Slovo anatomie pochází z řeckého anatemnō, což znamená rozříznout. Anatomie je vědní disciplína, která se zabývá studiem struktur organismů včetně jejich soustav, orgánů a tkání. Popisuje vzhled a umístění jednotlivých částí těla, jejich stavbu, složení a vztahy mezi jednotlivými orgány či orgánovými soustavami. Anatomie se od fyziologie a biochemie značně liší. Tyto dvě disciplíny se zabývají zejména funkcemi jednotlivých částí těla a chemickými procesy, jimiž tyto části procházejí. Anatom se tedy zajímá o tvar, velikost, umístění, strukturu, přísun krve a inervaci jednotlivých orgánů, například jater, zatímco fyziolog se zajímá o produkci žluči, roli jater ve výživě člověka a o regulaci tělesných funkcí.
Lidské tělo je takový seznam orgánů.
Anatomie se dělí na makroskopickou a mikroskopickou. Makroskopická anatomie, též nazývaná topografická anatomie, se zabývá zkoumáním částí těl živočichů bez pomoci přístrojů, tedy pouhým okem. Topografická anatomie zahrnuje také povrchovou anatomii. Mikroskopická anatomie oproti tomu používá k výzkumu optické přístroje a studuje tkáně různých struktur (tato věda se nazývá histologie) a zabývá se i stavbou buněk.
Stavba lidského těla může být zkoumána jak pomocí invazivních, tak neinvazivních vyšetřovacích metod. Cílem studie je získání informací o struktuře a uspořádání orgánů a orgánových soustav. Metody zkoumání zahrnují pitvu, při níž je (nejen) lidské tělo otevřeno a studují se jednotlivé lidské orgány, a endoskopii, což je zákrok, při kterém se endoskop (nástroj vybavený kamerou) zavede do malého otvoru v těle a umožní tak zkoumat vnitřní orgány a další struktury. K zobrazení krevního řečiště se používá angiografie (vyšetřovací metoda využívající rentgenové záření či magnetickou rezonanci).
Pojmu anatomie se obvykle užívá ve vztahu k anatomii lidského těla. Značné množství stejných či podobných struktur a tkání se však nachází v celé živočišné říši, a tudíž pojem anatomie zahrnuje též anatomii jiných živočichů. K označení vědy zabývající se výhradně anatomií zvířat se někdy užívá slovo zootomie. Stavba a tkáně rostlin jsou rozdílné povahy, a tudíž jsou studovány v anatomii rostlin.
Všichni obratlovci mají podobnou stavbu těla a v určitém stadiu vývoje (většinou v embryonální fázi) sdílí podobné charakteristiky: hřbetní strunu, nervovou trubici či žaberní oblouky. Mícha obratlovců je chráněna páteří. Nervová tkáň je tvořena ektodermem, pojivové tkáně tvoří entoderm. V zadní části těla se nachází ocas, který je pokračováním míchy a páteře. Ústní dutina se nachází v přední části těla živočicha a řitní otvor při bázi ocasu. Základním znakem obratlovců je páteř složená z obratlů. U většiny obratlovců se v průběhu embryonálního vývoje hřbetní struna přemění v meziobratlovou ploténku. Některým obratlovcům (některé druhy ryb) však hřbetní struna zůstává i v dospělosti. Čelistnatci jsou charakterizováni párovými končetinami (ploutvemi či nohama), které však mohou být zakrnělé. Končetiny obratlovců mají podobnou strukturu, kterou zdědili po svém posledním společném předkovi. Tento argument předložil Charles Darwin k podložení své evoluční teorie.
Ve svém příspěvku VODOVÉ PUCHÝŘKY NA CHODIDLECH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel JK.
Dobrý den,
vodové puchýřky bývají často diagnostikované jako druh lupénky v důsledku jejich časté recidivy. Příčin může být mnoho, např. i příležitosná konzumace alkoholu, příliš tučná, mastná, slaná či kořeněná jídla, mnoho sacharidů, ale i podráždění pokožky (nadměrné vysušení). Může však jít také o konzumaci potravin např. jablka, rajčata, okurky .... , které rovněž mohou zpouštět projev onemocnění. Významnou roli tu hrají orgány trávicího systému (mj. játra) a orgány vylučovací (ledviny). Při podráždění se na pár dnů objeví drobné puchýřky na chodilech anebo na dlaních a po nasazení "diety" opět mizí. Výborným pomocníkem při vážnějších stavech je odvar z měsíčku lékařského. Stačí zhruba na 30 minut ponořit nohy do odvaru a puchýřky se vstřebají, kůže nesvědí a celkově je ozdravena. Na noc se aplikuje sádlo s obsahem extraktu z měsíčku.
Samotný problem, jak již bylo uvedeno výše, tkví ve funkci jater a ledvin. Pomůže zvýšený pitný režim (čistá voda, nikoli minerálky), dále bylinkové čaje (kopřiva, máta, měsíček, heřmánek). K podpoře funkce jater však výborně poslouží aloe vera (nejlépe Activ aloe - ve dnech problému zvyšte dávku na 25 - 50 ml denně), případně chlorella anebo mladý ječmen. Dobře působí také doplněk stravy - lněný olej, olej z pupalky dvouleté anebo brutnákový olej, který je dražší, ale také vzácnější na důležité látky. Onemocnění nelze vyléčit, ale je možné kontrolovat recidivu a zmírňovat příznaky.
hezky den, Jk
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Majka.
Dobrý den,
také mám tento problém, ale byla doba kdy se mi rozlezly i po rukách, většinou mezi prsty a na konečcích prstů kolem nehtového lůžka... pitný režim dodržuji a jím spíše zeleninu a ovoce, klasické sádlo jsem již zkoušela a nic moc nepomohlo...
Puchýřky se vždy vrátí v létě kdy chodím v sandálech a nohy prakticky pořád větrají... žádné ponožky... mořský písek taky nezabral... měsíček lékařský trochu... Nevím si s tím rady.. večer po koupeli je vždy namažu lékařskou vazelínou ale nad ránem bych se uškrábala... zkoušela jsem různé krémy ale vazelina pomáhá nejvíce...
Naše životní energie proudí po přesně vymezených drahách – meridiánech. Jsou to jakési kanály, které probíhají uvnitř těla a tvoří logicky propojenou síť, v níž proudí energie od orgánu k orgánu. Hlavních meridiánů je v těle 12 a energie jimi projde za 24 hodin po 2 hodinách. Rozlišujeme 6 párů orgánů, vždy tvořených jedním jinovým (plným): srdce, slezina, plíce, ledviny, játra; a jedním jangovým (dutým): tenké střevo, žaludek, tlusté střevo, močový měchýř, žlučník. Ke každé dvouhodině se přiřazuje jeden orgán.
