mnoho funkcí, některé z nich jsou zjevné, jiné ne. Základní funkce je ochranná, chrání tělo před škodlivými látkami, mikroorganismy i před UV zářením. Kůže má zároveň i smyslovou funkci, neboť v kůži jsou milióny nervových zakončení, která člověku pomáhají vnímat a reagovat na různé podněty, jako je třeba teplo, chlad, tlak i různá poranění. Současně úkolem kůže je pomáhat regulovat teplotu těla pomocí kožních cév a potních žláz. Pokud se člověk nachází v teplém prostředí, tak se kožní cévy rozšiřují, a tak se jimi zvyšuje průtok krve, a tím se zrychluje výdej tepla. To je dáno tím, že mnoho tepla se spotřebuje k odpaření potu. Zároveň ale kůže zabraňuje nechtěnému odpařování tekutin z těla. Další neméně podstatnou funkcí je skladovací, neboť se v podkožním vazivu ukládá tuk, který má zároveň funkci mechanickou a izolační. Prostřednictvím kůže jsou z těla vylučovány chemické látky, což způsobuje vylučovací funkce kůže. K vylučování dochází mazovými a potními žlázami, jejich sekrety zároveň přispívají k ochraně kůže. Pot také omezuje růst mikroorganismů, má slabé dezinfekční účinky a podílí se na regulaci tělesné teploty. Kůže nejen látky vylučuje, ale může je i přijímat, díky své resorpční funkci, které umožňuje dostat do těla látky rozpuštěné v tukových rozpouštědlech/tucích tak, že se do těla vetřou (masti). Zároveň se přes kůži mohou dostat do těla i dýchací plyny. Je třeba si uvědomit, že zdravá kůže absorbuje jen malé množství látek na rozdíl od kůže poškozené, která má svoji absorbační schopnost vyšší, a tím může vést k rozvoji infekcí.
Poslední funkcí je funkce estetická a komunikační, u mnoha jedinců může změna barvy kůže (například červenání) prozradit jejich psychické rozpoložení.
V naší poradně s názvem BÍLÉ SKVRNY NA OBLIČEJINA CELE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Liana Gernertova.
Byla jsem nakoznim dr.mi rekla,ze se asi jedna o Vitaligo,ze se mam pozorovat.Uzivat vitamin E. Nevim,jestli mam chodit na slunce.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Vitiligo - bílé skvrny na kůži. Příčina je neznámá, ale nejspíše půjde o autoimunitní příčinu. Lidé s vitiligem mají výrazně vyšší pravděpodobnost, že budou trpět také jinými autoimunitními chorobami. U vitiliga se očekává trvalá nebo dočasná autoimunitní blokáda nebo destrukce melanocytů, čímž vznikají bílé skvrny na kůži. Příklady vážných autoimunitních onemocnění jsou Hashimotova tyreoiditida, diabetes mellitus 1. typu nebo perniciózní anémie.
Pacienti často připisují nástup vitiliga různým spouštěcím událostem, jako jsou úrazy, spálení sluncem, stres, těhotenství nebo jiná onemocnění. Neexistuje však žádná vědecká studie, která by dokázala, že některý z těchto spouštěčů může za vznik vitiliga.
Ze zdravotní praxe se zdá, že příjemci, kterým byly transplantovány krvetvorné buňky, mají zvýšené riziko rozvoje vitiliga.
Vitiligo se může objevit v jakémkoli věku a také ve zjevně geneticky nepostižených rodinách. Dědičnost se pohybuje kolem 33 %. Statisticky jsou nejčastěji postiženými oblastmi předloktí, zápěstí, ruce, prsty, lokty, chodidla a genitálie. Zpravidla jsou postiženy natažené oblasti kůže, například vnější lokty. Nepigmentované oblasti se mohou dále zvětšit nebo zůstat s konstantní velikostí, ale dochází také ke spontánní repigmentaci - návratu původní barvy.
Pacienti trpící vitiligem jsou často stigmatizováni z nevědomosti, protože si obyvatelstvo neuvědomuje, že vitiligo není nakažlivé ani není příznakem nějakého ošklivého onemocnění nebo rakoviny. Je to nemoc, která je částečně psychologická, a tudíž přístupná charismatickému léčení a ohleduplnosti okolí.
