Zajímá vás téma NEPRŮCHODNOST STŘEV U DÍTĚTE? Tak právě pro vás je určen tento článek. Neprůchodnost střev neboli Ileus je velmi vážný, život ohrožující stav, který se může týkat jak tenkého, tak i tlustého střeva. Protože pro pacienta vždy znamená potenciální ohrožení života, je nutno ho bezprostředně řešit na chirurgickém oddělení.
Neprůchodnoststřev u dětí
Jako střevní neprůchodnost u dětí označujeme částečné nebo úplné zablokování tenkého nebo tlustého střeva. Tento stav brání průchodu potravy a stolice a může ohrozit i život dítěte. Patří sem pylorostenóza, atrézie střeva, stenóza střev, střevní srůsty, nádory či zauzlení střev neboli volvulus. Střevní neprůchodnost se projeví křečemi, bolestmi břicha, nevolností a zvracením, průjmy, nechutí k jídlu a horečkou. Příznaky střevní neprůchodnosti se liší podle místa neprůchodnosti a podle toho, zda jde o neprůchodnost částečnou nebo úplnou. Postižení tenkého střeva se projeví křečemi a bolestí břicha. Bolest může být ostrá a rozšířená, trvalá nebo přicházející a odcházející. Může být doprovázena žaludeční nevolností a zvracením. Zvratky často obsahují žluč (což je zelená tekutina vylučovaná játry). Mohou rovněž obsahovat krev nebo stolici.
Dítě může mít i horečku.
Bolest a zvětšení břicha ukazují na neprůchodnost tlustého střeva. Dítě se nemůže vyprázdnit, ani mu neodcházejí plyny. Průjem může být příznakem částečné neprůchodnosti. Dítě bývá rozmrzelé, neklidné, nemá chuť k jídlu, je dehydratované a ubývá na váze. Je nutné okamžitě zahájit léčbu. Dokud není neprůchodnost odstraněna, dítě není schopné normálně jíst: proto musí zůstat v nemocnici a dostávat nitrožilní výživu. Nejprve zavede lékař dítěti nosem do žaludku hadičku, kterou se mechanicky odstraní plyny a obsah žaludku a střev. K odstranění neprůchodnosti je nutná operace. Po operaci lze očekávat, že se dítě úplně uzdraví. Do týdne je zpravidla z nemocnice propuštěno.
Příčinou zauzlení střev u dětí může být řada poruch trávicího ústrojí.
Pylorostenóza: Tato vrozená porucha způsobuje blokádu vrátníku (trubice vedoucí ze žaludku do tenkého střeva). Sval kolem vrátníku slábne a neumožňuje průchod stravy do tenkého střeva. Porucha postihuje především chlapce a projevuje se ve 2. až 8. týdnu života. Příznaky zahrnují zvracení, dehydrataci, nerovnováhu chemických látek v těle a podvýživu. Léčba spočívá v chirurgickém otevření vrátníku.
Atrézie střeva: Děti, které se narodí s atrézií, mají neprůchodná střeva, neboť jim část tenkého nebo tlustého střeva chybí nebo je nedostatečně vyvinutá.
Stenóza střev: Částečná blokáda střev, která je následkem vrozeného zúžení části tenkého nebo tlustého střeva.
Pooperační střevní srůsty: Po operaci břicha dochází někdy v břiše ke srůstům zjizvených tkání, které způsobí neprůchodnoststřev.
Paralytický ileus: Střevo dítěte může být paralyzováno po infekci nebo po operaci a ztratí schopnost posunovat potravu a stolici do konečníku. Paralyzované střevo se zvětšuje, neboť se plní tekutinou, potravou a vzduchem.
Volvulus („zauzlení střev“): Střevo dítěte se otočí kolem své osy a stane se neprůchodným. Příčinou může být vrozená malformace střev, zánět Meckelova divertiklu nebo střevní srůsty.
Nádory: Střevní neprůchodnost může vyvolat rakovinný nebo nerakovinný nádor, který roste ve střevní stěně nebo na ní.
Jiné poruchy: Příčinou střevní neprůchodnosti mohou být i některé nemoci nebo poruchy, například Crohnova nemoc, Hirschsprungova nemoc, neprůchodná řiť nebo kýly (kýla brániční a kýla tříselná).
Příznaky: Příznaky střevní neprůchodnosti se liší podle místa neprůchodnosti a podle toho, zda jde o neprůchodnost částečnou, nebo úplnou. Postižení tenkého střeva se projeví křečemi a bolestí břicha. Bolest může být ostrá a rozšířená, trvalá nebo přicházející a odcházející. Může být doprovázena žaludeční nevolností a zvracením. Zvratky často obsahují žluč (zelená tekutina vylučovaná játry). Mohou rovněž obsahovat krev nebo stolici. Dítě může mít horečku. Bolest a zvětšení (otok) břicha ukazují na neprůchodnost tlustého střeva. Dítě se nemůže vyprázdnit, ani mu neodcházejí plyny. Průjem může být příznakem částečné neprůchodnosti. Dítě bývá rozmrzelé, neklidné, nemá chuť k jídlu, je dehydratované a ztrácí na váze. Má-li dítě některý z uvedených příznaků, okamžitě vyhledejte lékaře. Lékař určí diagnózu na základě informací, které mu dáte, a na základě fyzického vyšetření. K potvrzení diagnózy a k lokalizování místa neprůchodnosti je obvykle nutný rentgen břicha a krevní testy.
