OPERACE ZLUCNIKU A MOZNE KOMPLIKACE PO NI

Poradna

V naší poradně s názvem ŽLUČNÍKOVÉ KAMENY BEZ NARKOZY A JEJICH ODTRANENI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Zdroj: příběh Žlučníkové kameny bez narkozy a jejich odtraneni

Kde je žlučník v těle

Žlučník je vakovitý orgán hruškovitého tvaru uložený na spodině jater, sloužící ke skladování a úpravě žluči, která v játrech vzniká. Žlučník je uložený ve žlučníkové jámě na spodní ploše pravého jaterního laloku a je 8–12 cm dlouhý. Má objem 30–80 ml. Anatomicky se dělí na tři části. Tou první je dno (fundus vesicae biliaris), které směřuje dopředu a dolů, asi o 1 cm přesahuje volný okraj jaterní a naléhá na břišní stěnu v místě, kde pravá medioklavikulární čára protíná žeberní oblouk. Místo, kde se dno žlučníku promítá na břišní stěnu, se dá najít také v místě styku pravého přímého břišního svalu a chrupavky pravého devátého žebra, nebo pomocí pomyslné čáry probíhající z předního horního kyčelního trnu skrz pupek směrem nahoru – dno žlučníku je tam, kde tato čára protíná okraj žeberního oblouku. Dno plynule přechází v tělo žlučníku (corpus vesicae billiaris), které leží ve žlučníkové jámě a seshora je kryté dolní plochou pravého laloku jater, dolní plocha je volná. Tělo se směrem nahoru zužuje a přechází v infundibulum, přechodnou oblast mezi tělem a krčkem žlučníku (collum vesicae billiaris). Krček žlučníku je 5–7 mm dlouhý a přechází do vývodu žlučníku (ductus cysticus). Ten je součástí žlučových cest, ústí do hlavního žlučovodu (ductus choledochus), jímž se žluč dostává do dvanáctníku. Naplněný žlučník je hmatný.

Zásobení žlučníku krví zajišťuje především větev jaterní tepny (arteria cystica). Menší cévy vstupují do žlučníku z jater přes žlučníkovou jámu. Odkysličená krev je odváděna žlučníkovou žílou (vena cystica), která se vlévá do vrátnicové žíly. Ve stěně žlučníku se nacházejí lymfatické cévy, které odvádějí mízu do mízní uzliny při krčku žlučníku. Z těch se míza dostává do uzlin doprovázejících hlavní žlučovod. Žlučník je bohatě inervovaný, a to jak parasympatickými nervy z větví bloudivého nervu, tak sympatickými vlákny z ganglií (ggl. coeliaca).

Při zavřeném Oddiho svěrači v ústí hlavního žlučovodu do střeva produkovaná žluč teče nahoru a je hromaděna ve žlučníku. Přechází do něj asi polovina veškeré vytvořené žluči. Epitelové buňky žlučníku mají schopnost účinné resorpce vody. Na jejich bazolaterální straně se nachází Na+/K+ ATPázová pumpa, která odčerpává sodné ionty pryč z výstelky žlučníku. Zároveň epitel vyměňuje sodné ionty uvnitř žlučníku za kationt vodíku. Koncentrace sodíku uvnitř žlučníkové žluči tak klesá a osmoticky z něj uniká voda, čímž se žluč až 12x zahušťuje. Vylučovaný kationt vodíku reaguje s HCO3- za vzniku oxidu uhličitého a vody. Dochází také k mírnému snížení pH žlučníkové žluči.

Vyprazdňování žlučníku je řízeno autonomními nervy. Sympatikus snižuje stahy žlučníku a zvyšuje tonus Oddiho svěrače, parasympatikus působí naopak, podporuje stahy žlučníku a uvolnění svěrače. Vyprazdňování žlučníku je podmíněno i hormonálně, především hormonem cholecystokininem. Žluč se ze žlučníku dostává do střeva po příjmu potravy, která obsahuje tuk.

Žluč je produkována v množství cca 0,7–1,2 litru/den. Její základní složky jsou žlučové kyseliny, cholesterol a bilirubin (žlučový pigment).

Zdroj: článek Problémy se žlučníkem

Poradna

V naší poradně s názvem ČÍM ZKLIDNIT PODRÁŽDĚNÝ ŽLUČNÍK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Zdroj: příběh Čím zklidnit podrážděný žlučník

Příprava a průběh operace

Jednotlivé kroky:

1. Diagnostika

Probíhá pomocí klinického vyšetření, ultrazvukového vyšetření, magnetické rezonance a angiografického vyšetření. Řešení je možné buď metodami intervenční radiologie (balonková dilatace, eventuálně stentování), nebo metodami operačními.

2. Předoperační příprava

V rámci předoperační přípravy je pacient oholen (záleží na lokalitě výkonu), večer před zákrokem dostane léky indikované anesteziologem.

3. Operační metody

Výkony se provádějí buď v celkové, nebo spinální anestézii (aplikace anestetika k míše s následným umrtvením dolní poloviny těla).

Dezobliterace: odstranění sklerotických plátů ze zúžené tepny.

Bypass: přemostění postiženého úseku tepny vlastní žilou nebo protézou (zde záleží na lokalizaci postižení, v případě postižení pánevních tepen je to spojka mezi aortou a stehenní tepnou, při postižení stehenní tepny je to přemostění mezi stehenní tepnou a podkolenní či bércovou tepnou).

