NODUL NA PLICICH

Příčiny vody na plicích

Příčin vzniku vody na plicích je několik:

• zápal plic – postižení pleurální dutiny (pleury) vzniká jako komplikace těžkého zápalu, kdy se zánětlivý proces z plic rozšíří do okolí, a tedy i na pleuru – pak hovoříme o pleuritidě, zánětu poplicnice či pohrudnice;
• zánět srdečního svalu – zánět se šíří ze srdce na osrdečník a dále na poplicnici;
• nádory pleury;
• nádory plic, které se šíří na pleuru;
• těžká podvýživa – tato příčina není v našem státě příliš častou příčinou vody na plicích; v podstatě jde o to, že při podvýživě je v krvi málo bílkovin, které krevní tekutinu pomáhají udržovat v cévách (hraje v tom roli takzvaný onkotický tlak). Je-li bílkovin v krvi málo, začne krevní tekutina unikat mimo cévy. Vznikají tak podkožní otoky, voda se nachází v břiše i na plicích;
• nemoci ledvin – některé nemoci ledvin s sebou nesou vysoké ztráty bílkoviny močí, takže nastává podobný stav jako u těžké podvýživy;
• azbestóza – tato nemoc je způsobena krystalky azbestu; tyto extrémně ostré částice se mohou po vdechnutí přes plicní tkáň dostat až do pleurální dutiny a tam dráždit buňky pleury. Dlouhodobé dráždění azbestem ovlivňuje vznik zhoubného nádoru mezoteliomu;
• úraz hrudníku – při úrazu hrudníku může dojít ke krvácení do pleurální dutiny nebo k úniku mízy (lymfy) z roztrženého velkého hrudního mízovodu. Při krvácení z cév bude tekutina obsahovat červené krvinky (hemotorax), při poranění mízovodu bude tekutina obsahovat mízu obsahující vyšší obsah cholesterolu (chylotorax).

Zánětlivým výpotkem mohou být provázena i mnohá onemocnění zažívacího ústrojí (hnisání pod bránicí, takzvaný subfrenický absces) a celková (systémová) onemocnění (lupus erytematodes, syndrom Churg-Straussové a jiné). Výpotek se může objevit i v závislosti na dlouhodobém užívání léků (Nitrofurantoin, Amiodaron, Practolol, Methotre xat), dále může doprovázet nezhoubné nádory vaječníků (Meigsův syndrom), sarkoidózu, ozařování, může komplikovat pooperační průběh po revaskularizačních operacích typu by-pass (náhrada uzavřených, srdce vyživujících cév průchodnými cévami z jiných orgánů nemocného) a podobně.

Zdroj: článek Voda na plicích

Příběh

Ve svém příspěvku DLOUHODOBÝ KAŠEL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva koubova.

dobry den... asi 15 let kašel vždy se objevi když nastydnu chodim na plicní..předepsan relvar..prašek na vdechnuti....a 3 krat denně 2 vdechy ecosal...ted problem trva 3 tydny a žadny vysledek.... zaberou mě jen antobiotika jen když na plicich jsem čista antibiotika mě nedaji jsem zastance homeopatie....leky nestřidam dohromady...jen vystřidam po 4 dnech jiny medikament když nezabere... tak si řikam proč antibiotika hned zaberou a spreje nepomužou mamli vubec ecosal brat ..lečim se na štitnou žlazu beru letrox 100 vždy před sezonou beru prašky na alergii abych tomu předešla a vysledek žadny..byla jsem asi 4 na hadičce zda nemam reflux a to mi ten suchy dráždivy kašel nevyvolava reflux neprokazan i když jsem brala reflux,,omeprazol jsem z toho zoufala nic nepomaha mužete mi poradit jake dalši vyštřeni mam podstoupit aby lečba byla spravna...přijde mi že nemam problem na plicich ale při polykani my hleny uustanou nahoře svědit v krku mě začne okamžitě a to mi vyvolava ten kašel ...je mi 57 let skoro nepiji jsem odpurce kouřeni mužete mi prosim poradit nalez na plicich po rentgenu v pořadku děkuji moc za kladne vyřizeni z pozdravem eva koubova

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Eva koubova.

prosim o odpověd děkuji

Zdroj: příběh Celodenní kašel

Příčiny

Srdeční selhání: Pokud srdce přestává plnit svou funkci srdeční pumpy, dochází v organismu k městnání krve v cévách před srdcem, což má za následek zvýšení tlaku v těchto cévách. Krevní tekutina se pak může pod tlakem filtrovat z cév do okolí, a proto vznikají otoky, plicní edém a mimo jiné i voda na plicích. Tato tekutina je chudá na bílkoviny, nejsou v ní nádorové buňky ani bakterie.

Infekční záněty: Rozsáhlejší zápaly plic a záněty pohrudnice jsou provázeny tvorbou tekutiny v pleurální dutině. Celkové příznaky zápalu plic (horečka, kašel s vykašláváním hlenů) mohou být kvůli útlaku plíce tekutinou doplněny výraznější dušností. Tekutina obsahuje více bílkovin, bílých krvinek a při mikrobiálním vyšetření se může zjistit přítomnost bakterií.

Nádory a rakovina plic a mezoteliom (nádor pleury): Ty mohou být také příčinou vody na plicích. Nádorové buňky, jsou-li v kontaktu s pleurální dutinou, do ní mohou začít sekretovat tekutinu. Tato tekutina bývá bohatá na bílkoviny a někdy se v ní může vyskytovat krev. Při cytologickém vyšetření se mohou v tekutině objevit nádorové buňky. Cytologie ovšem není zcela spolehlivá, a proto negativní nález nádor nevylučuje.

Těžká podvýživa: Tato příčina není v naší oblasti příliš častou příčinou vody na plicích. V podstatě jde o to, že při podvýživě je v krvi málo bílkovin, které krevní tekutinu pomáhají udržovat v cévách (hraje v tom roli onkotický tlak). Je-li bílkovin v krvi málo, začne krevní tekutina unikat mimo cévy. Vznikají tak podkožní otoky, najde se voda v břiše a voda na plicích – podvyživené děti s oteklými bříšky.

Nemoci ledvin: Některé nemoci ledvin s sebou nesou vysoké ztráty bílkoviny močí. Nastává pak podobný stav jako u těžké podvýživy.

Azbestóza: Tato nemoc je způsobena krystalky azbestu. Tyto extrémně ostré částice se mohou po vdechnutí přes plicní tkáň dostat až do pleurální dutiny a tam dráždit buňky pleury. Dlouhodobé dráždění azbestem má vztah ke vzniku zhoubného nádoru mezoteliomu.

Úraz hrudníku: Při úrazu hrudníku může dojít ke krvácení do pleurální dutiny nebo k úniku mízy (lymfy) z roztrženého velkého hrudního mízovodu. Při krvácení z cév tekutina obsahuje červené krvinky (hemothorax), při poranění mízovodu bude tekutina obsahovat mízu obsahující vyšší obsah cholesterolu (chylothorax).

Zdroj: článek Voda na plicích u starých lidí

Poradna

V naší poradně s názvem VODA NA PLICÍCH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiřina Horáčková.

Jakým vyšetřením se pozná voda na plicích?

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Pleurální výpotek, někdy označovaný jako „voda na plicích“, je nahromadění přebytečné tekutiny mezi vrstvami pleury mimo plíce.
Voda na plicích nemusí mít žádné příznaky a často se zjistí až z rentgenového snímku. U některých pacientů ale byly hlášeny příznaky jako bolest na hrudi, suchý, neproduktivní kašel, dušnost nebo obtížné, namáhavé dýchání, ortopnoe (neschopnost snadno dýchat, pokud osoba nesedí vzpřímeně nebo nestojí vzpřímeně).
Jak se diagnostikuje pleurální výpotek?
Mezi testy, které se nejčastěji používají k diagnostice a hodnocení pleurálního výpotku, patří:
- Rentgen hrudníku,
- Počítačová tomografie (CT) skenování hrudníku,
- Ultrazvuk hrudníku,
- Thoracentéza (jehla zasunutá mezi žebra pro získání biopsie nebo vzorku tekutiny),
- Analýza pleurální tekutiny (vyšetření tekutiny odebrané z pleurálního prostoru).
Pokud pleurální výpotek zůstal nediagnostikován navzdory předchozím, méně invazivním testům, lze provést torakoskopii. Torakoskopie je minimálně invazivní technika, při které se využívá malé kamerky zasunuté do pleurálního prostoru. Provádí se v celkové anestezii. Tato metoda umožňuje nejen vizuální hodnocení pohrudnice, ale často umožní i léčebný zásah.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: příběh Voda na plicích

Příznaky

Voda na plicích se projevuje ztíženým dýcháním, dušností a kašlem. Může se vyskytovat bolest na hrudi, která je vázaná na dýchání a zhoršuje se při nádechu a při kašli, na rozdíl od bolesti infarktové, která je stálá. Každý výskyt vody na plicích je potřeba odstranit, a to nejen z důvodů léčebných, ale také jako prevence případných komplikací. Tekutina produkovaná u některých zánětů obsahuje bílkovinu fibrin, která působí jako lepidlo a vytváří srůsty mezi poplicnicí a pohrudnicí, což je příčinou přetrvávajících dechových obtíží i po vyléčení zánětu. Výpotek by měl být podroben rozboru, který umožní určit jeho původ.