Mezi 23. až 1. hodinou začíná pracovat žlučník. Nastává orgánová dvouhodina žlučníku, která má značný vliv na psychiku, ovlivnění smyslu, což se projeví tím, že v této době jsou většinou nejintenzivnější sny, které souvisejí značně se smyslovou fází. Naše tělo se už připravuje k odpočinku a pokračuje v práci na obnově buněk. Organismus odpočívá, tělesné pochody se zpomalují a také se střídají různé fáze spánku. Jestliže jsme šli spát ve 22 hodin, začínají se nám zdát sny. Nejen tělo, ale i mozek bilancuje svou celodenní činnost a odvrhuje všechno nepotřebné. Den skončil. Objevuje se intenzivnější zpracování lipidů (přírodní látky živočišného i rostlinného původu). Žlučníkáři obvykle v tuto dobu nemohou usnout a také žlučníkové záchvaty bývají hlavně uprostřed noci. Po půlnoci již slinné žlázy neprodukují látku, která ničí bakterie a chrání zuby před vznikem zubního kazu. Také z toho důvodu je nutné si čistit ráno zuby. Kolem jedné hodiny většina lidí už asi 3 hodiny spí a prošla už všemi fázemi spánku. Dostavuje se lehký spánek, člověk se může snadno probudit. Právě v této době jsme zvláště citliví na bolest. Bolestivost je mimořádně intenzivní, například bolesti zubů mohou úplně narušit spánek. I chlad pociťujeme v noci více než přes den.
Mezi 1. až 3. hodinou se aktivují játra. Vrcholí činnost jater, tedy meridián jater. Je to doba detoxikační činnosti a redistribuce tekutin. V tomto čase je fyziologický děj asi takový, že většina orgánů má sníženou funkci, s výjimkou jater. Kolem třetí hodiny tělo ještě odpočívá a je fyzicky značně vyčerpáno. V tuto dobu má člověk velmi nízký krevní tlak, pomalý puls a pravidelný hlubší dech s dlouhými periodami. Pokud musí být někdo vzhůru, pak vyžaduje soustředěnost daleko větší úsilí. V tomto čase se lidé pracující v nočních směnách nejčastěji dopouštějí chyb. Musíte-li být vzhůru, snažte se nerozptylovat a soustřeďte se plně na práci, kterou je třeba dokončit. Krevní tlak ve 3 hodiny dosahuje nejnižšího bodu. Většina orgánů v lidskémtěle pracuje úsporně s výjimkou jater. Tělo je podrobeno jakémusi „velkému prádlu“. Játra zpracovávají látky pro organismus důležité a také odstraňují z organismu všechny metabolické produkty i jedy. Tedy je přímo životně důležité si uvědomit, že pozdní zátěží alkoholem, kávou nebo nesprávným složením stravy krátce před půlnocí si člověk velmi škodí. Jestliže v tuto dobu nespíte, není vhodné pít kávu, čaj a zvláště lihoviny. Nejlépe je vypít sklenici vody nebo mléka. V této fázi spánku dochází k útlumu, a proto je nutné v tuto dobu dávat bedlivý pozor například při cestování.
Mezi 3. až 5. hodinou jsou v činnosti plíce. Vrcholí činnost plic a jejich meridián. Tělo má v tomto stadiu stále nízký tlak, mozek je zásoben jen minimálně, tělo má nejpomalejší aktivitu, ale zbystřuje se již sluch. Probouzíme se nepatrným hlukem. Nastává pozdní REM fáze spánku. Kolem čtvrté hodiny spánek ztrácí svoji hloubku, krevní tlak začíná stoupat. Tlak je stále nízký, mozek je zásoben minimálním množstvím krve. Je to hodina, kdy lidé nejčastěji umírají. Kromě toho ledviny jsou v klidu, prakticky přestávají vylučovat. Proběhlo již opakovaně více fází spánku, eventuálně se opakují ve svém cyklu. V této době, kolem páté hodiny, kdo má potřebu vstávat, se dokáže poměrně rychle aktivizovat. Samotná funkce meridiánů naznačuje, že v tomto období dochází k regulaci plynů v krvi a ve tkáních a k regulaci prokrvení horní poloviny těla. Obvykle v tuto dobu mají kuřáci, astmatici a lidé nemocní s průduškami problém se spánkem. Také nejvíce astmatických záchvatů přichází časně ráno.
Mezi 5. až 7. hodinou je v největší činnosti tlusté střevo. Krevní tlak stoupá, puls je rychlejší, a i když se chce spát, tělo je již aktivní. Tlak se zvyšuje, srdce bije rychleji, krev pulsuje v žilách. I když chceme spát, naše tělo se už probouzí. Kolem sedmé hodiny je poměrně značně vysoká imunologická aktivita. Kdo se dostává v tuto hodinu do styku s viry a bakteriemi, má větší šanci jim odolat. Jinak dochází k větší regulaci a rozvrstvení iontů. Je vhodné si v tuto dobu navyknout na vyprazdňování. Pokud je to možné, vyhněte se stresu a spěchu a probouzejte se postupně.
Mezi 7. až 9. hodinou vrcholí funkce žaludku a jeho meridián. Prakticky již odpočinek skončil, játra dokončila svoji aktivitu a je už nyní možnost větší zátěže stravou, lze tedy konzumovat bez obavy i větší množství potravin, což je nejvýhodnější kolem deváté hodiny. Hladina hormonu kortizonu, který zabraňuje zápalům, je velmi nízká. Proto revmatici pociťují bolesti kloubů intenzivněji než kdykoli jindy. Tělo si odpočinulo, játra zbavila náš organismus jedovatých látek. V tuto dobu není v žádném případě vhodné pít alkohol – byla by to pro játra nadměrná zátěž. Také značně stoupá psychická aktivita, mírně poklesává citlivost na bolest a začíná se projevovat rostoucí aktivita srdeční akce. To znamená, že dochází ke zvyšování mobilnosti a práceschopnosti nebo patřičné koncentrace k výkonu. Samotný žaludek se stará o regulaci iontů a distribuci tepla.
Mezi 9. až 11. hodinou je v činnosti slinivka břišní a slezina, což ovlivňuje tvorbu protilátek, využívání živin a hladinu krevního cukru. V tuto denní dobu určitě nepijte alkohol. Je vhodné jíst ovoce. Pokud máte rádi sladké, je to právě nejlepší doba, kdy je tělo schopno strávit sladkosti. Nastává špička dopolední aktivity, je to vůbec její maximum a není dobře dělat z praktického hlediska až do oběda přestávky. Je třeba využít toto období opravdu maximálně. Kolem desáté hodiny je ideální čas pro práci – srdce i krevní oběh pracují na plné obrátky a také mozek je správně prokrvený. Aktivita se dále zvyšuje. Jsme v nejlepší „sportovní“ formě. Mohli bychom hory přenášet. Takový elán si uchováme do oběda. Do této doby se vypořádáme s jakoukoli prací. Kdo právě teď popíjí kávu nebo se baví s přáteli o hloupostech, plýtvá svými silami, které později ochabnou. Většinou kolem jedenácté hodiny jsou fyziologické postupy automatizovány a optimalizovány v souladu s psychickou aktivitou a ani větší zátěž nebývá pozorována jako unavující.
Mezi 11. až 13. hodinou je v činnosti srdce, a proto není vhodné je zatěžovat velkým a tučným množstvím potravy. Je stále ještě dost vysoká aktivita, téměř nepociťujeme větší zátěž. Ve dvanáct hodin nastává okamžik mobilizace všech sil. Je škoda se teď vydatně najíst – vhodnější je posunout oběd o hodinu později. Ve třináct hodin pracují játra na minimum a pomalu stoupá glykogen (zásobní cukr v těle). Období první psychofyzické aktivity pomalu končí, dostavuje se mírná únava a tendence si odpočinout. Protože mezi jedenáctou a třináctou hodinou pracují na maximum srdce a dráhy srdeční, lze říci, že má toto období harmonizační, tedy stabilizační neurovegetativní účinek. Dochází k mírnému útlumu. Také si dávejte pozor na úrazy! Vhodná je procházka na čerstvém vzduchu nebo krátký spánek.
