NIŽ je jedno z témat, které se týká tohoto článku. Vysoký krevní tlak může postihnout každého, přičemž ve většině případů se nepodaří zjistit žádnou organickou příčinu. Od 50 let výše má příliš vysoké hodnoty krevního tlaku v podstatě každý druhý z nás. Bohužel panuje poměrně rozšířená pověra, že ve vyšším věku může člověk mít i vyšší krevní tlak, aniž by to poškozovalo jeho zdraví. Není to pravda.
Diagnostika diastolického tlaku
Klasická metoda měření spočívá v tom, že sám vyšetřující odečítá hodnoty krevního tlaku pomocí fonendoskopu. Tlak v manžetě je třeba zvýšit tak, aby na počátku měření převyšoval tlak v tepně. Manžeta tak představuje uměle vytvořenou překážku krevnímu průtoku. Postupným pomalým snižováním tlaku v manžetě dojde v určitém okamžiku k obnovení průtoku krve za místo obstrukce. Tlak v manžetě však způsobí deformaci tepny, díky níž je proudění pronikající krve turbulentní. Hodnota tlaku, při níž začínají být ve fonendoskopu slyšitelné srdeční ozvy a především šelesty způsobené turbulentním prouděním (Korotkovův fenomén), odpovídá hodnotě systolického krevního tlaku. Ozvy jsou slyšitelné do té doby, dokud tlak v manžetě postačuje k deformaci tepny a tím k udržení turbulentního proudění. Jakmile tlak v manžetě poklesne natolik, že již nestačí tepnu deformovat, obnoví se původní laminární proudění a Korotkovovy fenomény přestanou být slyšitelné. Tento okamžik odpovídá hodnotě diastolického krevního tlaku. Není přitom důležité, zda je používán rtuťový, aneroidní anebo digitální tonometr. Tato metoda měření tlaku se nazývá auskultační (latinsky auscultare = poslouchat). Auskultační metoda je považována za nejpřesnější způsob měření krevního tlaku. Třebaže zvládnutí auskultační techniky měření není samo o sobě složité, je třeba počítat s možnou chybou ze strany vyšetřujícího.
Digitální automatické a poloautomatické tonometry pracují většinou na takzvaném oscilometrickém principu (latinsky oscillare = kmitat). Metoda měření spočívá v určení takové hodnoty tlaku, při níž jsou největší tlakové změny v tepně. Tonometr tedy nestanovuje hodnoty systolického a diastolického tlaku, nýbrž hodnotu takzvaného středního arteriálního tlaku a obě meze dopočítává programové vybavení přístroje. Právě z toho důvodu, že se při oscilometrické metodě měří střední tlak a systolický i diastolický tlak se odhadují, nebylo takové přesnosti srovnatelné s auskultační metodou. Digitální přístroje se používají především pro měření krevního tlaku v domácích podmínkách a při 24hodinovém sledování krevního tlaku.
Diastolický krevní tlak mezi 80 a 89 může být spojován se zvýšeným zdravotním rizikem. Například riziko srdečního záchvatu je na této úrovni dvojnásobné oproti hodnotám nižším než 80. Tato nová definice vysokého krevního tlaku znamená, že více než polovina z nás žije se zvýšeným rizikem srdečního záchvatu, mozkové mrtvice, selhání ledvin a nakonec i smrti.
Má-li být hodnota normálního krevního tlaku spojována s dlouhým životem a nízkým rizikem onemocnění koronárních i jiných cév, pak by tato hodnota měla činit v dospělosti asi 110/70 nebo být nižší. Každé trvalé zvýšení nad tuto hodnotu vede ke snížení očekávané doby života a ke zvýšenému riziku postižení nemocemi, jako jsou srdeční záchvaty a mozkové mrtvice. Pokud je diastolický tlak příliš nízký, čili se nachází pod hodnotou 60 mm Hg, jedná se o takzvanou hypotenzi – tento tlak není schopen přinést dostatek kyslíku a živin do buněk celého těla a také odstraňovat odpadní látky. To vše pak může mít za následek odumírání buněk.
Ve svém příspěvku KŘEČE ŽLUČNIKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lenka.
Dobry den ! Již 5den mě trapi křeče na prave straně břicha.nekdy 5x až 7x za den. S toho jen 2x pod žebry jinak je to niž aa pychava bolest. Je to prosim žlučník jak mi říká mamka a je to akutni na lékaře? Pred rokem asi jsem mela 3x problem se slinivkou ale u lekare jsem nebyla.je v tom nejaka souvislost? Dekuji za odpověď
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Vrátí-li se zaměstnanec do zaměstnání ihned po skončení rodičovské dovolené, je zaměstnavatel povinen zařadit jej na jeho původní práci a pracoviště. Není-li to možné proto, že tato práce odpadla nebo pracoviště bylo zrušeno, musí jej zaměstnavatel zařadit podle pracovní smlouvy. Nárok vrátit se na své původní místo má i zaměstnanec-otec po skončení rodičovské dovolené, kterou čerpal v rozsahu doby, v jakém mohl čerpat.
Stejně tak jako doba, po níž zaměstnankyně čerpá mateřskou dovolenou, je i doba, po níž zaměstnanec čerpá rodičovskou dovolenou dle ustanovení § 53 odst. 1 písm. d) z. č. 262/2006, takzvanou dobou ochrannou, po kterou nesmí zaměstnavatel dát zaměstnanci výpověď z pracovního poměru (to se netýká výpovědí daných z takzvaných organizačních důvodů, kromě výpovědí daných z organizačních změn spočívajících v tom, že se zaměstnavatel přemísťuje v mezích míst, která byla v pracovní smlouvě uvedena jako místa výkonu práce). Byla-li zaměstnanci na rodičovské dovolené před nástupem na tuto dovolenou dána výpověď, doběhne zbytek výpovědní doby po ukončení rodičovské dovolené, ledaže zaměstnanec prohlásí, že na doběhnutí výpovědní doby netrvá. Byla-li výpověď dána z důvodů, pro něž lze okamžitě ukončit pracovní poměr, uplyne výpovědní doba s koncem rodičovské dovolené. Se zaměstnancem na rodičovské dovolené nelze okamžitě zrušit pracovní poměr.
Zaměstnankyně i zaměstnanec, kteří se vrací po rodičovské dovolené zpět do práce, nemají nárok na to, aby byli zařazeni na své původní místo. Mají však nárok na to, aby byli zařazeni na místo, které odpovídá jejich pracovní smlouvě. Záleží tedy na tom, jak široce mají v pracovní smlouvě definován druh práce, kterou mají vykonávat.
