Objevil se vám malý červený bolák v oblasti vlasového nebo chlupového folikulu, který se postupně naplňuje hnisem a při dotyku výrazně bolí? Tak to se pravděpodobně jedná o furunkl, lidově zvaný nežit. S tímto nepříjemným onemocněním vám může pomoci jedině lékař, který stanoví původ problému a nasadí účinnou léčbu.
Nežit na zadku
Nežit na zadku je hnisavé kožní onemocnění (nazývané pyodermie), které vyvolávají různé bakterie. Nejčastěji se jedná o stafylokoky a o streptokoky.
Příčiny
Furunkl převážně vzniká na hýždích, kde se infekce zanesená třením do chlupového váčku (ale nejenom) začne postupně zvětšovat.
Příznaky
Třením postupně vzniká nehezký vřídek na kůži, který roste, mírně mění barvu a na vršku je nejčastěji zakončen malým žlutým stroupkem. Na omak bývá teplý a s postupem času se začíná vyplňovat hnisem. Nežit je dosti bolestivý, pokud se jich nahromadí více na jednom místě, odborně se jim začne říkat karbunkl. Po čase převážně praskne a vyteče a průběžně se zahojí, někdy se vstřebá sám od sebe i bez prasknutí. Není neobvyklé, když se spolu s tímto problémem objeví i zvýšená teplota.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Zkuste zavolat svému praktickému lékaři a požádejte ho o recept na mast Framykoin. Recept vám přijde na mobilní telefon, který pak ukážete v lékárně. Mastí pak natírejte postižená místa 3 krát denně. Za týden by mělo být vše zahojené. Pokud to nepomůže, bude třeba jít na kožní a udělat stěr z výpotku některého z pupínků (výpotek je ten hnis uvnitř pupínku). Podle výsledku laboratorního vyšetření se určí vhodná léčba. Rovněž si nechte udělat testy na HIV.
Nežit na prsu je velmi bolestivou záležitostí. U žen se může vyskytovat zvláště v období menstruace, kdy je imunita mírně oslabena.
Příčiny
Nežit na prsu se objevuje zejména u jedinců, kteří mají z nějakého důvodu oslabený imunitní systém. Bakterie pak mohou snadněji pronikat.
Příznaky
V oblasti prsu dochází k zanícení a bolestivosti kůže, kde vyrůstá chloupek. Vytvoří se červený uzlíček, ve kterém se po čase začne tvořit hnis. Postižená část kůže vyzařuje teplo, což potvrzuje probíhající zánět v kůži.
V naší poradně s názvem NEŽIT ALIAS KARBUNKL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.
Zkuste zavolat svému praktickému lékaři a požádejte ho o recept na mast Framykoin. Recept vám přijde na mobilní telefon, který pak ukážete v lékárně. Mastí pak natírejte postižená místa 3 krát denně. Za týden by mělo být vše zahojené. Pokud to nepomůže, bude třeba jít na kožní a udělat stěr z výpotku některého z pupínků (výpotek je ten hnis uvnitř pupínku). Podle výsledku laboratorního vyšetření se určí vhodná léčba. Rovněž si nechte udělat testy na HIV.
Zdraví Cempírek!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Patrik.
Můj prakticky lékař mi předepsal antibiotika která mi nepomáhají, říkal že se mi udělala plíseň na těle a jelikož mám kopřivku tak jsem si to roznesl po celém těle.
Testy na HIV nejsou třeba
Zdravím Patrik
Nežit v tříslech se nejčastěji vytvoří na ochlupených částech těla v místech, kde se kůže často otírá o šatstvo.
Příčiny
Příčinou vzniku nežitu v tříslech může být ztráta odolnosti v této oblasti, například při cukrovce nebo při poruchách krvetvorby.
Příznaky
Nežit se projevuje jako zánětlivě zduřelý a bolestivý hrbol uprostřed s nekrotickým čepem. Obvykle se tvoří jednotlivě, postupně ale mohou vzniknout i další a onemocnění mívá vleklý průběh. Příčinou opakovaného vzniku furunklu bývá náhlé snížení odolnosti vůči mikrobům, kteří byli do té doby na kůži snášeni jako neškodní.
