NEUZNAJI MI NEMOC S POVOLANI

Poradna

V naší poradně s názvem ARTROZA NEMOC Z POVOLANI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Miroslav holub.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Zdroj: příběh Artroza nemoc z povolani

Příběhy lidí s anorexií

Projímadla

„Když mě po pár měsících propustili s váhou 45 kilo, hned druhý den jsem zašla do lékárny a nakoupila projímadla. Začala jsem se přejídat, pak jsem vše vyzvracela a na to si dala desítky pilulek projímadel denně, abych měla jistotu, že z těla vypudím i poslední tukovou buňku. Zdálo se mi to mnohem lepší než se mučit hlady. Sice jsem si ničila vnitřnosti, ale byla jsem hubená. A na ničem jiném mi nesešlo. Kupovala jsem tolik projímadel, že mi je postupně všude odmítli prodávat. Celé dny jsem nakupovala jídlo, cpala se, zvracela a plánovala, co sním zítra. Byla jsem už tak nemocná, že to tělo nedokázalo zvládnout a přepadaly mě záchvaty a křeče. Máma byla zděšená. Zoufale se mi snažila nějak pomoci, ale všechno bylo marné. Myslím, že nebýt jí, už bych byla dávno mrtvá. Doktoři se mě pokusili ještě několikrát izolovat v nemocnici, ale když jsem trochu nabrala a pustili mě, pokaždé jsem vše zase hned shodila. Jediným efektem pobytu v nemocnici bylo, že jsem na tom byla čím dál hůř. Dívky, se kterými jsem se v nemocnici potkávala, mi vše ještě ztěžovaly, pořád jsme mezi sebou soutěžily a navzájem se hecovaly. Která z nás je nejhubenější? Kterou propustí, aniž by začala jíst? Doktoři nakonec díkybohu pochopili, že ústavní léčba na mě nezabírá, a povolili mi zůstat doma a hlídat si váhu. Teprve tehdy mi začalo docházet, co dělám svému tělu. Třikrát mě znovu vezli do nemocnice, protože mi tělo vypovědělo službu. Zuby se mi drolily, oči nedokázaly snášet jasné světlo a měkly mi kosti. Nenáviděla jsem se za to, co si provádím, ale nestačilo to, abych se rozhodla nabírat váhu. Chtěla jsem jen zvítězit nad bulimií. A s máminou pomocí se mi to nakonec podařilo. Jenže jak jsem přestala s přejídáním a zvracením, přestala jsem zároveň i jíst. Přestěhovaly jsme se s mámou do Prahy, abychom začaly nový život, ale vlastně se nic nezměnilo. Nenabrala jsem ani kilo. ,Lenko, jestli nezačneš jíst, umřeš,ʽ řekl mi nakonec nový doktor. Nechtěla jsem umřít a nechat tady mámu samotnou. Jenže touha po štíhlosti byla příliš silná. Přišla jsem na to, že jediný způsob, jak to můžu zvládnout, je udržovat si alespoň stejnou váhu. A to se mi zatím daří. Poslední čtyři roky mám pořád 23 kilo. Přežívám na čokoládě a kole. Nejím zeleninu, protože jsem přesvědčená, že když už musím jíst, pak jen něco, co mi skutečně chutná. A zeleninu vážně nemusím. Nyní chodím pravidelně k psychologovi a také jednou za čtrnáct dní k doktorovi na krevní testy a vyšetření ledvin a jater. Už nikdy nechci znovu do ústavu, a tak beru denně 15 tablet sodíku, abych vše zvládla. Moc dobře vím, co jsem se sebou

