Rakev je nezbytnou součástí každého pohřbu, je tedy potřebná při kremaci i při pohřbívání do země. Na trhu existuje mnoho typů rakví, některé z nich byly vyrobené v Čechách a jiné v zahraničí. Největší výrobna rakví v Čechách je v obci Počátky na Jindřichohradecku, kde ročně vyrobí zhruba 50 000 rakví. Což je obrovské množství, když uvážíme, že ročně v Čechách zemře asi 100 000 lidí. V této továrně na rakve se prkna nechávají schnout 6 měsíců a pak se rozřežou na jednotlivé lamely a roztřídí se podle kvality. Méně kvalitní dřevo se použije na ty části rakve, které nejsou vidět, jako je například dno rakve. Viditelné části rakve jsou z kvalitního dřeva. Protože 90 % zdejších rakví zamíří se zemřelým na kremaci, jsou často rakve vyráběné z topolového dřeva, které na kremaci stačí. Dubová rakev je předepsaná při pohřbu do země. Rakve jsou vyráběny hromadně, nejedná se o ruční práci, ornamenty vytváří válce se vzorem. Sestavení rakve trvá asi 10 minut. Ručně od začátku do konce se vyrábí minimum rakví, samozřejmě se to odrazí na ceně. Pozůstalí si mohou vybrat ze široké nabídky barev. V Čechách jsou nejprodávanější rakve v odstínu jaspisu a ořechu, tedy rakve v hnědých odstínech. Postupně se zase vrací do módy černé rakve. Nalakovat rakev požadovanou barvou trvá zhruba hodinu. Existují i levné verze rakví, které jsou určené jen na pohřeb bez obřadu, které se příliš nelakují, nalakovat je trvá asi 10 vteřin. Na dně každé rakve je voskovaný papír, pak papírová drť, vnitřek rakve bývá obvykle ze saténu. Levnější typy rakve stojí několik tisíc, nejdražší jsou k prodeji v řádu desítek tisíc.
V příběhu SENIOŘI DO RAKVE??? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Senior.
Není (možná pro jistotu) uvedeno jaký "humanista" text vyplodil. Pokud je mi 65 let, jsem asi "out" a patřím na krchov. Nuže chyba lávky "bílé pláště". Práve senioři 65+ jsou nejlepšími dojnými kravami pro vaše živitele a sponzory , totiž drogové kartely farmaceutických firem. Jejich lačné prsty se patrně uplatňují i ve WHO a jiných, seriozně se tvářících instotucích když snižuj" tolerance, rozmezí, kritickou hladiny a ostatní různé "trashhold" tak aby již os mládí bylo "z pohledu moderní meducíny" oprávněné cpát do lidí prášky. Pozorný student chemie se již možná na základní škole dozví, jaká koncentrace "účinné látky je v roztoku pokud je objem rozpouštědla (př. vody) 50 nebo 100 litrů (2x více). Recepisy se však produkují jak pro 50 kilové mladé ženy tak i pro 100 kg vysloužilé sportovce jedním vrzem.
Nu což nezbývá než hledat dále
senior
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Cena pohřbu je zcela závislá na tom, jestli se jedná o pohřeb s obřadem nebo bez něj. Pokud se jedná o pohřeb bez obřadu, cena může být kolem 10 000 korun, pokud je součástí pohřbu i obřad, cena se pohybuje kolem 25 000 korun, může být ale i vyšší v závislosti na jednotlivých položkách. Rakev, hudba, květiny a další požadavky pozůstalých mohou cenu výrazně ovlivnit.
Pro lepší představu uvádím orientační ceny u některých nezbytných ale i dobrovolných položek. Mezi položky, které se musí bezpodmínečně při pohřbu zaplatit, patří veškeré obstarání zemřelého, jako je chlazení, oblékání a úprava. Cena za chlazení zemřelého se pohybuje v rozsahu 200 – 1 000 Kč. Cena za oblékání a úpravu (není nutná) zemřelého před obřadem může být kolem 400 – 800 Kč. Převoz zemřelého se počítá za kilometry. Obvyklá sazba je kolem 15 – 20 Kč/km. Další nutnou položku je už zmiňovaná rakev. Rakev bez obřadu stojí kolem 1 500 Kč, průměrná rakev určená k obřadu se dá pořídit asi za 5 000 Kč. Při obřadu je na rakvi umístěná květina, jejíž cena se pohybuje v rozmezí 500 – 2 500 Kč. U rakve pak bývají věnce, cena jednoho věnce je v rozmezí 800 – 1 500, pokud se jedná o věnec umělý, věnec z živých květin je pak podstatně dražší. Cena za obřadní síň se pohybuje kolem 2 000 – 8 500 Kč, záleží na lokalitě, typu síně, její kapacitě atd. Profesionálnímu řečníkovi pozůstalí zaplatí odhadem kolem 400 Kč. Pohřební obřad může doprovázet i živá hudba, cena za kapelu se pak pohybuje v rámci 3 000 – 8 000 Kč. Pokud si pozůstalí nechají od pohřební služby vytvořit parte, cena za 50 kusů je od 200 – 1 000 Kč, záleží na typu parte. Pokud pozůstalí zvolí pro zemřelého kremaci, tak za zpopelnění, urnu a přesyp zaplatí kolem 4 000 Kč a za vyřízení objednávky ještě další 1 000 Kč. Při uložení zemřelého do země se za otevření a zavření hrobky zaplatí od 2 000 do 7 000 Kč. Pronájem hřbitovního místa se platí na deset let a hodnota zase závisí na lokalitě, rozpětí je velmi široké 5 – 135 Kč/m2. U obou typů pohřbů se musí zaplatit nejrůznější administrativní poplatky a vyhotovení dokladů, cena se pohybuje kolem 500 Kč. Z těchto částek jasně vyplývá, že pohřeb není levnou záležitostí.
