Neštovice jsou virovým onemocněním, pro které je typická vyrážka a strupy na kůži. Nejznámější jsou dva typy neštovic a to pravé a plané. Pravé neštovice jsou v současnosti považovány za vymýcené, a proto se již proti nim neočkuje.
Příznaky a průběh
Plané neštovice zvané varicella jsou vysoce nakažlivé, pokud jimi člověk jednou onemocní, tak má zajištěnou doživotní imunitu. Nemoc se šíří vzdušnou cestou a přímým kontaktem. Příznaky jsou horečka, malátnost, bolest hlavy a charakteristické pupeny, které se postupně mění ve vodnaté svědivé puchýřky. Vyrážka se obvykle objevuje na hlavě, krku, zádech a končetinách. V těžších případech může být i na víčkách, v dutině ústní a na pohlavních orgánech. Akutní onemocnění trvá 4 až 8 týdnů. Neštovice se léčí různými mastmi a pudry na svědivou kůži.
Fotografie neštovic
Příznaky toto choroby si můžete prohlédnout zde: neštovice foto.
Léčba
Člověk nakažený neštovicemi by neměl chodit do kolektivu, dokud mu nezaschne poslední pupínek. Měl by se zcela vyhnout fyzické námaze. Protože tyto pupínky jsou velmi svědivé, doporučuje se je mazat například tekutým pudrem či jiným přípravkem, který vám doporučí v lékárně. Pacient by měl být v klidu a dodržovat pitný režim. Pokud se u něj objeví horečka, měl by užívat léky na její snížení, případně zábaly.
Pravé versus plané neštovice
Pravé neštovice, jak již bylo zmíněno, se dnes již nevyskytují, a proto se proti nim neočkuje. Původně to bylo velmi nakažlivé onemocnění, které mělo i velmi vysokou úmrtnost. Pravé neštovice se přenášely jen mezi lidmi, proto řešením této nemoci bylo nemocné izolovat a jejich blízké naočkovat.
Plané neštovice jsou v současnosti jedním z nejčastějších infekčních onemocnění. I proti planým neštovicím existuje vakcína. Tato vakcína je dobrovolná.
Neštovice u dospělých
U dospělých osob je toto onemocnění těžší. Objevují se různé komplikace, například meningitida, encefalitida, pneumonie a další.
Neštovice v těhotenství
Pro těhotnou ženu může být toto onemocnění velmi nebezpečné, obzvlášť pokud je již v pokročilém stupni těhotenství. Obzvlášť proto, že placenta virus nezastaví a plod může být infikován, což by vedlo k různým vrozeným vadám, může být i postižen centrální nervový systém.
Další informace o neštovicích jsou vidět zde: plané neštovice.
V naší poradně s názvem OTEC PLESKAČ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jan Bednář.
prosím,jsem tři dny po skončené radioterapii močového měchýře a mám stálé nucení na stolici a velké křeče.Ve střevech žádnou stravu nemám,ale nucení mám stále.Nevím,jestli se tomu říká průjem,ale jde ze mě nějaký hlen někdy i nepatrné stopy krve.Prý je to následek po radioterapii.Můžete mi prosím sdělit,jak dlouho tento stav potrvá a co proti tomu se dá dělat? Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Váš stav se nazývá chronická radiační enteritida. Je to odborný termín pro dlouhodobé poškození funkce střev, které může vzniknout po radiační terapii. Tyto následky mohou vést k chronickému průjmu, inkontinenci a střevní urgentnosti. Často k tomu dochází po léčbě různých druhů rakoviny, které vyžadují radiační terapii do břišní oblasti. Tyto nežádoucí účinky se mohou vyskytovat měsíce nebo dokonce roky po ukončení léčby.
Následující návrhy vám pomohou zvládnout chronický průjem:
1. Pokud se jedná o nový příznak, informujte o tom svého lékaře. Váš lékař vám může pomoci určit, zda je tento váš stav léčitelný a v případě potřeby předepsat léky k jeho zvládnutí.
2. Požádejte svého lékaře, aby vás zkontroloval na infekci C. diff (Clostridium difficile). C. diff je následek přerůstání normálních GI bakterií a může způsobit vážné průjmy a křeče v břiše.
3. Každý den vypijte nejméně 3 litry (12 šálků) tekutiny, aby nedošlo k dehydrataci. Pijte tekutiny ohřaté na pokojovu teplotu a pomalu je popíjejte po celý den. Vyhněte se pití velkého množství najednou a vyhněte se sladkým nápojům, jako je džus a limonády. Ty mohou zhoršovat průjem. K pití vyzkoušejte masový vývar, kávu bez kofeinu, čaj bez theinu a vodu. Vyhněte se alkoholu a kofeinu.
4. Jezte malá, častá jídla a občerstvení. Vyhněte se konzumaci velkých jídel, která by příliš mnoho zatěžovala trávicí trakt.
5. Zaznamenejte, co a kolik jste toho snědl, ať už jsou to jídla domácí nebo z restaurace, jejich teplotu a denní dobu konzumace. Uveďte i přesné podrobnosti o příznacích, které se u vás objeví. Pak deník vezměte k lékaři a promluvte si s ním o jídle a symptomech. Lékař vám pomůže určit, co vyvolává nepříjemné příznaky. Identifikace příčin může trvat několik týdnů, takže buďte trpěliví!
6. Projděte si se svým lékařem všechny doplňkové a alternativní terapie, které používáte, jako jsou speciální čaje, vitamíny, minerály, bylinné doplňky a další živiny. Některé byliny a doplňky stravy mohou způsobit průjem.
7. S lékařem si také promluvte o možných lécích proti průjmům. Imodium nebo jiná protiprůjmová léčba umožní jíst pestřejší stravu.
8. Co nejdříve doplňte stravu psylliem, guarovou gumou, inulinem nebo jiným rozpustným vlákninovým produktem. Začněte jednou dávkou denně, podle pokynů v balení. Později pak dávku zvyšte.
9. Změňte současně pouze vždy jeden aspekt své léčby. Například změňte léky proti průjmům nebo příjem potravy, ale ne obojí najednou. To vám umožní vyhodnotit, co funguje a co ne.
10. Občerstvení můžete založit na suchých slaných jídlech, jako jsou slané sušenky nebo suchý toast.
11. Vyhněte se těžko stravitelným jídlům, jako je popcorn, hrášek, kukuřice a syrová zelenina. Patří sem brokolice, květák, zelí, růžičková kapusta, kapusta, mangold, cibule, česnek a pór.
12. Vyhněte se kořenitým jídlům, pokud zhoršují váš průjem
13. Vyvarujte se potravin bez cukru a žvýkaček a cukrovinek vyrobených z cukerných alkoholů, jako je sorbitol, mannitol a xylitol. Cukrové alkoholy mohou zhoršovat průjem. Vyhněte se také tabáku (cigarety, dýmky nebo žvýkací tabák), který může zhoršit průjem
14. Vyhněte se mastným, tučným a smaženým jídlům, jako jsou hranolky, slanina, klobása, pizza, sýr, pečivo, snack chips, omáčky s vysokým obsahem tuku a salátové dresinky.
15. Jezte jogurt s živými kulturami nebo pijte podmáslí nebo kefír. Snažte se zkonzumovat 250 gramů denně. Jiné mléčné výrobky používejte pouze v případě, že užíváte tablety laktázy, které napomáhají trávení. Místo kravského mléka zkuste nemléčné mléko, jako je mléko ze sóji, rýže nebo mandlí.