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Jak překonat anorexii

JANINKA-HANINKA

„Tys to udělal... do mě?“ zeptala se ještě trochu udýchaně.
„Je tu snad... ještě... někdo jinej?“ zeptal jsem se ještě udýchaněji.
„Já jenom, že mám právě dost blbý období,“ usmála se spíše pro sebe. Usmála!
„To máme tedy oba blbý období, Janinko,“ konstatoval jsem upřímně a horečně přemýšlel, zda si přeju, aby se právě tahle zručná kadeřnice stala matkou mého dalšího dítěte. No nepře-ju, a nic proti zručným kadeřnicím, které ještě ke všemu vypadají hodně dobře. Problém zpravidla nastává, až když se rozpovídají.
Jsem nezodpovědný. Proč s ní lezu do postele, když celkem otevřeně deklarovala, že by se stala ráda matkou dítěte, kterého se nechci stát otcem? Možná proto, že se při souložení ne-mluví. Nebo jen docela stručně.
A proč seznámeníchtivé pětatřicátnice, které nevypadají nic moc, všechny děti mají a další děti už spíše či plně nechtějí, a ty, které vypadají dobře, děti nemají a jsou ochotny se s blížící se čtyřicítkou nechat oplodnit i od orangutana, pokud by jim někdo zaručil, že dítě nebude mít fazonu zcela po tatínkovi. Nemělo by to být zcela naopak? Že by ty hezké děti měly a ty ostatní neměly?
Jenže ty ostatní si ty děti prostě s někým zařídí bez velkých licitací, protože těch oplodňovacích příležitostí zas tolik nemají, zatímco ty hezké tak dlouho přebírají, koho tím šťastným otcem vlastně učiní, až přeberou, a už jim houká vlak a zvoní hrana a už se jen fofrem hledá táta, nebo alespoň ten oplodňovač.
Tato pětatřicítka se mi však vyrvala z misionářské polohy, jako by mi četla myšlenky (popřípadě zjistila, že si skutečně vystřihla orgasmus s orangutanem), a začala se hbitě oblékat. Na vteřinu mne napadlo, zda si nepřišla skutečně jen pro tu plus minus dvěstěmilionovou partičku spermií, která v ní teď možná svádí nemilosrdný souboj o jediné vajíčko. Souboj na život a na smrt.

Měla hezké prádlo. Černou, poloprůhlednou podprsenku bez molitanových šidítek a miniaturní tanga. Asi jí na mně záleželo. Nebo na tom, aby se mi líbila. Nebo na tom, abych ji oplodnil a ona konečně mohla trajdat s kočárkem. A proč si ženy vlastně oblékají tak svůdné (a zcela nepraktické) spodní prádlo, když měřítkem úspěchu je vlastně jen a pouze to, jak rychle z něj budou vysvlečeny?
Tvářila se, jako kdyby jí uletělo hned pět rojů včel. A jak bych se měl tvářit já, když mi holka ani neřekne, abych si dával bacha? Kdyby holka, velká ženská!
Ta ženská se štíhlou holčičí postavou a půvabnou pihou na zadečku si však neskutečně naštvaně navlékala punčocháče, dokonce takovým způsobem, až v nich výstražně zapraskala statická elektřina.
„Janinko, stalo se něco kromě toho, žes právě otěhotněla?“ vsadil jsem na černý h

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Seznamovací thriller: Hledám štíhlou ženu

Poradna

V naší poradně s názvem NEMOC SLONÍ NOHA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bohuslava krupičková.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .

Zdroj: příběh Nemoc sloní noha

Smuteční verše na parte

Někdy se na parta může hodit verš pro člověka, který nemá děti a nelze použít smuteční báseň pro maminku a nebo tatínka. Proto je zde uveden seznam univerzálních básní na parte.

Ty prosté věci, jež jsem miloval,

toužil jsem míti věrně kolem sebe.

A byl to ráj a já se o ně bál

a věděl jsem, že tratím v nich kus nebe

Okno mi řeklo: Jen se rozhlédni,

až odejdeš, už cizí budu tobě.

Kyvadlo řeklo: Jdi, je k poledni.

A křížek na zdi: Sejdeme se v hrobě.

~

Odcházím tam, kam všechna pokolení přede mnou.

A lesy budou šumět dál a květy budou kvést.

~

Po krátkých cestách chodili jsme spolu, na dalekou odešel jsi sám.

~

Co vděkem za lásku a péči Tvou Ti můžem dát - hrst krásných květů naposled, a pak jen vzpomínat...

~

Nezemřela jsem, neboť vím, že budu stále žít v srdcích těch, kteří mě milovali.

