NENAVYKOVA ANXIOLYTIKA a nejen to vám přinášíme v tomto článku. Nespavost představuje v dnešní společnosti velký problém. Poruchou spánku trpí stále větší procento lidí, což se promítá nejen na jejich zdraví, ale i soukromém, pracovním a společenském životě. Stručně řečeno, nespavost výrazně snižuje kvalitu života.
Léčba nespavosti
Nespavost je třeba léčit, než způsobí v životě člověka velké škody. Léčba probíhá na několika úrovních:
Režimová opatření – správná spánková hygiena, úprava režimu během dne a usínání.
Farmakoterapie – léčba léky, mezi ně patří nejčastěji hypnotika a melatoninové přípravky.
Kognitivně behaviorální terapie – práce s pacientem, která by měla vést k pochopení problému a odstranění špatných návyků.
Další léčba – akupunktura, lázeňská léčba, sport.
Mimo klasickou léčbu je dobré vyzkoušet i různé podpůrné prostředky, například vhodné potravinové doplňky, bylinné čaje a v neposlední řadě vyzkoušet i takzvané babské rady:
Uložte se ke spánku mezi 21–22 hodinou, to bývá spánek nejzdravější.
Vyvětrejte místnost, ve které spíte, dbejte na čistotu a střední vlhkost.
Zkuste, zda nejste citliví na magnetické silové pole, hlava by měla směřovat k severu a nohy k jihu.
Ke spánku se ukládejte čistí a uvolnění. Koupel s přídavkem určitých olejů nebo bylin může být uklidňující.
Prádlo, ve kterém spíte, by mělo být pohodlné, bavlněné nebo hedvábné, určené pouze pro spánek. Je vhodné ho často prát, větrat a vystavovat slunci.
Oblečte si na noc mimo jiné i teplé froté ponožky s volným okrajem (gumičkou).
Zařaďte před ulehnutí na lůžko rituál k lepšímu navození spánku – počítání oveček, říkání abecedy, chvilkovou četbu knihy a jiné.
Dejte si před spaním hrnek teplého mléka oslazeného medem. Nebo kakao.
Ležíte-li v posteli a snažíte se usnout déle než 30 minut, vstaňte a běžte třeba žehlit nebo dělat něco, co vás jinak nebaví. Po nějakém čase se dostaví ospalost.
Správná léčba by v prvé řadě měla být zaměřena na režimová opatření, jejichž součástí je nácvik spánkové hygieny, a dále na vyvolávající příčiny, které se snažíme odstranit, což znamená aktivně pátrat po jiných nemocech, které mohou být zdrojem nespavosti, aniž by si to třeba nemocný uvědomoval. Spánková hygiena zahrnuje několik jednoduchých pravidel – zamezit předčasnému ulehnutí na lůžko, tedy lehnout si až v době, kdy se cítíme skutečně unavení a kdy obvykle chodíme spát (vhodné je dopředu si stanovit hodinu ulehnutí ke spánku a tu každý den dodržovat). Měl by platit přísný zákaz spánku během dne, což bývá u řady pacientů dosti častým zvykem. Pokud se nám nedaří usnout, můžeme zkusit nějakou jednoduchou činnost a opět se vrátit na lůžko a pokusit se usnout. Lůžko bychom měli používat jen ke spánku, abychom si utvořili návyk. Z jídelníčku vyřadíme alkohol, kávu, černý či zelený čaj, příliš energetické nápoje (limonády, džusy) a potraviny, a to převážně
Alzheimerova choroba je závažné onemocnění mozku postihující především starší osoby. Způsobuje nevratné změny v mozkových buňkách a úbytek mozkové hmoty. Varovným signálem bývá, že člověk začne trpět neobvyklou ztrátou paměti, chová se zmateně až agresivně a je schopen zabloudit i ve vlastním domě. V tomto případě je nutné co nejdříve zajít k lékaři a začít boj s touto zákeřnou nemocí.