Jednoduchá léčba není možná. Přestože fyzická výkonnost a délka života nejsou přímo tímto onemocněním ovlivněny, tak zde existuje riziko zkrácení délky života a to díky tomu, že kůže postižená vitiligem je zvláště citlivá na sluneční záření kvůli chybějící pigmentové ochraně. Často dochází ke změnám kůže vyvolaným slunečním svitem až po rakovinu kůže. Jako významný krok se doporučuje ochrana před sluncem s vysokým ochranným faktorem. Je však třeba vzít v úvahu, že v důsledku toho je omezena přirozená tvorba vitaminu D a že je třeba užívat léky, které to budou kompenzovat, aby se předešlo následkům nedostatku vitaminu D.
Pokud se chcete dozvědět jaké jsou nové metody léčby vitiliga, přečtěte si tento náš článek, který se tím podrobně zabývá: https://www.ceskaordinace.c…
Nejčastější chorobou kůže je akné, jedná se o ucpání mazových žláz mazem z infikovaných mazových žláz, což způsobuje zánětlivé vřídky na povrchu kůže. Další choroba člověka viditelně odlišuje od ostatních, jedná se o albinismus, což je dědičná vada, kdy člověk nemá dostatek melaninu, takže jeho kůže a vlasy jsou velmi světlé. I s další chorobou se setkala většina lidí, jedná se o bradavice, což jsou nezhoubné výrůstky na kůži. Člověka může omezovat i dermatitida, neboli zánět kůže často způsobený alergií. Kůže může trpět i na ekzémy, tedy záněty kůže provázené svěděním a puchýři. Alergie na potraviny může způsobit kopřivku, tedy svědící zanícené skvrny. Mezi kožní onemocnění patří i lupénka, jedná se o nemoc, při které se zanítí kůže a potáhne se stříbrnými šupinkami. Některé lidi může trápit i mateřské znaménko, což je pigmentová skvrna na kůži různých velikostí. Kůži může zasáhnout i přehřátí, které se projeví červenými skvrnami a pocením. Kůže je velmi citlivá na spálení sluncem, navíc při častém slunění se zvyšuje riziko rakoviny kůže (melanom). V neposlední řadě lidi s tmavší kůží může zasáhnout vitiligo, což je ztráta barvy kůže.
V naší poradně s názvem ZÁKOŽKA SVRABOVÁ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tomas.
Dobry den,
na rukou, loktech kotnicich brise a bocich se mi objevili male puchyrky, ktere po zmacknuti vylucuji tekutinu. Jedna kozni lekarka me lecila na precitlivelost, druha zacala se svrabem. nikdo v mem okoli ho nema. . . Prosim o radu, pri jake teplote umira zakozka. jedna se mi hlavne o nejnizsi teplotu, obleci snaze necham vymrazit nez vyvarim. pri jakem mrazu zakozka umira? predem diky za info.
od diagnostiky svrabu jsem asi paranoidni, vse mi svedi 3x vic. osobne si ale myslim, ze se o svrab nejedna.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Tomáši, kdyby se při tak masivním výskytu, který popisujete, jednalo o svrab, tak byste pociťoval přímo útrpné svědění. Navíc příznaky, které popisujete spíše nasvědčují na atopický ekzém. Ten se může objevit jako důsledek předchozího stresu nebo jako reakce na některý alergen z potravy. Ve hře je i vnější zyvinění, například reakce na mýdlo nebo i špatně vymáchané prádlo, kde zbytky pracího prostředku mohou vyvolat takovéto projevy.
Atopický ekzém a jak se ho zbavit?