Pokud se zaměstnanci vracejí do práce po mateřské a rodičovské dovolené, mají nárok na to, aby jim byla přidělena práce v rozsahu pracovní smlouvy. Pokud má zaměstnanec uzavřenou pracovní smlouvu na 40 hodin týdně, nemůže ho zaměstnavatel nutit k tomu, aby pracoval pouze 20 hodin týdně s poukazem na to, že více práce nemá. Stejně tak zaměstnavatel nesmí osobu vracející se z mateřské či rodičovské dovolené nutit ke změně pracovní smlouvy uzavřené na dobu neurčitou na smlouvu na dobu určitou. Zaměstnavatel nemůže nikoho nutit ke změně délky trvání pracovního poměru a ke zkrácení pracovního úvazku. Jak ke změně délky trvání pracovního poměru, tak ke změně rozsahu pracovní doby je nutný souhlas obou stran, jak zaměstnavatele, tak zaměstnance. Než budete souhlasit s takovou změnou, velmi pečlivě zvažte všechny důsledky, které to pro vás může mít. Je třeba poč
Ve svém příspěvku DOČASNÁ STERILIZACIA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lucia.
Dobrý deň.Docitala som sa v článku o dočasnej sterilizáciu.Mam na mysli tento úryvok ktorý som skopírovať:
Také lze provést dočasnou sterilizaci. Jde o relativní novinku, při které jsou vejcovody ucpány gelovou zátkou, která je vyrobena ze stejné látky jako kontaktní čočky. Tyto zátky se vloží do ústí vejcovodů a po nabobtnání je ucpou. Součástí každé zátky je tenké monofilové vlákno, pomocí kterého lze zátku odstranit a vrátit vejcovodům jejich původní funkci.
Prosím o kontakt alebo akúkoľvek informáciu,kde sa tento zákrok vykonáva.Moc moc ďakujem.Lucia
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Svetluše Vinšová.
Posílám informace k vašemu dotazu, mějte na paměti, že se jedná o nevratnou metodu.
MUDr. Martin Charvát je vedoucím lékařem zdravotnického zařízení Gynera (www.gynera.cz), které poskytuje komplexní prenatální a gynekologickou péči. Je specialistou na ambulantní hysteroskopii, na svém kontě má již více než 1500 úspěšných hysteroskopických výkonů. Od února 2013 začal jako první v Praze (a druhý v ČR) provádět sterilizaci ESSURE v ambulantním režimu.
Studoval a získával zkušenosti nejen v ČR, ale i v Nizozemí, Německu, Francii či Kanadě. Kromě lékařské praxe se již přes 20 let věnuje i publikační a přednáškové činnosti doma i v zahraničí. Je rovněž členem České gynekologicko-porodnické společnosti, European Society for Gynecological Endoscopy a American Association of Gynecologic Laparoscopists.
Ve zdravotnickém zařízení Gynera nyní jako jeden z prvních v ČR začíná provádět sterilizaci, k níž žena nepotřebuje ani narkózu, ani nemocnici, a domů odchází po dvaceti minutách a po svých. Při tzv. hysteroskopické sterilizaci se nejprve prohlédne děložní dutina speciální optikou a poté na dlouhé cestě mezi pochvou a vaječníkem se zavedou v nejužším místě, do vejcovodu, speciální spirálky. Za tři měsíce tam zarostou a tím vejcovody uzavřou. Zůstanou a stanou se součástí vejcovodu. Je to cizorodá tkáň, z toho plyne, že den dva některé ženy mohou mít pocit cizího tělesa, ale všechny odejdou po svých. Sice je to cizorodá tkáň, ale je to vymyšleno tak, že se dokola obklopí vlastní tkání, čili tam už nic dalšího nepřibude, žádná abnormální reakce, je to tkáň vlastní pacientce a zaslepí vejcovody. Je to ambulantní výkon, bez narkózy, který bude naprosto spolehlivý a umožní ženám, aby antikoncepci užívaly bez častých návštěv lékaře. Zákrok stojí cca 25 000 Kč
Za touto metodou stojí firma Conceptus (autor metody Essure) pořádala školení. Získal ho i doktor Kovář v Havířově a několik nemocničních lékařů.
Vedle častých onemocnění plic, jakými jsou například astma, zápal plic, zánět průdušek, rozedma či nádory plic, se vyskytují i choroby, o kterých nemá široká veřejnost takové povědomí, ačkoli jsou mnohdy i závažnější než zmiňované nemoci. Fibróza plicní je zmnožení vaziva okolo plicních sklípků, což může podstatně narušit funkci plic. Vzniká obvykle následkem alveolitidi, k níž může vést řada příčin, například alergické stavy, vlivy léků, systémové poruchy pojiva, následky záření. Někdy je příčina neznámá. Plicní fibróza narušuje funkci plic, u níž není známa příčina. Etiopatogeneticky se předpokládá poškození pneumocytů I. typu neznámým agens s následnou reaktivní fibroprodukcí, aktivací cytokinů, zánětem s poškozením alveolokapilární membrány. Akutně probíhající forma se špatnou prognózou se označuje jako Hammanův-Richův syndrom, většinou je průběh chronický.
Diagnosticky se uplatňuje bronchoalveolární laváž, důležitá je biopsie. Léčebně se podávají kortikoidy, imunosupresiva, je důležitá péče o oxygenaci. Možností je transplantace plic.
Léčba plicní fibrózy není jednoduchá. V první řadě je nutné okamžitě přestat kouřit, pokud tak pacient ještě neučinil. Základem léčby jsou léky potlačující zánět (nejčastěji kortikoidy) a chybnou imunitní odpověď (imunosupresiva). Podávají se často v různé kombinaci, takže pacient užívá více léků najednou. Pokud je léčba účinná (to znamená, že dojde ke zpomalení rozvoje onemocnění), pokračuje se v terapii cca 2 roky. Současně, pokud se zná faktor, který plicní fibrózu vyvolal, například kontakt s určitou látkou z okolního prostředí, je nutné se tomuto kontaktu dlouhodobě vyvarovat. Léčba však může být i doživotní. Pokud nic z léků nezabírá a onemocnění dojde do stadia, kdy již plíce nejsou schopny správně fungovat, přichází na řadu takzvaná domácí oxygenoterapie, při které pacient inhaluje kyslík nejméně 16 hodin denně (v průběhu spánku nepřetržitě). U pacientů v terminálním stadiu plicní fibrózy, kdy plíce začínají selhávat, se přistupuje k transplantaci plic – nemocný je podroben mnoha testům a zařazen na čekací listinu. Transplantace plic jsou ale velmi náročné operace, které nemusí vždy končit šťastně. V současnosti se však vědci snaží nalézt další účinné léky, které by mnohým pacientům přinesly novou naději.
Ve svém příspěvku TIBETSKÁ HOUBA A INTOLERANCE LAKTOZY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dagmar Procházková.
Mám dotaz. Mám doma houbičky, dělám denně kefír pro manžela a zajímalo by mne, zda mohu kefír t=ž užívat, když mám prokázanou intoleranci laktozy. Bojím se, abych si tím nějak neublížila.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Alena.
Součástí přírodní medicíny je celá řada bylinek a dalších produktů. Mezi „nejzvláštnější“ z nich nepochybně patří tibetská (kefírová) houba. První zajímavostí už je skutečnost, že se vlastně vůbec nejedná o houbu, ale o společenství bakterií a mléčných a octových kvasinek. Svým vzhledem ovšem právě houbu připomíná, což tedy vysvětluje samotný název.