Typy výpotků:

• Kardiální hydrotorax – je nahromadění tekutiny s nízkým obsahem bílkovin (takzvaný transsudát) u nemocného se známkami srdečního selhávání (rozšířené srdce, rozšířené krční žíly). Po nasazení léčby k posílení srdce a pro zvýšené močení (kardiotonicko-diuretická terapie) dochází ke zmenšování hydrotoraxu a zlepšení stavu srdeční činnosti.
• Parapneumonický výpotek – je zánětlivý výpotek (exsudát) provázející zánět plic (pneumonii), plicní hlízu (absces = nahromadění hnisu v místě těžkého zánětu plic) či bronchiektázii (rozšíření průdušek). Běžně se o takovém zánětu hovoří jako o pleuritidě. Pokud je stav obranyschopnosti nemocných snížen nebo není takový výpotek adekvátně léčen, může se postupně měnit v hnis v pohrudniční dutině (empyém). V cytologickém obraze u tohoto typu výpotku převažují částečně nebo zcela rozpadlé bílé krvinky. V některých případech je vhodná hrudní drenáž (zavedení drénu do pohrudniční dutiny) a trvalé odsávání výpotku.
• Tuberkulózní výpotek – je výpotek, který komplikuje plicní tuberkulózu nebo je jejím jediným příznakem. V některých případech se z pohrudničního výpotku nebo z biopsie pohrudnice vykultivuje (na laboratorních půdách vyroste) Mycobacterium tuberculosis (MTB), původce tuberkulózy, nebo v něm jsou mykobakterie prokázány mikroskopickým vyšetřením. V častějších případech lze stanovit, že se jedná o tuberkulózní výpotek, až po vyloučení jiných příčin „vody na plicích“. Při vyšetření tekutiny se v něm nalézají především lymfocyty. K diagnóze přispívá kožní tuberkulinový test (Mx), který je pozitivní, a krevní imunologický test Quantiferon TB Gold (zjištění produkce gama-interferonu), který bývá také pozitivní.
• Maligní, nádorový výpotek – je výpotek, který provází maligní (zhoubné) onemocnění a jsou v něm prokázány maligní (zhoubné nádorové) buňky, nebo je maligní tkáň nalezena ve vzorku odebrané tkáně (biopsii) z nástěnné pleury, případně je prokázána při torakoskopii (chirurgická vyšetřovací metoda, při níž je do pohrudničního prostoru zaveden přístroj – torakoskop). Častěji vzniká tento typ výpotku v souvislosti s jiným nádorovým procesem (nádory plic, prsní žlázy, vaječníků, lymfomy a jiné) než s nádorem samotné pohrudnice (maligní mezoteliom pleury).
• Paramaligní výpotek – je výpotek, který doprovází nádorové onemocnění, přičemž příčina samotného výpotku nespočívá v přímém postižení pleurální dutiny nádorem. Při vyšetření výpotku se ani cytologicky (vyšetření buněk ve výpotku), ani histologicky (vyšetření části pleury) nenalezne (ani při opakovaném vyšetření) nádorová tkáň. K nahromadění tekutiny vedou různé mechanismy, nejčastěji jde o omezení normálního odtoku tekutiny z pleurálního prostoru do mízních cév (uzávěr mízních cév nádorem), nebo výpotek doprovází zánět plic vzniklý v místě nádorového růstu.
• Hemotorax – je nahromadění krve v pleurální dutině. Může se jednat buď o následek úrazu, nebo se krev dostane do pohrudniční dutiny jiným způsobem, například při krvácivých stavech.
• Výpotek u vleklých onemocnění ledvin nebo jater – tento výpotek vzniká na podkladě nedostatku bílkovin v krvi. Pohrudniční tekutina je řídká a má charakter transsudátu.
• Pankreatický výpotek – jde o výpotek, který provází akutní i chronické onemocnění pankreatu, slinivky břišní, nejčastěji takzvaný zánět slinivky břišní. Je v něm prokazována vysoká hladina pankreatického enzymu amylázy.
• Paraembolický výpotek – tento výpotek se diagnostikuje tehdy, když je jinými metodami prokázána proběhlá plicní embolie (plicní scintigrafií, ventilačně-perfuzním scanem, či angio-computerovou tomografií – cévní výpočetní tomografií) a pohrudniční výpotek. Výpotek může být jak zánětlivý v cca 80 %, tak nezánětlivý v cca 20 %. Současně je třeba jinými vyšetřeními vyloučit jiné příčiny pleurálních výpotků.
• Benigní azbestový výpotek – je diagnostikován rovněž po vyloučení jiných příčin u nemocných pracujících s azbestem po dlouhodobém sledování (2 roky).
• Revmatoidní výpotek – vyskytuje se asi u 5 % nemocných s revmatoidní artritidou, častěji u mužů. Je pro něj charakteristická nízká hladina cukru spolu s negativním mikrobiologickým vyšetřením.
• Chylotorax – je přítomnost chýlu (mízy) v pleurální dutině. Při biochemickém vyšetření se v něm nalézá vysoká hladina triglyceridů (tuků). Nejčastěji je v současnosti chylotorax spojován s nádorovým bujením typu lymfomů.

Zdroj: článek Voda na plicích

Příběh

Ve svém příspěvku MARKERY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lida.

Dobrý den,chtela bych se zeptat.Manželovi před pěti lety zistili rakovinu tlustého střeva.Chirugicky nador odstranili,každy rok chodí na kolonoskopické vyšetrení a střeva ma v pořadku.Teď mu delali Ct břicha a na bazi levé plíce t.č. je patrný nodul nepravidelného vel.6mm.Z markeru mírna elevace S protein 100B:0,294.Prosím o bližší upřesnení hodnoty S proteinu.Ďekuji.Lída

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Markery

Bolest na plicích

Záněty dýchacích cest se jak u dětí, tak i u dospělých mohou projevit bolestí na plicích. Bolest na plicích bývá častá u zápalů plic, kdy pacient kromě bolesti na plicích má také bolesti na hrudi, zvýšenou teplotu a suchý kašel nebo vykašlává hlen.

Zdroj: článek Co může znamenat bolest na hrudi

Poradna

V naší poradně s názvem VODA NA PLICÍCH JAK JI LÉČIT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Halinka.

Maminka ma ,vodu na plicích ,ma slabí srdce je v nemocnici uz 5.den na Intezivni a stav je pořád stejný. Doktoři nevědí co stim . Chtěli jsme prevez do jiné nemocnice ale doktoři nám zdelili ze to uz nemusí přežít tu cestu.Je to pravda prosim co muzeme udelat ?Dekuji

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Voda v plicích bývá zaviněna selháním srdce. Zřejmě došlo k infarktu a nyní je za pomoci přístrojů posílen krevní oběh. Mnoho teď záleží na uzdravovacích schopnostech vaší maminky. Lékaři zde mohou poskytnout pouze podpůrné prostředky, aby hojení rány na srdci urychlili. Klid na lůžku je rovněž důležitý a proto zřejmě lékaři nedoporučují převoz. Pokud si to maminka přeje, zkuste být s ní co nejvíce a v klidu, jako by nebyla nemocná, s ní komunikujte, například ji čtěte. Tím ji pomůžete mnohem více, než ji vláčet od čerta k ďáblu.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: příběh Voda na plicích jak ji léčit

Příčiny

Srdeční selhání: Pokud srdce přestává plnit svou funkci srdeční pumpy, dochází v organismu k městnání krve v cévách před srdcem, což má z následek zvýšení tlaku v těchto cévách. Krevní tekutina se pak může pod tlakem filtrovat z cév do okolí, a proto vznikají otoky, plicní edém a mimo jiné i voda na plicích. Tato tekutina je chudá na bílkoviny, nejsou v ní nádorové buňky ani bakterie.

Infekční záněty: Rozsáhlejší zápaly plic a záněty pohrudnice jsou provázeny tvorbou tekutiny v pleurální dutině. Celkové příznaky zápalu plic (horečka, kašel s vykašláváním hlenů) mohou být kvůli útlaku plíce tekutinou doplněny výraznější dušností. Tekutina obsahuje více bílkovin, bílých krvinek a při mikrobiálním vyšetření lze zjistit přítomnost bakterií.