V příběhu ČERVENE FLEKY NAD KOTNIKEM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Emilia Myslivečkova.
Dobry den,každou sobotu chodim s klubem na pochod 10-12 km,když večer přijdu domu,tak samy objevi červene fleky,neboli to ani nesvědi,ale je to ošklivy,mam to i když mam dlouhe kalhoty,když sem doma tak za čtyři dny se my to zase strati,ale ted po sobotě se my to začalo dělat i na druhy noze,ale jinde ne jenom nad kotnikama ,prosim muže my nekdo poradit co to mam,je to ošklive Děkuji Emilia Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Haluz.
Pokud to zmizí tak bych to asi příliš neřešil, teda doktora se zeptat to vám neuškodí pro jistotu, kdyby to náhodou mělo být něco vážnějšího. Podle mě tohle je buď z horšího prokrvení té svrchní části kůže, nemám tušení proč. Nebo to může být alergická reakce na nějakou kosmetiku co z vás může potem při té túře téct. No jednoznačně to bude spojeno s tou dlouhou chůzi. Asi bych tu tůru zkrátil. A hlavně chtěl zjistit co to je, pátrejte dál. Vidím že nejste sama, tudíž je šance najít českou odpověď, pokud ne, tak zahraniční zdroje. Někde na této planetě je někdo kdo přesně ví co a z čeho to je a co na to platí. Od slunka spálené to být asi nemůže co ? Ne to je blbost. Další nějaké příznaky nepociťujete ? Máznul bych to konopnou mastí a šel spát :D jak to nebolí tak že je něco škaredé.. :D Si to obtáhněte fixou a udělejte nějaký obrázek z toho popř. Si tam hoďte kerku a vyřešené ? :D to je blbá odpověď na blbý důvod. Nemám rád když někdo řeší něco vždy z estetických nebo bolestivých důvodů. Kámoš nohu nemá.. Kurňa má vám to vadit kvůli ničemu jinému než zdraví. Nebo to chcete do rakve vypadat hezky ? To neřešte, tam vás stejně namalují ještě a i tak tam v kraťasech nebudete a i kdyby nikdo už se vám na nohy dívat nebude :D a pak už si na tom pochutnají červi :D trochu morbidní :D ale všichni do té hlíny deme někdo dřív, někdo později, ale každý si tím projde pěkně sám a +- stejně.. Jediná jistota a spravedlnost v naší společnosti.. Nikdo si nemá co závidět ani vyčítat, nikdo se tomu nevyhne. Je ale rozdíl, celoživotně umírat, nebo žít a ve strém věku umřít, to je strašně velký rozdíl..
Dalším společenským dress codem je "business formal", který je vhodný na formální pracovní schůzky.
Význam pro ženu
Takový dress code pro ženu znamená obléct si buď kalhotový kostým s blůzou nebo košilí doplněný o lodičky na nízkém podpatku, nebo sako s pouzdrovou sukní. V tomto dress codu není místo na experimentování (až na výjimky) s výraznými barvami.
Význam pro muže
I oblek byznysmena má jasně daná pravidla, pro pracovní schůzku by měl muž obléct oblek doplněný košilí neutrální barvy a střihu. Ani kravata by neměla být nijak výrazná. Boty nemusí být nutně černé, ale mělo by se jednat o lakovky. Pokud chce někdo zvolit klasiku, doporučuje se tmavomodrý (případně tmavě šedý) oblek s bílou košilí a černými lakovkami.
Pro menší akce jako jsou třeba firemní večírky, se využívá dress code "semi formal". Na akce podobného typu je tento styl vždy vhodný, i když není uvedený na pozvánce.
Význam pro ženu
Pro ženu se doporučují koktejlové šaty (nikdy se nic nezkazí takzvanými malými černými), při jejich výběru se ale ženy nemusí omezovat jen na černou barvu, jsou přípustné nejen "koktejlky" barevné, ale i různě vzorované. Nedoporučuje se ale přehánět to se šperky (stačí jeden výraznější kousek), i jako obuv by žena měla zvolit uzavřenou obuv a jako doplněk stačí zajímavě zvolené psaníčko.
Význam pro muže
Pro muže se doporučuje obléct kvalitní společenský oblek s vhodnou košilí. Na takovouto akci není třeba mít motýlka ale ani kravatu. Oblek nemusí být jen černý, stejně košile nemusí být bílá. Muž se nemusí bát kombinovat barvu obleku s košilí, ideálně tak aby se sladil se svou partnerkou.
Na pozvánkách se také může objevit jako dress code označení "smart casual".
Význam pro ženu
V takovém případě by žena měla najít ideální kombinaci formálnosti a ležérnosti, například zvolením elegantního trička doplněného háčkovanou sukní, nebo halenku se vzorovanými kalhoty. Vždy by si ale měla vzít boty na podpatku a vhodně zvolit i ostatní doplňky, aby ladily s celým outfitem.
Význam pro muže
Pro pány se doporučuje klasický oblek doplněný zajímavou košilí a klidně (a hlavně výjimečně!) i barevnými ponožkami. Pokud se muž cítí dobře v obleku, může mít klidně černé sako oblečené přes tričko.
Dalším dress codem je styl "business casual" vhodný také na pracovní schůzky, přijímací pohovor a na práci v kanceláři (většina asistentek a asistentů musí respektovat určitý styl oblékání).