Tato kefírová kultura a její příznivé účinky na lidské zdraví je přitom známa odedávna. V oblasti Kavkazu a Tibetu se mohla používat již před cca 5 tisíci lety. Tamější lidé ovšem její tajemství dlouho střežili, takže se informace o ní začali dostávat na Západ až v 19. století, kdy ji popsali ruští lékaři. Dnes se o ní mluví jako o elixíru zdraví. Jaké jsou tedy její účinky?
Příznivé účinky tibetské houby
Mnoho zdrojů uvádí až zázračný vliv na lidské zdraví. Tibetská houba má příznivé účinky na srdce, pomáhá lépe rozkládat cholesterol v cévách a pozitivně reguluje krevní tlak. Její konzumace je tedy mj. prevencí infarktu myokardu. Kladný vliv má ovšem i na další orgány. Doporučována je např. při různých nemocech ledvin, sleziny, žlučníku, slinivky či jater.
Kefírový nápoj navíc odkyseluje organismus, zabraňuje shromažďování a hnilobným procesům potravy ve střevech, takže působí pozitivně také na trávící soustavu. Opomenout nesmíme ani stimulaci imunitního systému, zpomalení stárnutí, zvýšení vitality a zabránění únavě způsobené stresem. Navíc dokáže brzdit vývoj metastáz a je cenným zdrojem vitamínu B12 a kyseliny listové.
Jak si doma připravit kefírový nápoj aneb tibetská houba do mléka
Nejedná se o nic složitého. Dvě či tři lžičky tibetské houby dáte do sklenice a zalijete cca půl litrem nesvařeného mléka. Dále necháte odstát 24 hodin, poté této době důkladně zamícháte a scedíte skrze sítko. Tímto způsobem si vlastně vytvoříte základ pro domácí kefír. Směs, jež zůstane na sítku, propláchnete a vrátíte do umyté sklenice. Pamatujte ale, že by vůbec neměla přijít do styku s kovem.
Celý proces lze zopakovat hned několikrát, než se vám bude zdát, že je kefír hotový. Až tomu tak bude, konzumujte jej 20 dní , a to ideálně před spaním. Pak si je nutné dát na 10 dní přestávku, během níž je potřeba tibetskou houbu opět přelévat mlékem a čistit, aby si zachovala své účinky. Po čase byste se měli cítit zřetelné lépe, neboť se jedná o skutečně účinnou přírodní medicínu.
Doporučujeme: mikroorganismy tvořící tibetskou houbu se živí zejména mléčnou laktózou. Kefírový nápoj proto mohou konzumovat i lidé, kteří jsou na ni alergičtí.
Při zápalu plic vzniklá tekutina nebo hnis ucpávají část plic, což je překážkou vstupu kyslíku do organismu. Při zápalu plic je vždy přítomna infekce, to znamená, že není možné zápal plic dostat jen z nachlazení. Infekce je nejprve v horních cestách dýchacích, jak postupuje níž, projeví se jako zánět průdušek. Za určitých okolností infekce postoupí ještě níž, usadí se v plicích a způsobí zápal plic. Pokud infekce napadne i plicní obaly, projeví se bolestí hrudní stěny. Zápal plic se vždy projevuje suchým kašlem.
V naší poradně s názvem JE TO GANGLION? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jozef Kostopulos.
Dobrý večer, poznáte prosím takto s fotky zda jde o ganglion? Je to tvrdá bulka, ze spodku zápěstí vedle u palce a je tvrdá jako kost. Palec se mě zdá, jako by byl lehce necitlivý a zápěstí už skoro neohnu. Šálek kávy mě už dělá problém jej unést, nebo déle držet. A tak podobně. Před měsícem jsem s tím byl u praktika, který mě pouze sdělil ať si s tím někam zajdu, a níž by se na ruku jakkoliv podíval. Poradíte mě prosím jak, nebo koho oslovit? Děkuji Vám předem za odpověď. Jozef Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Pro základní vyšetření a určení o co jde, je zapotřebí rentgen, popřípadě magnetická rezonance. Z fotky se to bez pohmatu nedá určit a ani vyloučit, jestli jde o ganglion. Nejlepší lékař, který by vám s tím pomohl je ortoped. Zároveň se zamyslete, zda-li byste mohl změnit praktického lékaře, za někoho s větším zájmem o řešení problémů s vaším zdravotním stavem.
Pokud se člověk pro tetování rozhodne, stojí před volbou, jestli si nechat udělat tetování dočasné nebo permanentní, tato tetování se liší druhem používaných pigmentů. Při tvorbě tetování tatér vstříkne pomocí ostrého nástroje barvu do části kůže, v níž jsou uloženy mízní cévky, nervová ukončení a vlasové kořínky. Dočasné tetování vydrží zhruba 5 let. Neznamená to ale, že po 5 letech zcela vymizí. Může se stát, že po něm zůstanou zbytky pigmentu, nebo dokonce i jizvy. Pokud si člověk zvolí trvalé tetování a pak si uvědomí, že se ho chce zbavit, nečeká ho nic příjemného, protože odstranit permanentní tetování opravdu není legrace. Jedná se o celkem bolestivou a finančně nákladnou akci, u níž není zaručený výsledek. Nejrůznější vlivy mohou způsobit, že se tetování nepovede zcela odstranit. Ovlivnit to může například barva, která je vstříknutá do kůže. Některé barvy se totiž odstraňují mnohem složitěji. Špatně se odstraňuje třeba žlutá a zelená barva. Výsledek může ovlivnit i barva kůže tetovaného, u člověka se světlou kůži mohou být vidět zbytky pigmentů. Vliv má i věk tetování, tetování mladší se odstraňuje hůře než tetování starší. V okamžiku, kdy člověk získá jistotu, že už tetování nechce, může si zvolit z několika různých způsobů odstraňování tetování.
V naší poradně s názvem JÍDELNÍČEK PŘI DNĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Janakobe@seznam.cz.
Chřest, květák, špenát, houby, zelený hrášek, čočka, hrách a fazole, to jsou všechno potraviny s vysokým obsahem purinů. Tady píšete, že se mohou používat všechny druhy zeleniny bez omezení. Jak to tedy je?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
U zeleniny s vysokým obsahem purinů je názor stále nejednotný. Jedni tvrdí, že obsah purinů v zelenině je stejně škodlivý pro nemocné dnou, jako když konzumují maso. Druzí se zase odvolávají na proběhlé studie, které prokázaly, že zelenina s vysokým obsahem purinů, jako je chřest a špenát, nezvyšují riziko dny ani opakujících se záchvatů dny. Na konečné vyjádření zřejmě budeme muset ještě počkat. A nebo to můžete vyzkoušet na sobě, kdy jeden týden před plánovaným vyšetřením krve budete konzumovat tyto druhy zeleniny podle vaší chuti a zhodnotíte pak výsledky obsahu urey v krvi. Pokud bude hodnota vykazovat výkyv, tak proveďte ještě jednou odběry, ale během týdne před tím tuto zeleninu vůbec nekonzumujte. Tím si ověříte, jak ve vašem konkrétním případě působí vysokopurinová zelenina na hladinu kyseliny močové ve vaší krvi.