~

V tento den loučení přejte mi štěstí. Neplačte o mne, již sladce spím, život byl stejně bolem mým.

~

Já půjdu tam, kam všechna pokolení odešla.

A lesy budou stále v slunci snít

a vody dřímat v lesku bílých hvězd.

Julius Zeyer

~

Dozněl tlumený akord života,

ztichla jeho tichounká píseň,

mlha studená padá do polí

a nám do srdcí bolestná tíseň.

~

Přestalo tlouci srdce Tvé znavené,

nebylo z oceli, nebylo z kamene.

Bolesti znaveno přestalo bít,

nebylo léku, jímž mohlo by žít.

~

Jen jediné srdce na světě jsme měli,

jež dovedlo nás milovat,

kdybychom láskou vzbudit je chtěli,

neozve se nám vícekrát.

Utichlo, umlklo, šlo již spát...

~

Pohasly její milé oči,

klesly upracované ruce,

ztichlo zlaté srdce,

odešla tam,

odkud není návratu.

~

Neplačte drazí,

že odcházím spát,

jak pokynul mi osud.

Ve věčné noci bude se mi zdát,

že žiji s vámi dosud.

~

Jak těžko žít,

když v těle síla není,

jak těžko umírat,

když se chce tolik,

ach tolik žít.

~

Klesla ruka, která tak ráda pracovala,

zmlkla ústa, která slovy hladívala,

a oči, které se tak mile dívaly,

se navždy zavřely.

~

Kdo Tě znal, ten zná naši bolest,

ten ví, co jsme v Tobě ztratili.

V našem srdci žiješ věčně dále –

spi sladce, vždyť se opět shledáme.

~

Přátelé s vámi se loučím,

odcházím,

neb hodina má již dozněla,

života svíce zhasla...

~

Neplačte, že jsem odešla,

ten klid a mír mi přejte,

jen v srdcích věčnou vzpomínku

si na mne zachovejte.

~

Odcházím za světlem...

kde v dálce splynu s ním.

Těm, které miluji, na cestu posvítím.

~

Posílám pozdrav poslední...

všem, kdo měl mne rád,

mně se&nbs

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Smuteční básně

Příběh

Ve svém příspěvku MŮŽE TO SOUVISET S KARPÁLY PO OPERACI? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Renáta Brudná.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Může to souviset s karpály po operaci?

Kolik se doplácí na komplexní lázeňskou léčbu Františkovy Lázně Adler

Zde je uvedena recenze pacientky, ve které uvádí kolik doplácela na KLP v části Luisa.

Někteří chválí, já bohužel ne. Jsem z Františkových lázní hodně zklamaná. Mám po onko léčbě a jsem invalidní starší osoba. Vybrala jsem si hotel Luisu, a jela jsem od VoZP na KLP s doplatkem 10 tisíc Kč. Na pokoji bylo chladno, a info? Starý hotel, vysoké stropy, šetří se, nejde to vytopit. Dostala jsem aspoň další deku. Hned druhý den mi začaly střevní problémy. Dle personálu je v tomto hotelu záhadný zdroj infekce, který se však doposud nepodařilo nalézt. Asi jsem měla smůlu. Další den jsem byla na uhličité koupeli, kde mě po koupeli zabalili do prostěradla, zabalili do zvlhlé studené deky, jak jinak než ve studené nevytopené místnosti Císařských lázní. Potom jsem ještě absolvovala jednu proceduru s bio lampou. Zde jsem ležela svlečená na studeném lehátku ve studené místnosti 20 minut. Příště jsem si měla vzít něco pod sebe, aby mi tam nebylo chladno. Jak to dopadlo? ATB a zánět močových cest. Do jídelny jsem si chodila jen pro suché rohlíky, banány a hořký čaj. Téměř všichni tam kašlali, protože zima. No a poslední den, když už jsem rýmovala a kašlala, jsme se s lékařkou dohodly, že se pojedu vyléčit domů, a až se uzdravím, tak se vrátím a doberu těch zbývajících 16 dní KLP. Po přihlášení po nemoci mi sdělili, že to bohužel nejde, poukaz prý už s vyúčtováním, za těch 5 dní pobytu, vrátili pojišťovně. Navíc si zbývající část mého doplatku 7 tisíc Kč strhli na storno poplatky, i když jsem žádala o shovívavé posouzení. Prý mi po stržení pojištění uložili část do nějakého depozita, a mám opět přijet, minimálně na 7 dní, což je cca 25 tisíc Kč, a oni mi tu částku, co mám u nich "uloženou", z této nové ceny odečtou. JAK LASKAVÉ. Takže SEM se už opravdu nikdy nevrátím. Nejhorší lázně, jaké jsem kdy zažila. Byla jsem už v Karlovo Studánce, v Mariánských Lázních, 3x v Jáchymově, a vždy to bylo kvalitní a v pohodě. Žádné pojištění storno poplatků, žádné doplatky na KLP, na pokojích teplo, po proceduře suchá deka, no prostě vše, jak má správně být. Trochu mi to ve Frantových připomíná strýčka Skrblíka, jak mu lítaly ty doláče v očích. Celé zaměřeno na byznys, pacient a člověk se jaksi kamsi vytratil. Jinak chci poděkovat personálu, snažili se velmi, to ano...ALE JAK ZNÁMO "RYBA SMRDÍ OD HLAVY". Ti co tady pracují, jen plní rozkazy vedení. Jejich moto? ANI EURO, DOLAR ČI KORUNA NAZMAR.

