NOVOROZENECKA MOUCNIVKA a nejen to se dozvíte v tomto článku. Z jednoho pupínku si většinou nic neděláme. Ovšem pokud se naše dítě obsype v obličeji nebo jinde na těle, měli bychom zbystřit. Dětské pupínky jsou velmi častým projevem nějaké choroby, případně alergie. Poznat přesně, o co jde, je někdy poměrně těžké i pro lékaře, natož pro nás. Vyrážka nepřichází sama od sebe, zpravidla bývá příznakem nějaké nemoci.
Novorozenecká vyrážka
Běžná novorozenecká vyrážka se objeví brzy po porodu, většinou okolo 3. týdne života. Během několika dní sama bez léčení zmizí. Kůže novorozence je velmi citlivá, proto se na ní snadno objeví kopřivka, pupínky nebo vyrážka.
Příznaky
U dětí se může objevit po celém těle, na rukou, na zadečku pod plenkami nebo pouze na obličeji. Projevuje se tak alergie, infekční nemoci, atopický ekzém nebo pouze běžné novorozenecké akné.
Co s tím dělat
Původ vyrážky u dětí pozná spolehlivě pouze kožní lékař. I když může kůže miminka vypadat někdy děsivě, většinou nejde o závažný problém.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Na fotografii je vidět mužská kandidóza - kvasinková infekce u mužů.
Mužská kandidóza, běžně známá jako moučnivka penisu, je způsobena kvasinkou Candida. Tato houba nejlépe prospívá ve vlhkých podmínkách a penis poskytuje dobré prostředí, zejména pod předkožkou, pro jejich přežití.
Příznaky mužské kvasinkové infekce jsou:
Svědivá vyrážka, která může být bílá což vede k tvorbě bílých skvrn na penisu. Případný otok žaludu způsobuje záněty penisu - onemocnění známé jako balanitis. Svědivé pupínky se můžou zanítit a způsobit červené boláky na penisu. Rovněž můžete cítit bolest při pohlavním styku a v pokročilém stádiu může být pozorován bolestivý pocit na špičce penisu při močení. Rovněž může být přítomen konstantní neobvyklý bílý výtok pod předkožkou.
Léčba
Ve většině případů se kvasinková infekce léčí použitím jednoduch antimykotik, která jsou předepsána lékařem potom, co schválil, že je to určitě kvasinková infekce, která způsobuje tyto bílé svědivé skvrny na vašem penisu.
Žluté bělmo u novorozenců a s ním spojená novorozenecká žloutenka jsou považovány za normální stav. Krev dospělého jedince obsahuje okolo 5 milionů červených krvinek na mm3 krve. Krev plodu jich obsahuje až 8 milionů na mm3 krve. Ihned po porodu začne dítě dýchat a jeho tělo je zásobováno kyslíkem z plic. Krev najednou začne být více okysličená a fetální hemoglobin i nadbytek červených krvinek, které ho obsahují, se stávají zbytečnými. Proto se začnou ve velkém množství rozpadat a až do 2.–3. měsíce věku se jejich množství snižuje. V této době dokonce mohou dosáhnout až tak malého množství, že by to u dospělého člověka bylo považováno za chudokrevnost. Rozpadem erytrocytů se do krve uvolňuje hemoglobin, který je dále metabolizován na žluté krevní barvivo bilirubin. Bilirubin je dále zpracováván játry a vylučován do žluče. Ta odchází do stolice, kterou barví tmavě. Játra novorozence totiž nejsou ještě natolik zralá, aby zvládla metabolizovat bilirubin, který je v určitých mezích i v krvi zdravého člověka.
