Infekční onemocnění - je zcela jistě nejčastější příčinou zvětšení uzlin. Je to způsobeno zmnožením bílých krvinek v uzlinách při setkání s infekčními mikroorganismy. Poměrně rozsáhlé zvětšení uzlin je spojeno s virovými chorobami (mononukleóza, zarděnky, HIV a podobně), může však být přítomno prakticky u jakékoliv infekce - bakteriální (velmi výrazně například u tularémie), plísňové, parazitární. Uzliny jsou spíše bolestivé, ale není to rozhodně pravidlem.
Nádory - prakticky jakékoliv nádory mohou být spojeny se zvětšením uzlin, které je v tomto případě vyvoláno zmnožením nádorových buněk v uzlinách. Do blízkých uzlin metastazuje většina klasických nádorů, vzácněji můžeme najít metastáze i ve vzdálených uzlinách. Typické je zvětšení uzlin pro nádorové choroby vycházející z krevních buněk - lymfomy a některé leukémie (často CLL a ALL). Právě u těchto chorob mohou být přítomny příznaky, jako je noční pocení, nechtěný úbytek na váze či opakující se (a dočasně mizící) horečnaté stavy. Z tohoto hlediska se mluví o sentinelové uzlině, u níž předpokládáme, že se zde konkrétní nádor rozšířil jako první. Jde obvykle o některou anatomicky blízkou uzlinu, do které odchází míza z orgánu postiženého nádorem.
Autoimunitní choroby - zvětšené uzliny mohou být přítomny prakticky u jakékoliv choroby způsobené poruchou imunitního systému. Zvětšení uzlin z těchto příčin je nejméně časté a je to opravdový diagnostický problém. Nejznámějšími chorobami je například revmatoidní artritida a lupus erythematosus, ale lymfadenomegálii nelze vyloučit u žádné z autoimunitních poruch. Jako zcela zvláštní jednotku řadící se k imunopatologickým chorobám lze zmínit také zvětšení uzlin při sarkoidóze.
Ve svém příspěvku PROTONOVÁ LÉČBA A RAKOVINA PRSU - METASTÁZY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Šárka Kváčová.
Je možné protonovou léčbou léčit i metastázy po karcinomu prsu? Objevily se mi po asi tak 5 letech od léčby radioterapií.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jaroslava Galentová.
Dobrý den,
měla jsem rakovinu levé ledviny .Na stanovení původu vyoperovaného nádoru jsem čekala
od 3.3.2015 do 12.05.2015. CT plic provedeno až po několika urgencích koncem listopadu 2015. Zjištěny metastázy,a následovala chemoterapie, v pěti dávkách . Metastázy se po té nerozšiřovaly ale nezmizely. Následovala silnější chemoterapie a to jsem měla dostat tři,
ale po druhé dávce mě začalo zlobit srdce-aritmie. To byl březen 2016. Od té doby mě nikdo onkologicky neléčí ,ani krev je nezajímá. Chodím pouze k internistce a praktické lékařce.
K Ústecké onkologii jsem zcela ztratila důvěru. Byla jsem pozvána na kontrolní CT koncem ledna 2017 a na konkrolu 20.03.2017. Krev nepotřebovali, jenom mi lékařka sdělila,že metastázy přibyly. Od několika lékařů na onkologii jsem slyšela o biologické léčbě ale zřejmě pro mě není možná. Já se cítím dobře,jím, spím ,zvládám domácí práce a tak jsem znechucena tím, že mám bez léčby čekat na smrt . Prosím tímto o pomoc.
Děkuji.
Galentová
U prognózy tohoto onemocnění je na prvním místě věk, nemocní starší 60 let mají horší prognózu než nemocní se stejným typem lymfomu mladší 60 let. Ukazuje se také, že spíše než věk jako takový, jsou to celkový stav a přidružené choroby, které znemožňují podat dostatečně účinnou intenzivní léčbu. Nemocní starší 60 let, kteří absolvovali stejně intenzivní léčbu jako nemocní mladší, dosáhli stejných výsledků. Dalším důležitým faktorem je rozsah onemocnění, nemocní s pokročilým onemocněním mají horší prognózu než nemocní s iniciálními stadii I a II. Také nemocní s celkovými příznaky mají horší prognózu. Jako další faktory mohou sloužit i jiné parametry, a to velikost tumoru (nad 7,5, resp. 10 cm se hovoří o takzvaných „bulkách“), postižení některých extralymfatických orgánů, jako jsou například játra, plíce a další. Postižení CNS je často lokalizováno pouze na tento orgán (primárně extranodální lymfom), tento typ lymfomu má nepříznivou prognózu, takže se hodnotí zcela samostatně. V zásadě se však celkové přežití pacientů bez ohledu na typ a rozsah onemocnění pohybuje v rozmezí 70–85 %. Je však třeba neustále myslet na možnost znovuobjevení onemocnění, někdy do 1 roku od ukončení léčby, někdy ale i později.
V naší poradně s názvem METASTAZY V KOSTECH A RAKOVINA PLIC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavlina Stavařova.
Dobrý den, mám dotaz chci se zeptat můj taťka ma metastázy v kostech a k tomu rakovinu na plicích .K tomu od plic mu to šlo až k pánvi a do nohy nemůže ani na to postavit mam o něho strach ze může můj taťka umřít...