Nádory: Rakovina plic a mezoteliom (nádor pleury) mohou být také příčinou vody na plicích. Nádorové buňky, jsou-li v kontaktu s pleurální dutinou, do ní mohou začít sekretovat tekutinu. Tato tekutina bývá bohatá na bílkoviny a někdy se v ní může vyskytovat krev. Při cytologickém vyšetření lze najít v tekutině nádorové buňky. Cytologie ovšem není zcela spolehlivá, a proto negativní nález nádor nevylučuje.

Těžká podvýživa: Tato příčina není v našem státě příliš častou příčinou vody na plicích. V podstatě jde o to, že při podvýživě je v krvi málo bílkovin, které krevní tekutinu pomáhají udržovat v cévách (hraje v tom roli takzvaný onkotický tlak). Je-li bílkovin v krvi málo, začne krevní tekutina unikat mimo cévy. Vznikají tak podkožní otoky, najdeme vodu v břiše a vodu na plicích.

Nemoci ledvin: Některé nemoci ledvin s sebou nesou vysoké ztráty bílkoviny močí. Nastává pak podobný stav jako u těžké podvýživy.

Azbestóza: Tato nemoc je způsobena krystalky azbestu. Tyto extrémně ostré částice se mohou po vdechnutí přes plicní tkáň dostat až do pleurální dutiny a tam dráždit buňky pleury. Dlouhodobé dráždění azbestem má vztah ke vzniku zhoubného nádoru mezoteliomu.

Úraz hrudníku: Při úrazu hrudníku může dojít ke krvácení do pleurální dutiny nebo k úniku mízy (lymfy) z roztrženého velkého hrudního mízovodu. Při krvácení z cév bude tekutina logicky obsahovat červené krvinky (hemothorax), při poranění mízovodu bude tekutina obsahovat mízu obsahující vyšší obsah cholesterolu (chylothorax).

Zdroj: článek Zavodnění těla od srdce

Příčiny vzduchu v plicích

Povaha onemocnění vyplývá z důvodu přítomnosti výstupu vzduchu z těla, nebo vzduchu, který se nachází kolem plic. Příčiny přítomnosti vzduchu v plicích závisí především na typu pneumotoraxu.

• Kouření je běžný urychlovací faktor u lidí s projevujícími se známkami spontánního pneumotoraxu. Tento typ pneumotoraxu není způsoben trvalým zraněním.
• Změny tlaku vzduchu, bývají způsobeny potápěním, cestováním, a dokonce i vystavení se hlasitému zvuku.
• Chronická obstrukční plicní nemoc. Typickými příklady chronické obstrukční plicní nemoci jsou astma a bronchitida. Jsou zdaleka nejčastější příčinou přítomnosti vzduchu v plicích.
• Zranění hrudní stěny, které způsobí například výstřel, nehoda nebo bodná rána, umožňuje neustálý vstup vzduchu.

Zdroj: článek Vzduch v plicích

Příběh

Ve svém příspěvku JAK SE POZNÁ VODA NA PLICÍCH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anna.

Dobry den.jsem 3 roky po lecbe rakoviny prsu,uz pred touto nemoci jsem trpela artrytydou a po lecbe rakov.jse mi zhorsili slachy klouby, mam skoliozu,na pravi strane zad se mi tvori vystupek a hodne boli.Muj ortoped to leci tim,ze mi obcas pichne kortykoidy.po case to zase moc boli a boli me i rebra a lopatka na prave strane,ale pisu kvuli tomu ze se mi pri tech bolestech tezko dycha,uz mala namaha me zadycha az lapam po dechu a taky se uz leta lecim se srdcem,mam vysoky tlak a arytmii beru na to egylog a amesos a v posledni dobe mi zacal prudce haprovat tlak, nekdy je i 90/65 nekdy 180/120 a nekdy dostanu zachvat sucheho kasle,vetsinou v noci,tak se obavam jestli nemam v plicich vodu??? U kardiologa je dlouha cekaci doba tak nevim co mam delat???? Moc doufam ze mi poradite, jsem duchodkyne 65lat
Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Jak se pozná voda na plicích

Obecné rozdělení komerční antikoncepce

Tablety

Tableta obsahuje hormony. Měla by se užívat každý den ve stejnou dobu. V naší republice jde o nejrozšířenější typ antikoncepce. Výhodou je vysoká účinnost, pravidelný menstruační cyklus, menší menstruační bolesti. Má i pozitivní vliv na pleť, vlasy a nehty.

Po celou dobu užívání dodává tělu estrogen i gestagen. Podle množství hormonů se dělí na:

• jednofázové – obsahují stejnou dávku hormonů (21 dnů estrogen i gestagen, 7 dní menstruace)
• dvoufázové – tabletky dvojího druhu s různými dávkami hormonů (11 dní estrogen, 10 dní gestagen, 7 dní menstruace)
• třífázové – v průběhu cyklu se mění hladiny gestagenů i estrogenů; snaží se co nejvíce zachovat pravidelnost menstruace

Dávkování: Jednou denně. Měla by se užívat každý den ve stejnou dobu.

Spolehlivost: 90 žen z 1 000 otěhotní při doporučeném používání.

Hormonální působení: Hormony z tablety se uvolňují do celého těla. Mohou obsahovat estrogen.

Ovlivnění cyklu: Pravidelné krvácení každý měsíc, může snížit krvácení a bolest.

Váha: Přírůstek na váze je malý, jestli vůbec nějaký.

Riziko trombózy: Mírně zvýšené riziko.

Otěhotnění po vysazení: Ano, brzy po přerušení.

Cena: Metoda není hrazena z prostředků veřejného zdravotního pojištění.

Použití: Lékař vám ji předepíše, zakoupíte ji v lékárně a každý den ve stejnou dobu spolknete jednu pilulku. Hormony se pak neustále uvolňují do krve a chrání vás před nechtěným otěhotněním.

Nežádoucí účinky

Časté nežádoucí účinky (mohou se vyskytnout u 1 až 10 z každých 100 uživatelek): změny nálady, bolest hlavy, nevolnost, bolest prsou, problémy s menstruací, například nepravidelná menstruace, vynechání menstruace.

Málo časté nežádoucí účinky (mohou se vyskytnout u 1 až 10 z každých 1 000 uživatelek): deprese, nervozita, ospalost, závratě, mravenčení, migréna, křečové žíly, zvýšený krevní tlak, bolest žaludku, zvracení, trávicí potíže, plynatost, zánět žaludku, průjem, akné, svědění, vyrážka, bolesti, například bolest zad, končetin, svalové křeče, kvasinkové poševní infekce, pánevní bolesti, zvětšení prsou, nezhoubné bulky v prsou, děložní/poševní krvácení (které obvykle ustoupí při dalším užívání přípravku), výtok, návaly horka, zánět pochvy (vaginitida), problémy s menstruací, bolestivá menstruace, snížená menstruace, velmi silná menstruace, poševní suchost, neobvyklé výsledky výtěru z děložního hrdla, snížený zájem o sex, nedostatek energie, zvýšené pocení, zadržování tekutin, zvýšení hmotnosti.

Vzácné nežádoucí účinky (mohou se vyskytnout u 1 až 10 z každých 10 000 uživatelek): kvasinkové infekce, anémie, zvýšení počtu krevních destiček, alergická reakce, hormonální (endokrinní) poruchy, zvýšená chuť k jídlu, ztráta chuti k jídlu, neobvykle vysoká koncentrace draslíku v krvi, neobvykle nízká koncentrace sodíku v krvi, neschopnost dosáhnout orgasmu, nespavost, závratě, třes, problémy s očima, například zánět očního víčka, suchost očí, nezvykle rychlý srdeční tep, zánět žil, krvácení z nosu, omdlévání, zvětšení břicha, poruchy funkce střev, pocit plynatosti, břišní kýla, kvasinkové infekce v ústech, zácpa, sucho v ústech, bolest žlučovodu nebo žlučníku, zánět žlučníku, žlutohnědé skvrny na kůži, ekzém, vypadávání vlasů, záněty na kůži podobné akné, suchost kůže, záněty kůže s tvorbou zatvrdlin, nadměrný růst vlasů, poruchy kůže, strie na kůži, kožní záněty, zánět kůže citlivý na světlo, vyvýšená ložiska na kůži, obtížný nebo bolestivý pohlavní styk, zánět pochvy (vulvovaginitida), krvácení po styku, krvácení po ukončení užívání, zvýšený počet prsních buněk (hyperplazie), zhoubné bulky v prsou, neobvyklý růst povrchu sliznice děložního hrdla, sesychání nebo ztráta děložní sliznice, cysty na vaječníku, zvětšení dělohy, pocit nepohody, ztráta hmotnosti, škodlivé krevní sraženiny v žíle nebo tepně, například na noze (tj. hluboká žilní trombóza), v plicích (tj. plicní embolie), srdeční infarkt, cévní mozková příhoda, malá cévní mozková příhoda nebo přechodné příznaky cévní mozkové příhody, známé jako tranzitorní ischemická ataka (TIA), krevní sraženiny v játrech, žaludku/střevech, ledvinách nebo očích.