Léčba: Dokud není neprůchodnost odstraněna, dítě není schopné normálně jíst, proto musí zůstat
V naší poradně s názvem NEPRŮCHODNOST STŘEVA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivana Novoseljuková.
dobrý den,
můj syn byl loni v dubnu hospitalizován s urputnými bolestmi břicha. Diagnóza -divertikulóza sigmatu. Byl převeden do gastroenterologické poradny, kde mu dělali kolonoskopii, vyšetření žaludku- bez nálezu.V listopadu byl přeléčen antibiotiky a po požití většího množství burských oříšků-znovu velké bolesti břicha-břicho nafouklé, neodcházely větry, nemohl se vyprázdnit.Obvodní lékařka ho odeslala na chirurgii- tam mu lékař doporučil bezlepkovou dietu s tím, že divertikly nemá.( po třech týdnech z něj vycházely oříšky). Následovalo vyšetření na alergii na lepek a jiné potraviny- vše v pořádku. Bolestmi od prosince trpí doposud, má řetízkující stolici, větry odcházejí málo, neustále se cítí nafouklý, plný. Jelikož byl i na vyšetření s ledvinami( v jiné nemocnici) a současně s nimi mu udělali CT břicha, znovu mu diagnostikovali teď už těžkou divertikulózu sigmatu, s tím, že to má ihned konzultovat s gastroenterologem.Ten mu řekl, že je zdráv, že divertikly nemá. Tak už nevíme , co dělat. Syn se cítí velice špatně, jeho stav ho omezuje v pracovním i osobním životě. Děkuji Novoseljuková
zkoušel espumisan, probiotika,vlákninu,kompoty, algiphenové kapky,a různé léky na zánět střev....
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Obstarejte si výsledky posledního vyšetření CT břicha a obraťte se na jiného gastroenterologa. O pomoc s nalezením gastroenterologa můžete taktéž požádat svého praktického lékaře.
Kromě mateřské dovolené je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnankyni či zaměstnanci na jejich vlastní žádost rodičovskou dovolenou, která slouží ke zdokonalení a prohloubení péče o jejich dítě. Rodičovská dovolená náleží matce (rodičce) dítěte ihned po skončení mateřské dovolené, která trvá obvykle 28 týdnů, případně 37 týdnů (u vícerčat).
Délka rodičovské je variabilní (2, 3 nebo 4 roky). Délku je možné měnit (téměř libovolně) i v průběhu čerpání. To znamená, že pokud se na začátku rozhodnete pro rychlejší čerpání, můžete si je v průběhu rodičovské dovolené změnit na pomalejší variantu.
S rodičovskou dovolenou souvisí i rodičovský příspěvek, který však neupravuje zákoník práce, ale zákon o státní sociální podpoře. V praxi dochází často k zaměňování obou pojmů. Doba, po kterou zaměstnanec nebo zaměstnankyně čerpá rodičovskou dovolenou, se nemusí plně krýt s obdobím, po které je pobírán rodičovský příspěvek. O poskytnutí rodičovské dovolené se žádá u zaměstnavatele, zatímco o rodičovský příspěvek se žádá na příslušném úřadu práce.
Aby vznikl nárok rodiči na rodičovský příspěvek, musí splnit určité podmínky, jako například po celý kalendářní měsíc musí osobně celodenně a řádně pečovat o nejmladší dítě v rodině. Dítě se může umístit i na určitou dobu do jeslí, mateřské školy či jiného předškolního zařízení, avšak pouze za určitých podmínek. Další podmínkou vzniku nároku na rodičovský příspěvek pak je, že rodič dítěte (otec i matka, ale pouze jeden z nich) zažádá o příspěvek na nejmladší dítě v rodině (pokud má rodina více dětí, dávka se čerpá jen na nejmladší dítě), maximálně však do 4 let věku tohoto dítěte.
Nárok na rodičovský příspěvek má také pouze ten žadatel, který má bydliště na území ČR. U dětí, které jsou mladší než dva roky, je pak ještě jedno omezení, a to že rodiče nesmí dávat dítě do jeslí na dobu delší než 46 hodin měsíčně.
Pokud však ani jeden z rodičů neplatil nemocenské pojištění (například jsou oba nezaměstnaní nebo oba pracují jako OSVČ a neplatí si dobrovolné zálohy na nemocenské pojištění), pak jim nevzniká nárok na mateřské dávky (peněžitá pomoc v mateřství). A následně mají automaticky nárok jen na čtyřletou variantu rodičovské dovolené. Nemohou si tedy zvolit rychlejší čerpání rodičovských dávek.
Rodičovský příspěvek navazuje na mateřskou dovolenou, pokud na ni máte nárok. V opačném případě můžete čerpat rodičovský příspěvek hned po narození dítěte. Rodičovský příspěvek činí celkem 220 tisíc korun, doba čerpání závisí do značné míry na vás. Celkovou částku rodičovského příspěvku, tedy 220 tis
Ve svém příspěvku XARELTO CENA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Josef Najman.
Internista mi předepsal Xarelto 20 mg.Je mi 78 let , mám vysoký tlak a cukrovku 2.typu.Na recept uvedl , že si lék hradí pacient.Cena léku je vysoká , mám nárok na úhradu léku ze zdravotního pojištění ?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Eva.
Dobrý den,
je mi 78 let, kardiak a před 10 lety CMP. Celé roky jsem užívala Warfarin. Nyní po návratu z nemocnice (plicní -hamartomy na plicích a zánět plic,chirurgie- zánět a neprůchodnoststřev) mi lékař změnil Warfarin na CLEXANE Forte. Lze tyto každodenní injekce, po kterých mám modro-fialové celé břicho (už ani nevím, kam je píchnout) nahradit lékem XARELTO?
Děkuji za odpověď.
V naší poradně s názvem NEMOCNÁ SLINIVKA U DĚTÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lenka.
chci se zeptat z čeho muže mit pětilety ditě podražděnou slinivku. vyšlo nam to z vysledku krve bolesti břiška každy druhy den po dobu 14dni.nepřejida se ani mastny neji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Příčin pankreatitidy u dětí je mnoho, ale nejčastěji to jsou tupá zranění břicha (abdominální trauma), například při srážce motorových vozidel, zneužití dítěte a domácí násilí, nehoda na kole, kde je břicho stlačeno řídítky a podobně. Mezi další příčiny pak patří různé systémové infekce, vrozené anomálie a pankreatobiliární onemocnění. Ve čtvrtině případů se na příčinu vzniku zánětu slinivky vůbec nepříjde.