Hemolytická nemoc novorozenců (fetální erytroblastóza), což je závažnější typ novorozenecké žloutenky, vzniká v případě, že dojde k neshodě krevní skupiny matky a dítěte a hladina bilirubinu může dosáhnout velmi vysokých hodnot. Nejčastější a nejzávažnější je neshoda takzvaného Rh-faktoru, kdy matka je Rh negativní a plod Rh pozitivní. V tomto případě se v těhotenství, zvláště pak při porodu, mohou do krve dítěte dostat matčiny protilátky proti krvinkám plodu (hrozí především v případě, že v předchozím těhotenství již byla matka imunizována Rh pozitivním plodem), dojde k jejich masivnímu rozpadu a uvolnění velkého množství bilirubinu. Hrozí ukládání bilirubinu do mozkové tkáně, což může způsobit nevratné poškození mozku a ohrozit dítě i na životě. Naštěstí je takto dramatický průběh dnes již velmi vzácný a lékaři si s ním umějí poradit.
Novorozenecká žloutenka má úplně jinou příčinu než infekční žloutenky typu A, B nebo C, které jsou způsobeny virovým zánětem jater. Ačkoliv se na první pohled projevuje podobně jako infekční typy (žlutým zbarvením), neměla by se za ně zaměňovat, protože se jedná o zcela rozdílné onemocnění.
Matka by měla co nejdříve po porodu začít pravidelně a řádně kojit. Dostatečné množství přijímané potravy v podobě mateřského mléka nebo náhražek zvýší u dítěte množství vyprazdňované stolice a spolu s ní odchází i více bilirubinu, který se do ní dostává žlučí z jater. To může přispět k jeho rychlejšímu vylučování z těla a zabránit tak rozvoji žloutenky. Také prevence infekcí a předčasného porodu hraje důležitou roli
Moučnivka se u kojenců projevuje bělavými povlaky v ústech, a to na jazyku, tvářích, dásních nebo na patře. Puchýřky vypadají jako sražené mléko nebo tvaroh a nejdou jednoduše setřít. Někdy bývá moučnivka u kojenců doprovázena také mokvajícími puchýřky v okolí konečníku.
Moučnivka u kojenců se léčí 0,5–1% genciánovou violetí, fialovým protiplísňovým roztokem. Genciána je v lékárnách běžně dostupná. Nanáší se na postižená místa. K aplikaci můžete použít vlastní prst ovázaný kouskem obvazu. Pokud moučnivka nezmizí do 3 až 4 dnů, navštivte lékaře. Na moučnivku lze použít také výplachy dutiny ústní roztokem tea tree oleje, zeleného jílu nebo aloe vera. Před jejich použitím se však u dětí poraďte s lékařem. Zároveň je nutné všechny dudlíky, které dítě používá, vyvářet nejlépe ve vodě s trochou octa.
Moučnivka je časté infekční onemocnění, které se projevuje u kojenců jako bílý povlak na sliznici uvnitř úst nebo na jazyku. Infekce není pro dítě nebezpečná. Původcem onemocnění je kvasinka Candida albicans, která se běžně vyskytuje v ústech, v trávicím a v genitálním traktu člověka. Při přemnožení kvasinek dochází k infekci. Kojenci se nakazí obvykle od matky během porodu nebo později z prsních bradavek či při nedostatečné hygieně. Onemocnění se u kojenců obvykle projeví krátce po narození, nejčastěji okolo 10. dne života. Většina onemocnění vzniká do 2 měsíců věku, ale může se objevit také později.
Moučnivka se u kojenců projevuje jako bílý povlak na sliznici v ústech, na jazyku nebo na patře. Povlak je obtížné setřít a po setření se objeví zarudlá, někdy krvácející sliznice. Kojenci mohou mít podobný bílý povlak také od mléka, v tomto případě však povlak v krátké době mizí. U většiny dětí se jedná o nebolestivé onemocnění, pro některé děti je však moučnivka bolestivá. Bolest se pak projevuje především při kojení nebo krmení z lahve.
Účinky boraxglycerinu
Moučnivka obvykle vymizí i bez léčby během několika týdnů. Pro urychlení léčby nebo při rozsáhlejším výskytu může lékař předepsat mast nebo boraxglycerin. Látky se aplikují do úst dítěte. Kojící matky by si pak měly mastí natírat také bradavky před kojením, aby nedocházelo k přenosu onemocnění z dítěte na matku a zpět.