Léčba
Alzheimerova choroba je zatím nevyléčitelná. Léky jsou určené především pro rané stadium nemoci. Proto je nejdůležitější včasná diagnóza a zahájení léčby. Onemocnění zasahuje nejenom pacienta, ale především jeho rodinu a blízké – je tudíž důležité je do léčby zahrnout. Jedny z hlavních léků jsou kognitiva, která v počátečních stadiích nemoci zlepšují takzvané kognitivní funkce (myšlení, paměť či orientaci). Pomáhají v mozku zabránit odbourávání potřebného acetylcholinu (nutný pro přenos nervových signálů). Používají se opravdu jen v počátcích nemoci, maximálně ve středně pokročilém stadiu. Dalšími využívanými léky jsou hypnotika (pro poruchy spánku), neuroleptika (pro odstranění agresivity a neklidu), antidepresiva (zmírňují deprese) a anxiolytika (utlumují úzkost). Alzheimerova choroba samotná je bohužel smrtelným onemocněním. Průměrná doba přežití se udává osm let od začátku příznaků.
Lék Xanax obsahuje účinnou látku Alprazolam, zaujímá zvláštní místo mezi benzodiazepiny, protože kromě spolehlivého anxiolytického účinku při generalizované úzkosti, působí i na obsese a fobie, ve vysokých dávkách i na deprese. Je návykový, ale dá se dobře užívat i půl až tři čtvrtě roku 3×1 mg s následným pohodlným postupným vysazením.
Rozdíl mezi Xanaxem a Lexaurinem je v účinné látce a v indikacích. Nejedná se o totožné přípravky.
Informujte svého lékaře nebo lékárníka o všech lécích, které užíváte nebo jste užívali v nedávné době, a to i o lécích, které jsou dostupné bez lékařského předpisu. Účinky přípravku Lexaurin a účinky jiných současně užívaných léků se mohou navzájem ovlivňovat. Než začnete současně s přípravkem Lexaurin užívat nějaký volně prodejný lék, poraďte se s lékařem. Léky účinkující na centrální nervový systém (neuroleptika, antidepresiva, ostatní anxiolytika, hypnotika, analgetika, anestetika, sedativní antihistaminika) mohou zvyšovat zklidňující účinek přípravku Lexaurin, proto při současném užívání těchto léků je třeba opatrnosti.
Ostropestřec by neměl být užíván s antipsychotiky, jako je Flufenazin, Promethazine, Haloperidol nebo Chlorpromazin, dále s antihistaminiky, jako je Fexofenadinu nebo Dilantin, což je lék používaný proti křečím v důsledku epilepsie nebo jiného onemocnění. Ostropestřec rovněž nepoužívejte, pokud užíváte antikoagulancia Warfarin, Heparin, Plavix, Coumadin a anxiolytika Ativan, Xanax, Valium a Statiny Mevacor a Altocor.
Ostropestřec by se neměl současně užívat s léky, které jsou metabolizovány cytochromem P450 2C9 (CYP2C9). Měli byste být obezřetní v případě, že užíváte léky na pleť, srdce, žaludek, střeva, protizánětlivé léky, léky účinné proti rakovině, antiretrovirotika, antivirotika, léky snižující cholesterol, léky na plodnost, potenci, irinotecan, losartan, penicilin, P-glykoprotein modulátory, rapamycin, a talinolol. To vše také může zvyšovat plazmatické koncentrace v séru.
Ostropestřec mariánský, ať už ve formě čaje, nebo pilulek, může také způsobovat nežádoucí účinky při současném použití s bylinami, které působí proti úzkosti, mají protizánětlivé či protinádorové účinky, působí jako antioxidanty či snižují cholesterol.
Vždy tedy informujte svého lékaře o všech doplňcích stravy, které užíváte.
