Senioři a novorozenci jsou na úžeh náchylnější. Novorozenci a kojenci nemají ještě plně vyvinuté termoregulační mechanismy, u starších osob se podílejí na zvýšené míře rizika přidružená onemocnění (cukrovka, nemoci srdce a plic), užívání léků a zpomalená termoregulace.
Některé léky ovlivňují schopnost organismu reagovat na teplo. Je třeba si dávat pozor na užívání léků, které zužují cévy, na léky na krevní tlak, léky, které podporují vylučování sodíku a vody, ale také na antidepresiva.
Obézní osoby jsou vystaveny vyššímu riziku, neboť větší vrstva tělesného tuku zpomaluje výdej tepla z organismu. Úplně zdravý člověk si může přivodit úžeh, pokud vykonává nadměrnou fyzickou práci v extrémních teplotních podmínkách.
Úžeh jen málokdy vede k trvalému poškození. Pro plné vyléčení má velký význam včas poskytnutá první pomoc a následný brzký příchod do nemocnice. Pokud nebyla první pomoc při úžehu postiženému poskytnuta neprodleně, může ve vážných případech dojít až k poškození orgánů nebo k úmrtí.
Při průjmu je nutné doplňovat tekutiny a chladit organismus.
Spánek dítěte, jeho správná doba podle věku dítěte.
Novorozenci: ti prospí většinu dne. V prvních týdnech života novorozenci spí zhruba 17 až 18 hodin
denně. Ve třech měsících prospí kojenec obvykle za den okolo 15 hodin. Uvedená doba spánku novorozenců není souvislá. Obvyklá nejdelší doba souvislého spánku novorozence je nejdéle 4 až 6 hodin.
Miminko v 6 měsících spí již celou noc. Obvyklá délka spánku u
šesti měsíčního dítěte je 14 hodin, z čehož 11 hodin prospí v noci.
Kolik spánku potřebuje devítiměsíční dítě? Malé děti ve věku kolem devíti měsíců spí denně zhruba 14 hodin a souvislý noční
spánek u nich vydrží až 8 hodin.
Batole v 18 měsících spí obvykle 13 až 14 hodin denně, z toho zhruba 11 hodin prospí v
noci.
Ve dvou letech spí děti obvykle 13 hodin denně, z toho v noci zhruba 11 hodin. Dvouleté dítě již potřebuje pouze jedno denní prospání, nejlépe po obědě.
Tříleté děti spí obvykle 12 až 13 hodin denně, z toho 10
až 11 hodin v noci a potřebují už jen jedno prospání po obědě.
Větší děti ve věku 3 až 6 let potřebují spát 10 až 12 hodin denně, přičemž obvykle chodí spát mezi sedmou a devátou hodinou a vstávají ráno, mezi šestou a osmou hodinou ranní.
Dítě ve věku 7 až 12 let normálně prospí 10 až 11 hodin denně.
Přípravek DALACIN C patří do skupiny antibiotik a je ve velké míře využíván stomatology jako antibiotikum na zuby.
Tyto léky se užívají k léčbě bakteriálních, případně i jiných infekcí. Přípravek DALACIN C obsahuje léčivou látku klindamycin. Ta zastavuje růst určitých typů bakterií nebo je usmrcuje. Přípravek mohou užívat i pacienti přecitlivělí na jiná antibiotika, například peniciliny a cefalosporiny. Přípravek DALACIN C se používá u dětí a dospělých k léčbě infekcí postihujících horní a dolní cesty dýchací (například zánět vedlejších nosních dutin nebo středního ucha, angína, spála, zápaly plic či zánět průdušek), infekcí kůže a měkkých tkání (například akné nebo jiné záněty kůže projevující se vznikem hnisavých puchýřků a nebo záněty podkoží), infekcí kostí a kloubů, krve, srdce, zubů a ústní dutiny, gynekologických infekcí v oblasti malé pánve (například zánět vejcovodů či vaječníků či děložní sliznice), břišních infekcí (například zánět pobřišnice).
Tento léčivý přípravek obsahuje laktózu. Sdělil-li vám někdy lékař, že trpíte nesnášenlivostí některých cukrů, kontaktujte před užitím přípravku DALACIN C svého lékaře.