Ucpané cévy v mozku jsou způsobené uzávěrem některé z mozkových tepen a následnou neprokrveností mozku. Toto závažné onemocnění se řadí mezi nejčastější příčiny úmrtí vůbec.
Alarmující je fakt, že zatímco dříve centrální mozková příhoda neboli mrtvice postihovala mladé lidi jen v extrémně výjimečných případech, dnes není 25letý pacient nebo pacientka až takovou raritou. Může za to především současný nezdravý životní styl, kouření, nedostatek pohybu, tučná strava; u žen s poruchou krevní srážlivosti pak může jít o negativní vliv hormonální antikoncepce.
Projevy onemocnění jsou velmi rozmanité, od téměř bezpříznakového stavu až po závažný stav končící smrtí. Závažnější příhoda se obvykle projevuje ztrátou vědomí a závažnou poruchou hybnosti, nejčastěji jednostranným ochrnutím. Pacient může mít také poruchy citlivosti, poruchy mozkové či okohybné inervace, může zvracet, mít bolesti hlavy a další příznaky. Neurologické projevy i jejich průběh jsou u jednotlivých pacientů velmi rozmanité, společné je však to, že jsou vždy náhlé a jde o závažný stav. Pokud je postižena dominantní hemisféra, zůstává pacient na půl těla ochrnutý, není schopen mluvit a má postižené i myšlení. Je-li naopak zasažena nedominantní hemisféra, je u praváka zachována řeč a ztráta hybnosti je na „levostranných“ končetinách, pacient může být schopen psát a podobně. Někdy ale nevnímá levou polovinu těla. Intenzita příznaků závisí na rozsahu postižení mozkové tkáně.
Léčbou může být:
Konzervativní léčba: podávají se léky na zlepšení prokrvení postižené oblasti nebo ostatních tkání jako prevence a léčba otoku mozku, prevence infekčních komplikací (zápal plic, infekce močových cest), prevence dekubitů, prevence časného opakování nebo pokračování příhody a rehabilitace.
Intravenózní trombolýza: podávají se trombolytika obvykle do žíly na ruce, případně centrálním žilním katétrem, léčbu je nutné podat do tří hodin od chvíle, kdy došlo k CMP.
Intraarteriální trombolýza: je léčebná metoda, při níž se během angiografického vyšetření do ucpané mozkové cévy zavede tříslem speciální mikrokatétr, jímž se aplikuje trombolytikum přímo do krevní sraženiny, působí tedy lokálně. Tato metoda je účinnější a bezpečnější než intravenózní trombolýza, a to díky tomu, že látka působí přímo ve sraženině, při níž se pomocí speciálního nástroje katetrizací sraženina „ručně“ rozrušuje na menší části, které se odsávají nebo „odplaví“ z ucpané tepny a mohou být dále léčeny. Při současném použití obou metod se snižuje i dávka podaného trombolytika, čímž se snižuje riziko krvácivých komplikací. Léčbu je nutné provést do 6 hodin od CMP.
V naší poradně s názvem ZTRÁTA EREKCE PO OPERACI PROSTATY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Viktor.
d´Dobrý den,mám 8 měsíců po operaci prostaty erekce žádná občas unik moče,co mohu udělat pro zlepšení erekce dík Viktor
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Radikální prostatektomie je operace při níž dojde k odstranění prostaty a okolních struktur. Tato operace se nejčastěji provádí při léčbě rakoviny prostaty. Míra úspěšnosti je dobrá, pokud se rakovina nerozšířila za prostatu. Operace má však vedlejší účinky. Jedním z nich je erektilní dysfunkce (ED).
Důvodem, proč radikální prostatektomie nese toto riziko, je to, že dva drobné kavernózní nervy jsou umístěny po stranách prostaty. Normálně tyto kavernózní nervy přenášejí signály do penisu, aby se naplnil krví a stal se vzpřímený. Během operace může dojít k odstranění jednoho nebo obou těchto nervů, pokud jsou příliš blízko ložisku s rakovinou. Také, i když nervy nejsou odstraněny, mohou být během operace poškozeny. Poranění kavernózních nervů je jednou z hlavních příčin ED po operaci prostaty.
Vzhledem k tomu, že ED je častou komplikací po operaci prostaty, je dobré vědět o možnostech její léčby. Je také dobré vědět, že ED postihuje většinu mužů po operaci prostaty a mnoho mužů znovu získá schopnost mít erekci během 2 let po operaci, u které byly zachovány nervy.
Léky na ztopoření
Váš lékař může po operaci předepsat léky jako sildenafil, vardenafil nebo tadalafil. Tyto léky fungují tak, že zvyšují průtok krve do penisu, což může obnovit schopnost mít erekci.
Injekce
Další možností je aplikace léků přímo do penisu. I když to není tak pohodlné jako vzít si pilulku, tato možnost může pomoci k erekci.
Vakuová pumpa
K dispozici je také vakuové zařízení. To zahrnuje umístění mechanické pumpy na penis. Tato pumpa vytváří podtlak, který spouští erekci tím, že krev proudí do penisu. Pro udržení erekce je kolem kořene penisu umístěn malý stahovací pásek.
Chirurgická operace
Existuje také chirurgický zákrok, který může být proveden k léčbě ED. Využívají se různá zařízení, která lze implantovat do penisu, aby vám pomohly dosáhnout erekce. U jednoho typu je pod kůži šourku implantována malá pumpa. Když chcete mít sex, zmáčknete pumpu a tekutina se odešle do válců, které jsou implantovány do penisu. Tekutina pomáhá vytvářet erekci.
Cvičení
Cvičení svalů pánevního dna nabízí také další možnost řešení ED. Jmenuje se kegelovo cvičení a bylo zjištěno, že zlepšuje erektilní funkci u mužů s ED z jiných příčin. Cvičení svalů pánevního dna se provádí po operaci a pomáhá s kontrolou úniku moči a někdy vede i k obnovení sexuální funkce penisu.
Vzhledem k tomu, že existuje mnoho způsobů léčby, které můžete vyzkoušet, je velká šance, že najdete takovou, která bude vyhovovat vašemu životnímu stylu.
Kromě schopnosti dosáhnout erekce však mohou existovat i jiné sexuální problémy. Můžete mít například potíže s orgasmem. Pro muže, kteří mohou mít po operaci prostaty orgasmus, budou mít stále příjemný zážitek. Ale nebudou moci ejakulovat sperma kvůli odstranění prostaty.