Mezi 13. až 15. hodinou je v činnosti tenké střevo. V této době se snižuje citlivost zubů (je vhodná doba na dentistický zákrok). Začíná přechodný pokles výkonnosti, je to tedy čas vhodný na polední přestávku, protože v žaludku stoupá tvorba kyselin. Játra odpočívají a do krve se dostává trochu glykogenu. První období denní aktivity minulo a člověk pociťuje únavu, třebaže ho čeká ještě mnoho práce. Potřebuje si odpočinout. Křivka energie dále klesá, je to druhé minimum za 24 hodin. Většina krve se v důsledku trávení soustřeďuje do vnitřních orgánů, hlava je „vykradená“, vhodný je krátký odpočinek. Lidé navyklí na odpolední spánek dostávají o třetinu méně infarktů než ti, co zahánějí tuto únavu kávou. Reakce je nejpomalejší kolem čtrnácté hodiny, jde o takzvané polední krizové sedlo. Vrcholí činnost tenkého střeva a jeho meridiánu, který má značný vliv na smyslové orgány, ale i harmonizační účinek a reguluje absorpci tekutin. Kolem patnácté hodiny jde o maximální efektivitu ze strany smyslových orgánů a dochází k vyšší tonizaci duševní nebo psychické činnosti.
Mezi 15. až 17. hodinou nejvíce pracuje močový měchýř. Hladina glykémie (cukru v krvi) stoupá. Dalo by se také říci, že jde o poobědní relativní diabetes a dochází ke slabému poklesu aktivity, kolem čtvrté hodiny odpolední začíná nový vzestup výkonnosti, tudíž nejvhodnější čas na vyřízení neodkladných záležitostí. Léky proti bolesti v tomto čase účinkují obzvláště dlouho. V sedmnáct hodin pracovní schopnost stoupá, ovšem jen na poměrně krátkou dobu, to znamená třeba pro sportovce, že kolem sedmnácté hodiny svůj trénink mohou provádět v plné zátěži a nepociťují příliš velkou únavu. Mezi patnáctou a sedmnáctou hodinou jde o orgánové hodiny močového měchýře, o němž je známo, že reguluje a ovlivňuje nervosvalovou aktivitu a má vliv na vylučování tekutin. V tomto období tak má organismus velkou schopnost regulovat teplotu, zátěž. Proto se návštěva sauny či velká fyzická zátěž, která je spojena s nárůstem aktivní teploty, daleko lépe v tomto období překonává. Je vhodné vypít několik šálků bylinného čaje, sportovat a podobně. Náš trávicí systém je schopen přijmout vydatnější jídlo. Aktivita našeho organismu stoupá a dosahuje druhého výkonnostního vrcholu. Je to nejlepší doba pro aerobní sporty nebo silový trénink. Cévy jsou nejroztaženější, cirkulace krve je nejrychlejší a z těla se velmi dobře vylučují toxické látky. Je to také vhodná doba k návštěvě sauny.
Mezi 17. až 19. hodinou jsou v činnosti ledviny, které regulují fyzickou aktivitu, zvláště pak nadledvinky ovlivňující tonus parasympatiku i sympatiku a prokrvení dolní poloviny těla. Samozřejmě zasahují i do vodního hospodářství. Kolem osmnácté hodiny znovu klesá citlivost na fyzickou bolest, jsme tedy odolnější vůči vnějším bolestivým vlivům. Zvyšuje se přání více se pohybovat a psychická svěžest je poměrně dobrá. Ovšem už kolem devatenácté hodiny dochází ke katarzi a k přirozenému stoupání krevního tlaku, psychická stabilita je na nule. Jsme nervózní a můžeme se pro hloupost pohádat, projevuje se psychická labilita, výkyvy nálady. Je to nepříznivá doba pro alergiky. Někdy se v tuto hodinu mohou objevit bolesti hlavy. Pro organismus je důležité vyloučit vše, co mu škodí: tuky, sůl, cukr, sladké limonády, káva, alkohol, chlad, stresy. Je nutné vydatně pít! Čichové a chuťové buňky jsou maximálně natěšené na jídlo.
Mezi 19. až 21. hodinou se dostává do činnosti srdce. Psychické reakce jsou nejrychlejší v průběhu celého dne. Kolem dvacáté hodiny se reakce vyznačují podivuhodnou bystrostí. Řidiči jsou v perfektní formě, k haváriím takřka nedochází, jede se jim nejlépe, protože ledviny krátce předtím pracovaly, se zvýšenou účinností se projevuje tíhnutí organismu k homeostáze (udržování relativně konstantních vnitřních podmínek při kolísání podmínek vnějších; dynamická rovnováha). Také lze označit večerní dvacátou hodinu za období, kdy má člověk největší váhu, tedy hmotnost. Při pozdější večeři se doporučuje konzumovat potraviny bohaté na bílkoviny a vyloučit uhlohydráty. Játra v této době snášejí alkohol lépe než v ranních hodinách. Ještě ve 21.00 hodin je paměť výborná, psychika je ideální a je možné dohnat, co se nestačilo v dopoledních hodinách po stránce duševní intenzivní práce. V této době člověk velmi dobře vnímá a je zvláště vhodná pro studenty či herce k zapamatování si učebního textu nebo rolí. Večerní paměť je vnímavější a schopná si vštípit mnohé, co se nepodařilo ve dne. Je to také vhodná doba k návštěvě koncertů, divadelních her, poslechu hudby a podobně. Psychický stav je normální. V této době je nejúčinnější působení antibiotik a můžeme natírat a léčit poraněná místa. Ale už ve 21.00 hodin toto období přestává (v pojetí tradičního učení o orgánových hodinách vrcholí v tuto dvouhodinu dráha takzvaného obalu srdce neboli oběhu, což se skutečně týká celého oběhového systému).
Mezi 21. až 23. hodinou jsou v činnosti „tři ohřívače“, je to doba, kdy dochází k útlumu, mozek začíná vyrábět melatonin a chce se nám spát. Objevuje se pokles tlaku, pokles teploty, začíná se objevovat leukocytóza (zvýšení výskytu bílých krvinek v krvi), která stoupá asi o 30 %, a začíná období imunologické aplikace. Krev je přeplněna bílými krvinkami. Místo 5–8 000 dosahuje v tuto chvíli počet leukocytů 12 000 na jeden kubický centimetr. Zatímco do 21.00 hodiny vrcholila orgánová hodina obalu srdce, projevující se regulací neurohumorální (mající vztah jak k nervovému systému, tak k hormonům), v této hodině vrcholí i regulace vegetativního systému v hrudníku a v břiše. Ve 23.00 hodin začíná příprava na klid, jde o dráhu takzvaných tří ohřívačů, která ovlivňuje distribuci krve v organismu, tím i teplotu a ovlivňuje i tonus psychiky, tedy značně uklidňuje. Krevní tlak opět klesá, výkonnost ustupuje, tělesná teplota také klesá. Kuřáci by měli vědět, že v tuto dobu se nikotin mimořádně špatně vylučuje z organismu. Pro ranní ptáčata je nejvyšší čas jít spát. Po 23.00 hodině už většina lidí spí a hlubší spánek se prohlubuje, k jedné hodině naopak nastává lehká fáze spánková. V této době opět začíná značná citlivost na bolest. Není vhodné být přehnaně aktivní, kouřit a jíst. Maximálně si můžeme dát kousek ovoce.