Přípravek DALACIN C s jídlem a pitím
DALACIN C tobolky se užívají s jídlem nebo se zapíjejí plnou sklenicí vody (250 ml), aby se zabránilo podráždění jícnu.
Těhotenství, kojení a fertilita
Pokud jste těhotná nebo kojíte, domníváte se, že můžete být těhotná, nebo plánujete otěhotnět, poraďte se se svým lékařem nebo lékárníkem dříve, než začnete tento přípravek užívat.
Řízení dopravních prostředků a obsluha strojů
Účinky klindamycinu na schopnost řídit a obsluhovat stroje nebyly systematicky hodnoceny.
Jak se přípravek DALACIN C užívá
Vždy užívejte tento přípravek přesně podle pokynů svého lékaře nebo lékárníka. Pokud si nejste jistí, poraďte se se svým lékařem nebo lékárníkem. Užívejte pouze dávky předepsané lékařem. Níže je uvedeno běžné dávkování, které se však může lišit podle závažnosti a typu infekce.
Dospělí: obvyklá dávka je 600 až 1 800 mg/den rozdělená do 2, 3 nebo 4 stejných dávek.
Děti (od 1 měsíce věku): 8–25 mg/kg/den ve 3 nebo 4 stejných dávkách.
Novorozenci (do 1 měsíce věku): pro tuto věkovou skupinu pacientů je určena injekční forma přípravku DALACIN C.
Jestliže jste užili více přípravku, než jste měli
Pokud náhodně užijete příliš mnoho tobolek, informujte
Nejúčinnější prevence je sexuální abstinence. Když už se to z pochopitelných důvodů dodržet nedá, je základní prevencí zodpovědné sexuální chování. To obnáší omezení počtu sexuálních partnerů a vyhýbání se sexuálním dobrodružstvím s náhodnými osobami. Rozhodně každý, kdo nemá stálého partnera, by měl při styku použít kondom. Jeho pravidelné a správné použití snižuje riziko nákazy. Při výskytu prvních příznaků je nutné podstoupit lékařské vyšetření a zahájit léčbu, aby se zabránilo vzniku případných komplikací. Kvůli prevenci dalšího šíření nákazy je třeba se vyvarovat sexuálních styků po dobu stanovení diagnózy a léčení. Jako prevence nákazy novorozenců se plošně uplatňuje takzvaná kredeizace, kdy se každému novorozenci preventivně aplikuje do oka (do spojivkového vaku) desinfekční prostředek Ophtalmo-Septonex.
Poporodní deprese se vyskytuje u žen po porodu. Žena se obává, zda se dokáže o dítě správně postarat. Existují tři hlavní typy:
poporodní blues – objevuje se 2.–4. den po porodu. Mezi příznaky patří podrážděnost, úzkost, kolísání nálady, větší přecitlivělost, neschopnost cítit lásku k novorozenci s následným sebeobviňováním;
poporodní deprese – většinou se objevuje 6.–12. týden po porodu, výjimečně až po roce. Příznaky: přílišná únava až vyčerpanost, úzkost, podrážděnost, sebevýčitky. Postižená se vyhýbá kontaktu s lidmi, ztrácí chuť k jídlu, trpí nespavostí a ztrácí potěšení z oblíbených aktivit. Může se vyskytnout obava z toho, že dítěti cíleně a smrtelně ublíží (například vyhozením z okna). To může vést k myšlenkám na odložení dítěte, protože žena sama má pocit, že je pro něj nebezpečná;
poporodní psychóza – jedná se o vzácnou formu poporodní deprese. Vyskytuje se u 1 nebo 2 žen z 1 000. Může se objevit v prvních 2 až 3 dnech po porodu, ale také až po několika týdnech. Projevuje se neklidem, problémy se spaním a podrážděností. Dále se vyskytují bludy a halucinace, žena je přesvědčena, že dítě je špatné. V tomto případě jsou jak dítě, tak jeho matka v ohrožení života.
Rozštěpy mohou mít velmi rozdílný rozsah. Od forem naznačených až po úplné. Může být zasažen ret, čelist i patro. Mohou být jednostranné i oboustranné. Rozštěpy rtu jsou častěji postižení chlapci. Naopak izolovanými rozštěpy patra (je zasaženo pouze patro) jsou častěji postiženy dívky.
