Některé vředy na penisu mohou mít závažnější příčiny, a proto je důležité vyhledat lékařskou pomoc. Možné příčiny vředů:
Primární syfilis – projevuje se bezbolestným vředem na penisu nebo šourku. Primární syfilis je způsoben spirálovitou bakterií Treponema palladum. Syfilis se diagnostikuje pomocí laboratorních testů. Jedná se o infekční pohlavně přenosnou chorobu.
Venerologický vřed, granulom inguinale, Lymphogranuloma venereum – tropické nemoci způsobující bezbolestný a zapáchající vřed. Diagnóza musí být potvrzena laboratorními testy. Tyto nemoci se objevují u mužů, kteří navštívili tropické oblasti a měli v nich pohlavní styk.
Senilní rakovina (spinocelulární karcinom) – projevuje se bezbolestným nepravidelným genitálním vředem. Tento vřed se objevuje u lidí nad 50 let. Včasná diagnóza a léčba je nezbytná, neboť může dojít i k úmrtí.
Vředy na penisu dále dělíme podle délky trvání, a to do dvou skupin. První skupina zahrnuje akutní vředy, které se vyskytují po dobu kratší než dva týdny. Do druhé skupiny patří chronické vředy, které jsou přítomny déle než dva týdny.
Akutní vředy
Herpes simplex je nejčastější příčinou genitálních vředů, způsobuje ho herpesvirus hominis, který je rozdělen do dvou typů (typ jedna a typ dva). Virus je obvykle spojen s orálním herpesem nebo opary. Herpes se vyznačuje opakujícími se záchvaty genitálních váčků (malé puchýře), které se rychle rozkládají a tvoří malé, bolestivé vředy. Tento virus je velice infekční a pohlavně přenosný. Častými příznaky je akutní onemocnění, které je velmi vážné. Akutní příznaky jsou opakovaně léčeny protivirovými léky. Stres nebo jiné akutní onemocnění vyvolávají recidivy. Diagnóza se potvrzuje laboratorními testy.
Sekundární syfilis. Projevy sekundární syfilidy jsou nepravidelné, mělké a bezbolestné šedé vředy, vytvářející na penisu tzv. „hlemýždí dráhu“. Sekundární syfilis je charakteristickým rysem druhé etapy syfilidy a má podobné příznaky jako chřipka, navíc způsobuje skvrny na těle (červenou vyrážku). Diagnóza musí být potvrzena laboratorními testy. Sekundární syfilis je infekční pohlavně přenosnou chorobou.
Aftózní vředy jsou malé, mělké a bolestivé vředy objevující se nejčastěji v ústech, ale mohou se objevit i na penisu. Aftózní vředy jsou šedé s červeným podrážděním okolo afty. Mohou být často zaměněny s vředy herpes simplex, proto jsou nezbytné laboratorní testy, které spolehlivě rozliší typ vředů. Tyto vředy nejsou infekční a jejich příčina je neznámá.
Chronické vředy
Pemfigus je skupina vzácných puchýřnatých autoimunitních onemocnění kůže a sliznice. Obvykle postihuje jiné části těla, často se objevuje v ústech, ale může se objevit i na penisu. Toto onemocnění způsobuje křehké, tenkostěnné puchýře, které rozkládají vzniklé vředy. Puchýře mohou být často bolestivé a způsobují svědění. Diagnóza a léčba je velmi nezbytná.
Beh-chet choroba je zánětlivé onemocnění postihující kůži, klouby, nervy, oči a další systémy těla. Choroba je tureckého původu. Příznaky zahrnují velké, hluboké a bolestivé vředy na penisu a šourku, které se zároveň objevují i v ústech. Jedná se o potenciálně závažný stav, a proto je důležitá nezbytná diagnóza a odpovídající léčba. Tato choroba není infekční.
Reiterův syndrom je zánětlivé onemocnění vyskytující se s generalizovanou artritidou. Čtvrtina mužů s tímto syndromem trpí malým šupinatěním žaludu a předkožky. Teiterův syndrom ovlivňuje svaly, oči a nehty, způsobuje abnormální imunitní reakce střev a genitálních infekcí. Tato choroba má delší průběh a je léčitelná. Reiterův syndrom není infekční, ale bakterie, které tento syndrom způsobují, jsou. Některé bakterie mohou být pohlavně přenosné.
Tyto drobné skvrny nemají závažnou příčinu, ale mohou být infekční. Pokud je vám více než 50 let a máte papuly na penisu, vyhledejte lékařskou pomoc.
Molluscum cantagiosum je obyčejná benigní infekční virová choroba postihující kůži a sliznici. Patří mezi běžné kožní onemocnění v dětství, které je přenášeno dotykem kůže. U dospělých mužů patří mezi pohlavně přenosné nemoci, jelikož se objevuje na penisu. Tato choroba způsobuje malé kopulovité papuly, které jsou často spojeny s depresí. Papuly obsahují bílý hnis, který může být vymáčknut. Tyto papuly mohou zmizet bez léčby, ale mohou být odstraněny i pomocí zmrazení nebo kauterizace. Tuto chorobu způsobuje nedodržování zásad bezpečného sexu v dospělosti. Papuly by měly být vyšetřeny na virus HIV.
Vlasové folikuly a mazové potní žlázy jsou součástí kůže. Běžně se vyskytují na penisu, zejména na ventrálním povrchu (spodní části). Mohou být viditelné jako malé uzlíky nebo pociťovány jako malé hrudky v kůži.
Perleťové papuly na penisu mají průměr cca 1–3 mm a objevují se na žaludu. Nejčastěji se mohou objevit u mužů ve věku mezi 20 až 40 lety a ovlivňují asi 10 procent populace. Perleťové papuly na penisu jsou často zaměněny za bradavice. Perleťové papuly nejsou infekční a nevyžadují žádnou léčbu.
Fordycké skvrny jsou malé (1–5 mm), sytě červené nebo fialové papuly objevující se na žaludu, penisu nebo šourku. Tyto papuly jsou bezbolestné a nezpůsobují podráždění, ale jsou příčinou nespokojenosti s fyzickým vzhledem. Fordycké skvrny nejsou pohlavně přenosné a jejich příčina je neznámá. Jedná se o rozšířené cévy, které zapříčiňují zesílení kůže. Pokud dojde k poranění těchto skvrn, mohou začít krvácet. Zatím neexistuje spolehlivá léčba k odstranění těchto skvrn. Problematika krvácení skvrn se řeší pomocí zařízení, které využívá malé množství elektrického proudu (elektrokauterizace).
Psoriáza (lupénka) nejčastěji postihuje jiné části těla, zejména kolena, lokty a pokožku hlavy, ale může se objevit i na penisu. Obvykle se psoriáza objevuje na žaludu nebo vnitřním povrchu předkožky. Lupénka se projevuje zahuštěnými červenými papulami nebo šupinami. Existuje celá řada účinných ošetření, zejména steroidní krémy.
Genitální bradavice jsou způsobeny lidským papilloma virem (HPV) a jsou infekční. Genitální bradavice mohou být jednoduché nebo vícenásobné, mohou mít tělovou barvu (růžovou nebo hnědou) a vlhký povrch. HPV infekce je spojena s rozvojem krční a anální rakoviny.