Zdroj: článek Komplexní léčba Františkovy Lázně

Poradna

V naší poradně s názvem HEMEROIDY A PRŮJEM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaromír Žák.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Zdroj: příběh Hemeroidy a průjem

Smuteční řeč na pohřbu maminky

Drahá rodino, vážení přátelé a smuteční hosté,

se smutkem v srdci jsme se tu dnes sešli, abychom zavzpomínali na báječnou ženu, která vnesla mnoho dobrého do životů nás všech. Moje maminka Jana Adamcová celý život dělala vše proto, aby se lidé kolem ní měli dobře, vždy myslela více na druhé než na sebe. A nyní my jí to oplácíme a naše slzy jsou důkazem, že svou láskou a přátelstvím si navždy získala naše srdce. Maminka by si jistě nepřála, abychom tu dnes po ní truchlili, naopak by si přála, abychom oslavovali její život. Řekla by nám, abychom pro ni neplakali, přestože ji nevidíme, vždy bude s námi a bude nad námi bdít, jak to dělala doposud. A my jsme se tu dnes sešli, ne proto, abychom truchlili nad její ztrátou, ale abychom jí vzdali čest za to, čím pro nás byla. Pro nás, své děti, manžela i vnoučata byla srdcem i duší rodiny, pro své přátelé byla vrbou, utěšitelkou i rádkyní... Každý z nás, kdo tu dnes jsme, u ní alespoň jednou hledal pomoc, radu, nebo jen prostou útěchu v objetí. Dovolte mi, abych zavzpomínala na pár okamžiků z jejího života.

Životní pouť mé maminky začala před 55 lety v Havlíčkově Brodě. Její dětství nebylo jednoduché kvůli nepříjemnému rozvodu rodičů, ale přesto ho vždy považovala za šťastné období svého života. Velmi milovala svou babičku, u níž žila po rozvodu svých rodičů a jež ji přivedla k zahradničení, které se stalo její vášní. Tato vášeň jí vydržela až do smrti, až do poslední chvíle svého života se nepřestávala ze své lásky ke květinám těšit. Díky své babičce prožila krásná a bezstarostná léta svého dětství, během nichž si uvědomila, že velmi touží pomáhat lidem jako lékařka. Její sen se splnil a po náročném studiu, které s sebou neslo řadu pocitů zklamání a zoufalství, ale i pýchy a hrdosti, maminka dokončila školu a stala se lékařkou na chirurgickém oddělení ve fakultní nemocnici v Hradci Králové. Svou práci vždy milovala, nikdy nezaváhala, když mohla svým pacientům jakkoliv pomoci. Dělala, co mohla, aby lidé kolem ní netrpěli. Díky svému povolání se také během osudového večera seznámila se svým budoucím manželem, naším tatínkem, který do nemocnice přivezl svého nejlepšího přítele se zlomenou nohou. Když se v ordinaci spatřili, věděli, že patří k sobě. Byla to osudová láska, která dokázala překonat mnoho zlých životních okamžiků a přitom neztratit nic ze svého kouzla. Maminka i nadále pracovala jako lékařka a přitom se snažila splnit i největší tatínkův sen: dát mu velkou rodinu. Jejich snažení, víra i vytrvalost nakonec zaznamenaly úspěch a během několika let přivítali na světě nás, své děti Alenu,