Použití
Potírá se sliznice dutiny ústní. U kojících matek je důležité léčit také bradavky antimykotickým přípravkem, i když nemají žádné příznaky. Předejde se tak opakovanému návratu moučnivky. Důležité je také vyvaření všech dudlíků, lahví a odsávačky mléka, aby se předešlo další infekci. Neléčená nebo nesprávně léčená moučnivka se může rozšířit i dál a při vážnějším stavu jsou pak nutná celková antimykotika. Proto by měla být léčba konzultována s lékařem. Léčený soor by měl správně do týdne vymizet.
Moučnivka je infekční onemocnění projevující se u kojenců jako bílý povlak na sliznici uvnitř úst, na jazyku nebo na patře. Infekce není pro dítě nebezpečná. Povlak je obtížné setřít a po setření se objeví zarudlá, někdy krvácející sliznice. Kojenci mohou mít podobný bílý povlak také od mléka, v tomto případě však povlak v krátké době mizí. U většiny dětí se jedná o nebolestivé onemocnění, ovšem pro některé může být moučnivka bolestivá. Zvláště na rtech je moučnivka u dětí velmi nepříjemná. Bolest se pak projevuje především při kojení nebo krmení z lahve.
Moučnivka se projevuje výskytem bělavých povlaků v ústech, které vypadají jako sražené mléko nebo tvaroh. Objevit se může na patře, jazyku i dásních. Bělavý povlak je zpočátku možné setřít, při déletrvající nákaze pevně ulpívá na sliznici. Okolí a podloží výsevu mykózy bývá ostře červeně ohraničené. Infekce se může přenést z úst na sliznici rtů, kde obvykle napadá ústní koutky. Pokud není moučnivka včas podchycena a zaléčena, může se kvasinka rozšířit z úst do hltanu a přes trávicí soustavu může projít až ke konečníku dítěte. V těchto místech se nákaza projevuje zčervenáním sliznice, výsevem povlaku až mokvajících puchýřků. Dítě na rozšíření nákazy na konečník může reagovat zvýšeným neklidem až plačtivostí, zejména před přebalením (infikovaná místa svědí, až bolavě pálí). Nákaza se neprojevuje zvýšenou teplotou, ale může ji doprovázet nechutenství a odmítání jídla, které dítě v pusince dráždí.
Léčba nákazy: K léčbě moučnivky se používají dezinfekční a antimykotické tinktury, kterými se napadená místa 4–5x denně potírají (například 0,5–1% genciánová violeť). Alternativně lze zvolit výplachy úst roztokem z tea tree oleje nebo aloe vera. Pokud během 4–5 dní nedojde k ústupu nákazy, je vhodná konzultace s lékařem (dermatologem či pediatrem). V urputných případech, u dětí s oslabenou imunitou, dětskou cukrovkou či vážně nemocných dětí, je možné moučnivku léčit celkovou léčbou pomocí antimykotik (polykací léky na potlačení plísňových onemocnění). Aby nedošlo k opětovnému vytvoření nákazy, mělo by být součástí léčby pečlivé vyváření dudlíků a saviček, které dítě užívá, a důkladná dezinfekce hraček, které si dává do úst (kousátka, chrastítka, gumové pískací hračky a podobně). Prevencí vzniku onemocnění je používání výhradně vlastních dudlíků (nejlépe již v porodnici), aby se dítě nemohlo infikovat přes zapůjčené předměty.
Moučnivka je typickým dětským onemocněním. Přenos na dospělé je ojedinělý a dochází k němu zejména u lidí se sníženou imunitou, u diabetiků, dlouhodobě nemocných, onkologických pacientů a podobně.