Embolektomie: odstranění vmetku pomocí katetru s balonkem.

Resekce: resekce tepny u výdutě s náhradou žilou či protézou.

Amputace: Amputace končetiny při vyčerpání všech ostatních metod, záleží na místě postižení, provádí se buď v místě chodidla, pod kolenem, či nad kolenem.

4. Možné komplikace výkonu

Komplikace této operace se mohou vyskytnout na všech chirurgických pracovištích v České republice i na světě, proto je nutné na ně před operací upozornit.

Peroperační komplikace (tedy během operace):

• masivní krvácení, které může mít za následek až šokový stav pacienta, popřípadě vést až k úmrtí;
• poranění orgánů dutiny břišní, oblast za pobřišnicí – močovod, dolní duté žíly, pánevní žíly, močový měchýř;
• srdeční selhání z důvodu velkých tlakových výkyvů při dočasném klampování aorty;
• srdeční arytmie;
• změny vnitřního prostřední, zejména zvýšená kyselost organismu při dočasném nedokrvení končetiny;
• ledvinné selhání.

Pooperační komplikace:

• bolestivost v místě operace;
• pocit na zvracení;
• teplota;
• krvácení z operační rány nebo z našité protézy s nutnou urgentní reoperací;
• infekce v ráně se vznikem hnisavého ložiska – nutné otevření a vyčištění rány;
• vznik kýly v jizvě – nutná reoperace s opětovným sešitím břišní stěny;
• infekce v ráně spojená s infekcí protézy s nutnou reoperací a eventuálním odstraněním protézy;
• vznik sraženiny v místě protézy nebo žilního štěpu s možným ucpáním či embolizací vmetku do dolních končetin a tím jejich ohrožení z důvodu nedokrvení – nutná reoperace s odstraněním vmetku;
• střevní ochrnutí s poruchou pasáže, někdy s nutností

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Operace ucpaných cév

Příběh

Ve svém příspěvku RAKOVINA PROSTATY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Michaela.

Zdroj: příběh Rakovina prostaty

Operace vitrektomie

Makulární díru lze často opravit pomocí operace zvané vitrektomie. Úspěšnost této operace při uzavření makulární díry je u 9 z 10 lidí, kteří mají díru méně než 6 měsíců. Pokud je díra přítomna rok nebo déle, bude úspěšnost nižší.

I když operace otvor neuzavře, vaše vidění se obvykle alespoň stabilizuje a možná zjistíte, že máte menší zkreslení vidění. U malého množství pacientů se otvor i přes operaci neuzavře a centrální vidění se může nadále zhoršovat. Nicméně druhá operace může být stále úspěšná.

Průběh operace

Operace makulární díry je forma operace miniaturní dírky prováděná pod mikroskopem.

Do očního bělma se provedou malé řezy a zavedou se velmi jemné nástroje. Nejprve se odstraní sklivec a poté se z povrchu sítnice kolem otvoru opatrně sloupne velmi jemná vrstva (vnitřní omezující membrána), aby se uvolnily síly, které udržují otvor otevřený.

Oko se pak naplní dočasnou plynovou bublinou, která přitlačí otvor naplocho na zadní část oka, aby se pomohl utěsnit. Dokud je bublina v oku zablokuje vidění, ale pomalu vyprchá po dobu asi 6 až 8 týdnů, v závislosti na typu použitého plynu.

Operace makulární díry obvykle trvá asi hodinu a lze ji provést, když při vědomí (v lokální anestezii ) nebo ve spánku (v celkové anestezii). Většina pacientů volí lokální anestetikum, které zahrnuje znecitlivující injekci kolem oka, takže během operace není cítit žádná bolest.

Video s operací

Zde se můžete podívat na průběh celé operace. Video s operací trvá téměř dvě hodiny: operace makulární díry video.

Zdroj: článek Makulární díra, operace a prognóza

Poradna

V naší poradně s názvem JÍDELNÍČEK PO OPERACI ŽLUČNÍKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiri Bouchal.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Zdroj: příběh Jídelníček po operaci žlučníku

Operace

Tříselná kýla (a i ostatní typy kýly) se dají léčit v podstatě jen jediným způsobem, a to operací. Samozřejmě existují lidé, u nichž operace kýly není možná (například těhotné ženy, osoby trpící rakovinou, malé děti, u nichž se čeká, že pupeční kýla sama zmizí). Stejně tak existují ale případy, kdy je operace kýly také jediným a nutným řešením. To je v případě, kdy je kýla uskřinutá. V některých případech lékaři předepisují nošení kýlního pásu (kýlní pás ale kýlu nijak nevyřeší), obvykle se k tomuto řešení uchylují, když pacient odmítá operaci.

Operace tříselné kýly probíhá obvykle pod narkózou a můžou ji provádět všechny nemocnice, které se zaměřují na břišní chirurgii. Dnes ale vznikají i specializovaná pracoviště (= centra pro kýly), které nabízejí nejen provedení operace, ale i stanovení léčebního plánu, vyšetření, ale i pooperační péči. Tato centra se snaží, aby se pobyt v nemocnici po operaci zkrátil na minimum.