Kdy neužívat? Tablety byste neměla užívat, pokud se u vás vyskytuje některý z následujících zdravotních problémů:

• máte (nebo jste v minulosti měla) krevní sraženinu v cévách na nohách (hluboká žilní trombóza, DVT), v plicích (plicní embolie, PE) nebo jiných orgánech
• víte, že trpíte poruchou, která ovlivňuje srážlivost krve, například nedostatek proteinu C, nedostatek proteinu S, nedostatek antitrombinu III, Leidenská mutace faktoru V
• máte antifosfolipidové protilátky
• potřebujete operaci nebo jste dlouhodobě nepohyblivá
• někdy jste utrpěla infarkt nebo cévní mozkovou příhodu
• máte (nebo jste v minulosti měla) anginu pectoris (onemocnění, které způsobuje silnou bolest na prsou a může být první známkou infarktu) nebo tranzitorní ischemickou ataku (TIA ‒ přechodné příznaky cévní mozkové příhody)
• trpíte některým z následujících onemocnění, které může zvýšit riziko vzniku sraženiny v tepnách: těžký diabetes s poškozením cév; velmi vysoký krevní tlak; velmi vysoká hladina tuku v krvi (cholesterol nebo triglyceridy); stav známý jako hyperhomocysteinémie
• trpíte (nebo jste v minulosti trpěla) typem migrény nazývaným „migréna s aurou“
• trpíte (nebo jste v minulosti trpěla) onemocněním jater a jaterní funkce dosud nemáte v pořádku
• vaše ledviny nepracují dobře (selhání ledvin)
• máte (nebo jste v minulosti měla) nádor v játrech
• máte (nebo jste v minulosti měla) rakovinu prsu nebo rakovinu pohlavních orgánů, nebo je podezření, že takové onemocnění můžete mít
• krvácíte z pochvy bez objasněného důvodu
• máte alergii na ethinylestradiol nebo progestin obsažený v pilulce nebo na některou z dalších složek tohoto přípravku; může se to projevit svěděním, vyrážkou nebo otoky

Pokud tomu tak je, musíte to sdělit svému lékaři. Ten si s vámi pohovoří o tom, jaké formy antikoncepce by pro vás byly vhodnější.

Krevní sraženiny: Používání kombinované hormonální antikoncepce zvyšuje riziko vzniku krevních sraženin oproti stavu, kdy tuto antikoncepci neberete. Krevní sraženina může ve vzácných případech blokovat cévy a způsobit vážné problémy.

Krevní sraženiny mohou vzniknout:

• v žilách (hovoříme o „žilní trombóze“, „žilní tromboembolii“ nebo „VTE“)
• v tepnách (hovoříme o „tepenné trombóze“, „tepenné tromboembolii“ nebo „ATE“)

Vyléčení krevních sraženin není vždy úplné. Vzácně mohou přetrvávat závažné účinky, velmi vzácně mohou být smrtelné. Je důležité si pamatovat, že celkové riziko vzniku škodlivých krevních sraženin vlivem tablety je malé.

Rakovina: U žen užívajících kombinované tablety byla o něco častěji pozorována rakovina prsu, ale není známo, zda to bylo v souvislosti s užíváním tablet. Je například možné, že u žen užívajících kombinované tablety bylo zjištěno více nádorů proto, že chodí k lékaři na kontrolu častěji. Po omezení kombinované hormonální antikoncepce se výskyt nádorů prsu postupně snižuje. Je důležité, abyste si pravidelně kontrolovala prsa. Pokud ucítíte nějakou bouličku, je třeba zajít k lékaři. U žen užívajících tablety byly vzácně zjištěny nezhoubné nádory jater, a ještě v menším počtu případů byly hlášeny zhoubné jaterní nádory. Pokud trpíte neobvyklou silnou bolestí břicha, poraďte se s lékařem.

Postkoitální antikoncepce

Jde o metodu, která zabrání těhotenství použitím antikoncepce až po pohlavním styku, nikoli před ním. Obsahuje vysokou dávku estrogenů, progestinů nebo jejich kombinace. Vede k narušení hormonálního cyklu a k nevolnosti. Velmi malá spolehlivost! Důležité je užít tento druh antikoncepce co nejdříve po pohlavním styku. Udává se, že do 72 hodin je účinnost velice vysoká.

Náplasti

V poslední době tento druh hormonální antikoncepce získává na popularitě. Aplikace se provádí jednoduchým nalepením náplasti na určité místo na těle (nejčastěji břicho, hýždě nebo nadloktí). Protože obvykle vydrží týden, obsahuje balení vždy 3 náplasti na jeden cyklus. Mezi cykly je stejně jako u pilulek týdenní pauza. Cena nejpoužívanějšího přípravku Evra se pohybuje kolem 1 000 Kč u balení na 3 měsíce, jedná se tedy o dražší druh hormonální antikoncepce než klasické pilulky.

Nitroděložní tělísko s hormonem

Nitroděložní tělísko s hormonem je malé tělísko ve tvaru T, zhotovené z měkkého pružného plastu. Do dělohy je zavádí lékař.

Účinnost: Po zavedení působí minimálně 3 roky podle toho, který typ si vyberete.

Spolehlivost: 2–3 ženy z 1000 otěhotní při doporučeném používání.

Hormonální působení: Nízké dávky hormonů se uvolňují do dělohy, působí hlavně lokálně v děloze.

Ovlivnění cyklu: Pravidelné krvácení každý měsíc, může snížit krvácení a bolest.

Váha: Přírůstek na váze je malý, jestli vůbec nějaký.

Riziko trombózy: Obecně nehrozí žádné zvýšené riziko.

Otěhotnění po vysazení: Ano, brzy po přerušení.

Cena: Metoda není hrazena z prostředků veřejného zdravotního pojištění.

Použití: Lékař vám tělísko zavede do dělohy při běžném zákroku v ordinaci. Hned poté můžete jít domů. Hormony se pak uvolňují do dělohy a chrání vás před nechtěným otěhotněním.

Nežádoucí účinky

Velmi časté nežádoucí účinky (10 nebo více na každých 100 žen): bolest hlavy, bolest břicha/bolest v oblasti pánve, akné/mastná pokožka, změny krvácení včetně silnějšího a slabšího menstruačního krvácení, špinění, málo časté krvácení a vynechání menstruace (viz též následující kapitola o nepravidelném a málo častém krvácení), ovariální cysty, zánět vnějších pohlavních orgánů a pochvy (vulvovaginitida), genitální výtok.

Časté nežádoucí účinky (1 až 10 na každých 100 žen): depresivní nálada/deprese, migréna, žaludeční nevolnost (nauzea), infekce horní části pohlavního ústrojí, bolestivá menstruace (dysmenorea), bolest prsou/nepohodlí, vypuzení tělíska (úplné a částečné), vypadávání vlasů, genitální výtok, nadměrné ochlupení na těle (hirsutismus), vaginální výtok, vypuzení nitroděložní antikoncepce (úplné a částečné), bolest zad.

Méně časté nežádoucí účinky (1 až 10 na každých 1 000 žen): nadměrné ochlupení, ztráta vlasů (alopecie).

Vzácné nežádoucí účinky (1 až 10 na každých 10 000 žen): protržení (perforace) dělohy.

Frekvence se může u jednotlivých přípravků lišit. Bolest zad se nevyskytuje u všech dostupných přípravků.

Alergické reakce: U podobných přípravků byly hlášeny alergické reakce včetně vyrážky, kopřivky, angioedému (projevujícího se náhlým otokem například očí, úst, krku) a zvýšení krevního tlaku. Riziko perforace dělohy je vyšší u kojících žen. Po zavedení nitroděložního tělíska byly hlášeny případy sepse (velmi závažné infekce, které mohou být smrtelné). U podobných přípravků byla ve spojitosti se zavedením nebo vyjmutím tělíska také hlášena bolest při zákroku, krvácení při zákroku, se zavedením související reakce se závratěmi nebo synkopou (mdloby) a záchvaty (křeče) u epileptických pacientek.

Mimoděložní těhotenství (těhotenství mimo dělohu): Při používání nitroděložního tělíska s hormonem je riziko nechtěného těhotenství minimální. Pokud však během užívání přesto otěhotníte, riziko, že by se těhotenství mohlo vyvíjet mimo dělohu (takzvané mimoděložní nebo ektopické těhotenství), je zvýšené. Vyšší riziko tohoto typu těhotenství je u žen, které je již prodělaly, které podstoupily operaci vejcovodů nebo měly pánevní infekci. Mimoděložní těhotenství je závažný stav, který musí lékař ihned řešit, a může ovlivnit budoucí plodnost.