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Cesty životem jsou komplikované. Někomu je dáno prožít dlouhý život a jinému zase přijde do cesty nemoc, která vše změní. Proti tomu je veškeré lidské snažení marné a každý musí nést svůj osud až do konce. Snažte se tatínkovi vytvořit laskavé prostředí, abyste s ním mohla prožít pěkné chvíle, na které pak budete moci vzpomínat, až si odejde odpočinout. Smiřte se s tím, že život je konečný a přijměte alespoň to, co vám jeho nemoc dovolí.
Většina Non-Hodgkinových lymfomů postihuje mízní uzliny a poté se může šířit i do dalších tkání a orgánů. Příčina vzniku onemocnění není zcela známa, dává se do souvislosti s dědičnými vlivy a postižením imunitního systému, jehož bezchybná funkce je nutná k obraně organismu vůči cizím částicím. Vznik Non-Hodgkinova lymfomu se také někdy spojuje s infekcí virem Ebstein-Barrové, který je vyvolavatelem mononukleózy. Takto postižená nádorová buňka je charakterizována nekontrolovatelným růstem a množením, tím ovlivňuje okolní zdravé buňky a utlačuje jejich funkci. Následkem je útlak zdravých buněk nádorovými buňkami.
Ve svém příspěvku PROTONOVÉ CENTRUM PRAHA BULOVKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdenka Vospálková.
Dobrý den, můj tatínek (62) prodělal karcinom tlustého střeva,byl operován a léčen chemoterapiemi. Na posledním vyšetření CT se ukázaly drobné metastázy v měkkých tkáních dutiny břišní,jinde ne. Chemoterapii pan doktor ukončil s tím, že již tělo na léčbu nereaguje a nasadil tatínkovi pilulky. Byla by pro něj vhodná protonová léčba? Velmi děkuji za případnou odpověď. Zdenka Vospálková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Eva Sůvová.
Dobrý den, můj syn (31) prodělal karcinom tlustého střeva,byl operován a léčen následně chemoterapiemi. Na vyšetření CT se ukázaly drobné metastázy v plicích, které mu odstranili operativně a nasadili další chemoterapií. Na poslední kontrole CT - se však ukázaly nové metastázy v plicích, lečba byla ukončena s tím, že bude zahájena biologická léčba. Prosím , byla by pro něj vhodná protonová léčba ? Syn je navíc v psychicky velmi špatném stavu, velmi silný ekzematik, reakce kůže jsou velmi silné, v průběhu lečby mu zaváděli stent - ledviny ... to vše bohužel léčbu velmi komplikuje. Hledám nějaké možnosti psychoterapie , aby měl sílu se s nemocí prát. Prosím o pomoc. Máma
B) přítomen alespoň 1 z příznaků: horečka neinfekčního původu > 38 °C, intenzivní noční pocení, váhový úbytek > 10 % tělesné hmotnosti za posledních 6 měsíců
Klinická stadia Non-Hodgkinova lymfomu
Stadium I – postižení 1 lymfatické oblasti nebo 1 extralymfatického orgánu
Stadium II – postižení 2 nebo více skupin lymfatických uzlin na téže straně bránice nebo lokalizované postižení 1 extralymfatického orgánu včetně postižení 1 nebo více skupin lymfatických uzlin na téže straně bránice
Stadium III – postižení lymfatických uzlin nebo orgánů na obou stranách bránice, které může být provázeno lokalizovaným postižením 1 extralymfatického orgánu nebo tkáně, nebo sleziny, nebo obojího
Stadium IV – difúzní nebo diseminované postižení 1 nebo více extralymfatických orgánů či tkání s nebo bez současného postižení lymfatických uzlin (označení postižení orgánů: h-játra, m-kostní dřeň, l-plíce, b-kosti)
Typickým projevem onemocnění je zvětšení mízních uzlin, nejčastěji v oblasti mezihrudí. To může vyvolávat kašel, vykašlávání krve, bolest na hrudi či poruchy polykání. Lymfatické uzliny mohou také svojí velikostí utlačovat dýchací cesty, což se projeví dušností. Projevem Non-Hodgkinova lymfomu může být i pohrudniční či osrdečníkový výpotek, který může pacienta ohrožovat na životě. V případě postižení uzlin v břišní dutině popisují pacienti bolest v této oblasti a viditelné je i zvětšení břicha.
V naší poradně s názvem LYMFOM B se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiřina Pašková.
Sestra má ve slinivce lymfom,prorůstá do tenkého střeva.Má za sebou 10 chemoterapií,bez úspěchu na vyléčení.Nyní je na ozařování,zatím jich má 17.Ve žlučovodech má stent a je to asi 3 týdny,zežloutla,játra nefungovala a tak podstoupila drenáž jater a lékařům se povedlo to vevnitř napojit a uvolnit.Moc jí otekly nohy,nemůže chodit a často zvrací.Má ještě nějakou naději na přežití? Je to velká optimistka a se svojí nemocí se pere skoro 2 roky.Dělá si velké plány,co bude dělat,až jí pustí z nemocnice.My okolo jsme však zoufalí. Děkuji za odpověď J.Pašková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Sdílejte se svou sestrou její optimismus a podporujte jej ve vší vážnosti. Když bude vaše sestra toužit po nových zážitcích a bude věřit, že je dokáže ještě zažít, tak jí to pomůže překonat chmury a možná jí to prodlouží život.