16. Jezte více potravin s rozpustnou vlákninou, včetně ovesných vloček nebo ovesných otrub, banánů, jablečné přesnídávky a konzervované broskve a hrušeky. Fazole mají vysoký obsah rozpustné vlákniny, ale mohou způsobit plyn a zhoršovat příznaky. Vyhněte se jim co nejvíce.
17. Vyvarujte se potravinám s nerozpustnou vlákninou, včetně čerstvého ovoce a syrové zeleniny a celozrnného chleba a obilovin. Jezte dobře vařené, loupané ovoce a zeleninu nebo zvažte jejich přidání do polévek nebo smoothies. To rozkládá nerozpustnou vlákninu a usnadňuje trávení.
18. Vyzkoušejte rýžové pyré. Smíchejte 1 šálek dlouhé nebo krátké bílé rýže s 6-7 šálky vody a jednou lžičkou soli; přiveďte k varu, pak vařte, dokud nemáte lepkavou, polévkovou směs (obvykle ~ 40 minut). Během dne pak popíjejte nebo jezte tuto směs. Namísto vody lze použít vývar.
19. Zeptejte se svého lékaře, zda-li potřebujete doplňovat vitaminy a minerály, to vám pomůže vyrovnat se s malabsorpcí v důsledku průjmu. Multivitamínový produkt se 100% doporučené denní dávky pro většinu vitamínů a minerálů lze užívat dvakrát denně. Jak se průjem zlepšuje, přepněte se na dávkování jednou denně.
20. Požádejte svého lékaře nebo dietologa, aby vám objednal krevní testy na vitamín B12 a vitaminy rozpustné v tucích. Možná budete muset poskytnout vzorek stolice, abyste mohl být zkontrolován na malabsorpci žlučové soli.
21. Zeptejte se svého lékaře na vyšetření na nediagnostikovanou celiakii (nesnášenlivost lepku). Pokud trpíte touto chorobou, musíte jíst 100% bezlepkovou dietu, abyste zvládli celiakii.
Potničky jsou drobné červené pupínky či čiré puchýřky připomínající kapky vody, které snadno praskají a mívají velikost od 1 do 3 mm. Trápí zejména malé děti, u nichž je termoregulace a funkce potních žláz ještě nedokonalá. Potničky vznikají jako důsledek retence vývodu potních žláz. Svědivé potničky jsou obvykle navíc naplněné čirou tekutinou a rády se slévají do velkých ploch. Vyrážka má tendence k praskání a následnému přesušování.
Nekomplikovaný výsev vyrážky nevyžaduje žádnou zvláštní medikaci, postačí opláchnutí čistou vodou, popřípadě nálevem z řepíku lékařského či dubové kůry, zdravá pokožka se velmi brzy zregeneruje sama. Pokud se kůže samovolně nehojí a vyrážka se rozšiřuje a hnisá, pravděpodobně došlo k zavlečení infekce. V takovém případě se nedoporučuje příliš experimentovat a raději zajít s potomkem k pediatrovi.
Potničky jsou u dětí ve většině případů důsledkem toho, že je z obavy před nachlazením příliš teple oblékáme. Platí zde zásada ochlazovat a vysoušet, ubrat na oblečení, tedy i oblečení na noc, a problém se brzy vytratí. Pokud je dítě neklidné, neboť potničky mohou svědit, poraďte se s lékařem, který doporučí mast nebo zásyp.
V naší poradně s názvem NEŠTOVICE A PÁSOVÝ OPAR se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Gabriela Lebedová.
Dobrý den. Chtěla bych se zeptat syn (8 let) prodělal před 5 roky pásový opar . Ale neštovice neprodělal. Je to vůbec možné? Chceme ho nechat na neštovice očkovat . Má to význam? Děkuji Gábina
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Pokud měl Váš syn skutečně pásový opar, tak neštovice v minulosti prodělat musel. Pásový opar je až druhé příznakové stádium planých neštovic, kterému vždy předchází výsev typických svědivých puchýřků na hlavě a na končetinách. V takovém případě by očkování proti planým neštovicím bylo už zbytečné.
Vzhledem k věku a době, kdy se to stalo, si myslím, že to pásový opar nebyl a že zřejmě došlo k chybné diagnóze. Pokud jste si jista, že syn neměl první stádium planých neštovic, tak ho nechte očkovat. Je to prospěšné a ušetří ho to nepříjemné nemoci. O této diagnóze však informujte lékaře, který bude očkování provádět.
Zklidňující prostředky jsou běžně dostupné v lékárně. Ke zmírnění svědivého pocitu a k podpoře hojení je osvědčený například gel z aloe vera, který se nanáší na postiženou pokožku dvakrát až třikrát denně. Stejně dobrý účinek má kalamin, pleťová voda tradičně používaná na ošetření kůže spálené sluncem, která zklidní potničky na obličeji dospělých. V lékárně ji požadujte v olejovém provedení. Výborný je i Sudocrem, který je vhodný jak na potničky na stehnech, tak na potničky na hrudníku, jakož i na potničky v podpaží. Sudokrem lze použít i na potničky na obličeji miminka.
Sudocrem je účinným pomocníkem maminek více než 80 let. Jde o nejlepší přípravek na bolavou pokožku a ošetření opruzenin z plenek. Je klinicky prokázáno, že Sudocrem chrání a hojí jemnou pokožku dítěte a účinkuje hned třikrát:
obsahuje zvláčňující prostředek, který hojí podrážděné místo;
jeho chladivé vlastnosti pomáhají od bolesti a podráždění;
jeho vodoodpudivý základ vytváří ochrannou bariéru, která pomáhá zabránit styku jakýchkoli dráždivých látek s pokožkou.
Sudocrem je jemný a přesto účinný krém, který snižuje riziko infekce a pomáhá ulevit od obtíží. Pomáhá také vytvořit ochrannou bariéru nad postiženým místem. Složení přípravku Sudocrem se v podstatě nezměnilo od roku 1931. Hlavní složky Sudocremu jsou:
oxid zinečnatý – omezuje ztrátu tkáňové tekutiny;
benzyl benzoát a benzyl cinnamát –jsou součástí peruánského balzámu připravovaného z aromatické pryskyřice získávané z rostliny vonodřev Pereirovův, který je oceňovaný pro své léčivé účinky.
Herpetický virus Varicella zoster, který je původcem pásového oparu, rovněž způsobuje plané neštovice.
Plané neštovice (latinsky Varicella) jsou virové infekční onemocnění typické pro dětský věk. Původcem je virus Varicella zoster (HHV-3) z čeledi Herpesviridae, jehož výhradním hostitelem je člověk. Virus se přenáší kapénkami při přímém kontaktu s nemocným a charakteristickým projevem této infekce je vyrážka provázená horečkou. Plané neštovice mají obvykle mírný průběh a do dvou týdnů dochází ke spontánnímu vyhojení. Virus poté zůstává ukryt v některém senzitivním gangliu a při jeho reaktivaci vzniká takzvaný pásový opar. Primoinfekce u adolescentů a dospělých mívají těžší průběh. Nákaza je nebezpečná pro těhotné, zejména v pokročilém stupni těhotenství.
Plané neštovice jsou v České republice nejčastějším infekčním onemocněním. Planými neštovicemi nejčastěji onemocní děti od 3 do 10 let věku, později už má většina lidí protilátky, i když onemocnět může v podstatě kdokoliv. Epidemie planých neštovic se vyskytují nejčastěji v zimě a brzy zjara, a to obvykle ve dvou až čtyřletých cyklech, kdy doroste nová generace vnímavých dětí. Nemoc se šíří velmi snadno, virus se uvolňuje v sekretu neštoviček a je také v dýchacích cestách, šíří se tedy vzduchem. Po kontaktu s infikovanou osobou v uzavřeném prostoru onemocní až 90 % lidí (pokud nemají protilátky). Jedinci s planými neštovicemi jsou nakažliví pravděpodobně jeden nebo dva dny před výsevem vyrážky a až šest dní po prvním výskytu. Infekce se přenáší kapénkami, vznikajícími při mluvení, kašli nebo kýchání, z nakaženého člověka na vnímavé jedince v okolí (údajně až na vzdálenost 10 metrů).
