Varlata jsou párový orgán, jedná se o mužskou pohlavní žlázu. Varlata se vyvíjejí v břiše jedince a následně sestupují do šourku. Šourek je kožovitý vak, který se nachází pod penisem muže. Při sestupu varlat dochází k jejich obalení vrstvami břišní stěny. Uložení varlat v šourku při porodu je jednou ze známek zralosti plodu. Uložení varlat v šourku má své praktické důvody. Je zde o něco nižší teplota než ve zbytku organismu, což je důležité pro správný vývoj spermií. Spermie jsou mužské pohlavní buňky, které po splynutí s ženskou pohlavní buňkou, vajíčkem, umožňují vznik nového jedince. Vedle spermií je ve varlatech tvořen také testosteron, tedy mužský pohlavní hormon. Varlata však může postihnout řada nemocí.
Nadvarle patří mezi rozmnožovací orgány muže. Nachází se na horní straně varlete a zčásti naléhá i na zadní stranu. Na dolní straně varlete se stáčí dozadu a plynule přechází do chámovodu (ductus deferens). V přední části nadvarlete (hlava) můžeme pozorovat několik (cca 8–12) vývodných stočených kanálků, které se následně spojí v jeden mnohonásobně stočený vývod nadvarlete (ductus epididymidis), který tvoří tělo a ocas nadvarlete. Nadvarle slouží přibližně po dobu 14 dní jako zásobárna spermií, v této době dochází k dozrávání, získávání schopnosti pohybu a oplodnění vajíčka. Dochází zde i ke vzniku takzvaného hlenovitého sekretu, který slouží k látkové výměně spermií. Mezi onemocnění nadvarlete patří zánět nadvarlat, který je bolestivý, nepříjemný, často vzniká v souvislosti s infekcí močových cest. Projevuje se zarudnutím, zvýšenou teplotou, zvětšením, pocity na zvracení.
Ve svém příspěvku BABSKÉ RADY NA ŠTÍTNOU ŽLÁZU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel JANA.
Zdravím chtela jsem se zeptát lečim se se štitnou žlazou -ZNIŽENÁ /HYPOTHYREOZA/
Kontrolu mám 1x za rok beru na to euthyrox 50mg. A na sono mi zistili že mám uzliny asi 10 ruzných velikosti co to znamená .DEKUJI
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Vladimír.
Při Hashimotově nemoci dochází k napadání buněk štítné žlázy vlastním imunitním systémem. Bez vyřešení skutečných výživových příčin této nemoci nepřináší aplikace kortikoidů ani syntetických hormonů v lécích typu Letrox trvalé výsledky. Příčinou chronického zánětu a destrukce štítné žlázy při Hashimotově nemoci jsou určité konkrétní druhy potravin v naší stravě, vyvolávající autoimunitní reakce těla, které ničí štítnou žlázu a její enzymy. Používám testy, které určí, jaké potraviny Vám tyto reakce v těle vyvolávají. Poradím, jakou úpravou své stravy se této nemoci trvale zbavíte. Kontakt 608 155 338.
Kapavka (gonorrhoea) patří mezi klasické pohlavní nemoci podléhající zákonným opatřením. Kapavka je působená bakterií Neisseria gonorrhoea (gonokok). Tento gonokok infikuje sliznici močopohlavního ústrojí člověka (močová trubice u obou pohlaví, u žen čípek), dále sliznici nosohltanu, konečníku a oční spojivku (extragenitální kapavka). Vzácně může postihnout i klouby (takzvaná metastatická kapavka). U neléčené nebo nedostatečně laicky léčené kapavky pak může být průběh onemocnění komplikován postižením dalších orgánů s možnými trvalými následky (například poruchy plodnosti a podobně).
Příznaky
Jde o místní, akutní, hnisavé, zánětlivé onemocnění přenášené hlavně intimním kontaktem a postihující prvotně sliznici močopohlavního ústrojí, to znamená u mužů především močovou trubici a prostatu a u ženy močovou trubici a děložní čípek. Podle charakteru pohlavního styku může být však i mimo tuto lokalizaci – v konečníku, ústech, krku. Infekce se může z močové trubice a děložního čípku postupně šířit do vnitřních pohlavních orgánů – podle jejich anatomického uspořádání, kde vzniká zánět často chronického charakteru. Infekce se může šířit i na pobřišnici.
Příznaky u mužů:
zánět nadvarlete s možným negativním vlivem na plodnost;
V naší poradně s názvem MÁM NÁROK NA DÁVKY PŘI NEMOCI S CROHNOVOU NEMOCÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Richterová Iveta.
Dobrý den mám nárok na dávky při nemoci s crohnovou nemocí
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Obecně ne. Ale záleží na tom, jak vám nemoc komplikuje výkon pracovní činnosti. To je u každého člověka individuální a záleží na tom, jak to zváží posudkový lékař. Částečný invalidní důchod by při této diagnóze mohl být přiznán. Zeptejte se na podrobnosti svého praktického lékaře.
Zánět varlete je vzácné onemocnění, které vzniká nejčastěji jako komplikace příušnic. Zánět varlat může způsobit také infekce z nadvarlete či močových cest. Projevuje se vysokými teplotami, bolestivým otokem varlete a zarudnutím kůže postižené poloviny šourku. Léčba zánětu varlete spočívá v podávání antibiotik, léků proti bolesti, léků proti teplotě, v nařízení klidového režimu či v použití obkladů na šourek.
Ve svém příspěvku CHLAMYDIE V PLICÍCH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Blanka.