Následující příznaky by mohly znamenat, že máte mimoděložní těhotenství. Je třeba ihned navštívit lékaře:

• přestala jste menstruovat a pak jste začala vytrvale krvácet nebo mít bolesti
• máte silné nebo vytrvalé bolesti v podbřišku
• projevují se u vás normální známky těhotenství, ale zároveň krvácíte a cítíte závratě
• máte pozitivní těhotenský test

Nepravidelné nebo málo časté krvácení: Nitroděložní tělísko s hormonem pravděpodobně ovlivní váš menstruační cyklus. Může změnit menstruaci tak, že budete špinit (krvácení malého rozsahu), budete mít kratší nebo delší menstruaci, budete krvácet méně nebo více, nebo nebudete krvácet vůbec. Můžete krvácet a špinit i v období mezi menstruacemi, zejména po dobu prvních 3 až 6 měsíců. Krvácení je zpočátku někdy silnější než obvykle. Celkově se pravděpodobně velikost a počet dnů krvácení bude postupně každý měsíc snižovat. U některých žen menstruace zcela vymizí. Působením hormonu nebude každý měsíc docházet k nárůstu děložní sliznice, a proto tam nebude nic, co by se mělo odloučit a odejít pryč formou menstruace. Neznamená to nutně, že jste dosáhla menopauzy nebo že jste těhotná. Vaše vlastní hladiny hormonů zůstávají normální. Po vyjmutí tělíska by se menstruace měla brzy vrátit k původnímu stavu.

Pánevní infekce: Trubička, kterou se nitroděložní tělísko s hormonem zavádí, a tělísko samotné jsou sterilní. Přesto však při zavádění a po dobu prvních 3 týdnů poté je zvýšené riziko pánevní infekce (infekce děložní sliznice nebo vejcovodů). Pánevní infekce u uživatelek nitroděložních tělísek s hormonem často souvisejí s výskytem pohlavně přenosných onemocnění. Riziko infekce je zvýšeno v případě, že vy nebo váš partner máte více sexuálních partnerů, nebo že jste již v minulosti měla pánevní zánětlivou nemoc. Pánevní infekce se musí rychle léčit. Infekce v oblasti pánve, například pánevní zánětlivá nemoc, mohou mít vážné následky a mohou poškodit plodnost a zvýšit riziko budoucího mimoděložního těhotenství. Nitroděložní tělísko s hormonem se musí odstranit, pokud se u vás vyskytne opakovaná pánevní zánětlivá nemoc nebo pokud je infekce těžká či nereaguje na léčbu.

Expulze (vypuzení tělíska): Stahy svalů dělohy během menstruace mohou někdy nitroděložní tělísko s hormonem posunout nebo vypudit. Může nastat vzácná, leč možná situace, kdy nitroděložní tělísko s hormonem vyjde ven během menstruace, aniž byste to zpozorovala. Může také dojít k částečnému vypuzení tělíska z dělohy, což znamená, že se tělísko posune, ale nevypudí (vy anebo váš partner si toho můžete všimnout během pohlavního styku). Dojde-li k úplnému nebo částečnému vypuzení nitroděložního tělíska s hormonem, nebudete dále chráněna před otěhotněním. V tomto případě navštivte lékaře.

Perforace dělohy: K perforaci (protržení nebo proděravění stěny dělohy) může dojít vzácně během zavádění nitroděložního tělíska s hormonem, přestože perforace nemusí být zjištěna hned, ale až po nějaké době. Pokud se nitroděložní tělísko nachází mimo děložní dutinu, nebrání účinně v otěhotnění. K odstranění nitroděložního tělíska s hormonem může být zapotřebí chirurgického zákroku.

Riziko perforace může být zvýšeno:

• je-li nitroděložní tělísko s hormonem zavedeno krátce po porodu;
• u žen s dělohou zakloněnou dozadu (směrem ke střevům);
• u kojících žen.

Ovariální (vaječníkové) cysty: Vzhledem k tomu, že antikoncepční účinek nitroděložního tělíska s hormonem je dán hlavně jeho lokálním účinkem v děloze, ovulace (uvolňování vajíčka) obvykle během používání tělíska pokračuje. Někdy se může vytvořit vaječníková cysta. Ve většině případů se navenek nijak neprojeví.

Vaječníková cysta může vyžadovat pozornost lékaře, vzácněji i chirurgický zákrok, ale obvykle sama zmizí. Jestliže se u vás objeví nějaký nežádoucí účinek, poraďte se s lékařem nebo zdravotní sestrou. Pokud bude některý z nežádoucích účinků závažný nebo pokud zaznamenáte nějaký nežádoucí účinek, který zde není uveden, kontaktujte lékaře.

Nitroděložní tělísko bez hormonu

Nitroděložní tělísko bez hormonu je malé tělísko, které nejčastěji obsahuje měděný drátek. Do dělohy je zavádí lékař.

• Účinnost: Po zavedení působí 5 let. Doba závisí na typu přípravku.
• Spolehlivost: 2 ženy z 1 000 otěhotní při doporučeném používání.
• Hormonální působení: Ionty mědi se uvolňují do dělohy, působí hlavně lokálně v děloze.
• Ovlivnění cyklu: Je pravděpodobné silnější a delší krvácení; bez zmenšení bolesti.
• Váha: Přírůstek na váze je malý, jestli vůbec nějaký.
• Riziko trombózy: Není žádné zvýšené riziko.
• Otěhotnění po vysazení: Ano, brzy po přerušení.
• Cena: Metoda není hrazena z prostředků veřejného zdravotního pojištění.
• Použití: Lékař vám tělísko zavede do dělohy při běžném zákroku v ordinaci. Hned poté můžete jít domů. Přípravek obsahuje měděný drátek, který uvolňuje do dělohy měděné ionty.
• Nežádoucí účinky: Bolest břicha (po krátkou dobu po zavedení nitroděložního tělíska), alergické kožní reakce, anémie (snížení množství železa v krvi) kvůli zvýšeným ztrátám krve při menstruaci.

Pánevní infekce u uživatelek nitroděložních tělísek bez hormonu často souvisejí s výskytem pohlavně přenosných onemocnění. Infekce v oblasti pánve se musí rychle léčit, protože mohou poškodit plodnost a zvýšit riziko budoucího mimoděložního těhotenství. Nitroděložní tělísko bez hormonu se musí vyjmout v případě, že dojde k opakovaným pánevním infekcím nebo infekcím děložní sliznice, nebo pokud má akutní infekce těžký průběh či během několika dní nezareaguje na léčbu. Ihned se poraďte s lékařem, trpíte-li stálou bolestí v podbřišku, máte-li horečku a bolesti při pohlavním styku, nebo krvácíte-li. Stahy svalů dělohy během menstruace mohou někdy tělísko posunout nebo vypudit. Možnými příznaky jsou bolest a abnormální krvácení. Pokud se nitroděložní tělísko bez hormonu posune, jeho účinnost se může snížit. Pokud dojde k jeho vypuzení, přestanete být chráněna před otěhotněním.

Nitroděložní tělísko bez hormonu může ve vzácných případech, nejčastěji během zavádění, protrhnout nebo proděravět stěnu dělohy, což může snížit ochranu proti otěhotnění. Riziko proděravění může být zvýšeno v případě, že se nitroděložní tělísko zavádí krátce po porodu, kojícím ženám nebo ženám s dělohou zakloněnou dozadu (směrem ke střevům). Pokud se nitroděložní tělísko dostane mimo děložní dutinu, není účinné a musí se co nejrychleji vyjmout.

Pokud otěhotníte při zavedeném nitroděložním tělísku bez hormonu, musíte je nechat co nejdříve vyjmout. Ponecháte-li nitroděložní tělísko bez hormonu během těhotenství na místě, riziko spontánního potratu, infekce nebo předčasného porodu bude zvýšeno. Pokud otěhotníte, bude relativně zvýšeno riziko, že se plod uhnízdí mimo dělohu (vaše těhotenství bude mimoděložní). Riziko je vyšší v případě, že jste již někdy prodělala mimoděložní těhotenství, chirurgický zákrok na vejcovodech nebo pánevní infekci.

Po zavedení nitroděložního tělíska bez hormonu se může změnit i charakter menstruace. Počet dnů s krvácením a špiněním (malými ztrátami krve) se může během několika prvních měsíců zvýšit a krvácení může být silnější. Nejčastějším důvodem ukončení používání nitroděložního tělíska bez hormonu je nepřijatelné poševní krvácení a bolest.

Antikoncepční implantát

Antikoncepční implantát je malá pružná plastová tyčinka, kterou vám lékař zavede pod kůži na paži. Implantát není na trhu v ČR.