ED je po operaci prostaty běžná a v některých případech můžete po nějaké době znovu získat sexuální funkce. To se může pohybovat od několika měsíců do 2 let. Pamatujte také, že
Impetigo je infekční onemocnění způsobené bakteriemi. Bakterie zodpovědné za toto onemocnění jsou některé druhy stafylokoků a streptokoků. Jde tedy o mikroorganismy, které se běžně vyskytují na povrchu lidského těla. Proto se také snadno dostávají přes poškozenou kůži do organismu. Méně často se impetigo vyskytuje na kůži, která je zdravá a nepoškozená.
Impetigo je onemocnění, které nejčastěji postihuje děti, jelikož dětské kolektivy poskytují ideální podmínky pro šíření těchto bakterií. K tomu dochází prostřednictvím tekutiny pocházející z puchýřů. Vzhledem k častému vzájemnému kontaktu mezi dětmi může přenos nemoci probíhat poměrně velkou rychlostí. Nebezpečný je nejen osobní kontakt s dítětem trpícím impetigem, ale také s jeho osobními věcmi, jako jsou různé hygienické pomůcky, ručníky a další. Proto je potřeba dodržovat hygienické podmínky a nepůjčovat si s ostatními dětmi oblečení či hygienické potřeby. Dětský imunitní systém je v porovnání s imunitním systémem dospělých poměrně málo vyvinutý a bakterie tak mají větší šanci organismus poškodit. Další možností přenosu impetiga jsou různé kontaktní sporty a jiné aktivity, při nichž může dojít ke kontaktu mikroorganismů s nechráněnou poškozenou kůží. Zvýšený výskyt impetiga je pozorován v letních měsících, protože bakteriím se lépe daří v teplém a vlhkém prostředí.
Rizikovou skupinou, u níž se častěji vyskytuje impetigo, jsou také pacienti s nejrůznějšími kožními chorobami nebo se sníženou imunitou, například cukrovkáři či pacienti se zhoubným onemocněním.
Impetigo napadá kůži, která byla již předem poškozena, ať už jiným kožním onemocněním, například ekzémem, nebo mechanicky odřeninami, popáleninami či pokousáním zvířetem, případně hmyzem. Často také dochází k takzvané impetiginizaci, což je jednoduše řečeno zanesení bakterií, které impetigo způsobují, do hlubších vrstev kůže při jiném kožním onemocnění.
Impetigo se dělí na dva základní typy, a to na impetigo bulózní a impetigo nebulózní.
Bulózní impetigo je typicky lokalizováno na trupu a dolních končetinách. Jak vyplývá již z názvu, tento typ impetiga je tvořen takzvanými bulami. Buly jsou puchýře větší než pět milimetrů a jsou vyplněné čirou tekutinou.
Nebulózní impetigo je charakteristické tvorbou velmi drobných puchýřků, které připomínají akné a často ani nejsou zaznamenány. Tyto puchýřky brzy praskají a jejich povrch je pokryt žlutohnědou krustou neboli strupem. Častou lokalizací nebulózního impetiga je obličej.
Tyto dvě formy impetiga jsou většinou nebolestivé, může se však objevit svědění, zvýšená teplota a někdy také zduření místních mízní
Ve svém příspěvku ZÁNĚT DUTIN - MODERNÍ LÉČBA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ing. JIří Pultar.
Vážení.
Trpím zánětem dutin od r. 1967 a dosud mi nikdo nebyl schopen pomoci trvale (max. ne poměrně krátký čas). Nevím proč a jak to začalo, co bylo oním spouštěčem, tehdy se toho událo víc: Základem asi bylo časté a asi zbytečné používání PNC v dětství, ale též v tomto roce otec doma udělal ústřední topení, Koupali jsme se v řece, do níž vše splachoval nově postavený masokombinát (plavaly zde i odřezky masa-mohli jsme tak získat i nějaké zvířecí parasity?). Ve škole bylo zima (pak uhelné prázdniny).Takto mi začala i senná rýma, byk jsem s dutinami 2x hospitalizován (1970,1972,PNC, inhalace, punkce), ale výsledek nestálý.1974 operace krčních mandlí-zlepšení celkového stavu pouze asi na necelý rok. ... Nyní mě to trápí už pár let stále intensívněji, bolest hlavy a za očima při každé změně počasí,...Před asi 15 lety mi začal Parkinson, který se ale tímto zhoršuje a zrychluje v postupu. V noci mi tečou hnusní hleny do krku, jež mě téměř dusí, pak jse ochraptělý, .... Už mě to opravdu nebaví, rád ybch s tím něco porvedl tak, abyh nebyl léčený, ale z dravý!!! Dokážete pro mě vymyslet nějaký účinný postup pro vyléčení? Děkui předem za pochopení a vstřícnost.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
U cévních obtížích je dobré navštívit specializovaná centra pro „diabetickou nohu“, většinou se zde nález konzultuje s angiologem (odborníkem na cévy), případně chirurgem (je-li nutné lokální odstranění již odumřelé tkáně).
Nejčastější příčinou tmavnutí nohou je diabetická noha. Diabetická noha vzniká poruchou prokrvení dolních končetin, což je velice negativně ovlivňuje vývoj chorobných procesů – vředů. Kvůli dlouhodobě a špatně vyživované tkáni se tvoří defekt neboli gangréna, při níž tyto tkáně odumírají. Právě tento defekt vede mnohdy k amputaci končetiny.
Jestliže nejsou tkáně dolních končetin dostatečně prokrvené, může se objevit i známé černání prstů nebo jiné části nohy – gangréna. Tento stav je velice nebezpečný a mnohdy i zbytečný. Lékaři ve většině případů své pacienty dobře poučí o riziku diabetické nohy, nicméně samotní pacienti si rady lékařů neberou příliš k srdci. Každý diabetik by měl již od počátku být seznámen s riziky svého onemocnění a měl by být také poučen o určitém denním režimu, který je nutné naprosto přesně dodržovat. Všichni diabetici by si měli pravidelně kontrolovat glykemii a samozřejmě by měli přestat kouřit, aby si tak zcela vědomě a úmyslně nesnižovali průchodnost cév v dolních končetinách. Právě amputace dolní končetiny děsí většinu diabetických pacientů. A ano, tohle riziko zde skutečně je. Lze mu však aktivně předcházet. Každý pacient s cukrovkou by měl spolupracovat se svým lékařem a také by měl svým končetinám dopřávat pravidelnou péči. Léčba diabetické nohy není nijak jednoduchá, je dlouhodobá a poměrně komplikovaná. Pro léčbu diabetické nohy je nutné obnovit průtok krve končetinou, což bylo možné dříve pouze za pomocí chirurgického bypassu. V dnešní době se však lékaři přiklání k angioplastice, díky níž je možné zprůchodnit zúžené či uzavřené bércové tepny pomocí balónkového katétru. Při tomto zákroku je možné obnovit průtok v několika cévách najednou a cévy se nijak neporuší. Díky vstříknuté kontrastní látce tak může radiolog pečlivě sledovat kudy krev proudí, kde jsou cévy ucpané a tenkým balonkovým katétrem je může pomalu zprůchodňovat. Celá procedura klade mnohem menší nároky na pacientův organismus, je bezpečnější a pacient se po ní rychle zotaví. Tento zákrok v mnoha případech předchází obávané komplikaci – amputaci končetiny. Tímto však léčba nekončí. Je nutné i nadále sledovat pečlivě stav pacienta, potlačit možnou infekci, odlehčit končetinu vhodnou protetickou pomůckou, je nutné i nadále měřit glykemii a krevní tuky, srážlivost krve a podobně.