Stilnox obsahuje účinnou látku zolpidem, která zkracuje dobu nástupu spánku, snižuje počet probuzení, prodlužuje celkovou dobu spánku a zlepšuje jeho kvalitu obnovením fyziologické stavby spánku. Zolpidem užívají dospělí pacienti trpící nespavostí. Je určen ke krátkodobému podávání, doba léčby nemá překročit 4 týdny.
Přípravek není volně prodejný, je vázán na lékařský předpis.
Výrobce léku
Sanofi Winthrop Industrie, Tours, Francie
Chinoin Pharmaceutical and Chemical Works Private Co.Ltd., Veresegyház, Maďarsko
Účinná léčivá látka
Zolpidemi hydrogenotartras 10 mg v 1 potahované tabletě
Zolpidem zkracuje dobu nástupu spánku, snižuje počet probuzení, prodlužuje celkovou dobu spánku a zlepšuje jeho kvalitu obnovením fyziologické stavby spánku.
Použití léku
Zolpidem užívají dospělí pacienti trpící nespavostí. Je určen ke krátkodobému podávání, doba léčby nemá překročit 4 týdny.
Kontraindikace
Přípravek nesmí užívat děti do 15 let věku a pacienti s přecitlivělostí na léčivou látku zolpidem nebo na ostatní složky přípravku. Stilnox by neměl být podáván pacientům se zástavami dechu během spánku, s myastenií gravis (onemocnění charakterizované výraznou svalovou slabostí), dále v těhotenství a v období kojení.
O použití přípravku u pacientů s jaterní nedostatečností musí rozhodnout lékař.
Nežádoucí účinky léku
U citlivějších pacientů a zejména ve stáří se mohou objevit závratě, ospalost, pocit slabosti, nucení na zvracení, zvracení nebo bolesti hlavy. Zcela výjimečně byly pozorovány výpadky paměti, ke kterým nejčastěji dochází několik hodin po podání přípravku. Riziko jejich výskytu lze snížit zajištěním nepřetržitého spánku po dobu 7–8 hodin.
Dále se vyskytly noční můry, neklid, deprese, poruchy chování, dvojité vidění, průjmy, třes, pocity opilosti, vrávoravá chůze a porucha hybnosti.
Při vysazení léčby hypnotiky se mohou znovu objevit příznaky, které k léčbě vedly, a to i ve zvýšené intenzitě. Je důležité, aby pacient o této možnosti věděl a neměl obavy, pokud po vysazení léčiva k těmto příznakům dojde.
Podávání přípravku může vést k rozvoji fyzické i psychické závislosti. Riziko se zvyšuje s dávkou a trváním léčby a je vyšší u pacientů, kteří byli nebo jsou závislí na alkoholu nebo drogách. Při vzniku závislosti je náhlé ukončení léčby doprovázeno abstinenčními příznaky, jako jsou například bolesti hlavy, svalové bolesti, extrémní úzkost a napětí, neklid, zmatenost a podrážděnost.
Somatoformní porucha je bez přítomnosti tělesných příznaků bez prokazatelných organických patologických změn. Projevuje se opakovanými stížnostmi na tělesné příznaky (jako je například bolest, nauzea, vegetativní příznaky, únava) a žádostmi o lékařské vyšetření, přestože nálezy byly opakovaně negativní a pacient je lékařem ujišťován, že příznaky nemají žádný tělesný podklad. Tyto tělesné příznaky a s nimi spojené obavy jsou pro postiženého natolik nepříjemné, že vedou k závažnému stresu a narušují schopnost fungování v sociálních a pracovních rolích.
Pacienti trpící některou ze somatoformních poruch mohou zároveň trpět tělesným onemocněním. To však samotné nevysvětluje intenzitu, povahu nebo rozsah příznaků, ani míru starostí, které o sebe postižený má. Je potřebné si uvědomit, že tyto příznaky nejsou pod vědomou nebo volní kontrolou. Postižený nesimuluje, nevymýšlí si ani nepodvádí a zasluhuje stejně pečlivé hodnocení, péči a pochopení.