Velmi častým a zároveň velmi nepříjemným, i když možná ne příliš bolestivým problémem je nahromadění ušního mazu, který nám v uchu vytvoří zátku. Člověk má najednou pocit stále zalehlého ucha a klasické metody jako potřesení hlavou nebo přímo dloubnutí ušní tyčinkou nepomohou, a to druhé většinou problém ještě zhorší. V takovém případě je dobré vyzkoušet léčbu pomocí olivového oleje. Malou lžičku ohřejeme na teplotu lidského těla a poté nakapeme několik kapek do ucha. Čekáme dvě minuty a poté se pokusíme vytáhnout zátku pomocí cípu ručníku nebo kapesníčku. Podobný účinek jako olej má také směs lihu a vinného octa v poměru jedna ku jedné (tato metoda má navíc i antibakteriální účinky). K uvolnění zátky může pomoci i jemná masáž za ušním boltcem. Při masáži průběžně otevíráme a zavíráme ústa. Olivový olej je také možno kapat dva až tři dny před spaním (musíme poté zajistit ucho vatičkou, abychom nepošpinili polštář) a zátka by se měla sama postupně uvolnit.
Pomocí česneku
Již od dávných dob naše babičky věděly, že velmi prospěšný může být i česnek. Mimochodem, pokud víme, že se nám tvoří hodně mazu, v našem jídelníčku by měl být z preventivních důvodů pravidelně česnek a také bychom měli pít větší množství tekutin a kořenit hodně s chilli. Díky tomu se maz rozředí a bude se méně usazovat. Ale to je prevence. Česnek se využívá přímo i při bolesti ucha. Můžeme promíchat jeden, jemně špičkou nože rozetřený stroužek česneku se třemi kapkami levandulového olejíčku a deseti kapkami olejíčku mandlového. Vzniklou směsí potíráme bolestivé ucho. Je možné také rozetřít několik stroužků česneku, zabalit je do gázy a tu přiložit na místo, které nejvíce bolí. Poté ještě do ucha dáme několik kapek citronové šťávy. Občas se také vkládá malý kousek stroužku přímo do zvukovodu, ale u této metody je nutná opravdu velká opatrnost, protože si ho nevhodnou manipulací můžeme ucpat.
Bolest v uchu při zívání může být způsobena nahromaděním ušního mazu, který nám v uchu vytvoří zátku. Člověk má najednou pocit stále zalehlého ucha a klasické metody jako potřesení hlavou nebo dloubnutí ušní tyčinkou nepomohou. V takovém případě je dobré vyzkoušet léčbu pomocí olivového oleje. Malou lžičku ohřejeme na teplotu lidského těla a poté nakapeme několik kapek do ucha. Čekáme dvě minuty a následně se pokusíme vytáhnout zátku pomocí cípu ručníku nebo kapesníčku. Místo olivového oleje má podobný účinek také směs lihu a vinného octa v poměru jedna ku jedné (tato metoda má navíc i antibakteriální účinky). Můžeme také pomoci v uvolnění zátky jemnou masáží za ušním boltcem. Při masáži průběžně otevíráme a zavíráme ústa. Olivový olej je také možno kapat dva až tři dny před spaním (musíme poté zajistit ucho vatičkou, abychom nepošpinili polštář) a zátka by se měla sama postupně uvolnit.
Naše babičky věděly, že velkým pomocníkem při bolesti ucha může být i česnek. Pokud víme, že se nám tvoří hodně mazu, v našem jídelníčku by neměl z preventivních důvodů chybět česnek a také bychom měli pít větší množství tekutin a kořenit hodně s chilli. Díky tomu se maz rozředí a bude se méně usazovat. Ale to je prevence. Česnek se však využívá přímo při bolesti ucha. Můžeme promíchat jeden, jemně špičkou nože rozetřený stroužek česneku se třemi kapkami levandulového olejíčku a deseti kapkami olejíčku mandlového. Vzniklou směsí pak potíráme bolestivé ucho. Je možné také rozetřít několik stroužků česneku, zabalit do gázy a tu přiložit na místo, které nejvíce bolí. Poté ještě do ucha dáme několik kapek citronové šťávy. Občas se také vkládá malý kousek stroužku přímo do zvukovodu, ale u této metody je nutná opravdu velká opatrnost, protože si neopatrnou manipulací můžete zvukovod ucpat.