Šupiny na penisu nemají žádné vážné příčiny, některé jsou infekční, jiné se mohou vyvinout v závažné potíže. Vzácně se může objevit onemocnění sliznice žaludu, sklerotická lišej a balanitis xerotica obliterans. Tato onemocnění vedou k rozvoji rakoviny penisu. Vyhledejte tedy lékařskou pomoc, jakmile se vám na penisu objeví šupiny.
Balanitis a posthitis. Balanitis je zánětlivé onemocnění žaludu a posthitis je zánětlivé onemocnění předkožky. Příznaky zahrnují podráždění, pálení a červenou vyrážku. Někdy kůže vypadá jako po opaření, protože se odlupuje. Bakterie a kvasinky způsobují odlupování kůže. Nejčastěji se toto onemocnění objevuje u starších mužů a u mužů s cukrovkou. Onemocnění je léčeno vhodnými antimikrobiálními krémy.
Erythroplasia of Queyrat je vzácný stav, který se projevuje ostře ohraničenými červenými šupinami s jemným povrchem. Tyto šupiny jsou bolestivé a nezpůsobují svědění. Jedná se o časný projev karcinomu penisu a je třeba rychlé diagnostiky a léčby. Odstranění postižené oblasti je jedinou léčbou.
Zoon je plazmatická buňka balanitis. Zoon balanitis způsobuje jasně červené, lesklé šupiny na žaludu nebo vnitřní straně předkožky. Šupiny nejsou bolestivé, ale mohou způsobovat svědění. Příčina těchto šupin je neznámá, ale nejsou infekční. Jedná se o neškodný stav, který může být zaměněn s mnohem vážnějším stavem Erythroplasi of Queyrat. Léčba reaguje na steroidní krémy, ale může dojít k častému vracení. Obřízka patří mezi nepodstatné způsoby léčby.
Sklerotická lišej a balanitis xerotica obliterans. Sklerotická lišej způsobuje bílé šupiny na žaludu, předkožce nebo penisu a nemá žádné příznaky, ale může dojít k pálení nebo podráždění. Balanitis xerotica obliterans je závažná forma sklerotické lišeje ovlivňující předkožku neobřezaných mužů. Předkožka je pevná a má vzhled bílého zjizvení, ovlivňuje močení nebo pohlavní styk. Sklerotická lišej a balanitis xerotice obliterans mohou vést ke karcinomu penisu. Pokud je zjištěn karcinom penisu, odstranění předkožky je nezbytné. Jedná se o neinfekční onemocnění.
Ekzém nejčastěji postihuje jiné části těla, může se objevit i na penisu a dochází ke dráždivé reakci (dermatitidě). Ekzém způsobuje červené, jemné šupiny, které jsou velmi svědivé. K léčbě jsou vhodné steroidní krémy. Ekzém není pohlavně přenosnou nemocí.
V naší poradně s názvem DOBA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Roman.
Chci se zeptat jak dlouho to mám aplikovat na pokožku? Ale na pokožku žaludu, :( Proto se ptám.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
To se takhle nedá vůbec jednoznačně určit, protože nepíšete co tím chcete léčit. Na žaludu není pokožka, ale sliznice a tu může nevhodná koncentrace manganistanu poleptat a způsobit zranění. Obvykle stačí k odstranění začervenalých skvrnek na žaludu jeho důkladné omytí mýdlem a teplou vodou. Pokud se vám zdá, že máte na žaludu nějaké opary nebo vředy, tak doporučuji návštěvu kožního lékaře, protože to můžou být varovné příznaky závažného onemocnění jako například syfilis nebo HPV infekce a ty sám nevyléčíte.
Někdy se příznaky nemusí objevit, čímž však nastává problém, protože pokud nedojde ke zjištění, jste přenašečem pohlavní nemoci. Pokud jsou přítomny příznaky kvasinkové infekce, patří mezi ty nejznámější:
Ve svém příspěvku BABSKÉ RADY NA ŠTÍTNOU ŽLÁZU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel JANA.
Zdravím chtela jsem se zeptát lečim se se štitnou žlazou -ZNIŽENÁ /HYPOTHYREOZA/
Kontrolu mám 1x za rok beru na to euthyrox 50mg. A na sono mi zistili že mám uzliny asi 10 ruzných velikosti co to znamená .DEKUJI
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Vladimír.
Při Hashimotově nemoci dochází k napadání buněk štítné žlázy vlastním imunitním systémem. Bez vyřešení skutečných výživových příčin této nemoci nepřináší aplikace kortikoidů ani syntetických hormonů v lécích typu Letrox trvalé výsledky. Příčinou chronického zánětu a destrukce štítné žlázy při Hashimotově nemoci jsou určité konkrétní druhy potravin v naší stravě, vyvolávající autoimunitní reakce těla, které ničí štítnou žlázu a její enzymy. Používám testy, které určí, jaké potraviny Vám tyto reakce v těle vyvolávají. Poradím, jakou úpravou své stravy se této nemoci trvale zbavíte. Kontakt 608 155 338.
Balanitis je zánětlivé onemocnění žaludu penisu, které je často spojeno se zánětem vnitřního listu předkožky, takzvané balanoposthitis. Balanitida může mít infekční (například kvasinky, bakterie, herpes viry a podobně) a neinfekční příčiny (například trauma, vrozená fimóza, mechanické a chemické dráždění – masturbace s nevhodným lubrikantem, dráždění spodním prádlem se zbytky pracího prostředku a tak dále).
Náchylnější k rozvoji balanitidy jsou pacienti s diabetem mellitus, AIDS, osoby se sníženou imunitou či s nízkou úrovní hygieny. Balanitida, respektive balanoposthitida se může objevit v každém věku, incidence této choroby je přibližně 1:25 jedincům mužského pohlaví. Balanitida je vzácná u obřezaných dospělých mužů.
Příznaky a projevy
ohraničené zarudnutí žaludu penisu (předkožky)
červené mapovité eroze žaludu
edém (otok) žaludu (předkožky)
zaplnění předkožkového vaku sekretem
někdy límečkovité šupinky a žlutavé pustulky
svědění
pálení
bolestivost penisu
při zanedbání terapie až rozvoj gangrény
zvýšená tělesná teplota
schvácenost
dysurické obtíže a rozvoj infekce močových cest
Léčba
Důležitá je prevence (dostatečná intimní hygiena, vhodné spodní prádlo, používání kondomů a podobně), příznivá je koupel v antiseptickém roztoku hypermanganu nebo fyziologickém roztoku, lze užívat i externě různé masti, krémy, roztoky s antibiotiky, antimykotiky, kortikoidy. Vzácně se aplikuje systémová farmakoterapie. Někdy je nutná obřízka.
V naší poradně s názvem MÁM NÁROK NA DÁVKY PŘI NEMOCI S CROHNOVOU NEMOCÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Richterová Iveta.
Dobrý den mám nárok na dávky při nemoci s crohnovou nemocí
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Obecně ne. Ale záleží na tom, jak vám nemoc komplikuje výkon pracovní činnosti. To je u každého člověka individuální a záleží na tom, jak to zváží posudkový lékař. Částečný invalidní důchod by při této diagnóze mohl být přiznán. Zeptejte se na podrobnosti svého praktického lékaře.