Léčba somatoformních poruch je dominantou psychoterapie. U somatizační poruchy bývá používána psychodynamická psychoterapie, u ostatních se osvědčuje hlavně kognitivně behaviorální terapie.
Z psychofarmak mohou být krátkodobě účinná anxiolytika, nicméně vzhledem k možnostem návyku se musí podávat jen přechodně na počátku léčby. Vhodnější volbou je podávání antidepresiv, zejména nižší dávky clomipraminu, SSRI či SNRI mohou postiženým výrazně od potíží ulevit. Lze je podávat dlouhodobě. Podobně mohou pomoci nízké dávky antipsychotik.
Charakteristika: Postižený se stále obává a zabývá možností, že trpí nějakou závažnou tělesnou nemocí. Normální tělové pocity, které u většiny lidí zůstávají pod prahem pozornosti, monitoruje a ony se stálým sledováním zesilují. Hypochondrická porucha vede k těžkému utrpení postiženého, který žije v neustálém strachu z hrozící katastrofy vážné nemoci. Často je přítomna deprese a úzkost.
Hlavní problém léčby spočívá v tom, že většina hypochondrů se léčit nechce. Hypochondři, stejně jako schizofrenici, chtějí mít bludy. Léčba spočívá hlavně v konzultaci s psychiatrem nebo psychologem (nebo KBT) o hypochondrově problémech a poté se hovoří na téma rodiny a o rodinných vztazích. Jako podpůrnou léčbu lze použít farmakoterapii antidepresivy, mezi důležitější prvky ovlivňující léčbu patří také citová opora ze strany rodiny. Anxiolytika (proti úzkostným stavům) se při léčbě hypochondrické poruchy nepoužívají.
Číslo diagnózy se vztahuje do kategorie F45 Somatoformní poruchy.
Jednotlivé duševní/psychické nemoci naleznete v kapitole F Poruchy duševní a poruchy chování v rozmezí F00–F99 na www.uzis.cz.
Charakteristika: Anxiózní porucha osobnosti (anxiózní = úzkostný) bývá někdy označována také jako vyhýbavá. U jedince, který jí trpí, se projevují pocity neustálého napětí a obav. Lidé jsou přesvědčeni o své nešikovnosti, nedostatečnosti. Již předem se obávají, že budou odmítnuti a že budou v životě neúspěšní.
Z tohoto důvodu se již předem tito jedinci obávají kontaktů s druhými lidmi. Předem počítají s neúspěchem v navázání kontaktu. To má samozřejmě vliv na mnohé aktivity v životě, včetně pracovních povinností či úspěšného seznamování s opačným pohlavím. Tito lidé jsou též přesvědčeni o své podřízenosti vůči ostatním, a tak vždy vystupují v neadekvátně submisivní poloze.
Lidé s anxiózní poruchou osobnosti jsou velmi uzavření a úzkostliví, sice touží po navázání kontaktů s okolím, ale obávají se možného neúspěchu. Mají tedy následně tendenci se kontaktům spíše vyhýbat. Trpí svou velmi nízkou sebedůvěrou, která poznamenává veškeré jejich jednání.
Anxiózní poruchou osobnosti trpí jedno až dvě procenta populace. Léčbou je možné spíše usměrnit projevy poruchy do adekvátnější míry. Některé projevy je možné potlačit. Při léčbě se využívají léky, takzvaná anxiolytika, ty však přinášejí pouze dočasnou úlevu, proto se používají také antidepresiva.
Nejdůležitější roli v léčbě hraje psychoterapie, která je však vzhledem k povaze poruchy velmi problémová. Lidé s anxiózní poruchou mají těžko překonatelné obavy z toho, že je terapeut odmítne nebo že ho obtěžují. Je velmi těžké získat jejich důvěru, což je prvotní úkol správného psychoterapeuta.