Léčba Non-Hodgkinova lymfomu je závislá na rozsahu onemocnění. Ve většině případů spočívá v kombinaci radioterapie s chemoterapií. Každý typ lymfomu má své přesně dané léčebné schéma, které se zakládá na rozsáhlých celosvětových terapeutických zkušenostech. Chemoterapie je založena na aplikaci cytostatik, jako je metotrexát, cyklofosfamid, etopozid, adriamycin či vinkristin. Jejich účinek spočívá v blokádě množení a růstu nádorových buněk. Bohužel se tato léčba neobejde bez nežádoucích účinků, kromě nádorových buněk jsou totiž zasaženy i buňky zdravé. V rámci prevence šíření nádoru do mozku a páteře se podávají cytostatika také do páteřního kanálu. Radioterapie je lokální, kdy se ozařují místní nádorové masy. Léčba je vždy individuální dle stavu pacienta.
V naší poradně s názvem PRASKLÝ STEHENNÍ SVAL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.
To, co nyní prožíváte se svou nohou, je důsledek stylu Vašeho dosavadního života. Z velké části jste ho prožila v sedě. Ráda sedíte, že ano? S tím souvisí i Vaše nadváha a stav tkání uvnitř těla. Když totiž tělo pravidelně netrénujete, tak ho dostáváte do tak zvaného vegetativního klidu. Když klid trvá dlouho, celý život, tak to se pak všechny regenerační procesy k tomu přizpůsobí a začnou produkovat méně odolné tkáně. Proto, když pak chcete od takové tkáně 100% výkon, jako za mlada, tak dochází k na/utržení svalu a výronům krve v takovém rozsahu, jako na Vaší fotografii. Uvědomte si, že když se předkloníte se svojí váhou, tak je to značná zátěž na hamstring, který nevydrží a natrhne se. Hamstring je několikahlavý sval a je ukotven právě v kyčelní oblasti. Hojení bude trvat dva až tři měsíce a během něj je třeba nohu postupně zatěžovat, například jízdou na kole nebo plaváním. S největší pravděpodobností se bude toto zranění opakovat. V životě je to zařízeno, že dnešek prožíváme tak, jak jsme si ho včera a předevčírem připravili. Vy jste si vybrala posedávání a konzumní způsob života, jiní zas sport a kulturu těla. Pokud si chcete pomoci, tak zhubněte a naučte se několik vhodných cviků pro udržení těla v kondici. Se zhubnutím Vám může pomoci tento článek: https://www.ceskenemoci.cz/…
S naučením vhodných cviků Vám pomůže místní fyzioterapeut.
Zdraví Cempírek!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Květoslava Panošková.
Musím reagovat na vaši odpověď----s tím sezením nesouhlasím--jsem vdova mám dům je mě 67 let chodím do práce kde jsem teď v důchodu zaměstnaná jako uklizečka. Pohybu mám tolik,že by jste si to nedovedl ani představit. Když si sednu sem k PC je to tak na půl hod.O všechno se starám sama. Mám 168 cm a vážím 87 kg myslím si že to není asi tím--- navíc v létě hodně plavu a jezdím na kole i když né daleko ale jsem stále v pohybu. Píši vysvětlení proto, že zakopaný pes bude asi jinde. Budu ráda když mě odpovíte. Musím ještě dodat, že den před tím jsem jela Prahu non stop tam i zpět byli to 4 hod.Už tehdy jsem cítila pnutí ve stehně a druhý den v práci praskl. Můj věk je opravdu jen číslo jinak mě každý hádá 55 let. To podotýkám, že se snažím vypadat dobře-- tak pohyb je u mně priorita. Děkuji za trpělivost. Panošková Květa
Lymfatické uzliny často otečou na jednom místě, když se v lymfatické uzlině nebo v její blízkosti objeví problém, jako je poranění, infekce nebo nádor. Které lymfatické uzliny jsou oteklé, mohou pomoci identifikovat problém.
Žlázy na obou stranách krku, pod čelistí nebo za ušima běžně otékají, když máte rýmu nebo bolest v krku. Žlázy mohou také otékat po poranění, jako je říznutí nebo kousnutí, v blízkosti žlázy nebo když se objeví nádor nebo infekce v ústech, hlavě nebo krku.
Žlázy v podpaží (axilární lymfatické uzliny) mohou otéct v důsledku poranění nebo infekce paže nebo ruky. Vzácnou příčinou axilárního otoku může být rakovina prsu nebo lymfom.
Lymfatické uzliny v tříslech (femorální nebo tříselné lymfatické uzliny) mohou otéct v důsledku poranění nebo infekce v chodidle, noze, tříslech nebo genitáliích. Ve vzácných případech za to může rakovina varlat, lymfom nebo melanom.
Žlázy nad klíční kostí (supraklavikulární lymfatické uzliny) mohou otékat v důsledku infekce nebo nádoru v oblastech plic, prsou, krku nebo břicha.
Mezi běžná místa zduření lymfatických uzlin patří krk, třísla a podpaží.
Když lymfatické uzliny otečou ve dvou nebo více oblastech těla, nazývá se to generalizovaná lymfadenopatie. Příčinou může být:
Virové onemocnění, jako jsou spalničky, zarděnky, plané neštovice (varicella) nebo příušnice, či opičí neštovice.
Mononukleóza (virus Epstein-Barrové), která má za následek horečku, bolest v krku a únavu, nebo cytomegalovirus (CMV) , virová infekce, která způsobuje příznaky podobné příznakům mononukleózy.