Odpovídám na Váš dotaz. Pokud Vám byly chlamydie pneumonia prokázány, snažte se dostat k nejlepším odborníkům na toto onemocnění. Nenechte se ničím a nikým odbýt, nebo dopadnete moc špatně. K tomu Vám chci sdělit. Měla jsem úplně ty samé problémy, chodila jsem od " čerta k ďáblu " , nikdo mi nedokázal sdělit opravdu objektivně o jaké onemocnění se jedná. Přestože jsem byla přeléčena AT, můj stav se zhoršoval natolik, že bylo neúnosné cokoli dělat. Zbořila se mi celá páteř, výsledky na MR moc špatné, se střevy jsem rovněž skončila v nemocnici, neúměrná únava Vás naprosto skolí, nebudete schopna již žít normálním životem. Mám zato, že je snad zákaz chlamydie řešit. Skončila jsem v invalidním důchodu, přestože jsem byla celý život workoholik, a moc jsem se těšila dál na práci. Nemohu dělat nic. Po obyčejném nákupu, kde dnes bez vozíku nefunguji vůbec, pak doma třeba tři hodiny spím, a nejsem ničeho schopná. Strašná únava, bolesti stále dokola. To samé má můj manžel. Nepodceňujte to a snažte se to nějak léčit. V léčení Vám neporadím, prostě tady se to moc neřeší. Snad až to skolí půl národa, tak to budou možná řešit. Je to fakt strašné. Přeji Vám zlepšení a mnoho zdraví.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Renata Allohová.
Zdravím a přidávám názor, paní která reagovala na váš dotaz má naprostou pravdu, vy máte dokonce černého Petra, jelikož jsou tam i borelie, při prodělané INFEKCI ch. pneumonie ji už ani dostat opravdu nemůžete, to mají lékaři pravdu ale už neřeknou, že jí máte doživotně, někdo má dobrý imunitní s. a nijak mu nevadí a jiný skončí v invalidním důchodu, při oslabené imunitě může docházet k reinfekci což je návrat příznaků nemoci, jelikož imunita nezabojovala například skrz jinou nemoc a vše nestíhá, a pneumonie se zase namnožila, k boreliím mohu napsat, že jsou to parazité a mohou vám prolézt kolena i ramena, prostě se dostanou do kostí, proto píšu, že máte černého Petra, taky už je nemůžete dostat, jelikož je máte a tak máte v krevních odběrech vždy obrané látky, jelikož tělo s touto nemocí bojovalo a otázkou zůstává zda dále nebojuje, pomocí je přeléčení antibiotiky a snažit se pomoci imunitnímu s. pomoci s nemocí bojovat, lze to stravou, i léčivky, hodně štěstí. Renata Allohová r.allohova@seznam.cz
Histologie určí, o jaký typ bujení se jedná. Varlata mohou být postižena celou řadou nádorů, které se liší od sebe původem (z jakých buněk vznikly), stupněm diferenciace, biologickým chováním a podobně. Obdobný problém nacházíme i u problematiky nádorů vaječníků. Velkou skupinu nádorů varlat tvoří nádory ze zárodečných buněk – takzvané germinální nádory. Každý rok je v České republice diagnostikováno okolo 400 případů onemocnění germinálními nádory.
Světová zdravotnická organizace (WHO) dělí nádory na několik skupin: hlavní skupinou jsou už zmíněné germinální nádory, dále jsou to gonadostromální nádory, různé nádory (karcinoid), lymfomy a plazmocytom varlete.
Germinální nádory tvoří 90 % všech nádorů varlat. Většina germinálních nádorů jsou nádory maligní. Nejčastějším typem germinálního nádoru je takzvaný seminom. Seminom varlete představuje zhruba 50 % všech germinálních nádorů. Zjistilo se, že germinální nádory mají společný prekurzor (tedy buňky, ze kterých vycházejí).
Základní formou seminomu je seminom klasický. Klasický seminom může mít dvě varianty: seminom s vysokým mitotickým obratem a trofoblastový seminom. Seminom se vyskytuje téměř výhradně v dospělosti, kdy největší výskyt je u mužů ve věku okolo 40 let. Další faktem je to, že jeho výskyt neustále stoupá. Nádor se projevuje především zvětšením varlete. Varle může být až mnohonásobně větší. Nádor postihuje celé varle, dlouho roste pouze v něm, až později prorůstá do nadvarlete a šourku.
Spermatocytární seminom je samostatnou kapitolou, protože se mnoha vlastnostmi liší od klasického seminomu. Nikdy se nevyskytuje mimo varle. Dalším specifikem spermatocytárního seminomu je to, že může postihovat i druhé varle. Tento seminom postihuje až starší muže (okolo 55 let).
Neseminomová skupina germinálních nádorů je tvořena především embryonálním karcinomem, nádorem ze žloutkového váčku (yolk sac tumor), choriokarcinomem a skupinou takzvaných teratomů.
Velký význam při léčbě testikulárních nádorů s maligním chováním má chirurgická léčba. Provádí se odstranění varlete (orchiektomie), a to ingvinálním (tříselným) přístupem. Tento výkon má jak diagnostickou, tak léčebnou hodnotu. Používá se ve všech stadiích testikulárních nádorů. Vyjmuté varle se stane zdrojem preparátů pro histopatologické vyšetření, které významně zpřesní a uzavře konečnou diagnózu. Odstraňování (disekce) uzlin za břišní dutinou je jednou z variant léčby u časných neseminomových nádorů. Problémem je, že tato léčba je zatížena vznikem takových komplikací, jako jsou poruchy erekce a ejakulace. Z těchto důvodů se od této léčby opouští a je nahrazována chemoterapií či taktikou intenzivního sledování. Radioterapie (ozařování) se používá u seminomu jako pooperační ozáření pánevních uzlin a uzlin okolo aorty. Maximální dávka je 25 Gy. Pokud se najdou zvětšené uzliny za břišní dutinou (retroperitoneum), zvyšuje se celková dávka na 35 Gy. Chemoterapie, která se zavedla do léčby seminomů, znamenala velký průlom. Prognóza onemocnění se výrazně zlepšila například zavedením cisplatiny do léčebné praxe. I u forem, které se rozšířily do těla, je tak šance trvalého vyléčení až u 75 % pacientů. Šance přežít se snižuje při přítomnosti nepříznivých prognostických faktorů, kterými jsou málo diferencované nádory (horší prognózou je přítomnost embryonálnímu karcinomu).