Význam pro ženu
U tohoto stylu je důležité, aby žena vypadala nejen uvolněné, ale i upraveně a elegantně. Pro každý pracovní den v kanceláři jsou vhodné pouzdrové šaty doplněné o elegantní (a zároveň klidně i trochu ležérní) sáčko, případně stejnou službu udělá i pouzdrová sukně se slušivou halenkou, a pro ženy, které dávají přednost kalhotám, se doporučují jednoduché elegantní (jednobarevné) kalhoty s tenkým svetříkem. Ve většině kanceláří se nedoporučuje nosit tílka s tenkými ramínky, nebo denim. Jako obuv se doporučují polobotky, mokasíny a nízké lodičky.
Význam pro muže
Tento dress code nenutí pány oblékat vždy jen klasický oblek, ten mohou klidně vyměnit třeba za bavlněné kalhoty se sakem sportovního střihu. Dokonce u mužů není nutná ani košile, místo ní mohou zvolit elegantní polotriko. Kravatu by měli pánové obléct při významnějších jednáních, jinak není nezbytná. Barvy by neměly být nijak výrazné, je lepší se držet klasiky: černá, hnědá, modrá, béžová, šedá.
Dalším stylem je "black tie optional", který také patří k formálním stylům.
Význam pro ženy
I ženy mají u tohoto stylu na výběr, mohou zvolit buď šaty (žádné výrazné vzory), nebo i společenské kalhoty (ideálně černé) doplněné zajímavým a hlavně vysoce elegantním vrškem. Stejně jako u jiných vysoce formálních stylů je pro ženu nezbytnou nutností plná obuv, malé psaníčko a zajímavý šperk.
Význam pro muže
Jak už název napovídá (optional se překládá také jako nepovinný), tento styl dovoluje pánům obléct si jak smoking, tak i kvalitní společenský oblek s kravatou a bílou košilí. Tento dress code měl být určitým ústupkem těm mužům, kteří v šatníku nemají smoking, nebo se v něm necítí dobře. Nevýhodou tohoto stylu může být, že třeba všichni muži přijdou oblečeni do smokingu až na jednoho, a ten prostě nezapadne. Nemusí se pak na akci cítit dobře. Stejně tak může nastat přesně opačná situace, kdy všichni muži přijdou oblečeni do společenského obleku, a jeden bude ve smokingu. To je právě takový případ, který se často objevuje ve filmech, kdy si hrdinu oblečeného do smokingu pletou ostatní hosté s číšníkem, protože ti obvykle na vysoce formálních akcích smokingy mají povinně. Pokud si tedy pozvaný není jistý, jaké oblečení zvolit (a má v šatníku k dispozici jak společenský oblek, tak i smoking), je nejlepší kontaktovat pořadatele a zjistit jaké oblečení očekává = doporučuje (ale ani tak nic není jisté, ani pořadatel pozvaným nevidí do hlavy a neví, pro co se rozhodnou).
Je řada variant jak se může muž obléknout, když je na pozvánce jako dress code uveden "black tie optional". Může zvolit vysoce sofistikovanou módu, kdy by jeho oděv měl tvořit kvalitní černý smoking, černý motýlek, večerní šála, šerpa kolem pasu, plisovaná košile, onyxové manžetové knoflíčky, vyleštěné černé boty z telecí kůže. Takzvanou třešničkou na dortu může být bílá květina v klopě.
Za klasický pánský model na akci "black tie optional" se považuje černý smoking s černým motýlkem, bílým kapesníčkem v klopě, bílou košilí, onyxovými manžetovými knoflíčky a leštěnými černými boty z telecí kůže.
Další styl se inspiroval Jamesem Bondem ve filmu Skyfall, kde se agent 007 oblékl do černého smokingu moderního střihu doplněného bílým kapesníčkem, černého motýlku, kvalitní smokingové košile zakončené onyxově černými manžetovými knoflíčky. Nezbytnou součástí jak pro agenta s právem zabíjet tak i pro každého účastníka jakékoliv společenské akce jsou vyleštěné a kvalitní boty (v tomto případě samozřejmě v černé barvě).
Pokud si pánové zvolí raději společenský oblek nejčastěji v černé barvě, měli by ho doplnit černou kravatou s úzkou stříbrnou sponou na kravatu, bílým kapesníčkem v klopě (nemusí být složený do jednoduchého trojúhelníku, zaujmout můžou pánové i případně více cípy ven), kvalitní oblekovou košilí s černými manžetovými knoflíčky a samozřejmě černými lakovanými botami.
Odešel nám, a co je nejbolestnější, bez rozloučení. Měli jsme si toho ještě mnoho co říci, jako vždy, když jsme byli pospolu. Odešel příliš brzy, alespoň pro mne. Jak to posuzuje on, nevíme. O cíli jeho cesty nevíme my vůbec nic. Odešel příliš brzy, říkám si. A to mi ukazuje, jak je náš smutek sobecký.
Náš život není věčný, jak si snažíme namlouvat. Naši sourozenci jsou v nejlepším případě jen darem, který nám byl propůjčen na určitou dobu, a jednou ho budeme muset opět vrátit. Myšlenka na smrt mu nebyla cizí. Smrt pro něj měla něco útěšného. Proto také věřím, že když nás vidí u své rakve, jeho duše, ať už je kdekoli, se usmívá. Nezavíral oči před temnými a sebezničujícími stránkami člověčenství, přesto však byl veselý životní optimista. Proti slovu „přesto“ by určitě protestoval. „Zrovna právě proto“, řekl by, „právě proto, že smrt pro mne patří k životu, protože láska a smrt tvoří hranice poznání, k nim vztahuji svá měřítka“.
Byl to člověk plný bláznivých nápadů, láskyplných posměšků a kousavých vtipů. Dokázal hovořit s hereckou vervou, strhnout posluchače k nadšení, nakazit je svou téměř mladickou veselostí. Ale uměl také klást vážné otázky, pátrat po smyslu nejasných vět a slov a trvat na konečné přesnosti a pravdivosti. Byl naplněn neuhasitelnou žízní po vědění, zajímal se o všechno možné, byl přímo encyklopedicky vzdělaný. Nebral se vážně, vystupoval vždy skromně a sebeironicky.