Moučnivka je kvasinková infekce, která nejčastěji postihuje novorozence a kojence. Příčinou moučnivky je kvasinka Candida albicans, která je normálně v malém množství přítomna v ústech. Pokud se však kvasinky přemnoží, způsobí infekci. Jestliže měla matka vaginální kvasinkovou infekci při porodu, mohou novorozenci dostat moučnivku krátce po porodu, během něhož jsou vystaveni infekci kvasinek v porodních cestách. Příznaky moučnivky se objeví během jednoho dne až týdne po porodu. Kojené děti mohou rovněž dostat moučnivku z matčiných prsů. Moučnivku mohou dostat také kojenci a děti léčené antibiotiky, protože antibiotika narušují přirozenou rovnováhu organismů v ústech dítěte a umožňují tak množení kvasinek. Postiženy mohou být také děti s poruchami imunitního systému souvisejícími s AIDS, rakovinou, transplantací nebo s podvýživou.
U dítěte se moučnivka projevuje výskytem bělavých povlaků v ústech, které vypadají jako sražené mléko nebo tvaroh. Objevit se může na patře, jazyku i dásních. Bělavý povlak je zpočátku možné setřít, při déletrvající nákaze pevně ulpívá na sliznici. Okolí a podloží výsevu mykózy bývá ostře červeně ohraničené. Infekce se může přenést z úst na sliznici rtů, kde obvykle napadá ústní koutky (Anguli infectiosi). Pokud není moučnivka včas podchycena a zaléčena, může se kvasinka rozšířit z úst do hltanu a přes trávicí soustavu může projít až ke konečníku dítěte. V těchto místech se nákaza projevuje zčervenáním sliznice, výsevem povlaku až mokvajících puchýřků. Dítě na rozšíření nákazy na konečník může reagovat zvýšeným neklidem až plačtivostí, zejména před přebalením (infikovaná místa totiž hodně svědí, až bolavě pálí). Nákaza se neprojevuje zvýšenou teplotou, ale může ji doprovázet nechutenství a odmítání jídla, které dítě v pusince dráždí. Takto vypadá moučnivka u kojence.
Co s tím dělat
K léčbě moučnivky se používají dezinfekční a antimykotické tinktury, kterými se napadená místa 4–5x denně potírají (například 0,5–1% genciánová violeť). Alternativně lze zvolit výplachy úst roztokem z tea tree oleje nebo aloe vera. Pokud během 4 až 5 dní nedojde k ústupu nákazy, je vhodná konzultace s lékařem. V urputných případech, u dětí s oslabenou imunitou, dětskou cukrovkou či vážně nemocných dětí je možné moučnivku řešit celkovou léčbou pomocí perorálních antimykotik. Aby nedošlo k návratu onemocnění, mělo by být součástí léčby pečlivé vyvaření dudlíků a saviček, které dítě používá, a důkladná dezinfekce hraček, které si dává do úst. Prevencí vzniku onemocnění je používání výhradně vlastních dudlíků, aby se dítě nemohlo infikovat přes zapůjčené předměty.
Moučnivka neboli soor je formou kvasinkové infekce, která postihuje ústní dutinu. Původcem tohoto onemocnění je kvasinka Candida albicans, která vyvolává i ostatní formy kandidóz, a to jak kožní, tak slizniční, případně orgánové. Soor se často objevuje u novorozenců a kojenců do jednoho roku života. Podstatnou roli ve vzniku této nemoci hraje imunitní systém, který mají právě nenarozené děti nedostatečně vyvinutý, rovněž chroničtí dospělí pacienti mívají imunitní systém oslabený.
Na kvasinku Candida albicans zabírá látka vyráběná v ČR od roku 1950, a tou je nystatin. Nystatin má velkodistributor v ČR na skladě, ale v lékárnách jej nenajdete. Recept na tento přípravek vám musí předepsat lékař, s receptem jděte do lékárny a trvejte na tom, aby pro vás Nystatin objednali. Kdo jezdí do okolních zemí, může si Nystatin v lékárně koupit tam.