Bolest varlete – i když se později zjistí, že se o nic závažného nejedná – by měla pacienta vést přímo do ordinace praktického lékaře, který dotyčného pošle na urologii. I při jakékoliv změně varlete je vhodné navštívit lékaře, aby se vyloučil maligní proces.
Ve svém příspěvku TABULKA POTRAVIN PODLE OBSAHU PURINŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk Burda.
Dobrý den,
dnou trpím asi č roky. Prozatím nic vážného, ale asi jednkrát za půl roku se objeví nepříjemné náznaky nemoci přestože vynechávám většinu potravin s vysokým obsahem purinů. A to je právě ten problém s kterým si nevím rady. Prolistoval jsem desítky stránek, jak papírových, tak i webových ale mám dojem, že potraviny doporučené- nedoporučené u této nemoci v těchto informacích se jaksi kříží. A to jsem ještě hodně přizemi.
Jasně. Tabulka purinů je jedna věc, ale pokud bych vzal ze všech posbíraných informací ty nejhorší potraviny a nejedl je, musím mít ovocný sad anebo umřít hlady.
Navštívil jsem s tímto problémem svého obvodního lékaře, byl u několika lidí, kteří tvrdí že vědí kde je problém, ale jejich doporučení se diametrálně rozcházela. Dají se někde najít optimální stravovací návyky při této nemoci? Já nevím kde.
Děkuji za odpověď.
Hezký den.
Zdeněk Burda
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Norbert Vaněk.
Je to přesně tak, jak píšete. Nejenže jsou tabulky s hodnotami purinů anebo přímo kyseliny močové někdy chybné, ale často se s nimi rozcházejí také písemné informace přímo pod nimi!
Věc řeším měřením kyseliny močové a ověřováním si, které potraviny (s hlasem poradním v tabulkách) opravdu omezit a které naopak do jídelníčku skutečně zařadit častěji.
Peyronieho choroba bývá také méně přesně označována jako Peyronova choroba. Jedná se o onemocnění penisu, které sice není život ohrožující, ale může výrazně zhoršit kvalitu života a hlavně jeho sexuální stránku. Dříve byla považována za vzácnou nemoc, nyní se však ukazuje, že může postihovat až 5 % mužů starších 50 let.
Příčiny
Podstatou nemoci je nadměrná tvorba tuhého jizevnatého vaziva v měkkých tkáních penisu. Mnohdy není jasný vyvolávající mechanismus, nicméně nemoc častěji postihuje muže po úrazech penisu (nejčastěji nejrůznější úrazy při sexuální aktivitě). Proces vzniku Peyronieho nemoci se proto považuje za jistou poruchu hojení ran. K rozvoji choroby je podle všeho nutný i určitý genetický předpoklad a někteří lékaři považují tento problém za autoimunitní onemocnění. Peyronieho nemoc je nenádorová a není nakažlivá.
Projevy
Nemoc se projevuje bolestmi penisu a jeho deformací, u pokročilých forem nemoci se penis výrazně ohýbá. S tím se pojí bolest při erekci a poruchy erekce.
Diagnostika
Základem je vyšetření urologem, anamnéza charakteru a trvání obtíží a fyzikální vyšetření penisu. Dalších vyšetřovacích metod nebývá obvykle zapotřebí.
Léčba
U méně závažných případů se postupuje spíše konzervativně a zkouší se různé preparáty a léky (vitamín E, interferony, pentoxyfylin, koenzym Q10 a další). Jejich účinky jsou nicméně nepříliš přesvědčivé. Pokročilejší formy nemoci se léčí chirurgicky. Chirurgický zákrok má za úkol vrátit penis do normálního tvaru, čehož je většinou dosaženo, v určitém procentu případů bohužel na úkor citlivosti penisu a přetrvávání (nebo zhoršení) poruchy erekce.
Léčení tohoto onemocnění není standardní a výsledek se nedá dopředu odhadnout. Úprava lokálního nálezu může být i spontánní (v průběhu řady měsíců). Chirurgická úprava s vytětím postiženého vaziva a s jeho náhradou může být buď úspěšná, nebo naopak může vést k dalšímu jizvení, a tím ke zhoršování lokálního postižení. Postižení penisu, které se nemanifestuje klinickými příznaky, nevyžaduje bezprostředně žádnou léčbu. Lokální injekce vysoce účinných hormonů – kortikosteroidů – mohou být účinné, avšak podávání těchto léků ústy účinné není. Také místní léčba ultrazvukem může přinést pacientovi úlevu.
Ve svém příspěvku LEČITELÉ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tamara Polanski.