Léčbě ekzému by měla předcházet návštěva dermatologa, který bude ochoten k odběru malého vzorku kůže, který odešle k histologickému vyšetření. Důležitá je také následná návštěva alergologa, který zjistí pomocí testů vzdušné a potravinové alergeny. Hlavní a základní léčba atopického ekzému je zevní. Léčiva, která může předepsat jen lékař jsou kortikoidy. Není vhodné je nadměrně užívat, jelikož mají velké množství nežádoucích účinků, ale na ekzém jsou výborně učinné. Jsou to hormonální prostředky ve formě mastí, krémů, roztoků popřípadě mlék. Mají silné protizánětlivé účinky a v akutních fázích ekzému jsou pro léčbu nepostradatelné. Je důležité řídit se u nich předepsanými zásadami a užívat je dle doporučení lékaře. Přípravky (masti) se používají pouze bodovitě, nejsou určeny k promazávání celého těla, pouze na postižené partie! Silnější vrstva léku neznamená větší účinnost, naopak je větší zátěží pro kůži. Nepoužívají se dlouhodobě. Doporučuje se intervalová léčba. K doléčení a celkovému zahojení akutního projevu se předepisují přípravky nehormonální a slabší, jako je například zinková pasta. Existují však další možnosti léčby, kterými můžete příznaky ekzému mírnit. V první řadě je velmi důležité dodržovat správnou životosprávu, omezit kontakt s alergeny a naučit se s tímto onemocněním žít. Jelikož kůže bývá suchá, je potřeba ji stále promašťovat. V lékarně je spousta přípravků, každý nemocný by si měl vyzkoušet, který mu nejlépe vyhovuje. Osvědčené jsou například masti a mléka Excipial, Ung, Linola, Lipobase a jiné. Pro extrémně vysušenou pokožku je vhodná i vazelína. V lidovém léčitelství se doporučovalo vepřové sádlo, ovšem bez konzervantů. U někoho zase postačí dobrý olivový olej lisovaný za studena. Za pokus jistě stojí i některé dopňky stravy, které pomáhají posilovat imunitu a schopnost organismu vyrovnávat se s alergeny. Postižený člověk atopickým ekzémem by měl spíše upřednostňovat sprchu před koupáním. Když už koupele, tak se doporučují promašťovací oleje, například Salus. Je nutné vyvarovat se pěnám a agresivním sprchovým gelům. Doporučuji sprchování vlažnou vodou a po koupeli pokožku namazat. Často se ke zklidnění zánětu používají vlažné obklady s Jarischovým roztokem. V některých případech, pokud pravidelná a správná léčba nezabírá, může lékař poslat pacienta na světloléčbu - fototerapii. Je u ní nezbytná pravidelnost, obvykle se provádí po dobu tří měsíců 1 - 3 krát týdně. Ekzém příznivě ovlivňuje i pobyt u moře, přiměřené slunění může zlepšit stav kůže na několik týdnů až měsíců. Některé pojišťovny dokonce přispívají na ozdravné pobyty alergikům a atopikům.
Takže Tomáši, nejdříve změnte kožního, navštivte alergologa, omezte konzumaci hlavních alergenů (kravské mléko, vejce, čokoláda, vlašské ořechy, citrusové plody nebo lepek), snažte se nestresovat a proti svědění si nechte napsat lék Claritine.
Kůže je nejrozsáhlejším orgánem na lidském těle. Latinský název tohoto orgánu je cutis, derma. Kůže má u některých zvířat podobu kožichu. Úkolem kůže je oddělovat vnitřní prostředí těla od vnějšího prostředí. Většina savců (včetně lidí) je pokryta ochlupením (zvířata srstí). U dospělého člověka plocha kůže dosahuje 1,6 až 1,8 m2, její hmotnost se pohybuje kolem 7 % z celkové hmotnosti jedince. Nejvíce kůže na lidském těle je na dolních končetinách (36 %), na trupu (30 %), horních končetinách (23 %) a nejméně kůže je na hlavě a krku (11 %). Přestože kůže některých lidí působí, že je silná zhruba jako papír, tak její tloušťka se pohybuje od 0,4 mm do 4 mm. Kůže je nejsilnější na zádech, naopak nejslabší je na očních víčkách, na části hlavy, kde rostou vlasy a u mužů na penisu.
V naší poradně s názvem SPÁLENÁ KŮŽE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nikola.
Dobrý den, prosím Vás, co si mám dát na spálenou kůži? tak aby mi to co nejdříve zhnědlo, nejlépe zítra? :-) Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Čau Nikolo, spálená kůže od sluníčka do zítra hnědá - to nepůjde s ničím, ale do týdne ano. Teď si co nejdříve na to nastříkej Panthenol spray - koupíš ho v lekárně. Dělej to vždy, když můžeš! Kup si také tablety betakaroten a užívej je podle návodu a chraň si spálenou kůži před dalším sluněním. Tak nejrychleji zmírníš následky spálené kůže od sluníčka a do týdne se to spraví. Příště si na kůži namaž krém DayLong 16 a budeš bez spálení postupně pěkně hnědá od začátku slunění.