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Smuteční řeč na pohřeb

Příběh

Ve svém příspěvku JAK SNIŽOVAT JATERNÍ HODNOTY GMT?? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kubelková.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Jak snižovat jaterní hodnoty gmt??

Creutzfeldt-Jakobova nemoc

Jakobova nemoc je velice vzácné onemocnění řadící se mezi takzvané prionové choroby. Priony jsou podivné a teprve nedávno objevené infekční částice. Nejsou to ani bakterie, ani viry, jsou to pouhé bílkoviny. Tyto bílkoviny jsou však schopné se v našem organismu nekontrolovaně rozmnožovat, což je činí podobné klasickým infekčním nemocem. Tato nemoc se vyskytne asi u 1 člověka z milionu.

Prionová bílkovina se u Creutzfeldt-Jakobovy nemoci dostane do buněk mozku a v nich se zachová jako virus. Ten přinutí buňky, aby místo svých bílkovin začaly vyrábět kopie prionové bílkoviny. Tyto kopie se šíří do dalších buněk a proces se rozšiřuje. Postižené buňky jsou nakonec tak zaplněné prionovými bílkovinami, že prasknou a odumřou. Nemoc se začne projevovat rychle postupujícím rozpadem osobnosti a demencí. Proces by se dal připodobnit k rychle a velmi těžce probíhající Alzheimerově chorobě, která je navíc spojená s vážným narušením pohyblivosti (často se objevují nepravidelné nekontrolované pohyby známé jako chorea) a s třesem. Od objevení prvních příznaků člověk umírá do několika měsíců.

Příčinou je vznik patologické bílkoviny v mozku některých lidí. Jak je možné, že se pouhá neživá bílkovina začne množit podobně jako virus, je nejasné. Jistou roli hraje zřejmě genetický předpoklad. Tato nemoc vzniká samovolně velmi vzácně. Od nakaženého člověka již k přenosu dochází častěji, rizikový je kontakt s jeho tkání. K tomuto dochází u různých transplantací a u neurochirurgických operací, protože priony mohou zůstat přítomné na chirurgických nástrojích.

Zdroj: článek Jakobova nemoc

Poradna

V naší poradně s názvem ARTROZA NEMOC Z POVOLANI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Miroslav Holub.

Zdroj: příběh Artroza nemoc z povolani

Léčba

Crohnova nemoc se nikdy nedá zcela vyléčit. Nejprve se vždy lékař zaměří na léčbu akutního onemocnění, pak se společně s pacientem snaží o to, aby se nemoc projevovala v životě jedince minimálně. Obvykle se při léčbě nejprve nasadí protizánětlivé léky, jejichž úkolem je zredukovat zánět (obvykle se jim ho nepodaří zcela odstranit). Takovým lékem může být mesalazin, který působí lokálně (čípky, tablety). Dříve se používal více sulfasalazin, u něj se ale často objevovaly nežádoucí účinky. Pokud se ale jedná o těžší formu nemoci, může lékař předepisovat kortikoidy, ty ale nelze brát trvale. V případě, že je již zánět vyléčen a je třeba udržet nemoc v klidovém stavu, může lékař předepsat různá probiotika.

Pokud dochází k nějakým infekčním komplikacím, může lékař nasadit i antibiotika. Pokud by ale léky nezabíraly, řešením může být třeba chirurgická operace, kdy je nemocná část odoperována (například fistule, rakovina).