Ve svém příspěvku KRÁLÍČEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Natálka.
No králíčka máme pořád doma, nikam ven nechodí. Ale nikdy jsme ho výrazně neočervovali - jen mu občas dáváme kokcidiaka.... :-( Tak nevím... A stejně - jaké příznaky vlastně ti červíci v lidskémtěle mají? I když se zatím na wurm-ex necítím, stejně by mě to zajímalo...
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Koko.
Příznaků může být celá řada. Na internetu je určitě najdete popsané všechny, ale nejlepší je prý jít k doktorce a nechat si udělat odběry krve, ze kterých se to na 100 % pozná.... Jinak já ten wurm-ex beru preventivně a nemám žádný problém. Ono to totiž pomáhá nejen proti parazitům, ale třeba i na hubnutí apod.
Vyskytují se především na sliznici dvanácterníku a lačníku. Ještě ve střevě se líhnou larvy, které odcházejí stolicí ven. Mohou žít v půdě bez hostitele i několik let, při první příležitosti pak pronikají pokožkou dalšího hostitele (například když člověk pracuje na zahradě). Migrují plícemi, tracheou, hrtanem do trávicí trubice. Zde dospívají. Zdrojem nákazy může být i pes nebo kočka. Larvy mohou ve spodní části střeva pronikat střevní stěnou a migrovat dále tělem. Je to častá infekce. Na kůži způsobuje vyrážky, svědění, otoky. V plicích způsobuje kašel, v zažívání průjmy a bolesti břicha. Pokud jsou již háďátka rozeseta po celém těle (játra, srdce, žlučník, plíce, střevo, pohlavní orgány, oči), má onemocnění těžší průběh. Tyto paraziti se nacházejí i v zubních váčcích, v dásních, míše, periferních nervech, hltanu, podkoží, v cévách. Kvůli rozsevu drobných háďátek po těle je potřeba vyšších dávek benzi-midazolových přípravků Vermox, Zentel.
V naší poradně s názvem ČERVI V LIDSKÉM TĚLE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivana.
Dobrý den,
zajímalo by mě, jak se odčervovali naši předci, když Wurm-Ex neexistoval. Mě spíš zajímá přírodní cesta k odčervení.
Děkuji
Ivana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Na přírodní odčervení funguje syrový česnek. Používá se jeden velký oloupaný stroužek česneku, který se podélně rozkrojí a z prostředka se vyndá malé úzké srdíčko, které se vyhodí. Zbytek česneku se rozkouše a spolkne. Toto se provádí každý den, po dobu jednoho měsíce.
Břišní dutina neboli peritoneální dutina se podle vtahu pobřišnice a orgánů dělí na:
peritoneální dutinu – je vystlána nástěnnou výstelkou, nachází se zde pobřišnice (jícen, žaludek, játra, slezina, tenké střevo a převážná část tlustého střeva, u žen děloha, vaječníky a vejcovody)
retroperitoneum – retroperitoneální dutina – leží za peritoneem, tj. za pobřišnicí (pankreas, ledviny, močovody, velké břišní tepny a žíly, mízní cévy, uzliny)
V dutině břišní se nachází fyziologicky malé množství tekutiny (50 ml).
Pobřišnice – peritoneum – je tenká lesklá a průsvitná blána, která vystýlá dutinu břišní a část dutiny pánevní a obaluje většinu orgánů. Představuje tak velkou plochu, na níž se snadno vstřebávají látky (povrch je tvořen semipermeabilní membránou), které pronikly do organismu, tedy bakterie, jedy, zánětlivá tekutina a podobně (hrozba sepse). Každé poškození pobřišnice vede k jejímu slepování a vzniku vazivových srůstů (srůsty sice zamezí šíření infekce, ale omezují pohyb některých úseků trávicí trubice). Je jen jedno peritoneum vystýlající dutinu břišní, na nástěnné a orgánové se rozlišuje pouze z praktických důvodů.
Předstěra – omentum – je pohyblivá dvojitá peritoneální řasa, která se dělí na dva základní typy:
malé omentum (o. minus) – rozprostírá se mezi žaludkem, duodenem a játry
velké omentum (o. majus) – začíná od velké žaludeční kurvatury, je duplikaturou peritonea tvořenou dvěma listy
Funkce: zvyšuje resorpční plochu pobřišnice (například pro peritoneální dialýzu – čištění krve při selhání ledvin pomocí opakovaného pravidelného napouštění dialyzační tekutiny do břišní dutiny). Podílí se na likvidaci zánětu a infekce v dutině břišní.
Dělení orgánů Peritoneální orgány: část jícnu, žaludek, játra, slezina, tenké střevo, převážná část tlustého střeva
Retroperitoneální orgány: pankreas, ledviny, močovody, močový měchýř, velké břišní tepny a žíly, u žen vejcovody, vaječníky a děloha
Jícen je svalová trubice, dlouhá 25–28 cm, která spojuje hltan a žaludek. Do dutiny břišní vstupuje otvorem v bránici, je uložen před páteří, horní část tvoří příčně pruhovaná svalovina, dolní část tvoří hladká svalovina. Sousto jím prochází aktivně – jde o koordinovanou peristaltickou vlnu vyvolanou polknutím.
Žaludek je vakovitě rozšířená část trávicí trubice, velikost i poloha je individuální, závisí například na náplni žaludku.
Části žaludku:
česlo (kardie)
fundus (formix) – vyklenutá část pod levou klenbou brániční, vyplněná vzduchem
tělo (corpus) a zakřivení
vrátník (pylorus) – zúžené místo při přechodu do dvanáctníku, podkladem je silný kruhovitý sval
Funkce žaludku: zadržení potravy, rozmělnění potravy, promísení potravy se žaludeční šťávou.
Žaludeční šťáva je produkována žaludeční sliznicí, je silně kyselá (pH 2,0–1,0) a slouží k chemickému zpracování potravy.
Tenké střevo má délku 4–6 m, skládá se v kličky, které pod játry a žaludkem vyplňují dutinu břišní a zasahují do malé pánve. Je zakryté tlustým střevem, dochází v něm k trávení a vstřebávání potravy.
Anatomicky se dělí na 3 oddíly:
dvanáctník
lačník
kyčelník
Tlusté střevo je pokračováním tenkého střeva, od kterého je odděleno ileocekální chlopní, což brání návratu obsahu zpět do tenkého střeva. Délka je cca 1,5 m.
Funkce tlustého střeva: posun chymu pomocí peristaltických pohybů, zahuštění obsahu, vstřebávání vody, minerálních látek, léků, produkce vitamínu K a některých vitamínů skupiny B, tvorba plynů.