Fimóza (latinsky a anglicky phimosis) je zúžení otvoru předkožky, kvůli kterému ji nelze přetáhnout přes žalud (glans) penisu. Může být jak vrozená, tak získaná. Vrozená (kongenitální) je častější a bývá téměř u všech novorozených chlapců, ale postupem času sama vymizí. Získaná (sekundární) může vzniknout jako následek zánětů žaludu (typicky u diabetu mellitus – cukrovky) nebo poranění předkožky (při nešetrném přetažení předkožky u dítěte). Předkožka má potom tendenci se zužovat a jizvit.
Příznaky a projevy
nemožnost přetáhnout předkožku přes žalud
nemožnost pohlavního styku či jeho bolestivost
hromadění smegma (bílá zapáchající hmota pod předkožkou)
v důsledku špatné hygieny může vzniknout zánět, později, v extrému, i rakovina penisu (z důvodu chronického dráždění tkání)
nafukování předkožkového vaku při močení
časté záněty žaludu (balanitidy)
zánět předkožky – při infekci otok předkožky a výrazná bolestivost, možnost výtoku hnisu a dysurické potíže (bolestivé močení)
parafimóza je komplikace fimózy, kdy se úzká předkožka sice přetáhne přes žalud, ale pak nejde vrátit zpět a zaškrtí tkáň žaludu
relativní fimóza – ta, ke které dochází jen při ztopoření penisu, je zde riziko vzniku parafimózy
Léčba
Léčba může být nechirurgická – aplikace kortikoidů, ale ty nemají příznivý vliv na pokožku. Dále je možné použití léčiv rozvolňujících jizvy. Chirurgická léčba – cirkumcize neboli obřízka.
V naší poradně s názvem DOTAZ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavel.
muze muz mit pohlavni styk,kdyz ma phimosis,a je plodny?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Muž s fimózou samozřejmě mít pohlavní styk může. Má to ale svá úskalí. Tím, jak je žalud neustále zakrytý předkožkou, se těžko dosáhne vyvrcholení a pohlavní styk může tak trvat velmi dlouho. Pak je zde nebezpečí zanesení infekce do pochvy, protože není možné provést důkladnou hygienu žaludu. Pokud je fimóza v akutním stádiu, to znamená, že probíhá zánět na tkáních žaludu a předkožky, tak bych vůbec pohlavní styk nedoporučoval.
Obnova předkožky je proces expanze zbývající kůže na penisu, a to buď chirurgicky, nebo nechirurgicky, se záměrem zvětšení nebo celkové obnovy předkožky novou tkání. Obnovu předkožky podstupují muži pro několik důvodů, mezi které patří například obnova vzhledu přirozené předkožky, zvýšení sexuální citlivosti žaludu a vnitřní předkožky nebo snížení nepohodlí obřezaného penisu během každodenního života. Obnovu předkožky podstupují většinou muži, kteří byli obřezáni, byli zraněni nebo trpí fimózou.
Metody obnovy předkožky
Chirurgická metoda obnovy předkožky je založena na odebrání kůže z jiné části těla (například ze šourku) a jejím přišití na konec žaludu. Tato metoda je však velmi drahá, může mít vedlejší efekty (například růst chlupů) a nevypadá moc esteticky.
Nechirurgická metoda využívá takzvané expanze tkáně pomocí mitózy. Je možné díky ní obnovit jak vnější, tak vnitřní předkožku. Přezdívá se jí „tugging“. Nechirurgická metoda předkožky má několik různých podob. Dá se využívat různých specializovaných přístrojů nebo manuálního namáhání kůže. Při obnovování předkožky je vždy nutné dbát na to, aby nebylo namáhání příliš velké a kůže nebo penis celkově nebyly nijak poškozeny. Je prokázáno, že namáháním kůže a množením buněk v ní pomocí mitózy vznikají dokonale funkční buňky. Proces obnovy předkožky je však velmi dlouhý a je při něm potřeba velká trpělivost a motivace. Nechirurgická obnova trvá velmi dlouho a je závislá na stáří a zdravotním stavu jedince, množství zbylé kůže po obřízce a podobně. Výsledky chirurgické obnovy jsou mnohonásobně rychlejší, avšak kvůli vedlejším efektům se tato metoda nedoporučuje.
Některé funkce předkožky obnovit takto nelze. Například nelze obnovit zúženou část předkožky na jejím konci a nervová zakončení v ní a uzdičku. Předkožka tak působí volněji než přirozená. Naopak však je schopna zakrýt jizvu po obřízce, což obnoví přirozený vzhled penisu. Dále je nově nabytá předkožka schopna chránit žalud před mechanickým „opotřebováváním“, například třením o spodní prádlo, což zvyšuje citlivost žaludu. Stejně tak se částečně obnoví sekreční žlázy vnitřní části předkožky, a navíc dekeratinizuje jak žalud, tak vnitřní předkožka, což vede ke zvýšení citlivosti a vzrušivosti penisu. Není však možné stoprocentně obnovit všechny ztracené funkce předkožky a penisu.
V naší poradně s názvem NEMOC ŽALUDU? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ondruška františek.
objevil se mi bílý flíček na žaludu a svědí mě to.nevím co s tím děkuji za odpověd
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Takové příznaky mohou mít několik příčin. Od HPV (geniální bradavice) až po HIV (nemoc AIDS). Určitě se nechte vyšetřit na kožním oddělení nejlépe u specialisty na venerologii. Tam se dozvíte co to je a dostanete na to účinné léky. Většinou bývají tyto komplikace přenosné na jiné lidi během sexuálního styku (vaginálního, análního, ale i orálního), takže do doby vyléčení používejte kondom při jakýchkoliv hrátkách se svým penisem.
Měkký vřed, jinak též známý jako ulcus molle či chankroid, je sexuálně přenosná nemoc, jejímž původcem je gramnegativní bakterie Haemophilus ducreyi. Projevuje se často mnohočetnými vřídky v oblasti genitálu (u mužů na žaludu penisu, předkožce a uzdičce). V případě neléčení nemoci dochází ke spojování vřídků ve velká ložiska a přenosu infekce do mízních (lymfatických) uzlin v oblasti třísel, jejich následnému zduření, prasknutí a vytvoření píštěle, z níž vytéká žlutozelený hnis s příměsí krve.[2] Nemoc je přenosná pouze pohlavním stykem a její lokalizace mimo genitál je velmi vzácná (zahrnuje prsty, rty a mandle). Inkubační doba nemoci kolísá a pohybuje se mezi několika hodinami až pěti dny; v průměru pak trvá 2 až 3 dny. Vyskytuje se především v zemích tropického a subtropického podnebného pásu v Africe a Asii.
Příznaky
Za 4 až 7 dní po pohlavním styku s nakaženou osobou se objeví potíže při močení a vřídek (nebo vřídky) na pohlavním ústrojí. Pokud se nemoc neléčí, mohou se tvořit další vředy a splývat ve velká ložiska. K tomu ještě přispívá reakce v mízních uzlinách, které se zvětšují, praskají a též vředovatí. Měkký vřed je v rozvinutých zemích vzácná nemoc.
Ve svém příspěvku KRÉM VITAROS LEKÁRNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Josef.
Ano,taky jsem ho vyzkoušel a bez úspěchu.Cítil jsem jenom slabé pnutí,asi by to chtělo silnější dávku.Byl jsem zklamán.Já jinak používám s úspěchem karon,ale u něho je, bohužel nevím proč,výroba pozastavena.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Karel.