Folikulitida je infekční zánět vlasového váčku. V místě postiženého folikulu dochází k zarudnutí. Vytvoří se malý hrbolek, který se může změnit ve vřídek naplněný hnisem. Většinou se toto ložisko šíří a vřídky se množí. Postižené místo je bolestivé. Folikulitida se většinou hojí bez jizvy, může však dojít ke vzniku takzvaného furunklu.
Podobnosti s opruzeninou jsou pouze v zarudnutí a bolesti. Léčba folikulitidy je založena na antibiotických mastech, které se aplikují přímo na postiženou oblast. Velmi důležité je dbát na hygienu zasaženého místa. Pouze při velmi rozsáhlých ložiscích folikulitidy a jejím těžkém průběhu jsou podávána antibiotika ve formě tablet.
Ekzém
Ekzém je chronický svědivý kožní zánět. V akutní fázi se projevuje výskytem svědivých, začervenalých ložisek, na kterých se později tvoří mokvající puchýřky (papulky a pustulky). Pro chronickou formu je typické zhrubnutí kůže (lichenifikace) a barevné změny kůže.
Podobnost s intertrigem spočívá v zarudnutí a lokalizaci v podobných partiích těla. Základem léčby ekzémů jsou antihistaminika k potlačení alergických reakcí, v těžších případech pak lokálně podávané kortikoidy.
Plíseň
Plíseň je nemoc vyvolaná kvasinkami. Vzniká v místech vlhké zapářky a jako profesionální onemocnění u osob, které pracují ve vlhku nebo máčejí dlouhodobě kůži bez patřičné ochrany. U nich se může vyvinout i zánět nehtových lůžek. Kožní kandidóza se projevuje jako ohraničená léze s erythemem a papulkami. Za okolností, jež jsou doprovázeny poklesem buněčné imunity, je infekce torpidní, vyskytuje se i na sliznicích. Většinou odolává terapii. U kojenců vzniká celkem neškodný povlak v dutině ústní (soor) a kožní kandidóza jako následek vlhčení kůže pod plenkou. Pro povrchové postižení sliznic je charakteristický bělavý povlak lpící k povrchu, nebolestivý. Vyskytuje se na sliznici dutiny ústní, na jazyku, na patře, v hrdle.
Projevy s intertrigem jsou téměř totožné, jelikož opruzeniny vznikají také v důsledku plísní. Tudíž i léčba je identická.
Nežit
Nežit je z lékařského hlediska hnisavé kožní onemocnění, které vyvolávají různé bakterie. Vzniká na zádech, šíji či hýždích, kde se infekce zanesená třením do chlupového váčku (ale nejenom) začne zvětšovat. Tím postupně vzniká nehezký vřídek na kůži, který roste, mírně mění barvu a na vršku je nejčastěji zakončen malým žlutým stroupkem. Na omak bývá teplý a postupem času se začíná vyplňovat hnisem. Nežit je dosti bolestivý. Po čase převážně praskne a vyteče a průběžně se zahojí, někdy se vstřebá sám od sebe i bez prasknutí. Není neobvyklé,
Nežit je hnisavé bakteriální kožní onemocnění, které je nejčastěji způsobeno stafylokoky nebo streptokoky. Napadena může být kůže kdekoliv na těle, kde jsou vlasové váčky. Ohroženi jsou především jedinci s nedostatečnou hygienou kůže nebo poruchami imunity. Při splynutí několika furunklů dojde ke vzniku většího ložiska – karbunklu. Furunkly v oblasti obličeje mohou způsobit hnisavý zánět mozkových blan. Bakterie se při neodborné léčbě mohou dostat do krevního oběhu a způsobit celkovou infekci (sepsi).