Bakteriální onemocnění, jako je streptokok (způsobený bakterií streptokok) nebo lymská borelióza (bakteriální infekce šířená určitými druhy klíšťat).
Nežádoucí účinky fenytoinu (EPILAN D GEROT), léku používaného k prevenci záchvatů.
Nežádoucí účinky očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám (MMR).
Rakovina, jako je leukémie, Hodgkinova choroba a non-Hodgkinův lymfom.
Syndrom získané imunodeficience (AIDS) , který se rozvíjí poté, co se člověk nakazí HIV (virus lidské imunodeficience). Tento virus napadá imunitní systém, takže je pro tělo obtížné bránit se infekci a některým nemocem.
Pokud dojde k rozvoji metastáz, je hlavní léčebnou metodou chemoterapie, hormonální léčba, ve vybraných případech i biologická léčba. V určitých situacích se však dá při léčbě metastáz použít i speciální metoda ozařování, takzvaná stereotaktická radioterapie. Spočívá v extrémně přesném dodání velmi vysoké dávky záření do nádorového ložiska s cílem jeho úplného zničení. K léčbě se používá speciální ozařovací přístroj (gama nůž, CyberKnife, stereotaktický lineární urychlovač).
Indikace stereotaktické radioterapie:
jaterní, plicní, kostní či mozkové metastázy;
maximálně tři metastatická ložiska;
omezená velikost ložisek (orientačně do 3 cm);
výborný celkový stav pacientky.
Stereotaktická radioterapie je soustředěna do několika málo specializovaných center:
Nemocnice Na Homolce (gama nůž, mozkové metastázy);
Komplexní onkologické centrum Pardubického kraje (mozkové, plicní a jaterní metastázy).
Nový postup radioterapie výrazně snižuje riziko poškození srdce a tím pádem také výskyt možných zdravotních následků, například infarktu v důsledku poškození srdeční svaloviny zářením. Metoda je velmi jednoduchá. Lékaři doporučují ženám, aby zadržely dech na 15 až 20 vteřin.
K šetrnějšímu ozařování napomáhá speciální přístroj, který sleduje, zda se léčená žena již nadechla a zadržela dech. V takovém případě pak spustí ozařovací dávku. Pacientka je rovněž o zbývající době dávky informována díky brýlím s displeji. Do sluchátek, které má nasazeny, jí pak zdravotnický personál dává další případné pokyny.
Metodu běžně používají ve Velké Británii. Právě zde se s ní seznámili i čeští lékaři. Ozařování je doporučováno v případech, kdy dochází k částečnému nebo úplnému odstranění prsu nebo také v případě, že se rakovina rozšířila do lymfatických uzlin. Při ozařování je často ozářena hrudní stěna, mízní uzliny v podpaží, podél klíční a hrudní kosti.
Další možností je protonová léčba. Protonová léčba je přesná a šetrná metoda léčby rakoviny prsu s minimálními vedlejšími účinky. Umožňuje přesné zacílení protonového paprsku a vynikající pokrytí ozařované oblasti. Zároveň také umožňuje snížit ozáření okolních tkání, zejména srdce a plic. Významně tak snižuje vznik vedlejších nežádoucích účinků, jako je infarkt, srdeční problémy, rozvoj plicní fibrózy.
Ve svém příspěvku NÁROK NA LÁZNĚ PO ODSTRANĚNÍ DĚLOHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Michaela Chlumová.
Dobrý den,
chci se zeptat, zda moje mamka má nárok na lázně. Je po komplexním odstranění dělohy pro karcinom endometria. Je jí 50 let a je téměř 3 měsíce po operaci.
K této situaci má ještě postiženého syna - dětský mozková obrna a autismus, který momentálně je také nemocný a zároveň má velmi časté záchvaty agrese, které naštěstí zatím jsou pouze vůči jemu samotnému nebo vybavení domu.
Mamka je z toho již hodně psychicky vyčerpaná což nepřispívá k léčení po této náročné operaci.
Chtěli jsme aby si jela odpočinou do lázní, ale gynekolog jí řekl, že to asi na vzp neprojde jelikož není dle věku v tzv. produktivním ženském věku.
Neexistuje možnost jak jí do lázní dostat? Opravdu by jsme potřebovali aby si odpočinula. Na koho by jsme se měli případně obrátit?
Děkuji moc
Chlumová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Lydie.
Měla jsem podobné problémy - kompletní hysterektomie pro maligní lymfom a mám také syna s Asperger. syndromem, což je forma autismu.Poukaz na lázeňskou léčbu mi vystavila praktická lékařka na doporučení onkologa, protože jsem absolvovala chemoterapii, biologickou léčbu a ozařování 2010. Do dvou let od skončení léčby by se mělo nastoupit do lázní, aby léčba měla efekt. Tehdy trval pobyt 21 dnů, ale na místě jsem požádala o prodloužení a bez problémů mi vyhověli. Jsem přesvědčená, že na lázeškou léčbu má Vaše maminka rozhodně nárok, buď z onkologického nebo gynekologického hlediska. Dnes trvá pobyt v lázních 28 dnů. Nenechte se odbýt. Také jsem musela onkologa o doporučení žádat. S pozdravem Lydie
Pro potvrzení diagnózy je nezbytné histologické, respektive imunohistologické vyšetření nádoru, které lze provést mikroskopickým vyšetřením kostní dřeně či výpotku, pokud je přítomen. Vzorek kostní dřeně je nejčastěji získáván z lopaty kyčelní kosti, kdy se pacientovi, který je v narkóze, zavede do kosti jehla, kterou je nasáta kostní dřeň. Diagnóza lymfomu je často poměrně komplikovaná, včetně určení správného podtypu lymfomu. Proto by vždy měla být potvrzena na specializovaném pracovišti, které disponuje celým spektrem diagnostických technik.