Rozštěpy rtu jsou diagnostikovány pro svoji nápadnost snadno ihned po narození. Rozštěp patra je otvor v patře, který je viditelný, když novorozenec otevře ústa. Je velmi důležité použít při vyšetření svítilnu, aby nebyl přehlédnut ani defekt malých rozměrů. Toto se běžně vyšetřuje již v porodnici. Novorozenci postižení rozštěpem patra budou mít problémy s kojením, protože nedokážou vytvořit v ústech podtlak potřebný k sání. Pokud se plné kojení nezdaří, jsou tito kojenci přikrmováni nebo jsou plně krmeni lahví. Lahev bývá často nutné opatřit speciálně upravenou savičkou nebo je používána speciální kojenecká lahev pro děti s rozštěpem patra. Důležité je najít ke krmení vhodnou polohu, nejlépe v polosedě, kdy mléko dítěti tolik nevniká do nosu.
Vlastní diagnostika kožních onemocnění není nikdy snadným úkolem. Je to obtížnější, protože různá onemocnění mívají podobné příznaky. Kopřivka sama o sobě je rozdělena na dva typy, na akutní a chronickou. Kopřivka je způsobena uvolněním histaminu v reakci na alergeny. Histamin je organická sloučenina, která v těle způsobuje zánětlivý proces. Prvními příznaky kopřivky jsou malé pupínky na povrchu kůže, které však mohou být zaměněny za jiné onemocnění. Dalším problémem je diagnostika pupínků, protože příznaky jsou příliš obecné. Mezi symptomy kopřivky patří zarudnutí, svědění, tvorba podlitin. Ale tyto příznaky jsou známy i u jiných kožních onemocnění. Kopřivka může být způsobena alergeny, stresem, teplem, slunečním světlem nebo vodou. Neléčené příznaky mohou trvat od několika hodin až po několik týdnů. Pro diagnostiku jsou důležité krevní testy a pro léčbu antihistaminika.
Potničky
Potničky (latinsky hydroa) jsou drobné červené puchýřky na kůži, které vznikají retencí potu ve vývodech potních žláz při přehřátí těla. Nejde o vážné, spíše o nepříjemné onemocnění. Náchylní k potničkám jsou hlavně novorozenci a kojenci, u nichž je termoregulace a funkce potních žláz snížena, naopak funkce mazových žláz je zvýšena. Vyskytnout se však mohou i u starších dětí, ojediněle i u dospělých a jedinců s nadváhou. Tím, že je kůže novorozenců a kojenců velmi jemná a citlivá, je i snadno náchylná ke kožním infekcím (snadná tvorba puchýřů, vyrážky). Povrchní drobné čiré puchýřky připomínají kapky vody. Snadno praskají, místo se vysuší a začne se olupovat. Drobné začervenalé pupínky o velikosti 1–3 mm se objevují nejčastěji tam, kde je teplé a vlhké prostředí (v záhybech kůže na krku, v tříslech, na zadečku, trupu, v obličeji, ale i ve vlasaté části hlavy). Citlivá místa je proto nutné nechávat co možná nejvíce na vzduchu, aby kůže dobře dýchala.
Rosacea
Rosacea (růžovka) je velmi častá dermatóza, která je příbuzná akné. Jedná se o zánětlivé onemocnění kůže, příčiny vzniku růžovky jsou zatím nejasné. Rosacea postihuje obě pohlaví, přičemž u žen se vyskytuje častěji. Nemoc začíná většinou po 30. roce života. Nejvíce nemocných detekujeme ve věkové skupině 40–60 let.
Onemocnění se projevuje velmi typickými příznaky, které specializovaného lékaře-dermatologa, snadno dovedou k diagnóze. Lokalizace projevů je téměř výhradně na hlavě, a to v ob
Streptococcus agalactiae ze skupiny B je přítomen až u 40 % žen. Jedná se o neškodné bakterie, které kolonizují v genitáliích a anální oblasti, ale u žen samých nezpůsobují problémy. Tyto bakterie však mohou být škodlivé pro novorozence. Ženy v těhotenství jsou testovány na přítomnost streptokoka a případně zaléčeny antibiotiky, aby se eliminovalo nebezpečí nákazy novorozence při porodu.