• Účinnost: Poté, co vám jej lékař zavede, působí až 3 roky.
• Spolehlivost: 2 ženy z 1 000 otěhotní při doporučeném používání.
• Hormonální působení: Hormony se uvolňují do celého těla.
• Ovlivnění cyklu: Může způsobit nepravidelné krvácení.
• Váha: Přírůstek na váze je malý, jestli vůbec nějaký.
• Riziko trombózy: Obecně nehrozí žádné zvýšené riziko.
• Otěhotnění po vysazení: Ano, brzy po přerušení.
• Cena: Metoda není hrazena z prostředků veřejného zdravotního pojištění.
• Použití: Lékař vám implantát za místního umrtvení aplikuje do paže pomocí speciální jehly. Hormony se pak neustále uvolňují do krve a chrání vás před nechtěným otěhotněním.

Nežádoucí účinky:

Častým nežádoucím účinkem používání antikoncepčního implantátu je změna menstruace. Může se změnit její frekvence (vymizení, méně častá nebo častější nebo neustálá), intenzita (snížená nebo zvýšená) nebo trvání. Krvácení vymizí přibližně u 1 z 5 žen, zatímco jiná 1 z 5 žen má krvácení častější a/nebo delší. Příležitostně bylo pozorováno velmi silné krvácení. V klinických hodnoceních byly změny v krvácení nejčastějším důvodem ukončení léčby (asi 11 %). Charakter krvácení, který se u vás projeví během prvních 3 měsíců, obecně naznačuje charakter krvácení budoucího. Tyto změny však nejsou známkou nefunkčnosti implantátu nebo jeho nevhodnosti pro vás. Pokud je krvácení silné nebo dlouhé, je třeba se poradit s lékařem. Pokud bude některý z nežádoucích účinků závažný nebo pokud zaznamenáte nějaký nežádoucí účinek, který zde není uveden, kontaktujte lékaře.

Velmi časté nežádoucí účinky (u více než 1 z 10 žen): akné, bolest hlavy, zvýšení tělesné hmotnosti, citlivost prsou, bolest a infekce pochvy.

Časté nežádoucí účinky (u více než 1 ze 100 žen): vypadávání vlasů, závratě, depresivní nálady, citová labilita, nervozita, snížený zájem o sex, zvýšená chuť k jídlu, bolest břicha, nevolnost, plynatost žaludku a střev, bolestivá menstruace, snížení tělesné hmotnosti, příznaky podobné chřipce, bolest, únava, návaly horka, bolest v místě implantátu, reakce v místě aplikace implantátu, vaječníkové cysty (malé váčky naplněné kapalinou, vznikající ve vaječnících; obvykle vymizí samy, ale někdy působí mírnou bolest břicha; vzácně mohou vést k vážnějším problémům).

Méně časté nežádoucí účinky (1 ze 100 až 1 z 1 000 žen): svědění, svědění v oblasti genitálií, vyrážka, nadměrné ochlupení, migréna, úzkost, nespavost, ospalost, průjem, zvracení, zácpa, infekce močových cest, poševní potíže (například poševní výtok), zvětšení prsou, sekrece z prsou, bolest zad, horečka, zadržování tekutin, obtížné nebo bolestivé močení, alergické reakce, zánět a bolest krku, rýma, bolest kloubů, bolest svalů, bolest kostí.

Upozornění: Přestože jedním z hlášených nežádoucích účinků bylo přibírání na váze, vědecké studie prokázaly, že ženy obecně v důsledku používání implantátu netloustnou. K dalším příležitostně pozorovaným účinkům patří zvýšení krevního tlaku a mastná pokožka. Pokud vám oteče obličej, jazyk nebo hltan, máte problémy s polykáním, vyrážku nebo se vám těžko dýchá, ihned kontaktujte svého lékaře.

Možné závažné stavy

Rakovina: Není známo, zda jsou výsledky studií týkající se rakoviny u žen, které denně užívají kombinovanou antikoncepci ve formě pilulek obsahující dva různé ženské hormony, použitelné i pro ženy, které užívají odlišnou hormonální antikoncepci, například implantáty obsahující pouze progestogen. Rakovina prsu byla nalezena o něco častěji u žen užívajících kombinované antikoncepční pilulky, ale není známo, zda je to způsobeno užíváním pilulek. Je například možné, že se nádory u žen s kombinovanými antikoncepčními pilulkami nacházejí častěji proto, že lékaři tyto ženy častěji vyšetřují. Po omezení kombinované antikoncepce ve formě pilulek se zvýšený výskyt rakoviny prsu postupně snižuje. Je důležité, abyste si pravidelně kontrolovala prsa, a pokud v prsu nahmatáte nějakou bulku nebo pokud nějaká vaše blízká příbuzná měla rakovinu prsu, je třeba se poradit s lékařem. U žen užívajících tablety byly vzácně zjištěny nezhoubné nádory jater, a ještě v menším počtu případů byly hlášeny zhoubné jaterní nádory. Jestliže budete mít silné bolesti břicha, je třeba ihned navštívit lékaře.

Trombóza: Krevní sraženina v žíle (známá jako žilní trombóza) může žílu ucpat. Může k tomu dojít v žilách na nohách, v plicích (plicní embolie) nebo jiných orgánech. Užívání každé kombinované hormonální antikoncepce zvyšuje riziko vzniku takových sraženin v porovnání s někým, kdo žádnou kombinovanou hormonální antikoncepci neužívá. Riziko není tak vysoké jako riziko vzniku krevní sraženiny během těhotenství. Panuje přesvědčení, že riziko u metod obsahujících pouze progestogen, například implantátů, je nižší než u žen, které užívají tablety obsahující také estrogeny. Pokud náhle pocítíte možné známky trombózy, je třeba jít ihned k lékaři.

Hormonální náplast

Je založená na ovlivnění hlenu děložního hrdla pomocí progestinu. Spermie tak nemohou pronikat do dělohy. Hormony se do krve dostávají pokožkou a málo zatěžují játra. Jedna náplast je na 3 týdny. Nevýhodou je alergická reakce nebo odlepení náplasti.

Injekce

Je založená na ovlivnění hlenu děložního hrdla pomocí progestinu. Spermie tak nemohou pronikat do dělohy. Aplikace je jednou za 3 měsíce. Na českém trhu je pouze jeden preparát. Až 70 % žen u této antikoncepce nemenstruuje. Návrat k plodnosti trvá 5–18 měsíců.

Zdroj: článek Druhy antikoncepce

Příběh

Ve svém příspěvku VODA NA PLICÍCH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Frantisek.

je mi 76 let dlouhodobe se lecim na vysoky tlak jiz druhym rokem se citim velmi unaven bolest stehennich a lytkovych svalu otoky nohou dusnost voda na plicich obcasna tupa bolest na hrudi zrejme nedostatecna srdecni cinnost hlavbe neustale sucho v ustech celkova unava celeho tela vyzaduje nekolikrat denne ulehnout shrnuti otoky slabost spatne dychani unava pri chuzi neustale sucho v usech o cem to svedci dekuji preji prijemny den

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Voda na plicích

Co znamená voda na plicích

Podle kvalifikovaných odhadů a dle provedených šetření v populaci postihne pleurální výpotek během jednoho roku asi 0,32–0,5 % celé populace. Při přepočtu na 10 milionů obyvatel České republiky lze odhadovat, že za jeden rok u nás vznikne výpotek u 32–50 tisíc osob. Nejčastěji se jedná o nahromadění tekutiny v hrudníku v souvislosti s onemocněním srdce (takzvaný kardiální hydrotorax), na druhém místě se co do četnosti jedná o výpotek doprovázející nádorové, nejčastěji zhoubné (maligní) procesy, dále to jsou výpotky při zánětlivých onemocněních (takzvaný parapneumonický výpotek či hnis v hrudníku – hrudní empyém) a na čtvrtém místě jsou výpotky doprovázející a komplikující plicní embolizaci (ucpání plicních cév sraženou krví – trombem, nejčastěji z žil dolních končetin). Oproti dřívějšímu nejčastějšímu zastoupení tuberkulózních výpotků v současnosti převažují u pacientů na lůžkových odděleních výpotky nádorové a výpotky při nespecifických zánětech (netuberkulózní zánět plic).

Voda na plicích se latinsky nazývá fluidothorax. Odborný název se dále konkretizuje dle zjištěného složení tekutiny. Obsahuje-li tekutina krev, mluví se o hemothoraxu, obsahuje-li mízu (lymfu), mluví se o chylothoraxu, obsahuje-li bakterie a hnis, mluví se o pyothoraxu. Vyskytuje-li se v tekutině hodně bílkoviny, mluví se o exsudátu. Obsahuje-li tekutina bílkovin málo, hovoří se o transudátu.

Zdroj: článek Voda na plicích u starých lidí

Poradna

V naší poradně s názvem PLICNÍ SRŮSTY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lenka.