Po stanovení diagnózy je nutné přikročit k celkovému vyšetření. Postižení lymfomem se může vyskytnout prakticky kdekoli. Při vyšetřovacím programu se sleduje osnova daná zejména lymfatickými orgány, obtížemi pacienta a typem lymfomu. Základním pravidlem je vyšetřit lymfatické orgány, v případě lymfatických uzlin je zapotřebí velmi pečlivé fyzikální vyšetření zaměřené na periferní lymfatické uzliny, slezinu, játra. Dále je standardem vyšetření CT se zaměřením na uzliny, na slezinu a játra. Pomocí CT lze vyšetřit i uzliny krční a axilární, někdy se volí ultrasonografické vyšetření, stejně jako v případě vyšetřování jater. V současné době se dostává do popředí použití celotělové pozitronové emisní tomografie. Tato metoda umožňuje detekovat místa s vysokou metabolickou aktivitou, přestože strukturálně ještě nemusí být abnormální, což může být případ nezvětšených, ale již lymfomem postižených uzlin. Vzhledem k tomu, že řadu nemocných je možné úspěšně vyléčit, je nutné pečlivě nemocného vyšetřit s ohledem na jeho schopnost být intenzivně léčen. Proto je u těchto nemocných nutné kardiologické vyšetření včetně echokardiografie, nefrologické vyšetření, vyšetření jaterních a plicních funkcí. Je nezbytné stanovit celkovou zdatnost nemocného, k čemuž se využívá osobní status pacienta. Na závěr klinického vyšetření jsou odborníci schopni popsat rozsah onemocnění, celkový stav nemocného a řadu prognostických faktorů.
V naší poradně s názvem NATEKLÉ UZLINY NA JEDNÉ STRANĚ KRKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavel.
Zdravím,
co když uzlina pod čelistí není nateklá, ale bolí? Cítím ji i když otočím hlavu na druhou stranu. Je to jen tato jedna, přitom necítím že bych byl nemocný a nedokážu si vybavit žádnou situaci která by toto způsobila.
Normálně když jsem nemocný tak je tato uzlina nateklá, ale nebolí tak moc jako teď.
Děkuji za jakoukoliv radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Proč vás bolí lymfatické uzliny na krku?
Příčin může být mnoho. Bolestivé lymfatické uzliny jsou obvykle známkou akutní nebo chronické infekce a někdy mohou mít i neinfekčních příčiny, jako je rakovina nebo autoimunitní onemocnění. Lymfatické uzliny fungují tak, že filtrují a zachycují viry, bakterie a další patogeny dříve, než se mohou rozšířit a infikovat další části těla. Hrají důležitou roli ve schopnosti vašeho těla bojovat s infekcí a často natékají při zánětlivých stavech.
Krk má mnoho lymfatických uzlin (cervikálních lymfatických uzlin), které mohou být bolestivé v důsledku různých stavů. Bolest krku podél lymfatických uzlin je obvykle známkou nějakého základního onemocnění, takže je důležité navštívit co nejdříve svého praktického lékaře. Proč? Protože je třeba vyloučit vážné příčiny, které mohou přicházet v úvahu. Zde je soupis všech příčin, které to mohou být.
Bolest krku podél lymfatických uzlin může být způsobena zánětem lymfatických uzlin (lymfadenitida). Tradičně jsou hlavní příčinou lymfadenitidy infekční příčiny. Akutní příčiny lymfadenitidy se vyvinou během několika dní a mohou být velmi nápadné. Tyto stavy se obvykle vyvíjí rychleji než chronické stavy, jejichž vývoj trvá déle. Je však důležité si všímat všech příznaků bolesti a souvisejících příznaků v průběhu času, abyste získal náležitou péči.
Infekční příčiny
Infekční příčiny bolesti krku podél lymfatických uzlin mohou být akutní (rozvíjející se během několika dní) nebo chronické (rozvíjející se týdny nebo měsíce) a mohou se vyskytovat na obou stranách krku (oboustranně) nebo na jedné straně (jednostranné).
- Akutní: Akutní infekční příčiny jsou často ty, které souvisejí s virovými nebo bakteriálními patogeny.
- Chronické: Chronické infekční příčiny nejčastěji souvisí s virovými infekcemi, jako je virus Epstein-Barrové (EBV) a závažnějšími virovými infekcemi, jako je HIV. Existují také méně časté bakteriální patogeny, které mohou způsobit lymfadenitidu, jako je tuberkulóza.
Neinfekční příčiny
Neinfekční příčiny bolesti krku podél lymfatických uzlin se mohou vyskytovat podobně jako výše, akutně nebo chronicky a bilaterálně nebo jednostranně.
- Akutní: Akutní neinfekční příčiny lymfadenitidy jsou zánětlivé stavy, které nejsou spojeny s infekcí.
Chronické: Mnoho neinfekčních chronických příčin bolesti krku podél lymfatických uzlin je spojeno s rakovinnými procesy. Například rakovina lymfatického systému, nazývaná lymfom, se může vyskytovat v mnoha různých typech. Lymfomy se často vyskytují v lymfatických uzlinách na krku a mohou růst velmi rychle, později způsobují masivní otoky a jsou spojeny s příznaky únavy, nočního pocení a neúmyslného úbytku hmotnosti.