Bílý povlak v puse může být způsobený kvasinkami. Kvasinková infekce je poměrně častá infekce vyvolaná kvasinkami rodu Candida. Za normálních okolností jsou kvasinky součástí obvyklé flóry v trávicím traktu a genitálu, ojediněle na kůži. V přítomnosti predispozičních faktorů se mohou výrazně pomnožit a vyvolat nejrůznější projevy. Kvasinková infekce způsobuje na jazyku bílé pupínky, které mohou být známkou plísňové infekce. Kvasinková infekce je rovněž známá jako afty nebo jako kandidóza, která je způsobena přímo plísní Candida albicans. Předtím než se objeví bílé pupínky na jazyku, dochází obvykle k jeho otoku a bolesti. Léčba se řídí lokalizací infekce, jejím rozsahem a přidruženými rizikovými faktory. Základem úspěšné léčby je dodržování režimových opatření a cílené odstranění kvasinek antimykotiky, která zabrání růstu a množení kvasinek. Při orální kandidóze se aplikují lokální prostředky ve formě sprejů a roztoků.
Mykóza u dětí je nepříjemné onemocnění způsobené plísní zvanou Candida. Mezi kvasinkové infekce patří moučnivka a plenková dermatitida. Moučnivka postihuje hlavně novorozence a kojence (viz výše). Moučnivka se například u dětí projeví po porodu, jestliže jejich matka měla vaginální kvasinkovou infekci, dále při kojení z matčiných prsů, při léčbě antibiotiky či u dětí s poruchami imunitního systému. Plenková dermatitida se vyskytuje v místech zakrytých plenkami. Častou příčinou je nadměrná vlhkost způsobená močí a potem pod plenkami. Moučnivka se léčí protiplísňovými léky v tekuté formě, které se vtírají dítěti do úst smotkem vaty nebo čistým prstem. Starším dětem je možné podávat lék na lžíci; dítě si jím vypláchne ústa a vyplivne ho. Plenková dermatitida se léčí protiplísňovými léky ve formě masti nebo roztoku, které se nanášejí na postižená místa. Poševní kvasinková infekce se obecně léčí protiplísňovou mastí nebo čípky, které se zavádějí do pochvy. Léčená infekce by měla po několika dnech odeznít, může se však vracet.
Také novorozeňata bývají lehce nažloutlá, mají novorozeneckou žloutenku, která se pitím mateřského mléka postupně eliminuje. Tento stav značí, že jejich matka jedla v těhotenství příliš mnoho potravin živočišného původu. Takový start do života není příliš příznivý a nastávající maminky by proto měly sestavovat opravdu pečlivě svůj jídelníček.
Zvýšená hladina cukru v krvi u těhotné ženy má velmi nepříznivý vliv na cévní systém, zvláště pak cév oční sítnice, ledvin a srdce. Včasné zjištění těhotenské cukrovky je důležité i pro plod. Zvýšená hladina cukru v krvi maminky znamená zvýšenou glykémii i v krvi miminka, dítě pak rychleji přibývá na váze a porodní hmotnost může překročit 4 000 g.
Rizika u těhotné:
preeklampsie – závažné onemocnění druhé poloviny těhotenství, které se vyznačuje otoky, vysokým krevním tlakem a bílkovinou v moči;
polyhydramnion – zvýšené množství plodové vody;
riziko vysokého krevního tlaku;
infekce močových cest;
zánět ledvin;
porodní poranění.
Rizika pro miminko v případě neléčené cukrovky:
vývojové vady;
horší poporodní adaptace;
dýchací potíže;
nedostatek vápníku;
novorozenecká žloutenka s těžším průběhem;
dítě po porodu může upadat do hypoglykemických šoků, při vážnějším průběhu i do kómatu;
Akné je kožní onemocnění, které se vyskytuje především u dospívajících během puberty. Bohužel se setkáváme i s akné v dospělosti. Akné se vyskytuje na obličeji, krku, ve vlasové části hlavy a na trupu.