Dobrý den

letos jsem prodělala zápal plic (leden, únor) , byla jsem i v nemocnici týden, po propuštění a celkovém uzdravení, jsem byla dvakrát po měsíci na kontrole a tento měsíc jsem byla po třech měsících( měla být poslední). Zprvu jsem nebo mám tekutinu v plicích asi napořád podle pana doktora, ale co mě udivilo, nově se mi tam objevily srůsty, prý to pro mě nic neznamená, ale mě se to nelíbí. Chtěla bych vědět jestli se to může rozšířit nebo jich může být více (nevím, nemám představu), a co to vlastně znamená , potřebuji to nějak blíže specifikovat. Jaké je to pro mě riziko? Děkuji za odpověď

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Srůsty na plicích vzniknou jako následek těžkého zápalu plic. Zápalem zasažená plicní tkáň je obnažená až na krev a zbytnělá otokem. Tím se může přiblížit k okolní tkáni, která je-li rovněž v zápalu a obnažená, tak se k ní přilepí a vytvoří se srůst, který po odeznění zánětu a splasknutí otoku se již nerozdělí. Přítomnost srůstů na plicích může být bezpříznaková, takže nemusíte pociťovat žádné omezení. Problém je v tom, že v okolí srůstů mohou vznikat stísněné prostory s omezeným pohybem sekretu, který čistí povrch plic od vdechnutých nečistot. Tím může docházet k častému opakovanému zápalu plic a nutnosti léčby antibiotiky. Máte-li plicní srůsty, tak určitě absolvujte alespoň jednou do roka pobyt v lázních Luhačovice nebo Karlova Studánka, abyste si plíce řádně pročistila. Vyhýbejte se prašnému prostředí a to i v přírodě za suchých a větrných dní a nekuřte. Udržujte se v dobré fyzické kondici různými kardio cvičeními, při kterých se přirozeně zrychluje dýchání i pohyb vnitřního sekretu. Tato cvičení vykonávejte venku v přírodě, nebo tam kde je čistý vzduch. Účinnou pomůckou je i domácí inhalátor minerální vody Vincentky, která pomáhá plíce čistit.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: příběh Plicní srůsty

Voda na plicích po bypassu

Voda na plicích po bypassu se může objevit jako komplikace, a to v podobě srdečního selhání. Vzniklá dušnost je následkem toho, že srdce nezvládá pumpovat krev do celého těla. Krev se potom hromadí v různých částech těla. Tekutina může prosáknout i do plic a zůstávat v nich. Plíce jsou složitý orgán, který odvádí oxid uhličitý a vyměňuje ho za kyslík. Pokud se v nich hromadí tekutina, pracuje se jim mnohem hůře. A právě to je důvodem, proč lidé se srdečním selháním trpí dušností. Vleže se dušnost může zhoršovat, protože se tekutina rozšíří po povrchu plic (představte si tekutinu v láhvi, když láhev stojí, a jak se tekutina rozšíří, když láhev položíte do vodorovné polohy).

Doporučení:

• Pokud pozorujete dušnost pouze při cvičení, pak se naučte rozpoznat začátek příznaků a přestaňte cvičit, jakmile ucítíte první náznaky. Pravidelné cvičení zlepšuje výkonnost srdce, ale je dobré najít si takovou úroveň aktivity, kterou dokážete bez problémů zvládnout.
• Promluvte si se svým lékařem a společně najděte takovou aktivitu, která pro vás bude vhodná. Obecně jsou pro oběh krve mnohem lepší pohybová cvičení (mírná jízda na kole, chůze, plavání) než cvičení na budování síly (posilování, kliky).
• Pokud nemůžete popadnout dech při běžných aktivitách, jako je chůze do schodů nebo sprchování, promluvte si se svým lékařem o cvičeních, která vám pomohou dýchat, nebo o tom, zda vaše léčba funguje správně. Pokud jsou pro vás každodenní aktivity obtížné, požádejte o pomoc svého pečovatele nebo rodinu. Tím, že budete moci pokračovat v běžných aktivitách, podpoříte pocit, že máte svůj život pod kontrolou.
• Pokud se zadýcháváte při odpočinku, poraďte se s lékařem. Pravděpodobně bude nutné upravit váš léčebný režim.
• Pokud se zadýcháváte vleže, zkuste si pomoci několika polštáři, abyste leželi ve vzpřímenější poloze.

Zdroj: článek Voda na plicích u starých lidí

Příběh

Ve svém příspěvku TVORBA VODY V PLICÍCH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ludmila Reljičová.

Dobrý den,obracím se na Vás s dotazem v souvislosti tvoření vody v plicích po prodělaném či trvajícím zápalu plic.Podávány již 3druhy antibiotik,stav se nelepší.Ani po různých vyšetřeních lékař nezná příčinu tohoto problému.Děkuji za odpověď.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Tvorba vody v plicích

Plicní fibróza – průběh nemoci 

V rané aktivní fázi plicní fibrózy se objevují imunokomplexy v séru a v plicích. Tyto imunokomplexy mohou vyvolat zánět v plicích. Imunokomplexy stimulují makrofágy k uvolnění některých faktorů, jako například chemotaktický faktor leukotrien B4, který je uvolňován alveolárními makrofágy, a který přitahuje neutrofily a eozinofily z krve do plic. Alveolární makrofágy také vylučují řadu růstových faktorů pro fibroblasty, což vede k hromadění kolagenu, což ve svých důsledcích vede ke generalizované fibróze plicního parenchymu. V plicích tak dochází k postupné devastaci plicního parenchymu na podkladě nekontrolované fibroprodukce, indukované nikoliv cestou zánětu, ale cestou epiteliální. Právě fibroprodukce, která je produkována epiteliálními buňkami cestou destičkového růstového faktoru (PDGF), transformujícího růstového faktoru (TGF beta), nádor nekrotizujícího faktoru alfa (TNF-alfa), endothelinu-1, růstového faktoru pojivové tkáně (CTGF) a osteopontinu ve svém důsledku způsobuje necitlivost idiopatické plicní fibrózy (IPF) k léčbě běžnými protizánětlivými léky, jako jsou kortikoidy a imunosupresiva.
 

Zdroj: článek Idiopatická plicní fibróza

Prognóza

Prognóza je závislá na příčině onemocnění. Na přítomnost tekutiny okolo plíce se dá usuzovat z fyzikálního vyšetření, poklep nad tekutinou bývá ztemnělý a dýchání při poslechu fonendoskopem je oslabené. Diagnózu potvrdí rentgen plic, kde jsou viditelné hladinky tekutiny. Nejpřesnější dostupné vyšetření je nicméně ultrazvuk hrudníku, který relativně přesně určí množství tekutiny, a radiolog navíc může označit vhodná místa k jejímu vypuštění.

Zásadou léčby je léčení příčiny, která vodu na plicích způsobila. Kromě léčby vyvolávající příčiny se odstraňuje tekutina, aby se nemocnému ulevilo. Tekutina se odstraňuje nejlépe tak, že se pacient pošle na ultrazvuk hrudníku, kde na jeho záda označí body vhodné ke vpichu. Do takto označených míst se vbodne jehla napojená na hadičku. Tekutina se pak touto hadičkou odsává pomocí speciální injekční stříkačky, nebo se hadička napojí na podtlakový přístroj, který tekutinu odsává (drenáž). Odsátí tekutiny má většinou dobrý efekt na klinický stav pacienta, kterému se uleví a začne se mu lépe dýchat. Kromě toho se tímto zákrokem získají vzorky tekutiny na vyšetření.

Pokud se tekutina na plíci u nádorových onemocnění neustále vrací, může se jako paliativní řešení volit takzvaná pleurodéza. Tento zákrok se nejčastěji provádí aplikací talku (nebo jiné sloučeniny) do pohrudniční dutiny. Talek podráždí poplicnici a následný chemický zánět způsobí její srůst s plící, což zabrání plnění dutiny tekutinou.

Zdroj: článek Voda na plicích u starých lidí

Léčba

Voda na plicích bývá obvykle komplikací jiného onemocnění. Pouze hrudními punkcemi nelze tento problém vyléčit, snad jen s výjimkou pomalu se doplňujících výpotků u nemocných s nádorovým onemocněním v terminálních stadiích.

Léčbu je vždy potřeba zaměřit především na základní nemoc. Pokud zůstává příčina výpotku nejasná i po výše uvedených vyšetřeních, nebo je třeba většího vzorku k histologickému vyšetření (například při podezření na nádor pohrudnice – mezoteliom), pak se odesílají nemocní na chirurgické oddělení (výjimečně se toto vyšetření může provádět i na pneumologických pracovištích) k provedení takzvané torakoskopie. Při ní se pronikne nástrojem zvaným torakoskop několika vstupy (porty) přes hrudní stěnu do pohrudniční dutiny, která se tak zevnitř prohlédne. Vyšetření lze provést buď v celkové anestezii s krátkodobou intubací na chirurgickém pracovišti, nebo i v lokální (místní) anestezii na plicním pracovišti. Předpokladem dobré přehlednosti pohrudnice je uměle vytvořený pneumotorax (vpuštění určitého množství vzduchu do pohrudniční dutiny) s následným kolapsem plíce (vzduch vniká porty do pleurální dutiny). Po prohlédnutí obou listů pohrudnice lze pod kontrolou zraku odebrat vzorky (biopsie) z pohrudnic nebo i malé části plic k histologickému vyšetření.