Při operaci kýly může lékař zvolit buď klasickou metodu, při níž lékař rozřízne kůži v místě, kde se kýla nachází, pomocí síťky pak zpevní oslabenou břišní stěnu, zkontroluje obsah kýly a kůži zašije. Síťka, která je při operaci vložená do těla pacienta, se po čase rozpadne. Během této operace se tedy místo s oslabenou břišní stěnou uzavře a zpevní.

Druhou možnou metodou je laparoskopická operace, která se vždy provádí v úplné narkóze (klasická operace se mohla provádět jen s místním znecitlivěním). V tomto případě se kůže na břiše nařízne v několika místech (jen drobné řezy asi o velikosti 1 cm), do břicha je také zavedena kamera, která lékaři ukáže, kde je třeba břišní stěnu zpevnit. Defekt břišní stěny se tedy nesešívá k sobě, ale zevnitř se dá na toto oslabené místo síťka. Tato operace probíhá zevnitř na rozdíl od té klasické, která probíhá zepředu. Výhodou této operace je, že břicho pacienta nehyzdí velká jizva, ale jen drobné jizvičky, které se při správné péči mohou krásně zatáhnout. Po této operaci také následuje kratší pracovní neschopnost (zhruba 3 týdny), na rozdíl od klasické operace, kde pracovní neschopnost trvá zhruba 6 týdnů.

Zdroj: článek Tříselná kýla

Poradna

V naší poradně s názvem ZTRÁTA EREKCE PO OPERACI PROSTATY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Viktor.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Zdroj: příběh Sex po operaci prostaty

Funkce

Při zavřeném Oddiho svěrači v ústí hlavního žlučovodu do střeva produkovaná žluč teče nahoru a hromadí se ve žlučníku. Přechází do něj asi polovina veškeré vytvořené žluči. Epitelové buňky žlučníku mají schopnost účinné resorpce vody: na jejich bazolaterální straně se nachází Na+/K+ ATPázová pumpa, která odčerpává sodné ionty pryč z výstelky žlučníku. Zároveň epitel vyměňuje sodné ionty uvnitř žlučníku za kationt vodíku. Koncentrace sodíku uvnitř žlučníkové žluči tak klesá a osmoticky z něj uniká voda, čímž se žluč až 12x zahušťuje. Vylučovaný kationt vodíku reaguje s HCO3- za vzniku oxidu uhličitého a vody. Dochází také k mírnému snížení pH žlučníkové žluči. Vyprazdňování žlučníku je řízeno autonomními nervy: sympatikus snižuje stahy žlučníku a zvyšuje tonus Oddiho svěrače, parasympatikus působí naopak, podporuje stahy žlučníku a uvolnění svěrače. Vyprazdňování žlučníku je podmíněno i hormonálně, především hormonem cholecystokininem. Žluč ze žlučníku se dostává do střeva po příjmu potravy, zejména takové, která obsahuje tuk. Dalšími funkcemi žlučníku jsou vstřebávání vitamínů rozpustných v tucích či neutralizace střevního obsahu. Žlučové kyseliny se však na rozdíl od zbytku žluči v asi 95 % ve střevě znovu vstřebávají, čímž vzniká jejich neustálé cestování mezi játry a střevem. Tolik stručně k funkci žlučníku.

K čemu je žlučník? Bez žlučníku se lze poměrně uspokojivě obejít, jelikož vyprodukovaná žluč odtéká z jater přímo do dvanáctníku. A to je pro naše trávení za běžných okolností dostačující. Zažívací potíže nastávají pouze v případech, kdy jedinec nedodržuje doporučená opatření a konzumuje výrazně tučná jídla, na jejichž bezproblémové zpracování by byla potřeba větší zásoba žluči. Mezi nejčastější onemocnění žlučníku patří zánět žlučníku, žlučníkové kameny a karcinom žlučníku.

Zdroj: článek Žlučník

Příběh

Ve svém příspěvku RADY OTCE PLESKAČE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra Vášová.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Rady otce Pleskače

Průběh operace štítné žlázy

Chirurg odstraní buď celou štítnou žlázu, nebo její část. V případě některých zhoubných nádorů vyjme i uzliny v jejím okolí.

Odstranění celé štítné žlázy se nazývá totální tyreoidektomie, odstranění jednoho laloku se nazývá lobektomie a odstranění převážné části štítné žlázy se nazývá subtotální tyreoidektomie. Pokud jde o opakovanou operaci štítné žlázy, mluví se o reoperaci. Jestliže se lékaři přikloní k úplnému odstranění štítné žlázy, je třeba dodávat pacientovi hormony prostřednictvím medikamentů. Pacient pak musí tyto léky užívat doživotně.

Strategie samotného zákroku bude mít vliv na prognózu pacienta a rovněž také na případné komplikace, které mohou nastat.

Před samotnou operací štítné žlázy je nutné pacienta velmi pečlivě vyšetřit a stanovit správnou diagnózu. Lékaři se budou zajímat rovněž o rodinnou anamnézu a možném provázání rodových nemocí. Následně budou provedeny další testy – klinické, laboratorní, zobrazovací, cytologie a imunohistochemické.

Sonografie krku je velmi důležitým vyšetřením, které bývá prováděno u všech nemocných. Ultrazvuk umožňuje lékařům získat informace o struktuře a uspořádání parenchymu štítné žlázy a rovněž odhalí stav lymfatických uzlin. V některých případech je nutné provádět také CT vyšetření a biopsii.