Vitaros jsem také zkusil. Krém funguje :-) Ne že by se penis úplně postavil, ale po menší stimulaci je erekce silná a přetrvá asi 45 minut. Krém se sice má skladovat v ledničce, ale tlačit ho studeného do penisu moc nefunguje - takže z ledničky vytáhnout s předstihem. Také mi chvíli trvalo, než jsem dosáhl správného rozevření močové trubice, aby krém vjel kousek dál. I tak trochu krému vyjelo zpět ven. Ten jsem rozetřel na špici žaludu, aby se taky vstřebal. Než se Vitaros ze špičky žaludu dostane do topořivých těles, tak to docela trvá (20-25 minut). Ale nakonec funguje pěkně ;-)
Obřízka patří mezi malé chirurgické zákroky. Je to zákrok, při kterém je amputována předkožka, což je kožní řasa, která překrývá žalud penisu. Rozlišuje se obřízka částečná a úplná. Na celém světě je obřezána asi čtvrtina všech mužů, tento podíl se však v jednotlivých zemích velmi liší. Obřízka je zcela běžná v afrických zemích a z náboženských důvodů u židovských chlapců, kde je symbolickou smlouvou člověka s Bohem. Bůh uložil Abrahámovi, aby se na znamení smlouvy obřezal. Od té doby je tak činěno židovským chlapcům. Zákrok, při kterém se provádí obřízka u chlapců, se nazývá brit mila. Také muslimští chlapci a muži jsou obřezaní.
Celosvětově je obřezáno okolo 30 % mužské populace. Z toho jsou více než dvě třetiny (cca 68 %) muslimové. Židovské obyvatelstvo netvoří v celosvětovém průzkumu ani 1 %. I Ježíš byl obřezán, avšak o relikvii svaté předkožky se vedou spory.
Téměř vůbec se obřízka neprovádí ve Středomoří, Jižní Americe, Skandinávii a nemuslimské části Asie. Samotné země EU mají spíše mizivá čísla – cca 5 % obřezané populace (vyjma Velké Británie). V anglofonních zemích však obřízka velmi rychle ztrácí na popularitě, nejvíce v Austrálii, Velké Británii, dále Kanadě a USA. Obřízka se do těchto zemí rozšířila především v období viktoriánské Anglie, kdy se vědecky dokázalo, že účinně brání masturbaci. Protože byly některé mentální problémy spojované s masturbací, byla považována za nevhodnou (například byla masturbace spojována s debilitou, deformacemi tváře nebo ochlupením dlaní). Tyto názory jsou dnes věcí minulosti a budí spíš úsměv.
Je-li je obřízka prováděna z důvodu léčení fimózy, není nutné vždy odstranit celou předkožku, někdy stačí odstranit pouze její zúženou část. Dnes se často používá léčení pomocí steroidních mastí, které problém fimózy úspěšně řeší ve 40 % případů. U ostatních je chirurgický zákrok nezbytný. Považuje se za vhodné vyřešit problém před pubertou, protože v období puberty se chlapci velmi stydí a zákrok je pro ně psychicky velmi nepříjemný a často se, ke své škodě, řešení problému vyhýbají. Nicméně na uvolnění předkožky má také vliv nárůst hormonální hladiny testosteronu v pubertě obdobně jako na růst celého penisu. Úzká předkožka může velmi negativně ovlivnit start do sexuálního života. Je však třeba odlišit v tomto směru úzkou předkožku od krátké uzdičky.
V České republice se obřízka provádí na urologii (za předpokladu, že mají k dispozici operační sál) nebo na plastické chirurgii. Naprostá většina obřízek se v rozvojových zemích i jinde ve světě dělá bez anestézie, často i bez dezinfekce a jen pomocí primitivních nástrojů. Pouze v západních zemích a ve velkých městech se obřízka provádí v klinických podmínkách. Například ve vcelku europeizovaném Turecku probíhá 85 % obřízek tradičně v domácích podmínkách, 10 % provádí zdravotnicky vyškolená osoba a jen 5 % lékař. Minimum (méně než 15 %) provedených obřízek se provádí v nemocnici. V takovém případě pacient před zákrokem absolvuje klasické předoperační vyšetření. Zákrok probíhá při anestezii, takže je takřka bezbolestný.
Celková anestezie
Výhody: Pacient prospí celý zákrok, takže necítí vůbec žádnou bolest.
Nevýhody: Časově náročnější, trvá delší dobu, než se odbourá vliv anestezie. Po probrání se z narkózy je zpravidla pociťována nevolnost. Není možné v den zákroku řídit.
Lokální anestezie
Je provedena aplikace znecitlivující látky do penisu několika injekčními vpichy.
Výhody: Menší zátěž pro organismus než celková anestezie. Je možné opustit nemocnici už 30–60 minut po zákroku. Je možné řídit po zákroku.
Nevýhody: Někomu může být nepříjemné být při vědomí během operačního zákroku.
Samotná aplikace anestetika může být trochu bolestivá (tuto malou nepříjemnost však lze řešit znecitlivující mastí před provedením vpichů). Samotný zákrok trvá běžně 15–20 minut. Kůže je při něm odstraněna buď skalpelem, nebo speciálními nůžkami. Rána je pak sešita několika stehy. Při obřízce lze přihlédnout k přání pacienta a odstranit více vnitřní nebo vnější předkožky. Úplná obřízka se oproti částečné vyznačuje rychlejším hojením a výrazně menším počtem pooperačních komplikací.
Rizika: Při provádění obřízky může dojít k poškození žaludu penisu s následným znetvořením nebo ke srůstům, toto riziko je největší u novorozenců. U novorozenců je problematické také provedení anestezie, až donedávna byl proto zákrok u kojenců prováděn bez anestezie. Z těchto důvodů se častěji provádí částečná obřízka, která ve většině případů k řešení dostačuje, pokud je obřízka indikována z lékařských důvodů. Vlastní zákrok provedený pod anestetiky není bolestivý, ale bolest se objevuje následně a přetrvává po dobu několika dní, obvykle do opadnutí otoku. Někdy přetrvává při erekci i déle. Zákrok by měl provádět chirurg s dostatečnou erudicí a na přiměřeném pracovišti. Nekorektně vedený zákrok může vést k vážným komplikacím, počínaje velkou ztrátou krve, přes zánětlivé procesy, které můžou vest k deformacím penisu, konče gangrenosními stavy, které vedou v lepším případě k amputaci penisu, v horším ohrožují život. Úplná cirkumcize snižuje u mužů citlivost žaludu, což bývá u mladších mužů vnímáno pozitivně jak muži samotnými, tak i jejich partnerkami. Později se ale může tato situace zvrátit, protože může být dosažení orgasmu v přiměřené době obtížné, což obtěžuje partnerku a frustruje muže.
Ve svém příspěvku LÉČBA KVASINKOVÁ INFEKCE NA ŽALUDU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karel.
Na kvasinky výborně zabírá sucho. Stačí mít žalud 2-3 týdny větraný v suchu. Nepoužívat mýdlo, jen vodu. A vyléčí se to výborně. Jen se musí hlídat, aby to bylo v suchu pořád, i v noci. Pokud se střídá vlhko a sucho, to pak nemá vůbec smysl. Na internetu jsou návody, aby předkožka zůstala, držet vzadu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Tomáš.