Jak dlouho bude trvat bolest podél lymfatických uzlin?
Trvání bolesti bude záviset na hlavní příčině. Například bolestivé a oteklé lymfatické uzliny způsobené infekčními příčinami často vymizí, jakmile se nemoc vyřeší. U příčin, které souvisejí s rakovinnými nebo chronickými procesy, je řešení často závislé na specifické léčbě.
Železo v potravinách má dvě formy – hem a non-hem. Železo označované jako hem se vyskytuje v živočišné potravě, která původně obsahovala hemoglobin, tedy v červeném mase, vnitřnostech, drůbežím mase nebo rybách.
Non-hem železo se vyskytuje především v rostlinné potravě, a to zejména v luštěninách, listové zelenině nebo sušeném ovoci. Určité množství non-hem železa se vyskytuje také v živočišné potravě.
Hem železo je v těle člověka vstřebáváno mnohem lépe než non-hem železo. Vstřebávání hem železa není příliš závislé na zásobách železa v těle a na potravinách, které jsou konzumovány spolu s hem železem. Naproti tomu vstřebávání non-hem železa je silně závislé na zásobách železa v těle (osoby s nedostatkem železa vstřebávají non-hem železo lépe než osoby, které mají železa v těle nadbytek) a je také více než u hem železa ovlivněno složením konzumovaného pokrmu.
Zdroje non-hem železa:
čočka velkozrnná – 7,54 mg/100 g potraviny v syrovém stavu
kešu – 6,68 mg/100 g potraviny v syrovém stavu
tofu – 5,36 mg/100 g potraviny v syrovém stavu
fazole hnědé – 5,02 mg/100 g potraviny v syrovém stavu
lískový ořech – 4,70 mg/100 g potraviny v syrovém stavu
hrách – 4,43 mg/100 g potraviny v syrovém stavu
mandle – 3,72 mg/100 g potraviny v syrovém stavu
špenát – 2,71 mg/100 g potraviny v syrovém stavu
sušené meruňky – 2,66 mg/100 g potraviny v syrovém stavu
rozinky – 1,88 mg/100 g potraviny v syrovém stavu
Zdroje hem železa:
kuřecí játra – 8,99 mg/100 g syrového masa
hovězí játra – 4,90 mg/100 g syrového masa
králičí maso (stehno) – 1,57 mg/100 g syrového masa
V naší poradně s názvem PROKANAZOL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Irena Foukalová.
Dobrý den, vážení a milí, mám dotaz, lék Prokanazol, jak tady čtu, je víceméně na infekce u pohlavních orgánů, ale manžel to dostal předepsané od lékaře, na jakousi plíseň , údajně v jícnu?? Tak to tedy nechápu, nikde se nepíše, že by to bylo na léčbu nějaké plísně v zažívacím traktu, můžete mi to trochu vysvětlit, i to, jak se může utvořit plíseň v jícnu, děkuji za odpověď, Irena
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Prokanazol je lék určený k léčbě plísňových infekcí pochvy, kůže, ústní dutiny, očí, nehtů nebo vnitřních orgánů, tedy i jícnu. Nejčastější plísňová infekce jícnu je kandidoza. Kandidóza je infekce způsobená kvasinkou zvanou Candida. Candida normálně žije na kůži a uvnitř těla, v místech, jako jsou ústa, hrdlo, střeva a pochva, aniž by způsobovala jakékoli problémy. Někdy se Candida může množit a způsobit infekci, pokud se prostředí uvnitř úst, hrdla nebo jícnu změní způsobem, který podporuje růst plísní. Kandidóza v jícnu se nazývá ezofageální kandidóza. Příznaky kandidózy v jícnu obvykle představují bolest při polykání a potíže s polykáním.
Kandidóza v jícnu je u zdravých dospělých neobvyklá. Většina lidí, kteří dostanou kandidózu v jícnu, má oslabený imunitní systém, což znamená, že jejich tělo špatně bojuje s infekcemi. Patří sem lidé žijící s neléčeným HIV/AIDS a lidé s rakovinou krve, jako je leukémie a lymfom. Lidé, kteří dostanou kandidózu v jícnu, mají často také kandidózu v ústech a krku.
Histologicky existují dva druhy karcinomu pankreatu – duktální a mucinózní (mucin = hlen, tedy nádor s produkcí hlenu), podle toho, z jakých buněk vycházejí. Vysoce zhoubný je především adenokarcinom duktální. Incidence rakoviny slinivky břišní v posledních letech jednoznačně stoupá. V České republice jí onemocní cca 15–20 pacientů na 100 000 obyvatel. O něco častěji se vyskytuje u mužů, dvě třetiny nemocných je ve věku nad 65 let. Tento neobvykle rychle rostoucí nádor se vyznačuje především špatnou prognózou nemocných, i přesto, že se podrobí léčbě, která prodlužuje pacientovi život o několik – možná desítek – měsíců. Jako ostatní zhoubné (maligní) nádory vzniká i rakovina slinivky břišní poruchou některých regulačních genů, jež mají na starosti kontrolovat buněčný cyklus, množení buněk i jejich zánik. Jakmile dojde k poškození některého z nich, buňky se vymaní regulačním mechanismům – přehnaně se množí a nepodléhají buněčné smrti. Jsou částečně pozměněné, takže vypadají jinak a neplní dostatečně svoji funkci.