Části tlustého střeva:
slepé střevo je červovitý výběžek (appendix vermiformis)
vzestupný tračník (colon ascendens)
příčný tračník (colon transversum)
sestupný tračník (colon descendens)
esovitá klička (colon sigmoideum) – část tlustého střeva v levé jámě kyčelní, ústící do konečníku
konečník (rektum) – konečná část střeva, uložená v malé pánvi, zadržuje stolici a podílí se na vyprazdňování, vyúsťuje řitním otvorem.
Játra jsou největší žlázou lidského těla, váží přibližně 1,5 kg. Jsou uložena pod pravou klenbou brániční, povrch jater je kryt peritoneem, kromě úzkého pruhu v místě, kde játra přirůstají k bránici. Poloha je zajištěna srůstem s bránicí peritoneálními závěsy a vztlakem břišních orgánů.
Části jater:
pravý lalok (lobus dexter)
levý lalok (lobus sinister)
jaterní branka (porta hepatis) – místo vstupu
tepny a vrátnicové žíly
místo výstupu žlučových vývodů
Cévní zásobení jater:
jaterní tepna (a. hepatica)
portální žíla (v. portae)
Slinivka je protáhlá žláza horizontálně uložená za žaludkem, má velikost cca 12–16 cm a hmotnost přibližně 60–90 g.
Části slinivky: hlava, tělo, ocas
Činnost slinivky:
vnitřně sekretorická (inzulín – ovlivňuje hladinu glykémie v krvi, cca 30 j/24 h, glukagon – působí proti účinkům inzulínu (antagonista inzulínu), čímž udržuje u člověka vyrovnanou hladinu glykémie)
zevně sekretorická (sekret s trávicími enzymy, který je vylučován do duodena – pankreatická šťáva)
Ledviny (ren, nefros) – základní funkční jednotkou je nefron. Ledviny filtrují z krve látky, které tělo už nemůže využít, filtrace probíhá v glomerulu. Každou minutu projde ledvinami cca 1 200 ml krve.
Močovody (uretery) vystupují z ledviny v podobě pánvičky ledvinné, jsou dlouhé 25–30 cm a mají průměr 1,25 cm.
Močový měchýř je dutý svalový orgán uložený za kostí stydkou, má funkci rezervoáru.
Močová trubice (uretra) je vývodná močová cesta. Je ovlivněna vnitřním svalovým svěračem, který je vůlí neovladatelný. Zevní svěrač vůlí ovladatelný je.
Játra (latinsky: iecur, řecky: hepar) jsou největším vnitřním orgánem a centrálním orgánem látkové výměny. Mají klíčovou roli v metabolismu sacharidů, tuků i bílkovin. Jsou trávicí žlázou, která produkuje žluč, i žlázou endokrinní, ve které se tvoří některé hormony. Jsou orgánem zásobním, ukládají glykogen, železo a některé vitamíny, jsou v nich tvořeny bílkoviny krevní plazmy a nezastupitelná je jejich úloha při detoxikaci organismu.
Játra dospělého člověka se na přední stěnu břišní promítají ve tvaru pravoúhlého trojúhelníku, který leží v horní pravé části břicha, s přeponou směřující z dolní pravé strany na horní levou stranu. Váží okolo 1,5 kg. Jsou dobře zásobená krví, v klidu játry protékají až dva litry krve za minutu. Zvláštností jater je to, že kromě jaterní tepny, která k nim přivádí čerstvou okysličenou krev, do nich přichází také žilní krev z vrátnicové žíly, která je nasycená vstřebanými aminokyselinami a sacharidy z žaludku a střev.
Játra mají zhruba klínovitý tvar. U dospělého člověka váží 1 200–1 500 g a tvoří asi 2 % hmotnosti těla. Játra dospělého muže mohou mít hmotnost větší, 1 500–1 800 g. U dětí bývají játra relativně velká a tvoří 5 % jejich hmotnosti. Zdravá játra jsou mají poddajnou konzistenci a červenohnědou barvu. Tkáň je však relativně křehká, takže při nadměrných otřesech nebo nárazech může dojít k natržení jater a hrozí masivní, život ohrožující krvácení.
Játra mají tvar trojbokého jehlanu, jehož základna je přiložena k pravé břišní stěně a vrchol směřuje doleva. Mají dva hlavní anatomické laloky, větší pravý (lobus dexter) a menší levý (lobus sinister), jež jsou rozděleny úponem srpovitého vazu a průběhem levé sagitální rýhy na viscerální ploše jater. Kromě toho se na pravé straně popisují ještě dva menší laloky – ocasatý lalok (lobus caudatus) a čtyřhranný lalok (lobus quadratus). Na povrchu jsou játra potažená vazivovým pouzdrem zvaným Glissonovo pouzdro (capsula Glissoni), které přechází ve vazivo v okolí cév a lalůčků jaterní tkáně.
Na povrchu jater jsou popisovány dvě plochy: horní brániční plocha (facies diaphragmatica) přiléhá na bránici, z druhé strany na játra naléhají orgány břišní dutiny, tato plocha se nazývá facies visceralis.
Brániční plocha jater je konvexní a hladká, rozdělená úponem srpovitého vazu (ligamentum falciforme) na menší levý a větší pravý lalok. Dělí se na pars dextra, což je část obrácená doprava proti bránici a stěně hrudníku, pars anterior, přední část, která vpředu naléhá na bránici a stěnu břicha, pars superior, okrsek vložený do brániční klenby a pars posterior, zadní část, která vzadu naléhá na bránici a zadní břišní stěnu. Srdce zanechává v brániční ploše jater mělký otisk zvaný impressio cardiaca.
Viscerální plocha jater je konkávní, rozdělená rýhami ve tvaru písmene H na čtyři laloky. Příčně orientovaná rýha se nazývá jaterní brána, porta hepatis, a je to místo, kudy do jater vstupuje jaterní tepna a vrátnicová žíla a kde z nich vystupují žlučové cesty. Levá sagitální rýha je tvořena průběhem dvou vazů, oblého vazu jaterního a Arantiova vazu. Pravá sagitální rýha je rovněž rozdělena na dvě části, vpředu je žlučníková jáma, ve které je uložen žlučník, zadní část je tvořena hlubokým zářezem, kterým probíhá dolní dutá žíla.
Levá sagitální rýha probíhá hranicí levého a pravého laloku na viscerální ploše jater. Čtyřhranný lalok se nachází mezi sagitálními rýhami před jaterní bránou a je ohraničený žlučníkem a průběhem oblého vazu, ocasatý lalok je ohraničený žlábkem dolní duté žíly a zářezem, kterým vede Arantiův vaz, a nachází se za jaterní bránou. Viscerální plocha jater je mírně konkávní a dotýká se žaludku, dvanáctníku, tračníku a pravé ledviny s nadledvinou, a tyto orgány v ní zanechávají své otisky.
Na viscerální ploše levého laloku se nachází otisk jícnu, impressio oesophagea, a otisk žaludku, impressio gastrica, mírné vyvýšení plochy v blízkosti průběhu oblého vazu se nazývá tuber omentale hepatis. Na viscerální ploše levého laloku se popisuje otisk pravé ledviny, impressio renalis, otisk pravé nadledviny, impressio suprarenalis, otisk pars superior dvanáctníku, impressio duodenalis a otisk ohbí tračníku, flexura coli dextra, impressio colica. Hluboký zářez, sulcus venae cavae, ve viscerální ploše vytváří dolní dutá žíla. Může být překryta vazivovým pruhem lig. venae cavae, nebo je i zcela vrostlá do jaterní tkáně. Vzadu přechází brániční plocha jater na viscerální plynule, vpředu ostře a tento přechod se nazývá margo inferior hepatis.