Černý odstín pod nehtem je často sražená krev, která prosákla z poškozených cév vlivem úrazu. Tato vrstvička krve oddělí nehet od nehtové ploténky a nehet už drží jen u svého kořínku, odkud ho asi do měsíce vytlačí nový nehet. Tím dojde k samovolnému oddělení nehtu od prstu. Rozhodně nehet násilím neoddělujte, protože hrozí infekce houbami a bakteriemi. Nový nehet doroste asi tak za 6 až 8 měsíců. Vždy je dobrá konzultace s lékařem.
Bílé krvinky jsou stálou součástí krve, ale jejich množství poměrně výrazně kolísá – v 1 mm krychlovém (1 mikrolitr) se u zdravého dospělého člověka pohybuje přibližně od 4 500 do 10 000 bílých krvinek bez ohledu na jejich konkrétní typ. Průměrný počet bílých krvinek na jeden mikrolitr krve se u člověka uvádí 7 400 na 1 mm krychlový, tedy 7,4 x 10 na devátou na litr krve. Z celkového objemu lidské krve (cca 4,5 litru) zaujímají bílé krvinky pouhé 1 %, zatímco červené krvinky představují asi 45 %. Koncentrace bílých krvinek je poměrně proměnlivá, mnohem více než počet červených krvinek. Je ovlivněna denní dobou (ráno méně, odpoledne více), fyzickou aktivitou (počty stoupají po fyzickém výkonu), ale více bílých krvinek v těle je i během horkého počasí, za intenzivního slunečního záření, při sníženém množství kyslíku v ovzduší a podobně. Pohlaví má minimální vliv na normu krvinek.
Zjištění přesného zastoupení jednotlivých typů leukocytů v krvi (takzvaný diferenciální rozpočet leukocytů, často označovaný jako diferenciál) je často důležité pro stanovení diagnózy, neboť změněné poměry mohou být příznakem infekčních onemocnění (tyfus, AIDS a mnoha dalších). U člověka je v krvi nejvíce neutrofilů (tvoří až 2/3 všech bílých krvinek), na druhém místě jsou různé druhy lymfocytů. Ostatní leukocyty ve srovnání s těmito dvěma buněčnými typy jsou spíše vzácné.
Leukopoéza je tvorba bílých krvinek v těle, která je nezbytná k udržení stabilního počtu imunitních buněk v těle. Je zpravidla součástí širšího procesu krvetvorby. V určité části těla živočicha se zpravidla nachází zásoba kmenových buněk, které se pravidelně dělí, a část jejich potomstva se specializuje (diferencuje) na určitý buněčný typ krevních buněk, jako jsou červené krvinky, krevní destičky nebo právě bílé krvinky. Leukopoéza se u člověka odehrává především v kostní dřeni a v brzlíku.
S bílými krvinkami je úzce svázáno několik onemocnění. Běžně se používá několik termínů. Leukopenie: popisuje stav, kdy dojde k poklesu počtu bílých krvinek v těle. Obvykle dojde k poklesu jen určité skupiny bílých krvinek a k tomu se používají termíny jako:
lymfocytopenie = málo lymfocytů
neutropenie = snížené množství neutrofilů
eozinopenie = snížené množství eozinofilů
bazopenie = snížené množství bazofilů
Opačný problém představuje leukocytóza, při níž je v krvi přítomno zvýšené množství bílých krvinek. Opět se rozlišuje:
První den - K oplodnění vajíčka obvykle (ale není to pravidlo) dochází v době ovulace (= doba uvolnění zralého vajíčka z vaječníku, kdy vajíčko sestupuje vejcovodem k děloze, která je působením hormonů silná a prokrvená), což bývá zhruba v polovině doby mezi menstruacemi (asi 10. – 18. den, ale je to velmi individuální). Při pohlavním styku se tedy mužské spermie dostanou do ženského pohlavního ústrojí a putují cervikálním kanálem, dělohou až do vejcovodů, kde se obvykle v době ovulace nachází zralé vajíčko. Při mužské ejakulaci je vyprodukováno zhruba 100 – 300 milionů spermií a ty všechny se snaží dorazit jako první k vajíčku. Všechny spermie mají jediný cíl, a to proniknout do vajíčka, podařit se to může ale jen jediné z nich. Každá spermie nese jedinečnou genetickou informaci od otce a má tedy velký vliv na život budoucího dítěte, spermie ale obsahuje nejen pohlavní buňky, ale i cukry, proteiny a další nezbytné látky pro její vývoj. K vajíčku se spermie dostávají pohybem svého dlouhého bičíku. Spermie při své snaze dostat se do vajíčka, ťukají do něj hlavičkami, v nichž je akrozomální váček plný enzymů, jež jim při pronikání dovnitř vajíčka pomáhají. V okamžiku, kdy některá z nich vytvoří ve vajíčku otvor a protáhne se jím, tak její obal splyne s obalem vajíčka, jež pošle chemický signál a stává se tak pro ostatní spermie nepropustným. V případě, že by se nějakým nedopatřením dostaly do vajíčka dvě spermie (= dispermie), nebo dokonce i tři (= triploidie), jedná se o vážnou situaci, která obvykle končí potratem plodu, jenž obsahuje velmi závažné vývojové vady. Ve velmi vzácných situacích se takové dítě narodí, bohužel ale v rámci několika dní umírá, protože tyto vady nejsou slučitelné se životem. Vajíčko, v němž se zahnízdila jen jedna spermie, nese kompletní genetickou informaci a od tohoto okamžiku se pro něj užívá označení zygota (= geneticky jedinečný nový organismus).
Druhý den – Zhruba den a půl po oplodnění dochází k rýhování zygoty, během toho procesu se vajíčko dělí na mnoho buněk, které se postupně zmenšují. Zygota se tedy nejprve rozdělí na dvě buňky, které se pak dělí zhruba každých 20 hodin, asi po takových třech – čtyřech dělení vznikají individuální buňky. V tom okamžiku zygotu tvoří asi 12 – 15 takovýchto buněk (= blastomery) a vzniká z ní útvar morula.
Třetí den - Během tohoto dne se dělení zygoty dokončí a vytvoří se z ní kompletní morula. V tomto stádiu změněné vajíčko (= morula) vstupuje do dělohy, pokud by se tak nestalo, došlo by k mimoděložnímu těhotenství (= ektopické).
Pro onemocnění zvané absces se používá také starší termín hlíza. Pro některé typy abscesů se užívá označení furunkl, případně karbunkl, v obou případech se jedná o kožní onemocnění.