Slinivka tak po určité době přestane fungovat jako celek – zažívací trakt postrádá enzymy potřebné k trávení veškerých živin i hormony, které jsou důležité nejen pro trávicí systém, ale pro celý organismus. Poškození regulačních genů však nevznikne jen tak z ničeho nic. Dochází k němu působením některých škodlivých faktorů. Hlavním z nich je kouření, jehož zanechání je jedinou prevencí proti tomuto typu rakoviny. Sekundární prevencí je včasný záchyt nádoru (nepodcenění některých příznaků, preventivní prohlídky), který ještě nemá metastázy v jiných orgánech. Na karcinom pankreatu se bohužel přichází v drtivé většině příliš pozdě, protože příznaky nejsou v časných stadiích tolik vyjádřeny. Počínající nádor slinivky břišní je zpravidla asymptomatický (= bez příznaků), v čemž spočívá jeho zhoubnost a zrádnost. O něco později se může vyznačovat zažloutnutím sliznic a kůže (tzv. ikterem čili žloutenkou, jež nemá infekční původ), po němž se s odstupem asi tří měsíců dostavuje bolest břicha, stavy nevolnosti a další neurčité obtíže.
Tyto příznaky svědčí lokálnímu šíření nádoru do okolí, avšak nemusí být ještě založeny metastázy. Pacienti výrazně hubnou v důsledku špatného vstřebávání živin a tím poklesu energetického příjmu. Až 80 % karcinomů je diagnostikováno již v pokročilém stadiu, kdy mají pacienti metastázy v jiných orgánech, především v játrech, plicích, v peritoneu a retroperitoneu (břišní stěna a dutina). Vzácné jsou metastázy do nadledvinek. Při prorůstání nádoru do okolí mohou vznikat další obtíže závislé na dané lokalizaci. Například pokud se karcinom v retroperitoneální dutině (prostor vzadu před páteří) progresivně zvětšuje, vede ke vzniku viscerální bolesti, která je trvalá a velice špatně ovlivnitelná. Nebo může působit tlak na nervové pleteně v okolí páteře, což se projevuje bolestí, jež ustoupí v úlevové poloze v předklonu nebo při schoulení se na břicho. Nádor zpravidla utlačuje i žlučové cesty, projevem je pak již výše zmíněná žloutenka.
Léčba: Na prvním místě je především operace, pokud se nádor ještě operovat dá, což je ve velmi pokročilých stadiích již nemožné. Operace je jediným léčebným přístupem, který poskytuje pacientovi šanci na vyléčení. Některé operační výkony slouží už jen pro zlepšení kvality života. Zavádí se různé drény a stenty, aby se zabránilo, případně odstranilo ucpání žlučových cest nebo střeva. Stejně tak může zlepšit kvalitu života i ozáření nebo chemoterapie. Podává se gemcitabin (Gemzar) a jeho kombinace s oxaliplatinou. Účinné mohou být i kombinace dalších cytostatik například s fluorouracilem. Nezbytnou součástí léčby je tišení bolesti, jež je dominantním příznakem pacientů. Běžná analgetika nemají dostatečnou účinnost, proto se v různých formách podávají opiáty. V krajních případech je řešením zákrok, který by odstranil nervovou pleteň vedoucí do slinivky a tím ulevil od bolesti. Pacientům je podávána rovněž tzv. substituční terapie, což je hrazení enzymů a hormonů, jež kvůli poruše funkce pankreatu chybějí. Terapie inzulinem závisí na stupni poruchy sacharidové tolerance.
nemoci z útlaku v oblasti horní hrudní apertury (thoracic outlet syndromTOS, neurovaskulární kompresivní syndrom ramenního pletence, syndrom krčního žebra);
Základní metodou léčby časných karcinomů je chirurgický výkon, kdy se odebere buď celý prs, nebo jeho část (v tomto případě následuje většinou ještě ozáření). Pro zbavení se nádoru je také lepší odebrat i lymfatické uzliny v podpaží, protože v mnoha případech se tam již nádor rozšířil a nemusí být ještě nijak prokazatelný.
Dnes se do popředí hormonální léčby dostávají i jiné preparáty než tamoxifen. Je to anastrazol (Arimidex), letrozol (Femara) nebo formestan. Jsou to látky blokující tvorbu estrogenů v nadledvině a ve vaječníku. Novou léčebnou možností jsou protilátky proti receptoru HER2 u HER2 pozitivních nádorů. Jedná se o biologickou léčbu, jež je cíleně zaměřená proti určité molekulární struktuře v nádoru a může tedy velice účinně zapůsobit, aniž by vyvolala mnoho jiných vedlejších efektů. Její účinek je očekáván především u nádorů, které mají sklon k většímu množení buněk a metastázování (tedy u těch, jež mají horší prognózu). Po zdařené operaci opět nastává doplňující chemoterapie nebo hormonální léčba kvůli mikrometastázám.
Léčba metastázujícího karcinomu je již svízelná. Karcinom v podstatě nelze vyléčit, ale jen zmenšit a zmírnit tím i obtíže, které již mohou být i v jiných orgánech kvůli metastázám. Pacientky podstupují chemoterapii nebo hormonální léčbu tamoxifenem. Ta je zase upřednostňována u nemocných, jež mají estrogenové receptory, a zabírá, zejména pokud jsou metastázy v kostech nebo měkkých tkáních. Za těchto okolností je dobré rovněž ozařování (na metastázy v kostech, které se projevují těžkými bolestmi zad, nebo na metastázy v mozku). Chemoterapie je vyhrazena pro pacientky s metastázemi do jater, s rychlým šířením nádoru a pro ty, jež nemají estrogenové receptory.