V naší poradně s názvem ČERVI V LIDSKÉM TĚLE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kamča.
Na přírodní odčervení funguje syrový česnek. Používá se jeden velký oloupaný stroužek česneku, který se podélně rozkrojí a z prostředka se vyndá malé úzké srdíčko, které se vyhodí. Zbytek česneku se rozkouše a spolkne. Toto se provádí každý den, po dobu jednoho měsíce.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ivana.
Děkuji, Kamčo, za odpověď. Myslela jsem si to, ale nebyla jsem si jistá. Všude do člověka cpou drahé přípravky a přitom si naši předkové dokázali z přírody pomoci skoro se vším. Říkám, skoro...:-)))
Reprodukční systém ženy patří do rozmnožovací soustavy, což je soustava orgánů, která slouží k rozmnožování. Jejím úkolem je zajištění vzniku pohlavních buněk (gamet) a přenosu jejich dědičné informace na potomky. Zpravidla rozlišujeme samičí rozmnožovací soustavu a samčí rozmnožovací soustavu, což je anatomie ženského těla v podobě ženských pohlavních orgánů.
Ženskou pohlavní soustavou se zabývá medicínský obor zvaný gynekologie. Ženské pohlavní orgány se dle místa uložení dělí na zevní a vnitřní.
Anatomie ženských orgánů:
vnitřní ženské pohlavní ústrojí (organa genitalia feminina interna): vaječník (ovarium) – párová pohlavní žláza, Skeneho žlázy, Bartholiniho žláza
V naší poradně s názvem DOTAZ. se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ladislav Flouma.
Dá se přiužívání Warfarinu pít kopřivoví a medunkoví extrkt.Nebo se nedají pít byliny žádné.Děkuji za odpověd.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Kopřiva a Warfarin spolu můžou reagovat v neprospěch účinků Warfarinu. Nadzemní části kopřiv obsahují velké množství vitaminu K. Vitamin K je v lidskémtěle používán k podpoře krevní srážlivosti. Warfarin se používá ke zpomalení krevní srážlivosti. Když se kopřivy konzumují celé, tak snižují účinky Warfarinu. Kolik vitamínu K je obsaženo ve vašem extraktu není známo a proto bude lepší nechat si změřit srážlivost krve po započetí jeho užívání. Na postupu začátku společné léčby se dohodněte se svým lékařem, od kterého dostáváte recept na Warfarin.
S meduňkou je to podobné. Zelené nadzemní části obsahují vitamín K a kolik ho je v extraktu není známo.
Takže používání s Warfarinem ano, ale jen s kontrolou srážlivosti krve u lékaře.
V knize Orgánové hodiny představuje autor funkce jednotlivých orgánů a jejich spolupráci v lidském organismu. Pojem orgánové hodiny se opírá o tradiční čínskou medicínu. Vychází z předpokladu, že v lidskémtěle dochází ke každodennímu koloběhu energie. Jako známe střídání dne a noci, tak také každý orgán, a dokonce i každá buňka, se řídí vlastním časovým harmonogramem. V určitou denní dobu panuje v orgánových systémech obzvlášť silná aktivita, kterou později vystřídá důležitá klidová fáze. Pokud na tyto skutečnosti dbáme a respektujeme je, podporujeme tím své zdraví. Rytmus těla můžeme efektivně využívat také v práci a v soukromí, ale i při hubnutí, načasování podávání léků nebo absolvování jiných nejrůznějších terapií.
V naší poradně s názvem ČERVI V LIDSKÉM TĚLE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kamča.
Na přírodní odčervení funguje syrový česnek. Používá se jeden velký oloupaný stroužek česneku, který se podélně rozkrojí a z prostředka se vyndá malé úzké srdíčko, které se vyhodí. Zbytek česneku se rozkouše a spolkne. Toto se provádí každý den, po dobu jednoho měsíce.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Eva.
cesnek na urcite druhy cervu nestaci a detem cpat do krku cesnek a nebo nekomu,kdo je na nej alergicky neni mozne
Sodík se podílí na přenosu nervových impulsů. Je přítomen ve všech potravinách jako přírodní součást nebo jako ingredience přidávaná v průběhu jejich zpracování. Hlavním zdrojem je pro nás kuchyňská sůl, zpracované potraviny, sýr, chleba a výrobky z obilné mouky, uzené, nakládané a konzervované maso a ryby. Velké množství sodíku se také nachází v nakládané zelenině, bramborových lupíncích a olivách. Také je obsažen ve změkčené vodě. Norma soli je 5 až 15 g na osobu a den, při vysokém krevním tlaku asi 1 g denně. V létě a při značném pocení je potřeba větší, protože například při velkém fyzickém zatížení je ztráta potu až několik litrů, a tudíž se ztráta NaCl, ovšem i jiných stopových prvků, výrazně zvýší. Sodík se z těla vylučuje především močí (asi 90 %) a potem. Hodně soli se ztrácí také silnými průjmy, krvácením, při horečkách se současným pocením, při nemocích srdce a tak dále. Nedostatek soli může být nebezpečný. Velký nadbytek soli v potravě zase přispívá k vysokému krevnímu tlaku, k některým chorobám srdce, k nemocím ledvin, k rakovině žaludku a podobně. Zvýšený obsah soli ve stravě kojenců dokonce už může zakládat dispozice k vývoji hypertenze v pozdějším věku, která může mít pak za následek rozvoj dalších onemocnění. Vyšší příjem sodíku způsobuje také ztráty draslíku v těle.
V naší poradně s názvem NEALKOHOLICKÉ PIVO A DNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Leo.
Tak můžu při dně nealko pivo nebo nemůžu !!!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Bohužel ani pivo bez alkoholu není při dně dobré. Při pití nealkoholického piva dochází v lidskémtěle k podpoře vzniku kyseliny močové, která souvisí s dnou. U alkoholického piva je tento efekt umocněn alkoholem a to do té míry, že řadí alkoholické pivo jako hlavní příčinu vzniku dny. Takže nealkoholické pivo jen svátečně a při pití mějte na paměti, že vám to neprospěje.
Ženská děloha je svalový orgán hruškovitého tvaru. Je dlouhá 8–9 cm a váží kolem 50 g. V děložní dutině dochází k uložení a vývoji plodu. Děložní dutina je vystlána děložní sliznicí (endometrium), která se v každém menstruačním cyklu obnovuje. Děložní dutina má tvar trojúhelníku postaveného na vrchol. Nahoře do stran na dutinu navazují vejcovody. Ve spodní části se děloha zužuje v děložní hrdlo. V děložním hrdle jsou žlázky, v nichž se tvoří cervikální hlen. Jeho vlastnosti se mění vlivem pohlavních hormonů. Část děložního hrdla, která se nachází v pochvě, se označuje jako děložní čípek.