Absces (často nesprávně vyslovovaný jako „abces“) označuje lékařský pojem pro dutinu plnou hnisu, která v lidském těle vzniká v důsledku některého zánětlivého onemocnění. Toto hnisavé onemocnění může postihnout jakýkoliv orgán či část lidského těla. U pacienta se projevuje absces několika různými příznaky, nejčastěji ale nepříjemnou bolestí a otoky v okolí abscesu. Kterýkoliv z abscesů je nutné léčit, protože by jinak mohl způsobit, že se hnis z této dutiny dostane do krve pacienta a způsobí v jeho těle sepsi. Pojem hnis označuje nažloutlou tekutinu, kterou tvoří bílé krvinky a bakterie živé i mrtvé, zároveň i odumřelé zbytky tkání. Pro hnis je typický také jeho zápach.
Absces v lidském těle vyvolávají bakterie, nejčastěji se jedná o stafylokoky, streptokoky, ale můžou ho způsobit také plísně, případně prvoci. Tyto bakterie proniknou do lidského těla a napadnou ho, v místě pak hubí buňky, které se tam nacházejí a ty vypouštějí cytokiny, které způsobují vznik zánětu. Organismus pak na místo zánětu posílá buňky, které se mají s bakteriemi vypořádat, hlavně se jedná o bílé krvinky, které mají bakterie pohltit. Právě velké množství bílých krvinek v místě zánětu zde vytváří dutinu, v níž se pak hromadí hnis. Tělo se obvykle snaží zabránit tomu, aby se zánět šířil dále, a tak kolem dutiny vytvoří granulační tkáň (= pyogenní membrána), která k zánětu pouští bílé krvinky, ale zároveň je již nepouští ven. Absces se zvětšuje tím, jak nasává tekutiny, zároveň vše, co je v dutině, se rozkládá, což vyvolává vznik hnisu. Pokud se absces dostane na povrch těla, může zde vytvořit hnisavou píštěl, kterou se pak hnis valí ven. Poté se dutina vyplní a na místě píštěle vznikne jizva.
Abscesy mohou postihnout každého, velmi vysoké riziko je ale u drogově závislých, protože u nich dochází k častému porušení kůže v důsledku vpichování drog, zároveň jsou obvykle na štíru s hygienou, která je základem prevence před abscesy a navíc mají drogově závislí sníženou obranyschopnost organismu. Z těchto důvodů se tedy abscesy objevují mnohokrát častěji u drogově závislých pacientů než u těch ostatních.
Pokud se tedy bakterie dostanou do lidského těla, vznikne na daném místě hnisavý zánět, který může vést ke vzniku abscesu. Absces se může časem sám zahojit, pokud je infekce v něm potlačena, tak se hnis vstřebá. Výjimečně se to stává u malých abscesů. V případě, že je absces pod kůží, může dojít k t
Spánek je důležitou součástí denního režimu každého dítěte. Slouží k tomu, aby dětský mozek regeneroval a vyrovnal se s událostmi, které dítě prožije ve dne. Pokud váš potomek křičí ze spaní, je náměsíčný, budí se s panickou hrůzou a bušením srdce, může to být začátek problému, který ovlivní nejen kvalitu jeho i našeho spánku, ale i celého života dítěte.
Poruchy spánku jsou u dětí a dospívajících poměrně časté, podle výzkumů se vyskytují u každého třetího. Některé studie uvádějí, že poruchou trpí dokonce každé druhé dítě, a tento trend má stoupající tendenci. Předpokladem úspěšné léčby je podrobná diagnostika, určení příčiny poruchy spánku a spolupráce rodiny. Lékaři dávají před léky přednost psychoterapeutickému způsobu léčby, při níž se dítěti upraví spánkový režim a je kladen důraz na dodržování spánkové hygieny. Pokud se potíže objeví čtyřikrát a častěji v měsíci, doporučují vedle úpravy režimu i léčbu medikamenty. Léky může dítě užívat jen krátkodobě. Je nezbytně důležité dítě důkladně vyšetřit, aby se vyloučilo, že poruchy spánku mají organickou příčinu nebo že se u dítěte rozvíjí psychiatrické onemocnění.
Při léčbě je důležité, aby byla do problému zasvěcena celá rodina, aby měli všichni její členové zájem o jeho vyřešení a aby dodržovali domluvené postupy. Když své dítě uložíte ke spánku, nemělo by si v posteli hrát nebo se z ní dívat na televizi. Místnost musí být vyvětraná a tichá. Pokud vaše dítě požaduje osvětlení, mělo by být tlumené. Váš potomek by také měl mít jistotu, že jste nablízku pro případ, že by vás potřeboval. Pokud se v noci probudí, zjistěte, co potřebuje, a pouze v nezbytně nutných případech mu vyhovte – nedávejte mu však jíst, a pokud má žízeň, dejte mu jen malé množství neslazené vody. Nezačínejte si s ním hrát nebo povídat. Důležité je, aby dítě opět klidně ulehlo do postele. Pokud však vaše dítě není ochotné upravit si svůj denní a noční režim a dlouhodobě se jím řídit, nepomohou mu ani léky. Při dlouhodobém ponocování dochází k chronické spánkové deprivaci, při níž je negativně ovlivněna činnost mozku.
Žádné léky ani potravinové doplňky v současnosti nedokážou přirozený spánek nahradit a nepředpokládá se, že by to někdy vůbec bylo možné. Skutečný význam spánku tkví především v regeneraci centrálního nervového systému. Rušení nebo neumožnění spánku po delší dobu vede k psychickým potížím, od mírných až po velmi závažné.
Doba spánku
Potřebná doba spánku je 14–15 hodin u kojenců, 12–14 hodin u batolat, 11–13 hodin u předškolních dětí a u školáků a dospívajících by měla být přibližně 8–11 hodin denně. Nedostatek spánku může
Podle některých lékařů ale nebyla provedená amputace vždy nutná. Pacienti s těžko hojitelnými defekty mají současně i velmi poškozené cévní zásobení. Cévám se už obvykle pomoci nedá, ale dá se změnit kvalita krve, která v cévách protéká. Pomoci může třeba ozonoterapie, při níž se mění kvalita krve. Tato léčba vychází z toho, že správná dávka ozonu dokáže zahubit bakterie a viry v ráně a zároveň i parazity v těle.
Pomoci může i regenerativní medicína, u této metody dochází k léčbě přímo buňkami pacienta. Při této léčbě se odebírá koncentrát kostní dřeně a pak se implantuje do těla pacienta. Koncentrát se aplikuje těm pacientům, kterým hrozí amputace končetiny.
Další možnou metodou je využití elektrických impulzů do oblasti mezimozku, v níž se nacházejí centra ovlivňující regulaci prokrvení a hojení.
Tyto metody dávají diabetikům trpícím diabetickou nohou naději, ale metody nejsou ani ověřené a mají řadu odpůrců.