Klasifikace karcinomu je velmi důležitá pro volbu nejlepší terapie. Nádory prsu totiž představují poměrně širokou skupinu onemocnění různého biologického chování.
Rozlišujeme primární onemocnění, původem a rozsahem omezené na jeden prs, případně uzliny, lokální recidiva v dříve postižené oblasti včetně uzlin. Sekundární tumor původem z jiného orgánu zasahující prs – metastázy i přímé prorůstání do prsu jsou vzácné, metastatický rozsev nádoru mimo primárně postiženou oblast, nejčastěji se jedná o metastázy do kostí, metastázy v jiných orgánech (plíce, játra, mozek), které mají zpravidla nejhorší prognózu.
Důležitá kritéria se soustřeďují na velikost tumoru, počet ložisek a napadených uzlin, vzhled tumoru, ohraničení, diferenciaci struktury, ložiska nekrózy, věk pacientky a rodinnou anamnézu – dědičné tumory mají většinou vlastní specifika.
Dalším parametrem je histologický původ (tj. jaké tkáni je nádor podobný) – lobulární, duktální, bazální, výskyt receptorů ER (estrogen), PR (progesteron), AR (androgen), HER2neu, KI67. U receptorů ER je vyšší procento ER pozitivních buněk prognosticky příznivější, naopak u KI67 značí vyšší procento pozitivních buněk agresivnější tumor.
Počínající nádor slinivky břišní je většinou asymptomatický (= bez příznaků), v čemž spočívá jeho zhoubnost a zrádnost. O něco později se může projevovat zažloutnutím sliznic a kůže (tzv. ikterem čili žloutenkou, která nemá infekční původ), po němž se s odstupem asi tří měsíců dostavuje bolest břicha, stavy nevolnosti a další neurčité obtíže. Tyto příznaky svědčí o lokálním šíření nádoru do okolí, ale nemusí být ještě založeny metastázy. Pacienti výrazně hubnou v důsledku špatného vstřebávání živin a tím dochází k poklesu energetického příjmu. Až 80 % karcinomů je diagnostikováno již v pokročilém stadiu, kdy mají pacienti metastázy v jiných orgánech, především v játrech, plicích, peritoneu a retroperitoneu (břišní stěna a dutina). Vzácné jsou metastázy do nadledvinek. Při prorůstání nádoru do okolí mohou vznikat další obtíže závislé na dané lokalizaci. Například pokud se karcinom v retroperitoneální dutině (prostor vzadu před páteří) progresivně zvětšuje, vede ke vzniku viscerální bolesti, jež je trvalá a velice špatně ovlivnitelná. Nebo může působit tlak na nervové pleteně v okolí páteře, což se projevuje bolestí, která ustoupí v úlevové poloze v předklonu nebo při schoulení se na břicho. Nádor zpravidla utlačuje i žlučové cesty, projevem je pak již výše zmíněná žloutenka.
Metastázy rakoviny jater se nejčastěji šíří do plic, mozku nebo slinivky břišní. Ovšem mohou se vyskytnout také jinde. Tyto metastázy výrazně snižují šanci na přežití.
Splenomegalie je vzácně způsobena primárním onemocněním sleziny. Většinou je vstupním, průvodním a někdy i dominujícím nálezem celkových onemocnění různé etiologie.
Příčiny splenomegalie
Splenomegalie se vyskytuje u řady stavů a chorob s rozdílnými patogenetickými mechanismy:
při reaktivních zvětšeních bílé pulpy jako odpověď na virové, bakteriální, mykotické a parazitární infekce;
při proliferaci krevních elementů při akutních a chronických leukemiích, myelo- a lymfoproliferativních chorobách, při procesech histiocytárního systému;
při vystupňované fagocytární funkci makrofágů u hemolytických anémií (u idiopatické trombocytopenie je splenomegalie vzácná, přestože při ní dochází k destrukci protilátkami pokrytých destiček);
při městnavé (kongestivní) splenomegalii s portální hypertenzí: prehepatální, intrahepatální a posthepatální a při městnavé slabosti srdeční;
při střádacích chorobách a amyloidóze;
při extramedulární hematopoéze;
při procesech vycházejících ze sleziny nebo postihujících slezinu: hemangiomy, tumory sleziny, slezinné cysty, abscesy, tbc aj.
Diferenciální diagnóza splenomegalie
Zevrubné fyzikální vyšetření, uvážlivý výběr laboratorních a pomocných vyšetření.
Anamnéza – je založena na dotazech týkajících se výskytu žloutenky a splenektomie u rodinných příslušníků, na výskyt tuberkulózy u příbuzných a spolubydlících.
Osobní anamnéza se zaměřuje při podezření na infekční onemocnění na epidemiologickou situaci, na pobyty v cizině a u cizinců na oblast, ze které přicházejí. Dále se zaznamenávají B příznaky, jmenovitě horečka, její typ a trvání. Dotazy směřují i na noční pocení (TBC, Hodgkinův maligní lymfom), na úbytek na váze (maligní onemocnění), na rizikové faktory HIV infekce.