Inkubační doba
Inkubační doba planých neštovic je 14 až 23 dní, tedy průměrně 14 dní. Poté se mohou objevit první nespecifické příznaky, takzvané prodromy, které ohlašují příchod onemocnění. U malých dětí obvykle nejsou, jsou výraznější u dětí starších 10 let a u dospělých mohou být i závažnější. Je pravděpodobné, že za závažnějším průběhem u starších pacientů stojí vyšší infekční dávka. Zatímco mladší děti se většinou nakazí rychlým kontaktem (návštěva, školka, jesle), starší pacienti (sourozenci, rodiče) se nakazí od člena rodiny, který infekci přinesl. Příznaky zahrnují horečku, zimnici, žaludeční potíže nebo průjem, svědění nebo bolest kůže v místech, kde se později objeví vyrážka.
Prodromální příznaky předcházejí příznaky klinické o 3 až 4 dny. Bolesti hlavy a horečka každopádně ohlásí příchod neštovic zhruba za 24 až 36 hodin před výskytem první neštovičky – a v této chvíli začíná být pacient infekční. Pro plané neštovice je typická vyrážka, svědivé puchýřky vznikající z 2 až 3 mm velkých skvrnek, které se po několika dnech stávají puchýřky vyplněnými čirou tekutinou, která později přechází do mléčné. Puchýřky jsou 3 až 6 mm velké, během 6 až 8 hodin z nich vznikají krusty. Vyrážka typicky začíná na hlavě, odkud se postupně šíří přes trup na končetiny. Vyrážka se může vyskytnout také na sliznici nosohltanu, na sliznici horních cest dýchacích, v konečníku nebo v pochvě, nebo na očních víčkách. Výsevy puchýřků se objevují ve vlnách s intervalem 3 až 5 dní, proto je charakteristický současný výskyt různých stadií vyrážky – některé puchýřky mohou být už téměř zhojené a jiné se teprve vytváří. Akutní fáze onemocnění trvá obvykle 4 až 7 dní, do 20 dní se pak zahojí kožní projevy. Teprve po vytvoření krust na všech neštovičkách přestává být pacient infekční.
Virus prostupuje rovněž placentou, je tedy možná infekce plodu, která může vést k těžkým vrozeným defektům. U novorozenců se mohou plané neštovice rozvinout v progresivní varicellu s postižením různých orgánů včetně CNS.
Plané neštovice se zhojí i bez léčby, proto stačí tlumit projevy onemocnění. Plané neštovice jsou způsobené virem, nejsou tudíž léčitelné antibiotiky. Dle nejnovějších poznatků se puchýřky neošetřují, kůže v místě výsevu se nechává volně dýchat, čímž se urychlí proces hojení. Masti a pudry aplikované na postižená místa nejsou vhodné, jelikož se puchýřky ucpou a hojení se zastaví. Je nutné vyvarovat se podání kyseliny acetylsalicylové, která může u dětí vyvolat závažný Reyův syndrom. Proti svědění je možné podávat perorálně antihistaminika v kapkách.
Riziko
Po vyléčení planých neštovic zůstává virus ukryt v těle a „spí“ v některém senzitivním gangliu. Příčinou aktivace viru bývá především snížení imunity organismu, podávání kortikosteroidů či imunosupresiv, námaha, stres, nedostatečná výživa a podobně.
Rozdíl mezi neštovicemi a pásovým oparem je v tom, že pásový opar je bolestivá vyrážka, která je způsobená stejným virem jako plané neštovice. Na rozdíl od neštovic se ale vyskytuje na jednom místě, například tvoří pruh na jedné straně hrudníku.
Ve svém příspěvku PASOVY OPAR se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva hotovcova.
Dobry vecer,mohla bych se zeptat.Muj syn 10let byl na jare ockovany 2 davkami proti nestovicim,protoze ze to te doby nedostal.A tedka ma pasovy opar.Myslela jsem,ze tim ockovani uz nemuze jak nestovice tak pas.opar dostat.Dekuji za odpoved.Eva
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Stručné a jasné vysvětlení se nyní pokusíme poněkud rozvést. Potničky se nejčastěji tvoří v místech s větším počtem potních žláz – najdeme je tedy hlavně v kožních záhybech (zátylek, třísla, zadeček) a také v obličeji (u malých dětí). Potničky tato místa okupují především tehdy, je-li pokožka zapocená a dlouhodobě nevětraná. Svědivé pupínky naplněné čirou tekutinou se někdy slijí do velkých ploch, posléze praskají, po vysušení se olupují.
Dospělí k nim nejčastěji přijdou během mnohahodinové jízdy v rozpáleném autě nebo při letní žhavé jízdě na kole či motorce. Vznik těchto drobných svědivých puchýřků má na svědomí retence vývodu potní žlázy. A tak je někteří cyklisté mohou v horkých letních dnech objevit nejen na svých pozadích, ale také na vnitřní části stehen a v tříslech. Pakliže je po dnu stráveném v opoceném sedle čeká další několikadenní putování, mohou jim potničky připravit horké chvilky, zvláště v případě nedostatečné hygieny, kdy můžete do poškozené pokožky zavléct bakteriální infekci. Tou své sedací partie ohrožujete i tehdy, pokud potničky mačkáte, škrábete, či je prostě opakovaným mechanickým drážděním rozedřete.
Plané neštovice jsou způsobeny virem, který se snadno šíří vzduchem a přenáší se pomocí kapének nebo přímým tělesným kontaktem a následnou kontaminací. Na těle postiženého se v průběhu nákazy objevují zarudlé flíčky, které se mění až po puchýřky vyplněné hnisem, a stav doprovází často i zvýšená teplota. Nejohroženější skupinou jsou děti, ve většině případů do dvou let (batolecí období), které se nakazí v kolektivu, tudíž velmi pravděpodobně ve školce. Šíření infekce je mezi dětmi velmi rychlé a nemocné dítě musí být od zdravých dětí izolováno.
Samotným příznakům předchází takzvané prodromy, což jsou první nespecifické známky, kdy člověk ještě neví, co mu vlastně je. U neštovic se vyskytuje zvýšená teplota až horečka spojená se zimnicí, třesavkou, bolestí hlavy či žaludečními potížemi, eventuálně řidší stolicí. Signálem, který by mohl nasvědčovat tomu, že jde o neštovice, je svědění a bolest kůže pnutím před vytvářejícími se flíčky a následná tvorba puchýřků vyplněných hnisající tekutinou. Neštovičky tak procházejí různými vývojovými stadii od makuly (zarudlá skvrnka) přes svědivý pupen (papula) až po vezikulu (puchýřek s tekutinou) přecházející v pustulu. Puchýřky jsou předurčené k prasknutí, vysušení a vzniku krust, které se mezi jedním až dvěma týdny odloupnou. Pokud je dítě nebo dospělý jedinec ve fázi, kdy má na těle krustičky, neměl by už nikoho nakazit. Puchýřky se nejčastěji tvoří ve vlasaté části hlavy, na obličeji, trupu a končetinách. Výjimkou však není ani výskyt na sliznici horních cest dýchacích, v konečníku, pochvě nebo očních víčkách.