Nyní, když je mrtev, je mi teprve jasné, jak moc my, žijící, v podstatě mlčíme, i když hovoříme. On však vyjadřoval nekonečné množství myšlenek bez křiku a pozdvižení. Myslím, že nejsem jediný/á, kdo ho neustále cituje; k tomu by asi jen posměšně řekl „možná ano, možná ne“. Postrádáme jeho hlas i jeho názory. Zemřel dobrý muž – bratr, a pro mne znamenal velice mnoho.
Poslední rozloučení zesnulého člověka mají obvykle na starosti jeho příbuzní, kteří rozhodují o tom, jak bude pohřební akt vypadat, kde se bude konat, kolik přijde lidí, jestli součástí bude i hostina, kdo tam promluví atd. Při rozhodování se mohou řídit přáním zemřelého, pokud nějaké projevil za svého života, nebo tím co o něm vědí, co se k němu hodí atd., případně sami vyberou to, co považují za nejlepší. Důležitá je v neposlední řadě také finanční stránka, protože uspořádání pohřbu není nejlevnější záležitostí. Je třeba zajistit si pohřební službu, která se postará o zemřelého (uložení do rakve, také i umytí zemřelého, oblečení a další nutné úpravy), zajistit parte, rozhodnout o způsobu pohřbení (do země v rakvi, nebo kremace), místo pohřbení, nebo uložení urny, místo pro smuteční obřad (pokud o něj pozůstalí stojí), případně pro smuteční hostinu. S tím vším může pozůstalým pomoci právě pohřební služba, která vychází z přání pozůstalých. Pokud se pozůstalí rozhodnou pro pohřeb, jehož součástí bude i smuteční obřad, musí se rozhodnout, jestli jeho součástí bude i pohřební řeč. Pohřební řeč není vždy nutná, je možné mít jen jednoduchý obřad, při němž bude puštěna vhodná hudba a pozůstalí a další lidé, kteří se přišli rozloučit, jen k rakvi položí květiny a věnce a v tichosti se rozloučí se zemřelým. V případě, že se pozůstalí rozhodnou pro smuteční obřad se smutečním projevem, musí si zvolit vhodného řečníka. V takovém případě se nabízí několik možností. Jednou variantou je, že řeč přenechají profesionálovi, který buď působí u pohřební služby, nebo pod pohřební síní. Takový řečník jim předá dotazník, do něhož vyplní základní informace o zemřelém a to, co si přejí, aby na pohřbu zaznělo. Výhodou tohoto řečníka je, že ví, jak se má obléci, umí mluvit a nenechá se ničím rozhodit. Jeho projev ale může na někoho působit neosobně. Další variantou je, že řečníkem bude někdo blízký zemřelému. Nemusí se vždy jednat o příslušníka jeho rodiny, řeč může mít i nejlepší přítel, nebo někdo jiný, kdo zemřelého dobře znal. Při některých pohřbech se dokonce střídá více řečníků, někdo promluví za rodinu, pak třeba některý přítel, kolega atd. V takovém případě je důležité, aby řečníci své projevy sladili a „nelezli si do zelí“. Není třeba, aby se všechny informace opakovaly, každý by se pak měl držet svého okruhu. Mnohem jednodušší situace je, když mluví jen jeden řečník. Ten by měl samozřejmě při tvorbě své řeči respektovat pravidla tohoto slohového útvaru a i při samotném obřadu musí dbát na správnou etiketu vycházející z dané situace.
Projev, který si řečník sám připraví, musí odrážet jeho vztah k zemřelému a hlavně musí být plný upřímné účasti. V podstatě neexistuje přesná osnova, nějaký plán, co vše musí smuteční řeč obsahovat a jakým stylem má být sestavená. Hlavní je, aby byla vhodná, dávala smysl a styl se hodil k řečníkovi. Klidně může být řeč originální a plná nekonvečních spojení. Důležité je, ale aby tato spojení nenarušila smysl smuteční řeči.
Pokud si někdo neví rady se sestavením tohoto proslovu, měl by se řídit několika základními pravidly. Tím hlavním je, že v řeči by se neměly nijak zdůrazňovat negativní vlastnosti zesnulého. Taková vlastnost se tam sice může objevit, ale měla by být „změkčená“, rozhodně by smuteční řeč neměla být postavena na kritice zemřelého. Pokud řečníka nenapadá moc dobrého, co o zemřelém říct, je dobré držet se obyčejných frází.
Důležité je si také uvědomit, že smuteční řeč je určena hlavně rodině zemřelého, má jim vyjádřit účast, podporu a pomoci jim vyrovnat se s bolestí, kterou cítí. Pokud tedy řečník nepatří k nejbližším příbuzným zemřelého, neměl by se nijak snažit strhávat pozornost ke svým emocím. Ale i v případě, pokud je řečníkem osoba blízká zemřelému měla by se snažit vystupovat co nejvíce objektivně, protože i pro další příbuzné je ztráta milované osoby velmi těžká. I přesto není vhodné se uchylovat ve smuteční řeči k velkému množství různých klišé, protože ty pak působí neupřímně. Je mnohem lepší projev více zaměřit na život, názory a přání zemřelého, aby celý projev působil upřímnější a osobnější. Klišé nikoho nedojmou ani neutěší. Řečník by se měl snažit pozůstalým poskytnout útěchu v popisu dobře prožitého života zemřelého, a v tom jaký byl člověk, co dokázal, nebo co mohl dokázat. Zase by ale v projevu nemělo být až moc informací o životě zemřelého, ideální je shrnout jen několik málo bodů z jeho života. Při smuteční řeči se řečníci často uchylují k různým básnickým vyjádřením, kterými chtějí svému projevu dodat na určité „honosnosti“. I zde platí jednoduché pravidlo, méně je někdy více, důležitá je totiž přirozenost projevu. Aby smuteční řeč byla osobnější, je vhodné využít i různé oblíbené citáty zemřelého, slova z oblíbených písní a básní. Opět by jich nemělo být ale moc, všeobecně se doporučuje jen jeden citát. V závěru smuteční by mělo zaznít, něco, co je pro zemřelého typického, co pozůstalým pomůže dát mu sbohem. Často se užívají citáty z oblíbených knih, básní, písní, neb klasické fráze typu: Nikdy na tebe nezapomeneme atd. Hlavní je, aby se závěr hodil do celého konceptu smuteční řeči.