Acne vulgaris – je nejběžnější formou akné, objevuje se u 70–95 % dospívajících. Příčina spočívá ve zvýšené tvorbě mazu, která je vyvolána mužskými pohlavními hormony – androgeny. V kombinaci s poruchou keratinizace (kdy maz nemůže odtékat) dochází k ucpávání pórů. Vytvářejí se černé tečky, bílé uhříky či hnisavé pupínky, které mohou zanechávat jizvy. Ve většině případů acne vulgaris po pubertě mizí.
Tato forma akné se primárně rozděluje do tří odlišných typů:
acne comedonica – je nejmírnější formou a projevuje se jako nehnisavé černé tečky;
acne papulopustulosa – jedná se o středně těžkou formu, která doprovází zanícené uhříky a v některých případech papuly (infekce proniká do hlubších vrstev pleti);
acne conglobata – je nejzávažnější formou acne vulgaris, vede k tvorbě bouliček, abscesů a píštělí, které mohou způsobovat výraznější jizvy.
Jiné druhy akné:
acne inversa – tato chronická forma akné se projevuje v několika fázích, příznaky jsou výraznější a objevují se ve větším rozsahu na částech těla, jako jsou podpaží nebo třísla, pod pokožkou se navíc vytvářejí drobné bouličky, které se mohou dále vyvinout v abscesy nebo píštěle;
Mallorca acne (acne aestivalis) – několik dní po intenzivním slunění se mohou na pokožce objevit první reakce a drobné pupínky způsobené kombinovanými účinky UV záření a některými složkami výrobků sluneční ochrany, které obsahují mastné látky, dochází k tvorbě volných radikálů a následně k infekci vlasových folikulů;
acne neonatorum (novorozenecká vyrážka) – tento typ akné se vyskytuje u kojenců ve věku 3–4 měsíců a po několika měsících obvykle mizí, přesto se doporučuje návštěva lékaře;
acne tarda (akné u dospělých, pozdní forma akné) – symptomy jsou podobné jako u acne vulgaris, i zde je tendence k tvorbě pupínků a černých teček, liší se pouze časové období výskytu – akné u dospělých se objevuje od 25. roku výše.
Příčiny:
hormonální změny;
genetické faktory;
faktory životního prostředí, jako je podnebí a UV záření;
stravovací návyky nebo nesnášenlivost některých potravin;
Bilirubin je látka ve vodě nerozpustná, rozpouští se však dobře v lipoidních substancích. V buňkách působí toxicky, pravděpodobně rozpojením oxidativní fosforylace. Metabolismus bilirubinu lze rozdělit na několik úseků: vznik, transport v krvi, vychytávání v játrech, intrahepatocytový transport, konjugace s kyselinou glukuronovou, sekrece žlučovým pólem, gastrointestinální metabolismus a vyloučení metabolitů z organismu.
Aby mohl být bilirubin z organismu vyloučen, musí být dopraven z míst svého vzniku do hepatocytů. V krevním oběhu se nespecificky váže na albumin (možnost kompetitivní vazby mastných kyselin, lipofilních léků a podobně). Bilirubin-albuminový komplex neproniká nepoškozenou hematoencefalickou bariérou jako volný bilirubin. Záchyt tohoto komplexu se děje na sinusoidální membráně hepatocytů (aktivním nosičem zprostředkovaný transport volného bilirubinu do cytosolu). V jaterní buňce se bilirubin naváže na dva druhy transportních proteinů: ligandin (glutahion-S-transferáza) nebo protein Z, které ho přenesou do hladkého endoplazmatického retikula. Mikrosomální bilirubin UDP-glukuronyltransferáza v membránách retikula katalyzuje konjugaci bilirubinu s kyselinou glukuronovou na bilirubin mono-a diglukuronid (90 %). Tak vzniká takzvaný přímý, konjugovaný bilirubin. Konjugovaný bilirubin se dostává aktivním transportem přes kanalikulární membránu hepatocytu do žlučových kapilár a je vylučován žlučí do duodena. Ve střevě je působením beta-glukuronidázy (z bakteriální flóry, jater a sliznice střevní) dekonjugován a částečně vstřebáván zpět do portálního oběhu a znovu zachycen hepatocyty (enterohepatální oběh). Další část je střevní mikrobiální flórou hydrogenována na tři bezbarvé tetrapyroly společně nazývané urobilinogeny. Asi 20 % uribilinogenů je zpětně vstřebáváno do jater, asi 2–5 % se dostává do periferní cirkulace a je vylučováno ledvinami do moči. Nevstřebané urobilinogeny se v tlustém střevě samovolně oxidují na hnědě zbarvené pigmenty: sterkobilin, mesobilin a urobilin. Vyloučené množství činí 70–470 µmol/den.