Dobrý den, ve Vašem článku léčba kvasinkové infekce na žaludu píšete. Stačí mít žalud 2-3 týdny větraný v suchu.Na internetu jsou návody, aby předkožka zůstala, držet vzadu. Bohužel žádný takový návod se mne nepodařilo dohledat. Nebylo by možno dát např. odkaz, nebo popsat vlastní provedení.
Děkuji Tomáš
Hirsuties papillaris genitalis, česky perlové penilní papuly či bradavkovitá ježatost penisu, je klinický stav kůže na mužském pohlavním orgánu. Jedná se o přirozené drobné uzlíky, takzvané angiofibromy (chybně nazývané bradavičky) doprovázející nervová zakončení. Vyskytují se přibližně u 30 % neobřezaných mužů. Bílá barva je způsobena tukovou povahou těchto uzlíků.
Vznikají zcela přirozeně, jejich zvýraznění nastává v době dospívání, bez ohledu na sexuální život. Lokalizace těchto pupínků je nejčastěji při koruně žaludu penisu. Zcela nevhodné je jejich mačkání. S rostoucím věkem bývají méně patrné.
Lékařsky vedené vyjmutí těchto bílých útvarů je zbytečné a téměř se neprovádí, navíc by došlo k narušení kůže a tím ke změně citlivosti vjemů. Hirsuties papillaris genitalis spontánně mizí po celkové obřízce. Obecně lze říct, že mizí vždy, když je tato oblast dlouhodobě obnažená a suchá. Proto také po částečné nebo volné obřízce, kdy ježatá část žaludu zůstává krytá, k vymizení nedochází. Vymizení nastává postupně v období 7–15 měsíců po celkové obřízce.
Pozor na záměnu s condylomata accuminata či jinými patologickými projevy, které je nutno urychleně léčit. Vždy se doporučuje histopatologické vyšetření. Nejedná se o sexuálně přenosnou nemoc.
Ve svém příspěvku CHLAMYDIE V PLICÍCH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Blanka.
Odpovídám na Váš dotaz. Pokud Vám byly chlamydie pneumonia prokázány, snažte se dostat k nejlepším odborníkům na toto onemocnění. Nenechte se ničím a nikým odbýt, nebo dopadnete moc špatně. K tomu Vám chci sdělit. Měla jsem úplně ty samé problémy, chodila jsem od " čerta k ďáblu " , nikdo mi nedokázal sdělit opravdu objektivně o jaké onemocnění se jedná. Přestože jsem byla přeléčena AT, můj stav se zhoršoval natolik, že bylo neúnosné cokoli dělat. Zbořila se mi celá páteř, výsledky na MR moc špatné, se střevy jsem rovněž skončila v nemocnici, neúměrná únava Vás naprosto skolí, nebudete schopna již žít normálním životem. Mám zato, že je snad zákaz chlamydie řešit. Skončila jsem v invalidním důchodu, přestože jsem byla celý život workoholik, a moc jsem se těšila dál na práci. Nemohu dělat nic. Po obyčejném nákupu, kde dnes bez vozíku nefunguji vůbec, pak doma třeba tři hodiny spím, a nejsem ničeho schopná. Strašná únava, bolesti stále dokola. To samé má můj manžel. Nepodceňujte to a snažte se to nějak léčit. V léčení Vám neporadím, prostě tady se to moc neřeší. Snad až to skolí půl národa, tak to budou možná řešit. Je to fakt strašné. Přeji Vám zlepšení a mnoho zdraví.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Renata Allohová.
Zdravím a přidávám názor, paní která reagovala na váš dotaz má naprostou pravdu, vy máte dokonce černého Petra, jelikož jsou tam i borelie, při prodělané INFEKCI ch. pneumonie ji už ani dostat opravdu nemůžete, to mají lékaři pravdu ale už neřeknou, že jí máte doživotně, někdo má dobrý imunitní s. a nijak mu nevadí a jiný skončí v invalidním důchodu, při oslabené imunitě může docházet k reinfekci což je návrat příznaků nemoci, jelikož imunita nezabojovala například skrz jinou nemoc a vše nestíhá, a pneumonie se zase namnožila, k boreliím mohu napsat, že jsou to parazité a mohou vám prolézt kolena i ramena, prostě se dostanou do kostí, proto píšu, že máte černého Petra, taky už je nemůžete dostat, jelikož je máte a tak máte v krevních odběrech vždy obrané látky, jelikož tělo s touto nemocí bojovalo a otázkou zůstává zda dále nebojuje, pomocí je přeléčení antibiotiky a snažit se pomoci imunitnímu s. pomoci s nemocí bojovat, lze to stravou, i léčivky, hodně štěstí. Renata Allohová r.allohova@seznam.cz
Peyronieho choroba bývá také méně přesně označována jako Peyronova choroba. Jedná se o onemocnění penisu, které sice není život ohrožující, ale může výrazně zhoršit kvalitu života a hlavně jeho sexuální stránku. Dříve byla považována za vzácnou nemoc, nyní se však ukazuje, že může postihovat až 5 % mužů starších 50 let.
Příčiny
Podstatou nemoci je nadměrná tvorba tuhého jizevnatého vaziva v měkkých tkáních penisu. Mnohdy není jasný vyvolávající mechanismus, nicméně nemoc častěji postihuje muže po úrazech penisu (nejčastěji nejrůznější úrazy při sexuální aktivitě). Proces vzniku Peyronieho nemoci se proto považuje za jistou poruchu hojení ran. K rozvoji choroby je podle všeho nutný i určitý genetický předpoklad a někteří lékaři považují tento problém za autoimunitní onemocnění. Peyronieho nemoc je nenádorová a není nakažlivá.
Projevy
Nemoc se projevuje bolestmi penisu a jeho deformací, u pokročilých forem nemoci se penis výrazně ohýbá. S tím se pojí bolest při erekci a poruchy erekce.
Diagnostika
Základem je vyšetření urologem, anamnéza charakteru a trvání obtíží a fyzikální vyšetření penisu. Dalších vyšetřovacích metod nebývá obvykle zapotřebí.
Léčba
U méně závažných případů se postupuje spíše konzervativně a zkouší se různé preparáty a léky (vitamín E, interferony, pentoxyfylin, koenzym Q10 a další). Jejich účinky jsou nicméně nepříliš přesvědčivé. Pokročilejší formy nemoci se léčí chirurgicky. Chirurgický zákrok má za úkol vrátit penis do normálního tvaru, čehož je většinou dosaženo, v určitém procentu případů bohužel na úkor citlivosti penisu a přetrvávání (nebo zhoršení) poruchy erekce.
Léčení tohoto onemocnění není standardní a výsledek se nedá dopředu odhadnout. Úprava lokálního nálezu může být i spontánní (v průběhu řady měsíců). Chirurgická úprava s vytětím postiženého vaziva a s jeho náhradou může být buď úspěšná, nebo naopak může vést k dalšímu jizvení, a tím ke zhoršování lokálního postižení. Postižení penisu, které se nemanifestuje klinickými příznaky, nevyžaduje bezprostředně žádnou léčbu. Lokální injekce vysoce účinných hormonů – kortikosteroidů – mohou být účinné, avšak podávání těchto léků ústy účinné není. Také místní léčba ultrazvukem může přinést pacientovi úlevu.