Smuteční projev nepatří k těm slohovým útvarům, u nichž se oceňuje improvizace. Naopak je třeba být na tuto situaci dobře připraven, což znamená mít projev s sebou, i když ho řečník ovládá zpaměti. Může se stát, že se pod návalem emocím v řeči ztratí a sepsaný projev mu dává jistotu, že řeč dokončí. Sepsaná řeč by neměl mít řečník jen tak volně na papíru, který zmuchlaný vytáhl z kapsy. Je vhodné ho mít v tmavých deskách, ideálně černé, nebo tmavě modré barvy.
Při samotném projevu je třeba v obřadní síni respektovat akustiku a mluvit dostatečně nahlas. Důležité je také dělat patřičné pauzy, aby slovům rozuměli všichni, i ti starší účastníci. Je důležité v řeči příliš nepospíchat, ale ani ji nenatahovat. Projev by měl trvat zhruba kolem pěti minut, ale může být i kratší. Pokud by se v průběhu projevu stalo, že řečník bude přerušen, třeba svým, nebo i cizím projevem emocí nad smrtí zemřelého, je třeba počkat, až se situace uklidní a pak projev dokončit. U smuteční řeči není vhodná jakákoliv přehnaná gestikulace, ale ani přecházení z místa na místo.
Řečníkem na pohřbu se může stát v podstatě kdokoliv, není potřeba, aby to byl rozený mluvčí, stačí člověk, který respektuje pozůstalé, je ochoten a schopen veřejně promluvit a působit důstojně. Řečník, ať už profesionální nebo ne, musí vždy respektovat tuto situaci a musí se podle toho nejen chovat, ale správně se i obléct. Pro muže řečníka se doporučuje tmavý oblek, ideálně černé barvy. Pokud k projevu dojde venku a v zimě, hodí se tmavý kabát. Častým prohřeškem bývá na pohřbech obuv. Všichni účastníci včetně řečníka musí mít čisté a vyleštěné boty ideálně opět tmavé barvy. Rozhodně se sem nehodí žádná sportovní obuv, ani kdyby se jednalo o černé botasky. Řečník by měl být také hladce oholen. I ženy řečnice musí respektovat pohřební etiketu a obléct se do jednoduchých tmavých šatů, případně do tmavých společenských kalhot. Jejich make-up ani účes by neměl být nijak výrazný.
Na závěr je třeba zdůraznit, že řečník svou úctu k zemřelému vyjadřuje mírnou úklonou směrem k jeho rakvi před zahájením projevu, ale i po jeho skončení. Řečník je navíc také prvním, kdo rodině zemřelého kondoluje.
Připravte si hrnec a ručník! Nenapařujte se déle než deset minut a po inhalaci vklouzněte rovnou do postele. Zhluboka se nadechněte a začněte s inhalací. Teplá inhalace je na dutiny nejlepší.
Rozmarýn
Dvě větvičky čerstvého rozmarýnu nebo dvě polévkové lžíce sušeného rozmarýnu dejte svařit v hrnci v jednom litru vody. Vařte dvě minuty a odstavte. Tato „bylina lásky“, která zdobí oblek téměř každého svatebčana, má vynikající protizánětlivé a dezinfekční účinky.
Borovice
Má silné antiseptické účinky. Její výpary zvýší tvorbu hlenů a zlepší vykašlávání. Výborně působí i proti bolesti hlavy, kterou způsobily ucpané dutiny. Tři hrsti jehličí vhoďte do vroucí vody a hrnec odstavte z ohně.
Tymián
Do vařící vody vhoďte dvě hrsti čerstvého nebo dvě polévkové lžíce sušeného tymiánu, vařte půl minuty a odstavte. Bylinka není jen výborné koření, ale využijete ji i při potlačení prudkého kašle. Má příznivé účinky na sliznici nosní a ústní dutiny. Využívá se při zánětech průdušnice a průdušek. Tymián zlepšuje vykašlávání a je vhodný i pro děti.
Heřmánek
Patří mezi nejznámější bylinky, které se na inhalování využívají. Postačí dvě polévkové lžíce sušeného květu do vařící vody. Dokáže pomoci i při bronchiálním astmatu, nejčastěji se však používá při zánětech horních cest dýchacích. Pokud jste někdy měli alergickou reakci na květiny, heřmánek nepoužívejte! Někteří odborníci tvrdí, že vysušuje sliznice a ty pak méně odolávají choroboplodným zárodkům. Když vás po použití heřmánku bude štípat v nose, sáhněte raději po jiném prostředku vhodném pro inhalování.
Cibule
Tady nepotřebujete hrnec ani horkou vodu. Stačí prkénko a nožík. Cibuli nakrájejte nadrobno a přikryjte se nad ní ručníkem. Čím svědomitěji ji pokrájíte, tím více účinných látek se z ní uvolní. Na výživné látky je bohatší ta, která vás pořádně rozpláče. Působí antibakteriálně a utišuje kašel.