Vyšetření bilirubinu se indikuje při diagnostice a diferenciální diagnostice ikteru. K vyšetření je potřeba pouze vzorek krve, který odebírá sestra tenkým vpichem nejčastěji do loketní žíly, jedná se o naprosto rutinní a téměř bezbolestný zákrok. Vyšetřuje se, jestliže je podezření na hemolytickou anémii, onemocnění jater (cirhóza, hepatitida), při nadměrném požívání alkoholu, při metabolických poruchách se vztahem k játrům a při podezření na uzávěr vývodných cest žlučových (kameny, nádor). Jedná se o parametr, který rozhodně není radno podceňovat. Může totiž poukázat na závažné nemoci.
Pokud se vyskytne bilirubin v moči, je potřeba navštívit lékaře, neboť tento nález může signalizovat onemocnění jater nebo žlučníku.
Denní tvorba bilirubinu:
dospělí 250–350 mg
novorozenec i několikanásobně více (novorozenecká žloutenka – zcela v normě)
Moučnivka neboli orální kandidóza se může vyskytovat ve formě akutní jako takzvaný soor (moučnivka) – bělavé povláčky na sliznici, jazyku a patře s možností dalšího šíření na hltan a jícen – anebo chronické. Často se objevuje i u lidí se zubní náhradou, přičemž může docházet současně k postižení koutků. Moučnivka se objevuje i u novorozených dětí (asi tak desátý den po porodu). Přenáší se z těla matky, která byla postižena před porodem nevyléčenou vaginální mykózou. Riziko onemocnění moučnivkou se zvyšuje u předčasně narozených dětí, které mají nedostatečně rozvinutý imunitní systém.
Pokud povlak na jazyku dítěte vypadá jako „zažloutlé sražené mléko“, které nejde z jazyka setřít, tak se pravděpodobně jedná o moučnivku. Onemocnění zvané moučnivka (soor) se často vyskytuje u dětí do 2 let. Moučnivka je způsobená přemnožením kvasinky z rodu Candida. U moučnivky nemívá dítě zvýšenou teplotu, ale může se objevit nechutenství a odmítání jídla, které dítě v pusince dráždí. Pokud není moučnivka včas odhalena a léčena, mohou se kvasinky rozšířit z úst do hltanu a přes trávicí soustavu projít až do konečníku dítěte. Tam se potom nákaza moučnivkou projevuje zčervenáním sliznice, výsevem povlaku až mokvajících puchýřků. Poté může dítě reagovat zvýšeným neklidem až plačtivostí, zejména před přebalováním, protože jej zadeček svědí, až bolavě pálí. Pokud má vaše dítě dlouhodobě žlutě povleklý jazyk, navštivte pediatra. Ten vaše dítě vyšetří na přítomnost infekce v ústech, nosohltanu i okolí a případně provede potřebné stěry.
Mezi kvasinkové infekce patří moučnivka a plenková dermatitida. Moučnivka postihuje hlavně novorozence a kojence. Moučnivka se u dětí po porodu může objevit v případě, že jejich matka měla vaginální kvasinkovou infekci, dále při kojení z matčiných prsů, při léčbě antibiotiky či u dětí s poruchami imunitního systému. Plenková dermatitida se vyskytuje v místech zakrytých plenkami. Častou příčinou je nadměrná vlhkost způsobená močí a potem pod plenkami.