Pankreatitida vzniká zablokováním nebo narušením sběrných kanálků a poškozením pankreatických acinárních buněk, což vede k aktivaci a uvolnění trávicích enzymů. Aktivované enzymy pak způsobují zvracení, zánět a potenciálně i nekrózu.
Akutní pankreatitida by se měla vyléčit za dva až sedm dní, přičemž léčba by měla být převážně založena na použití intravenózní hydratace, zmírnění bolesti a zklidnění střev.
I když se většina dětí spontánně vyléčí, mohou zde vzniknout akutní pseudocysty pankreatu. Ty menší s průměrem méně než 5 cm jsou léčeny pozorováním po dobu 4-6 týdnů. Pseudocysty pankreatu větší než 5 cm v průměru mohou vyžadovat chirurgické řešení.
Určitě zůstaňte v kontaktu s ošetřujícím lékařem a pravidelně sledujte slinivkové ukazatele v krvi.
O rodičovskou dovolenou může požádat i otec dítěte. Otec dítěte má díky novelizaci zákoníku práce i právo o své narozené dítě pečovat, a to téměř za stejných podmínek jako jeho matka. Otci musí k jeho žádosti zaměstnavatel dle ustanovení § 196 zákoníku práce poskytnout rodičovskou dovolenou, a to ode dne narození dítěte v rozsahu, v jakém o ní požádá, nejdéle do tří let věku dítěte, a to i v případě, že současně s ním matka dítěte čerpá mateřskou (rodičovskou) dovolenou (§ 198 odst. 1 zákoníku práce).
Právo na rodičovskou dovolenou má stejně jako zaměstnankyně i zaměstnanec, který převzal dítě do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu, nebo dítě, jehož matka zemřela. Rodičovská dovolená se zaměstnanci poskytuje ode dne převzetí dítěte do péče nejdéle do dosažení 3 let věku dítěte, bylo-li dítě převzato po dosažení 3 let věku nejdéle však do 7 let, poskytuje se rodičovská dovolená v rozsahu 22 týdnů od převzetí dítěte, ve stejném rozsahu se poskytuje rodičovská dovolená i v případě, že dítě bylo převzato před dovršením 3 let věku, avšak do doby 3 let věku dítěte uplyne kratší doba než 22 týdnů (§ 197 zákoníku práce).
Ačkoli byla rodiči poskytnuta zaměstnavatelem rodičovská dovolená do 3 let věku dítěte, má možnost i v jejím průběhu požádat zaměstnavatele o ukončení rodičovské dovolené a o návrat do zaměstnání. Požádá-li muž o návrat do zaměstnání po uplynutí doby, po níž je zaměstnankyně oprávněna čerpat mateřskou dovolenou (tedy po uplynutí 22, či při vícečetném porodu 31 týdnů od narození dítěte), má zaměstnavatel povinnost ho zařadit zpět na původní práci a pracoviště. V případě návratu zaměstnance do zaměstnání po vyčerpání rodičovské dovolené má zaměstnavatel povinnost zařadit jej pouze podle podmínek pracovní smlouvy (v souladu se sjednaným druhem a místem výkonu práce, tedy nikoli na původní práci a pracoviště).
V naší poradně s názvem BOLEST UCHA PO POUZITI SLUCHATEK MP3, SILNÝ OTOK,NEPRUCHODNOST se k tomuto tématu vyjádřil uživatel René Klimeš.
Na dovolené u moře .
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
S největší pravděpodobností máte zánět zevního zvukovodu. Nejrychlejší a také nejbezpečnější způsob léčby je roztok s antibiotiky. Zkuste zajít do tamní lékárny a požádejte lékárníka o pomoc. Ptejte se na směs - roztok těchto dvou účinných látek: gentamicinum 3 mg/ml a dexamethasoni natrii phosphas 1 mg/ml. Pak to užívejte 3 krát denně tři kapky do bolavého ucha. Při kapání vytáhněte ucho za lalůček, aby se roztok dostal co nejhlouběji do zvukovodu. Když se vám nepodaří sehnat antibiotika, tak si kupte APO-Ibuprofen 400 mg a užívejte jednu tabletu po 5 hodinách. To pomůže zmírnit bolest a zastaví to rozvoj zánětu. Po návratu do ČR si nechte ucho zkontrolovat na oddělení ORL.
Neprůchodnoststřev u novorozenců může nastat na základě vrozené dispozice.
Patří sem pylorostenóza, což je vrozená porucha, která způsobuje blokádu vrátníku. Vrátník je trubice vedoucí ze žaludku do tenkého střeva. Sval kolem vrátníku slábne a neumožňuje průchod stravy do tenkého střeva. Porucha postihuje především chlapce a projevuje se ve 2. až 8. týdnu života. Příznaky zahrnují zvracení, dehydrataci, nerovnováhu chemických látek v těle a podvýživu. Léčba spočívá v chirurgickém otevření vrátníku.
Dále atrézie střeva. Děti, které se narodí s atrézií, mají neprůchodná střeva, neboť jim část tenkého nebo tlustého střeva chybí, nebo je nedostatečně vyvinutá.
Stenóza střev je částečná blokáda střev, která je následkem vrozeného zúžení části tenkého nebo tlustého střeva.
Příčinou střevní neprůchodnosti mohou být některé nemoci nebo poruchy, například Crohnova nemoc, Hirschsprungova nemoc, neprůchodná řiť, anebo některé kýly, jako je kýla brániční a kýla tříselná. Možnou příčinou je i vsunutí jedné části střeva do jeho následné části.
V naší poradně s názvem CHŮZE,JÍZDA NA KOLE,PLAVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Swobodová.