Do pochvy žen může proniknout Streptococcus agalactiae z trávicího ústrojí, kde běžně přežívá. Ženu obvykle ke gynekologovi přivede obtížný výtok. Přítomnost streptokoka v pochvě prokáže laboratorní rozbor stěru z pochvy. Ženě jsou obvykle předepsány vaginální léky. Výskyt streptokoka v pochvě není podceňován v případě, že žena dosud neměla děti (a do budoucna je chce mít). V některých případech může být totiž streptokok v pochvě příčinou opakovaných samovolných potratů (infertilita).
Streptokok v pochvě těhotné ženy bývá obvykle zjištěn „náhodně“, a to při obvyklém stěru, který je součástí vyšetření na počátku těhotenství. I když těhotná žena nemá žádné potíže (nekrvácí, nemá silný výtok, nebolí ji ani jí netvrdne břicho), odevzdá vzorek moči ke kultivaci, aby byl vyloučen, nebo potvrzen výskyt streptokoka v močových cestách (který by lékaři začali léčit). V záznamech (zdravotní dokumentaci) ženy se však musí objevit připomínka, že je budoucí maminka „streptokokově pozitivní“. V posledních týdnech před porodem žena navštěvuje ambulanci porodnického oddělení, kde bude rodit. Ošetřující lékař obvykle provede kontrolní stěr a jeho vyšetření se zaměřením na výskyt bakterie Streptococcus agalactiae, která může novorozenci infikovanému při průchodu porodními cestami způsobit závažná onemocnění, například zánět mozkových blan či zápal plic, což by vážně ohrozilo jeho život. V současné době má medicína prostředky, jak dítě před nákazou při porodu ochránit.
Ideální by bylo mít nějaké univerzální „oční kapky na červené oko“. Nějaké takové „chytré oční kapky“, které by mohl mít člověk po ruce. Kapky, které by většinu výše jmenovaných stavů buď samy vyléčily, nebo alespoň obtíže při těchto stavech značně zmírnily. A napomohly případné další souběžné specifické léčbě mechanickým odstraňováním čehokoliv cizího z oka. Ovšem za podmínky, že by v žádném případě neuškodily, ať už by se v oku dělo cokoliv. Kapky, které by mohl každý s klidným svědomím na jakékoliv zarudlé oko použít. Bez nebezpečí předávkování. Každému. Novorozenci, dítěti i dospělému. A mít přitom jistotu, že pomohou a neublíží, i když není diagnóza přesně stanovena. Kapky bez interakcí s jinými léky. Kapky, které by mohly být „v zásobě“ doma, v autě. Jako první pomoc k vykapání či výplachům, když se do oka něco nepatřičného dostane. Nebo k řešení pocitu nepohody (diskomfortu) v očích, ať už je příčina jakákoliv. Dlouho se zdálo, že něco takového se nemůže podařit. Ale opak je pravdou. Jeden výrobce se nyní našel. A přitom nevynalezl nic nového. Použil jen to, co se už po staletí v léčbě očí s úspěchem používá. Výtažek ze světlíku lékařského. Tento výtažek zakomponoval do roztoku očních kapek s názvem OCUflash. Světlík lékařský má dezinfekční, antibiotický, svíravý (adstringentní) i protizánětlivý účinek. OCUflash splňuje vše, o čem jsme výše mluvili. Může se aplikovat dětem již od narození. Výrazně pomůže u pěti z šesti výše jmenovaných stavů červeného oka. Zmírní, ale nevyřeší plně jen syndrom suchého oka. V tomto případě musí být navíc aplikovány umělé slzy.
Potničky (latinsky hydroa) jsou drobné červené puchýřky na kůži, které vznikají retencí potu ve vývodech potních žláz při přehřátí těla. Nejde o vážné, ale spíš nepříjemné onemocnění. Náchylní k potničkám jsou hlavně novorozenci a kojenci, u nichž je termoregulace a funkce potních žláz snížena, naopak funkce mazových žláz je zvýšena. Vyskytnout se však mohou i u starších dětí, ojediněle i u dospělých a jedinců s nadváhou. Tím, že je kůže novorozenců a kojenců velmi jemná a citlivá, je i snadno náchylná ke kožním infekcím (snadná tvorba puchýřů, vyrážky). Povrchní drobné čiré puchýřky připomínají kapky vody. Snadno praskají, místo se vysuší a začne se olupovat. Drobné začervenalé pupínky o velikosti 1–3 mm se objevují nejčastěji tam, kde je teplé a vlhké prostředí (v záhybech kůže na krku, v tříslech, na zadečku, trupu, v obličeji, ale i ve vlasaté části hlavy). Citlivá místa je proto nutné nechávat co možná nejvíce na vzduchu, aby kůže dobře dýchala.