Milý Honzo,
vzhledem k tomu, že se ve své profesi přímo použvám vlastní metodu práce s energiemi a s informacemi v nich uložených a v oblasti zdraví se zaměřuji na odstranění příčin nemoci, mohu potvrdit účinnost této metody, přesto, že je jiná než oficiální medicínský přístup. Je vhodná pro každého, kdo připustí, že příčiny potíží nalézáme v psychice a pokud uzdravíme Duši, je možné, aby se uzdravilo i tělo. Nejedná se jen o řešení nemocí - např.lupénka, rakovina aj., ale také potíží ve vztazích, neúspěchů, negativních emocí, práce, celé vlastní budoucnosti apod. Více na http://www.tamarapolanski.cz.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Alzheimerova choroba je závažné onemocnění mozku postihující především starší osoby. Způsobuje nevratné změny v mozkových buňkách a úbytek mozkové hmoty. Varovným signálem bývá, že člověk začne trpět neobvyklou ztrátou paměti, chová se zmateně až agresivně a je schopen zabloudit i ve vlastním domě. V tomto případě je nutné co nejdříve zajít k lékaři a začít boj s touto zákeřnou nemocí.
Léčba
Alzheimerova choroba je zatím nevyléčitelná. Léky jsou určené především pro rané stadium nemoci. Proto je nejdůležitější včasná diagnóza a zahájení léčby. Onemocnění zasahuje nejenom pacienta, ale především jeho rodinu a blízké – je tudíž důležité je do léčby zahrnout. Jedny z hlavních léků jsou kognitiva, která v počátečních stadiích nemoci zlepšují takzvané kognitivní funkce (myšlení, paměť či orientaci). Pomáhají v mozku zabránit odbourávání potřebného acetylcholinu (nutný pro přenos nervových signálů). Používají se opravdu jen v počátcích nemoci, maximálně ve středně pokročilém stadiu. Dalšími využívanými léky jsou hypnotika (pro poruchy spánku), neuroleptika (pro odstranění agresivity a neklidu), antidepresiva (zmírňují deprese) a anxiolytika (utlumují úzkost). Alzheimerova choroba samotná je bohužel smrtelným onemocněním. Průměrná doba přežití se udává osm let od začátku příznaků.
V naší poradně s názvem CO ZPŮSOBUJE ŽLUTÉ FLEKY V OBLIČEJI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.
Žluté skvrny v obličeji neboli žloutenka kůže poukazuje na těžší nemoci jater, slinivky ale i nemoci žlučníku a žlučových cest. Nejmarkantněji se to projevuje u infekční žloutenky, kdy žluč nemůže volně odtékat do dvanáctníku a odchází do krevního oběhu. Obvykle jsou nažloutlá zároveň i bělma očí. Při jakémkoliv náznaku zažloutnutí pokožky bychom se měli vyhýbat masu a nadměrnému solení a spíše konzumovat zeleninu. Vhodné je také zahájit efektivní detoxikaci - odjedování těla například užíváním zelené bio řasy chlorella -> http://www.zdravi-lecba.cz/…. Také novorozeňata bývají lehce nažloutlá, mají novorozeneckou žloutenku, která se pitím mateřského mléka postupně eliminuje. Tento stav značí, že jejich matka jedla v těhotenství příliš mnoho potravin živočišného původu. Takový start do života není příliš příznivý a nastávající maminky by proto měly sestavovat opravdu pečlivě svůj jídelníček.
Zdraví Cempírek!
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Vroubkované prohlubně nebo trhliny v nehtovém lůžku mohou způsobit zvlnění nehtu. Většinou se vroubky dají poznat na nehtu prostředníčku, který je obvykle hladký. Prohloubené vroubky na nehtech mohou znamenat lupénku nebo jiné kožní onemocnění. Také může být zpozorována psoriatická artritida, která postihuje klouby a kůži. Mezi další možné nemoci patří Reiterův syndrom a jiná onemocnění pojivové tkáně. Když je léčba těchto nemocí včas zahájena, nehtové lůžko se obnoví.
V naší poradně s názvem KOŽNÍ NEMOCI NOHOU BOLAKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Michala tancosova.
chci se zeptat kozni bolaky na nohou skoro jako by diry chtela bych vice informaci o te nemoci dekuju
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Boláky na nohou, skoro jako by díry, to jsou pravděpodobně bradavice. Na léčbu bradavic použijte roztok Duofilm. Duofilm je modro-bílá krabička a je volně prodejný v lékárně asi za 160 Kč a vydrží hooodně dlouho. Při léčbě Duofilmem postupujte podle příbalového letáku a bradavice by měly do měsíce ustoupit.
V naší poradně s názvem KARANTÉNA PO DOVOLENÉ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zorka Ulehlová.
Dobrý den,
je nebezpečné pro 9mesíčního kojence přijít do blízkého kontaktu s člověkem, který strávil 3 týdny na dovolené v Asii - v Kambodži? Případně jak dlouho by měli počkat, než spolu můžou přijít bezpečně do kontaktu ? Předem moc děkuji za odpověď!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Kambodža patří mezi nebezpečné destinace a cestovatelé si z ní můžou přivést různé nemoci. Většina z nich se projeví do několika dnů po nákaze. Když tento cestovatel navštíví devíti měsíčního kojence za 14 dní po návratu a nemá zjevné příznaky nějaké exotické nemoci, tak zde není prakticky žádné nebezpečí pro toto dítě. Když setkání proběhne dříve, tak je lepší když cestovatel použije roušku a před návštěvou si dobře umyje ruce, tím se výrazně sníží riziko jakékoliv nákazy kojence.
Mononukleóza postihuje vnitřní žlázy, zejména slezinu a játra, a uzliny – hrtanové a týlní. Nemoc zpočátku vypadá jako angína či chřipka a je tak i často diagnostikována, až poté, co neúčinkují antibiotika, je pacient testován na přítomnost virů. Infekční mononukleóze se říká nemoc z líbání nebo dětská nemoc, protože jí nejčastěji onemocní malé děti, u kterých je průběh většinou bez příznaků, a dospívající. Nemoc se přenáší prostřednictvím slin – nejčastěji buď přímo líbáním, nebo nepřímo rukama a předměty čerstvě potřísněnými slinami (hračky, sklenky, ručníky). To jsou ty nejčastější možné spouštěcí mechanismy. U dospělých jedinců není onemocnění vyloučeno, mívá však těžší průběh.