Dobrý den,mám ještě jeden dotaz:na neprůchodnost cév v levé noze 3.st. a v pravé noze 1.st.užívám ráno 2 ks Detralex a nosím kompresní punčochy.Mám doporučení také na chůzi,jízdu na kole a plavání.Prozatím mohu jezdit doma na rotopedu a chodit,ale nevím,jak dlouho denně,poradíte mi?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Posílení svalů lýtkové pumpy je prospěšné a proto byste tyto aktivity měla dělat co nejčastěji, podle toho jak vám to dovolí váš zdravotní stav. Vhodné je také zařádit cviky na posílení lýtkových svalů pomocí výponů na špičkách třeba na hraně schodu. Vhodné je také několikeré vyhřátí spodní části dolních končetin horkou vodou a pak jejich schlazení (taková minisauna na nohy). Při odpočinku je dobrý krátkodobý sed v kleče a zvedání nohou vzhůru, například vleže zvednout nohy a opřít je o stěnu.
Zauzlení střev u dospělých se dělí na tři typy: mechanické, neurogenní a vaskulární. Další dělení popisuje místo, kde neprůchodnost vznikla, tedy zauzlení vysoké (oblast mezi žaludkem a tenkým střevem, nebo v začátku tenkého střeva) a nízké (druhá polovina tenkého střeva a tlusté střevo).
Příznaky: Charakteristickými příznaky rozvoje onemocnění jsou zástava odchodů plynů a stolice, ať už v důsledku překážky, nebo zástavy peristaltiky. Ve střevě dochází k jejich hromadění, což způsobí roztažení střev, které se projeví vzedmutím břicha. Jelikož se potrava kvůli překážce ucpávající střevo nemůže posouvat dále, dochází k úpornému zvracení. Tyto příznaky doprovází silná bolest, která může mít kolikovitý charakter (přichází ve vlnách, stupňuje se až do maxima, pak slábne, a znovu zesiluje), nebo může být trvalá, krutá a neutišitelná – tak tomu bývá u strangulačního ileu, kdy střevo trpí nedostatkem kyslíku. U strangulačního ileu (nejvíce nebezpečného) se také mohou objevit příznaky počínajícího šoku, tedy neklid, nebo naopak výrazná spavost, bledá kůže se studeným potem, rychlé bušení srdce, zrychlené dýchání.
Léčba: Léčba neprůchodnosti střev je ve většině případů chirurgická, okamžitá operace může pacientovi zachránit život. Jenom ve výjimečných případech se volí takzvaná konzervativní léčba, tedy nechirurgická terapie. V tom případě se přes nos zavede do žaludku pacienta sonda, kterou je krmen, musí mít také zavedenou infuzi v žíle a močovou cévku, kterou se vyvádí moč do sběrného pytlíku, čímž se kontroluje jeho výdej tekutin. Lékař také předepíše šetrné projímadlo, které dostane stagnující střevní obsah z organismu ven.
Rizika: Neprůchodnoststřev je velmi vážný, život ohrožující stav, který se může týkat jak tenkého, tak tlustého střeva. Protože pro pacienta vždy znamená potenciální ohrožení života, je nutno ho bezprostředně řešit na chirurgickém oddělení.
Spalničky nejčastěji postihují děti ve věku 3 – 5 let. Spalničky ale mohou postihnout i mladší děti, obzvláště pokud nejsou očkovány, trpí nedostatek vitamínu A a podvýživou.
Protože toto onemocnění dříve způsobovalo vysokou úmrtnost právě kojenců, tak již v tomto věku jsou děti proti spalničkám očkovány. Očkování probíhá na 15. měsíci věku dítěte. Je to proto, že do té doby by dítě mělo být proti spalničkám chráněno matčinými protilátkami (prostřednictvím kojení mateřským mlékem). V tomto věku matčiny protilátky již přestávají být účinné, a tak musí být dítě očkováno. Další očkování následuje obvykle 6. měsíc a 10. měsíc po první vakcíně. Kojenci matek, které tedy byly očkovány, nebo spalničky prodělaly, jsou tedy před spalničkami chráněny (minimálně do 6. měsíce věku dítěte).
Právě v tomto věku někteří rodiče řeší, jestli své dítě dají očkovat touto vakcínou MMR, obávají se možných vedlejších účinků. V takovém případě si je ale třeba uvědomit, co způsobí, když dítě očkovat nedají. Vakcína samozřejmě nedokáže dítě ochránit stoprocentně proti tomuto onemocnění, ale může jeho průběh velmi ulehčit. Neočkovanému dítěti hrozí obrovské komplikace a v řadě případů pak dítě na toto onemocnění i umírá.
Pokud by se mladší dítě dostalo do kontaktu s nakaženým spalničkami, je dobré vyhledat co nejdříve lékaře, který se může pokusit naočkovat dítě o něco dříve, aby tak u něj zabránil propuknutí nemoci.
Příznaky spalniček u dítěte
Spalničky se dostanou do organismu dítěte nejprve dýchacími cestami, kde se také množí. Postupně se u dítěte začne objevovat vysoká horečka, kašel, rýma a specifická vyrážka (červenohnědé skvrny po celém těle) na kůži, ale i v dutině ústní (skvrny na vnitřní straně tváří s bílými středy). Vyrážka v dutině ústní často předchází kožní vyrážce. Kožní vyrážka se u dítěte obvykle objeví nejprve za ušima, postupuje k obličeji, krku, břichu, k rukám a nohám. Vyrážka v prvních dnech postupně tmavne a skvrny se mohou i zvětšovat, nakonec se ale začne společně s poklesem teploty vyrážka zmenšovat a zesvětlovat.
Obrázky
Zde jsou fotografie, na který jsou vidět příznaky spalniček u dětí: spalničky foto.
Léčba spalniček u dítěte
Při podezření na toto onemocnění je vždy nutné navštívit lékaře, který spalničky diagnostikuje podle příznaků (vyrážka, horečka). Pokud si lékař není jistý (může se domnívat, že by to byly například neštovice), pošle dítě na vyšetření krve, kde se zkoumá množství a přítomnost protilátek IgM a IgG.