Neštovicemi se můžete nakazit i v dospělosti. Průběh onemocnění je vždy komplikovanější, protože s přibývajícím věkem narůstá i riziko rozšíření infekce do mozku (herpetická meningoencefalitida) nebo do plic (pneumonie). Pokud se neštovicemi nakazí dítě v pubertálním nebo adolescentním věku či těhotná žena, novorozenec nebo lidé s oslabenou imunitou, je tu vyšší riziko komplikací. Fatální důsledky končící trvalým postižením mozku nebo smrtí jsou hrozbou, ale spíše ojedinělou komplikací. Každopádně se neštovice nesmí brát na lehkou váhu u žádného dítěte nebo dospělého.
Inkubační doba
Inkubační doba znamená dobu od styku s virem (průniku do organismu) do propuknutí klinických příznaků. V případě neštovic je to kolem dvou týdnů, někdy i déle. Virus vnikne do organismu přes sliznici a lymfatickou tkáň horních cest dýchacích, zde se pomnoží a pokračuje směle dál. U planých neštovic ho způsobuje herpetický virus varicella zoster. Tento vir si můžeme nosit doživotně v těle, aniž bychom o tom věděli. Jeho probuzení se v mnoha případech projeví pásovým oparem, kterým onemocní jen malá část zlomku lidí, kteří neštovice prodělali.
Léčba
Léčba planých neštovic spočívá v podpoře vysušení a odloupnutí kůže, pomáhá také zmírnit svědění a bolest v oblasti pnuté kůže. Suchý pudr je ideálním řešením, protože ranky vysušuje a snižuje tak prakticky riziko dalšího infikování. Čistota je zcela jednoznačně na místě, častější sprchování, péče o nehty. Vana a tekutý pudr se nedoporučují, doba zhojení je tak delší. Ranky mokvají a pod krustami se mohou tvořit další hnisající ložiska. Léčba antivirotiky se nasazuje v komplikovanějších případech.
Léčba je symptomatická, to znamená, že se léčí a potlačují příznaky onemocnění.
Doporučení:
klidový režim;
dostatek tekutin;
sprchování vlažnou vodou;
antihistaminika nebo na pití čaj rooibos proti svědění;
megaskorbická léčba;
betaglukany;
na potírání planých neštovic lze v určitých případech používat Tanno-hermal lotio či antiseptickou mast;
v případě nutnosti srážení horečky používat fyzikální metody (zábal), aromaterapeutika nebo podávat antipyretika, nicméně horečka je obranný a léčivý mechanismus těla;
u osob s imunodeficienty nebo při vážném průběhu lze podávat antivirotika (acyklovir) nebo imunoglobuliny;
Nakažlivost osoby nezačíná až s prvními symptomy, ale už začátkem infekce a končí cca za 3 týdny, a to zahojením puchýřků.
Ve svém příspěvku NEŠTOVICE V OČÍCH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Miroslav Čekal.
Dobrý den,
vnučka má dnes pátý den neštovice po celém těle a na sliznicích , vysoké teploty .Dnes se přidaly ještě v očích a pod víčky .
Nemáte někdo radu , jak zmírnit svědění a bolest v očích ?
Děkuji
Čekal.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Výsev potniček je signálem, že jste to přehnali s oblečením. Na trupu, krku či hlavičce dítěte se pak objeví drobné růžové pupínky, které někdy svědí.
Příznaky
Potničky jsou drobné červené pupínky, které trápí zejména malé děti, u nichž je termoregulace a funkce potních žláz ještě nedokonalá. Potničky vznikají jako důsledek retence vývodu potních žláz. Svědivé pupínky jsou obvykle navíc naplněné čirou tekutinou a rády se slévají do velkých ploch. Vyrážka má tendenci k praskání a následnému přesušování. Potničky se nejčastěji vyskytují v nevětraných kožních záhybech v zátylku, tříslech, na zadečku a někdy i v obličejíčku a ve vlasaté části hlavy.
Co s tím dělat
Nekomplikovaný výsev vyrážky nevyžaduje žádnou zvláštní medikaci, postačí opláchnutí čistou vodou, popřípadě nálevem z řepíku lékařského či dubové kůry, zdravá pokožka se velmi brzy zregeneruje sama. Pokud se kůže samovolně nehojí a vyrážka se rozšiřuje a hnisá, pravděpodobně došlo k zavlečení infekce. V takovém případě se nedoporučuje příliš experimentovat a raději zajít s děťátkem k pediatrovi.
V naší poradně s názvem LÉK PRADAXA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dana noskova.
cena pradaxu 150 v lekarne
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Lék Pradaxa je k dispozici ve třech různých sílách, a to 75 mg, 110 mg a 150 mg.
30 kapslí Pradaxa 75 mg v lékárně stojí cca 950 Kč a nebo 340 Kč s příspěvkem od zdravotní pojišťovny.
30 kapslí Pradaxa 110 mg v lékárně stojí 900 Kč a nebo 120 Kč s příspěvkem od zdravotní pojišťovny. Tyto ceny jsou reálné jen, když je předepsán lék v balení po 60-ti kapslích. Pokud lékař předepíše balení po 30-ti kapslích, tak se prodejní cena zvýší na 960 Kč nebo 190 s příspěvkem od zdravotní pojišťovny. Dejte si na tuto situaci pozor.
30 kapslí Pradaxa 150 mg v lékárně stojí 900 Kč a nebo 5 Kč s příspěvkem od pojišťovny. Pradaxa 150 mg má ovšem přísnější požadavky pro získání příspěvku od zdravotní pojišťovny, než předchozí dvě zmíněné síly (75 a 110 mg).
Podmínky pro příspěvek od zdravotní pojišťovny pro síly 75 a 110 mg:
Pradaxa 75 nebo 110 mg je v ambulantní péči hrazena v primární prevenci žilních tromboembolií u dospělých pacientů, kteří podstoupili elektivní operativní totální náhradu kyčelního nebo kolenního kloubu. Maximální celková doba podávání hrazená ze zdravotního pojištění po elektivní náhradě kolenního kloubu je 14 dní, po elektivní náhradě kyčelního kloubu 28-35 dní.
Podmínky pro příspěvek od zdravotní pojišťovny pro síly 150 mg:
Pradaxa 150 mg je hrazena pouze na základě receptu od internisty, neurologa, kardiologa, angiologa, hematologa, ortopeda, chirurga a geriatra a jen v těchto indikacích:
1. prevence cévní mozkové příhody a systémové embolie u dospělých pacientů s nevalvulární fibrilací síní indikovaných k antikoagulační léčbě při kontraindikaci warfarinu, tj.:
- nemožnost pravidelných kontrol INR, - nežádoucí účinky při léčbě warfarinem,
- nemožnost udržet INR v terapeutickém rozmezí 2,0 - 3,0; tzn. 2 ze 6 měření nejsou v uvedeném terapeutickém rozmezí, - rezistence na warfarin, tj. nutnost podávat denní dávku více než 10 mg a to:
a) v sekundární prevenci (tj. po cévní mozkové příhodě, tranzitorní ischemické atace nebo systémové embolizaci)
b) v primární prevenci za předpokladu přítomnosti jednoho nebo více z následujících rizikových faktorů: symptomatické srdeční selhání třídy II či vyšší podle klasifikace NYHA, věk vyšší nebo rovný 75 let, diabetes mellitus, hypertenze.