Mořská sůl
Sůl je univerzální pomůcka na napařování, kterou lékaři doporučují asi nejčastěji. Do vroucí vody přidejte dvě polévkové lžíce soli a nechte pár minut vařit. Inhalování výparů soli zlepšuje opakované problémy s dýchacími cestami. Můžete použít i klasickou kuchyňskou sůl – obě mají stejné dezinfekční účinky.
Máta
Hrst sušené máty dejte do horké vody, nevařte. Výpary máty mají dezinfekční a protizánětlivé účinky. Velmi příjemná vůně odstraňuje i bolest hlavy. Opatrní by však měli být alergici, kterým dělají problémy hvězdnicovité rostliny.
Skořice
Postačí jedno dřívko, které vaříte tři minuty v půllitru vody. Jednak vám rozvoní celý byt, jednak uděláte hodně pro své dýchací cesty. Skořice dokáže velmi účinně zabíjet viry. Její příjemná vůně s antiseptickými účinky je vhodná i pro děti.
V České republice je lov zvěře blíže specifikován (určena doba lovu jednotlivých druhů zvěře a stanoveny podmínky lovu) v zákoně o myslivosti č. 449/2001 Sb. V páté části, III. – V. hlavě a ve vyhlášce Mze č. 245/2002 Sb., ve znění vyhlášky č. 480/2002 Sb. Zároveň se lovu věnuje také myslivecký řád ČMMJ v kapitole Lov zvěře a v kapitole Myslivecká morálka, zvyky a tradice.
Způsob lovu zvěře vždy závisí i na jeho druhu. Jinak se loví zvěř spárkatá a jinak zvěř drobná. U mysliveckého lovu je zároveň také velmi důležité mít na paměti, že žádný lov by neměl být nekontrolovatelný, cílem žádného myslivce by nikdy nemělo být vyhubit co nejvíce zvěře. Myslivec svým lovem jen pomáhá regulovat počet kusů zvěře v přírodě. Zároveň se v dnešní době nevyužívá lovu zvěře do smrtících pastí. V neposlední řadě je vždy potřeba mít na paměti, že myslivec by měl vystřelit na zvěř jen v tom případě, že ji stoprocentně rozeznal, a nedošlo tedy k žádné záměně (druhu zvěře, pohlaví, věku atd.).
Řádný myslivec se také na lov nevypraví jen tak v oblečení, v němž chodí běžně doma, jen s kulovnicí přes rameno. Kromě lovecké výzbroje (lovecké zbraně chladné a palné, optika) musí mít také loveckou výstroj. Jejíž součástí je lovecký úbor (pokrývka hlavy, plášť, oblek, obuv), loveckou brašnu (nebo batoh), případně hůl (opěrná hůl slouží k bezpečnějšímu zamíření), sumku na kulové náboje. Pokud myslivce předpokládá při lovu čekání, může se vybavit také trojnožkou k usednutí, nebo sedací holí. Při společných lovech musí mít vedoucí honu také loveckou trubku k hlášení povelů.
Při lovu jakékoliv zvěře je vždy důležité před výstřelem zvěř správně posoudit (např. poznat jestli zrovna tento kus je možné v určitém období lovit). Lovci obvykle posuzují před lovem výživný stav jelena, jeho držení těla, chůzi, zranění, abnormality, kůži, srst, tělesné otvory i hlasové projevy.
Pokud je výživný stav jelena méně dobrý, pozná to lovec tak, že jsou vidět kosti lopatky, pánve i žebra. Příčinou mohou být různá onemocnění, ale i zranění, nedostatky ve výživě, nebo i vliv může mít pohlavní aktivita v říji.
I nápadně změněné držení těla je způsobené často zraněním, nemocemi, parazity, případně ale i vrozenými abnormáliemi, nebo vyčerpáním.
Za špatnou chůzi jelena se považuje kulhání, vrávorání, narážení do překážek, i jiné změny v pohybu.
Před lovem musí lovec sledovat i ostražitosti jelena. Sleduje, jeho pozornost vůči okolí i vůči jiné zvěři, jeho chování v tlupě, častost jištění. Lovec sleduje také nápadné změny na kůži či srsti: jestli barva odpovídá ročnímu období, jestli je srst lesklá / matná, zkoumá se i hladkost srsti, jestli nemá na těle místa bez srsti. Kůže a srst jsou důležité pro posouzení celkového zdravotního stavu zvířete.
U jelena se také zkoumají jeho hlasové projevy, jestli nenaříká (příčinou by mohla být silná bolest, nebo velký strach), jestli nekašle, nefuní, nechroptí.
U oblečení na pohřeb nejsou přesně stanovená pravidla, co si člověk musí obléknout. Nepsaným pravidlem jsou ale tmavé barvy a samozřejmostí je, že oblečení by mělo být čisté a slušné. Při volbě oblečení na pohřeb je důležité zohlednit i vztah k zemřelému. Pokud se jedná o pohřeb člena rodiny, oblečení by mělo být v černé barvě. Muži by měli mít oblek bez nápadných vzorů. Do obleku obléct ideálně bílou košili a černou kravatu. Muži by neměli zapomínat, že k černému obleku jsou nutné i černé ponožky a černé boty. Ženy z rodiny zemřelého by na sobě měly mít černé šaty, případně černé kalhoty s černou košilí, nebo černý kalhotový kostým, černé punčochy, černé boty a černou kabelku. Každá žena, která jde na pohřeb, by měla mít zahalená ramena a kolena. Některé ženy pro obřad mohou zvolit černý klobouk nebo šátek, ty se při obřadu nemusí sundávat. Pokud se nejedná o člena rodiny nemusí být oblečení přímo černé, ale uspokojivé jsou i tmavé odstíny modré, hnědé, zelené, šedé. U mužů, kteří nejsou příbuzní, lze za dostačující považovat i černé nebo tmavé džíny s tmavou košilí. Důležité je, aby džíny byly opravdu tmavé barvy, naprosto nevhodně působí džíny světlé. I ženy, které nejsou příbuzné, mohou zvolit jen tmavší barvy a nemusí se obléct jen do černého. Celkově tedy platí, že člověk by měl být oblečen slušně do tmavých barev, rozhodně si nebrat na pohřeb oblečení křiklavých barev, ženy by se měly vyvarovat výstřihů a minisukní. Důraz se klade i na boty, nejsou vhodné žádné sportovní tenisky světlých barev. Důležité je si uvědomit, že volba oblečení vyjadřuje úctu k zemřelému. Zde je přehled módních modelů vhodných na pohřeb: oblečení na pohřeb foto.