Pokud spalničky nedoprovází žádné komplikace, obvykle lékaři dětem doporučí sirupy pro snížení horečky, nějaké kožní přípravky pro zklidně
Narození dítěte je jedním z nejkrásnějších zážitků v lidském životě, ale velice často je tento pocit vystřídán naprostým vyčerpáním, nespavostí a podrážděností. Všechny tyto negativní vlivy společně s hormonálními změnami mohou vést k poporodním depresím. Tyto stavy ovlivňují nejen matku, ale mají často neblahý vliv i na právě narozené dítě, na otce, popřípadě i na další členy rodiny. Před i po narození dítěte trpí depresemi každý desátý otec. Nejhorší dobou se pak stává 3. až 6. měsíc po porodu, kdy depresemi trpí každý čtvrtý otec. Každý muž je v podstatě dítě, které neustále vyžaduje pozornost a potřebuje, aby se mu stále někdo věnoval, stále ho někdo chválil a obdivoval. Dokud má žena na starost jenom jeho, není to při troše dobré vůle nic složitého. Jakmile však žena otěhotnění, začne mít řadu jiných starostí a problémů a na ty mužovy jaksi už nezbývá tolik času. Po narození dítěte je to ještě horší. Každá matka má co dělat, aby se přizpůsobila potřebám dítěte, zvládala domácnost a našla si trochu času pro svůj odpočinek. Kde má ale brát sílu na to, věnovat se svému partnerovi tak jako dřív. Tato situace bývá kamenem sváru, mnoho mužů začne vnímat potomka jako vetřelce, který z jejich pozorné, krásné, stále se usmívající a vše zvládající drahé polovičky učinil vzteklou, ubrečenou nic nestíhající fúrii. Místo toho, aby přidali ruku k dílu a své ženě trochu pomohli, je pro ně jednodušší propadnout depresi a radši jít s kamarády na pivo, aby nemuseli koukat na tu hysterku a poslouchat toho křiklouna. Naštěstí se často tato situace upraví po několika týdnech či měsících, kdy žena přivykne nové situaci a naučí se opět zvládat chod domácnosti. Někdy se to však už nespraví a rodina se nakonec rozpadne.
Narození dítěte znamená pro celou rodinu velkou změnu a všichni členové domácnosti se musí smířit s tím, že už nic nebude tak jako dřív. Téměř všichni rodiče jsou po narození dítěte unavení, sklíčení, nevyspalí a otrávení, toto jsou však naprosto přirozené stavy a neměly by se plést s depresemi. Větší pozornost je třeba věnovat případům, kdy se dostaví trvalé pocity odcizení, beznaděje, marnosti a začnou se objevovat myšlenky na smrt. Muži celé těhotenství a porod intenzivně prožívají. Jenom o tom nemluví jako ženy. Většina mužů se raději uzavře do sebe a ženy jim často vyčítají, že se o ně a budoucí potomky nezajímají, to ale nemusí být pravda. Muži to prostě jenom řeší a prožívají po mužském způsobu, tedy beze slov. Mužům se dějí hormonální změny podobné změnám odehrávajícím se v ženském těle během těhotenství. Dokonce i mužům stoupá hladina estrogenů a hormonu prolaktinu, který má na svědomí tvorbu mateřského mléka. Poporodní deprese se u muže nejčastěji vyskytnou, pokud už v minulosti muž depresemi trpěl. Spouštějícím faktorem může být také nemoc dítěte, partnerské problémy, finanční potíže, neplánované těhotenství či nechtěné pohlaví dítěte. Nejenom deprese matky, ale zrovna tak i depresivní otec může mít na dítě neblahý vliv. Nejhorší situace nastane, když se mezi partnery přeruší komunikace. To často bývá začátek konce.
Pokud se děťátko nevyvíjí, jak by mělo, mluví se o opožděném psychomotorickém vývoji (centrální koordinační poruše). Jestliže se jedná pouze o opoždění bez známek narušení kvality vývoje, většinou děťátko potřebuje jen více času. Pokud však vývoj jeví i kvalitativní nedostatky, tak se podle nálezu mluví o lehké, střední a těžké centrální koordinační poruše.
Centrální koordinační porucha (CKP) u dítěte znamená odchylku ve správném pohybovém vývoji zejména v kojeneckém věku. Nejedná se o diagnózu, ale o část objektivního nálezu, který hodnotí pohyb dítěte. Pohyb dítěte v útlém věku je jedním z hlavních projevů správné funkce nervového systému, proto je jeho porucha důležitým příznakem v diagnostice možného postižení funkce nervového systému.
Z těžké poruchy CKP lze usuzovat jak na velkou pravděpodobnost špatného motorického vývoje, tak i na možnost patologického mentálního vývoje. Pokud však u novorozence diagnostikujeme lehkou CKP, můžeme ve většině případů očekávat minimální pravděpodobnost patologie motorického i mentálního vývoje. Novorozenec nemá vytvořeny morfofunkční předpoklady pro „zralou“ motoriku, a proto je jisté, že centrální koordinační porucha není v žádném případě přechodným stadiem k patologii, jsou-li dostupné správné pohybové stereotypy.
Včasná diagnostika CKP je velmi důležitá, jelikož schopnost dítěte naučit se správným pohybovým stereotypům klesá s věkem. Při včasném odhalení můžeme mnohé „zachránit“. Předpokládá se, že lze zachránit dítě od patologie, či u těžších forem postižení (například DMO) zajistit vertikalizaci dítěte.