Děloha v těhotenství
Děloha v průběhu těhotenství prodělává celou řadu změn. Hruškovitý tvar dělohy se mění na kulovitý až oválný a výrazně se mění i velikost. Původní objem 2–3 ml se mění až na 4 500–5 000 ml. Výrazně narůstá i její hmotnost z 50–60 g na 900–1 000 g. Velikost dělohy v těhotenství je podmíněna zvětšením svaloviny, která je schopná svůj objem zvětšit několikanásobně. Vedle toho dochází také k tvorbě nových svalových vláken. Do konce třetího měsíce je děloha uložena za stydkou kostí v pánvi, na konci třetího měsíce pak v důsledku růstu dělohy, kdy se děložní svalovina rozpíná rostoucím plodem, přesahuje stydkou kost a zaujímá i část břišní dutiny. Na konci devátého měsíce dosahuje až k žeberním obloukům. Na základě hormonálního řízení se při porodu děložní svalovina stahuje a podněcuje tak vypuzení plodu do porodních cest. V průběhu těhotenství se vedle těla a hrdla dělohy vytváří úsek zvaný dolní děložní segment. Odděluje tělo a hrdlo dělohy od konce čtvrtého měsíce těhotenství. Nejprve má dolní děložní segment podobu úzkého pruhu, který se postupně rozšiřuje až do šířky 8–10 cm. Tvoří ho převážně vazivo vyvíjející se z dolního úseku děložního těla. Od dělohy se odlišuje tím, že se při porodu nestahuje, jako je tomu u děložního těla, ale naopak je roztahován sestupujícím plodem. Děložní hrdlo se v průběhu těhotenství moc nemění. Představuje uzávěr děložní dutiny a do porodu zachovává svůj tvar.
Pokleslá děloha
Pokles dělohy je vlastně uvolnění pánevního dna, kdy kvůli oslabení svalů pánevního dna a prolapsu některých orgánů malé pánve dojde k vyklenutí poševní stěny. Spolu s tím může poklesnout i močový měchýř, močová trubice a konečník. Pánevní dno má významné postavení nejen proto, že se nachází v centru těla, kde je součástí hlubokých stabilizátorů páteře, ale i proto, že má velký vliv (pozitivní či negativní) na všechny vnitřní orgány. Pánevní dno nese velkou tíhu a musí hodně snést. Povolené pánevní dno je často důsledkem špatné péče. Sestup dělohy postihuje častěji starší ženy a ženy rodící častěji.
Příznaky: silná bolest zad, bolest při pohlavním styku, příznaky inkontinence, časté močení a bolest při něm, pocit tlaku v malé pánvi.
Děloha zakloněná dozadu
Obrácení děloha neboli retroverze je poměrně častý jev postihující téměř každou pátou ženu. Normálně je děloha v pánvi nakloněná směrem dopředu. Při obrácené děloze je její naklonění opačné, tedy dozadu. Většinou obrácená děloha neznamená výskyt obtíží a komplikací a není nutná léčba, avšak někdy mohou být přítomny nepříjemné příznaky. Mezi komplikace se pak řadí potíže s otěhotněním a samotným těhotenstvím. V těchto případech se volí konzervativní či chirurgická léčba.
Dvourohá děloha
Dvourohá děloha je vrozená vada. Tato děloha má dva rohy a tvar srdce. Anomálie dělohy jsou spojeny s různými problémy, jako je nepřítomná nebo bolestivá menstruace, bolest při pohlavním styku, zvyšuje se riziko vzniku endometriózy a jiné obtíže.
Kde je umístěna panenská blána? Mnoho lidí žije v bludu, že panenská blána je součástí pochvy. Nikoli, jde o součást vulvy, tedy zevních ženských pohlavních orgánů. To znamená, že se de facto nachází mimo vaginu. Co se stane po jejím protržení, si představíme nejlépe, když protrhneme papírový kapesník – prostě se v něm udělá díra, ale kapesník sám nezmizí ani se nerozpustí. Blána se jednoduše oddělí a stane se okrajovou součástí vchodu do pochvy.
Pojmem panenská blána se označuje slizniční řasa, která u mladých dívek částečně uzavírá vchod do pochvy. V této bláně jsou zpravidla různé otvory, díky nimž může odtékat menstruační krev. Při prvním pohlavním styku se panenská roztrhne na několik cípů. Toto protržení (deflorace) obvykle provází mírné krvácení. Panenská blána je poměrně slabá a k jejímu odstranění nemusí dojít pouze při pohlavním styku. Deflorace může být způsobena například i masturbací nebo sportem.
Sexuální aktivita obvykle panenskou blánu naruší, její přítomnost byla ve společnostech, kde se panenství cení, pokládána za jeho důkaz. Nicméně panenská blána není dokonalým důkazem panenství, protože může být protržena při masturbaci, manipulaci s tamponem nebo nesexuální aktivitou (třeba při cvičení), aniž by žena měla pohlavní styk. Na druhou stranu je možné i to, že žena s neporušenou panenskou blánou už pohlavní styk měla.
Během časných stadií vývoje plodu žádný otvor do pochvy ani neexistuje. Tenká tkáň, která pochvu ukrývá, se obvykle před narozením částečně rozdělí a vytvoří panenskou blánu s jedním nebo několika otvory, které umožňují menstruaci. V pubertě se vlivem hormonu estrogenu panenská blána stává velmi pružnou. Díky tomu je obvykle možné používat tampony, aniž by se žena o svou panenskou blánu musela bát.
Biologickým účelem panenské blány je pravděpodobně alespoň částečné zamezení vniknutí infekce do těla skrze pohlavní orgány. Velikost a tvar otvorů panenské blány je u každé ženy jiný, tudíž vzdálenost a velikost nelze přesně určit.
A jak jednoduše odpovědět na otázku náctiletých: „Jak poznám, že už nejsem pana?“ Jednoduše: „Pokud jsi měla pohlavní styk, panna nejsi, pokud neměla, tak jsi.“
Typy panenských blan:
kruhová – blána tvoří prstenec okolo poševního otvoru;
přepažená – blána tvoří jeden nebo více pásů napříč poševním otvorem;
dírkovaná – blána překrývá celý poševní otvor, ale obsahuje několik dírek;
po porodu – blána zcela chybí, zbyly z ní pouze masité zbytky po obvodu poševního otvoru;
fimbriatus – ztluštělá blána, která vzniká nadměrným působením estrogenů;
annularis – základní prstenčitá blána s různě prostorným otvorem;
semilunaris – blána připomínající svým vzhledem semilunární chlopně cév.
Hymenotomie
Některé ženy se narodí bez panenské blány, jiným panenská blána zcela uzavírá poševní otvor, takže je nutné ji jednoduchým řezem chirurgicky narušit. Panenská blána může být i docela silná, takže ženy mohou požádat gynekologa, aby ji protrhl, a zabránil tak bolesti během pohlavního styku. Tomuto zákroku se říká „hymenotomie“. Ženy však také mohou požadovat chirurgickou opravu panenské blány, aby mohly předstírat panenství. I z tohoto důvodu nemůže být přítomnost nebo nepřítomnost hymenu důkazem zachovaného nebo ztraceného panenství.
Hymenoplastika
Hymenoplastika je operace, která obnovuje hymen, tedy panenskou blánu.