Potničky vznikají při přehřátí dítěte
při horečce;
nevhodným oblečením;
pobytem v horkém prostředí;
po delší cestě autem v letních měsících;
v noci.
Prevence potniček u dětí
V bytě udržujte stálou teplotu a snažte se nechat v místnosti proudit vzduch (pootevřená ventilace).
Volte vždy vhodné oblečení (spodní vrstvy by měly být bavlněné).
Dítě zbytečně moc neoblékejte, aby na sobě nemělo příliš vrstev k poměru teploty vzduchu, spíše ho otužujte.
Snažte se omezit pobyt dítěte v horkém a vlhkém prostředí.
Na noc dítě ukládejte ke spánku do chladné, dobře vyvětrané místnosti.
Do postýlky na matraci nedávejte klasické igelitové podložky.
Dbejte na zvýšenou hygienu, dítě častěji přebalujte a vždy jej otřete k tomu určenými dětskými hygienickými ubrousky.
Výskyt černého kašle dosáhl svého dlouholetého maxima, od začátku roku jím onemocnělo rekordních 880 lidí, což odpovídá stavu ze 60. let minulého století. Rizikovou skupinou jsou novorozenci a staří lidé, které může černý kašel ohrozit na životě, a také chronicky nemocní pacienti s astmatem či CHOPN (chronická obstrukční plicní nemoc). Onemocnět však může kdokoliv, podle statistik až 90 % vnímavé populace. Chráněný je přitom jen ten, kdo se pravidelně nechává přeočkovat, protože prodělání nemoci ani očkování neposkytuje dlouhodobou ochranu. I proto se bakterie stále více šíří a roste počet nemocných ve všech věkových kategoriích. V sousedním Rakousku a Německu se v reakci na návrat nemoci rozhodli plošně přeočkovávat dospělé. Ve Spojených státech amerických, kde prevence zdraví hraje významnou roli, dokonce zavedli plošné očkování pro budoucí maminky, aby tak chránili novorozence. Kvůli nutnosti pravidelně přeočkovávat doporučují obnovovat ochranu před každým porodem. I zde se totiž objevilo alarmující zvýšení úmrtnosti u dětí do jednoho roku, stejně jako například v Kanadě, Austrálii či Velké Británii. Podobně jako u nás i v těchto vyspělých zemích dochází k nákaze od nejbližších rodinných příslušníků a umírají nejmenší děti, jež ještě nejsou chráněny očkováním. V České republice odborníci z Národní imunizační komise doporučují přeočkovat dospělé proti černému kašli minimálně jednou v dospělosti.
Černý kašel je způsoben bakterií – bordetellou – která postihuje hlavně dýchací cesty a tím vyvolává dávivý kašel. Bakterie se šíří kapénkovou infekcí neboli vzduchem. Stačí, aby někdo nemocný ve vašem okolí kýchl nebo zakašlal. Proti černému kašli se malé děti očkují, je zde však riziko, že v průběhu života stejně touto chorobou onemocní. Její inkubační doba je asi 14 dní a nemoc samotná trvá přibližně sedm týdnů. Černý kašel může mít více podob, při podezření je důležité co nejdříve vyhledat lékaře a nechat se vyšetřit.