Projevy:
dítě nereaguje na hlasité a světelné podněty trhnutím celého těla (nutné do 2. měsíce);
ruka je držena v pěst, paleček je v dlani, dítě není schopné prsty roztáhnout (3–4 měsíc);
nefixuje pohledem (4.–6. týden);
vleže na bříšku otáčí hlavu pouze na jednu stranu (nutné do 4. měsíce);
v období 6. měsíce není schopné se přetočit na bříško (v ideálním případě by dítě mělo být schopné se přetočit přes oba boky, pokud se přetáčí pouze na jednu stranu, nejedná se nutně o známku patologie; může se jednat pouze o funkční problém, který je však nutné také řešit);
dítě se přetáčí přes záklon hlavy a prohnutím celého těla, při zvedání do sedu neudrží hlavičku v rovině s tělem;
do stoje se přitahuje přes ruce, nenakročí si nožičkou;
stojí na špičkách, popřípadě po špičkách chodí.
Co dělat:
navštivte neurologa, pediatra či rehabilitačního lékaře a vyžádejte si konzultaci vývoje vašeho dítěte a zároveň fyzioterapeutický poukaz na rehabilitaci k fyzioterapeutovi;
Kdy nejpozději očkovat? Zde je základní očkovací schéma dle vyhlášky č. 299/2010 Sb. u hexavakcín spočívá v podání čtyř dávek:
1. dávka se očkuje v době od započatého 9. týdne. U dětí očkovaných proti tuberkulóze se základní očkování hexavalentní očkovací látkou provede od započatého třináctého týdne po narození dítěte, vždy však po zhojení postvakcinační reakce po očkování proti tuberkulóze.
Druhá a třetí dávka se podává v průběhu prvního roku života dítěte, přičemž interval mezi dávkami je nejméně jeden měsíc.
Čtvrtá dávka se podává nejméně 6 měsíců po 3. dávce, nejpozději však před dovršením osmnáctého měsíce věku dítěte.
Povinnost očkovat u nás stanovuje zákon o ochraně veřejného zdraví 258/2000 Sb., konkrétně § 46, který odkazuje na prováděcí vyhlášku (537/2006 Sb.). Ta určuje, co se má očkovat. O hexavakcíně se dočteme v § 4. Očkování má proběhnout hexavalentní látkou – konkrétně o Infanrixu hexa zde není ani zmínky. Dle § 47 zákona o ochraně veřejného zdraví má pacient právo na volbu vakcíny. Hexavalentní látka má být naočkována od 9. týdne do 18. měsíce. Není tu přesná specifikace, kdy máte očkovat, jen odkdy dokdy má očkování proběhnout. Tudíž abyste stihli naplnit vyhlášku, můžete klidně odložit očkování do pozdějšího věku. Pokud vám na naplnění vyhlášky opravdu záleží, a chcete očkovat v normě, můžete začít „až“ mezi 6–10. měsícem věku dítěte (starší děti vakcínu lépe snášejí). Pediatr vás musí poslechnout, spíše vás bude ale zastrašovat tak dlouho, až vás zastraší. Už při hledání pediatra je dobré si s ním popovídat o jeho postoji k očkování, zda nemá problémy s vámi na toto téma komunikovat bez vyhrožování.
Menstruační bolesti po menstruaci mohou vznikat drážděním nervových zakončení v břiše. Dráždit mohou různé látky tělu vlastní i cizí, záněty, výrůstky, vředy až nádory.
Nejčastější příčiny jsou:
špatná strava, přejídání (kde je řešením ubrat na množství a zlepšit svou výživu);
poruchy menstruace (únava, bolest břicha, podbřišku, zad, kříže, beder, hlavy, otoky nohou, svědění pochvy, zvracení, podrážděnost, úzkost, lítostivost);
zánět slepého střeva (bolest břicha a pravého podbřišku citlivá na dotek, pocit na zvracení až zvracení, nechutenství, zvýšená teplota);
celiakie, alergie na lepek (bolest břicha, průjem, hubnutí, pocit plnosti, únava, krev ve stolici, kožní vyrážka);
dráždivý tračník (průjem či zácpa, silná potřeba vyprazdňování nejčastěji po jídle, bolest břicha, plynatost, pocit plnosti, deprese);
zánět žlučníku, žlučových cest a městnání žluče (bolest břicha, bělavá, mastná stolice, průjem, tmavá moč, žloutenka, svědění kůže, teplota, potíže s trávením);
zánět žaludku nebo gastroduodenální vřed (bolest břicha, nevolnost, zvracení, nechutenství, pocit plnosti, bolest hlavy, zápach úst, krev ve stolici);
střevní neprůchodnost, ileus (záchvatovitá, urputná bolest břicha, zvracení, absence stolice).
Další možné příčiny:
zánět močových cest (časté močení, pálení, bolest při močení, tmavá, zakalená, zapáchající moč, možná příměs hnisu či krve, bolest zad);
Crohnova choroba (únava, bolest břicha, průjem, nadýmání, teplota, hubnutí, krev ve stolici, bolest kloubů, žlučové, ledvinové kameny, zánět duhovky, bolestivé uzlíky v podkoží);
ulcerózní kolitida (únava, krev ve stolici, bolesti břicha, konečníku, bolestivý vleklý průjem i několikrát denně, plynatost, nadýmání, teplota, bolest kloubů, afty);
Ve svém příspěvku NEPRŮCHODNOST STŘEVA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivana Novoseljuková.
dobrý den,
můj syn byl loni v dubnu hospitalizován s urputnými bolestmi břicha. Diagnóza -divertikulóza sigmatu. Byl převeden do gastroenterologické poradny, kde mu dělali kolonoskopii, vyšetření žaludku- bez nálezu.V listopadu byl přeléčen antibiotiky a po požití většího množství burských oříšků-znovu velké bolesti břicha-břicho nafouklé, neodcházely větry, nemohl se vyprázdnit.Obvodní lékařka ho odeslala na chirurgii- tam mu lékař doporučil bezlepkovou dietu s tím, že divertikly nemá.( po třech týdnech z něj vycházely oříšky). Následovalo vyšetření na alergii na lepek a jiné potraviny- vše v pořádku. Bolestmi od prosince trpí doposud, má řetízkující stolici, větry odcházejí málo, neustále se cítí nafouklý, plný. Jelikož byl i na vyšetření s ledvinami( v jiné nemocnici) a současně s nimi mu udělali CT břicha, znovu mu diagnostikovali teď už těžkou divertikulózu sigmatu, s tím, že to má ihned konzultovat s gastroenterologem.Ten mu řekl, že je zdráv, že divertikly nemá. Tak už nevíme , co dělat. Syn se cítí velice špatně, jeho stav ho omezuje v pracovním i osobním životě. Děkuji Novoseljuková
zkoušel espumisan, probiotika,vlákninu,kompoty, algiphenové kapky,a různé léky na zánět střev....