Struma si velmi často žádá operativní zákrok. Lidově se strumě říká vole. Jestliže struma nezpůsobuje pacientovi žádné zdravotní potíže, pak operace není nutná. Operace je však nutná vždy, když dojde k takzvanému útlakovému syndromu, kdy štítná žláza naroste do takové velikosti, že začíná utlačovat okolí, především tracheu. Pacient pak má pocity dušení a tlaku.

U nadbytečné produkce hormonu štítné žlázy je nutné tento stav srovnat za pomocí medikamentů. Léčba je poměrně úspěšná a může operativní řešení odložit na dlouhá léta. V případě, že taková léčba neprokazuje žádné zlepšení zdravotního stavu a štítná žláza i nadále produkuje nadbytek hormonu, je třeba přemýšlet nad dalším postupem. V takovém případě se lékaři rozmýšlí mezi samotnou operací nebo takzvaným vypálením štítné žlázy pomocí radiojodu. Radiojod však nelze aplikovat u všech pacientů. U pacientů je třeba zvážit zdravotní stav. U pacientů – žen je třeba přihlédnout k tomu, zda si žena nepřeje mít v blízké budoucnosti dítě. Podle dávky radiojodu by žena neměla až dva roky otěhotnět. Aby toho nebylo málo, tak by ženy po aplikaci radiojodu přibližně 5 týdnů po radioterapii neměly pobývat v blízkosti malých dětí. Tato opatření se týkají především vůči dětem, u dospělých jedinců je vše v pořádku, tam k žádnému omezení nedochází.

Další onemocnění štítné žlázy jsou její nádory. Ty mohou být benigní (nezhoubné) či maligní (z

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Operace štítné žlázy

Příběh

Ve svém příspěvku ŽLUČNÍKOVÉ KAMENY - ODSTRANĚNÍ BEZ OPERACE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Elzbieta.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Pupík.

Zdroj: příběh Žlučníkové kameny - odstranění bez operace

Co je to narkóza

Pod pojmem narkóza se obvykle rozumí uvedení do umělého spánku případně znecitlivění některé části těla pacienta. Narkóza je také známá pod pojmem anestezie. Narkózu využívají lékaři v nemocnicích při operacích, díky ní udrží pacienta v klidu po dobu chirurgického zákroku, pacient tak nemusí vnímat bolest, která by ho při chirurgickému výkonu zasáhla. Jak již bylo naznačeno, existují dva typy anestezie, a to celková, kdy je člověk uveden do umělého spánku, a pak lokální, kdy se jen část těla znecitliví proti bolesti, ale pacient jinak průběh chirurgického zákroku vnímá. V okamžiku, kdy se lékař rozhoduje, kterou anestezii u pacienta zvolí, rozhoduje se podle mnoha faktorů, jako jsou například náročnost operace, typ operace, jestli se objevily u pacienta komplikace (jestli komplikace hrozí), zdravotní stav pacienta, jeho věk, zátěž operace pro zdravotní stav pacienta, atd. Pokud je operace plánovaná, je důležité, aby byl před ní pacient v co nejlepší kondici, to znamená, aby nebyl nemocný. V takovém případě je pak lepší operaci odložit, jestliže je to možné.

Pod pojmem celková anestezie se obvykle myslí již zmíněné uvedení do umělého spánku. Ve skutečnosti se ale o klasický spánek vůbec nejedná. Během normálního spánku člověk vnímá zvuky, pachy kolem něj a částečně i to, co se s ním děje. Zároveň se během spánku člověk může volně hýbat, to ale u anestezie není možné. Při celkové anestezii jde tedy o to, aby člověk právě tyto věci kolem sebe nevnímal, stejně tak aby neregistroval, co se děje s ním a zároveň, aby se nehýbal. Proto při anestezii jsou mu do těla vpraveny látky, které zajistí nejen svalový klid pacienta, ale i cíleně navodí ztrátu vnímání věcí kolem něj. Anestezie tedy obsahuje látky, které navodí ztrátu vědomí, aby nevnímal bolest, látky které uvolní svaly a látky, které pomohou tělu, aby se vyrovnalo se stresem způsobeným operací. Je to taková řízená otrava. Využívají se anestetika (znecitlivují a navozují spánek), sedativa (uklidňují), analgetika (potlačují bolest), myorelaxancia (uvolňují svaly). Celková anestezie je do těla člověka vpravena intravenózně (injekce) nebo inhalačně (plyn). Což znamená, že těsně před zákrokem anesteziolog pacientovi vpíchne do žíly uspávací látku a ten pak z kyslíkové masky, kterou mu anesteziolog nasadí na obličej, vdechuje kyslík a anestetika. Reakce na anestetika je velmi rychlá v rámci několika vteřin.

Celkové anestezii obvykle u očekávaných zákroků předchází klinické vyšetření. Někdy mohou následovat i vyšetření krve, rentgen, EKG a další vyšetření, která jsou nutná pro zjištění zdravotního stavu pacienta. Anesteziolog musí znát j

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Důsledky narkózy

Poradna

V naší poradně s názvem NÁROK NA LÁZNĚ PO OPERACI ŽLUČNÍKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Štorková.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Zdroj: příběh Nárok na lázně po operaci žlučníku

Co dráždí žlučník

Podrážděný žlučník, známý také jako cholecystitida, označuje zánět žlučníku, často způsobený žlučovými kameny blokujícími žlučovod. Tato blokáda brání žluči v odchodu ze žlučníku, což vede k hromadění a podráždění stěn žlučníku.