Slinivka břišní čili pankreas (z lat. pancreas) je šedě růžová laločnatá žláza připomínající velkou slinnou žlázu a řadí se mezi orgány trávicí soustavy. Velikost lidského pankreatu je 12–16 cm a váha 60–90 g. Funkčně tato žláza splňuje kritéria žlázy s vnější i vnitřní sekrecí. Většina objemu tkáně pankreatu je určena k výrobě pankreatické šťávy (= enzymy štěpící cukry, tuky, bílkoviny), jež je následně odváděna do dvanáctníku. Pouze 1,5 % objemu pankreatu tvoří buňky, které produkují neméně důležité hormony jako inzulín a glukagon, jež jsou secernovány do krve.
Játra jsou největší exokrinní žlázou v těle a životně nezbytným orgánem. Díky velké prokrvenosti mohou sloužit především jako centrum zpracování živin z potravy, metabolické a detoxikační centrum, zásobovací sklad glykogenu, bílkovin a lipidů. Svou exokrinní funkcí zajišťují vylučování žluče, která pomáhá v trávení tuků. V embryonálním stadiu jsou také sídlem krvetvorby.
Játra mají tvar trojrozměrného trojúhelníku s dlouhou přeponou z dolní pravé strany na horní levou stranu. U dospělého člověka váží průměrně kolem 1,5 kg a proteče jimi 1,5 l krve/min. Jsou uložena pod pravou částí klenby brániční a svým koncem zasahují přes levou mediální část bránice. Viscerální plochou naléhají na břišní orgány (výrazné otisky), svou horní částí jsou srostlá s bránicí.
Játra jsou uložena v brániční klenbě, dotýkají se při tom:
na pravém laloku s nadledvinou, ledvinou, dvanáctníkem a s flexura coli dextra,
Škrkavka dětská – ASCARIS LUMBRICOIDES, škrkavka prasečí – ASCARIS SUUM
Velikost: 10–30 cm, často ale spíš nedorůstají maximální možné délky, v závislosti na tom, kolik mají místa v orgánu, kde dospívají. Vajíčko škrkavky nejčastěji polkneme s kontaminovanou potravou, nedostatečně tepelně upraveným masem, neumytou zeleninou, na pískovišti, v zemědělství, zvláště tam, kde lidé hnojili lidskými výkaly.
Vajíčko projde do žaludku, kde se žaludečními kyselinami rozruší jeho stěna a živá larva se dostane do tenkého střeva. Aktivně se provrtá stěnou střeva a dostane se krevním oběhem nejdříve do jater, pak do srdce, plic, případně do mozku. V plicích provrtává plicní sklípky a dráždí ke kašli. Vykašlaná larva je znovu spolknuta, a tentokrát už se usadí v tenkém střevě, dospěje, páří se a klade vajíčka. Proto je lépe sputum nepolykat, ale vyplivovat, abychom nevědomky neudržovali parazita v oběhu. Dospělá samice naklade denně až 200 000 vajíček, ročně je to 50–60 milionů. Škrkavky mohou ucpávat žlučovody, tenké i tlusté střevo, vytvářejí odulé břicho, protože napomáhají zadržování vody ve tkáních. Otoky pasu, končetin, obličeje, především očních víček, se připisují škrkavkám. Je třeba zvážit, zda některý typ obezity, která nereaguje na žádné diety, nemá souvislost právě s parazity. Ti mohou nejen způsobit průjmy, je-li jich relativně málo, ale i zácpy, pokud je jejich množství již tak velké, že střevo ucpou. Není ani neobvyklé střídání průjmů se zácpou. Dále plynatost. Při masivních infekcích mohou, zvláště v noci, ve spánku, škrkavky vylézat přes žaludek hltanem do úst, Eustachovy trubice, a dokonce do ucha.
Škrkavka přijímá potravu ústním otvorem i celým povrchem těla. Obírá nás o živiny. Veterináři znají pojem škrkavkové břicho u vyhublých štěňat s nafouklým břichem. Jistě vás také napadnou africké děti kost a kůže, ale s nafouklým bříškem – promořenost obyvatel Afriky škrkavkami je 95%. Z faktu, že se dělíme s parazity o živiny, vyplývá i nedostatek minerálních látek, vitamínů, bílkovin. Škrkavku dětskou lze nalézt i v kloubech a v kloubních váčcích. Způsobuje otoky a záněty, její toxiny zvyšují revmatoidní problémy. Pro škrkavku jsou také typické otoky horních víček. Každý parazit produkuje nějaký toxin a jejich kombinací se potíže násobí. Nikdo totiž nemívá parazita jediného.
Dospělé tasemnice se vyskytují v tenkém střevě, larvy ve svalech, jako boubele. Také ale v mozku, míše, oku, plicích, srdci, podkoží. Učebnice popisují tyto projevy: křeče, nevolnost, zvracení, deprese, poruchy vidění, závratě, hubnutí, psychické poruchy.
K nákaze dojde konzumací nedostatečně tepelně upraveného hovězího nebo vepřového masa. Na tasemnice malé i velké neexistuje v této republice lék. Pokud ho někdo potřebuje, jedině lékař-specialista jej na základě pozitivních testů objedná ze zahraničí a čeká se na něj několik týdnů. Například v zahraničí se na léčbu tasemnic používá lék Praziquantel.
Cesol je lék na bázi praziquantelu, 1 balení se šesti tabletami stojí 23 euro. Lék se užívá podle váhy, například 60–70kg člověk by měl užít naráz 2 až 4 tablety. V případě zácpy užít projímadlo. Zapíjí se grepovou šťávou. Užívá se s jídlem.
Na rod Taenia stačí většinou jedno balení, na rod Hymenolepis je potřeba vyšších dávek, šest tablet najednou, a počítat s tím, že kůru bude nutno za 14–21 dní opakovat.
Yomesan je lék na bázi niklosamidu, 1 balení obsahuje 4 tablety, stojí 15 euro, lék je šetrnější. Pro infekce rodem Hymenolepis, která je houževnatější než rod Taenia, se doporučuje užít od jednoho do čtyř balení za sebou. V případě zácpy předem užít projímadlo (jedno z doporučených je Glauberova sůl). Yomesan se rozkouše a zapije vodou nebo pomerančovou, grepovou či citronovou šťávou. Tasemničky trpasličí nemají rády kyselé. Yomesan je volně dostupný. Navíc je opravdu spolehlivý, tasemničky se většinou po léčbě nenajdou.
V zahraničí se na léčbu tasemnic běžně používá Praziquantel.
Antibiotika jsou přírodní i syntetické látky, které potlačují nebo ničí bakterie a jsou bezpečné pro člověka. Antibiotika se dnes užívají prakticky na všechno, od lehké rýmy až po smrtelná onemocnění.
Spotřeba antibiotik v České republice v roce 2010:
Humánní medicína: 66 340 kg za rok
Veterinární medicína: 67 692 kg za rok
Původně citlivé bakterie se v důsledku přirozených genetických změn stávají odolnými (rezistentními) k jednomu nebo více antibiotikům. Za normálních okolností jsou rezistentní bakterie mezi ostatními potlačeny. Jsou-li však antibiotika užívána nadměrně a nesprávně, ve zdravotnictví, veterinárním lékařství i v zemědělství, jsou-li nasazována při virových chorobách, kde jsou neúčinná, nebo při lehkých onemocněních, kde jsou zbytečná, zahubí citlivé bakterie a ty odolné zaujmou jejich místo. Kvasinky v lidskémtěle pobývají „v míru“ a přemnoží se až v reakci na antibiotika – a problém je na světě.