Účast na pohřbu blízkého člověka je jednou z psychicky a emocionálně nejnáročnějších situací v životě člověka. S tímto obřadem je z lidských emocí nejvíce spojen smutek. Neznamená to ale, že každý účastník musí plakat a truchlit. Očekává se to sice od nejbližších příbuzných, ale není to podmínkou, protože každý člověk prožívá smutek jinak. Důležité je ale pohřeb nijak nenarušovat a projevovat úctu zemřelému i pozůstalým. Obřad by nemělo provázet žádné špitání a zvonění telefonu. Průběh obřadu je v podstatě u všech pohřbů podobný. Obvykle každý účastník pohřbu s sebou přinese květinu, kterou po vstupu do obřadní síně položí k rakvi a pak se posadí nebo postaví na místo, kde by měl zůstat až do konce obřadu. Již při vstupu pozůstalých do síně často tiše hraje hudba, po ní následuje další skladba a proslov řečníka či řečníků. Obvykle po proslovech následují další skladby, většinou oblíbené písně zemřelého. Poté se odveze rakev, rakev ale může zůstat až do konce obřadu, záleží na přání rodiny. Posléze následují kondolence nejbližším pozůstalým. Kondolence by měla mít rychlý průběh: potřást rukou, vyjádřit upřímnou soustrast a nesnažit se na sebe strhávat pozornost. Všechny obřady ale nemusí probíhat úplně stejně, závisí na zvyklostech, přání rodiny a hlavně zemřelého. Někdy se například některé rodiny rozhodnout vynechat proslov. Spousta lidí neví, jestli je vhodné brát na pohřeb dítě, i dítě by ale mělo mít šanci rozloučit se členem rodiny, snadněji tak přijme, že někdo blízký zemřel. Výjimkou jsou ale velmi malé děti, u nich bývá lepší, nebrat je na pohřeb, protože malému dítěti samozřejmě nevysvětlíte, o co se jedná. Pokud se nemůžete obřadu zúčastnit, je dobré poslat soustrastný dopis pozůstalým, v tomto dopise by měla být jen vyjádřená kondolence. Jiné informace tam nepatří.
Smuteční řeč je pravděpodobně asi jedním z nejsložitějších slohových útvarů právě pro jeho emocionální zaměření. Jistě není třeba zdůrazňovat, že smuteční řeč je určená na pohřby.
Při pohřbu se může rodina obránit na profesionálního řečníka, který ve svém projevu může vycházet z projevu, který mu připraví rodina, nebo může říct svou vlastní řeč. Většinou se pak jedná o univerzální projev, který jen doplní konkrétními událostmi ze života zemřelého.
Druhou variantou je, že na smuteční slavnosti promluví někdo z pozůstalých, většinou to bývají nejbližší příbuzní, kteří si svůj projev také sami připraví. Napsat smuteční projev není jednoduché. Vždy záleží na vztahu mluvčího k zemřelému a na přístupu, který řečník zvolí. V podstatě není přesně vymezené, jak musí projev vypadat, klidně může být i nekonvenční, základním pravidlem ale je, že by měl být plný opravdu upřímné účasti.
Je několik bodů, které by se v projevu asi měly objevit, ale myslím, že nejsou vždy podmínkou. Také je na řečníkovi, jakou jejich formu zvolí.
Při smuteční řeči není vhodné zdůrazňovat záporné vlastnosti zemřelého (pokud si to rodina vyloženě nepřeje).
Při smutečním proslovu by řečník měl jistě vyjádřit nejen soustrast pozůstalým, ale také by je měl ujistit o tom, že v tom nejsou sami. Měl by se snažit jim pomoci ulehčit v bolesti.
Řečníci se často ve svých projevech uchylují k různým neupřímným a prázdným klišé, které zesnulého nijak nepřiblíží a ani to na nikoho nezapůsobí. Naopak je vhodné využívat v projevu vzpomínky na život zemřelého a na jeho životní postoje.
Také je třeba si uvědomit, že smuteční projev je určen pro pozůstalé, ne pro zemřelého, proto by celý proslov měl směřovat k nim. Jim má tato řeč pomoci překonat bolest. Řečník by vždy, ať už pochází z rodiny, nebo ne, měl v prvním řadě myslet na nejbližší příbuzné, a proto by zrovna je měl oslovit vždy jako první. U smutečního řečníka se předpokládá, že v projevu nebude zdůrazňovat svůj zármutek. Samozřejmě při projevu na pohřbu blízkého příbuzného (matky, otce, syna, dcery...) se tomu nelze zcela vyhnout. Vždy je ale třeba uvědomit si, že i pro další příbuzné je ztráta milované osoby těžká.