Nejlepší prevencí je podstoupení pravidelného očkování, které vám většinou doporučí lékař. Dnes užívané očkovací látky obsahují pouze ty složky bakterií černého kašle, jež jsou potřebné pro vytvoření důležitých protilátek. Jsou dobře snášeny. V ČR je celoplošně prováděno povinné očkování. Používá se smíšená očkovací látka (trivakcína), která chrání proti černému kašli, záškrtu a tetanu. Děti jsou očkovány třemi dávkami, poprvé od 9. týdne do 5. měsíce života. Druhá dávka následuje za 6 týdnů a třetí za 6 měsíců. Díky tomuto opatření je u nás výskyt černého kašle zcela ojedinělý. Dále je samozřejmostí nestýkat se s nakaženými lidmi, pokud samozřejmě víme, že jsou nemocní. Matky s novorozenci by neměli asi šest týdnů po porodu navštěvovat nákupní centra, jezdit přeplněnou městskou hromadnou dopravou a navštěvovat místa, kde je velká koncentrace lidí z důvodu možné nákazy miminka.
Přeočkování proti černému kašli je doporučováno rodičům i prarodičům novorozence, a to ještě před narozením miminka. Matka se může nechat přeočkovat v porodnici, dodá dítěti ochranu mezi 6.–13. týdnem života, kdy je dítě zcela nechráněno. Imunita ani po prodělaném onemocnění není celoživotní, i po očkování trvá ochrana pouze několik let.
Označovaný také jako inzulin-dependentní diabetes mellitus (IDDM). Vzniká v důsledku selektivní destrukce B buněk vlastním imunitním systémem, což vede k absolutnímu nedostatku inzulinu a doživotní závislosti na jeho exogenní aplikaci. Ke zničení B buněk dochází autoimunitním procesem, jenž je zakódován v genetické informaci diabetika. Autoimunitní proces je porucha imunitního systému vzhledem k toleranci vlastních buněk, proti nimž vlastní tělo vytváří autoprotilátky. Zjednodušeně řečeno, imunita funguje tak, že cizorodá látka (= antigen) je rozpoznána B-lymfocyty, které produkují protilátky. Antigen je „označen“ touto protilátkou, jež se na něj naváže. Takto označená cizorodá látka je zničena T-lymfocyty a makrofágy. B-lymfocyty označí svými protilátkami B buňky slinivky břišní jako cizorodou část těla (= autoantigen), čímž je nastartována imunitní reakce. T-lymfocyty a makrofágy tyto buňky bezhlavě ničí, aniž by se při tom dotkly A, D nebo PP-buněk. Dosud zůstává nezodpovězena otázka, proč dojde k poruše tolerance imunitního systému vůči buňkám vlastního těla. Tvorba protilátek vůči B buňkám je zakódovaná v genetické informaci diabetika ještě před vlastní manifestací diabetu. Spouštěcím mechanismem k rozvoji autoimunitní reakce může být imunitní odpověď na mírnou virózu (nachlazení), jež nastartuje nezvratnou tvorbu protilátek proti vlastním buňkám. Vzhledem k autoimunitní podstatě diabetu byl rovněž dokázán i sklon diabetiků k jiným autoimunitním nemocem. Diabetes mellitus I. typu je někdy označován jako juvenilní diabetes, protože je nejčastěji diagnostikován kolem 15. roku života. Onemocnět jím však mohou jak novorozenci, tak starší lidé.
Ultrazvuková diagnostika určuje termín porodu podle biometrie plodu. Za nejpřesnější termín porodu podle „ultrazvuku“ můžeme považovat ten, který je určen v 10. týdnu těhotenství. Do té doby se všechny plody vyvíjí stejně a jejich růstová křivka je v prvním trimestru totožná. Až poté se projeví jiné faktory a děti se výrazně začínají odlišovat. Určení termínu porodu pomocí ultrazvuku je také nejpřesnější pro ženy, které měly nepravidelný menstruační cyklus, anebo pro ty, kterým bylo diagnostikováno rizikové těhotenství. Pro ženy s rizikovým těhotenstvím je stanovení termínu důležité, aby se při případném náhlém porodu dalo určit, zda se dítě narodilo předčasně. Donošení novorozenci ve 40. týdnu mohou dosahovat různé porodní hmotnosti. Záleží to i na stravě matky, tělesné stavbě matky a otce a také na tom, jestli matka měla, nebo neměla těhotenskou cukrovku. Ultrazvukové vyšetření, které je prováděno v polovině těhotenství, již termín porodu nijak neposouvá, slouží pouze k určení velikosti plodu a jeho kontrole, a rovněž k prověření, zda těhotenství probíhá bez komplikací.