Inhibitory zpětného vychytávání noradrenalinu zvyšují množství noradrenalinu v centrálním nervovém systému. Mají pozitivní efekt na koncentraci a motivaci, působí mírně povzbudivě. Kromě vedlejších účinků běžných u všech antidepresiv mohou navíc zvyšovat krevní tlak, a proto se doporučuje jej během léčby pravidelně kontrolovat. Řadíme sem dva preparáty – reboxetin (Edronax, Vestra) a atomoxetin (používá se u dětí v léčbě ADHD).
Edronax
Má spíše stimulační účinky.
Indikace: Je vhodný u depresí s únavou, celkovým zpomalením a nadměrnou spavostí.
Vedlejší účinky: Nežádoucími účinky mohou být sucho v ústech, zácpa, potíže s močením, dále nespavost, neklid, bolesti hlavy, provokace epileptických záchvatů, zvýšení hormonů štítné žlázy a prolaktinu. Nedoporučuje se užívat u nemocných s hypertrofií prostaty, se srdečním onemocněním, vysokým krevním tlakem a samozřejmě u osob užívajících IMAO.
Inhibitory monoaminooxidázy jsou silná antidepresiva předepisovaná po selhání SSRI i tricyklických antidepresiv. Zabraňují odbourávání neurotransmiterů dopaminu, serotoninu a noradrenalinu. Jejich nevýhoda spočívá v kontraindikaci mezi tímto typem antidepresiv a jinými léky a dokonce i některými druhy jídla. Novější selektivní a reverzibilní MAOI (RIMA), mezi které patří například moklobemid, nevyžadují žádná dietní opatření a mají velmi málo nežádoucích účinků, oproti SSRI třeba nezpůsobují sexuální dysfunkci.
Moklobemid – APO-MOCLOB
Moklobemid zvyšuje hladiny látek, které umožňují přenos nervových impulsů v mozku. Zvýšení hladin těchto látek zpět k normálním hodnotám pomáhá k projasnění nálady a k návratu normálního prožívání.
Indikace: APO-MOCLOB je předepisován lékařem k léčbě deprese. Pokud trpíte depresí, můžete pociťovat smutnou (depresivní) náladu, ztrátu zájmu o každodenní činnosti. Můžete také pociťovat jeden či více následujících příznaků: výrazné zvýšení tělesné hmotnosti nebo naopak snížení tělesné hmotnosti bez toho, že držíte dietu, poruchy spánku, neklid, netečnost, pocit ztráty energie, pocity vlastní zbytečnosti, pocity přehnaného nebo neodůvodněného provinění se nebo ztrátu koncentrace. Pacienti léčení přípravkem APO-MOCLOB se většinou vracejí do normálního, radostného a aktivního stavu. APO-MOCLOB projasňuje náladu a umožňuje cítit se lépe. Také koncentrace a kvalita spánku pacientů léčených přípravkem APO-MOCLOB se zlepšuje. APO-MOCLOB může být předepsán lékařem i k léčbě sociální fobie. Pokud trpíte sociální fobií, máte výrazný a trvalý strach z toho být pozorován nebo hodnocen ostatními lidmi. To vás vede k vyhýbání se jedné nebo i více sociálním situacím, jako je například mluvení na veřejnosti, nebo dokonce i konzumace jídla a pití za přítomnosti jiných lidí, psaní na veřejnosti a podobně. Vyhýbání se těmto situacím postupně narušuje vaše pracovní schopnosti, schopnost podílet se na veřejných aktivitách a každodenní vztahy s ostatními lidmi.
Vedlejší účinky: Pacienti léčení přípravkem APO-MOCLOB pociťují méně strachu, méně se vyhýbají výše uvedeným sociálním situacím a jsou schopni lépe se vyrovnat s každodenním životem.
Serotoninoví antagonisté a inhibitory zpětného vychytávání serotoninu oproti předchozí skupině navíc blokují subtyp serotoninových receptorů 5HT2A, který je zodpovědný za serotoninové nežádoucí účinky, jako jsou nespavost, agitovanost a sexuální dysfunkce. Jediným zástupcem této skupiny je trazodon, který se využívá především k léčbě deprese provázené úzkostí nebo nespavostí a u sexuálně aktivních pacientů.