Co způsobuje podráždění žlučníku?

Žlučové kameny

Nejčastější příčinou jsou žlučové kameny, což jsou ztvrdlé usazeniny žluči, které se mohou tvořit ve žlučníku. Tyto kameny mohou blokovat žlučovod a bránit tak odtoku žluči.

Další příčiny

Zánět žlučníku mohou způsobit i další faktory, včetně nádorů, infekcí nebo problémů s prokrvením žlučníku.

Příznaky podrážděného žlučníku

• Bolest: Náhlá, silná bolest v pravé horní části břicha, která může vyzařovat do zad nebo ramene.
• Další příznaky: Může se také objevit horečka, nevolnost, zvracení a žloutenka (zežloutnutí kůže a očí).
• Světlá stolice a tmavá moč: Může naznačovat ucpání žlučovodů.

Co se stane, pokud se podráždění žlučníku neléčí?

Komplikace

Neléčený zánět žlučníku může vést k závažným komplikacím, jako je infekce, ruptura žlučníku nebo ucpání žlučovodu.

Chirurgický zákrok

V mnoha případech se doporučuje chirurgické odstranění žlučníku (cholecystektomie), aby se zabránilo budoucím atakům a komplikacím.

Prevence

• Strava: Zdravá strava s nízkým obsahem tuku a rafinovaných cukrů může pomoci předcházet žlučovým kamenům a problémům se žlučníkem.
• Pravidelné stravování: Pravidelné stravování může také pomoci.
• Poraďte se s lékařem: Pokud se u vás objeví jakékoli příznaky žlučníkového záchvatu, vyhledejte okamžitě lékařskou pomoc.

Zdroj: článek Podrážděný žlučník

Poradna

V naší poradně s názvem DIETA PO LAPAROSKOPICKÉ OPERACI ŽLUČNÍKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Antonín Finda ing..

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.

Zdroj: příběh Dieta po laparoskopické operaci žlučníku

Jak poznat bolest žlučníku

Projevy bolesti žlučníku jsou různé, záleží na příčině. Nejčastější bolesti vznikají na základě podráždění (podrážděný žlučník), dále kvůli přítomnosti písku ve žlučníku (písek ve žlučníku), zánětu či kaménků nebo ze stresu. Toto vše může také vyvolat bolest zad. Choroby žlučových cest a žlučníku jsou poměrně časté, avšak úmrtnost následkem jejich výskytu je poměrně nízká. Pokud je při výskytu některého z těchto onemocnění potřeba žlučník odstranit, je možné se poměrně uspokojivě obejít i bez něj, neboť vyprodukovaná žluč odtéká z jater přímo do dvanáctníku. To je pro trávení za běžných okolností dostačující, zažívací potíže nastávají jen v případech, kdy jedinec nedodržuje doporučená opatření a konzumuje tučná jídla, na jejichž bezproblémové zpracování je potřeba větší zásoba žluči. Mezi nejčastější onemocnění žlučníku patří zánět žlučníku, žlučníkové kameny a karcinom žlučníku.

Žlučníkové kameny: Projevují se pocity plnosti v okolí žaludku, pocity tlaku vpravo pod žebry, nesnášenlivostí tučné stravy, nevolností a nadýmáním. Typickým příznakem této nemoci je však biliární kolika. K ní dochází v situaci, kdy se kámen zaklíní v oblasti krčku žlučníku a ten reaguje stažením svaloviny své stěny. V místě zaklínění se začnou uvolňovat látky vyvolávající zánět. Vzniká tak velice krutá bolest, která přichází ve vlnách. Nejčastěji se objevuje navečer a z pravého podžebří mnohdy vystřeluje do zad až k lopatce. Nemocný je neklidný, bledý, může mít i zvýšenou teplotu a být mírně zažloutlý. Ve více než polovině případů provází bolest i zvracení, které však nepřináší úlevu. Záchvat je často vyvolán konzumací tučných jídel, ale může být vyprovokován i tělesnou námahou či prochladnutím.

Zánět žlučníku: Projevuje se silnou neustupující bolestí vpravo pod žebry, horečkou a příznaky dráždění pobřišnice, například napětím břišní stěny. Bolest se zvyšuje při pohybu a hlubokém nádechu. Akutní obtíže trvají krátce, řádově několik dnů. V případě chronického zánětu je žlučník svraštělý a v jeho stěně se často ukládá vápník. Průběh onemocnění je spíše nenápadný, příznaky jednoznačně poukazující na tuto chorobu nebývají přítomny. Obvykle si nemocní stěžují na tlak vpravo pod žebry, nevolnost, poruchu trávení a nesnášenlivost určitých pokrmů.

Karcinom žlučníku: Projevy rakoviny žlučníku jsou v počátečních stadiích obvykle skryty za dlouhotrvajícími žlučníkovými obtížemi. Typické jsou především necharakteristické potíže se zažíváním. Nádor se však může projevit i jako náhle vzniklý zánět žlučníkového měchýře. V pozdějších stadiích je charakteristická trvalá bolest v oblasti vpravo pod žebry. Brzy se rozvíjí žloutenka, nechutenství, hubnutí a zvracení.