Ve svém příspěvku TABULKA POTRAVIN PODLE OBSAHU PURINŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk Burda.
Dobrý den,
dnou trpím asi č roky. Prozatím nic vážného, ale asi jednkrát za půl roku se objeví nepříjemné náznaky nemoci přestože vynechávám většinu potravin s vysokým obsahem purinů. A to je právě ten problém s kterým si nevím rady. Prolistoval jsem desítky stránek, jak papírových, tak i webových ale mám dojem, že potraviny doporučené- nedoporučené u této nemoci v těchto informacích se jaksi kříží. A to jsem ještě hodně přizemi.
Jasně. Tabulka purinů je jedna věc, ale pokud bych vzal ze všech posbíraných informací ty nejhorší potraviny a nejedl je, musím mít ovocný sad anebo umřít hlady.
Navštívil jsem s tímto problémem svého obvodního lékaře, byl u několika lidí, kteří tvrdí že vědí kde je problém, ale jejich doporučení se diametrálně rozcházela. Dají se někde najít optimální stravovací návyky při této nemoci? Já nevím kde.
Děkuji za odpověď.
Hezký den.
Zdeněk Burda
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Norbert Vaněk.
Je to přesně tak, jak píšete. Nejenže jsou tabulky s hodnotami purinů anebo přímo kyseliny močové někdy chybné, ale často se s nimi rozcházejí také písemné informace přímo pod nimi!
Věc řeším měřením kyseliny močové a ověřováním si, které potraviny (s hlasem poradním v tabulkách) opravdu omezit a které naopak do jídelníčku skutečně zařadit častěji.
Rakovina penisu je v ČR relativně vzácný zhoubný nádor. V některých částech světa (Asie, Afrika) jde nicméně o velmi častou formu nádorových onemocnění. Jeho výskyt v poslední době stoupá a trocha informací o něm proto jistě neuškodí.
Příčiny
Velmi důležitou příčinou je nedostatečná hygiena. Pod předkožkou vzniká bělavá páchnoucí hmota, takzvané smegma. Pokud se toto smegma nechá pod předkožkou hromadit a neodstraňuje se, může to u některých jedinců vést ke vzniku rakoviny. Toto potvrzuje i fakt, že se rakovina penisu téměř vůbec nevyskytuje u židů a muslimů. Součástí jejich náboženských rituálů je totiž obřízka. Při obřízce se odstraní předkožka, která překrývá žalud penisu. Žalud se tak obnaží a mnohem lépe se udrží jeho hygiena. To má očividně vliv na ochranu před rakovinou penisu. U nemocných s fimózou (zúženou předkožkou) se smegma hromadí snadněji, což taktéž zvyšuje riziko vzniku rakoviny penisu. Z dalších vyvolávajících faktorů se předpokládá neblahý vliv vdechovaných rakovinotvorných látek v cigaretovém kouři a také vliv viru HPV na buňky penisu. Virus HPV (Human Papilloma Virus) je extrémně rozšířený a přenáší se mimo jiné pohlavním stykem. Některé jeho kmeny mají nepochybně vliv na vznik rakoviny děložního čípku u žen a na vznik různých forem bradavic (pravé bradavice, condylomata accuminata, molusky a podobně).
Projevy
Vzniku rakoviny penisu často předchází vznik přednádorového ložiska, jež přejde v nádorovou tkáň, která se zprvu nerozšiřuje. Této formě rakoviny „in situ“ („na místě“) se říká Queyratova erytroplazie. Vypadá jako mechovité červené ložisko na žaludu penisu. Postupně se ovšem začne šířit do okolí a vzniká klasická, šířící se forma rakoviny penisu. Prorůstá penisem, může se rozšířit do lymfatických uzlin v tříslech a může vytvořit i vzdálené metastázy v těle. Nádorové ložisko na penisu může mít vzhled uzlíku, vřídku nebo zarudlého místa. Při postižení lymfatických uzlin v třísle můžeme najít jejich nebolestivé zduření. Prostě platí, že pokud se na penisu udělá vředovitě vypadající útvar – a zvláště pokud se nehojí – je vhodné navštívit kožního lékaře nebo urologa. Rakovina to nejspíše nebude, ale je dobré, když vám to potvrdí specialista.
Diagnostika
Na rakovinu penisu může mít podezření kožní lékař nebo urolog při pohledu na penis. Každý podezřelý útvar na penisu by proto měl být příslušnému lékaři beze studu ukázán. Skoro určitě to rakovina nebude, ale jistota je jistota – a navíc se tak mohou odhalit mnohá jiná onemocnění (tvrdý vřed u syfilidy, condylomata accuminata a podobně). Nádor se při lékařových pochybách definitivně prokáže (či vyloučí) získáním vzorku podezřelé tkáně a jejím prohlédnutím pod mikroskopem. Postižení tříselných uzlin se dá prokázat pohmatem nebo ultrazvukem. Při pátrání po postižených uzlinách v dutině břišní lze využít CT.
Prevence
Prevence vychází z příčin nemoci. Vhodnou prevencí je dostatečná hygiena a mytí penisu pod předkožkou. Pokud ovšem předkožka nejde stáhnout nebo jde stáhnout jen obtížně při jejím zúžení (fimóze), pak se provádí jednoduchý chirurgický zákrok obřízky (cirkumcize), kdy se předkožka odstraní. Není-li fimóza přítomná, je podle mě obřízka jako prevence vzniku rakoviny penisu poněkud zbytečná. Zanechání kouření je pak vůbec vhodnou prevencí řady nádorových a srdečních onemocnění. Prevencí by snad teoreticky mohlo být i proočkování populace (mužů i žen) proti některým kmenům HPV virů, což by narušilo jejich možnost se mezi lidmi obou pohlaví šířit. V současné době se toto relativně drahé očkování provádí na vyžádání u žen jako prevence vzniku rakoviny děložního čípku. Z výše uvedeného však vyplývá, že ve státech s vysokým výskytem rakoviny penisu by vakcína mohla mít efekt i u mužů. To ostatně prokáže čas.
Léčba
U malého povrchového nádoru lze někdy použít jen laser (nebo chirurgickou obřízku u nádoru na předkožce) a nádorovou hmotu tak odstranit bez narušení funkce penisu. U hodně pokročilého nádoru může být někdy jediným řešením chirurgické odstranění celého penisu, varlat a šourku. Je také možné preventivní nebo léčebné chirurgické odstranění lymfatických uzlin v tříslech. Odstranění uzlin však může vést k narušení odtoku mízy (lymfy) z dolních končetin a často pak vznikají jejich otoky. Už z těchto důvodů je snad jasné, proč je nutné nádor najít včas. Chirurgickou léčbu lze samozřejmě různě kombinovat s chemoterapií a ozařováním. Na individuální podobě léčby bude spolupracovat zkušený onkolog s urologem.