Furunkl nejčastěji vzniká tak, že mikrob pronikne do vlasového (chlupového) míšku, odborně folikulu, nebo mazové žlázky, svou přítomností zde způsobí zánět, který se začne projevovat tak, že se na kůži v okolí chloupku (vlasu) vytvoří malý, červený boláček, který zpravidla bolí. Na dotek je postižené místo teplé. Jak se zánět šíří do okolí žlázky nebo vlasového míšku, začne se v centru tohoto původně tuhého červeného místa tvořit hnis. Na kůži můžeme toto pozorovat jako zbělení, popřípadě zežloutnutí obsahu. Zvětšování boláčku je způsobeno další tvorbou hnisu, který se postupně dostává k povrchu kůže. Udělá se hnisavá čepička, která praskne, takže hnis může volně odtékat. Někdy se stane, že furunkl postupně odezní i bez provalení hnisu. Furunkly se mohou vytvořit kdekoliv na kůži, ale často je najdeme na hýždích, stehnech, v podpaží a na šíji. K mnohočetnému výskytu furunklů po těle, takzvané furunkulóze, může dojít v případě, že je imunitní systém jedince oslabený a bakterie mají snadnější průnik do těla. To se může stát například při cukrovce nebo dalších chronických chorobách, které mají za následek snížení imunity. Pokud se v okolí furunklu zanítí další žlázky, mohou takovéto furunkly splynout do jednoho velkého bolestivého „uzlu“ – karbunklu. Karbunkly se vyskytují především na šíji.
Furunkl a karbunkl patří do skupiny onemocnění, jimž se společně říká pyodermie. Pyodermie jsou hnisavá onemocnění kůže nebo taky žlázek, které se v kůži nacházejí (například vlasový, chlupový míšek, potní žlázky, mazové žlázky). Jsou způsobena infekcí mikroby, a to nejčastěji stafylokoky (latinsky Staphylococcus) nebo méně často také streptokoky, latinsky Streptococcus. Bakterie se na lidské kůži normálně vyskytují. Protože lidská kůže, pokud je zdravá, představuje velmi dobrou ochranu/bariéru, tyto mikroby nás v podstatě neohrožují. Jestliže se jim ale podaří přes tuto přirozenou bariéru dostat, můžou pak způsobit infekci, která se projeví třeba jako hnisavý vřídek, nebo v horším případě mohou zapříčinit i celkové onemocnění organismu. Proto není radno i tak zdánlivě banální onemocnění přehlížet.
Jestliže se furunkl po týdenní léčbě svépomocí neztrácí, je bolestivější, popřípadě se zvětšuje a obtěžuje vás v každodenní činnosti, je potřeba vyhledat lékařskou pomoc. Malé furunkly lze vyléčit pomocí lokální dezinfekce a aplikace antibiotických mastí. Větší furunkly je nutné ošetřit drobným chirurgickým zákrokem. Po dezinfekci a lokální anestezii vám lékař vřídek za sterilních podmínek nařízne a vypustí tak hnis ven. Následuje důkladná dezinfekce, a to i do hloubky furunklu, protože je potřeba odstranit všechnu hnisavou tkáň, aby se rána dokonale zhojila. Poté do rány přiloží drén a sterilně ji kryje. Dostanete doporučení obvaz sami neodstraňovat a vyvarovat se omývání rány na vlastní pěst. Lékař vám předepíše antibiotika, která důsledně užívejte! Bakterie se totiž po takovém zákroku mohou dostat do krevního oběhu a způsobit celkovou infekci. V následujících několika dnech budete chodit na převazy rány, která se bude nadále důsledně vymývat a dezinfikovat. Poté, co vám to lékař dovolí, dbejte na důslednou hygienu rány, omývejte, dezinfikujte a sterilně ji kryjte, dokud se zcela nezahojí. Při samoléčbě mějte na paměti, že žádný nežit se nesmí násilně vymačkávat. Rozrušil by se tím ochranný val, který se okolo ložiska hnisu a mrtvé tkáně vytvořil.
Při zalehnutí v uších může každému pomoci něco jiného – zkusit můžete polykání, žvýkání žvýkaček nebo aktivní zívání. Pokud však tyto jednoduché triky nepomáhají a pocit zalehlého ucha přetrvává, je vhodné navštívit lékaře s odborností na ORL – otorinolaryngologii (ušní, nosní, krční). Lékaře s touto specializací najdete na každé poliklinice. Poté, co vás lékař řádně vyšetří, zvolí léčbu podle příčiny, která zrovna u vás vyvolává popisované obtíže. Pokud je na vině mazová zátka v uchu, provede lékař šetrné vyčištění ucha, laicky řečeno jej „propláchne“. Zátku se můžete pokusit rozpustit i sami doma – používá se k tomu roztok peroxidu vodíku, který zakoupíte v každé lékárně. Lepší je ale nechat si ucho ošetřit odborníkem, který to provede šetrně a hlavně dostatečně účinně.