2. léčba a sekundární prevence hluboké žilní trombózy nebo plicní embolie:
a) po dobu tří měsíců pokud rizikový faktor vzniku trombózy pominul - v případě "sekundární trombózy", např. po operaci, po úrazu, po porodu,
b) po dobu šesti měsíců pokud nebyl vyvolávající faktor vzniku zjištěn, tj. jedná se o idiopatickou trombózu,
c) po dobu dvanácti měsíců u nemocných s významnou trombofilií, zejména vrozenou (deficience antikoagulačně působících proteinů nebo kombinace heterozygocie mutací faktoru V a II, případně jejich samostatná homozygotní forma, pozitivita lupus antikoagulans), případně jde-li o recidivu proximální flebotrombózy nebo symptomatické plicní embolie a při zvýšeném riziku recidivy na podkladě získaného, trvajícího trombofilního stavu (hormonální léčba, kterou nelze ukončit nebo přerušit, nefrotický syndrom, chronické autoimunitní onemocnění, nespecifický střevní zánět, pokročilé stavy srdeční nebo respirační insuficience - NYHA III a IV).
Specializace předepisujícího lékaře pro Pradaxu 150 mg s nárokem na příspěvek od zdravotní pojišťovny:
ortopedie a traumatologie pohybového ústrojí, traumatologie neurologie, dětská neurologie kardiologie, dětská kardiologie, angiologie vnitřní lékařství
hematologie a transfúzní lékařství, dětská onkologie a hematologie geriatrie
chirurgie, dětská chirurgie, cévní chirurgie, hrudní chirurgie, ardiochirurgie, orální a maxilofaciální chirurgie, neurochirurgie, plastická chirurgie, traumatologie
Zda se jedná o potničky, poznáte velmi brzy, neboť se vyskytují jen krátkodobě a po vhodném ošetření mizí zhruba během 2 dnů. Takto vypadají potničky.
Máte-li pochybnosti o příčině vyrážky, navštivte lékaře, aby vyloučil jakékoliv onemocnění, například seboreu. Takto vypadá seborea.
Seboreická dermatitida, nebo taky seborea, navzdory poměrně exotickému názvu postihuje podle odhadů asi 5 % populace. A koho jednou navštíví, u toho se často zdrží po celý zbytek života. Seborea je charakteristická zarudlými šupinkami se žlutavou krustou. Seboreická dermatitida (dermatitis seborrhoica) je poměrně časté kožní onemocnění s nadměrnou produkcí kožního mazu (latinsky sebum). Jedná se o neinfekční onemocnění s chronickým a recidivujícím průběhem.
Onemocnění postihuje kojence v prvních 3 měsících života, dále mladé lidi v období puberty a pak dospělé, mezi kterými převažují muži mezi 20. a 40. rokem věku. Seborea se u kojenců projevuje nejčastěji v podobě pevně lpících žlutooranžových nánosů mastných šupin a krustiček na hlavičce, odkud se šíří na ouška, obočí a zevní oblasti víček. Zatímco u kojenců se seborea při trpělivém každodenním dodržování hygieny, ošetřování postižených míst a úpravě výživy obvykle hojí spontánně během několika týdnů či měsíců, u dospělých se často chronicky vrací.
Seborea si nejraději vybírá pro svůj výskyt kůži bohatou na mazové žlázy, která se může zapařit. Nejčastěji ji tedy najdete ve vlasech a na obličeji, kde postihuje nosoretní rýhy, ušní záhyby, obočí a okraje víček i oblast vousů. Vyskytuje se i na hrudi a mezi lopatkami, v záhybech pod prsy a v oblastech pubického ochlupení.
Nejčastějším projevem seborey jsou ploché, tečkovité, kruhové nebo oválné hnědorůžové nebo lososově růžové plošky s temnějším středem a zdůrazněným zarudlým okrajem. Ložiska místy a v různém rozsahu mapovitě splývají a často jsou potažená mastnými žlutavými šupinkami a krustami máslovitého vzhledu, které se samovolně olupují, jindy naopak spíše mokvají a úporně ulpívají.
Toto jsou charakteristické znaky, jimiž se seborea odlišuje od potniček!
Projevy seborey závisí na klimatických podmínkách a ročním období. Obecně se zlepšují v létě a zhoršují v zimě. Vliv samotného slunečního záření není jednoznačný, u některých pacientů slunce projevy seborey zhoršuje, u jiných zlepšuje. Postižená místa většinou nesvědí, ale svědit mohou. Svědění se někdy zvyšuje účinkem přímého slunečního záření. Seboreickou dermatitidu někdy není snadné diagnostikovat, její příznaky se kryjí s jinými typy kožních onemocnění. Nejsnáze ji lze zaměnit za lupénku (psoriasis) a u dětí i s atopickým ekzémem. Může také vypadat jako alergické reakce pokožky nebo alergická kontaktní dermatitida. Seboreu by však měl bezpečně poznat zkušený dermatolog, případně tricholog speciálně zaměřený na různé anomálie vlasů a vlasové pokožky.
Léčba je lokální. Pouze v případě úporné a těžké formy seboreické dermatitidy se celkově používají kortikosteroidy, antimykotika, případně antibiotika, a vše doplněné podáváním železa, selenu, zinku a vitamínů skupiny B.
Lokální léčba využívá léky ve formě šamponů, gelů, olejů či krémů. S úspěchem se využívají dermokosmetické přípravky s obsahem antimikrobiálních složek, jako je kyselina salicylová, chinolinové a imidazolové deriváty, ichthamol, dehet, selen, síra nebo zinek v kombinaci s lokálními kortikosteroidy a antimykotiky, například ketokonazol, mikonazol nebo cyklopirox.
A zde je opět vidět rozdíl mezi potničkami a seboreou – ve způsobu léčby!
Ve svém příspěvku SPECIALISTA NA POLYNEUROPATII se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela.
Dobrý den.Mám velké bolesti a brnění nohou a diagnostikovanou polyneuropathii .Zatím jsem neměl štěstí na lékaře specialistu.Může mi někdo poradit,kde nebo kdo by mi mohl s touto nemocí bojovat?Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ing. Milan Chloupek.
Polyneuropatie
Tímto příspěvkem odpovídám i na všechny následující příspěvky.
I polyneuropatie nevzniká z ničeho nic a je výsledkem marné snahy imunitního systému na chemické a parazitální napadení našeho těla a vede k tomu řetězec dalších střetů imunitního systému. Souvislosti se proto pokusím vysvětlit trochu obšírněji. Imunitní systém je hrozně dokonalý systém, nedovede však některé parazity porazit. Je koncipován tak, že nejprve řeší ta napadení, které by mohly tělu nejvíce uškodit a po vyřešení až ta další, pokud se mu to podaří. Když se mu to nepodaří, snaží se tato napadení alespoň dislokovat do oblastí, kde mohou dále škodit co nejméně, je tím však velmi vytěžován a z neustálého boje se pak nedostatečné výsledky projevují jako trvalý zánět a z toho plynoucími poruchami zdraví, kterému doktoři z neznalosti říkají autoimunitní onemocnění či dědičná porucha. Nasazení kortikoidů či jiných léků potlačujících imunitní systém vede sice zpočátku k fyzické úlevě a lidé jsou rádi, že to „funguje“. Výsledek je však kontraproduktivní. Paraziti se mohou totiž pohodlně dále množit a napadat případně další orgány a zase vyvolávat bolesti. Léky pak doktor aplikuje čím dál častěji, ale nikam to nevede, protože to neřeší příčinu, ale ošálí to jen projevy důležitého boje, včetně nervových vstupů do mozku a nemoc se jen neustále prohlubuje. Tady musíme imunitnímu systému pomoci s tím co potřebuje vyřešit a ne ho blokovat, či ho nahrazovat.