Svědění hlavy a vypadávání vlasů může být způsobeno atopickým ekzémem. Aktivita mazových žláz u takto postižených lidí je nízká, jejich kůže i vlasy se jeví jako suché, povrch pokožky je pokrytý jemnými šupinkami, má sklon k tvorbě trhlinek a nerovnoměrnému prokrvování. Na suché pokožce se často vyskytují drobné záněty provázené zarudnutím, reaguje přecitlivěle na sluneční záření a častý kontakt s mýdlem. Při mytí zanícené pokožky mýdlem dochází ke snižování hodnoty pH a jejímu dalšímu vysušování.
Následné potíže jsou zprvu jen estetického rázu. Obraz na kůži se podobá popraskané keramické váze, vzhledově připomíná krokodýlí kůži. Její chronické dráždění může vést k tvorbě ekzémů. Ekzém z vysychání se vyznačuje zarudlými ložisky až o velikosti mince na velmi suché a šupinaté pokožce. Škrábání postiženého místa může vést k zanesení nebezpečné bakteriální superinfekce.
Lidé se suchou kůží jen zřídkakdy trpí onemocněními typu akné. Předčasně se však u nich vyvíjejí vrásky, vrstvy kůže se ztenčují. Proto suchá kůže vyžaduje již od časného mládí trvalou péči.
Atopický ekzém bývá označován jako endogenní ekzém nebo atopická dermatitida. Také pro toto postižení je typické svědění a velmi suchá pokožka se sklonem k zánětům. Potíže mohou vyústit až do stadia, ve kterém je nezbytná lékařská péče spojená s důslednou a šetrnou péčí o pokožku. Při onemocnění je porušena bariérová funkce kůže. Mimo jiné se může vyskytovat nedostatek kyseliny linolové, bez níž tělo nemůže tvořit ceremid1. Ten má rozhodující význam na vytváření a udržování kožní bariéry a tím regulaci ztráty vody přes vrchní vrstvu kůže, takzvanou epidermis. Jakmile tento regulační faktor chybí, dochází k přesušení kůže, nedostatečné schopnosti vázat vodu a snížené tvorbě potu a mazu.
Rady pro péči:
Snažte se nepoužívat látky, které vysušují pokožku, například roztoky s obsahem alkoholu.
Koupejte se a sprchujte nejvýše jednou denně a používejte nealkalické čisticí výrobky, které kůži šetrně čistí a nadměrně ji neodmašťují.
Po koupeli dodejte kůži dostatečné množství tuku a hydratace.
Nepobývejte v přehřátých a suchých místnostech. Ideální je maximální pokojová teplota 20 °C a minimální vlhkost vzduchu 55 %.
K výraznému zlepšení stavu kůže může přispět také změna klimatu. Především ve výškách nad 1 500 metů nebo v přímořském podnebí je možno pozorovat zlepšení.
Pozitivní vliv má také slunění, po poradě s lékařem můžete vyzkoušet ozařování ultrafialovým zářením UVA 1 nebo kombinací záření UVA a UVB.
Důležitá je i výživa, která by měla být vyvážená a plnohodnotná, s vysokým podílem čerstvé stravy. Speciální diety se nedoporučují, pokud nejsou jednoznačně prokázány alergie na potraviny.
U kojenců, kteří mají vysoké dědičné zatížení, doporučují lékaři podle možností kojení po dobu 36 měsíců. Není-li to možné, měla by se používat hypoalergenní kojenecká výživa.
Dbejte na pitný režim. Dostatečné podávání tekutin zlepšuje stav kůže. Vlivem narušené bariérové funkce se kůží vydává více tekutin, než je obvyklé, proto je obecně vyšší potřeba podávání vody. Alkoholické nápoje mohou onemocnění zhoršovat.
Tabákový kouř a nikotin mohou vyvolávat svědění, a proto se jim vyhýbejte. Pohyb na čerstvém vzduchu a pravidelný životní rytmus přispívají ke zmírnění vnitřního napětí.
Oblečení noste propustné a příjemně měkké. Materiálům živočišného původu, jako je vlna, velbloudí srst, pravá kožešina, se raději vyhýbejte, stejně jako drsným, škrábavým látkám ze syntetických materiálů. Naopak se doporučuje přírodní bavlna nebo hedvábí.