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ivana Novoseljuková.
dobrý den,
děkuji za odpověď, jen bych chtěla upřesnit,synovi je 42 roků. Z vaší odpovědi vyplývá, že se jedná oneprůchodnost tlustého střeva-zvětšené břicho, neodchází plyny, stolice- ale kam se ještě obrátit, když mu v nemocnici v Boskovicích loni v dubnu, kde byl hospitalizován, diagnostikovali divertikulózu,v Brně letos v lednu těžkou divertikulózu a gastroenterolog , který mezi oběma vyšetřeními provedl kolonoskopii ,gastroskopii, tvrdí, že je zdráv?? J á jsem přesvědčená, že při vyprázdnění a vyčištění střeva a úplném splasknutí ty divertikly mohl přehlédnout? Mám o něj strach, vždyť v prosinci to vypadalo, že ty bolesti už nevydrží a nikdo nepomohl- doporučili mu bezlepkovou dietu alergii na lepek nemá!
Imodium je lék proti průjmu. Imodium se užívá při náhle vzniklém (akutním) průjmu nebo po poradě s lékařem při dlouhodobém (chronickém) průjmu. Po poradě s lékařem se může Imodium užívat rovněž v případě, kdy byla odstraněna část střev, což často způsobuje průjem.
Imodium zahušťuje při průjmu stolici a snižuje její častost.
Léčivou látkou je loperamid, v přípravku je obsažen ve formě loperamid-hydrochloridu. Jedna tobolka Imodia obsahuje 2 miligramy loperamid-hydrochloridu. Pomocným látkami jsou monohydrát laktózy, kukuřičný škrob, mastek, magnesium-stearát. Tobolku tvoří žlutý oxid železitý, černý oxid železitý, indigokarmín, sodná sůl erythrosinu, oxid titaničitý a želatina. Vrchní část tobolky přípravku Imodium je zelené barvy, spodní část šedé barvy.
Podobně jako všechny léky může mít i Imodium nežádoucí účinky, které se však nemusí vyskytnout u každého. Přípravek Imodium je obvykle dobře snášen a při správném užívání vykazuje velmi málo nežádoucích účinků. Velmi vzácně se mohou dostavit bolesti břicha, střevní neprůchodnost, nadýmání, nevolnost, zácpa, zvracení, rozšíření tlustého střeva, plynatost, trávicí obtíže, ospalost, ztráta vědomí, snížení úrovně vnímání, závratě, vyrážka, kopřivka a svědění. V tomto případě ukončete užívání přípravku, a jsou-li tyto obtíže úporné, poraďte se s lékařem. Některé obtíže mohou být však způsobeny průjmem samotným: bolesti břicha, nevolnost, zvracení, suchost v ústech, únava, ospalost, závratě, zácpa a plynatost. Ojediněle může dojít k přecitlivělosti a obtížím při močení. Přecitlivělost na přípravek Imodium poznáte například podle vyrážky, kopřivky, svědění, zkrácení dechu nebo otoku v obličeji. Pokud se dostaví některý z těchto příznaků, přivolejte ihned lékaře. Pokud se kterýkoli z nežádoucích účinků vyskytne v závažné míře, nebo pokud si všimnete jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové informaci, sdělte to svému lékaři nebo lékárníkovi.
Informujte rovněž svého lékaře, jestliže užíváte léky, které zpomalují činnost žaludku a střev, protože mohou účinek přípravku Imodium výrazně zvýšit.
Jestliže užíváte přípravek Imodium právě k léčbě průjmu, nezapomeňte nahrazovat ztrátu tekutin dostatečným (mnohem více než obvykle) pitím nápojů s obsahem cukrů a solí, k nimž patří například minerální voda. To je důležité zvláště u dětí.
Imodium průjem zastavuje, neléčí však jeho příčinu. Jakmile je to možné, měla by být proto vždy léčena také příčina průjmu. Při náhle vzniklém (akutním) průjmu zastavuje Imodium příznaky obvykle do 48 hodin. Jestliže se tak nestane, přestaňte lék užívat a poraďte se s lékařem.
Pokud trpíte AIDS a máte průjem, který je léčen přípravkem Imodium, a pr
Žluté bělmo u novorozenců a s ním spojená novorozenecká žloutenka jsou považovány za normální stav. Krev dospělého jedince obsahuje okolo 5 milionů červených krvinek na mm3 krve. Krev plodu jich obsahuje až 8 milionů na mm3 krve. Ihned po porodu začne dítě dýchat a jeho tělo je zásobováno kyslíkem z plic. Krev najednou začne být více okysličená a fetální hemoglobin i nadbytek červených krvinek, které ho obsahují, se stávají zbytečnými. Proto se začnou ve velkém množství rozpadat a až do 2.–3. měsíce věku se jejich množství snižuje. V této době dokonce mohou dosáhnout až tak malého množství, že by to u dospělého člověka bylo považováno za chudokrevnost. Rozpadem erytrocytů se do krve uvolňuje hemoglobin, který je dále metabolizován na žluté krevní barvivo bilirubin. Bilirubin je dále zpracováván játry a vylučován do žluče. Ta odchází do stolice, kterou barví tmavě. Játra novorozence totiž nejsou ještě natolik zralá, aby zvládla metabolizovat bilirubin, který je v určitých mezích i v krvi zdravého člověka.