Dalším vážným problémem klasické léčby je to, že u nás se nějací chytráci rozhodli, že v dnešní době nemůže být člověk v ČR napaden prvoky a helminty, přestože naše zvířata jsou jimi běžně napadána a lidé v zemích okolních také, a proto se u nás neschvalují a nenakupují léčiva na tato napadení (lidem proto v mnoha případech pomůže jen veterinář, protože ten ty léky má). Naši lékaři však se o tom proto moc neučí (bakterie zvládají dobře, na to je spousta léků, na viry už je léků pramálo a na prvoky a helminty už skoro nic) a když už podezření na prvoky a helminty mají, chemické testy to nejsou schopny odhalit a lékaři s tím žádné praktické zkušenosti nemají. Jsou tedy vlastně slepí, nazvou vás simulantem a v lepším případě ještě pošlou k psychiatrovi a dostanete léky na „uklidnění“, abyste pořád nezlobili.
Únava je zapříčiněna buď nedostatečným fungováním systému zpracování cukru jako jako paliva, nebo rozvozem kyslíku pro okysličování tkání. Obé je způsobováno specifickými chemickými nečistotami a parazity. Zásobování kyslíkem je pro tělo velmi důležité, a proto paraziti, kteří krev napadají, jsou velmi nebezpeční. Z prvoků to jsou zejména plasmodie, což jsou malaričtí prvoci (u nás se poměrně často vyskytují 4 druhy a napadení je způsobeno bodavým hmyzem - komáři), kteří červené krvinky vyžírají zevnitř, stejně jako jiný prvok Babesie (ovádi, klíšťata, muchničky,...). Při masívním napadení plasmodiemi, které se mohou dostat až do morku kostí, vznikne nemoc zvaná leukemie. Místo zneškodnění těchto prvoků však doktoři člověku mění často krev, aby neumřel, nebo mu implantují zdravou kostní dřeň, která však může být opět napadena a člověk umírá. Z helmintů napadajících krev je to například Ancylostoma duodenale, která se červenými krvinkami přímo živí, velmi často se jí zalíbí přímo v srdci, kde vyvolává další poruchy jeho činnosti. Člověk který je těmito parazity napaden je velmi unavený, brzy se prací unaví ještě více, potí se, chce se mu spát. Tělo se snaží s těmito parazity sice bojovat, ale nestačí to, potřebuje pomoc zvenčí. Imunitní systém ale při tomto boji věnuje již mnohem menší pozornost dalším parazitům (prostě nestíhá), včetně obrany proti vniku parazitů do těla a tělo je relativně rychle napadeno mnoha dalšími. Jejich exkrementy jsou navíc velmi toxické a to i neurotoxické a začínají silně ovlivňovat hormonální a nervové systémy člověka a z toho plynoucími poruchami zdraví. Není se schopno pak bránit banálním nákazám, člověk je často nemocný atd. V jeho těle je obsažná zoologická zahrada mnoha těchto parazitů.
Pokud již dojde k neuropatii či jiným vážným nervovým projevům, je tělo vždy již poměrně masivně zasaženo mnoha dalšími parazity a je nutné je zjistit včetně jejich dislokace a zlikvidovat vnějším zásahem. A tady už je potřeba znalostí z fyziky a umět logicky uvažovat. Neustále se přesvědčuji, že doktoři vystudovali jen kvůli tomu, že mají velice dobrou paměť, ve fyzice a logice se však projevují jako těmito obory nepolíbení (já jim říkám fyzikální eunuch). Kdyby trochu znali fyziku, měli by vědět, že každá entita (tedy včetně parazitů) se specificky projevuje, například jistými elektromagnetickými projevy, má svoje charakteristické frekvence, kterými jsme schopni ji detekovat, ovlivňovat, včetně jejich destrukce/zabití. Tyto frekvence jsou již tabelovány a existují přístroje, které jsou schopny podle jejich detekce zjistit, kterými parazity jste napadeni a některé z nich i tímto způsobem velmi rychle zabít. Je velmi smutné, když o tom doktor nic neví!!!.
Dále už jen k neuropatii. Pohybové orgány a čivy jsou systémy přímo řízené mozkem a proto nastal problém buď již v mozku (v oblasti řízení pohybu, včetně příčně pruhovaného svalstva) nebo na nervových cestách ke končetinám. Toto onemocnění je specifikované poruchami hybnosti končetin (brnění, slabost v pohybu, zpoždění pohybu, bolest nebo i silná bolest v rukou i nohou). Pokud jde o neuropatii v nohách, mohou být napadeny jen výstupy míchy z páteře v bederní oblasti (tasemničky, améby, plasmodia, shigelly,...) a nebo jen i nervy v nohách (filárie a mikrofilárie), ale mohou být napadeny již vstupy z mozku do míchy. Působení parazitů mohou být různá, tasemnice, jejich cystičky začnou utlačovat nervy (ty rostou desítky let, aniž bychom o nich věděli), filárie a mikrofilárie si rády pošmáknou na mielinových obalech nervů či je provrtávají (v nichž se elektrický nervový vzruch šíří nejrychleji), některé se živí kolagenem z kloubů, toxiny shigell a améb pak způsobují silnou až nesnesitelnou bolest v končetině, …. Problémy v rukou dělá obdobné napadení na nervových výstupech z krční páteře nebo také vstupů z mozku do páteře, přinejhorším zodpovědná centra mozku. Zajímavé je, že napadení bývá obvykle jen jednostranné (třeba jen levá ruka a levá noha).
Pro léčbu je proto nejdůležitější tyto patogeny nejdříve detekovat a teprve potom rozhodnout o způsobu jejich vytěsnění či likvidace (je třeba detekovat všechny, protože na postupu likvidace velmi záleží, neboť patogeny velmi často spolu spolupracují a různě se v sobě i ukrývají a musí se proto likvidovat ve správném pořadí). Chemická detekce je však neprůkazná a v mnoha případech nemožná, proto nemá smysl na takováto vyšetření k doktorovi vůbec chodit. Elektronická detekce je nejspolehlivější, nejrychlejší a nejlevnější, a právě proto se ji doktoři neučí, protože by kazila kšefty lékařskému loby. Přístroje na detekci jsou dvojího druhu. Buď jsou založené na snímání frekvencí vybuzených parazitů (tzv. F-scany), nebo na měření zvýšené vodivosti kůže při buzení parazita jeho rezonanční frekvencí na nějakém vhodném akupunkturním místě (přístroje EAV – elektro akupunktura podle Volyho). Nejdůležitější součástí obou přístrojů je co největší a nejspolehlivější databáze rezonančních frekvencí patogenů, podle nichž se výsledky měření srovnávají (abychom věděli co je to za druh parazita a tedy věděli jakým případným chemickým lékem či jiným způsobem je jej možno zničit – každá metoda léčby má svoje výhody, nevýhody a omezení). Výhodou přístrojů obecně spojitě buzených patogenů – f-scanů -je to, že jsme schopni v užité frekvenční oblasti změřit všechno, co v těle máme. U EAV si frekvenci nastavíme předem a pak ověřujeme máme-li ho. Nepostihneme proto patogen, který z nějakých důvodů zmutoval a má tedy i jinou frekvenci (ta není uložena v databázi parazitů), a patogeny jsou v tomto mistři (viz získaná odolnost proti různým lékům). U EAV musí mít poradce velké zkušenosti a dobře odhadovat možné patogeny pro ověřování.