Mezi onemocnění ze skupiny „atopie“ patří atopický ekzém, astma bronchiale, senná rýma, alergické záněty spojivek, ale v poslední době jsou k nim řazeny i migrény a některá onemocnění zažívacího traktu.
Kožní projevy atopického ekzému jsou především suchá přesušená kůže a úporné svědění. Onemocnění probíhá dlouhodobě a převážně začíná v dětském věku (i když v současné době nejsou ani výjimkou počátky v dospělém věku). Začátek se projevuje v prvních měsících života většinou jako drobné papulky (pupínky, krupička) na obličeji. Později se onemocnění rozšiřuje dále. Onemocnění může postihovat takzvané typické lokality (ohbí končetin loketní a kolenní jamky), bříška prstů (pulpitis sicca – jemné olupování někdy i spojené s drobnými deformacemi nehtových plotének), typické jsou též obličej a krk. V těžších případech se při zhoršení onemocnění atopický ekzém nachází kdekoliv na těle. Ložiska později přecházejí do zarudlých plošek s výrazně zhrubělým povrchem a šupením.
V naší poradně s názvem OPALOVÁNÍ A BÍLÉ MAPY NA ZÁDECH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pája.
Dobrý den,
na zádech se mi zač.července objevily bílé fleky, které vypadají jako velká mapa. Vypadají jako pigmentové fleky, ale jsou bílé... při pobytu na koupališti a po koupání doma v bazénu mi záda svědí a musím se až chvílema drbat, netuším co to je a jsem z toho nervozni. Nevypadá to moc hezky. Rozšiřuje se to docela rychle. Nejhorší to je když vylezu z bazénu a ležím zády na ručníku, začne to červenat a mapička se podráždí a na dotek je hrubá a lehounce vystouplá. I za horkého dne, kdy se potím záda zrůžoví. Marně scháním dobrého dermatologa, ale bohužel jsem žádného v okolí neobjevila.
Ještě dodám že bilá mapa se nikdy neopálí, spíš zrůžový a pak se po namazání zklid.mléka zklidní.
Děkuji za vaši radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Takto na dálku bych to tipnul na pityriázu (pityriasis versicolor). Pityriáza je specifický typ onemocnění kůže, které způsobuje kvasinka rodu pityrosporum. Pityriáza se projevuje právě tvorbou mapek s kontrastní změnou odstínu kůže do světla, proto má i ten dodatek v latinském názvu (versicolor - změna barvy). Nejlepší lék na pytiriázu je krém Pevaryl, který pityriázu vyléčí do dvou týdnů. Krém Pevaryl je jen na lékařský předpis, ostatně jako všechny účinné léky na kvasinková onemocnění kůže. Z volně prodejných léků by pak mohl pomoci Clotrimazol gel nebo sprej popřípadě i krém. Pokud se toho chcete opravdu rychle zbavit, tak se nevyhnete návštěvě kožního, který podle vizuálního vyšetření zvolí nejlepší léčbu.
Rakovina kůže se může objevit na pokožce hlavy, a to zejména v oblastech, které nejsou dobře pokryté vlasy. Může dojít ke zničení kožní buňky a tkáně a v některých případech i k metastázím do jiných částí těla. Rakovina kůže se může projevit například změnami mateřských znamének, a to na základě změny jejich růstu nebo tvorby nových pigmentových znamének, dále výskytem vředu, který se nehojí, nebo může dojít k dlouhodobému podráždění kůže. Mezi tři nejčastější typy rakoviny kůže patří bazální karcinom kůže, spinocelulární karcinom kůže a melanom.
Ve svém příspěvku LNĚNÝ OLEJ A TVAROH DISKUZE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Svatka.
Dobrý den-užívám olej,tvaroh a ln.semínko už měsíc a mám pocit že se mi zhoršily kožní problemy(asi lupenka na loktech a kotnících- nikdy jsem nekonzumovala tak pravidelně a často tvaroh,olej... Nevím jestli je to následný projev tohoto užívání nebo mám zastavit toto užívání. dík Svatka
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jaroslava.
Já jsem přesvědčena, že tato zvýšená tvorba kůže souvisí právě s konkrétní kombinací tvarohu a lněného semínka. Je to lék na rakovinu a chcete po něm, aby vám pomohl vystavět nové a zdravé buňky rychlejším tempem, než je obvyklé. Tato léčebná činnost je pak patrná na vaší pokožce, jako nebvykle silné olupování kůže. Něco podobného by se mělo odehrávat i uvnitř těla na tkáních zasažených zhoubným bujením.