Genitální bradavice (kondylomata) jsou způsobeny lidskými papilomaviry (HPV). Jedná se o vysoce nakažlivou sexuálně přenosnou infekci, která způsobuje výskyt malých bradaviček v oblasti genitálií a v blízkosti řitního otvoru. Většina z nich se objeví během jednoho až tří měsíců po infikování. Jejich odstranění pacientům bohužel nezaručí, že se již znovu neobjeví, mají totiž tendenci se vracet. Největší prevalence tohoto onemocnění je podle výzkumů u mladých lidí ve věku 16‒24 let, ženy jsou však postiženy častěji než muži. Každoročně lékaři diagnostikují zhruba 360 tisíc nových případů genitálních bradavic. Nejedná se sice o život ohrožující onemocnění, některým pacientům však mohou genitální bradavice způsobit nepříjemné pálení, svědění či krvácení. Dále se u nemocných může projevit psychosociální stres a pocity úzkosti. Co se týče inkubační doby, od nákazy do prvních příznaků onemocnění uplynou většinou cca 2‒4 měsíce. Může to ovšem trvat jen pár týdnů nebo naopak i několik let.
Genitální bradavice patří mezi nejčastější sexuálně přenosné nemoci. Šíří se prostřednictvím pohlavního styku s infikovaným partnerem, zdrojem onemocnění může být jakýkoliv kontakt kůží a sliznic. Mezi další rizikové faktory patří i používání stejných ručníků nebo ložního prádla. Hlavní příčinou vzniku kondylomat jsou lidské papilomaviry (HPV). Existuje zhruba 70 různých typů HPV, některé mohou způsobit vznik bradavic také na jiných místech lidského těla. Za většinu případů výskytu bradavic v genitální a anální oblasti jsou zodpovědné HPV kmeny 6 a 11. Další typy mohou způsobit rakovinu děložního čípku a většinu análních karcinomů.
Příznaky
U žen se genitální bradavice mohou vyskytovat na zevním genitálu, ale také v pochvě, na děložním čípku, v ústí močové trubice nebo v konečníku a jeho okolí.
Genitální bradavice u mužů se objeví nejčastěji na žaludu, předkožce či na šourku. Stejně jako u žen se ovšem mohou nacházet i v ústí močové trubice nebo v konečníku a jeho okolí.
Bradavice mohou mít různý tvar či velikost. Většinou vypadají jako vyvýšené pupínky a výrůstky, které mají barvu okolní kůže. Zpravidla se vyskytují pohromadě ve větším množství, někdy mohou dokonce srůstat až v květákovité útvary. Na kůži se ovšem může objevit pouze jedna či dvě osamocené bradavice. Kondylomata většinou nezpůsobují bolest. V méně častých případech mohou příznaky genitálních bradavic zahrnovat také svědění, pálení či krvácení. Někdy může nákaza naopak probíhat bez jakýchkoliv zvláštních příznaků a člověk se tak nechtěně stane přenašečem, protože o svém onemocnění vůbec neví.
Mononukleóza je poměrně závažné onemocnění, které pro pacienty znamená mnoho rizik. Jejím původcem je virus Epstein-Barrové nebo cytomegalovirus, které patří do stejné skupiny herpetických virů jako vyvolavatelé oparu rtu, planých neštovic či genitálního oparu. Kvůli projevům podobným příznakům angíny a některých dalších chorob je někdy těžké ji odhalit, pro zvolení správné léčby je to však nezbytné.
Jedním z prvních projevů mononukleózy je dlouhodobá nadměrná únava, která se někdy označuje jako takzvaný únavový syndrom. Obvykle se také objeví horečka a bolesti v krku. Stejně jako při angíně mají krční mandle na svém povrchu bělavý povlak, typické jsou rovněž problémy s polykáním a oboustranné zduření předních i zadních krčních uzlin. Během probíhající mononukleózy se pacient obvykle výrazně potí, má zimnici a nezřídka se objevují také bolesti hlavy a svalů. Nemocný pociťuje dlouhodobou únavu a vyčerpání organismu, které může trvat i několik týdnů. Má zvýšenou teplotu až horečky, běžně dosahující 39 °C. Dalším typickým příznakem mononukleózy, který se však nemusí vyskytovat u všech pacientů, je zvětšení jater, projevující se pocitem tlaku v pravém podžebří. Podobně může být zvětšená také slezina, tlak je pak vnímán na levé straně trupu. Po odeznění příznaků virus přetrvává v krvi, ale vytváří se velké množství protilátek. Vzniká tak celoživotní imunita a mononukleóza již znovu nepropuká. Pouze v případě výrazného oslabení imunitního systému by mohlo dojít k opětovné aktivaci viru. Projevy nemoci pak ale mají mnohem menší intenzitu než poprvé.
Jak poznat mononukleózu u dětí? I zde je to dosti komplikované, jelikož mononukleózu je možné zaměnit třeba s angínou. Nejtypičtějším projevem je totiž povlaková angína, zduření podčelistních mízních uzlin, méně často v podpažních jamkách a tříslech, horečky a únava. Takže je možné, že se nemoc opravdu potvrdí až po podání antibiotika, kdy se stav dítěte nelepší. Onemocnění však může proběhnout i skrytě, jako běžná viróza, jejímž následkem je vleklá nevysvětlitelná únava a větší potřeba spánku, zduření uzlin nemusí být nijak výrazné, nebo dokonce úplně chybí. Takže pokud si vaše dítko stěžuje na únavu, často polehává a spí víc než kdykoli předtím, určitě to nepodceňujte, a i kdyby bylo bez teplot, zajděte s ním raději k lékaři.
Inkubační doba není úplně jasná, různé epidemiologické materiály se v této informaci liší, odhaduje se na 30–50 dní. Akutní forma infekce trvá obvykle 2–3 týdny. K vylučování viru dochází již koncem inkubační doby, během manifestního onemocnění vylučuje virus 50–100 % nemocných.
K přenosu z jedné osoby na druhou může dojít i pomocí kapének vydechovaných se vzduchem. Vzhledem k možnému přenosu nákazy je třeba brát v úvahu, že na sliznicích úst a nosu lidí, kteří onemocnění prodělali, může vir přežívat i několik měsíců po uzdravení, a přenos infekce je tedy i v této době stále možný. Ne každý, kdo s ním přijde do styku, ovšem musí onemocnět. Míra citlivosti závisí na individuální imunitě. Skutečnost, zda se jedná o infekční mononukleózu, nebo ne, potvrdí nejpřesněji krevní vyšetření. Během nemoci se někdy objevuje silná únava, která však většinou v rámci uzdravení úspěšně odezní.
Léčba mononukleózy je především konzervativní. Probíhá obvykle v domácím prostředí, pouze v závažných případech je nutná hospitalizace pacienta v nemocnici. Jelikož nejde o bakteriální onemocnění, nejsou pacientům podávána antibiotika. Nemocný pouze dochází pravidelně na infekční oddělení a dodržuje domácí léčebný režim. Velmi důležitý je klid na lůžku s omezením fyzické aktivity a speciální dieta s omezením živočišných tuků a naopak dostatečným množstvím uhlohydrátů. Vhodné jsou lehké, dobře stravitelné pokrmy a pro obnovu funkce jater se pacientům doporučuje pít bylinné čaje. Dále je nutné tlumit doprovodné příznaky, především snižovat horečku a v případě potřeby používat doplňky stravy pro snížení únavy. Velmi důležitou součástí léčebného režimu, která platí i pro období přibližně 6 měsíců po vyléčení, je omezení kontaktních sportů a rizikových pohybových aktivit. Zvětšená játra a slezina totiž těsněji přiléhají na kostru a jsou mnohem náchylnější k prasknutí.