Pokud je příčinou zalehlého ucha zánět nosohltanu či běžná rýma, postačí kapky do nosu, takzvané dekongestanty. Jedná se o přípravky, které snižují otok nosní sliznice při jejím zánětu a při rýmě. Dekongestanty jsou navíc i součástí klasických „protichřipkových“ léků, například Paralenu, Coldrexu a podobně. Při používání nosních kapek ale vždy dbejte na pokyny lékárníka nebo si pozorně prostuduje informace v příbalovém letáku, dlouhodobé užívání těchto přípravků totiž může naopak nosní sliznici podráždit, a to vede k prodloužení doby léčby. Zánět středního ucha si vyžaduje speciální léčbu, se kterou není radno příliš otálet. Proto při podezření na zánět středouší vždy raději vyhledejte lékaře. V případě pokročilého zánětu, kdy hrozí protržení bubínku, musí totiž lékař provést takzvanou paracentézu neboli propíchnutí bubínku. To provede sice šetrně tenkou jehlou, nicméně zákrok to není nikterak příjemný. Je ale důležitý proto, aby mohl hnis z postiženého ucha samovolně odtékat. Hnis lékař odsaje, ucho posléze vyčistí a případně předepíše pacientovi antibiotika.
K otoskopickému vyšetření potřebuje lékař široké ušní zrcátko, které se nazývá otoskop. Je z kovu, a zatímco jeden jeho konec má tvar trychtýře, díky čemuž si může lékař prostor ucha prohlédnout, druhý konec směřující do ucha pacienta je tvořen kovovou trubičkou. Součástí otoskopu je rovněž zdroj světla. Samotný průběh vyšetření není nijak komplikovaný. Pacient se posadí, dívá se rovně a snaží se nehýbat. Lékař nejprve prohlédne zrakem ušní boltec a ústní zevního zvukovodu a následně zatlačí na boltec směrem dozadu a vzhůru, aby se vyrovnalo esovité zakřivení zvukovodu. Díky tomu lze následně do zvukovodu zavést ušní zrcátko a se zdrojem světla (čelní lampa, baterka a podobně) daný prostor prohlédnout. Lékař zavádí nástroje k vyšetření vždy citlivě a krouživými pohyby, takže se ničeho neobávejte. Jak přesně vyšetření probíhá, se můžete podívat tady: ušní vyšetření video.
Nejčastějším důvodem vyšetření na ORL bývá zánět vnitřního ucha, ucpání zvukovodu mazovou zátkou, lokální či plošný zánět zevního ucha či protržení bubínku. Příčina obtíží bývá často neznámá. V případě ucpání zvukovodu mazovou zátkou bývá důvodem nadměrná produkce mazu, někdy také neoptimální anatomická stavba zakřivené části zvukovodu. Zátku pak lékař jednoduše odstraní. Zánět zevního zvukovodu neboli furunkl vzniká v důsledku poruchy mazových žláz v zevním zvukovodu a lékař při tomto nálezu obvykle nasazuje antibiotika. V případě plošného zánětu zevního ucha je postižen celý zvukovod a vyvolat ho mohou plísně, bakterie a další dráždidla. Léčebný postup se pak vždy zvolí v závislosti na příčině zánětu. Zánět středního ucha je častým onemocněním především u dětí, a to kvůli postupu infekce z horních cest dýchacích. Poznat ho lze podle horečky, bolesti či zalehnutí ucha, malé děti si na postižené ucho také lehají a sahají. Zánět středního ucha se léčí takzvanou paracentézou neboli propíchnutím bubínku, v některých případech bubínek sám praskne.