Vlastní léčbu pak můžeme provádět chemickou formou pomocí léků, nebo vhodných bylin, to vše pro patogeny, kteří jsou v dosahu krve, která je nosičem léčiva – bohužel se musí užívat zahraniční léčiva, protože k nám se nedovážejí a nejsou tudíž schválené u nás, případně léky pro zvířata), nebo elektronicky, a to buď proudem potřebné frekvence (Zappery), nebo elektromagnetickým zářením modulovaným specifickou frekvencí (RPZ-14, Althon-7,...) a nebo modulovaným magnetickým polem. Řešením je i donutit patogeny, aby tělo opustily nebo povzbudit v příslušné oblasti imunitní systém (zejména fyzikální léčiva jako jsou homeopatika, či bylinné tinktury s nahranými frekvencemi patogenů, kterým se říká informatika). Každý způsob léčby má svoje výhody, omezení a nevýhody, je možné je různě kombinovat a způsob si pak spoluvybírá i pacient. Velmi důležitá je praxe člověka, který takovéto detekci rozumí a má dostatek zkušeností s užíváním přístrojů a léčiv a umí pacienta se vším seznámit.
Já se této problematice věnuji již řadu let, avšak převážně jen teoreticky (podnikám v jiných oblastech), a to z důvodů neschopnosti a nechuti doktorů něco vyléčit - léčit ale nevyléčit oni dovedou, draze, nejlépe až do konce života, protože se to podle nich vyléčit nedá, prakticky to realizuji jen u své rodiny a známých. Protože jsou přístroje na detekci patogenů velmi drahé, nemám je, ale chci si je v nejbližší době postavit a dám vám to potom na těchto mých stránkách vědět. Zatím mohu vaše problémy s vámi podrobněji rozebrat a poradit, kam se máte obrátit abyste se vyléčili.
Mohu vám však ze své zkušenosti poradit i nenáročný postup, který pokud problémy nevyřeší, alespoň je zmírní:
Mně neuropatie levé ruky a levé nohy zastihla paradoxně v lázních, kde jsem se léčil po dřívějším úrazu - utržené rotátorové manžetě levého ramene a kam už jsem již jel ne zcela zdráv. Po realizovaných různých masážích mě najednou začala brnět levá ruka a v levé noze jsem přestal mít sílu a nemohl jsem jít ani do schodů. Okořeněno to bylo urputnou bolestí ruky, kvůli které jsem nemohl ani spát a musel jsem jít na injekci. Protože jsem měl s sebou zapper (ten si může pořídit každý, protože jeho cena je cca 12.000,-Kč a pro zdraví se vyplatí), doobjednal jsem si nějaké součástky na výrobu elektromagnetického nástavce na tento zapper a do dvou dnů si ho zhotovil. Bolest mně způsobovaly Shigelly a elektrickou a elektromagnetickou cestou jsem je snad pozabíjel, takže bolesti ustaly. Začal jsem znovu užívat MMS (obvykle 3x denně až 6+6 kapek – prý stačí i míň 3x 4+4 kapky ale po dlouhou dobu – alespoň půl roku, ale jak jsem si spočítal, musí být při používání skleněného kapátka pro správný poměr míseny 4 kapky 24,5% chloritanu sodného se 6 kapkami 3,5% kyseliny chlorovodíkové, po asi 5 sekundách zalít malým až velkým prckem studené čisté/převařené vody a po chvilce vypít) a po návratu domů, jsem začal ještě chodit minimálně jednou za týden (asi 5 měsíců) do sauny, kde jsem realizoval 3x saunu, po každé oplach studenou vodou kromě zad a páteř jsem pak do další sauny prohříval na infralavici (tělo pro boj s parazity standardně zvyšuje teplotu), kde je patogen na páteři namáhán po dlouhou dobu radiačně výrazně vyšší teplotou (tělní buňky spolupracují a deponované teplo umí předávat okolním buňkám, patogen však tuto možnost nemá) a doufal jsem že uhyne. Pokud začala ruka či noha občas bolet, po zaperování na shigelly to vždy přešlo. Je vhodné rovněž cvičit, protože patogenům se nechce žít v místech, která jsou nějak neustále ovlivňovány pohybem – chtějí mít svůj klid. No a stalo se, do nohy se vrátila síla, ruka přestala brnět a bolesti již nemám. Dala by se asi použít i kryokomora, která by mohla mít stejný efekt, ale ta u nás není a muselo by to jít vše přes doktory. Protože jsem měl i jiné problémy (zejména únava), zašel jsem si letos v září na změření patogenů, abych své léčení neprováděl jen zkusmo. Mám v těle pěknou ZOO, únavu mi způsobovali dva malaričtí prvoci (ty jsem si asi dovezl od moře – ty vyžírají červené krvinky) a babesie k tomu (muchničky a hovada ze zahrady – rovněž napadají červené krvinky), vlastním krysí tasemnici a roupy (asi od psa), vodní chlor rezistentní prvoky z pitné vody z rozvodu a další prvoky, bakterie a viry. V současné době prodělávám doporučenou očistnou kůru a než si udělám čističku vody, musím veškerou vodu na pití i mytí převařovat, protože obsahuje chlor rezistentní prvoky. Užívám postupně léky proti prvokům a poté proti helmintům, současně beru bylinné tinktury s nahranými frekvencemi proti prvokům, bakteriím a virům. Když to půjde dobře, mohl bych být na konci prvního čtvrtletí příštího roku již zcela zdráv. Protože máme psa, budu zvědav, kdy se zase budu na něco reinfikovat.
Pro léčbu by se asi dala i využít i homeopatie (homeopatika jsou fyzikálním lékem, který ředěním zvýrazněnou typickou frekvencí jednak znepříjemňují pobyt jistých patogenů v těle, jednak frekvenčně posilují dotčené orgány v boji proti jistým patogenům a jednat stimulují zejména slinivku a játra pro to, aby z potravy začaly vychytávat substance vhodné pro boj s patogenem). Tady je vhodné navštívit dobrého homeopata, který by mohl poradit a tím i pomoci.
Stejně je na tom i bylinná léčba, kterou lze z těla postupně odstraňovat různé typy patogenů a v konečném důsledku vás vyléčit. Zase to chce nechat si poradit od dobrého bylinkáře, což není úloha lehká.
Dále je třeba doplnit do těla vitamíny (zejména všechny ze skupiny B, D3, Bór) – viz moje www stránky a protože nemoci způsobují jak patogeny, tak i jisté nečistoty, je třeba provést chelaci těchto nečistot, například kyselinou thioktovou a dalšími (odstranit hliník, nikl a další těžké kovy a další chemické nečistoty, doktoři o tom ale nic moc neví).
Pro další dotazy mě můžete oslovit na mailové adrese zdravymilan@seznam.cz, článek je pak rovněž k dispozici v sekci Přednášky na mých www stránkách http://www.zdraviafyzika.cz kde pak najdete i některé další informace.
Svědění a otok pokožky vyžadují ochlazení. Nejlepší jsou studené koupele, pokud nemáte možnost se stále chladit ve vodě, přikládejte sobě nebo dítěti na vyrážku co nejčastěji sáček s ledem anebo jiné studené obklady.
Ke zmírnění svědivého pocitu a k podpoře hojení se osvědčil gel z aloe vera, který se nanáší na postiženou pokožku dvakrát až třikrát denně. Stejně dobrý účinek má Kalamin, pleťová voda tradičně používaná na ošetření kůže spálené sluncem. V lékárně ji požadujte v olejovém provedení.
Naše babičky používaly na tento problém kukuřičnou moučku nebo sodu bicarbonu, obojí dobře vysouší. Kukuřičná moučka je ještě lepší a k pokožce šetrnější. Bolavou kůži nejdříve opláchněte, osušte a pak teprve posypte. Po několika hodinách tento postup zopakujte.