Mezi typické příznaky patří počáteční celková únava trvající až několik týdnů, zvýšená teplota až horečky (běžně kolem 39 °C), zánět nosohltanu a zvětšení a bolest uzlin (podčelistních a krčních). Dalšími příznaky mohou být zvětšená slezina a játra (a jejich zánět), otoky víček a obličeje, nechutenství. Inkubační doba je 4–6 týdnů. Pacient získává po onemocnění doživotní imunitu vůči této nemoci (to znamená, že onemocnět může člověk jen jednou za život určitým typem mononukleózy). Avšak někdy je možné dostat ji znovu, pokud bude imunita značně oslabena.
Mononukleóza u malých dětí proběhne často bez příznaků nebo jen s lehkým průběhem, takže pacient dochází pouze na infekční oddělení. U vážnějšího průběhu (neklesající horečka, větší zánět jater a podobně) dochází k hospitalizaci. Specifický lék na infekční mononukleózu neexistuje. Jelikož jde o virovou infekci, nemají na ni vliv ani antibiotika, která se podávají pouze ke zmírnění vedlejších průběhů nemoci (například při zánětu krku). Ke snižování horečky se používají různá antipyretika. Nejdůležitější pro zdárné uzdravení je klid a dieta. Léčba trvá přibližně 6 měsíců, první měsíc musí být pacient doma, poté držet jaterní dietu několik měsíců (minimálně 2 až 3) a po vyléčení se ještě nějaký čas fyzicky šetřit. Prognóza záleží na výsledcích testů a celkovém zdravotním stavu pacienta, takže některá období se mohou zkrátit nebo prodloužit.
Změny krevního obrazu a jaterní testy se normalizují do 2 až 3 měsíců. Trvalé poškození jater se u léčených pacientů nevyskytuje. Několik týdnů přetrvává potlačení obranyschopnosti organismu proti infekcím. Důsledkem je zvýšená vnímavost vůči nejrůznějším nákazám. Rekonvalescent by se měl vyhnout možnosti nakazit se nebo prochladnout, dále by se neměl fyzicky zatěžovat. Fyzická zátěž by se měla zvyšovat postupně. Vrcholovým sportovcům se povolují plné tréninky až 3 měsíce po normalizaci laboratorních testů. Jaterní dietu je nutno dodržovat 3 až 6 měsíců (dle hodnot jaterních testů). Nutné jsou pravidelné kontroly na infekčním oddělení. Nedodržením doporučeného režimu se pacient vystavuje riziku opětovného propuknutí onemocnění s mnohem vážnějším průběhem.
V naší poradně s názvem RAYNAUDOVA NEMOC SYNDROM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Mirosla sinkora.
trpim nekolik let nateklymi prsty zejmena v zimne jsou docervena natekle a bolestive byt se o ne jenom trochu uhodim,na internetu se pise ze podobne problemy souvisi s tzv. raynaudovou nemoci ci syndromem ja vsak mam ruce permanentne cervene v zime podstatne vice v letnim obdobi mene zato konecky prstu mam studene i v letnich mesicich nikdy mi nezbelaji a v teplem obdobi roku jsou mene zarudle ale zato obcas ledove studene,o teto nemoci se pise ze muze hrozit amputace prstu kde by bylo neadekvatnejsi vysetreni na interne v nemocnici nebo krevni testy u praktickeho lekare,v pripade systemoveho lupusu erythematosus asi by bylo lepsi vysetreni na nefrologii dekuji telefon 728919052
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Nejlepší vyšetření těchto problémů můžete získat na oddělení cévní interna - kardiologie, pak také i neurolog by k tomu mohl něco zjistit, ale i ortopéd by mohl zjistit příčinu. Váš problém souvisí s vadným prokrvováním periferií. Jako domácí lék na tyto problémy by bylo možné aplikovat koupel rukou střídavě v teplé a studené vodě a pak chvíli nechat celé horní končetiny vztyčené vzhůru, aby se z nich uvolnila přebytečná krev. Také procvičování úchopových svalů s nataženými horními končetinami nad hlavou by bylo prospěšné. Slouží k tomu takové gumové kolečko, které se střídavě stiskne a uvolní. Až budete po vyšetření lékařem, tak sem dejte vědět co vám zjistili.
Poranění sleziny bývá provázeno závažným krvácením. Při sepsi, tedy při otravě krve, se slezina aktivuje, zvětšuje se až na několikanásobek své velikosti a její struktura se zcela stírá – vzniká septická slezina. Zvětšení sleziny se odborně nazývá splenomegalie. Slezina se zvětšuje také při městnání krve a některých chorobách krvetvorby, jako je například leukemie, Hodgkinův lymfom, pravá polycytémie, či jater, například při hepatitidě, infekční mononukleóze nebo jaterní cirhóze. Ke zvětšení sleziny dochází v těchto případech:
infekce – zejména pak bakteriální infekce (u dětí může být zvětšená u všech infekcí)
úraz – krvácení do sleziny, pohmoždění
nádorové onemocnění – leukémie, nádor přímo na slezině
onemocnění jater – jaterní cirhóza, portální hypertenze
autoimunitní onemocnění – lupus, revmatoidní artritida
další specifické nemoci – amyloidóza, cystická fibróza, hemochromatóza
Na zvětšenou slezinu si ve většině případů sami nepřijdete. Až když se u vás projeví některá z výše uvedených nemocí a lékař vás pošle na komplexnější vyšetření, lze na ultrazvuku břicha pozorovat zvětšení. Zvětšení sleziny se řeší podle toho, jaká je příčina. Po chirurgickém odstranění sleziny může člověk žít zcela bez problémů a bez omezení.