Zdroj: článek Žlučník

Poradna

V naší poradně s názvem ŽLUČNÍKOVÉ KAMENY - ODSTRANĚNÍ BEZ OPERACE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lucie Angušová.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Zdroj: příběh Žlučníkové kameny - odstranění bez operace

Operace žlučníku

Nejčastěji prováděným zákrokem na žlučníku je takzvaná cholecystektomie, což je jeho celkové odstranění. Činnost žlučníku totiž není pro lidské tělo zcela nepostradatelná. Po odnětí tohoto orgánu žluč protéká trvale do střeva, což umožňuje uspokojivé trávení. V dřívějších dobách bývala tato operace poměrně závažná. V dnešní době laparoskopická metoda zcela nahradila klasickou otevřenou metodu vyžadující poměrně velký řez na břišní stěně. V případě laparoskopické operace žlučníku se u pacienta v celkové anestezii na břišní stěně provedou obvykle 4 malé řezy, jimiž je možné zavést dovnitř duté tyče, které slouží jako tunely pro snadné zavádění a manipulaci s miniaturními nástroji a kamerou. Tou je pak možné sledovat celý postup operace uvnitř břicha na monitoru. Pro dobrou přehlednost celého prostoru je potřeba nejprve napustit břišní dutinu plynem, konkrétně oxidem uhličitým. Žlučník se vytahuje ven typicky řezem vedeným u pupku. Průměrná doba operace je 90 minut a doba hospitalizace kolem 2 dnů, což je významně kratší v porovnání s dřívějšími postupy. Je možné ji provádět i u osob ve vyšším věku a jedinců obézních, bez výraznějšího zvýšení výskytu komplikací. Část pacientů trpí po odstranění žlučníku takzvaným postcholecystektomickým syndromem. Při něm se vyskytují zažívací potíže a bolesti břicha. Tyto potíže jsou však obvykle pouze přechodného rázu.

Zdroj: článek Žlučník

Poradna

V naší poradně s názvem LAPAROSKOPICKA OPERACE ŽLUČNÍKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Šandova.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Zdroj: příběh Laparoskopicka operace žlučníku

Odstranění dělohy

Hysterektomie je chirurgické odstranění dělohy. Při hysterektomii se často odstraňuje i děložní čípek, vaječníky, vejcovody a okolní struktury. Žena po hysterektomii nemá menstruaci a nemůže otěhotnět.

Hysterektomie je chirurgický zákrok, který s sebou nese určitý přínos, ale i rizika. Má vliv zejména na hormonální rovnováhu, proto se tento zákrok indikuje jako poslední možnost.

Důvody odstranění:

• tvorba nezhoubných nádorů – myomů, které nelze odstranit jednotlivě (myomy nejčastěji způsobují silné, nepravidelné krvácení, které nereaguje na léčbu);
• onemocnění děložní sliznice, například polypy, přednádorové změny, počáteční stadia rakoviny;
• zhoubný nádor dělohy nebo těla dělohy;
• změny na děložním čípku (takzvaná dysplazie) a časná stadia rakoviny děložního čípku;
• endometrióza, při níž se částečky endometria nacházejí mimo dutinu děložní; lokalizace těchto částeček nemusí být omezena jen na oblast pánve ženy, ale může se vyskytovat kromě srdečního svalu a sleziny prakticky kdekoli;
• adenomyóza – stav, kdy povrchová výstelka dutiny děložní roste do svaloviny dělohy (více informací k této problematice najdete v článku Adenomyóza);
• poranění dělohy;
• závažné komplikace v porodnictví (například neutišitelné krvácení po porodu, prasknutí dělohy, vrostlá placenta);
• chronická pánevní bolest;
• vaginální krvácení (při krvácení je důležité zjistit příčinu vaginálního krvácení, jednou z nich může být rakovina);
• srůsty v dutině břišní.

Typy hysterektomie:

• Radikální hysterektomie – při této operaci se odstraní celá děloha, děložní čípek, pochva a závěsný aparát dělohy. Radikální hysterektomie se nejčastěji provádí kvůli rakovině. Obvykle se odstraňují i vaječníky a vejcovody.
• Celková hysterektomie – úplné odstranění dělohy a čípku. Vaječníky nemusí být odstraněny.
• Subtotální hysterektomie – odstraní se děloha, ale krček se ponechává.

Prolaps dělohy je to stav, kdy se děloha propadne do pochvy. Prolaps dělohy vede k močovým a střevním potížím.

Hysterektomie se provádí několika způsoby. Nejstarší technikou je abdominální (břišní) hysterektomie. K dalším technikám patří vaginální nebo laparoskopická hysterektomie.