Důležitou součástí léčby lidí trpící Crohnovou nemocí je dodržování diety. Obvykle pacient sám vypozoruje, které potraviny mu onemocnění zhoršují a těmto potravinám se pak musí vyhýbat. Zpravidla je pacientům s Crohnovou nemocí doporučováno vyhýbat se potravinám obsahujícím laktózu. Naopak se u většiny pacientů doporučuje příjem nenasycených mastných kyselin (ryby). Strava by měla ale obsahat všechny nutriční složky. Pokud by nemoc vedla ke zúžení trávicí trubice, je důležité volit takovou stravu, která neobsahuje nestravitelné zbytky potraviny (zrníčka, slupky).

Kromě diety je důležité eliminovat v životě pacienta i stres. Tělesné aktivity by měly být voleny v závislosti na zdravotním stavu člověka, to znamená, že některým pacientům nebude vadit vyšší fyzická aktivita, pro jiné to ale bude problém.

Léčba této nemoci nemá žádné stoprocentní výsledky, u některých pacientů může dojít k úplnému vyléčení, jiní dokážou svou nemoc udržet v mírné formě, u jiných se ale třeba onemocnění neustále zhoršuje. Zatím neexistuje žádné stoprocentně úspěšné řešení.

Zdroj: článek Crohnova nemoc

Poradna

V naší poradně s názvem PÁTÁ NEMOC FOTO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Janků Ivanka.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Zdroj: příběh Pátá nemoc foto

Creutzfeldt-Jakobova nemoc

Creutzfeldt-Jakobova nemoc (CJD) je veřejnosti známé, ale přitom velice vzácné onemocnění řadící se mezi takzvané prionové choroby. Priony jsou podivné a teprve nedávno objevené infekční částice. Nejsou to ani bakterie, ani viry, jsou to pouhé bílkoviny. Tyto bílkoviny jsou však schopné se v našem organismu nekontrolovaně rozmnožovat a to je činí podobné klasickým infekčním nemocem. Tato nemoc se vyskytne asi u 1 člověka z milionu. Příčinou je vznik patologické bílkoviny v mozku některých lidí. Jak je možné, že se pouhá neživá bílkovina začne množit podobně jako virus, je nejasné, jistou roli hraje zřejmě genetický předpoklad. Tato nemoc vzniká samovolně velmi vzácně. Od nakaženého člověka již k přenosu dochází častěji, rizikový je kontakt s jeho tkání. K tomuto dochází u různých transplantací a u neurochirurgických operací, protože priony mohou zůstat na chirurgických nástrojích.

Creutzfeldt-Jakobova nemoc – foto

Zde je několik fotografií, na kterých je možné vidět Creutzfeldt-Jakobovu nemoc.

Zdroj: článek Druhy demencí

Příběh

Ve svém příspěvku VNITŘNÍ PÁSOVÝ OPAR se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hanča.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Hanča.

Zdroj: příběh Vnitřní pásový opar

Diskuze o Gabanoxu

Cenné zkušenosti přímo od uživatelů Gabanoxu.

• Vyjádření pacienta, který gabapentin užívá se 6 měsíců až 1 rok: "Toto je nejlepší lék na úzkost, který jsem kdy vyzkoušel. Víte, jaké to ve mně vyvolává pocity? Jako když jsem byl dítě, než se u mě rozvinula úzkost. Mluvil jsem svobodně. Nebál jsem se, že mě někdo bude soudit. Takže teď s tímto lékem neanalyzuji každé slovo, které řeknu, než ho vyslovím. Mluvím znovu svobodně.";
• Vyjádření pacienta, který gabapentin užívá 6 měsíců až 1 rok: "Léčím se na depresi rezistentní na léčbu, GAD s panickou poruchou a PTSD. Užíval jsem mnoho různých kombinací léků bez úlevy. Můj psychiatr mi doporučil agresivnější přístup, elektrokonvulzivní terapii. Šel jsem domů s pocitem porážky a bez léčby, vysadil mi všechny léky. SUPER ŠPATNÝ NÁPAD! Měl jsem velmi špatné abstitenční příznaky z vysazení, ale zvládl jsem je díky podpoře, kterou mi pomohl najít nový lékař. Také stále zažívám celou řadu emocí odpovídajících dané situaci.";
• Vyjádření pacienta, který gabapentin užívá déle jak 10 let: "Pokud trpíte úzkostí, bipolární poruchou, PTSD, záchvaty paniky nebo jako já všemi výše uvedenými - TENTO KONKRÉTNÍ LÉK BUDE NEJLEPŠÍ! Beru ho od roku 2008. Beru 600 mg 3x denně. Zabralo mi to velmi rychle. Vyzkoušel jsem tolik různých s tolika vedlejšími účinky. S tímhle dokážu plně fungovat, cítím všechny emoce (ne že bych to někdy rád) dělá to zázraky a přitom nezničí vaši osobnost VŘELE DOPORUČUJI VYZKOUŠET TENTO LÉK, zvláště pokud je těžká léčba, jako mám já!