Zvětšená slezina se neprojevuje žádnými příznaky, tlačí však na okolní orgány a nervy. To způsobuje bolesti břicha, nadýmání či nechutenství.
Mononukleóza je poměrně závažné onemocnění, které pro pacienty znamená mnoho rizik. Jejím původcem je virus Epstein-Barrové nebo cytomegalovirus, které patří do stejné skupiny herpetických virů jako vyvolavatelé oparu rtu, planých neštovic či genitálního oparu. Kvůli projevům podobným příznakům angíny a některých dalších chorob je někdy těžké ji odhalit, pro zvolení správné léčby je to však nezbytné.
Jedním z prvních projevů mononukleózy je dlouhodobá nadměrná únava, která se někdy označuje jako takzvaný únavový syndrom. Obvykle se také objeví horečka a bolesti v krku. Stejně jako při angíně mají krční mandle na svém povrchu bělavý povlak, typické jsou rovněž problémy s polykáním a oboustranné zduření předních i zadních krčních uzlin. Během probíhající mononukleózy se pacient obvykle výrazně potí, má zimnici a nezřídka se objevují také bolesti hlavy a svalů. Nemocný pociťuje dlouhodobou únavu a vyčerpání organismu, které může trvat i několik týdnů. Má zvýšenou teplotu až horečky, běžně dosahující 39 °C. Dalším typickým příznakem mononukleózy, který se však nemusí vyskytovat u všech pacientů, je zvětšení jater, projevující se pocitem tlaku v pravém podžebří. Podobně může být zvětšená také slezina, tlak je pak vnímán na levé straně trupu. Po odeznění příznaků virus přetrvává v krvi, ale vytváří se velké množství protilátek. Vzniká tak celoživotní imunita a mononukleóza již znovu nepropuká. Pouze v případě výrazného oslabení imunitního systému by mohlo dojít k opětovné aktivaci viru. Projevy nemoci pak ale mají mnohem menší intenzitu než poprvé.
Jak poznat mononukleózu u dětí? I zde je to dosti komplikované, jelikož mononukleózu je možné zaměnit třeba s angínou. Nejtypičtějším projevem je totiž povlaková angína, zduření podčelistních mízních uzlin, méně často v podpažních jamkách a tříslech, horečky a únava. Takže je možné, že se nemoc opravdu potvrdí až po podání antibiotika, kdy se stav dítěte nelepší. Onemocnění však může proběhnout i skrytě, jako běžná viróza, jejímž následkem je vleklá nevysvětlitelná únava a větší potřeba spánku, zduření uzlin nemusí být nijak výrazné, nebo dokonce úplně chybí. Takže pokud si vaše dítko stěžuje na únavu, často polehává a spí víc než kdykoli předtím, určitě to nepodceňujte, a i kdyby bylo bez teplot, zajděte s ním raději k lékaři.
Inkubační doba není úplně jasná, různé epidemiologické materiály se v této informaci liší, odhaduje se na 30–50 dní. Akutní forma infekce trvá obvykle 2–3 týdny. K vylučování viru dochází již koncem inkubační doby, během manifestního onemocnění vylučuje virus 50–100 % nemocných.
K přenosu z jedné osoby na druhou může dojít i pomocí kapének vydechovaných se vzduchem. Vzhledem k možnému přenosu nákazy je třeba brát v úvahu, že na sliznicích úst a nosu lidí, kteří onemocnění prodělali, může vir přežívat i několik měsíců po uzdravení, a přenos infekce je tedy i v této době stále možný. Ne každý, kdo s ním přijde do styku, ovšem musí onemocnět. Míra citlivosti závisí na individuální imunitě. Skutečnost, zda se jedná o infekční mononukleózu, nebo ne, potvrdí nejpřesněji krevní vyšetření. Během nemoci se někdy objevuje silná únava, která však většinou v rámci uzdravení úspěšně odezní.
Léčba mononukleózy je především konzervativní. Probíhá obvykle v domácím prostředí, pouze v závažných případech je nutná hospitalizace pacienta v nemocnici. Jelikož nejde o bakteriální onemocnění, nejsou pacientům podávána antibiotika. Nemocný pouze dochází pravidelně na infekční oddělení a dodržuje domácí léčebný režim. Velmi důležitý je klid na lůžku s omezením fyzické aktivity a speciální dieta s omezením živočišných tuků a naopak dostatečným množstvím uhlohydrátů. Vhodné jsou lehké, dobře stravitelné pokrmy a pro obnovu funkce jater se pacientům doporučuje pít bylinné čaje. Dále je nutné tlumit doprovodné příznaky, především snižovat horečku a v případě potřeby používat doplňky stravy pro snížení únavy. Velmi důležitou součástí léčebného režimu, která platí i pro období přibližně 6 měsíců po vyléčení, je omezení kontaktních sportů a rizikových pohybových aktivit. Zvětšená játra a slezina totiž těsněji přiléhají na kostru a jsou mnohem náchylnější k prasknutí.
Mononukleóza je celkové onemocnění. Účinná léčba není známá a většinou se ne zcela přesně orientuje na léčení jednotlivých symptomů (horečku, bolest hlavy, angínu a podobně). Potíže proto mohou přetrvávat i řadu měsíců. V případě, že nemocný dodrží určitá pravidla, si však nakonec organismus vytvoří proti viru odolnost a nemoc úspěšně zvládne.