Účinnost léku Warfarin se zjišťuje pomocí krevního testu zvaného Quickův test a je vyjádřena prostřednictvím mezinárodně normalizovaného poměru INR. INR je poměr doby, během níž se vytvoří sraženina v plazmě z odebraného vzorku, a doby, v průběhu které vznikne sraženina v „normální“ plazmě ze standardizovaného vzorku. Například INR 2 znamená, že doba tvorby sraženiny je u sledovaného pacienta 2x delší než u zdravého neléčeného normalizovaného člověka. Ideální hodnoty INR se řídí dle indikace a zpravidla se pohybují v rozmezí 1,8–3,5.
Pakliže se tedy hodnota INR nachází v uvedeném rozmezí, znamená to, že účinnost léku Warfarin je v „terapeutických mezích“. Jakmile klesne hodnota INR pod 1,8, sráží se krev příliš rychle a vzniká riziko krevních sraženin. V takovém případě Vám lékař zvýší dávku přípravku Warfarin. Naopak překoná-li hodnota INR číslo 3,5, Vaše krev se sráží velice pomalu, v důsledku čehož jste vystaveni riziku krvácení. V této situaci Vám lékař dávku léku Warfarin sníží.
Jelikož přípravek Warfarin působí na každého člověka jinak, neexistuje univerzální dávkování, to se musí vždy určit zcela individuálně. Někteří lidé potřebují velmi malé dávky, jiní naopak dávky relativně vysoké. Doba, během níž je dosaženo optimální účinnosti, se rovněž liší, v krajních případech může trvat stanovení dávkování i několik týdnů. Dávka přípravku Warfarin, kterou potřebujete, je taková, která udržuje hodnotu INR v terapeutickém rozmezí. Hustotu krve, a tedy hodnotu INR může ovlivnit mnoho faktorů: změna stravování, změna podávaných léků, nová nemoc, ukončení užívání Warfarinu z důvodu lékařského zákroku a jiné.
V úvodu léčby jsou nezbytné pravidelné a časté kontroly hodnoty INR (zpočátku 2–3x týdně, poté 1x týdně). Po zjištění optimální dávky léku Warfarin je pak obvyklá frekvence kontrol 1x měsíčně. Někdy může lékař doporučit častější kontroly, zejména při kolísání hodnot.
Předávkování Warfarinem se projeví pouze při krvácení (krvácení se obtížně zastavuje), proto je tolik důležité provádět krevní testy zjišťující hodnotu INR pravidelně!
Postižené místo ochlazujte ledem. Lze také zmrazit použitý sáček zeleného čaje v mrazáku a pak ho přikládat na opar. Na zmírnění bolesti u pásového oparu můžete opar polévat silným nálevem ze zeleného čaje. Nechte zaschnout a pak přetřete tekutým pudrem nebo mastí.
Na postižené místo přiložte plátky ze stroužků česneku. Česnek působí proti virům. Užívejte jej i vnitřně.
Lékořice lysá hubí virus způsobující opar. Posypání práškem z kořene lékořice by mělo hojení oparů urychlit.
Yzop lékařský zabraňuje růstu viru oparu na rtech nebo pohlavních orgánech. Na obklad použijte 30 g sušeného yzopu, přelijte 0,5 l vroucí vody, 15 minut nechte vyluhovat, pak sceďte a nechte vychladnout. Do nálevu namočte čistou látku a přiložte na opar.
Smíchejte 50 g kořene proskurníku lékařského a 25 g semene lnu setého. Směs dejte do 0,5 l vroucí vody, povařte 2 minuty. Nechte vychladnout a sceďte. Svědivá místa jemně potírejte vatou namočenou v odvaru.
Listy podbělu lékařského působí příjemně chladivě. Naklepejte list střenkou nože, aby se uvolnila šťáva, a přiložte ho na opar. Po hodině vyměňte.
Opary potírejte mastí z měsíčku lékařského. Ve vodní lázni (tj. v nádobě s vroucí vodou, do níž vložíte nádobu s rozpouštěnou ingrediencí) rozpusťte 100 g čerstvého vepřového sádla a přidejte 5 g měsíčkového květu. Vyjměte z vodní lázně a nechte pět dnů přikryté vyluhovat, dokud se sádlo nezbarví oranžově. Směs znovu zahřejte na vodní lázni, až sádlo zkapalní a květy měsíčku klesnou ke dnu. Přefiltrujte přes jemný filtr a přelijte do kelímku s víčkem. Skladujete v chladničce.
Stejně můžete připravit i mast z meduňky lékařské, která obsahuje rostlinnou antivirovou látku a působí příznivě na opary.
Opar potírejte zubní pastou.
Pokud se chcete zbavit oparu rychle, postižená místa na ústech potřete ušním mazem. Opar vyschne v průběhu jednoho dne. Začněte hned při prvních příznacích.
Opar potřete mírně rozředěným droždím. Opar vyschne s droždím a zázračně rychle se uzdraví. Je to vyzkoušené. Vliv na léčbu mohou mít i vitamíny skupiny B, které jsou v droždí obsažené.
Pokud chcete zkusit, zda vy či dítě skutečně trpíte bolestmi ucha, zmáčkněte hrbolek u ústí ušní trubice nebo zatahejte za lalůček směrem dolů. Je to trochu drastické, protože pokud má dítě zánět středního ucha, pořádně ho to zabolí, ale budete mít jasno. Při zánětu ucho píchá a pulzuje. Zánět lze zjednodušeně popsat třeba tak, že Eustachova trubice oteče, a tak z ucha nemůže snadno odcházet tekutina, v níž se pak jednoduše množí bakterie či viry a vzniká hnis. Horečka být může, ale nemusí. Jako prevence funguje na bolest ucha, pokud už má dítě rýmu, správné smrkání (z každé dírky zvlášť) nebo odsávání rýmy (pokud dítě ještě smrkat neumí).
Lékař vás nebo dítě vyšetří a může navrhnout hned několik postupů, tedy například píchnutí injekce s antibiotiky či bez nich, případně antibiotika či jiné kapky lokálně aplikované do ucha (kapky Otipax, Otobacid), ale celková antibiotika nepředepíše, protože to nebývá potřeba. Může se také ukázat, že ačkoli podle vás dítě bolí jedno ucho, zánět má v obou. Můžete také vyžadovat provedení jednoduchého CRP testu, který ukáže, zda jde o bakteriální nebo virovou infekci.
Pokud to ještě na lékaře není, rozhodně nezkoušejte dávat sobě nebo dítěti do ucha česnek, jak doporučují některé babské rady, celé vnitřní prostředí byste mohli ještě více podráždit. Spíše zkuste následující: vyrobte kapky z převařené vody s trochou francovky a ty kapejte do ucha. Většinou to u nerozběhlého mírného zánětu zabere. Ale jestliže dítě nadále ucho pobolívá, a navíc má už třeba tři čtyři dny zvýšenou teplotu, vezměte ho co nejdříve k lékaři, může jít o celkovou bakteriální infekci.