Sterilizace u žen spočívá v podvázání vejcovodů. Tím se zabrání transportu vajíčka z vaječníků do dělohy i jeho oplodnění. V dnešní době se díky rozvoji laparoskopických metod prakticky provádí tento zákrok jenom tímto způsobem. Znamená to zavedení tenkého optického zařízení pupeční jizvou (asi 1 cm v průměru) a dalšího pomocného nástroje těsně nad sponou stydkou (asi 0,5 cm v průměru). Vejcovod je potom přerušen tepelnou energií a nůžkami. Procedura netrvá déle než 10–15 minut. Pobyt v nemocnici je obvykle 2–3 dny. Menší procento sterilizací je prováděno v průběhu císařského řezu. V tomto případě se provádí klasické podvázání vejcovodů silonovým stehem a jejich následné přerušení nůžkami.
Jde o velice bezpečnou metodu antikoncepce s těhotenským rizikem (Pearlův index) 0,015–0,04 (počet otěhotnění na 100 žen za rok). Samotná operace je poměrně jednoduchá s minimálními komplikacemi. Pearlův index je číslo, které vyjadřuje počet nechtěných těhotenství v průběhu jednoho roku u 100 žen, které používaly stejnou konkrétní antikoncepční metodu.
Operace je ve většině případů nevratná a sterilizace je na celý zbytek života. Tím je určena i skupina žen, pro kterou je sterilizace vhodná. Jsou to především ženy s ukončenou reprodukcí.
Existuje sice možnost navrácení plodnosti, a to pomocí mikrochirurgického zprůchodnění vejcovodů. Jde však o obtížnější operaci, než je samotná sterilizace, a její úspěšnost není nijak velká, udává se 43 až 88 %, proto se na ni nelze spoléhat.
Také lze provést dočasnou sterilizaci. Jde o relativní novinku, při které jsou vejcovody ucpány gelovou zátkou, která je vyrobena ze stejné látky jako kontaktní čočky. Tyto zátky se vloží do ústí vejcovodů a po nabobtnání je ucpou. Součástí každé zátky je tenké monofilové vlákno, pomocí kterého lze zátku odstranit a vrátit vejcovodům jejich původní funkci.
Restrikce je oproti jiným zemím světa značná a nepomáhá rozšíření sterilizace. Přerušení vejcovodů bývá téměř nevratné a jejich opětovné zprůchodnění obtížně proveditelné. V současné době je snahou vyvinout takový systém (svorky, dočasné zátky), který by umožnil funkci vejcovodů po odstranění obnovit. Metodou volby proto u těch žen, které si své předchozí rozhodnutí rozmyslí, zůstává umělé oplodnění.
Na chrápání existuje několik léčebných postupů, které vám mohou velmi pomoci. Zahrnují stovky produktů, lékařských přístrojů, výživových doplňků a chirurgické zákroky. Ve většině případů jej však mohou zastavit jednoduché změny. Jednou z nich jsou špunty do uší. Chrápání je přirozené a právě špunty jsou nejjednodušším způsobem, jak se mu ubránit. Zátku do uší koupíte velmi levně a účinkuje bezvadně. Zde je vidět cena vysoce kvalitních špuntů do uší: špunty do uší cena.
Zalehlé uši vznikají na základě ucpání zevního zvukovodu mazovou (cerumenovou) zátkou, což je nejčastější příčina tohoto stavu. Ucho přitom nebolí. Potíže se řeší buď návštěvou ORL, kde zátku šetrně odstraní (propláchnutí uší), anebo ji můžete rozpustit sami pomocí kapek. Nejčastěji se pro tento účel používá ředěný peroxid vodíku z lékárny.
Další příčinou by mohl být tubární katar. To znamená slepení stěn trubice, která spojuje nosohltan se středním uchem ( Eustachova trubice). Tím se přestane při polykání vyrovnávat tlak středouší a okolí a uši jsou pak zalehlé. V tom případě by mohlo pomoci běžné dekongescens, které je obsaženo například v Paralenu plus, Coldrexu, Nurofenu a dalších produktech.
Méně pravděpodobná je příčina cévní nebo neurologická. Tu by odhalili specializovaní lékaři na ORL nebo v neurologické ambulanci. Tento stav se projevuje jako dlouhodobě zalehlé ucho. Zalehlé ucho od krční páteře je ojedinělým případem, ale může se vyskytnout.