Mononukleóza téměř vždy vyvolává nepatrný zánět v játrech. Až do úplného uzdravení je proto nutno:
pít dostatečné množství tekutin a jíst jen lehká dietní jídla – jednoznačně vyloučit konzumaci všech druhů alkoholu;
u žen – zvážit užívání hormonální antikoncepce, která může přispět ke zhoršení zánětu jater, a dokonce k propuknutí žloutenky;
dodržovat jaterní dietu – s omezením přepalovaných tuků a alkoholu. Z masa jmenujme lehkou šunku, drůbež, rostlinné oleje. Zeleninu připravovat tak, aby nenadýmala. Pečivo se nedoporučuje čerstvé, teplé, právě vytažené z trouby nebo pece.
Následky mononukleózy se mohou projevit ve zvýšených jaterních testech a mohou nastat druhotné jaterní potíže nebo se může objevit žluté zabarvení kůže. Při přecházení únavy se u nemocného může naplno vyvinout takzvaný únavový syndrom, který ho může na dlouhou dobu zcela vyřadit z normálního života. Mezi velmi závažné komplikace přechozené mononukleózy patří, a to především při zduření lymfatických uzlin, problémy s dýcháním. V takovém případě je nutné pacienta co nejdříve hospitalizovat. Závažnou, byť mnohem méně častou komplikací, bývají neurologické potíže, které při svém projevu velmi blízce připomínají zánět mozkových blan.
Měkký vřed, jinak též známý jako ulcus molle či chankroid, je sexuálně přenosná nemoc, jejímž původcem je gramnegativní bakterie Haemophilus ducreyi. Projevuje se často mnohočetnými vřídky v oblasti genitálu (u mužů na žaludu penisu, předkožce a uzdičce). V případě neléčení nemoci dochází ke spojování vřídků ve velká ložiska a přenosu infekce do mízních (lymfatických) uzlin v oblasti třísel, jejich následnému zduření, prasknutí a vytvoření píštěle, z níž vytéká žlutozelený hnis s příměsí krve.[2] Nemoc je přenosná pouze pohlavním stykem a její lokalizace mimo genitál je velmi vzácná (zahrnuje prsty, rty a mandle). Inkubační doba nemoci kolísá a pohybuje se mezi několika hodinami až pěti dny; v průměru pak trvá 2 až 3 dny. Vyskytuje se především v zemích tropického a subtropického podnebného pásu v Africe a Asii.
Příznaky
Za 4 až 7 dní po pohlavním styku s nakaženou osobou se objeví potíže při močení a vřídek (nebo vřídky) na pohlavním ústrojí. Pokud se nemoc neléčí, mohou se tvořit další vředy a splývat ve velká ložiska. K tomu ještě přispívá reakce v mízních uzlinách, které se zvětšují, praskají a též vředovatí. Měkký vřed je v rozvinutých zemích vzácná nemoc.
Svrab neboli skabies je infekční onemocnění kůže způsobené parazitem zákožkou svrabovou, která pod povrchem kůže vytváří chodbičky. Nemoc se přenáší nejčastěji přes kontaminované předměty, častý je ale i přenos pohlavním stykem. Zdrojem nákazy mohou být například prostředky hromadné dopravy (zákožka svrabová totiž přežije v polstrovaných sedadlech až tři dny, než si najde svou oběť), větší ubytovny, špatně vydezinfikované prádlo ze secondhandů či špatně vyprané prádlo v nemocnici. Svrab se rychle šíří, je častý především v místech většího počtu lidí, kteří spolu pobývají delší dobu a špatně pečují o své tělo a nedodržují hygienické podmínky, například v koloniích bezdomovců, není ale výjimkou ani v domovech důchodců. Nemoc však v posledních letech stále častěji postihuje také místa, kde by ji člověk nečekal – mateřské školy, internáty a podobně. I zcela čistotný člověk se může nemocí náhodně nakazit prakticky kdekoliv, možností nákazy totiž přibývá i s rozvojem cestovního ruchu.
Rakovina penisu je v ČR relativně vzácný zhoubný nádor. V některých částech světa (Asie, Afrika) jde nicméně o velmi častou formu nádorových onemocnění. Jeho výskyt v poslední době stoupá a trocha informací o něm proto jistě neuškodí.
Příčiny
Velmi důležitou příčinou je nedostatečná hygiena. Pod předkožkou vzniká bělavá páchnoucí hmota, takzvané smegma. Pokud se toto smegma nechá pod předkožkou hromadit a neodstraňuje se, může to u některých jedinců vést ke vzniku rakoviny. Toto potvrzuje i fakt, že se rakovina penisu téměř vůbec nevyskytuje u židů a muslimů. Součástí jejich náboženských rituálů je totiž obřízka. Při obřízce se odstraní předkožka, která překrývá žalud penisu. Žalud se tak obnaží a mnohem lépe se udrží jeho hygiena. To má očividně vliv na ochranu před rakovinou penisu. U nemocných s fimózou (zúženou předkožkou) se smegma hromadí snadněji, což taktéž zvyšuje riziko vzniku rakoviny penisu. Z dalších vyvolávajících faktorů se předpokládá neblahý vliv vdechovaných rakovinotvorných látek v cigaretovém kouři a také vliv viru HPV na buňky penisu. Virus HPV (Human Papilloma Virus) je extrémně rozšířený a přenáší se mimo jiné pohlavním stykem. Některé jeho kmeny mají nepochybně vliv na vznik rakoviny děložního čípku u žen a na vznik různých forem bradavic (pravé bradavice, condylomata accuminata, molusky a podobně).