Smuteční projev by měl být na určité úrovni a měl by být vždy předem připraven a nikdy by neměl být výsledkem improvizace, která by mohla způsobit, že by zaznělo něco, co není vhodné. I pokud řečník umí svůj projev zpaměti, může si s sebou vzít desky (tmavé barvy) s připraveným projevem (kdy by zapomněl, nebo v rozrušení nevěděl, jak dál pokračovat). Také je třeba si uvědomit, že cílem smuteční řeči není informovat o všech událostech ze života zesnulého. Při projevu je možné použít různá básnická vyjádření, ale není třeba jejich množství vždy přehánět, pak by projev mohl působit nepřirozeně. Také je možné využít básní a citátů. Ideální je jeden citát. Více citátů nebo básní by opět mohlo působit nepřirozeně. Ve smutečním projevu samozřejmě není nutná recitace, ale je potřeba se básni přizpůsobit. V projevu by neměla být rozsáhlá souvětí, vhodnější jsou jednoduché věty pronášené klidným tempem, aby všichni přítomní porozuměli obsahu sdělení. Řečník by také měl mluvit dostatečně nahlas. Samozřejmě se může stát, že projev řečníka může být narušený vlastní lítostí nad ztrátou milované bytosti (opět je tato situace pravděpodobná u úmrtí blízkého příbuzného). Takovou situaci je třeba akceptovat a poskytnou řečníkovi prostor, aby mohl po uklidnění pokračovat.
Proslov by neměl být také přehnaně dlouhý, vhodný je časový rozsah kolem 3 – 5 minut.
Smuteční projev by měl od začátku působit důstojně. Řečník by měl zvolit vhodné vystupování, neměl by při projevu přecházet a ani přehnaně gestikulovat. Úctu k zemřelému lze vyjádřit drobnou úklonou hlavy směrem k rakvi před zahájením projevu a po jeho skončení.
Při smutečním projevu není důležité, jen co řečník říká, ale také jak u toho vypadá. Řečník by se nikdy neměl oblékat nijak provokativně. U mužů je vhodný tmavý oblek a kabát. Rozhodně není vhodná sportovní bunda a obuv. Důležité také je, aby muž vypadal upraveně, řečník by měl mít tedy čisté a vyleštěné boty a zároveň by měl být i oholený. Ženy si mohou vzít jednoduché tmavé šaty, nebo společenské kalhoty. Neměly by mít výrazný make-up.
Na závěr je třeba, aby si řečník uvědomil, že on je první, kdo vyjadřuje upřímnou soustrast rodině.
Tukové boule se některým lidem dělají spontánně a zpravidla nejsou nebezpečné a bývají právě dědičné. Jde o lipomy, které patří mezi nádory, ale nejsou zhoubné. Rozhodně se na lipomy neumírá. Pokud máte jakékoliv pochyby o svém zdravotním stavu, nějaká podezření a podobně, tak nejít k lékaři je ta nejkratší cesta do rakve. Přeci lékař může nejlépe případné onemocnění rychle rozpoznat a zahájit pak cílenou léčbu, která může zachránit život. Přemýšlejte nad tím, až Vám něco bude.
Není (možná pro jistotu) uvedeno jaký "humanista" text vyplodil. Pokud je mi 65 let, jsem asi "out" a patřím na krchov. Nuže chyba lávky "bílé pláště". Práve senioři 65+ jsou nejlepšími dojnými kravami pro vaše živitele a sponzory , totiž drogové kartely farmaceutických firem. Jejich lačné prsty se patrně uplatňují i ve WHO a jiných, seriozně se tvářících instotucích když snižuj" tolerance, rozmezí, kritickou hladiny a ostatní různé "trashhold" tak aby již os mládí bylo "z pohledu moderní meducíny" oprávněné cpát do lidí prášky. Pozorný student chemie se již možná na základní škole dozví, jaká koncentrace "účinné látky je v roztoku pokud je objem rozpouštědla (př. vody) 50 nebo 100 litrů (2x více). Recepisy se však produkují jak pro 50 kilové mladé ženy tak i pro 100 kg vysloužilé sportovce jedním vrzem.
Nu což nezbývá než hledat dále
senior
Pokud to zmizí tak bych to asi příliš neřešil, teda doktora se zeptat to vám neuškodí pro jistotu, kdyby to náhodou mělo být něco vážnějšího. Podle mě tohle je buď z horšího prokrvení té svrchní části kůže, nemám tušení proč. Nebo to může být alergická reakce na nějakou kosmetiku co z vás může potem při té túře téct. No jednoznačně to bude spojeno s tou dlouhou chůzi. Asi bych tu tůru zkrátil. A hlavně chtěl zjistit co to je, pátrejte dál. Vidím že nejste sama, tudíž je šance najít českou odpověď, pokud ne, tak zahraniční zdroje. Někde na této planetě je někdo kdo přesně ví co a z čeho to je a co na to platí. Od slunka spálené to být asi nemůže co ? Ne to je blbost. Další nějaké příznaky nepociťujete ? Máznul bych to konopnou mastí a šel spát :D jak to nebolí tak že je něco škaredé.. :D Si to obtáhněte fixou a udělejte nějaký obrázek z toho popř. Si tam hoďte kerku a vyřešené ? :D to je blbá odpověď na blbý důvod. Nemám rád když někdo řeší něco vždy z estetických nebo bolestivých důvodů. Kámoš nohu nemá.. Kurňa má vám to vadit kvůli ničemu jinému než zdraví. Nebo to chcete do rakve vypadat hezky ? To neřešte, tam vás stejně namalují ještě a i tak tam v kraťasech nebudete a i kdyby nikdo už se vám na nohy dívat nebude :D a pak už si na tom pochutnají červi :D trochu morbidní :D ale všichni do té hlíny deme někdo dřív, někdo později, ale každý si tím projde pěkně sám a +- stejně.. Jediná jistota a spravedlnost v naší společnosti.. Nikdo si nemá co závidět ani vyčítat, nikdo se tomu nevyhne. Je ale rozdíl, celoživotně umírat, nebo žít a ve strém věku umřít, to je strašně velký rozdíl..