I po zevrubném vyšetření nemocných s nejasným pleurálním výpotkem se daří určit příčinu jejich výpotku jen asi v 90 %. U zbylých 10 % nemocných zůstává příčina tvorby tekutiny v pohrudniční dutině nejasná. V tom případě je třeba některá vyšetření opakovat (cytologie, biopsie) a postupovat k více invazivním způsobům vyšetřování (torakoskopie). Všechna tato vyšetření jsou v České republice dobře dostupná.

Zdroj: článek Voda na plicích

Léčba

Po potvrzení diagnózy bronchogenního karcinomu je nejdůležitější začít léčbu co nejdříve. Průvodním znakem tohoto onemocnění je právě i voda na plicích. Úspěšnost léčby závisí na stadiu a typu nádoru. Celkově prognóza nemoci nebývá pozitivní, a tak se léčba nejčastěji soustředí na úlevu a prodloužení života pacienta. Nejkomplikovanější situace nastává, pokud došlo k rozšíření metastáz (nádorových ložisek) do okolních orgánů.

Plicní karcinomy se dělí do dvou základních skupin, a to na malobuněčné a nemalobuněčné. Znalost těchto dvou skupin je důležitá především pro léčbu.

Malobuněčné nádory patří mezi ty nejzákeřnější. Malobuněčný nádor rychle roste a velmi brzy se šíří metastázy do celého těla. Hlavním léčebným postupem u malobuněčného karcinomu je chemoterapie. Léčba probíhá podáváním léčiv, takzvaných cytostatik. Ty přispívají k rozpadu a blokování rakovinných buněk. Cytostatika se podávají pravidelně po 2–3 týdnech, nejčastěji infuzí do žíly. Chemoterapii vždy provází mnoho nežádoucích účinků. Pacienti trpí vypadáváním vlasů a chloupků, pocity nevolnosti, zvracením, poruchami kostní dřeně i ledvin. Chemoterapie je velmi často kombinovaná s radioterapií. Ozařování spočívá ve vysílání proudu paprsků na postižené místo, aby zastavilo narůstání nádoru. Radioterapie představuje obrovskou zátěž pro lidský organismus. Člověk se cítí vyčerpaný a může mít problémy s dýcháním (pokud radioterapie poškodila plicní tkáň). Mozek se často ozařuje preventivně, protože až u 70 % nemocných se objevují metastázy i v mozku.

U nemalobuněčných nádorů se projevy liší dle typu – existuje epidermoidní karcinom a adenokarcinom. Adenokarcinom se často objevuje u nekuřáků, protože vzniká ze žlázové krycí tkáně po závažné nemoci, jako je například tuberkulóza. Epidermoidní zhoubný nádor je naopak nádor mimo kůži. U nemalobuněčných karcinomů je nejúčinnější chirurgický zákrok. Je však možný jenom u 20–40 % pacientů. Pokud by pacient nesplňoval určité plicní a cévní normy, samotná operace by pro něj představovala ohrožení života. Vzhledem k typu a stadiu nádoru jsou prováděny tři základní operace: klínovitá resekce, kdy se odstraní menší část plic; lobektomie, kdy se odstraní lalok plic; a pneumonektomie, při které se odstraní celé plíce. Operace se provádí i ve chvíli, kdy není možné odstranit celý zhoubný nádor – zmenšení nádoru na minimum je totiž důležité pro následnou chemoterapii a radioterapii.

Zdroj: článek Voda v plicích

Příznaky vzduchu v plicích

Ve většině případů příznaky závisí na množství vzduchu zachyceného mimo plíce:

• dušnost;
• tachypnoe je téměř vždy doprovázena těžkou, ostrou a jednostrannou bolestí na hrudi, která zhoršuje hrudní pohyb;
• náhlá a bodavá bolest na hrudi; pociťovaná bolest může vyzařovat do ramen, obličeje, zad nebo horní části břicha; bolest je náhlá a zhoršuje se s hlubokým dýcháním;
• úzkost a neklid, tyto příznaky jsou spojeny s respirační tísní, jsou doprovázeny dalšími příznaky, jako jsou distenze a slabost krčních žil a zrychlený tep;
• suchý kašel;
• cyanóza je modravé zbarvení na sliznici, které je obvykle přítomno v důsledku změněné oxidace;
• abnormální dýchající šelesty; při vyšetření je zjištěna změna intenzity, případně absence dýchacích šelestů, což může odrážet snížené proudění vzduchu na plicním segmentu;
• expanze asymetrického hrudníku; bolest a zranění jsou příčinou zastavení normálního pohybu hrudníku;
• znamením pneumotoraxu je charakteristické hlasité chrčení, křupavý zvuk, který synchronizuje s každým úderem srdce.

Zdroj: článek Vzduch v plicích

Voda na plicích při zápalu plic

Situace kolem zápalu plic není vůbec jednoduchá, tímto názvem se totiž laicky označují v podstatě všechny záněty plicní tkáně. Těch ovšem existuje několik druhů, které se liší svými původci i průběhem. Toto onemocnění mohou způsobit bakterie, viry i plísně. A i když se většina lidí domnívá, že zápal plic může dostat pouze tehdy, když jim nakažený člověk kašle z deseti centimetrů do obličeje, tak se mýlí, existují i neinfekční formy.

Pokud je onemocnění způsobeno bakteriemi nebo viry, tak jakmile se jeho původci dostanou do plic, začnou se obrovskou rychlostí množit. Imunitní systém následně vyhlásí poplach a snaží se vetřelců zbavit. Stejná situace vzniká i u vdechnutí cizích předmětů (například prachu nebo obsahu žaludku), kdy se organismus zoufale snaží, aby cizorodý předmět zmizel. Výsledkem je zánět, který postihne plicní sklípky. Ty jsou za normálních okolností naplněné vzduchem, v důsledku zánětu se začnou plnit tekutinou a hnisem. Tento obsah brání vstupu kyslíku do organismu, a protože je na kyslíku každá buňka životně závislá, tělo propadne panice a snaží se plicní sklípky co nejrychleji očistit. To je také příčinou záchvatů kašle, které mají tekutinu a hnis vypudit. Zároveň se objeví horečka, která je doprovodným symptomem boje organismu s infekcí, a problémy s dýcháním, protože plicní sklípky nemohou odvádět svou práci.

První příznaky zápalu plic můžete typicky očekávat jeden až tři dny poté, co se nakazíte, ale v některých případech může trvat i týden, než se infekce rozvine do plné šířky. Jak dlouho se budete trápit, to záleží na mnoha faktorech. U starších lidí a dětí je průběh onemocnění většinou složitější a častější jsou i komplikace.

Virové záněty jsou obvykle méně závažné než bakteriální. Podstatný je samozřejmě váš individuální imunitní systém i to, kdy se odhodláte k návštěvě lékaře, protože čím dřív se zápal plic začne léčit, tím je to snadnější. Každopádně počítejte s tím, že z běžného provozu budete vyřazeni minimálně na dva až tři týdny.

Pokud by se varovné signály ignorovaly a nenastoupila by adekvátní léčba, tekutina s hnisem by zaplňovala stále víc plicních sklípků, čímž by selhávalo zásobování životně důležitých orgánů kyslíkem. Zároveň by infekce pravděpodobně pronikla do krevního řečiště a rozšířila se tak po celém těle. To, co by se původně jevilo jako běžná podzimní viróza, by tak v konečném důsledku mohlo člověka i zabít.

Zdroj: článek Voda na plicích u starých lidí

Bylinky na vodu na plicích

Bylinkové čaje si lidé vaří odnepaměti. Aby však měly ty správné účinky, je třeba k jednotlivým bylinkám a jejich kombinacím přistupovat obezřetně. Hlavním „luhovadlem“ při přípravě čajů je pochopitelně voda, ta z bylinek vytáhne účinné látky. Je však třeba dbát na její správnou teplotu i délku luhování.

Obecně platí, že květy léčivek se zalévají vodou do 80 °C a nechají se luhovat 10 minut. Semena, kořeny nebo plody by se měly 3–5 minut povařit. Bylinky s vysokým obsahem slizových látek, jako třeba sléz, se naopak pouze macerují – máčejí ve studené vodě. Některé bylinky je možné používat celoročně (například jitrocel kopinatý, lípa srdčitá, černý), jiné (například kopřiva) mohou mít při dlouhodobém užívání naopak negativní účinky.

Zdroj: článek Voda na plicích u starých lidí