Projevy
Vzniku rakoviny penisu často předchází vznik přednádorového ložiska, jež přejde v nádorovou tkáň, která se zprvu nerozšiřuje. Této formě rakoviny „in situ“ („na místě“) se říká Queyratova erytroplazie. Vypadá jako mechovité červené ložisko na žaludu penisu. Postupně se ovšem začne šířit do okolí a vzniká klasická, šířící se forma rakoviny penisu. Prorůstá penisem, může se rozšířit do lymfatických uzlin v tříslech a může vytvořit i vzdálené metastázy v těle. Nádorové ložisko na penisu může mít vzhled uzlíku, vřídku nebo zarudlého místa. Při postižení lymfatických uzlin v třísle můžeme najít jejich nebolestivé zduření. Prostě platí, že pokud se na penisu udělá vředovitě vypadající útvar – a zvláště pokud se nehojí – je vhodné navštívit kožního lékaře nebo urologa. Rakovina to nejspíše nebude, ale je dobré, když vám to potvrdí specialista.
Diagnostika
Na rakovinu penisu může mít podezření kožní lékař nebo urolog při pohledu na penis. Každý podezřelý útvar na penisu by proto měl být příslušnému lékaři beze studu ukázán. Skoro určitě to rakovina nebude, ale jistota je jistota – a navíc se tak mohou odhalit mnohá jiná onemocnění (tvrdý vřed u syfilidy, condylomata accuminata a podobně). Nádor se při lékařových pochybách definitivně prokáže (či vyloučí) získáním vzorku podezřelé tkáně a jejím prohlédnutím pod mikroskopem. Postižení tříselných uzlin se dá prokázat pohmatem nebo ultrazvukem. Při pátrání po postižených uzlinách v dutině břišní lze využít CT.
Prevence
Prevence vychází z příčin nemoci. Vhodnou prevencí je dostatečná hygiena a mytí penisu pod předkožkou. Pokud ovšem předkožka nejde stáhnout nebo jde stáhnout jen obtížně při jejím zúžení (fimóze), pak se provádí jednoduchý chirurgický zákrok obřízky (cirkumcize), kdy se předkožka odstraní. Není-li fimóza přítomná, je podle mě obřízka jako prevence vzniku rakoviny penisu poněkud zbytečná. Zanechání kouření je pak vůbec vhodnou prevencí řady nádorových a srdečních onemocnění. Prevencí by snad teoreticky mohlo být i proočkování populace (mužů i žen) proti některým kmenům HPV virů, což by narušilo jejich možnost se mezi lidmi obou pohlaví šířit. V současné době se toto relativně drahé očkování provádí na vyžádání u žen jako prevence vzniku rakoviny děložního čípku. Z výše uvedeného však vyplývá, že ve státech s vysokým výskytem rakoviny penisu by vakcína mohla mít efekt i u mužů. To ostatně prokáže čas.
Léčba
U malého povrchového nádoru lze někdy použít jen laser (nebo chirurgickou obřízku u nádoru na předkožce) a nádorovou hmotu tak odstranit bez narušení funkce penisu. U hodně pokročilého nádoru může být někdy jediným řešením chirurgické odstranění celého penisu, varlat a šourku. Je také možné preventivní nebo léčebné chirurgické odstranění lymfatických uzlin v tříslech. Odstranění uzlin však může vést k narušení odtoku mízy (lymfy) z dolních končetin a často pak vznikají jejich otoky. Už z těchto důvodů je snad jasné, proč je nutné nádor najít včas. Chirurgickou léčbu lze samozřejmě různě kombinovat s chemoterapií a ozařováním. Na individuální podobě léčby bude spolupracovat zkušený onkolog s urologem.
Plíseň nehtů patří k nejčastějším onemocněním nehtů. Vyskytuje se čtyřikrát častěji na nehtech nohou než na nehtech rukou. Původci nemoci číhají doslova všude, dokonce i doma mezi čtyřmi zdmi. Mnoho lidí mívá tento problém, ale nemoc je často dlouho nerozpoznána. A bohužel ani ti s vážnou infekcí nehtů ne vždy vyhledají lékařskou pomoc. Přitom je plíseň nehtů více než pouhý kosmetický problém a nutně potřebuje odborné lékařské ošetření a léčbu.
Nebezpečí nákazy nehtů plísněmi je vysoké. Už i malé poškození nehtu nebo kůže kolem nehtu stačí k tomu, aby došlo k infekci. Plísně, obvykle skryté v šupinkách kůže, číhají skutečně téměř na každém kroku – především v teplém a zároveň vlhkém prostředí, jakými jsou například bazény, rošty ve sprchách, sauny, zahrada, kůže zvířat, setkat se s nimi můžeme i doma. Často plísni nehtů předchází plísňové onemocnění kůže nohou. Vývoj plísně podporuje nošení gumových rukavic nebo neprodyšných bot, například gumových holínek, lyžařských bot nebo jiné sportovní obuvi z plastických materiálů, neboť houbám (většinou dermatofytům nebo kvasinkám) se obzvlášť dobře daří ve vlhkém a teplém prostředí. Také kousání nehtů a nedostatečná péče o nehty jsou častými příčinami. Riziková jsou některá povolání (malíři, lakýrníci nebo kadeřníci), kteří pracují s rozpouštědly nebo jinými chemickými látkami, které poškozují kůži i nehty. Do skupiny silně ohrožených lidí patří také lidé trpící cukrovkou, osoby s onemocněními kůže nebo s oslabenou imunitou. U pacientů s cukrovkou se může vyvinout rovněž necitlivost na chodidlech. V tomto případě se jedná o poškození nervů (polyneuropatie).
Plíseň nehtů
Zde je článek, který podrobně rozebírá plíseň nehtů.