Tazodon – TRITTICO AC
Trittico AC patří mezi antidepresiva třetí generace s výrazným působením proti úzkosti, pocitům napětí, neklidu, poruchám spánku a sexuálních funkcí. Přípravek je velmi dobře snášen. Pro minimum nežádoucích účinků a lékových interakcí je vhodný i pro starší pacienty. Léková forma s řízeným uvolňováním umožňuje udržování rovnoměrné hladiny léčivé látky v krvi a dávkování jednou denně. Tablety lze dělit na 3 části, což je vhodné pro pozvolné nastavení optimální individuální léčebné dávky.
Indikace: Přípravek je určen k léčbě depresí různého původu, které mohou být spojeny s úzkostnými stavy, poruchami spánku nebo sexuálních funkcí.
Vedlejší účinky: Trittico je antidepresivum se sedativními účinky, které může vyvolat ospalost během prvních dnů terapie. Sedativní účinky většinou vymizí při pokračování léčby.
Následující nežádoucí účinky se vyskytly občas: bolesti hlavy, slabost, závratě, pokles krevního tlaku při vztyčení se, zpomalení srdeční činnosti a zrychlení srdeční činnosti, poruchy trávicího ústrojí jako nevolnost, zvracení, průjem, nespavost a snížená koncentrace, úbytek hmotnosti, třes, zmatenost a kožní vyrážka. Občas byly při užívání přípravku Trittico AC hlášeny projevy serotoninového syndromu (vysoká teplota, záškuby ve svalech, zmatenost nebo neklid) a křeče, zvláště při podávání s jinými psychofarmaky. Vzácně byly zaznamenány srdeční arytmie, změny v krevním obrazu (agranulocytóza, trombocytopenie a anemie) a změny jaterních funkcí (žloutenka, poškození jaterních buněk). V těchto případech by měla být terapie trazodonem okamžitě zastavena. Stejně jako u jiných alfa-adrenolytických látek byl trazodon velmi vzácně spojen s priapismem (přetrvávající a bolestivé ztopoření penisu). Pacienti, u nichž dojde k tomuto nežádoucímu účinku, by měli okamžitě léčbu zastavit.
Inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu jsou novější formou antidepresiv, která působí jak na serotoninové, tak na noradrenalinové receptory. U části pacientů mají lepší výsledky než léky typu SSRI, a to díky duálnímu působení, vedlejší účinky jsou přitom stejné (až na riziko zvýšení krevního tlaku jako u NRI). Mezi SNRI patří například Venlafaxin, Efectin, Argofan, Velaxin, Olwexya (účinná látka venlafaxin). U mírnějších depresí dobře pomáhá třezalka tečkovaná, slabší inhibitor vychytávání všech tří zmíněných neurotransmiterů (serotoninu, noradrenalinu i dopaminu), ale nesmí se kombinovat s antidepresivními léky.
Venlafaxin
Indikace: Venlafaxin je lék proti depresi a úzkostným stavům, jako je generalizovaná úzkostná porucha a další. Působí tak, že v mozku na nervových spojích zvyšuje množství chemických látek, které se podílejí na utváření nálady a pohody (serotonin a noradrenalin). Patří k antidepresivům 4. generace a pomůže i lidem, u nichž selhala antidepresiva 3. generace (SSRI a jiná).
Vedlejší účinky: Venlafaxin je dobře snášený a přitom účinný lék.
SSRI, SARI, NRI, DARI – účinkují vždy na jeden konkrétní neurotransmiter. Nejčastěji se užívají SSRI pro zvýšení hladiny serotoninu a patří sem: Cipralex, Escitalopram, Elicea, Escitil, Esoprex, Lenuxin (všechny mají tutéž účinnou látku escitalopram), Citalopram, Citalec, Seropram (účinná látka citalopram), Seroxat, Remood (účinná látka paroxetin); Deprex, Prozac (účinná látka fluoxetin), Fevarin (účinná látka fluvoxamin), Zoloft, Asentra, Sertralin (účinná látka sertralin); ze skupiny SARI se často užívá Trittico (účinná látka trazodon).