Zdroj: článek Zkušenosti s Gabanoxem

Zkušenosti uživatele Dana

Začal jsem užívat tento lék mimo štítek určení pouze na hubnutí. Nejsem diabetik. První 2 týdny jsem měl mírnou nevolnost, nic hrozného a mírné závratě. Poslední 2 týdny už jsem tyto příznaky neměl. Rozhodně nemohu jíst to, co jsem jídal, nebo se mi bude dělat špatně. Aplikuji si týdenní injekci v dávce 0,25 a za posledních 26 dní jsem ztratil 4,7 kg. Moje chutě na sladké jsou zatím opravdu malé.

Pro diabetes typu 2 "Začal jsem s přípravkem Ozempic před 9 měsíci. V té době jsem měl něco málo přes 200 liber a bral jsem 1000 mg metforminu denně. Metformin mi fungoval téměř 20 let, takže jsem to nečekal. Na 3 roky jsem přibral na váze, i když jsem cvičil, a myslel jsem si, že se mi vymkla kontrola nad chutí k jídlu. Viděl jsem nového lékaře, který mi předepsal Ozempic, o 9 měsíců později, a mám 40 liber, moje A1C kleslo z 8,1 na 5,6 a nemám prakticky žádné příznaky z léku, kromě příznaků začátek taky netrval dlouho, nevolnost, bolest hlavy, únava...vše odeznělo do týdne nebo 2 při každém zvýšení dávky že jsem prostě nejedl dost. Tato droga je příliš dobrá, než aby to byla pravda.

Zdroj: článek Ozempic na hubnutí

Poradna

V naší poradně s názvem PÁTÁ NEMOC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana Roučková.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Zdroj: příběh Pátá nemoc

Otázky a odpovědi, jak na třepení nehtů u dětí

Co dělat, když se kůže na nehtech odlupuje?

Kůže se odlupuje pouze u suché pokožky, která je vystavována častému mytí rukou. Velmi účinná je pravidelná hydratace, která může hodně pomoci.

Co dělat, když si dítě kouše nehty?

Pokuste se udělat něco pro to, aby si dítě nekousalo nehty, postačí namáčení nehtů do pepřové šťávy.

Co dělat, když se mi kůže odlupuje z prstů?

Nejspíše se jedná o ekzém. Je vhodné navštívit dermatologa, který vám poradí co a jak, a předepíše vám účinné krémy nebo léky.

Co dělat, když se mi třepí nehty?

Snížení poškození nehtů můžete dosáhnout dostatečným přísunem biotinu. Velmi účinný je krém Eucerin. Také se doporučuje namáčení nehtů před spaním do vody po dobu 10 minut.

Co dělat, když se mi na nehtech objevují bílé čáry?

Nejspíše se jedná o lupénku, proto je důležité navštívit dermatologa.

Co dělat, když se mi odlupují nehty od nehtového lůžka?

Může se jednat o nedostatek železa, lupénku, slintavku nebo základní metabolické vady.

Zdroj: článek Třepení nehtů u dětí

Příběh

Ve svém příspěvku NOVÉ LÉKY NA PARKINSONOVU NEMOC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milena Danková.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Miroslav Tanzmann.

Zdroj: příběh Nové léky na parkinsonovu nemoc