Hemolytická nemoc novorozenců (fetální erytroblastóza), což je závažnější typ novorozenecké žloutenky, vzniká v případě, že dojde k neshodě krevní skupiny matky a dítěte a hladina bilirubinu může dosáhnout velmi vysokých hodnot. Nejčastější a nejzávažnější je neshoda takzvaného Rh-faktoru, kdy matka je Rh negativní a plod Rh pozitivní. V tomto případě se v těhotenství, zvláště pak při porodu, mohou do krve dítěte dostat matčiny protilátky proti krvinkám plodu (hrozí především v případě, že v předchozím těhotenství již byla matka imunizována Rh pozitivním plodem), dojde k jejich masivnímu rozpadu a uvolnění velkého množství bilirubinu. Hrozí ukládání bilirubinu do mozkové tkáně, což může způsobit nevratné poškození mozku a ohrozit dítě i na životě. Naštěstí je takto dramatický průběh dnes již velmi vzácný a lékaři si s ním umějí poradit.
Novorozenecká žloutenka má úplně jinou příčinu než infekční žloutenky typu A, B nebo C, které jsou způsobeny virovým zánětem jater. Ačkoliv se na první pohled projevuje podobně jako infekční typy (žlutým zbarvením), neměla by se za ně zaměňovat, protože se jedná o zcela rozdílné onemocnění.
Matka by měla co nejdříve po porodu začít pravidelně a řádně kojit. Dostatečné množství přijímané potravy v podobě mateřského mléka nebo náhražek zvýší u dítěte množství vyprazdňované stolice a spolu s ní odchází i více bilirubinu, který se do ní dostává žlučí z jater. To může přispět k jeho rychlejšímu vylučování z těla a zabránit tak rozvoji žloutenky. Také prevence infekcí a předčasného porodu hraje důležitou roli
Neprůchodnoststřev se může v závislosti na příčině jejího vzniku projevovat různě. Typickými varovnými příznaky rozvoje onemocnění jsou ale: zástava odchodů plynů a stolice, ať už v důsledku překážky, nebo zástavy peristaltiky. Ve střevě tak dochází k jejich hromadění, což způsobí roztažení střev, které se projeví vzedmutím břicha. Jelikož potrava se kvůli překážce ucpávající střevo nemůže posouvat dále, dochází k úpornému zvracení. Tyto příznaky doprovází silná bolest, která může mít kolikovitý charakter (přichází ve vlnách, stupňuje se až do maxima, pak slábne, a znovu zesiluje), nebo může být trvalá, krutá a neutišitelná – tak tomu bývá u strangulačního ileu, kdy střevo trpí nedostatkem kyslíku. U strangulačního ileu (nejvíce nebezpečného) se také mohou objevit příznaky počínajícího šoku – tedy neklid, nebo naopak výrazná spavost, bledá kůže se studeným potem, rychlé bušení srdce, zrychlené dýchání.
Cukrovka u dětí je komplikované onemocnění, proto se využívá CGM. CGM je kontinuální monitorování glukózy, přičemž tato technologie zlepšuje možnosti léčby i kvalitu života diabetiků 1. typu, je-li správně využívána. V posledních letech dochází k jejímu rychlému rozvoji spolu se zlepšováním přesnosti a zmenšováním zásahu do organismu. Kontinuální monitorování glukózy poskytuje kompletní obraz o skrytých nízkých a vysokých koncentracích glukózy, které nemusí být vždy odhaleny vyšetřením hodnoty glykovaného hemoglobinu (HbA1c) ani měřením glykemie glukometrem. Proto má i senzor z hlediska aktuálního stavu glykemie zpoždění (anglicky „lagtime“) za glukometrem až o 20 minut (dle použitého typu senzoru) a v interpretaci jeho hodnot s tím musíme počítat.
V České republice jsou v současné době používány dva systémy CGM: Enlite firmy Minimed/Medtronic a Dexcom G4 Platinum. Oba systémy jsou srovnatelné v účinnosti i bezpečnosti. Jsou schopné zobrazovat koncentraci glukózy a trendy vzestupu a poklesu, a to po dobu sedmi až deseti dnů.
Pomocí kontinuálního monitoru se hodnotí buď dlouhodobé trendy glykemie, kdy se senzor hodnotí zpětně po několikadenním používání, většinou v rámci kontroly u ošetřujícího diabetologa. Trend glykemie vyjadřuje pravidelně se opakující událost (například hypoglykemie v určitou denní dobu), na kterou se může reagovat buď změnou nastavení dávky inzulinu, nebo režimovými opatřeními.
Kontinuální monitor glukózy se využívá k hodnocení v reálném čase. V tomto případě dítě s diabetem, nebo jeho rodič, či jiný blízký reagují na pohyby glykemie a nastavené alarmy v průběhu dne aktuální změnou dávky inzulinu nebo bezprostřední úpravou stravy.
Pokud kontinuální senzor upozorňuje na nízkou glykemii, doporučuje se vždy ověřit tuto informaci glukometrem. Při ověřené hypoglykemii na glukometru (hodnota glykemie < 4 mmol/l) je nutné podat čistou glukózu (rychlý cukr) v dávce 5 až 20 g – dle tělesné hmotnosti dítěte. Při těžší hypoglykemii se doporučuje cca po 30 minutách provést nové testování glykemie z prstu a v případě přetrvávání hypoglykemie opakovat podání glukózy.
Rozhodně se však nedoporučuje zvláště při lehčí hypoglykemii zcela přerušit přísun bazálního inzulinu z inzulinové pumpy. To by vedlo k následnému opožděnému vzestupu glykemie a ke zhoršení výkyvů (variabilitě) glykemií.
Podle mezinárodní společnosti zabývající se léčbou dětského diabetu (ISPAD Consensus Guidelines 2014) se za ideální považují hodnoty glykemie nalačno 4,0–8,0 mmol/l a po jídle do 10 mmol/l. Hodnota glykovaného hemoglobinu (HbA1c) u ideálně kompenzovaného