Antidepresiva se obvykle užívají nejen na depresi, ale i k léčbě jiných psychiatrických poruch, jako jsou anxiozita, bipolární afektivní porucha, obsedantně kompulzivní poruchy, poruchy spánku a poruchy příjmu potravy. Produkce a spotřeba antidepresiv je enormní – jen v roce 2002 bylo v USA předepsáno 133 milionů antidepresiv.
Úplně prvními antidepresivy byly iproniazid (Marsilid) a imipramin (Tofranil), vyvinuté v padesátých letech 20. století. Od té doby byl na poli léčby deprese učiněn obrovský pokrok – postupně byly vyvinuty všechny v současnosti známé třídy antidepresiv. Všechny nějakým způsobem ovlivňují neuropřenašeče na synapsích. První vyvinutá antidepresiva spadala buď mezi tricyklická antidepresiva (TCA), nebo mezi inhibitory monoaminooxidázy (MAOI). Takzvané selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI) byly objeveny později a jsou oblíbené pro svou relativně nízkou toxicitu či škodlivost. Prvním široce užívaným představitelem této skupiny byl fluoxetin (Prozac).
Tricyklická antidepresiva jsou nejstarším typem léků na depresi. Zabraňují zpětnému vychytávání neurotransmiterů (serotoninu, noradrenalinu a dalších). V současnosti se nasazují až po selhání novějších selektivních inhibitorů (SSRI, SNRI), zejména v těžkých případech. Mají totiž více vedlejších účinků, například bušení srdce a zrychlený tep, zmatenost, rozostřené vidění a další. Do skupiny těchto léčiv patří: Amitriptylin (účinná látka amitriptylin), Prothiaden (účinná látka dosulepin), Anafranil (účinná látka clomipramin) a další. Zvláštním členem této skupiny je Coaxil (účinná látka tianepin), který zpětné vychytávání naopak podporuje; přesto však pomáhá u lehčích depresí a jeho výhodou je, že jej lidé obvykle velmi dobře snášejí.
Clomipramin
Clomipramin je lék spadající do kategorie tricyklických antidepresiv. V 60. letech 20. století byl uveden na trh švýcarskou společností Geigy, dnes známou jako Novartis. Prodává se pod obchodním názvem Anafranil. V ČR jej lze zakoupit pouze na lékařský předpis.
Indikace: Je prvním antidepresivem, které mělo pozitivní účinek na pacienty s obsedantně kompulzivní poruchou (OCD), a je považován za základní lék pro pacienty s OCD. Nástup účinku se liší, udává se 2 až 3 týdny. Někdy dochází k plnému efektu až po 2 až 3 měsících.
Vedlejší účinky: Vedlejší účinky jsou zpravidla mírné a vymizí během prvních několika týdnů léčby. Výskyt vedlejších účinků je individuální. Na rozdíl od antidepresiv 3. generace SSRI má clomipramin více vedlejších účinků. Mezi hlavní patří poruchy sexuálních funkcí, dále může krátce zvýšit či snížit tlak.
Antidepresiva mají často vedlejší účinky. Mezi nejobvyklejší patří:
u SSRI a SNRI: ztráta libida, neschopnost dosažení orgasmu, nevolnost (zpočátku, poté většinou vymizí), bolesti hlavy, apatie, ztráta motivace, živé sny a noční můry;
u SARI: ortostatická hypotenze, závrať, sucho v ústech;
u MAOI: přibírání na váze, živé sny a noční můry, sexuální dysfunkce;
u tricyklických antidepresiv: apatie, ztráta motivace, přibírání na váze, sexuální dysfunkce, změny činnosti srdce, rozostřené vidění.