Mononukleóza je celkové onemocnění. Účinná léčba není známá a většinou se ne zcela přesně orientuje na léčení jednotlivých symptomů (horečku, bolest hlavy, angínu a podobně). Potíže proto mohou přetrvávat i řadu měsíců. V případě, že nemocný dodrží určitá pravidla, si však nakonec organismus vytvoří proti viru odolnost a nemoc úspěšně zvládne.
Mononukleóza téměř vždy vyvolává nepatrný zánět v játrech. Až do úplného uzdravení je proto nutno:
pít dostatečné množství tekutin a jíst jen lehká dietní jídla – jednoznačně vyloučit konzumaci všech druhů alkoholu;
u žen – zvážit užívání hormonální antikoncepce, která může přispět ke zhoršení zánětu jater, a dokonce k propuknutí žloutenky;
dodržovat jaterní dietu – s omezením přepalovaných tuků a alkoholu. Z masa jmenujme lehkou šunku, drůbež, rostlinné oleje. Zeleninu připravovat tak, aby nenadýmala. Pečivo se nedoporučuje čerstvé, teplé, právě vytažené z trouby nebo pece.
Následky mononukleózy se mohou projevit ve zvýšených jaterních testech a mohou nastat druhotné jaterní potíže nebo se může objevit žluté zabarvení kůže. Při přecházení únavy se u nemocného může naplno vyvinout takzvaný únavový syndrom, který ho může na dlouhou dobu zcela vyřadit z normálního života. Mezi velmi závažné komplikace přechozené mononukleózy patří, a to především při zduření lymfatických uzlin, problémy s dýcháním. V takovém případě je nutné pacienta co nejdříve hospitalizovat. Závažnou, byť mnohem méně častou komplikací, bývají neurologické potíže, které při svém projevu velmi blízce připomínají zánět mozkových blan.
Mononukleóza postihuje vnitřní žlázy, zejména slezinu a játra, a uzliny – hrtanové a týlní. Nemoc zpočátku vypadá jako angína či chřipka a je tak i často diagnostikována, až poté, co neúčinkují antibiotika, je pacient testován na přítomnost virů. Infekční mononukleóze se říká nemoc z líbání nebo dětská nemoc, protože jí nejčastěji onemocní malé děti, u kterých je průběh většinou bez příznaků, a dospívající. Nemoc se přenáší prostřednictvím slin – nejčastěji buď přímo líbáním, nebo nepřímo rukama a předměty čerstvě potřísněnými slinami (hračky, sklenky, ručníky). To jsou ty nejčastější možné spouštěcí mechanismy. U dospělých jedinců není onemocnění vyloučeno, mívá však těžší průběh.
Mezi typické příznaky patří počáteční celková únava trvající až několik týdnů, zvýšená teplota až horečky (běžně kolem 39 °C), zánět nosohltanu a zvětšení a bolest uzlin (podčelistních a krčních). Dalšími příznaky mohou být zvětšená slezina a játra (a jejich zánět), otoky víček a obličeje, nechutenství. Inkubační doba je 4–6 týdnů. Pacient získává po onemocnění doživotní imunitu vůči této nemoci (to znamená, že onemocnět může člověk jen jednou za život určitým typem mononukleózy). Avšak někdy je možné dostat ji znovu, pokud bude imunita značně oslabena.
Mononukleóza u malých dětí proběhne často bez příznaků nebo jen s lehkým průběhem, takže pacient dochází pouze na infekční oddělení. U vážnějšího průběhu (neklesající horečka, větší zánět jater a podobně) dochází k hospitalizaci. Specifický lék na infekční mononukleózu neexistuje. Jelikož jde o virovou infekci, nemají na ni vliv ani antibiotika, která se podávají pouze ke zmírnění vedlejších průběhů nemoci (například při zánětu krku). Ke snižování horečky se používají různá antipyretika. Nejdůležitější pro zdárné uzdravení je klid a dieta. Léčba trvá přibližně 6 měsíců, první měsíc musí být pacient doma, poté držet jaterní dietu několik měsíců (minimálně 2 až 3) a po vyléčení se ještě nějaký čas fyzicky šetřit. Prognóza záleží na výsledcích testů a celkovém zdravotním stavu pacienta, takže některá období se mohou zkrátit nebo prodloužit.
Změny krevního obrazu a jaterní testy se normalizují do 2 až 3 měsíců. Trvalé poškození jater se u léčených pacientů nevyskytuje. Několik týdnů přetrvává potlačení obranyschopnosti organismu proti infekcím. Důsledkem je zvýšená vnímavost vůči nejrůznějším nákazám. Rekonvalescent by se měl vyhnout možnosti nakazit se nebo prochladnout, dále by se neměl fyzicky zatěžovat. Fyzická zátěž by se měla zvyšovat postupně. Vrcholovým sportovcům se povolují plné tréninky až 3 měsíce po normalizaci laboratorních testů. Jaterní dietu je nutno dodržovat 3 až 6 měsíců (dle hodnot jaterních testů). Nutné jsou pravidelné kontroly na infekčním oddělení. Nedodržením doporučeného režimu se pacient vystavuje riziku opětovného propuknutí onemocnění s mnohem vážnějším průběhem.
Poranění sleziny bývá provázeno závažným krvácením. Při sepsi, tedy při otravě krve, se slezina aktivuje, zvětšuje se až na několikanásobek své velikosti a její struktura se zcela stírá – vzniká septická slezina. Zvětšení sleziny se odborně nazývá splenomegalie. Slezina se zvětšuje také při městnání krve a některých chorobách krvetvorby, jako je například leukemie, Hodgkinův lymfom, pravá polycytémie, či jater, například při hepatitidě, infekční mononukleóze nebo jaterní cirhóze. Ke zvětšení sleziny dochází v těchto případech:
infekce – zejména pak bakteriální infekce (u dětí může být zvětšená u všech infekcí)
úraz – krvácení do sleziny, pohmoždění
nádorové onemocnění – leukémie, nádor přímo na slezině
onemocnění jater – jaterní cirhóza, portální hypertenze
autoimunitní onemocnění – lupus, revmatoidní artritida
další specifické nemoci – amyloidóza, cystická fibróza, hemochromatóza
Na zvětšenou slezinu si ve většině případů sami nepřijdete. Až když se u vás projeví některá z výše uvedených nemocí a lékař vás pošle na komplexnější vyšetření, lze na ultrazvuku břicha pozorovat zvětšení. Zvětšení sleziny se řeší podle toho, jaká je příčina. Po chirurgickém odstranění sleziny může člověk žít zcela bez problémů a bez omezení.
Zvětšená slezina se neprojevuje žádnými příznaky, tlačí však na okolní orgány a nervy. To způsobuje bolesti břicha, nadýmání či nechutenství.
Vroubkované prohlubně nebo trhliny v nehtovém lůžku mohou způsobit zvlnění nehtu. Většinou se vroubky dají poznat na nehtu prostředníčku, který je obvykle hladký. Prohloubené vroubky na nehtech mohou znamenat lupénku nebo jiné kožní onemocnění. Také může být zpozorována psoriatická artritida, která postihuje klouby a kůži. Mezi další možné nemoci patří Reiterův syndrom a jiná onemocnění pojivové tkáně. Když je léčba těchto nemocí včas zahájena, nehtové lůžko se obnoví.