Abdominální hysterektomie

Do břišní dutiny se přistupuje pomocí klasického (obvykle příčného) řezu v podbřišku. Operace je rutinní, kratší a méně náročná na techniku. Nevýhodou je pak nápadná, několik centimetrů dlouhá jizva, obvykle nešťastně umístěná nad hranicí pubického ochlupení. Také doba hojení je oproti modernějším metodám delší. Tato technika však umožňuje lékařům lepší přístup k reprodukčním orgánům a obvykle se provádí při radikální hyster

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Ženské pohlavní orgány

Poradna

V naší poradně s názvem OPERCE ŽLUČNÍKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Danuse.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Zdroj: příběh Lázně po žlučníkové laporoskopické operaci

Otevřená vs. endoskopická operace karpálního tunelu

Základní rozdíly mezi operačními metodami

Při léčbě syndromu karpálního tunelu se používají dvě hlavní metody – otevřená operace a endoskopická operace. Obě techniky mají stejný cíl, tedy uvolnění tlaku na středový nerv. Liší se však přístupem, velikostí řezu a následnou rekonvalescencí. Otevřená operace je tradiční metoda, která se provádí malým řezem v oblasti dlaně. Endoskopická metoda využívá menší řezy a speciální nástroje. Z pohledu pacienta je často klíčová otázka, jaký vliv má zvolený postup na návrat do práce po operaci karpálního tunelu. Právě zde se rozdíly nejvíce projevují. Každá metoda má své výhody i omezení. Výběr by měl vždy vycházet z doporučení lékaře.

Vliv typu operace na pracovní neschopnost

Pacienti po otevřené operaci karpálního tunelu často popisují delší citlivost jizvy a pomalejší návrat plné síly v ruce. To může znamenat delší pracovní neschopnost, zejména u manuální práce. Naopak endoskopická operace karpálního tunelu bývá spojována s rychlejším hojením a menším omezením pohybu. Někteří pacienti se po této metodě vracejí k lehké práci dříve. Rozdíl však není u všech stejný. U administrativních profesí bývá rozdíl v délce neschopenky menší. U fyzicky náročných zaměstnání může být rozdíl výraznější. Lékaři upozorňují, že ani endoskopická metoda neznamená okamžitý návrat k plné zátěži. Nerv potřebuje čas na regeneraci bez ohledu na techniku.

Srovnání metod z pohledu návratu do práce

Zdroj: článek Operace karpálního tunelu – pracovní neschopnost

Poradna

V naší poradně s názvem LAPAROSKOPICKÁ OPERACE ŽLUČNÍKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kropáčová Jana.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Zdroj: příběh Dieta po laparoskopické operaci žlučníku

Léčba glaukomu

Včas zjištěné onemocnění lze léčit očními kapkami, laserovými operacemi nebo mikrochirurgicky.

Oční kapky pro léčbu glaukomu

Oční kapky snižují tvorbu tekutiny v přední části oka nebo zvyšují proudění této tekutiny. Bohužel oční kapky mohou vyvolat i nežádoucí účinky: alergické reakce, zarudnutí očí, palčivou bolest, rozmazané vidění a podráždění očí. Některé léky na glaukom mohou mít vliv na srdce a plíce. Informujte se u svého lékaře, jaké jsou jím předepsané léky, zda jsou pro vás vhodné, zda na ně nejste alergičtí.

Laserové operace glaukomu

Laserové operace glaukomu mírně zvyšují odtok oční kapaliny, zejména u glaukomu s otevřeným úhlem, nebo během ucpání kanálku u glaukomu s uzavřeným úhlem. Jsou různé druhy laserových operací pro léčbu glaukomu, například trabekuloplastika, kdy se používá laser pro otevření trámčinových drenážních prostorů. Dalším druhem laserové operace je iridotomie, kdy je vytvořen malý otvor v duhovce, díky čemuž kapalina proudí volněji. Posledním druhem laserové operace je cyclophotocoagulation, což je laserová operace určená k léčbě střední vrstvy oka, která snižuje produkci oční tekutiny.

Mikrochirurgie pro glaukom

Jedná se o operaci, která se nazývá trabeculectomie. Tato operace zahrnuje výměnu a vložení nového kanálku pro oční kapalinu, čímž se sníží nitrooční tlak, který způsobuje glaukom. Může dojít k selhání této operace, ale je možné ihned provést nápravu další operací. U některých pacientů je umělý kanálek tou nejlepší volbou. V mizivém množství však dochází i ke komplikacím – dočasné nebo trvalé ztrátě zraku, krvácení nebo infekci.

Glaukom s otevřeným úhlem je nejčastěji léčen různými očními kapkami, laserovými plastikami a mikrochirurgickými zákroky. Nejčastěji se jako první krok volí léky, protože někteří lidé díky nim lépe reagují na laserové operace nebo mikrochirurgické zákroky. U kojeneckých nebo vrozených glaukomů představuje primární léčbu chirurgická operace, protože příčinou problému je velmi deformovaný drenážní systém. Poraďte se vždy se svým očním lékařem, abyste zjistili, která léčba je pro vás ideální.

Zdroj: článek Glaukom

Poradna

V naší poradně s názvem BRNO PAN MGR OTEC PLESKAČ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarmila Skoupá.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Zdroj: příběh Brno pan mgr otec pleskač

Průběh hojení

Nejčastěji se v léčení rakoviny využívá chirurgická metoda léčby. Ta je nejúčinnější, nicméně je zapotřebí najít nádor v raném stadiu. U pokročilejších kolorektálních karcinomů již není operace možná. Pokud se rakovina konečníku odhalí včas, pak je i úspěšnost její léčby vysoká. Není problém se z rakoviny klidně i úplně vyléčit. Jestliže tedy člověk rozpozná jakékoli příčiny rakoviny konečníku, měl by prakticky okamžitě navštívit specializované pracoviště, na kterém mu bude vyšetřen konečník a jeho přilehlé oblasti. Vyšetření konečníku je sice poněkud nepříjemné, nicméně dokáže rakovinu odhalit včas v době, kdy je možné ji kompletně chirurgicky léčit. U nemocí, jako je rakovina konečníku, léčba zabere i v případě chirurgického řešení velmi dlouhou dobu. Určitě ale nelze zapomenout i na některé další druhy léčby.