Možná se zeptáte jak je docíleno toho, že se ve větší míře nebudou replikovat právě rakovinové bunky, ale jen ty zdravé. Podstatou zhoubného bujení je ztráta nebo poškození genetického předpisu pro tvorbu nových buněk. Spoléháme na to, že tato směs přírodních zdrojů poskytuje tělu opravné geny prostřednictvím kmenových buněk ze semen lnu a k tomu startovní amynokyseliny, které jsou primárně vytvořeny pro rychlý růst malého telete - tvaroh z neodstředěného mléka. Prakticky jsou v tomto přírodním léku na rakovinu všechny potřebné ingredience k podpoře zdravého buněčného dělení.
Pokud s tímto lékem léčíte rakovinu, tak doporučuji v léčbě pokračovat ve standardním dávkování. Pokud tvaroh s lněným olejem nebo semínky používáte jen jako prevenci, tak doporučuji vysadit a počkat, než se kůže srovná a pak začít s polovičním dávkováním než máte nyní.
Svědění kůže v noci může mít celou řadu různých příčin (alergie, primárně kožní onemocnění, dysfunkce štítné žlázy, některá jaterní onemocnění, neurologická onemocnění a jiné) a může být opravdu způsobena i psychogenně. Rozvahu o příčině stavu a příslušná vyšetření by měl provést především praktický lékař, který zná i ostatní detaily týkající se současného i předchozího zdravotního stavu.
Možné příčiny
Kožní podmínky a vyrážky – mnoho kožních onemocnění vyvolává svědění kůže, včetně ekzému (dermatitidy), lupénky, svrabu, vší, planých neštovic, kopřivky a dermografismu. V těchto případech svědění obvykle postihuje konkrétní oblasti a je doprovázeno dalšími příznaky, jako je červená, podrážděná kůže nebo hrbolky a puchýře na pokožce.
Vnitřní nemoci – zahrnují onemocnění jater, malabsorpci pšenice (celiakii), selhání ledvin, anémii z nedostatku železa, problémy se štítnou žlázou a rakoviny, včetně leukémie a lymfomu. V těchto případech svědění obvykle postihuje spíše jednu konkrétní oblast, ne celé tělo. Kůže může vypadat jinak normálně s výjimkou opakovaně škrábané oblasti.
Nervové poruchy postihující nervový systém, jako je roztroušená skleróza, diabetes mellitus, skřípnutí nervů a pásový opar (herpes zoster), mohou rovněž vyvolávat svědění pokožky.
Podráždění a alergické reakce – vlna, chemikálie, mýdla a jiné látky mohou dráždit kůži a způsobit svědění. Někdy látka vyvolá alergické reakce, například materiál s obsahem škumpy jedovaté. Rovněž potravinové alergie mohou způsobit svědivé kožní reakce.
Drogy – reakce na léky, jako jsou antibiotika, antimykotika nebo omamné léky proti bolesti, mohou způsobit rozsáhlé vyrážky a svědění.
Svrab – způsoben roztočem Sarcoptes scabiei. Přítomnost tohoto roztoče vede k intenzivnímu svědění v oblasti nohou. Svrab je nakažlivý a může se rychle šířit prostřednictvím fyzického kontaktu.
Léčba
Jakmile je příčina identifikována, může léčba svědění kůže zahrnovat:
léky;
kortikosteroidní krémy používané zevně na postižené oblasti, nebo perorální antihistaminika;
světelná terapie (fototerapie) – zahrnuje vystavení pokožky určitým vlnovým délkám ultrafialového záření; více sezení je obvykle naplánováno, až když je svědění pod kontrolou;
masti;
lokální anestetika – lidokain nebo benzokain, dále masti a pleťové vody se používají k okamžité úlevě od svědění.
Při léčbě zesvětlení kůže byl v minulosti velmi oblíben hydrochinon. Až do nedávna bylo použití hydrochinonu považováno za nejbezpečnější a nejefektivnější léčbu nejen hyperpigmentace, ale i pigmentových a stařeckých skvrn, melasma a podobného zabarvení kůže. Dnes ale nový výzkum naznačuje, že tato léčba může mít vážné nežádoucí účinky spojené s dlouhodobým užíváním syntetického hydrochinonu. Proto se výrobci zesvětlovačů kůže od této látky odklánějí a hledají inspiraci v přírodních látkách, jako například citronová šťáva, výtažek z lékořice a nebo japonská kyselina Kojic. Účinek spojení citronové šťávy a skořice pro bělení kůže není znám, ale existuje několik účinných a bezpečných látek, které mohou kůži vybělit. Více se o nich dočtete zde: Nové trendy v bělení kůže.