U dětí je vhodné potničky omývat vlažným roztokem heřmánku, jemně osušit a zarudlé místo zaprášit lehkým pudrem. Postup opakujte během dne několikrát. Vyskytují-li se potničky v oblasti plenek, je nutné dítě častěji přebalovat a kůži řádně ošetřovat. Kůže se po ošetření velmi rychle zklidní, ale také vysuší. Následně ji musíte tedy zvláčnit přípravkem, na který bylo dítě zvyklé.
Nejúčinnější je však prevence. Při horkém a vlhkém počasí omezte tělesnou činnost. Koupejte se a sprchujte vlažnou vodou, kdykoliv se potřebujete ochladit. Vlažná voda je lepší, protože studená vám prudce zúží krevní cévy, aby v pokožce zadržela teplo, a pak vám bude ještě větší horko. Vyhýbejte se syntetickým tkaninám a těsným oblekům, zejména v horkých letních dnech. Vyvarujte se opalovacích krémů na olejové bázi a výrobků obsahujících kakaové máslo. Zvolte raději méně mastný hypoalergenní krém, který kůži ochraňuje před UVA zářením.
Ve svém příspěvku JAK VYPADAJÍ POTNIČKY U DOSPĚLÝCH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zbynek 23.
prosim o radu pri sezeni se me delaji cervene pupinky ktere,svedi nezkdy pali nevim co stim muze me nekdo poradit predem dekuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Magdalena Šajinovičová.
No potničky ,tady Vám to píšou . Začíná to pupínky ,pak je okolí zarudlé ,svědící až pálivé ,které se pak vytvoří do puchýřků .Také se to stává v létě když se potí noha v kožených (i jiné materiály) botech ,sandálech přímo se dotýkajících kůže .
Shora uvedený článek je jasný a velmi dobrý . Magdalena
Potničky (latinsky hydroa) jsou drobné červené puchýřky na kůži, které vznikají retencí potu ve vývodech potních žláz při přehřátí těla. Nejde o vážné, ale spíš nepříjemné onemocnění. Náchylní k potničkám jsou hlavně novorozenci a kojenci, u nichž je termoregulace a funkce potních žláz snížena, naopak funkce mazových žláz je zvýšena. Vyskytnout se však mohou i u starších dětí, ojediněle i u dospělých a jedinců s nadváhou. Tím, že je kůže novorozenců a kojenců velmi jemná a citlivá, je i snadno náchylná ke kožním infekcím (snadná tvorba puchýřů, vyrážky). Povrchní drobné čiré puchýřky připomínají kapky vody. Snadno praskají, místo se vysuší a začne se olupovat. Drobné začervenalé pupínky o velikosti 1–3 mm se objevují nejčastěji tam, kde je teplé a vlhké prostředí (v záhybech kůže na krku, v tříslech, na zadečku, trupu, v obličeji, ale i ve vlasaté části hlavy). Citlivá místa je proto nutné nechávat co možná nejvíce na vzduchu, aby kůže dobře dýchala.
Potničky vznikají při přehřátí dítěte
při horečce;
nevhodným oblečením;
pobytem v horkém prostředí;
po delší cestě autem v letních měsících;
v noci.
Prevence potniček u dětí
V bytě udržujte stálou teplotu a snažte se nechat v místnosti proudit vzduch (pootevřená ventilace).
Volte vždy vhodné oblečení (spodní vrstvy by měly být bavlněné).
Dítě zbytečně moc neoblékejte, aby na sobě nemělo příliš vrstev k poměru teploty vzduchu, spíše ho otužujte.
Snažte se omezit pobyt dítěte v horkém a vlhkém prostředí.
Na noc dítě ukládejte ke spánku do chladné, dobře vyvětrané místnosti.
Do postýlky na matraci nedávejte klasické igelitové podložky.
Dbejte na zvýšenou hygienu, dítě častěji přebalujte a vždy jej otřete k tomu určenými dětskými hygienickými ubrousky.
Drobné začervenalé pupínky o velikosti 1–3 mm se objevují nejčastěji tam, kde je teplé a vlhké prostředí, u dospělých i na zádech a v kožních řasách. Citlivá místa je proto nutné nechávat co možná nejvíce na vzduchu, aby kůže dobře dýchala.
Příčiny
Potničky se nejčastěji objevují:
při horečce;
po nošení nevhodného oblečení;
po pobytu v horkém prostředí;
po delší cestě autem v letních měsících;
v noci;
při zvýšené námaze.
Zda se jedná o potničky, poznáte velmi brzy, neboť se vyskytují jen krátkodobě, po vhodném ošetření mizí zhruba během 2 dnů. Máte-li pochybnosti o příčině vyrážky, navštivte lékaře, aby vyloučil jakékoliv infekční onemocnění, popřípadě ekzém.
Plané neštovice a pravé neštovice mají společné znaky, kterými je přenos a inkubační doba. Přenos je tu přímý nebo kapénkami, s inkubační dobou v řádech několika dní, většinou do dvou týdnů. Ovšem pravé neštovice se projevovaly mnohem prudším, akutnějším průběhem, a tedy nebezpečnější formou. Skvrny na obličeji a předloktích se rychle přesouvaly na celé tělo. Následky, které pravé neštovice způsobily, byly v lehčím případě jizvy po puchýřích, ale častěji se jednalo o slepotu nebo smrt.
U lidí jsou příznaky opičích neštovic podobné, ale mírnější než příznaky neštovic. Opičí neštovice začínají horečkou, bolestmi hlavy, svalů a vyčerpáním. Hlavní rozdíl mezi příznaky neštovic a opičích neštovic spočívá v tom, že opičí neštovice způsobují zduření lymfatických uzlin (lymfadenopatie), zatímco neštovice ne. Inkubační doba (doba od infekce k příznakům) u opičích neštovic je obvykle 7–14 dní, ale může se pohybovat v rozmezí 5–21 dní.
Na začátku nemoci se objevuje:
Horečka
Bolest hlavy
Bolest svalů
Bolest zad
Zduřené lymfatické uzliny
Zimnice
Vyčerpání
Během 1 až 3 dnů (někdy i déle) po objevení horečky se u pacienta objeví vyrážka, která často začíná na obličeji a poté se šíří do dalších částí těla.
Než léze zmizí, procházejí následujícími fázemi:
Makuly
Papuly
Vezikuly
Pustuly
Strupy
Onemocnění obvykle trvá 2–4 týdny. V Africe bylo prokázáno, že opičí neštovice způsobují smrt až 1 z 10 lidí, kteří onemocní touto nemocí.
Jde o vyrážku, která se projevuje jen mírným zarudnutím kůže s drobnými skvrnkami, z nichž se vytvoří drobné puchýřky naplněné čirou tekutinou (zvýšená činnost potních žlázek). Drobné puchýřky mohou splynout ve větší, většinou během několika dnů se protrhnou, kůže zaschne a začne se jemně olupovat. S výskytem potniček se nejčastěji můžeme setkat u kojenců a malých dětí, méně často u velkých dětí. Příčinou je přehřátí dítěte, a to buď nevhodně zvoleným oblečením, nebo pobytem v příliš horkém prostředí, ale také se můžeme setkat s výsevem potniček v průběhu horečnatých onemocnění a u větších dětí při zvýšené potivosti kůže i pod obvazy. Nejde o nic vážného, potničky lze léčit samozřejmě doma, ale je třeba dbát na pečlivou hygienu, protože se postižené místo může infikovat (puchýřky se naplní hnisem).