Samotná operace spočívá v odstranění celého nádoru, z pacientova těla je však třeba vyjmout i poměrně rozsáhlý přilehlý úsek střeva, aby se zabránilo návratu onemocnění z nějaké zbloudilé rakovinné buňky. Potíž s tímto typem operace tkví v tom, že nelze zachovat přirozený vývod střeva. Odchod stolice není možný chybějícím konečníkem, vývod tlustého střeva se proto našije na díru v břišní stěně. Vzniká takzvaná kolostomie, což je jakýsi umělý řitní otvor.

Rány po operacích v řitní krajině bývají poměrně dosti bolestivé, především při odchodu stolice. Tyto příznaky je možné zmírnit podávanými léky proti bolesti. Vyskytnout se může i zvracení, a to jako nežádoucí účinek podané celkové anestezie. Mělo by však odeznít cca do 6 hodin od operace. Po podání anestetika do páteřního kanálu je dosaženo necitlivosti dolní části těla trvající několik hodin, zároveň je ale omezena i pohyblivost dolních končetin. V den operace pije nemocný čaj, následující den jí lehkou stravu a dostává léky ke změkčení stolice. První nebo druhý den po výkonu začíná provádět sedací bylinné koupele, ve kterých pokračuje i po propuštění do domácí péče. Podle pooperačního stavu a charakteru operace jsou nemocní propouštěni 2. až 5. den domů. Po ukončení hospitalizace je nemocný kontrolován v proktologické poradně. Délka pracovní neschopnosti je rozdílná u různých výkonů. Může se pohybovat v rozmezí od několika dnů v případě Longovy operace, až po několik týdnů v případě klasické operace.

Zdroj: článek Jídelníček po operaci rekta

Praktický návod: jak si vybrat lázně podle diagnózy a typu operace páteře

Výběr lázní po operaci páteře by nikdy neměl být náhodný. Každý typ operace zatěžuje jiné struktury, má jiná rizika a vyžaduje odlišný rehabilitační přístup. Níže najdeš praktický, srozumitelný návod, podle kterého se mohou řídit pacienti i jejich rodiny.

Krok 1: Ujasni si přesný typ operace

Zásadní je vědět nejen obecné označení zákroku, ale i jeho rozsah. Rozdíl mezi „operací páteře“ a konkrétním výkonem je obrovský.

• operace výhřezu meziobratlové ploténky,
• stabilizační operace (šrouby, implantáty),
• operace krční páteře,
• operace pro zúžení páteřního kanálu,
• opakované (reoperace) zákroky.

Tato informace musí být vždy uvedena v lázeňském návrhu.

Krok 2: Zohledni hlavní pooperační potíže

Ne každý pacient má po operaci stejné obtíže. Právě podle nich se vybírá vhodný typ lázní.

Přetrvávající bolest

• vhodné jsou lázně se silným fyzioterapeutickým a neurologickým zázemím,
• důraz na individuální cvičení a práci s nervovým systémem.

Omezená hybnost

• lázně s rehabilitačními bazény a hydroterapií,
• postupné zvyšování rozsahu pohybu bez přetížení.

Neurologické příznaky (brnění, slabost končetin)

• nutná přítomnost lékaře přímo v zařízení,
• zkušenosti s pooperačními neurologickými pacienty.

Krok 3: Vyber lázně podle konkrétní oblasti páteře

Lázně po operaci bederní páteře

Bederní oblast nese největší mechanickou zátěž. Rehabilitace musí být velmi přesně dávkovaná.

• zaměření na hluboký stabilizační systém,
• nácvik správného sedu, stoje a chůze,
• postupná zátěž bez prudkých rotací.

Lázně po operaci krční páteře

Zde je klíčová opatrnost a jemnost.

• preferovat lázně s jemnými mobilizačními technikami,
• omezit silové a dynamické procedury,
• zaměření na dech a uvolnění přetížených svalů.

Lázně po stabilizační operaci

Pacienti s implantáty potřebují zkušený personál.

• nutná znalost práce s fixovanou páteří,
• vyhýbat se prudkým změnám poloh,
• důraz na dlouhodobý plán rehabilitace.

Krok 4: Zohledni celkový zdravotní stav

Po operaci páteře se často projeví nebo zhorší další zdravotní problémy.

Kardiovaskulární onemocnění

• vybírat lázně s interním lékařem,
• kontrola krevního tlaku a srdeční zátěže.

Diabetes a metabolické poruchy

• nutnost dietního režimu,
• hlídání glykémií při fyzické zátěži.

Nadváha a obezita

• velkou výhodou je cvičení ve vodě,
• postupná zátěž šetrná ke kloubům.

Krok 5: Ověř si reálné zkušenosti s pooperačními pacienty

Ne každé lázně, které uvádějí

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Nejvhodnější lázně po operaci páteře: jak vybrat místo, které