Lidská kůže se skládá ze tří částí: z pokožky, škáry a podkožního vaziva.
Pokožku (latinsky epidermis) tvoří vrstvy buněk dlaždicového epitelu. Buňky ve spodních vrstvách se neustále dělí a vytlačují starší buňky blíže k povrchu. Buňky v horních vrstvách se tak postupně vzdalují od zdroje krve a živin, degenerují, naplňují se keratinem, rohovatí a postupně odumírají a odlupují se. Díky tomuto neustálému procesu se celá pokožka obmění zhruba za tři týdny. Člověku se za celý život odloupe asi 18 – 22 kg mrtvých buněk kůže. Pigmentové barvivo a melanin (chrání před ÚV zářením) jsou obsaženy ve spodních vrstvách.
Škára (latinsky dermis) je druhou vrstvou kůže, jedná se o pevnou a pružnou vazivovou vrstvu kůže, kterou tvoří síť kolagenových a elastických vláken. Na hranici škáry s pokožkou se nachází škárové papily, ve kterých jsou nervová zakončení a kapilární sítě. Právě papily tvoří otisky prstů. Čím je člověk starší, tím se pomalu ztrácí pružnost škáry, protože se kůže uvolňuje a skládá se do záhybů a vrásek. Škára také obsahuje nervová tělíska, která jsou receptory dotyku (Meissnerova), chladu (Krauseova), tepla (Ruffiniho). Kromě tělísek jsou tam i kožní a mazové žlázy a vlasové cibulky.
Třetí část podkožní vazivo (latinsky hypodermis) se nachází pod škárou. Obsahuje tukové buňky, které jsou zásobárnou energie a rozpouštějí vitamíny A, D, E a K. Nachází se zde také tělíska, která jsou receptory tlaku a tahu (Vater-Paciniho). Podkožní vazivo izoluje a chrání svaly a nervy, také tato podkožní tuková vrstva určuje tvar a hmotnost těla.
Za svěděním kůže na zádech může být kopřivka. Kopřivka se neobjevuje pouze v dětském věku, ale také u dospělých osob. Kopřivka je vlastně místní alergická reakce. Přítomné jsou při ní obvykle červené pupínky. Při větších problémech je třeba vždy vyhledat odborného lékaře.
Svědění kůže na zádech mohou způsobovat také rozmnožené plísně. Jedná se obvykle o kvasinku Candida albicans.
Dále může jít o alergické reakce, pocení, akné, Dermatitis pratensis (ta vzniká při kontaktu kůže s rostlinami).
Léčba
Léčba vždy souvisí s primárním onemocněním, které diagnostikuje lékař.
Plíseň nehtů patří k nejčastějším onemocněním nehtů. Vyskytuje se čtyřikrát častěji na nehtech nohou než na nehtech rukou. Původci nemoci číhají doslova všude, dokonce i doma mezi čtyřmi zdmi. Mnoho lidí mívá tento problém, ale nemoc je často dlouho nerozpoznána. A bohužel ani ti s vážnou infekcí nehtů ne vždy vyhledají lékařskou pomoc. Přitom je plíseň nehtů více než pouhý kosmetický problém a nutně potřebuje odborné lékařské ošetření a léčbu.
Nebezpečí nákazy nehtů plísněmi je vysoké. Už i malé poškození nehtu nebo kůže kolem nehtu stačí k tomu, aby došlo k infekci. Plísně, obvykle skryté v šupinkách kůže, číhají skutečně téměř na každém kroku – především v teplém a zároveň vlhkém prostředí, jakými jsou například bazény, rošty ve sprchách, sauny, zahrada, kůže zvířat, setkat se s nimi můžeme i doma. Často plísni nehtů předchází plísňové onemocnění kůže nohou. Vývoj plísně podporuje nošení gumových rukavic nebo neprodyšných bot, například gumových holínek, lyžařských bot nebo jiné sportovní obuvi z plastických materiálů, neboť houbám (většinou dermatofytům nebo kvasinkám) se obzvlášť dobře daří ve vlhkém a teplém prostředí. Také kousání nehtů a nedostatečná péče o nehty jsou častými příčinami. Riziková jsou některá povolání (malíři, lakýrníci nebo kadeřníci), kteří pracují s rozpouštědly nebo jinými chemickými látkami, které poškozují kůži i nehty. Do skupiny silně ohrožených lidí patří také lidé trpící cukrovkou, osoby s onemocněními kůže nebo s oslabenou imunitou. U pacientů s cukrovkou se může vyvinout rovněž necitlivost na chodidlech. V tomto případě se jedná o poškození nervů (polyneuropatie).
Plíseň nehtů
Zde je článek, který podrobně rozebírá plíseň nehtů.
V těhotenství je zvýšena produkce hormonu estrogenu, zvyšuje se hladina cukru, a to mají kvasinky rády. Proto nejen těhotné ženy, ale také diabetičky mívají často mykotické záněty. Sledování charakteru poševního výtoku během těhotenství je velmi důležité, zvláště v období blízko před porodem. Některé ženy svědí kůže v průběhu těhotenství zejména na břiše, stehnech, prsou a pažích.
Možné příčiny
Svědění kůže v těhotenství může mít více příčin, jednou z nich však bývají těhotenské hormony, které mívají na svědomí nadměrnou produkci žlučových kyselin. To může vést k takzvané těhotenské cholestáze. Faktorů, které mohou způsobovat svědění kůže v těhotenství, je samozřejmě více. Může to ukazovat na kopřivku, atopický ekzém, mykózu, ale i na svrab.
Léčba
Pro miminko může být cholestáza nebezpečná, takže objeví-li se svědění v těhotenství, nepodceňujte ho. Poraďte se se svým gynekologem o dalším postupu. Lékař by měl provést krevní testy, mimo jiné jaterní test a test na obsah žlučových kyselin v krvi, které mohou potvrdit, že jde právě o cholestázu. V tom případě lékař pomůže upravit odtok žlučových kyselin a pomocí vhodně zvolené léčby zmírnit svědění. Považovat svědění za banalitu a snažit se léčit pomocí babských rad by se v tomto případě nemuselo vyplatit.
Další rady, co proti svědění:
Používejte na pokožku vysoce kvalitní hydratační krém. Aplikujte tento krém alespoň jednou nebo dvakrát denně, se zaměřením na oblasti, kde je svědění nejzávažnější. Doporučujeme například Vanicream, Cetaphil, Eucerin CeraVe a další.
Vyvarujte se škrábání. Zakryjte svědící oblast, pokud se nemůžete udržet před poškrábáním.
Použijte chladné, vlhké obklady.
Používejte bavlněné oblečení s hladkou texturou. To vám pomůže vyhnout se podráždění pokožky.
Zvolte mýdla bez barviv a parfémů. Po umytí naneste hydratační krém na ochranu pokožky.
Používejte jemné, neparfémované prací prostředky na praní oblečení, ručníků a ložního prádla. Zkuste použít extra dlouhý máchací cyklus pračky.
Vyhněte se látkám, které dráždí kůži nebo vyvolávají alergickou reakci. Patří sem nikl, šperky, parfémy, čisticí prostředky a kosmetika.
Rakovina kůže má různé formy a projevy. Existují různé druhy kožních karcinomů, přičemž rozlišujeme nemelanomovou (takzvanou bílou) rakovinu kůže a maligní melanom (takzvanou černou rakovinu kůže).
Při hodnocení melanomů se používá takzvané ABCD pravidlo:
A = tvar: symetrický, nebo nesymetrický
B = ohraničení: ostré ,nebo neostré
C = barva: různorodé zbarvení (například hnědé s červenými, bílými nebo modrými pruhy), nebo velmi tmavá
D = průměr
Naleznete-li na svém těle viditelné změny kůže, takzvané jaterní skvrny, které se buď nově tvoří, nebo naopak velice rychle rostou, mění svou barvu a formu nebo krvácí, vyhledejte pokud možno co nejrychleji lékaře-dermatologa. Lékař pigmentové skvrny vyšetří a případně – při podezření na nádorové bujení – zajistí odbornou protinádorovou léčbu. U těchto stavů hrozí i rychlá smrt.
